Marie Kinsky | foto: Michaela Džurná

Tanec mi pomohl zvyknout si na život v Česku, říká hraběnka ze Žďáru

  • 28
Příští týden se otevřou zahrady a prostory zámku ve Žďáru nad Sázavou nejlepším tanečníkům z celého světa. Zámecká paní, hraběnka Marie Kinsky, zde pořádá už jedenáctý ročník unikátního outdoorového festivalu tance a pohybového divadla KoresponDance.

Čtěte v pondělí

Velký rozhovor s Marií Kinsky čtěte v příloze MF DNES OnaDnes.

Marie Kinski

Když před lety začala pořádat festival současného tance uprostřed malebné krajiny Žďárských vrchů, mnozí si klepali na čelo. Jenže elegantní dáma původem z Francie si byla jistá, co dělá. Její bláznivý nápad se vyplatit. 

„Když děláte cokoliv v Praze, tak je to atraktivní i pro lidi ze zahraničí, protože město má bohatou kulturní scénu. Regionální festival je o jiné práci s publikem, protože lidé často nevědí, co to současný tanec vůbec je. Proto jim s uměním musíme jít naproti. Ale jde to. Podařilo se nám po šesti ročnících dosáhnout na poloviční publikum, které má Tanec Praha. Jenže ten funguje třicet let. A my se radujeme, že si k nám lidé dokázali najít cestu,“ vypráví Marie Kinsky. 

Marie Kinsky (55)

  • Tanečnice a choreografka narozená jako baronka Marie de Crevoisier d’Hurbache. 
  • Vystudovala tanec a historii na pařížské Sorbonně. V roce 1997 se přestěhovala do České republiky.
  • Je ředitelkou Centra choreografického rozvoje SE.S.TA, které založila v roce 1999, a mezinárodního festivalu současného tance KoresponDance.
  • Jejím manželem je Constantin Norbert Kinsky. Mají dva syny, Jana Václava (1990) a Adriena (2002).
  • V roce 2016 se stala rytířkou Řádu umění a literatury Francie, obdržela nejvyšší ocenění Kraje Vysočina. V roce 2018 se stala Ženou regionu Vysočina.
  • Pendluje mezi Prahou a Žďárem nad Sázavou, kde s manželem spravují zámecký areál a přilehlé pozemky. 

Pohyb ji uchvátil už v dětství. Nejprve balet, později moderní tanec. „Jsou lidé, kteří vnímají svět prostřednictvím knih, jiný filmovýma očima, další hudbou nebo pohybem. Pro mě je tanec něco velmi hlubokého, co se dá sdělit beze slov, a já jsem měla období, kdy jsem se potřebovala vyjádřit pouze pohybem, abych mohla odejít ze své bubliny. Oprostit se od své rodiny a výchovy a hledat vlastní směr a náhled na svět. Pro mě jsou slova až druhý stupeň komunikace, první jsou gesta. Umožňují mi pochopit svět přímo.“

Právě taneční komunita jí pomohla zvládnout jazyk a nový život v Česku, kam se odstěhovala kvůli práci manžela „Měla jsem sice možnost zůstat ve francouzské komunitě, já však nechtěla setrvat v bublině, ale sžít se s místními lidmi a zvyklostmi. Navíc jsem plánovala začít hned pracovat, zapojit se do společnosti. A v tom mi pomohl právě tanec a lidi kolem něj. To oni mě naučili česky,“ vzpomíná Marie Kinsky. 

Do České republiky přišla s manželem, Constantinem Kinským, v roce 1997 na tři roky na zkoušku. Už tu však zůstali a společně pečují o rozsáhlý areál zámku Žďár nad Sázavou. Jeho součástí jsou i lesy a rybníky, ale také lesní rezervace. Právě díky výnosům z nich mohou postupně zvelebovat zámecké budovy a jejich okolí. Bez finanční podpory státu, pod dohledem Národního památkového ústavu.

„Založili jsme Muzeum nové generace, které funguje jako klíč k pochopení celého areálu, který je díky Santiniho působení a kapli na Zelené hoře částečně součástí UNESCO. Máme také barokní sbírku Národní galerie,“ láká hraběnka na své panství.