Ona
Mahulena Bočanová měla být podle Michaela Kocába raději tanečnicí.

Mahulena Bočanová měla být podle Michaela Kocába raději tanečnicí. | foto: Lucie Robinson

Lesk a bída odlišnosti Mahuleny Bočanové

  • 33
Mahulena Bočanová má krásnou netuctovou tvář a v těle ohnivou jiskru. Národu ji odhalila v taneční soutěži StarDance takovým způsobem, až se člen poroty Michael Kocáb neudržel a prohlásil, že je rodilou tanečnicí, která se omylem zahodila jako herečka.


V době, kdy vznikal tento rozhovor, už věděla, že soutěž kvůli zranění tanečního partnera Jaroslava Kuneše nedokončí. Loajálně s ním vypadla, ačkoliv byla horkou favoritkou a dostala nabídku dotančit soutěž s někým jiným. Když jsme pak spolu telefonovaly o dva dny později, svěřila se, jak moc ji překvapila podpora a pochopení úplně cizích lidí. Jestli jste si totiž mysleli, že je tato snědá kráska s prořízlou pusou velkou suverénkou zvyklou přijímat obdiv, jste hodně vedle. StarDance tak vlastně ustoupil úplně jinému tématu. Znělo: jaké to bylo a je vybočit v Čechách čímkoliv z průměru a zajetých kolejí.

Nebudeme hrát hru, že já řeknu, že jste atraktivní, a vy mi budete upejpavě oponovat,že nikoli. Jste krásná a podle vašich dětských filmových rolí jste krásná byla vždycky. Trpěla jste ale mindráky. Proč?

Z odlišnosti. Vypadala jsem jinak než většina holčiček, mám kdesi hodně daleko v minulosti kyperské kořeny, to jsem ale zjistila až v dospělosti. Taky mi šly některé věci vždycky tak nějak rychleji než jiným dětem. Hlavně ale celá naše rodina žila odlišným stylem než většina.

No to asi ano, když váš tatínek - teď cituji životopis z internetu - byl architektem, který stavěl po celém světě ambasády. Maminka byla modelka a krasobruslařka. To jste asi dost cestovali.

Právě že vůbec. Táta byl tak profesně dobrý, že si ho z venku žádali. Nikdy ale do poslední chvíle nevěděl, jestli bude moci vycestovat. A když ano, měl neustále za zadkem nenápadný dozor. Rodina za ním nikdy nesměla. Jednou jedinkrát udělali soudruzi výjimku. Směly jsme s mamkou a ségrou za taťkou do Anglie. Absolvovaly jsme všechny ale tak důkladnou prohlídku, že si dodnes vzpomínám na ten příšerný pocit bezmoci a studu. Bylo mi asi 9 a ségře 12 a ségru prohlížel i gynekolog. Okolí mělo samozřejmě velký oči, zatímco já toužila splynout s ostatními a mít klid.

V čem splynout?

Ve všem! Děti vyčnívat nechtějí. Zatímco mi holky záviděly krásný hadříky z ciziny, já tropila doma scény, když mne do nich máma chtěla nasoukat. Záviděla jsem spolužačkám, že spí na postelích s nohama, protože my měli doma letiště na zemi. Že s sebou dostanou pokaždé svačinu, protože máma byla bohémka a občas nestíhala. Že můžou chodit do pionýra a nosí na tělák modrý trenýrky a bílý tričko, protože máma pravila, že žádné komunistické stejnokroje podporovat nebude. Tak si mě pak učitelka vytáhla přede všemi z lavice, vynadala mi a napsala do žákovské poznámku, že mi chyběl dres. Máma pod poznámku připsala: "No a co." Dnes jí rozumím, ale tenkrát jsem trpěla.

Vaše maminka byla vyhlášená krasavice, prý podobná Sophii Loren. Teď jste na ni prozradila, že byla i bohémka, co vám občas nestihla namazat chleba do školy.

Taky někdy uvařit v neděli teplý oběd (smích). Ale byla s ní ohromná sranda, byla silná osobnost. Strašně mi chybí. Za dost věcí bych se jí dnes ráda omluvila. Už není šance.

