Jedná se o hodně specifickou a naštěstí i vzácnou nemoc, během které se naruší vztah matky k dítěti. Matka začne dítě trávit, vymýšlí si symptomy nemocí, chodí s ním po doktorech, vše zveličuje.
Lékaři si nemůžou dovolit zanedbat případy zdánlivě stále nemocných kojenců, takže začíná kolotoč různých vyšetření, léčení, uzdravování a opětovných návratů nemoci. Chudák máma, říká si pak každý, kdo dotyčnou potká, včetně bezradných lékařů. Poznat pravdu je ale hodně těžké.
Ano, nemocné matky si záměrně vybírají potíže, které jsou objektivně hůř prokazatelné, hovoří o zástavách dechu, horečkách, trávicích obtížích, alergických reakcích či o nechutenství.
Ve většině případů se jedná o malé děti, které se nedokážou nijak bránit, matku bezmezně milují a to, že dělá něco špatně, si ani neuvědomují. Nebo to naopak přijímají, protože rychle pochopí, že být „nemocný“ přináší výhody, znamená to získat pozornost a matčinu lásku.
Když pak vyrostou, tedy pokud mají to štěstí, že je matčina nemoc nezabije už v raném věku, může se něco změnit. Dokáže se dítě na jedné straně týrané, na straně druhé závislé na matčině lásce a péči osamostatnit se? Je schopné vše vstřebat a pochopit? Naučí se žít s vědomím, že ten, kdo jej měl milovat a chránit, jej místo toho zabíjel? O tom všem jsou následující
případy...
Nová diagnóza
Münchhausenův syndrom v zastoupení tu jistě byl už dříve, široká veřejnost se o něm ale dozvěděla až v polovině 80. let minulého století. První odsouzenou vůbec byla Priscilla Phillipsová. Žena, která v roce 1977 otrávila solí jedno z adoptovaných dětí.
Více pozornosti si v roce 1985 vysloužil případ bývalé zdravotní sestry, Američanky Marybeth Tinningové, které zemřelo v průběhu sedmnácti let devět dětí, včetně adoptovaného syna. Až u posledního úmrtí se o ni začali zajímat muži zákona a pitva odhalila, že holčička byla udušena.
Začalo vyšetřování, během kterého se šílená matka přiznala k vraždě třech svých dětí. Obžalobě se podařilo prokázat jen vraždu posledního dítěte, Tinningová skončila za mřížemi a znechucené davy lidí přemýšlely nad tím, co tuto bestii vedlo k tak nepochopitelným činům.
Hovořilo se o tom, že prahla po soucitu, že ji také svým způsobem dělalo dobře vidět umírající dítě a bezmocné lékaře, kteří neumějí pomoci – prostě typický projev této nemoci. Ještě pořád se to ale dalo svádět i na jiné příčiny.
S nástupem masového užívání sociálních sítí se však mnohé změnilo a i Münchhausenův syndrom v zastoupení se začal ukazovat v jiných barvách – především zde byl rozdíl v tom, že postižená už nezískávala soucit jen od bezprostředního okolí, ale přímo od davu.
Zrůda z internetu
Američanka Lacey Spearsová byla zakomplexovaná podivná ženská, která nikoho nezajímala. Neměla přátele ani chlapa, zůstal jí jen malý syn. Tolik toužila někoho zaujmout, jen dlouho nevěděla jak a čím. Pomohl Facebook, vlastní blog a trocha toho domácího utrpení.
Stačilo synkovi naordinovat trochu soli a udělat z něj ubohé nemocné dítě. Díky synově záhadné nemoci se stala rychle zajímavou, u příspěvku měla desítky komentářů a kdekdo jí vyjadřoval podporu a sympatie. Malý Garnett- Paul Thompson Spears umíral v nemocnici a ona si vesele řešila fanoušky na sociálních sítích.
Tam vytvořila dokonce historku o tom, že chlapcův otec byl policejním důstojníkem, který zemřel při autonehodě, skutečnému otci zatím vyhrožovala a nutila jej, aby se od nich držel dál, dokonce popírala i jeho otcovství. Soud krutou matku rozhodně nešetřil, nejméně dvacet let ve vězení by ji mělo napravit.
Finanční výhody
Nutno podotknout, že postiženým nejde primárně o peníze a nějakou materiální podporu od obdivovatelů, pro ně je nejdůležitější samotný akt získání pozornosti. Ovšem i peníze se někdy hodí, neprotestovala proti nim ani dnes devětatřicetiletá Angličanka Lisa Hayden-Johnsonová, která se ocitla před soudem v roce 2010.
