„Jsem zvědavá, co s mojí postavou bude dál,“ říká herečka, ze seriálu Ordinace v růžové zahradě.
Hraje zdravotní sestru Markétu. Postava je to sympatická - když ji nějaký muž zlobí, rozdává facky. Právě pracuje na dalších dílech. Po večerech se v divadlech mění v Roxanu či Marii Stuartovnu a má roli ve filmu Bestiář. Poněkud hektické přesuny z natáčení zvládá, ráda totiž řídí auto.
Jak se coby řidička vyrovnáváte s bodovým systémem?
Neodsuzuji ho úplně, ale jsou v něm do očí bijící hlouposti a nedostatky. Teď jsem na tom tak, že jdu v září před komisi městského úřadu obhajovat prošlou technickou kontrolu.
A jéje. Přistižena při náhodné kontrole?
Ano, je to moje selhání. Ovšem podle nového zákona to je obrovský problém, kterým jsem ohrozila nejspíš celou planetu. Hrozí mi deset tisíc korun pokuty, pět bodů dolů a můžou mi sebrat řidičský průkaz. Za prošlou technickou dostanete tři tresty, podobně jako kdybyste třeba seděla za volantem úplně opilá. Připadá mi to nesmyslné a cítím se pobouřena. Obzvláště, když tento nový zákon nedodržují ani vysocí činitelé, kteří se za to nejenže nestydí, ale nemají v sobě ani tolik cti, aby opustili své posty. Je mi z toho nevolno!
Nesnažila jste se na policejní hlídku zapůsobit svým šarmem?
O to se nepokouším. Je naprosto v pořádku, když za svou chybu zaplatím. Ovšem odpovídajícím trestem, který je pro všechny stejný. Myslela jsem si, že doba „nadlidí“ u nás již dávno pominula. Byla to nejspíš má chybná naivní představa.
Jezdíte autem často?
Denně. V sezoně nejméně třikrát týdně z Prahy do Brna a zpět. Hraji tam v Městském divadle a v Divadle Bolka Polívky, takže na dálnici trávím hodně času. Byly dny, kdy jsem od šesti ráno natáčela Ordinaci, odpoledne sedla do auta a jela do Brna. Odehrála jsem například Marii Stuartovnu a vracela se zpátky do Prahy. Třikrát do týdne. Někdy jsem si cestou zpět, už před Prahou, nahlas opakovala: dojeď, dojeď..., abych neusnula.
Mají policisté šanci přistihnout vás i při jiných přestupcích?
Snad ne. Jsem už vyježděná řidička. Vím, že se obvykle pohrdlivě říká: no jo, ženská za volantem. Taky si občas všímám žen, které jedou nejistě. Ale většinou za to nemůžou. K autům se doma nedostanou. Chlapi jim je odmítají půjčovat, takže nemají možnost získat praxi. I když dnešní mladší generace je na tom líp. Hodně žen si auto koupí samo.
Takže motoristický magazín Autosalon, který moderujete, vás baví. Já si původně říkala, že tam jste jen jako půvabná tvář, aby se bylo na co dívat. A teď vidím, že máte k autům opravdu vztah.
Ano, vášnivý.
Proč pendlujete mezi Prahou a Brnem? Vždyť seriál vás uživí, mohla byste odpočívat.
Studovala jsem v Brně muzikálové herectví na JAMU. Už na fakultě jsem byla v angažmá v Městském divadle a dostávala jsem úžasné role. Jsou to ta první profesionální „prkna“, takže mě k tomuto divadlu bude vždy poutat jakýsi mateřský vztah. No a v poslední době se mi sešlo hodně práce. První půlka roku byla tak hektická, že jsem padala únavou. Když jsem se v noci vrátila z Brna do Prahy ještě jsem se musela učit texty. Po třetí ráno jsem na chvíli usnula a v sedm jsem už točila Ordinaci. To tak bývá, že někdy je v životě všeho moc najednou nebo nic. Teď už prožívám klidnější období.
Nejste tak trochu workoholička? Nebo si říkáte, že by mladá herečka neměla nic odmítat, aby se co nejvíce prosadila?
Měla jsem štěstí, že jsem nikdy nic nemusela dělat jenom pro peníze. Každá nabídka, kterou jsem dostala, mě bavila. Tak je to i se seriálem Ordinace. Ale přiznávám, že někdy může být opravdu těžké něco odmítnout.
Proč?
Každá věc vás může posunout k dalším kontaktům. Zatím mi práce většinou přinesla další práci. Například režisér Petr Kracik se mnou pracoval na představení Nana v Brně a na jeho základě mě pak pozval hostovat na Palmovku, kde šéfuje. A je lepší, když je moc práce, než když není do čeho píchnout.
