Sportovní vyžití je vhodné pro děti v každém věku, ale těm nejmenším nejlépe prospěje všestranné rozvíjení celého těla. Měly by se nejprve naučit rovnováze, dělat kotrmelce a hvězdy, běhat, skákat a hrát si s míčem. Až později je vhodné zapsat je na specializovaný kroužek jednoho sportu.
„Ráda dávám jako příklad některé děti, které k nám přicházejí ve čtyřech až pěti letech s tím, že již hrají tenis. V tělocvičně se pak ale ukáže, že jim chybí úplné základy, jako je kotoul vpřed nebo skoky snožmo. Pokud by zůstaly pouze u tenisu, tyto dovednosti se nemají kde naučit a v budoucnu by jim chyběly. Proto říkám, že důležitá u sportu dětí je nejdříve všestrannost, až pak specializace,“ připomíná základní myšlenku sportovní výuky u malých dětí trenérka Kristýna Přibylová z dětské tělocvičny Monkeys Gym.
Spokojené dítěJak přivést děti ke sportu, který je bude bavit? To řeší maminky na eMimino.cz |
Kolem pěti až šesti let už může mít dítě vyhraněnější zájmy a je načase společně vybrat sport, kterému se bude věnovat. Jenže který zvolit? Nabídka je v dnešní době opravdu pestrá, ale vždy se vyplatí dát na názor dítěte. Může také vyzkoušet sport, na který chodí jeho kamarád nebo kamarádka, případně sourozenci (pokud mají dobré vztahy a všichni s tím souhlasí). Ale pokud musíte vybírat bez těchto vodítek, začněte základní otázkou: bude se pro mé dítě více hodit sport týmový, nebo individuální? Oba dva typy mají své výhody i nevýhody.
Týmové sporty
Je jich nepočítaně: fotbal, hokej, volejbal, florbal a další. Týmové sporty máme rádi, s oblibou je sledujeme a s jednotlivými týmy se také identifikujeme. Tým nabízí skupinu lidí, mezi které lze patřit a zapadnout, se kterými sdílíme společné emoce jako radost z výhry i smutek z porážky. Tento pocit je pro děti velmi příjemný, obzvlášť pokud se jim třeba povede vstřelit vítězný gól a ostatní ho za to oslavují.
Na druhou stranu to má i komplikovanější stránky - třeba pokud se dítěti nepovede zapadnout, v týmu je hodně lidí, se kterými je nutné se naučit vycházet, a vztahy tak nemusí být vždycky jenom dobré. Dobrý trenér by ovšem měl mezi svými svěřenci udržovat přátelskou a týmovou atmosféru a být schopen roztržky řešit.
Spolupráce a týmový duch
V kolektivních sportech se vždy vyhrává i prohrává společně, celý tým jde za stejným cílem. A každý v něm má jinou úlohu. Někdo střílí góly, jiný zase brání ve skórování soupeři. „Vyrovnat se se svou rolí v kolektivu, nežárlit na ostatní, kteří jsou lepší nebo plní vděčnější úkoly, a naopak je podporovat, to je další klíčová dovednost, kterou se děti prostřednictvím kolektivních sportů učí. To vše pod vedením trenérů, často přirozených vzorů, díky kterým lépe přijímají a respektují autority,“ vyjmenovává další přednosti hry ve skupině Petr Salomon, odborník na sportovní marketing a spoluzakladatel platformy Týmuj.cz.
Nevýhodou individuálních sportů je, že k jejich provozování může občas chybět vůle. Přemluvit potomka, aby se zvedl od počítače nebo tabletu, se mnohdy zdá jako nadlidský úkol. „Pokud na něj ovšem čeká dalších deset spoluhráčů a on ví, že když nepůjde, budou hrát v oslabení, nebo přijde o důležité společné momenty, to už je pořádná motivace navíc. U dětí se navíc přirozeně posiluje smysl pro zodpovědnost,“ dodává Petr Salomon.
Ale i tato zodpovědnost a z ní plynoucí očekávání můžou být dvojsečné. Pokud se totiž dítěti nepodaří dát vítězný gól nebo koš, může se potýkat kromě výčitek svědomí i s hněvem a zklamáním ostatních.
Individuální sporty
Jak již jejich název napovídá, tyto sporty v dítěti více rozvíjejí jeho samostatnost, průbojnost i disciplínu. Výhra či prohra je jenom na nich, záleží jenom na jejich výdrži a výkonu. Výhra tak může být daleko opojnější a více naplňovat, patří jen jednomu člověku. Na dítě je také zaměřena větší pozornost, a musí se tak vyrovnat s pocity studu a trémy. Při prohře se nelze schovávat za ostatní a sportovec se tak lépe učí zodpovědnosti za vlastní činy.
I když bude dítě pěstovat individuální sport, nemusíte se bát, že by se nesetkalo s vrstevníky a nenašlo si kolektiv. Většina těchto sportů se trénuje ve skupinkách, takže dítě má příležitosti k navázání sociálních kontaktů. Zároveň okusí i pocity rivality a boje o pozice, protože některé z těchto dětí budou při závodech a soutěžích konkurencí.
Samostatnost a psychická odolnost
Individuální sporty jsou náročnější z psychického hlediska, zejména s přibývajícím věkem dítěte. Zatímco v týmu se může hráč třeba přesunout na jinou pozici, jako individuální hráč se musí se změnou vyrovnat sám. A bez týmu spoluhráčů potřebuje často větší podporu od trenéra a rodičů, aby se vyrovnal s neúspěchy a jejich dopady na sebevědomí a sebedůvěru. Sebedůvěra a motivace přitom hrají při individuálních sportech klíčovou roli, a pokud se dítě naučí hledat ji uvnitř a nezáviset jenom na okolních zdrojích, bude její síla větší. Malý sportovec má v individuálním sportu také šanci rozvinout svůj specifický styl a nezávisí na komunikaci s ostatními a na jejich schopnostech.
Existují ještě kombinované sporty, ve kterých soutěží jako týmy, ale i jako jednotlivci. Příkladem může být třeba atletika, gymnastika, tanec nebo plavání. Spousta malých sportovců si také užívá více sportů najednou, ne všichni se navíc chtějí všem sportům nutně věnovat na závodní úrovni a zájmy se mohou i v průběhu života dítěte měnit. Sport by měl být pro děti hlavně zábavou, nikoliv řeholí a trápením, určitě se proto vyplatí hledat tak dlouho, dokud nenarazíte na ten pravý pro vašeho potomka.