Matka dvou dětí se rozhodla, že z předčasně narozeného syna udělá mrzáka. Šest let trvalo, než se vše odhalilo, chlapec musel mezitím podstoupit 325 zbytečných lékařských zákroků. Místo dětské postýlky měl v pokojíčku nemocniční lůžko s kyslíkovou maskou a pumpou na umělou výživu, místo hraček měl ve skříňce u postele desítky léků.
Matka jej čtyřiadvacet hodin denně opečovávala a nosila u toho uniformu zdravotní sestry. Dcerce neustále tvrdila, že její bratr brzy zemře, protože trpí cystickou fibrózou, mozkovou obrnou, vzácnou alergií, světloplachostí a další řadou chorob. Udělala z něj nejubožejší dítě v celé zemi. Aby u něj vyvolala cukrovku, nutila jej pít přeslazené vody, do školy ho vozila na kolečkovém křesle.
Koukněte na toProblematika Münchhausenova syndromu v zastoupení je výtečně zpracována v řadě filmů a seriálů. Mohli jste jej vidět v jednom z dílů Doktora House nebo ve švédsko-dánském seriálu Most. Mezi žhavé novinky patří minisérie Ostré předměty z produkce HBO, kde je dokonale vykreslen chorobný vztah týrající matky a na ní závislé oběti, nebo seriál Odhalení mapující případ Gypsy Blanchardové. Kdo by si raději něco přečetl, je zde autentická výpověď jedné z obětí s názvem Bezbranná. Julie Gregoryová si prošla peklem, když si její matka usmyslela, že je dcera nemocná. Celé dětství jí odpírala jídlo a nechala ji mučit v nemocnicích. Ve třinácti letech se dívka vzepřela, na jednom z vyšetření začala křičet, že za vše může její matka. |
Sadistická matka u soudu neprojevila špetku lítosti, přiznala jen to, že přijala dary od charity, včetně nového auta, a moc si užila všechny akce a setkání s celebritami, které díky synovi absolvovala.
Děsivé je, že žena oklamala všechny kolem, včetně otce dětí, který věřil i tomu, že jeho syn nedokáže sám polykat a jíst jinak než sondou.
Ten byl v první fázi také brán jako podezřelý, rychle se ale prokázalo, že o tom, co dělá jeho žena, nemá zdání. Dnes děti vychovává on, v jiné části země a hodně daleko od matky, kterou soud poslal do vězení pouze na 39 měsíců.
Trauma z odhalení
Jak již bylo řečeno, ideální obětí pro člověka s Münchhausenovým syndromem v zastoupení je malé bezbranné dítě. Jenže i to jednou vyroste, pokud mu to tedy rodič „dovolí“, a některé věci mu začnou připadat divné. Nechápe, proč nemůže chodit ven a hrát si s ostatními dětmi, není mu jasné, proč musí jezdit na vozíku, když dokáže normálně chodit, neví, proč se nesmí najíst.
A to je i případ dívky jménem Gypsy Rose Blanchardová. Do roku 2015 ji všichni považovali za hodně nemocnou dívku, která má ale krásný život, protože její starostlivá máma Dee Dee pro ni snese modré z nebe.
Dívka jezdila na vozíku, oči jí hyzdily brýle, bezzubá ústa vylepšovala protéza. Při ruce měla pořád kyslík, krmena musela být sondou přímo do žaludku. Měla trpět cystickou fibrózou, svalovou dystrofií, epilepsií, astmatem, spánkovou apnoí, různými alergiemi, problémy se zrakem i sluchem, podle matky prodělala i leukémii.
Matka s dcerou obývaly růžový domek, který jim postavila charita poté, co jim hurikán Katrina zničil obydlí. A ten samý hurikán mohl i za to, že o zdravotních peripetiích Gypsy neexistovaly žádné lékařské záznamy. Doktoři museli vycházet jen z poznámek vzorné maminky, která s oblibou všem okolo tvrdila, že Gypsy má mozek sedmiletého dítěte.
A tak dostávaly výlety do Disneylandu a do podobných destinací, dokonce vystoupily několikrát i v místní televizi a na různých akcích pro postižené – byly jednoduše dost vidět a kdekdo plakal dojetím nad osudem statečné Dee Dee, která pečuje o nemocné dítě navzdory všem, kteří se na ni vykašlali – podobně jako dívčin otec.
Seriál Odhalení mapuje případ Gypsy Blanchardové.
Pak však sousedé dvojici žen nějaký čas neviděli a zalarmovali policii. Dee Dee byla nalezena mrtvá ve vlastní posteli a po Gypsy se slehla zem. Všichni se báli, že Gypsy někdo unesl, o to víc šokující byla skutečnost, že policisté Gypsy našli o pár dní později s jejím klukem. Bez vozíčku, bez kyslíku, bez známek postižení.