S krásnými matkami se dcery špatně srovnávají. Měla jste s tím někdy problém vy sama?

Ne. Já mám i hodně krásného tatínka. Problém byl úplně jinde. U nás doma se o pro mě tehdy zásadních věcech málo mluvilo. Má dětská touha po začlenění vedla až k servilnosti. Panika, že budu lézt lidem na nervy svou jinakostí, způsobila, že jsem každému přeochotně pomáhala, mohla se přetrhnout, jen aby o mně ošklivě nemluvili. Potřebovala jsem ujištění, že někam patřím. Vlastně jsem si vždycky jakoukoliv pochvalu přetrpěla.

Kdy vás to přešlo?

Pozdě. Až po třicítce. Protože když jsem dospěla, tak zas přišlo, že jsem pro film moc výrazná, nezařaditelný typ. Divačky by se neztotožnily s tím, že třeba pracuju ve fabrice nebo jsem osamělá ženská, co ji nikdo nechce. A hrát do nekonečna milenky hlavních hrdinů, co jim pak donesou do postele kafe, mne už fakt přestalo bavit. I třeba do oduševnělého filmu Golet v údolí, kde hraji skoro nenalíčená úžasnou roli židovky Brany, si mě musel Zeno Dostál vybojovat. Proto miluji divadlo, protože tam moje výraznost nikdy nikomu nevadila. Naopak je výhodou. Vím, že si teď někdo řekne: "Co to ta Bočanová mele, na co si zrovna ona stěžuje?" Nestěžuji si. Jen konstatuji, že všechno má svůj rub a líc.

V divadle jste pro změnu popudila ostatní porušením jednoho tabu...

Jako jedna z prvních jsem začala v devadesátých letech moderovat a účinkovat v reklamách. Nikomu neberu, pokud se chce umění obětovat. Žít jen z divadelní gáže, chroupat suchý rohlíky, bydlet na ubytovně a nechávat se potajmu dosponzorovávat rodičema. To mi přišlo víc ponižující, než vzít vyloženě komerční kšeft a vydělat si tak na něco řekněme duchovnějšího. Vždycky jsem chtěla být samostatná a vždycky jsem se musela o někoho postarat. Za tímhle názorem umět se uživit sama, případně i své dítě, si pevně stojím i dnes, když jsem vdaná. Jakmile chlap ví, že je na něj žena odkázaná, není to pro vztah dobrý, i kdyby byl nejhodnější a nejzodpovědnější na světě. Dnes je moderování a braní reklam běžnou praxí, kterou nikdo neřeší. Tenkrát jsem to strašně schytala. Někteří kolegové mi umyli záda, že znevažuji, hanobím profesi. Nejvtipnější nakonec ale bylo, že si ke mně jistá kolegyně, která mi to dávala sežrat snad nejvíc ze všech, přišla půjčit peníze, aby mohla jet v létě se svými dětmi na Kanáry.

A půjčila jste?

Půjčila. Nemám potřebu se po někom vozit. Mně jí spíš bylo líto. V trapné situaci byla ona, a ne já.

Poučila jste se z vlastního dětství a vychováváte svou dnes pětiletou dceru Marinu tak, aby se nelišila?

Ale dnes je úplně jiná doba, odlišnosti se skoro vůbec neřeší. Říkám zaplať pánbůh. Geny se navíc zbláznily, doma mám éterickou blondýnku, bílou jako stěna a s průzračně tyrkysovýma očima. Maňa má v sobě obrovský dar, čistou dušičku. Je andílek a vnímám, že ji takto nevidím svým zaujatým mateřským okem jen já.

Otázkou je, jestli to zase pro změnu neschytá kvůli tomu, že je váš muž úspěšný a bohatý podnikatel.

Naštěstí mi to už je jedno. Ty doby, kdy jsem se šíleně snažila, aby mě měli všichni rádi, aby říkali: "Ježíš, ty seš úplně jiná, než se o tobě vykládá!" jsou fakt za mnou. Prioritní je, aby Maňa byla zdravá a spokojená. Bydlíme na vesnici, chodí do místní školky s ostatníma dětma. Z rodičů, který narvou děti už ve čtyřech letech do džín Replay a separujou je do předražených soukromých školek, se osypávám. Jasně, mámu herečku má opět z celý vsi jediná, ale lidi, co to mají v hlavě srovnaný, se koukají na jiný věci. Ty co ne... no tak ne.

