Přitom svého muže moc miluji, ale každou chvíli narážím na takové věci, kdy se cítím hodně zklamaná a ponížená. Možná si řeknete, že moje starosti byste chtěli mít, ale pro mě důvěra v druhého člověka je opravdu velmi zásadní.
Seznámení po Facebooku
Takže popořádku. S Jirkou jsem se seznámila přes mou sestru, která ho má ho na Facebooku v přátelích, a když jsem se jí zeptala, kdo je ten fešák, řekla mi, že kamarád jejího bývalého, ale že už o něm přes rok nic neslyšela. Moc se mi líbil a chtěla jsem se s ním seznámit, ale nevěděla jsem jak. Nakonec jsem to riskla a poslala mu žádost o přátelství. Přijal ji, začali jsme si psát a po nějaké době se i sešli.
Já byla tenkrát asi půl roku po ošklivém rozchodu s partnerem, který se stal závislým na automatech. Jirka byl také bez přítelkyně. Zpočátku jsme se stýkali jen jednou za čas. Byli jsme si sympatičtí, ale o nějaký silnější vztah jsme nestáli. Jenže se to časem zlomilo, skoro naráz jsme se do sebe zamilovali a začali společně žít. Zhruba po roce vážnějšího vztahu jsme se vzali. A do roka jsem otěhotněla a narodila se nám Anička.
Manžel si hodně věcí nechává pro sebe
Už v době, kdy jsme spolu jen žili, jsem často narážela na to, že mi Jirka nikdy neříkal, kdo mu třeba volá nebo od koho mu přišla esemeska. Přijal ji, třeba se i usmál, odpověděl a dělal jakoby nic.
Napište i vy svůj příběhPříběhy jsou upraveny redakcí, vycházejí z vašich skutečných problémů, s nimiž se svěřujete v Kavárničce, v partnerské poradně nebo z dopisů, které posíláte na ona@idnes.cz, a respektují vaši anonymitu. |
To já jsem mu hned o všem řekla. Přišla mi zpráva, okamžitě jsem mu sdělila, od koho je. Přišlo a stále mi to přijde normální. Měla bych pocit, kdybych o tom mlčela, že mu něco tajím.
Ale on to tak nevidí. Když jsem se ho jednou zeptala, kdo mu píše, zeptal se mě, proč mě to zajímá, že je to snad jedno. Já odpověděla, že to jedno není, on se zeptal, jestli žárlím a nakonec jsme se pohádali.
Nebo mi řekl, že druhý den večer nebude doma, že něco má. Když jsem se opět zeptala, co má, tak opět následovala hodinová přednáška o tom, proč mě to zajímá, že on taky nezkoumá, když mu já řeknu, že někam jdu, s kým jdu a kdo to je… No zkoumat to nemusí, protože já mu to vždycky řeknu hned na začátku. Nakonec jsem se od něj nic nedozvěděla.
Nebo mi jednou jen tak mezi řečí oznámil, že pojede s bývalými kolegy na víkend. Jen čirou náhodou jsem se za pár dní dozvěděla, že tam byla i jeho bývalá přítelkyně, která s ním pracovala. Od Jirky to ale nemám. Když jsem se ho zeptala, proč mi to neřekl sám, opět se vymlouval, že mu to nepřišlo důležité. Vždyť s ní už nic nemá.
Přitom Jirka není žádný nemluva, je společenský, umí lidi pobavit. I sami dva si dokážeme dlouhé hodiny povídat. Já mu o sobě řekla prakticky všechno a myslela jsem, že i on mně. Ale postupně zjišťuji, že mi plno věcí vůbec neříká. Asi měsíc po svatbě jsem se od jeho sestry dozvěděla, že byl dva roky zasnoubený, ale ta žena se s ním pak rozešla. Byla jsem jako opařená. Proč mi o tom nic neřekl? Přišlo mi to jako dost zásadní informace. Navíc když jsem chtěla, abychom se my dva zasnoubili, tak odmítl, že mu to přijde zbytečné.
Píše si s bývalou láskou
Tak před měsícem jsem se po přihlášení do počítače dostala do jeho e-mailové pošty. Nechtěla jsem ho šmírovat, jeho pošta mi vyskočila sama, nebyl totiž odhlášený. Přiznám se, že jsem si pár e-mailů přečetla. Jsem pitomá, ale nedalo mi to. A zjistila jsem, že si píše s jednou ze svých bývalých přítelkyň (jinou, než se kterou byl s přáteli na víkendu).
Ty e-maily jsou nevinné, ale píše jí o sobě, o mně, o naší Aničce, posílá jí fotky. Nemám důvod žárlit, že s ní něco má, ale stejně se mě to hodně dotklo. Za prvé kvůli tomu, že mi ani neřekne, že si píše s bývalou přítelkyní (to já bych mu řekla všechno) a za druhé (a to mi asi vadí mnohem více) on jí líčí takových věcí, před ní žádné tajnosti nemá. Bylo mi to tak strašně líto, že jsem dokonce uvažovala o tom, že s ním už nechci být. Připadala jsem si méněcenná a odstrčená. Že jsem si jeho maily přečetla, jsem mu dosud neřekla. Vůbec se mi do toho nechce.
Já jsem se mu otevřela, nemám před ním žádné tajnosti a on si pořád nechává nějaký svůj vlastní prostor, kam mě nepustí. Jak mohu takovému člověku dál věřit, mám to přijmout, nebo raději vše ukončit a netrápit se?
Šárka
Názor odborníka: Nechte mu kus jeho svobody
Milá Šárko, z vašeho dotazu je cítit, že jste skutečně hodně nervózní, pokud váš manžel cokoli skrývá. Říkám si, kde se ve vás ta nervozita bere? Čeho se ve skutečnosti bojíte? Máte třeba špatné zkušenosti z bývalých vztahů s nevěrou? Vím, že v minulém vztahu jste zažila zklamání, když jste svému bývalému partnerovi důvěřovala a pak se ukázalo, že je závislý na automatech. Chápu, že už nechcete zažít další zklamání. Důvěra se však nedá postavit jen na otevřenosti každého kroku. Váš manžel by pak mohl mít pocit, že ho sledujete a nedáváte mu svobodný prostor.
Zajímavé je také to, že vy máte tendence sdělovat každý krok svému manželovi. Co vás k tomu vede? Zdá se, že ani on sám o to nestojí a vy mu stejně vše sdělujete sama od sebe. Celkově bych vám radila dívat se na situaci komplexně. Zradil už vás někdy? Podvedl vás někdy? Tráví víkendy mimo domov nebo se chová jinak podezřele? Je zapotřebí oddělit, zda se chová celkově podezřele nebo má jen jiný pohled než vy na vlastní životní prostor.
Vy mu svůj osobní život nabízíte, aniž byste musela a on si ho schraňuje pro sebe. Možná, že z vás cítí nátlak a o to víc se snaží si soukromí chránit. Zkuste se tedy soustředit na důležité oblasti, jestli se o vás zajímá, tráví dostatek volného času s rodinou, máte společné plány, které realizujete. Pokud vše ostatní funguje, tak ať si kus té svobody pro sebe zanechá.
Tereza Zahrádková, Psychologie.cz
Co byste mi poradili?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 30. července 2012. Anketa je uzavřena.
