Když žena jen uklízí, uklízí a uklízí…

aktualizováno 
"A to jsem snad měl říct: Slavný soude, já chci pryč od své manželky, PROTOŽE JE PŘÍLIŠ POŘÁDNÁ?" hořce žertuje Vladimír. Žádost o rozvod však nakonec ani nepodal.

Posedlé úklidem - Z touhy po skvěle fungující domácnosti se stává posedlost. Ženy zdobí dům, pořizují si luxusní spotřebiče, které ve skutečnosti nevyužívají. Trápí je pak pocit, že jejich snahu rodina dostatečně neoceňuje. | foto: Foto: archiv TV Prima

U nich doma by se nejen mohlo z podlahy jíst, ale daly by se na ní dokonce míchat léky. Sterilní čistota, kam oko pohlédne. Jejich kamarád vzpomíná, jak kdysi u Barešů spal, ráno se sehnul pro trepky a bezděčně se podíval pod postel. "Až se mi udělalo mdlo. Bylo tam čisto, jaké u nás nemáme ani na stole."

Vladimíru Barešovi je třiapadesát, Jitka je o dva roky mladší, spolu jsou osmadvacet let. Takřka stejně dlouho Vladimír bojuje s posedlostí svojí ženy, která věčně zametá, drhne, smýčí, luxuje, utírá, leští, ofukuje každé chmýříčko. Když k nim člověk přijde na návštěvu, celý večer trpí hrůzou, že mu upadne drobek na koberec. Jitka, permanentně nastartovaná jako běžec před výstřelem, v ten moment vyskočí a sbírá.

Pravda, v poslední době s omluvným úsměvem. Jejich manželská krize je (zatím) zažehnaná, Jitka se snaží krotit, ale očividně trpí.

Vladimír tvrdí, že za ta léta vyzkoušel už všechno. Vtipkování, rozumnou debatu, rezignaci i protest. Má za sebou revoluční éru, kdy dusal v zablácených botách po kuchyni, oklepával mokré ruce proti zrcadlu a drobky zakopával pod křeslo. Po sérii vzrušených scén to vzdal.

"Nechtěl jsem na ni být zlý. Je to hodná, chytrá, pracovitá holka a výborná kuchařka. Vždycky chodí upravená, což se mi líbí. Jednou jsem se pokusil zorganizovat romantický večer a všechno v klidu a míru probrat. Donesl jsem kytku, pustil jsem hudbu, rozsvítil svíčky. Snažil jsem se jí vysvětlit, že tohle není domov, ale vojna. Že se tu necítím volně, že tu pomalu přestávám být rád. Ale ona celou dobu jen hlídala, jestli nekape vosk na ubrus."

Zatím nejslibněji zabrala Vladimírova hrozba rozvodem.

Do pokoje v ponožkách

"Moje máma byla klasická hospodyně, domácnost držela v cajku, a tak jsem byl na pořádek zvyklý. Koneckonců, i mně se v práci hodí," připouští úspěšný projektant Vladimír. "Ale to, co dělá Jitka, začalo být už i na mě moc. Fakt je, že jsem netušil, do čeho jdu. Chodili jsme spolu víc než rok, ale jsme z generace, ve které ještě nebylo běžným zvykem před svatbou spolu bydlet. A jak jsem ji poznával na společných výletech, zdála se mi prostě jen… pořádná. Brzy po svatbě jsme dostali byt, a když tam uklízela, pořád ještě jsem si myslel, že chce mít hezký domov. Jenže s narozením dětí se to vystupňovalo."

Dokonce i návštěvy nutila starostlivá hospodyně nejen se přezouvat, ale před vstupem do pokojů odhodit trepky a vejít v ponožkách.

Pračka běžela třikrát denně, za čisticí prostředky Barešovi utratili málem víc než za jídlo. Velký předvánoční úklid včetně drhnutí parket a leštění oken se u nich konal každý týden, ačkoli v podstatě nebylo co uklízet, protože nikde se neválel ani chomáček prachu.

"Když jsme odcházeli z domova, podobalo se to evakuaci," vzpomíná Vladimír. "Všechno jsme museli uklidit a zavřít, nikde nezůstal ani hrneček. S bundami v rukou a bez bot jsme pak celá rodina ustupovala ke dveřím a Jitka za námi zametala. Na chodbě jsme se obuli, Jitka přetřela práh, smetí vysypala do připraveného papíru, a slavnostně jsme směli vyjít z baráku. Návrat byl podobným rituálem. Zout se přede dveřmi, vyklepat bundy, vejít a rovnou mazat do koupelny umýt si ruce. V neděli ráno stačilo, abych šel na záchod, a když jsem si chtěl zase lehnout, smůla, peřiny visely z okna a větraly se."

Jejich děti už z domova odešly - syn se oženil, dcera vdala. Vladimír je hluboce přesvědčený, že víc než láska je pryč hnala potřeba uniknout té věčné buzeraci . Nikdy si nesměly nechat přes noc rozloženou stavebnici, neměly dovoleno chodit do svého pokoje s jídlem, ve skříni si musely udržovat komínky jako na vojně… Rozkaz Ukliď to! slyšely stokrát denně. "Bylo to fakt na hlavu," říká jejich otec.