Skoro by se dalo říct, že nemáte žádné starosti a problémy. Spokojenou rodinu, milované divadlo. Jenže máte. Vaše maminka předčasně zemřela na rakovinu prsu, v létě jste přišla o dítě...

V mém případě se vývoj plodu zastavil. Musela jsem konec těhotenství vzít jako rozhodnutí přírody, která vždycky ví, co dělá. Jdeme zpupně proti ní, rodíme starý. Už o tom vážně nechci mluvit. O maminku jsem přišla ve 22 letech. Snažím se nebát a neustále všem připomínám, jak je důležitá prevence. Pravidelné prohlídky. Aby si ženy nemyslely, že jim se tohle stát nemůže, nevymlouvaly se na čas, nepovažovaly za trapné, že se sledujou. Panebože, pár minut u doktora za záchranu života snad stojí! Hlídám se. Nechci, aby si Maňa prožila to co já, a nepřeju to ani nikomu jinému. Nezměníme téma?

Neuvažovali jste někdy s rodinou, že se přesunete do zahraničí, kde byste některé věci přece jen neřešili? Jazyky by u vás problémem nebyly. (Mahulena Bočanová hovoří anglicky, řecky, francouzsky, španělsky)

Občas s tím koketujeme, ale spíš už jen když jsme naštvaní. Můj muž vyrůstal v Kostarice, ví, co to znamená jiné kulturní prostředí. Tchán tam bydlí dodnes. Zrovna teď má u sebe druhý měsíc na hlídání Maňulu. Nestojí nám v cestě žádný technický problém. Kdybychom se rozhodli, můžeme odjet už zítra. Osobně si ale myslím, že už jsme na to přesazení moc starý. Citově. Potřebujeme Prahu. Naše kamarády a o Vánocích Tři oříšky pro Popelku.

Všichni, kterých se někdy bolestně dotkla pomíjivost, přestávají příliš kalkulovat s tím, co bude. Ani vy zjevně moc dopředu a komplikovaně neplánujete...

Ne! Žádný pojistky, rezervy! Vždycky jdu do plných teď hned. Zase se mi to potvrdilo v StarDance. S Jardou jsme dřeli čtyři měsíce jak koně. Pak si roztrhl sval a ve vteřině konec všeho. Zbylo jen to, co jsme si odtancovali v průběhu soutěže! Jsem vlastně naprosto neambiciózní. Chci jen odvést kvalitně svou práci, vychovat z dcery hodnotného člověka a k tomu trošku žít. Každé léto mám dva měsíce divadelních prázdnin. Na ty si nenechám šáhnout, i kdyby mi volal Miloš Forman s nabídkou hlavní role. Sbalím Maňu, chůvu, její děti a utáboříme se na dva měsíce na Kypru. To je to, na co se moje srdce celý rok těší. Minulost je ve vzpomínkách, ve fotkách. Přítomnost žijeme teď. Ale budoucnost? Nic. Zítřek už nemusí být. Jsem fetišistka, sbírám věci, které mi připomínají hezké chvilky. Nejsem manager, ale patetická, romantická a kýčová ženská!

MAHULENA BOČANOVÁ
Vystudovala konzervatoř v Praze, po ní nastoupila na dvě sezony do Národního divadla. Od dvaceti let hraje v Činoherním klubu, osm let účinkuje také v divadelním spolku Háta. V Činoherním klubu jste ji mohli vidět ve hrách Ivanov, Sex noci svatojánské, Obsluhoval jsem anglického krále, Žebrácká opera apod. Hrála ve filmech jako Post coitum, Kouzelný měšec, Tábor padlých žen, Zámek nekonečno, Golet v údolí nebo v seriálech Bylo nás 6, Rodinná pouta. Jako holčička hrála ve filmech a seriálech jako Pan Tau, Chalupáři, Lucie, postrach ulice. Má pětiletou dceru Marinu, její manžel je podnikatel Viktor Mráz.