Obětovala jsem jim život a i potom, co se vdaly jsem se snažila pomáhat.
Dcery řekly, ať hlídám děti, že mi budou platit šest tisíc měsíčně a stále to bude pro nás všechny výhodné. Děti nebudou muset chodit do školky a já do práce. Důchod mám malý, ale s tím příspěvkem jsem si myslela, že to bude akorát.
To jsem si ovšem neuvědomila, co čtyři kluci obnáší. Nejenže většinu příspěvku projedli, protože u mě byli celý den, ale ještě ke všemu mi zničili všechen nábytek, sedačku, no dovedete si představit, jak řádí čtyři kluci.
Nevadilo mi to, říkala jsem si, že pomáhám dcerám a peníze přeci nejsou všechno. Důležité jsou vztahy v rodině. Snažila jsem se kluky vychovávat dobře a proto jsem dcery kritizovala, že dětem kupují příliš drahé dárky. Ranil mě výrok mé starší dcery, která mi řekla: „Teď je jiná doba, mami. Já nechci aby moje děti žily jako já se ségrou, nic jsme neměli.“
Peníze, peníze, pořád jen peníze. Snažila jsem se jim vytvořit hezký domov, honila se jako blázen, aby měly všechno a ona mi řekne, že nechce, aby její děti takhle žily?
Bylo mi to moc líto, ale život šel dál. Nedávno mi doktoři našli cukrovku. Šla jsem na vyšetření, protože jsem se cítila moc unavená. Kluci jsou už dost velcí a starost o ně je stále náročnější a náročnější. Prostě už to nezvládám. Řekla jsem dcerám, že se o chlapce už nemůžu starat.
Mladší dcera řekla, že jsem mrcha. Přestaly mi volat, přestaly mi dávat peníze, přestaly naprosto komunikovat. Už dva měsíce jsem je neviděla. Důchod mi nestačí, jsem opuštěná, bez peněz, bez vnoučat, bez známých, protože jsem veškerý svůj čas věnovala klukům. Co mám dělat?
1. Mám zavolat dcerám, že zase budu vnoučata hlídat?
2. Mám si najít brigádu, abych si přilepšila k důchodu a dcerám nevolat?
3. Mám se pokusit s dcerami udobřit, ale děti už nehlídat a jít na brigádu?
