Malé lásky - Dominika a Vojtěch
Hlavně ať se naši neberou
Studentka hotelové školy Dominika (19) a její přítel Vojtěch (23) jsou skoro sourozenci. „Moji rodiče se rozvedli a mamka si našla přítele,“ vysvětlila nastávající maminka Dominika. „No, a to je můj táta,“ dodal Vojta.
Poprvé se viděli, když bylo sympatické tmavovlásce patnáct let. „Říkala jsem si: hezký kluk, ale trochu nafrněný. Ale po dvou letech už to bylo jiný. Byli jsme schopni si čtrnáct hodin nonstop psát,“ vzpomínala před kamerou. „A když jsme si rozuměli po telefonu, tak proč bychom si nerozuměli naživo,“ uzavřel se smíchem Vojtěch.
„Kdyby se naši rodiče vzali, tak by z nás udělali sourozence. Takže bychom byli bratr a sestra, i když nevlastní,“ zamyslela se Dominika, která by si přála, aby první svatba v rodině byla právě ta její a Vojtěchova.
„Že čekám miminko, na mně poznala mamka,“ přiznala. „Byla jsem strašně plačtivá a ona říká: ty jsi stoprocentně těhotná. Tak jsem si koupila test.“ O tom, že by těhotenství ukončila, studentka čtvrtého ročníku hotelové školy ani na chvíli neuvažovala.
„Bylo mi řečeno, že dítě mít ani nebudu, tak proto jsem si ho teď v devatenácti nechala. To nebylo na žádné rozhodování, jestli si ho nechat, nebo ne,“ vysvětlila. I Vojtěch, který pracuje v automobilce, se na roli tatínka těšil. „Už odmala jsem byl takový rodinný. Každý chtěl být sportovec a já chtěl barák a rodinu. Všechno hned,“ usmíval se.
Do porodnice přijel mladý pár v termínu. Sestřička změřila Dominice tlak a lékařka konstatovala, že hodnoty jsou hraniční a rozhodla, že je třeba ještě nabrat krev. „Tak jsme mysleli, že sem v klidu přijedeme, v klidu tady porodíme a zase pojedeme domu,“ posteskla si Dominika. „Tak asi ne...“
Na první pohled byla Dominika mnohem víc v klidu než nastávající tatínek. „Jsi nervní jak sáňky v létě,“ vtipkovala na jeho účet s tím, že Vojtěch s ní celou dobu sdílí těhotenství tak intenzivně, že je mu třeba špatně a má stejné stavy.
„Vysoký tlak může vést k preeklampsii. To je onemocnění těhotných, které je spojeno s vysokým tlakem, proteinurií (bílkoviny v moči - pozn. red.) a otoky a ve svém důsledku může být velmi nebezpečné,“ uvedla doktorka Helena Kaprálová, která vysvětlila mladým nastávajícím rodičům, že v případě vyššího tlaku se nedoporučuje přenášet.
„Vy jste tady dneska přesně v termínu, tak by bylo lepší, abyste porodila, i kdyby ta laboratoř byla v pořádku,“ dodala. Vzhledem k tomu, že porodní cesty nebyly připravené, bylo nutné porod vyvolat. „Může to trvat i tři dny, než se to rozběhne,“ přemítala Dominika.
Na to nemám koule
Porod se ovšem rozjel rychleji, než ona i lékaři čekali. Výsledky monitoru znepokojily jak porodní asistentku, tak sloužícího doktora Denise Berezovského. „Je tam arytmie plodu,“ konstatoval lékař.
„Dostanete do žíly lék, který trochu zpomalí kontrakce, protože je to moc rychlé a je to náročné nejen pro vás, ale i pro dítě. A to vaše miminko to moc dobře nesnáší,“ vysvětlil Dominice, která statečně snášela velké bolesti.
„Zavedeme také sondu, která se fixuje na hlavičce plodu, ta monitoruje nejen tep, ale i EKG, abychom to měli pod kontrolou,“ dodal Denis Berezovskiy, který si na sesterně ulevil: „Ten záznam je hrozný, já na to koule nemám,“ a zavolal na konzultaci kolegu doktora Kališe. Oba lékaři byli viditelně znepokojeni, což nastávajícím rodičům na klidu nepřidalo.
„Já to nezvládnu. Bojím se, že už teď jsem hysterická a nejde mi to,“ vzdychala bolestmi vyčerpaná rodička. „Ale zvládnete,“ konejšila ji porodní asistentka a za chvíli byl za asistence lékařů chlapeček na světě.
V tu chvíli ovšem drama zdaleka neskončilo. Na porodním pokoji bylo ticho. „Jak to, že neřve?“ divil se vyděšený tatínek Vojta. A spolu s vyčerpanou Dominikou prožili asi nejhorší minuty svého života, když se lékaři snažili miminko „rozdýchat“.
