Horliví odpůrci (nebyla mezi nimi ani jedna žena) argumentovali tím, že žena, která „zůstala na ocet“, nemá právo na vlastní děti. Zastánci a zastánkyně zase namítali, že to, že žena momentálně nemá partnera, by jí nemělo zabránit v tom, aby navždy neměla děti.
Z té vášnivé debaty vyšlo najevo jedno: Hlavní emocí za navenek racionální argumentací proti „ženám na ocet“ byl strach. Muži se zalekli, že jim ženy postupnou emancipací vzaly už všechny jejich nadřazující výsady a teď jim seberou i tu poslední – oplodnění. Co když už budou úplně zbyteční?
Dítě je mámina starost
Zavedená, konzervativní teorie, že žena je lepší ve výchově dětí a ve starání se o rodinu, způsobuje jednu z mála diskriminací mužů v české společnosti. Když se manželství rozpadne, v 90 procentech případů dostávají děti do péče automaticky matky.
Ani v mnoha rodinách v tom není velký rozdíl, přestože manželé žijí spolu. Své by mohly vyprávět všechny ty zelené vdovy v barevných domech na okrajích měst a stačí zajít na dětské hřiště a zavést na tohle téma s mladými maminkami řeč.
„Už jsem se smířila s tím, že jsem na svého syna sama. Manžel je cizinec a rozhodl se, že se v Česku prosadí za každou cenu, takže je dlouho v práci, jezdí často na služební cesty a o víkendech si zase potřebuje odpočinout. Když mu dítě na chvíli nechám, poruší všechny jeho zažité rutiny, protože je nezná, takže je pak z toho syn chudák celý rozhozený,“ popisuje třicetiletá Barbora.
Budeme s vámi dobrovolně!
Pokud by ženy mohly samy dělat všechno, k čemu až doteď potřebovaly muže, co by to pro muže znamenalo? Že by s nimi byly jen dobrovolně.
Nebyla by to spíš výhoda? Není lepší vědět, že někdo se mnou je z vlastního rozhodnutí, a ne proto, že musí, ať už kvůli spermiím, penězům nebo domu za Prahou?
Samozřejmě to na mě klade mnohem větší nároky a asi už mi jen tak neprojde, abych přišel domů, převlékl se do nátělníku a pantoflů a při čekání na večeři si četl noviny. Abych se nestaral o to, jak vypadám, voním, jestli jsem zajímavý, zábavný nebo nebo inovativní v posteli.
Nemáte se čeho bát
Právě takových mužů je podle všeho plná Skandinávie. Nejpokročilejší ze severních zemí je Norsko, kde dokonce povinnost 40 procent žen ve vedení firem a společností zavedli jako zákon. Dokážete odhadnout, které země mají nejspokojenější obyvatele a obyvatelky na světě? Přesně tak, jsou to skandinávské země. Jeden rok je to Dánsko, druhý zase Norsko, a tak pořád dokola. A to i navzdory tomu, že tam mají krutou zimu a málo slunce.
„Muži se nemají čeho bát,“ říká Kateřina Janouchová, která je původem Češka, ale dlouhodobě žije ve Švédsku. „My jsme to tady už zažili. Výsledkem je to, že se muži daleko víc podílejí na životě společnosti než předtím, nejsou vyřazeni ze starostí o rodinu, jako byli dřív, a jsou spokojenější. Jejich děti jsou šťastnější, protože tráví stejně času se svými otci jako s matkami. Dokonce máme menší rozvodovost,“ dodává Janouchová a rozbíjí další stereotyp.
„Je dokázané, že pro ženu je manželství to nejhorší, co může být. Právě v manželství jí hrozí všechno možné týrání, bití, psychické násilí nebo zdravotní problémy. Když je sama, nic z toho si nezpůsobuje. I proto se u nás muži musí trochu víc snažit, aby se oženili, než tomu bylo dřív.“
Magazín DNES!
Proč si ženy po svatbě nechávají své příjmení? Proč jich čím dál víc dobrovolně žije "single"?
Zpovědi zaopatřených vdaných žen. To vše ČTĚTE ve čtvrtečním magazínu DNES.
