Ona

Opustil ji těhotnou. Mělas mu jednu natáhnout, radila Zdeňce švagrová

  • 3
V dalším pokračování Malých lásek hrála tentokrát hlavní roli nevěra. Jaroslav a Kateřina proměnili bokovku v plnohodnotný vztah, který stvrdili miminkem. Zdeňku v těhotenství opustil partner a zůstala tak na dvě děti sama. A Ivana vyměnila záletného muže za parťáka do nepohody, kterému povila dcerku.
Jaroslav a Kateřina

Láska na zapřenou

„My jsme spolu nikdy nechodili, my jsme se – dá se říct – zamilovaně navštěvovali a potají scházeli,“ prozradil Jaroslav (28). „Jenže já jsem ho pak chtěla mít pro sebe,“ přiznala Kateřina (21). „On ale začal mít zájem o tu druhou, tak jsem řekla, že do toho nejdu, a ustoupila jsem.“ 

Fotogalerie

Sympatická tmavovláska prý viděla, že je Jaroslav spokojený, a tak to nechala být. „Přála jsem mu to,“ dodala. Pak ale šla na operaci pupeční kýly a on se náhle zjevil v nemocnici. „Dal mi pusu a bylo to krásný,“ popsala Kateřina. 

„Hodně věcí se potom změnilo, najednou jsem začal cítit něco, co jsem dřív necítil,“ přiznal Jaroslav. Když mu pak přítelkyně říkala, že je v jiném stavu, bála se, jak to přijme.

„Mě to dostalo do kolen a hodně,“ řekl Jaroslav. „Hodně se změnil, už není takovej, jako byl předtím. Je víc dospělej, ví, co chce, a jde si za tím,“ doplnila Kateřina, kterou její přítel, který jí prý chce být oporou, požádal o ruku.

Oporou jí byl i v plzeňské porodnici, kam přijela porodit dceru. Vyšetření ukázalo, že je Kateřina pozitivní na streptokokovou infekci. „Pro miminko by to mohlo být hodně nebezpečné,“ vysvětlila rodičům porodní asistentka s tím, že nastávající maminka dostane několikrát po sobě po čtyřech hodinách antibiotika.  

Kateřina zvládala kontrakce lépe ve vaně, ve které strávila opravdu hodně času. „Jak dlouho v ní můžeš být?“ ptal se Jaroslav. „Asi jak dlouho chci, ne? To je jediný, co mi pomáhá,“ vysvětlila mu Katka. „Aby ses mi nerozpustila,“ strachoval se Jaroslav.

Malé lásky tentokrát mezinárodně. Rodičky byly z Keni, Polska i Slovenska

Nancy se s manželem Miroslavem seznámila v Londýně.

Občas se snažil svou přítelkyni rozptýlit vtipkováním. Třeba že v modrém mundúru, který si musel obléknout, vypadá tlustě. „Ty jo, mně o tom mluv!“ odbyla ho Katka. „Já bych ti to přála, aspoň tak na půl hodinky!“

Po chvíli Jaroslav vybalil postaršího plyšového medvěda. „Máme s sebou talismana, ten už je se mnou 25 let,“ vysvětlil porodní asistentce. „To je váš? Já myslela, že je paní!“ divila se, a tak jí nastávající tatínek vysvětlil, že si Michala berou všude s sebou – třeba na návštěvu k rodičům nebo na dovolenou. Nosí prý štěstí.

Jak se bolest stupňovala, propadala Kateřina i přes Jaroslavovo povzbuzování stále častěji beznaději. „Miláčku, to zvládneš, klid,“ chlácholil ji. „Jsem tady s tebou.“ „Já už nemůžu,“ vzdychala nastávající maminka a nařídila mu, aby zavolal sestru. 

„Já mám hroznej strach,“ dala se do pláče. „Nebojte se, zvládneme to,“ uklidňovala ji zkušená porodní asistentka, když ji vyšetřovala. „Zbývá poslední centimetr, takže už jdete do finále,“ slibovala a rozhodla, že injekci na bolest už dávat nebude. „Ta by zapůsobila až za dvacet třicet minut.“

„Já už tlačím,“ vzlykala Katka. „Já vím. Ono to miminko už je hodně nízko, spíš než to bude bolet, tak to bude tlačit na ten konečník,“ vysvětlovala jí porodní asistentka. „Tady už na mě vykukujou černý vlasy!“ hlásila a klidným hlasem provázela vystrašenou mladou ženu porodem.

„A v klidu dejchat,“ radila. „Teď potřebuju, abyste měla kontrakci a abyste mi na ni zatlačila... schoulím do klubíčka, smrsknu to bříško do sebe, to je vono, teď jste zabrala,“ povzbuzovala Kateřinu, která se uklidnila a krásně spolupracovala. „A je to holka!“ zvolala porodní asistentka, když se malá  Liliana Katarína (2 910 g, 48 cm) poprvé rozkřikla na světě. 

