Jste na dně? Nabízíme první pomoc před šťastnou cestou vzhůru

Opustil vás partner, zklamala jste v zaměstnání a přišla o něj, nemáte peníze, dítě propadá ve škole, případně začalo fetovat, do toho vám umírá otec a je potřeba se postarat o nemocnou matku. Když se život sype, tak ze všech stran a vy nevíte jak dál. Nechce se vám žít.

Žena, deprese, smutek, pláč - ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Předchozí řádky zní jako horor, ale někdy stačí jen jedna či dvě zmíněné události a jsme opravdu na dně. Co dělat? Jak zachránit zdravý rozum, zmobilizovat síly a nepodlehnout depresím?

"Nejen zkušení horolezci vědí, jak důležité jsou pro přežití vždy tři pevné body. Ony tři pevné body patří i jinak mezi pár základních životních jistot. Už proto, že opravdu jen zřídkakdy nás opustí všechny tři zároveň," varuje psycholog Petr Šmolka.

"Jednou z nich by mělo být dobré zakotvení ve vztazích – ať již rodinných nebo partnerských. Druhou jistotu může zpravidla poskytovat svět práce a tou třetí bývá okruh zájmů a přátel. Ztratíme-li jednu, lze se na čas uchýlit pod ‘ochranná křídla‘ těch zbývajících. Sesypou-li se dvě zároveň, sami si už zpravidla pomoci nedokážeme. Pokud se všem zhroutí všechny tři, pak je odborná pomoc často jedinou smysluplnou alternativou," vysvětluje psycholog.

Můžeme si vůbec v takové situaci poradit sami?
"Svépomoc“ pomůže chvíli. Pokud se ovšem vůbec dokážeme k nějaké aktivitě přinutit. Pak bývá dobrou alternativou nějaká duševně nenáročná a přitom fyzicky namáhavá činnost. Mytí oken, gruntování bytu apod. rozpouští někdy nejen špínu, ale i splín. Přesto je pravděpodobnější, že nám naše vlastní síly stačit nebudou. Okamžitou úlevu může přinést i rozhovor s pracovníkem telefonické krizové linky. Dle potřeby je s to nám nabídnout další možnosti.

Komu v takové chvíli zavolat?
V Praze je to RIAPS – ambulantní psychologicko-psychiatrické zařízení s nepřetržitou žurnální službou. U partnerských a manželských trápení jsou dobrou volbou Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy.

Pomohou na čas antidepresiva?
Antidepresiva mohou přinést potřebnou úlevu a zároveň napomáhají mobilizaci vlastních sil.

Jsou nějaká volně ke koupi?
Kromě nepříliš účinných rostlinných výtažků však volně ke koupi nejsou. Už proto, že jejich indikaci a efekt by měl posoudit vždy lékař, nejlépe psychiatr, který s nimi má bohatší zkušenosti než třeba praktický doktor.

Jako dočasné řešení napadne leckoho alkohol. Pomůže, anebo spíš uškodí?
Alkohol patří naopak mezi nejhorší z možných voleb. Už proto, že jeho efekt je dost nepředvídatelný. Někdy dokonce naše deprese ještě více prohloubí a pak hrozí, že se pod jeho vlivem rozhodneme i pro kroky, které bychom jinak dokázali pečlivěji zvážit. Včetně kroků krajně sebedestruktivních. Pokud naopak přinese úlevu, pak se zase ocitáme na nejlepší cestě k závislosti, navíc spojené s postupným zvyšováním účinných dávek.

Je lepší si někam zalézt do soukromí, anebo raději vyrazit mezi lidi a hledat rozptýlení?
Jak kdy a jak pro koho. Někdo si potřebuje prožít své trápení v soukromí a teprve po jeho odeznění vychází z "nory“, jiný by se sám doslova "zbláznil“ a zoufale potřebuje mezi lidi. Každý jsme sám sobě nejlepším diagnostikem – je dobré si zvolit takové prostředí a aktivity, které nám přinášejí alespoň nějakou úlevu.

DESATERO PRVNÍ POMOCI NA DNĚ

1. Nestyďte se přiznat, že je vám zle, a případně vyhledat co nejdříve odbornou pomoc
2. Nepřipouštějte si pocit, že svým trápením obtěžujete své blízké – dopřejte jim pocit, že by vám mohli pomoci.
3. Nebraňte se podpůrné pomoci prostřednictvím léků – vaši životní situaci nevyléčí, ale výrazně napomohou, abyste se časem vyléčila sama.
4. Máte-li sílu, věnujte se nějaké mechanické, dle možnosti fyzicky namáhavé aktivitě – vyplavují se při ní endorfiny, jakési hormony dobré nálady.
5. Nebraňte se projevit bolest navenek, i pláč může přinést úlevu; přestaňte se trápit otázkou, co je v dané chvíli správné a co nesprávné – zvolte si to, co vám pomáhá.
6. Alkohol a drogy to ale nebudou – případná chvilková úleva bývá až příliš draze vykoupena.
7. Cítíte-li zlobu vůči okolí, klidně ji dejte nějakou nezraňující formou najevo, budete-li ji potlačovat, vaše trápení se ještě více prohloubí.
8. Věřte těm, kdo tvrdí, že reakce na jakoukoli ztrátu probíhají v zákonitých fázích; tou první je popření ("To snad nemůže být pravda“), tou druhou smutek či zoufalství.
9. Pár týdnů truchlení je reakcí zcela běžnou, pokud nám však přetrvávající smutek brání v běžném fungování i po více než cca šesti týdnech, pak budeme potřebovat systematičtější péči než jen první pomoc.
10. Po fázi případné zloby už bude jen lépe − přes jakousi druhou pubertu přejdeme až ke schopnosti začít znovu, jinak, a často i lépe.