Kateřina Vacková

Kateřina Vacková | foto: Petr Kozlík

Katka přišla ve 22 letech o vaječník, teď se věnuje prevenci rakoviny

  • 10
Ve dvaadvaceti se Kateřina Vacková dozvěděla, že trpí rakovinou vaječníků. Na nemoc se naštěstí přišlo v samém počátku, vše dobře dopadlo, i tak tato zkušenost ovlivnila tehdejší studentce medicíny zásadně život. Založila neziskovou společnost Loono, která se (mimo jiné) věnuje prevenci rakoviny prsu a varlat.

Za pět let své existence se organizace rozrostla na stodvacetičlenný tým, funguje v pěti českých městech a díky osvětě, jak si provést samovyšetření, si přes čtyřicet lidí včas odhalilo nádorové onemocnění. Co před lety zažívala Kateřina Vacková, když zjistila svou diagnózu?

Čtěte v pondělí

Velký rozhovor s Kateřinou Vackovou čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.

Kateřina Vacková

„Byl to šok, protože ve dvaadvaceti se cítíte neporazitelná a najednou vám někdo říká, že by to tak být nemuselo,“ přiznává.

„U mě se ta nemoc odhalila naštěstí v opravdu brzkém stádiu. Pár dnů poté jsem podstoupila operaci, kdy mi lékaři odebrali jeden vaječník, a i když se potvrdila diagnóza, nádor byl zhoubný, nemusela jsem podstupovat několikaměsíční onkologickou léčbu.“

Přitom příznaky nemoci by možná leckdo jiný přešel - byla víc unavená, měla nepravidelnou menstruaci. Sama zakladatelka Loono přiznává, že u ní sehrálo roli to, že studovala medicínu.

„Byla jsem ve čtvrtém ročníku, takže jsem věděla, že nepravidelná menstruace může signalizovat nemoc. Já jsem to i po následné diagnóze brala trochu s profesní deformací. Zajímala jsem se třeba, jaký má můj nádor receptory. Byla jsem hodně zvídavá aktivní pacientka, ptala jsem se na všechno, čemu jsem nerozuměla.“

Kateřina Vacková (27)

  • Pochází ze severočeského Mostu z učitelské rodiny.
  • Vystudovala 1. lékařskou fakultu UK v Praze, obor Všeobecné lékařství.
  • V listopadu 2013 ji bylo diagnostikováno nádorové onemocnění vaječníků. Díky jeho podchycení v raném stadiu prodělala pouze operaci bez následné onkologické léčby.
  • Její příběh ji přivedl k tématu prevence a v roce 2014 založila organizaci Loono. První kampaň byla zaměřena na prevenci rakoviny prsu a rakoviny varlat pod názvem “Sahám si na ně každý měsíc – #prsakoule”. Dnes se Loono zabývá i prevencí kardiovaskulárních onemocnění.
  • Workshopy Loono pořádá ve školách, firmách i na festivalech. Manuály pro samovyšetření naleznete i na webu loono.cz.
  • Získala cenu za Sociální inovaci Sozial Marie a magazín Forbes ji vybral jako jednu z osobností každoročního žebříčku 30 pod 30.
  • Je svobodná, její vášní je sportování (hlavně surfování) a cestování.

Díky své zkušenosti, jak je důležité onkologické onemocnění podchytit včas, se rozhodla, že bude lidi motivovat k tomu, aby chodili na preventivní vyšetření - jen 50 % žen chodí na prevenci na gynekologii, jen 25 % lidí využívá prevence u svého praktického lékaře každé dva roky.

První kampaň organizace Loono se zaměřila na rakovinu prsu a varlat, na přednáškách zájemce vyškolení medici učí samovyšetření, která by si každý měl provádět měsíc co měsíc.

Loono funguje již pět let. Kolik lidí je v organizaci od počátku spolu s Kateřinou Vackovou?

„Bohužel jenom pár. Pracují pro nás studenti medicíny, a když odpromují, jdou do praxe. Navíc jsme na jaře prošli transformační fází,“ vrací se o pár měsíců zpět Kateřina Vacková.

„Uvědomili jsme si, že pro další úspěšné fungování a růst bude potřeba nastavit některé procesy a vedení lidí jinak. Máme už teď pět lidí na hlavní pracovní poměr, s čímž přišla i větší zodpovědnost. Potřebujeme daleko více peněz. Pryč jsou časy, kdy jsme byla parta patnácti lidí, kteří po práci spolu zašli na víno, fungovali jsme punkově z fakulty, z kavárny, pracovali jsme z domova. Jak organizace rostla a byla náročnější na řízení, bylo pro mě stále náročnější udržet kontakt s každým z nich. Takže neformální setkání si pořádají po vlastní ose a občas mě i zapomenou pozvat (smích).“

V loňském roce Kateřina Vacková dokončila studia medicíny. Do praxe ale nenastoupila. Kdyby se jí při „nepřihodilo“ Loono, určitě by dnes v bílém plášti chodila.

„Ale teď cítím, že je mě víc potřeba tady. Ve specializaci lékaře musíte jít hodně do hloubky, zabývat se detaily. To já bych se svou hlavou v oblacích asi tolik nedokázala. S velkým respektem ke svým kolegům vidím, že každý si může v medicíně najít své místo. Já si ho našla ve vzdělávání veřejnosti.“