Kojení už je zase na tapetě. A nejen u nás kvůli ženě, která se rozhodla nakojit své dítě v prostorách pobočky jedné pražské banky. Ochranka ji požádala, aby „přestala exhibovat“ a odešla dítě krmit jinam.
Dříve by se matka buď takového jednání vůbec nedopustila, případně by se hluboce zastyděla a zalezla do kouta. Dnes za práva nakojit své dítě kdekoli bojuje. Případ zmedializovala Laktační liga a banka následně zareagovala prohlášením, že ji situace mrzí.
Něco podobného se na konci května událo na palubě letadla společnosti Ryanair. Britská matka při vzletu a přistání kojila, protože to zmírňuje problémy batolat při změnách tlaku. Cestou tam všechno proběhlo v pohodě, cestou zpět však narazila na stevarda, pro kterého bylo toto jednání nepřijatelné.
„Stál nade mnou, dokud jsem neskončila. Byla jsem v šoku, rozzlobená a ponížená,“ uvedla Rachel Duffyová pro deník Independent. Mluvčí letecké společnosti následně dodal jen to, že kojící matky jsou na palubách letadel vítány. Jak si to vyložit? Třeba tak, že kojící matky ano, kojení ne.
Mezi přirozeností a pravidly
Kojení je přirozené a nemělo by být klasifikováno jako nemravný akt hodný zavržení. Pro někoho jde o normální projev mateřské péče, na kterém není nic šokujícího. Pro jiného je však intimní záležitostí, která by pokud možno měla zůstat veřejnosti skryta. Ostatně, i když malíři a sochaři ve středověku zobrazovali nahé ženské tělo, ženy cudně chodily zakryté od krku až po kotníky.
„V euroatlantické civilizaci, která vyrostla z křesťanských kořenů, se vytvořila po staletí udržovaná tradice, že části těla související s mateřstvím a sexem jsou tabuizovány, tedy skrývány, nejsou vystavovány na odiv. Proto etiketa velela ponechávat pohled na ženské ňadro do intimního prostředí,“ říká popularizátor společenské etikety Ladislav Špaček.
„Je pravda, že dnes pod vlivem médií a internetu neutrpíme nervový otřes, když ňadro zahlédneme. To, co by Gutha-Jarkovského šokovalo, si dnes každý školák vyhledá na dvě kliknutí. To ovšem neznamená, že bychom tuto letitou tradici měli zavrhnout, má přece své opodstatnění. Obhájkyně kojení na veřejnosti argumentují zdánlivě logicky – jejich ňadro není sexuální atribut, ale symbol mateřství. To bylo vždycky, a přesto nikdy nikoho nenapadlo ho okázale ukazovat světu,“ podotýká Špaček.
Dnes to mnohé ženy považují za své základní právo a neváhají proti nemožnosti kojit kdekoli protestovat. Pohled na skupinu žen kojících v rámci zviditelnění práva svého i dítěte však může na někoho působit až zbytečně hystericky. Kvůli tomu se může důležitá a potřebná diskuse o přístupu ke kojení ve veřejném prostoru ke škodě věci nepříjemně rozpliznout.
Kojení jako státní záměr
Česká politická scéna je kojení nakloněna. Snad za to může i fakt, že má kromě zdravotních benefitů pro dítě i matku také přínos ekologický a ekonomický. Podle odhadů ministerstva zdravotnictví by kojení ušetřilo dvě až tři procenta hrubého domácího produktu, v číslech to dělá sto miliard korun ročně.
Podpora kojeníKaždé zařízení poskytující péči a služby matkám a novorozencům by mělo: 1. Mít písemně vypracovanou strategii přístupu ke kojení, která je rutinně předávána všem členům zdravotnického týmu. 2. Školit veškerý zdravotnický personál v dovednostech nezbytných k provádění této strategie. 3. Informovat všechny těhotné ženy o výhodách a technice kojení. 4. Umožnit matkám zahájit kojení do jedné hodiny po porodu. 5. Ukázat matkám způsob kojení a udržení laktace i pro případ, kdy jsou odděleny od svých dětí. 6. Nepodávat novorozencům žádnou jinou potravu ani nápoje kromě mateřského mléka, s výjimkou lékařsky indikovaných případů. 7. Praktikovat rooming-in: umožnit matkám a dětem zůstat pohromadě 24 hodin denně. 8. Podporovat kojení podle potřeby dítěte (nikoli podle předem stanoveného časového harmonogramu). 9. Nedávat kojeným novorozencům žádné náhražky, šidítka, dudlíky apod. 10. Povzbuzovat zakládání podpůrných skupin kojících matek pro podporu kojení. |
„Nejenže kojení má mikroekonomický dopad pro rodinu, protože není nákladné jako kupování umělé výživy, má i makroekonomický benefit pro stát. Je to nejlevnější preventivní opatření,“ zdůrazňuje neonatoložka Blanka Zlatohlávková, která mateřské mléko považuje za personalizovanou medicínu. Kojené dítě rovná se zdravé dítě, takže tolik nezatěžuje státní rozpočet případnými náklady na léčbu. O kojící matce toto platí v menší míře rovněž.
Ještě před třiceti lety se však tvrdilo něco jiného. Americká odborná pediatrická asociace prohlašovala, že kojení nemá pro děti ve vyspělých zemích žádný přínos. Kořeny tohoto smělého tvrzení hledejme v 50. letech minulého století, kdy se ženy začaly více emancipovat. Matky, které spěchaly do práce, dávaly umělou výživu už tříměsíčním kojencům, recepty na ni dostávaly tehdejší rodičky dokonce už v porodnicích. Světová zdravotnická organizace to ovšem viděla jinak a čas jí dal za pravdu.
