Když přijede domů na víkend, obohatí rodinu otcovskými moudry. „Je geniální, jaké mají mezi sebou naše děti hezké vztahy, to mě na nich fakt baví. Vidím u známých, jak se děti mezi sebou hádají, soupeří, ale u nás drží šíleně spolu. Když jednomu domluvím, druzí dva se ho hned zastávají, což je hrozně milé,“ chválí Kramár osmnáctiletou Tamaru, šestnáctiletého Timura a desetiletého Marka.
Čtěte v magazínu Rodina DNESVelký rozhovor s Marošem Kramárem najdete spolu s tématem o tom, co zabalit do lékárničky na prázdniny, v pátečním magazínu MF DNES Rodina DNES.  |
Do výběru povolání dětem s manželkou nemluví, chtějí hlavně, aby byly šťastné. Všudypřítomný pesimismus ho pěkně štve. „Nejde o to mít se dobře, bydlet v obří vile a poletovat vlastní helikoptérou. Jde o to být šťastný a spokojený. Chci se procházet po městě a vidět ne rozzlobené a unavené lidi, ale lidi, kteří se usmívají, lidi, kteří chodí do divadla, protože na to mají peníze a čas, lidi, kteří si přejí a nezávidí si. Protože dělají, co je baví. Nejlepší povolání je to, které je vám koníčkem,“ míní slovenský herec.
A co by rád změnil? Politickou kulturu a také stav slovenského školství. Nedávno pobýval s rodinou na Kostarice a všiml si, že se tam děti do školy těšily mnohem více než na Slovensku. „Chodí do školy rády, ale u nás je to nějak špatně nastavené. Úplně se ignoruje, že děcka k něčemu inklinují, někdo k počítání, jiný ke kreslení. Proč ho tedy nerozvíjet právě v jeho talentu? Proč ho nutit do věcí, na které není?“ zamýšlí se Kramár.