Rady pro něj:
* Netvařte se, jako by uklízení byla jen její libůstka, a zkuste se zamyslet nad jejími pocity. Možná opravdu trpí, a pak je čas obrátit se na odborníka. Kvůli vaší tolerantnosti by se situace mohla jen horšit.
* Věty "Jestli mě máš ráda, tak to nedělej" jsou vydírání. Pokud jde o nemoc, pak uklízení nemá s jejím vztahem k vám nic společného, je mimo její vůli.
* Neudělejte z jejího uklízení terč vtipů pro svoje kamarády. To je nefér.

Křehký kompromis

Jitka dneska připouští, že asi přeháněla, ale jedním dechem dodává: "Nemůžu si pomoct. Smetí na podlaze mi nahání hrůzu, z kapiček v koupelně jsem šílená. Dlouho jsem vůbec nechápala, co na tom Vláďovi může vadit, měl by si přece chválit, že doma udržuju pořádek."

"Kdyby jen doma," reaguje Vladimír. "Její kancelář by mohli ukazovat v televizi. Šanon srovnaný vedle šanonu, nikde ani papírek. Má kliku, že jako účetní je svou paní a nemá žádné podřízené, asi by s ní rychle vyběhli. Každý nemá náturu na to, aby pořád jen uklízel. Stačí, že sekýruje i šéfa, ať nenakape v kuchyňce."

Rozvod se nakonec přece jen nekonal a Vladimír na otázku, jestli sepsaná žádost od něj nebyla spíš demonstrací, pokrčí rameny.

Tak i tak… Po mnohahodinových rozhovorech se zatím shodli na kompromisu. On zkrotí provokace (už nebude chodit v zablácených botách do kuchyně!) a aspoň trochu začne její potřebu pořádku respektovat, ona se pokusí svoje uklízecí choutky mírnit.

Snaží se zatím oba. Vladimír se dál zouvá na chodbě a Jitka už nelítá kvůli každému drobečku pro smeták. Ale bokem tiše přiznává: "Jak není muž doma, dám se do toho…"

Rady pro ni:
*
Zvažte, nakolik ve vás drobky pod stolem a kapky v koupelně budí pocity úzkosti. Pokud vás uklizený byt těší a radost z jeho čistoty trvá dostatečně dlouho, jste možná jen pořádná. Sice extrémně, ale ne chorobně.
* Pokud skutečně kapkami a drobky hluboce trpíte, promluvte si s odborníkem.
* Zamyslete se nad svými vztahy s lidmi kolem sebe, nad svými pocity životní spokojenosti či nespokojenosti. Možná by bylo třeba uklidit v nich.


Autoři: ,

Nejčtenější

Od floutka si poroučet nenechám! Ve Výměně manželek se křičelo i plakalo

Gábina žije s manželem Robertem už dvacet let.

Ve Výměně manželek se tentokrát na obou stranách plakalo i křičelo. Gábina z domku se spoustou zvířat se v ostravském...

Přichází doba autosexuálů. Jaké to je randit sama se sebou?

Autosexualita odráží láskyplný vztah k sobě samé a vzrušivost z vlastního těla.

Sexualita je proměnlivá a v průběhu života nabývá mnoha podob. Pro někoho je atraktivní druhé pohlaví, pro jiného...

Ženě kvůli hustému obočí lidé hrozí smrtí, vytrhat si ho nenechá

Sophia Hadjipanteli

Modelka Sophia Hadjipanteli (22) má obočí jako umělkyně Frida Kahlo. Každý den si ho pečlivě upravuje a češe a nikdy se...

Váš šatník za vás práci neudělá, říká módní guru Anna Wintourová

Nejobávanější osobnost módního světa Anna Wintourová výjimečně bez svých...

Přísná, ale spravedlivá. To se často ozývá na adresu šéfky amerického magazínu Vogue, jedné z nejvlivnějších osobností...

Rozhodnutí donosit postižené dítě nikdy neodsuzuji, říká přední gynekolog

Gynekolog Pavel Vlašín působí v oboru více než 25 let.

S pomocí ultrazvuku dokáže během několika minut zjistit, zda žena nosí pod srdcem zdravé dítě. Gynekolog Pavel Vlašín...

Další z rubriky

Ve Výměně vlála sovětská vlajka, Monika přiznala strach z partnera

Sovětská vlajka vlaje na domem Zdeňka a Lucky.

Snad každý ze čtveřice dospělých, kterou každý týden sledují televizní diváci, má nějakého kostlivce ve skříni. Jakuba...

Film o Mirce a Jakubovi byl v ohrožení, říká režisérka nových etud

Hana Třeštíková

Mirka s Jakubem se seznámili na technoparty. „Měla dredy po pás a já z toho byl paf,“ říká Jakub v celovečerním...

Příběh Soni: Moje máma nesnese, že děti mají rády i druhou babičku

Ilustrační snímek

První vztah se mi nevydařil a tenkrát mi naši hodně pomohli. Já i moje děti jsme u nich trávily většinu času. Od...

Najdete na iDNES.cz