Ať už bylo naše dětství idylické, nebo bychom na něj raději zapomněli, může do velké míry ovlivňovat náš dospělý život. Podle odborníků je to zejména nastolením hodnot a základních přesvědčení. Hodnoty se samozřejmě mohou v průběhu dospívání oproti těm rodičovským změnit a často tomu tak je, s přesvědčeními to ale může být složitější a pracnější proces.
Jaká přesvědčení si tedy většina z nás odnese ze své rodiny a dětství?
1. Přesvědčení o tom, kdo jsem
Nejrůznější označení, nálepky a poznámky o naší osobnosti od rodičů, sourozenců, spolužáků a učitelů, kamarádů a vrstevníků podle odborníků ovlivňují to, jak se na sebe díváme.
„Vaše zkušenosti vám pomohly určit, jestli jste milý, chytrý, stydlivý nebo sympatický. A jakmile jste získali představu o tom, kdo jste a jak vás vnímají ostatní, tvarovalo to vaše chování a rozhodování,“ vysvětluje psychoterapeutka Amy Morinová ve článku Psychology Today.
Pokud o vás tedy někdo řekne, že nejste dost chytří, abyste šli na vysokou školu, můžete tak o sobě začít opravdu uvažovat. Přestanete se tedy soustředit na učení, vaše výsledky se tak nebudou lepšit nebo se zhorší a vaše přesvědčení (ale i vašeho okolí) o nedostatku studijního nadání se prohloubí. Když pak dostanete dobrou známku, budete mít tendenci přisuzovat to štěstí spíš než vlastním schopnostem. Pokud jste označeni za lenocha, získáváte rovnou výmluvu, až na něco zapomenete nebo se vám nebude chtít příště. Když jste o nějaké své charakteristice přesvědčeni, snadno se z ní stane sebenaplňující proroctví, kdy všichni jednají v očekávání určitého scénáře, který následkem toho opravdu nastane.
2. Přesvědčení o tom, jací jsou ostatní
V prvních třech letech si ke svému primárnímu pečovateli (nejčastěji matce nebo otci) vytváříme pouto, a pokud se rodič chová nepředvídatelně nebo z něj má dítě strach, může to mít do budoucna vliv na to, jak bude dítě schopné formovat své vlastní vztahy a pracovat s emocemi.
„Pokud jste prožili milující dětství, kdy o vás pečovali, mohli jste se naučit, že věřit lidem je bezpečné. Pokud k vám však lidé v dětství nebyli tak milí, mohli jste se naučit, že vám lidé ubližují a zneužívají vás,“ vysvětluje zjednodušeně Amy Morinová.
Podle toho, jak se k nám v dětství chovala naše rodina, spolužáci, učitelé a další blízké osoby v životě, si vytváříme také naše představy o tom, jací jsou lidé. Stejně tak v dětství začneme naplňovat naše představy o různých rolích - včetně té rodičovské. To, jak se k nám rodiče chovají, považujeme za normu a většinou dále přenášíme do své výchovy. Stejně tak ale může jít o jejich vzájemné chování, o rozdělení domácích prací apod.
U přesvědčení hraje velkou roli to, že i když se setkáme s něčím, co by odporovalo našim zažitým představám, nevěnujeme tomu příliš pozornost a upínáme se spíš k faktům, které naše představy potvrzují.
3. Přesvědčení o tom, jaký je svět
Je pro vás svět krásným místem, hřištěm pro nápady, nebo naopak bojištěm a místem střetů a zápasů? Právě tento základní pohled na svět si podle odborníků také odnášíme z raného mládí.
„Děti, které vyrostly v prostředích s menší mírou nepříjemných zážitků, mohou věřit, že svět je relativně bezpečné místo. Mohou hledět do zářivé budoucnosti v mírumilovném světě. Děti, které si prožily nepředvídatelné události a které trpěly chronickým stresem, mohou vidět svět naopak jako děsivé místo, kde se o úspěch musí tvrdě bojovat,“ popisuje psychoterapeutka Amy Morinová.
I zde platí, že pokud budete věřit v dobrou budoucnost, budete mít tendenci se o ni více zasadit např. studiem, sportováním, přijímáním výzev a nabídek.