„Tatínku, přestřihnete si pupeční šňůru?“ zeptala se porodní asistentka Jaroslava. „Já myslím, že na poprvý asi ne,“ zdráhal se. „Abyste toho nelitoval,“ odpověděla a obrátila se ke šťastné mamince: „Moc vám gratuluju. Krásně jste to zvládla, byla jste na prvorodičku strašně šikovná.“

Zdenka

Na chlapy mám smůlu

Zdeňka (39) přijela do porodnice sama. Svěřila se porodní asistentce, že ji partner opustil během těhotenství. A to si od tohoto vztahu slibovala, že to je ten pravý. Předchozí chlap ji totiž fyzicky týral a kvůli němu skončila na antidepresivech. 

„Pak jsem byla ráda, že mám toho nového. Pomáhal mi i s malou z předešlého partnerství a teď jsme zase na rozchodu,“ přiznala Zdeňka. „No já mám takový štěstí,“ dodala hořce. „Asi mu nestačí jedna ženská, už jsem se s tím smířila. Ale za malou chodí a za malým taky snad bude chodit...“

Partner už se Zdeňkou a její dcerou nebydlel několik měsíců a nevypadalo to, že by se na tom mělo něco změnit. „Budu to mít všechno na krku,“ krčila smířeně rameny nastávající maminka. „A to jsem se nechávala přemlouvat. Já už jsem mimčo nechtěla. Říkala jsem, že už se na to necítím. Ale on ne, že to zvládneme,“ popsala.

Císařský řez na poslední chvíli Ivanu rozplakal, bála se o dceru

Ivana a Jiří

Když prý partnerovi řekla, že budou mít miminko, tak byl šťastný. A ještě víc, když se dozvěděl, že to bude kluk. „A potom, po pár měsících, začal dělat kraviny,“ povzdechla si Zdeňka.

Kvůli odchodu přítele si prý pořádně pobrečela. „Doufám, že malej bude v pořádku, ten z toho musí bejt vystresovanej,“ dodala. „V těhotenství ženská potřebuje nějakou oporu, a tu jsem neměla.“ 

Přiznala také, že ji švagrová varovala. „Myslela si, že s námi nevydrží, že bude chodit někam za ženskejma a že prostě není pro rodinu,“ vysvětlila. 

Na chlapy měla Zdeňka dosud prostě smůlu. „Všechno jim odkejvu a to je právě to špatně,“ odhadla příčinu toho, že to zase nevyšlo. Naštěstí jí s dcerou pomáhala maminka a slíbila pomoc i s miminkem. „Tak se to zvládne,“ dodala Zdeňka. „Děti jsou pro mě všechno. Žádný jiný zájmy teď nemám,“ přiznala s tím, že její největší sen je, aby byli zase rodina a všechno fungovalo, jak má. 

Do porodnice ji přišla povzbudit švagrová a hned první slova patřila Zdeňčinu bývalému. „Já ho tady tak pošpinila, jakej je to zmetek,“ přiznala nastávající maminka. „No a co? Mělas mu jednu natáhnout,“ konstatovala rázná žena. 

„Švagrová už tu je, tak můžeme pustit vodu,“ prohlásila vesele porodní asistentka. „Je čirá, bezbarvá,“ řekla spokojeně. „Teď je kontrakce, já to cítím, jak se tam tlačí ta hlavička,“ oznámila Zdeňce.

„Co ty ženský musej vydržet, to je hrozný,“ povzdechla si rodička. „Je to nespravedlivý, co?“ souhlasila porodní asistentka. „Já bych jim to taky dala vozkusit,“ dodala Zdeňka s tím, že je to poslední porod, tak si ho musí užít.

Bolesti ale snášela statečně, a když byl čas tlačit, poctivě následovala instrukce porodní asistentky. „Pojďte, hlubokej nádech a zabereme, ještě trošku do toho zadečku! Výborně, krásně vám to jde. Pojďte ještě jednou. Výborně, to je ono,“ povzbuzovala ji zkušená zdravotnice tak dlouho, dokud se Samuel (3 210 g, 50 cm) neprodral na svět.

„Vypadá naštvaně,“ usmívala se Zdeňka. „A jakej je dlouhej. A ty prstíky...“ Za podporu švagrové byla vděčná: „Jsem ráda, žes tu byla,“ děkovala jí, i když zřejmě by v duchu byla raději, kdyby v tuto významnou chvíli měla po boku milujícího partnera a otce svého syna. 