Všechny přínosy kojení jsou dnes objektivně vědecky dokázány. Jedním z globálních cílů Světové zdravotnické organizace pro zlepšení výživy je proto do roku 2025 dosáhnout výlučného kojení do šesti měsíců u 50 % všech dětí. V současnosti je to celosvětově 40 %, přičemž v Evropské unii je toto číslo extrémně nízké. V prvním půlroce života je kojeno pouhých dvaadvacet procent Evropánků. V dalších měsících jejich života číslo dál klesá.
Přitom není důvod. Kojení se doporučuje s příkrmy do dvou let, dále pak individuálně podle požadavků dítěte či možnosti matek. „Mateřské mléko je bioaktivní tekutina ušitá na míru, proměňuje se podle potřeb dítěte během jeho růstu, rozhoduje i o tom, které geny se projeví nebo neprojeví. To žádný výrobce nedokáže zařídit. Příroda to umí líp,“ vysvětluje neonatoložka Blanka Zlatohlávková.
Pomoc pro matky
Kojit mohou téměř všechny matky. Z výzkumů totiž vychází, že opravdu nemožné je to pro tři až čtyři procenta žen. Další, kterým to nejde, to možná jenom neumí. „Kojení nebylo dlouho běžné, proto se musí správnou podporu naučit i zdravotnický personál. Když mají matky na koho se obrátit, nehrozí, že přestanou po prvním neúspěchu či při nepříjemných pocitech,“ uvádí neonatoložka.
Deset nejčastějších obtíží při kojení a jak si s nimi poradit |
Ze statistik totiž vyplývá, že ačkoli při propuštění z porodnice kojí zhruba 95 % Češek, v půl roce dítěte je jich už méně než polovina, přičemž to častěji vzdávají méně vzdělané ženy. Matky také často ovlivňuje masová reklama, setkávají se s rozporuplnými radami a mnohdy je jim umělá výživa doporučována jako adekvátní alternativa i zdravotníky a pediatry. Což je v rozporu s desaterem doporučení Světové zdravotnické organizace pro úspěšné kojení.
Na nutnost změny stereotypů ve zdravotnictví, které fungují desetiletí, školení odborníků a podpory laktačních poradkyň upozornila i náměstkyně ministra zdravotnictví Alena Šteflová: „Chceme, aby dodržování deseti kroků bylo ve všech nemocnicích povinné a pravidelně kontrolované,“ uvedla v květnu při veřejném slyšení Výboru pro zdravotnictví a sociální politiku, kdy se projednávala podpora kojení u nás.
Poprask mezi politiky
Právě při tomto slyšení se Česká republika přidala k zemím, kde se veřejně kojilo přímo na půdě Senátu. Kromě Anety Majerčíkové, předsedkyně hnutí SpoKojení hájící práva dětí a žen, která kojila své miminko v přední lavici, zde jako zástupkyně matek a sběratelka laktačních příběhů vystoupila Veronika Navrátilová, jejíž dítě dostalo hlad přímo ve chvíli, kdy měla vstoupit za řečnický pult.
Žádný velký poprask ale dámy nezpůsobily. Koneckonců už před čtyřmi lety obletěly svět fotografie v parlamentu kojící argentinské aktivistky za lidská práva Victorie Dondy Perezové mnohdy s dehonestujícími titulky typu „Poslankyně vytáhla prso“.
Karolina Kurková obhajuje kojení: Je to přirozené |
Veřejnost tato událost okamžitě rozdělila na dva tábory – jeden, který obdivoval její odvahu i feministický přístup a propagaci kojení na veřejnosti, druhý, který považoval kojení před mužskými kolegy v budově Národního kongresu za nevhodné.
Další kojící poslankyní se stala Islanďanka Unnur Konradsdottir a v Austrálii tabu prolomila přímo při jednání senátorka Larissa Watersová, která nakrmila dítě při projevu, přičemž prso měla lehce zahalené plenkou. To se stalo před dvěma lety a ohlasy byly spíš příznivé.
Je tedy možné, že vnímání společnosti se proměňuje a kojení je bráno čím dál víc jako samozřejmé. Oproti Saudské Arábii, kde je zákonem výslovně zakázáno, máme štěstí, že ve většině západních zemí je kojení na veřejnosti až na výjimky, ze kterých se pak udělají exemplární případy, které znovu a znovu rozvášňují davy, akceptováno a není považováno za problém.
Jsou zde však určité zásady, které by měly veřejně kojící matky respektovat. „Etiketa nás vede k tomu, abychom se vystříhali všeho, co je druhým nepříjemné, co druhé uvádí do rozpaků, sem patří i odhalování na veřejnosti, byť z bohulibých pohnutek. Pokud žena potřebuje nakrmit miminko mimo privátní prostor, měla by šetřit své okolí a buď se odebrat do ústraní, kde budou mít oba více klidu, nebo se alespoň odvrátit a nenutit ostatní sdílet její privátní potřebu,“ míní arbitr etikety Ladislav Špaček. Já z vlastní zkušenosti mohu jen potvrdit, že se na veřejnosti kojit dá i tak, aby si toho vůbec nikdo nevšiml.
17. dubna 2019 |
