Vizitka
|
Máte hodně snů?
Ráda sním, ale snažím se moc nechtít. Je rozdíl mezi tím, co chcete, a co potřebujete. Ale je dobré si něco přát, jen si musíte dávat pozor, co si přejete a jak to přání vyslovíte, aby se nesplnilo jinak, než jste si představovali.
Režírování je to správně vyřčené přání?
Přesně tak. Jako malá jsem hrála ve filmech, ale na konzervatoř jsem nešla, nechtěla jsem herectví studovat. Nastoupila jsem na gymnázium pevně rozhodnutá, že se po maturitě přihlásím na režii. V prváku jsem natáčela, spolužáci odjeli na hory, já o ty zážitky přišla a došlo mi, že mě filmování izoluje. Na základce jsem dokonce zažila období asi půl roku, kdy se mnou ve třídě nikdo nepromluvil.
Je pro režisérku těžší vydobýt si autoritu na place?
Autoritu buď máte, nebo nemáte. Vím od lidí ze štábu, že některým mužům režisérům se štáb vysmívá a nebere je vážně. Když je režisér nafrněný, dělá ramena, tak nepochodí. Když ale víte, co chcete, nadchnete ostatní, nebuzerujete zbytečně, autoritu získáte přirozeně.
Tak proč při vašem posledním natáčení dávali členové štábu výpovědi?
Jsem perfekcionistka. Když točím film, jsem do něj absolutně ponořená a to samé žádám od ostatních. Varovala jsem je předem, ale asi si to neuměli představit. Říkala jsem: "Když ráno nastoupím na plac, pojedu jako šroub do večera a nedám vám vydechnout." A štáb: "Jo, jo, to zvládneme."
A pak přišla realita.
První část natáčení byla před Vánoci a vygradovala celonočním náročným natáčením v nákupním centru. Ti lidé pochopili, že i zbytek filmu se bude točit hlavně v noci a k tomu po svátcích už v mrazech venku. Takže po deseti dnech dalo šest lidí výpověď s tím, že to nezvládnou. Naštěstí je producentka přemluvila. Ale extrémnost podmínek narůstala, kvůli velké zimě jsem se snažila nedělat dlouhé přesčasy, ale hodinu dvě denně přetáhnete. A tak štáb sepsal petici.
Více se dočtete v pondělním magazínu Ona Dnes, kde vyjde rozhovor v celém znění.