Milan a Ivana

Druhé dítě je luxus

„Já jsem byla vdaná, ale neklapalo nám to,“ vzpomínala maminka malého synka Ivana (29). Když bylo chlapci osm měsíců, našel si její bývalý partner přítelkyni. „Já bydlel o kousek vedle, tak jsme se potkávali,“ dodal Milan (39). „Tak jsme si padli do oka.“

Ivanu to prý k sympatickému sousedovi táhlo, protože byl zábavný. „Ale pořád tady byl ten malej, tak jsem si říkala, že pokud nebude brát Milana, nebo Milan jeho, tak by asi nebylo dobrý, abychom spolu byli.“

Ale ukázalo se, že její dva chlapi – malý a velký – si sedli, a tak spolu začali žít. „Já jsem byla toho názoru, že druhý dítě ne,“ přiznala mladá maminka. „Říkala jsem si: máme to jedno a dneska, aby člověk tomu dítěti dopřál, tak si myslím, že dvě děti už je luxus.“

„Probírali jsme to docela dlouho,“ dodal Milan. „A vybrali jsme si, myslím, dobře.“ Prozradil také, že hlavní pro něj je, aby přítelkyně i děti byly spokojené. „Člověk nemyslí na sebe, ale spíš na tu rodinu,“ dodal. Ivana svého partnera popsala jako velkou oporu. „Umí si se vším poradit a jsem strašně ráda, jakej je,“ usmívala se.  

Nebrala antikoncepci, aby neztloustla, tak se v sedmnácti stala matkou

„Martinka nechtěla brát antikoncepci, aby nebyla tlustá, tak čekáme miminko,“...

Když dorazili do porodnice, bylo hned vidět, že se Milan bude snažit svou přítelkyni rozveselit legráckami. Zatímco Ivana se pohupovala na gymnastickém míči, její partner se dal do zkoumání porodního pokoje, tancoval a dělal opičky. 

Vyšetření, které provedl doktor Kališ, prokázalo, že porod je teprve na samém začátku. „Je to na dva prsty,“ oznámil Ivaně. „Takže můžeme jít domů?“ radovala se. „Ne,“ usadil ji lékař. „Já si myslím, že se to rozběhne. Jenom nevím kdy.“

„Pán se může jít kdyžtak najíst k nám do bufetu,“ navrhla porodní asistentka Milanovi. „Tak já to nepotřebuju,“ smál se budoucí tatínek a ukazoval na své prostorově výraznější břicho.   

„A jak se to musí roztáhnout?“ zajímal se Milan. „Na deset prstů asi,“ vysvětlila mu partnerka. „Co?“ podivil se. „Na tvejch asi pět,“ dodala. „To bude jako vjezd do pískovny!“ usoudil nastávající otec.

Při probírání dokumentace zjistila porodní asistentka nepříjemnou komplikaci: jelikož byla Ivana rozvedena teprve méně než rok, vztahovala se na ni ochranná lhůta a do rodného listu zatím ještě nenarozené dcerky bude muset být zapsán nikoli její biologický otec, ale Ivanin exmanžel.

„Já jdu takhle od vás dál, abych nechytl ránu,“ oznámil Milanovi doktor Kališ. „My vůbec nezpochybňujeme vaše otcovství, ale jestli ho někdo zpochybňuje, tak je to český zákon,“ začal s vysvětlováním. Vše se ale rychle vysvětlilo, když Ivana vytáhla z kabelky zápis z matriky, který pochybnosti rozptýlil. „Tak sem s ním, to je důležitý,“ oznámil lékař.

Poté, co se Ivana vrátila ze sprchy, zesílily kontrakce a byly už po dvou třech minutách. „Rozběhlo se to hezky, teď by bylo ideální dát ten klystýrek,“ usoudila porodní asistentka, a jak řekla, tak udělala.

Kontrakce Ivana snášela jako zkušená rodička statečně, ale přece jen se už nemohla dočkat, až bude po všem. „Chybí nám už jen kousíček, za chvilku budete tlačit,“ slibovala jí porodní asistentka. „To je mazec!“ poznamenal Milan.

„Nevzal byste to za paní?“ ptala ho se asistentka. „Když ji vidím, jak se trápí, tak jo,“ prohlásil Milan, který byl nesvůj z toho, že nemůže své přítelkyni nijak pomoci. „Ona je hrozně statečná,“ chválila ji zdravotnice.

Ivana už byla sice vyčerpaná, ale snažila se následovat její instrukce. Šlo to pomalu, ale šlo to. „Pokrčit nohy a zatlačit, zaberte víc, víc, máte páru,“ pobízela ji porodní asistentka. „Mimčo už tady skoro bude, já vím, že mi to nevěříte, ale fakt jo,“ slibovala. „Máme tady hlavičku, tak jedem! Máte strašnou sílu, zlato, pojďte...“ A za chvíli už dojatý tatínek Milan držel v ruce novorozenou dceru Julii (3 370 g, 52 cm).