Nakonec se místností rozezněl pláč malého Matyáše (2980 g, 49 cm). „Ty jsi teď pěkně růžovej,“ konstatovala při pohledu na miminko porodní asistentka. „Zato vy jste zelenej, vy se ani nehýbejte,“ varovala novopečeného tatínka.
Václav a Soňa s novorozenou Adélkou
Tatínek to málem nestihl
Václav se do Soni, která je o deset let starší než on, zamiloval na první pohled. „Projížděl jsem ve fabrice na ještěrce a ona tam stála s mým otcem a povídali si. Pak jsem se ptal táty, kdo to je, prý kamarádka,“ vzpomínal pětadvacetiletý muž. „Povídám, ta se mi líbí, ta je pěkná. Nešlo by to nějak zařídit? A táta zařizoval a zařizoval, pak mi ji přivedl domů.“
Vztah se starší partnerkou mu vyhovuje. „Má víc zkušeností, ví, co od života chce. I když je pravda, že mě kolikrát štve, ale dá se to s ní vydržet,“ dodal Václav s tím, že jsou spolu už pět let a stále jim to klape.
Soňa už má doma dvě děti z předchozího vztahu, dceru pubertálního věku a syna, který chodí do školky. Třetí porod tedy bere jako „mazák“, ale protože to mají z domova daleko, tak nechce nic ponechat náhodě. Po první návštěvě porodnice se ještě vrátili domů, šlo o planý poplach. Příště však bylo jasné, že v porodnici zůstane. Odtekla jí plodová voda.
„Tohle těhotenství je náročné, ještě že už je poslední,“ pochvalovala si Soňa. Václav by však ještě další dítě bral. „Už další fakt ne, mám splněno,“ usadila ho partnerka.
„Máte 24 hodin na to, abyste se rozrodila sama. Pak s tím teprve začneme něco dělat,“ oznámila jí porodní asistentka, která také poslala tatínka domů, že je času dost. Otázkou je, jak to bude v případě rychlého porodu stíhat, když to má asi hodinu cesty. „Samozřejmě, paní rodí potřetí, tak se může stát, že to nestihnete,“ připustila.
A málem se trefila. I když to původně vypadalo, že si Soňa ještě v noci pospí, najednou se holčičce zachtělo na svět a Václav to stihl jen tak tak. Spolupráci se zkušenou rodičkou si porodní asistentka chválila. „Už to bude za chvíli. Jde vám to výborně, skoro celá hlavička je.venku. Ještě jednou zabereme a je to!“
Šťastný tatínek si Adélku (3160 g, 49 cm) hned pochoval a stěží skrýval dojetí.
Andrea a Radek se dvěma nejmladšími dětmi
Byla to pro mě malá holka
„Seznámili jsme se před 25 lety s tím, že moje sestra a tady přítel pracovali v bance,“ vzpomínala Andrea (37). „Chodil k nám domů. Mně bylo dvanáct, tak jsem se platonicky zamilovala,“ usmívala se na svého muže.
„Potřebovala tehdy něco s matikou, tak jsme to tam řešili,“ přikyvoval Radek (44). „Byl jsem rád, že jsem mohl pomoct, ale přece jen dvanáctiletá holka nebylo pro mě to pravý, když mi bylo dvacet.“
Andrea se prý už smířila s tím, že spolu nebudou, ale nakonec je osud dal dohromady později. „ Pořád jsem ji měl za malou holku, ale najednou jí bylo třicet,“ usmíval se její muž. „Radek je moje životní láska,“ dodala Andrea. „Láska k němu se postupně stupňovala. Je to člověk, který mě nesoudí, můžu být k němu otevřená a bere mě takovou, jaká jsem.“
V porodnici nebyla Andrea zdaleka poprvé. „Kolik mělo to mimčo předtím?“ ptala se jí sestřička. „Tak to první dvě a půl kila, druhý čtyři a třetí tři a půl,“ vyjmenovávala Andrea. „A toto taky bude větší?“ „No, měla před týdnem a půl tři sedmdesát,“ pokrčila rameny nastávající maminka.
Během porodu působila tak klidně a smířeně se situací, že si porodní asistentka postěžovala: „Vy jste tak strašně šikovná a hodná, že já na vás vůbec tu kontrakci nepoznám.“ „Já to skrývám,“ odpověděla tiše rodička. „To si klidně ulevte,“ povzbuzovala ji porodní asistentka.
Pak Andrea oznámila, že se její dcera už tlačí ven, za chvíli byla Anička (4110 g, 51 cm) s pomocí porodní asistentky na světě. „Jste úplná hvězda, ještě jste se stihla nalíčit, než jste vyrazila,“ obdivovala Andreu porodní asistentka.