Je role v seriálu především možnost, jak si nadlouho zajistit slušný příjem, nebo je to opravdu zajímavá práce?
Některé seriály jsou lepší, některé ne. Ale každý herec ví sám nejlépe, co chce a co nechce dělat, a co naopak pro obživu musí dělat. Nedávno jsem četla povídání Jana Hřebejka o Janě Brejchové. Psal, že na ní obdivuje nejen to, že je skvělá herečka a osobnost, ale i to, že není „rozmělněná a rozpuštěná“ v dalších aktivitách, jako jsou dabingy a seriály. Asi nechtěl nikoho urazit a možná jsem to nepochopila správně, ale připadalo mi to tvrdé. Nemyslím, že natáčení seriálu je rozmělnění hereckého talentu, spíše naopak. Já jsem se při takové práci i spoustu věcí naučila.
Kromě seriálu si držíte i místo u divadla. Proč?
Hraji asi v šesti divadlech. Nedá se tím sice nijak výrazně uživit, ale mě to působí obrovskou radost, a navíc mě ta práce posune někam dál. Herecký trénink je velmi důležitý, mohu ho pak zúročit před kamerou. Moje zatím poslední premiéra byla teď v létě pro Divadlo v Celetné, kde jsem dostala příležitost nastudovat s režisérem Jakubem Špalkem Roxanu v Cyranovi z Bergeraku. Byla to pro mne velmi poctivá a přitažlivá práce.
Čtete kritiky na svá představení?
Přiznávám, že čtu, i když si říkám, že bych někdy neměla.
Vystudovala jste stavební průmyslovku, takže to na velkou lásku k divadlu asi nevypadalo.
Jsem černá ovce rodiny. Rodiče chtěli, abych ve stavařině pokračovala. Představovali si pro mě „slušné“ povolání. Doufali, že by ze mě mohla být architektka. Herectví brali jako cosi ne úplně důstojného, prostě komediantství. Jenže já jsem odmala zpívala a ráda se předváděla.
Jak jste rodiče přesvědčila?
Konzervatoř se prosadit nedala. Ale po maturitě jsem si našla muzikálové herectví na JAMU, a to už mě zastavit nedokázali. Táta byl demokratičtější, ale maminka byla velmi nesmlouvavá.
Změnila názor?
Nevynechá teď jedinou mou premiéru, ale ve skrytu duše by stejně asi radši chtěla tu architektku. Rodiče nikdy nepřijeli na žádné z mých studentských představení. Spolužákům se na ně sjížděly celé rodiny a mně nebylo tak úplně jedno, že se na mě nikdo nepřijel podívat. Přišli až na mou první profesionální premiéru Lízy v My Fair Lady v Městském divadle v Brně. Ale jinak jsou skvělí, jen jim to trochu trvalo.
Pokud vím, dostala jste se s divadlem i do zahraničí.
Ještě při škole jsem hrála v angličtině a v němčině Mariu ve West Side Story. Projeli jsme skoro celou Evropu.
Jsou v jiných zemích lidé zvědaví na muzikál v podání neznámých mladých herců z Česka?
Hráli jsme i pro tři a půl tisíce lidí. Agentura, která spolupracuje s ředitelem brněnského divadla Stanislavem Mošou, koupila naše představení pro jednotlivá divadla. Na místě udělali kampaň a my pak měli vždycky plno.
Cestujete ráda?
Velmi, jen mi teď pracovní zátah dovoluje málo výletů. Naposled, když byla ta velká vedra, jsme se jeli s přítelem zchladit do Alp na ledovec. Dá se tam lyžovat i v létě. Ještě se chystám do Paříže, kterou miluji a mám tam přátele. Jen, protože Francouzi ze zásady nemluví anglicky, se jim snažím jít naproti a musím se naučit francouzsky. Zatím jsem ovšem ve fázi, kdy mi na stole dlouho leží knížka pro začátečníky a já se ne a ne dostat dál.
Co vás zaměstnává teď?
Právě natáčím film Bestiář režisérky Ireny Pavláskové. Hraju kamarádku hlavní představitelky.
Co vaše seriálová zdravotní sestra Markéta? Objeví se v nových dílech, nebo vás autorka odstraní, jak se v seriálech stává?
Točíme nové díly od července. Moje postava dostala větší prostor. S Ondřejem Sokolem, který nastoupí jako nový pediatr, budeme tvořit jeden z nových párů. Přiznávám, že na šéfscenáristce Lucii Konečné občas vyzvídám, co se mnou zamýšlí dál. Jestli bude co hrát, jak se Markéta bude vyvíjet... Ale vyzvídám, i co bude s ostatními. Jsem prostě zvědavá.