Dívka totiž už dříve poznala, že jí matka lže. Sice se snažila z matčina dosahu párkrát utéct, ale nepodařilo se jí to, všichni vždy věřili Dee Dee. Gypsy se nedokázala z matčina vlivu vymanit, byla zbavena svéprávnosti, matka jí dokonce lhala o věku, do toho se dívka bála, co by se stalo, když by okolní svět zjistil, že celé roky s mámou lžou.
Začala být aspoň tajně aktivní na sociálních sítích, kde si našla partnera. Spolu s podivínským Nicholasem Godejohnem, který měl za sebou kriminální minulost a léčil se na psychiatrii, snila o společném životě a tom, že problém s matkou nějak vyřeší.
Jediné východisko viděli oba ve vraždě, což se jal Nick pro Gypsy udělat. Slabomyslný Nick dostal u soudu doživotí. U Dee Dee byl posmrtně diagnostikován Münchhausenův syndrom v zastoupení, a přestože dceru přes dvacet let týrala, i Gypsy dostala za podíl na vraždě trest – deset let ve vězení.
To, že se momentálně nachází za mřížemi, jí v podstatě ani tolik nevadí. „Ve vězení jsem už žila. Nemohla jsem nikam chodit, nemohla jsem jíst, nemohla jsem mít kamarády, nemohla jsem si hrát venku, nemohla jsem dělat nic. Tady si připadám svobodnější než doma se svou matkou,“ řekla v jednom z rozhovorů pro televizi.
Z Gypsy je dnes krásná mladá žena, nechala si dorůst vlasy, které jí matka holila, aby vypadala ubožejší, sundala brýle, které jí matka naordinovala kvůli domnělé oční vadě, normálně jí, polyká, dýchá a funguje. Ulevilo se jí. Také zjistila, že má otce, který jí celou dobu miluje, posílá na ni alimenty a vůbec to není takový padouch, jak tvrdila její matka.
Münchausenův syndrom v zastoupeníKdyž matka předstírá, že jsou děti nemocné |
Mnoho věcí bylo zkrátka jinak a na vině bylo zřejmě neradostné dětství a komplikované vztahy v rodině Dee Dee, včetně její složité osobnosti. Nevlastní matku se prý pokusila otrávit, ani s vlastní matkou neměla prý právě ideální vztahy, na konci života se o ni starala a řada jejich příbuzných se domnívá, že matku zabila tím, že ji nechala vyhladovět k smrti. Právě během péče o ni totiž poznala, jak výhodné je dělat pečovatelku, jak obdivně k ní pak svět vzhlíží. Udělat potom z dcery mrzáka po pádu z motorky, během kterého si jen odřela koleno, už byla pro Dee Dee hračka.
Křehká pravda
Každá strana má ale dvě mince a ne každý rodič má nutkání týrat vlastní dítě. Münchhausenův syndrom v zastoupení je prostě dost ožehavé téma, obvinit někoho, že takto týrá své dítě, může mít nedozírné následky. O tom se přesvědčil britský lékař Samuel Roy Meadow, který už na konci 60. let minulého století vypracoval studii o dopadu hospitalizace dětských pacientů na jejich rodiče.
V následujících letech se zaměřil právě na výše zmíněný syndrom, popsal jej v roce 1977 jako stav, kdy si rodič, většinou žena, stěžuje lékařům na projevy nemoci u dítěte, které je zdravé. Potud je to v pořádku, ale dále už jsou Meadowovy názory kontroverzní.
Razil totiž teorii, že jeden mrtvý kojenec v rodině je tragédie, dva mrtví kojenci jsou podezřelí a tři rovná se vražda. V roce 1999 tak „zničil“ jistou Sally Clarkovou – na základě jeho výpovědi bylo vyloučeno, že by Clarkové zemřely hned dvě děti na syndrom náhlého úmrtí kojenců. Přispěl k tomu, že žena dostala doživotí.
Po čtyřech letech se prokázalo, že se lékař spletl, jedno z dětí trpělo infekcí a cizí zavinění bylo vyloučeno. Nebohá žena byla sice propuštěna, ale následky prožitých hrůz už nerozdýchala, zemřela jen pár let poté na otravu alkoholem.
Lékaři se podařilo poslat do vězení i další nevinné, což silně zdiskreditovalo jeho pověst a na syndrom se dlouhou dobu koukalo skrz prsty. Jenže existuje, a případů není málo.
Nepochopitelná porucha
|
