Plná vana nádobí
I Otto a Helena Dickovi museli překonat období, kdy se tísnili v malém bytečku. Jakmile se před 63 lety vzali, patřil jeden pokoj jim, druhý Helenině sestře s rodinou, v krcálku vedle se mačkala ještě maminka - nahoře na skříni měla položenou drátěnku s matrací, do postele lezla po štaflích.
„Říkala nám: Děti, do zimy si ale musíte něco sehnat, ten můj kumbál se nedá vytápět,“ vybavuje si Helena Dicková.
Když povídá, má v očích veselé a zvídavé ohníčky. Přestože si nedávno při uklouznutí na zledovatělém chodníku poranila hlavu, stejně působí svěže. Kdyby nebyla takové šídlo, nezvládla by na nedávném sokolském sletu cvičit hned dvě skladby.
Právě činorodost považuje za jeden z pilířů šťastného manželského svazku: „Aby vám to vydrželo, nesmíte být moc náročný. Ani se zbytečně urážet. Je taky potřeba mít stejné zájmy. Pro nás je to vážná hudba, výstavy, poznávání cizích krajů. Oběma se nám líbilo tancování - patnáct let jsme chodili do kurzů pro dospělé. Našli jsme si u tance známé, i to je důležité. Jakmile byste trávili veškerý čas spolu, konflikt se vždycky najde. Hádat se? Mě už to nějak přestalo bavit. Mladí se hádají kvůli takovým ptákovinám… Asi je to fakt tím věkem.“
Trvá to jen sekundu, než se přizná: „Jistě, taky si jednu naši hádku pamatuju. Když jsme byli úplně mladí, tak jsme se jednou rozhádali natolik, až jsme týden nemyli nádobí. Měli jsme ho plnou vanu. Nakonec Ota kapituloval. Já bych to tam asi nechala dodneška.“
Zajímavou lekci dostala od maminky, která měla s rozvodem vlastní zkušenosti. Helena se oklepávala z jakési domácí bouřky, tak si přišla pro útěchu. Nepochodila. „Maminka mi pověděla: S tímhle za mnou nechoď. Vyřiďte si to sami. Dobře si pamatovala, že jí samotné do toho její maminka mluvila tolik, až jí to rozrejpala.“
Příklad Heleniny maminky ukazuje, že rozvody nejsou úplnou novinkou. Tím prvním známým na českém území byla už odluka krále Přemysla Otakara I. a Adléty Míšeňské na přelomu 12. a 13. století.
Ale málo platné, opravdovým hitem jsou až poslední dobou. Od roku 1960 vzrostl jejich počet celosvětově o 252 %. Zatímco před pár desítkami let znamenala podobná událost společenské stigma, dnes ji už v podstatě nikdo neřeší. V Portugalsku se předčasně rozváže 72,2 svazku ze sta, v Kuvajtu se před třemi měsíci jistý pár rozvedl dokonce už tři minuty po oddání.
Ani Češi se zkraje 21. století nedrží příliš zpátky. A Helena s Ottou to nechápou. „Doba je zkrátka jiná. Život je teď neustálý kolotoč,“ myslí si pan Dick.
„Lidi jsou uštvaní,“ doplňuje jej manželka. „Nemají pevně danou pracovní dobu, jsou v zaměstnání pořád. Když mladým volám, nikdo není doma. Nevím, jestli se jim takové pracovní nasazení rentuje.“
