Alžběta Jungrová: Fakt, že jsi ženská, někdy nepomůže

  4:20aktualizováno  4:20
Dokumentovala pouliční nepokoje v Pásmu Gazy. Fotografovala v Pákistánu překupníky heroinu či děti pracující v cihelnách. Dostala se na největší vrakoviště lodí i do zlatých dolů v Kolumbii. Za své fotografie získala řadu prestižních ocenění. "Fotím od dětství. Je to můj způsob deníku a můj způsob vyjadřování," říká fotografka Alžběta Jungrová.

Alžběta Jungrová

Narodila se v roce 1978. Vystudovala v Praze fotografii, poté spolupracovala s předními českými deníky a evropskými agenturami jako fotografka a reportérka. Získala řadu prestižních ocenění, mimo jiné uspěla několikrát i v soutěži české novinářské fotografie Czech Press Photo. Ve spolupráci se společností Člověk v tísni nafotila putovní výstavy Voda nad zlato a Ukradené dětství.

Jako fotografka jste byla u řady ozbrojených konfliktů. Jak takové situace prožíváte?
Vždycky se snažím koncentrovat na samotné focení. Zní to hrdinsky, ale v tu chvíli je to samozřejmě šílená vlna adrenalinu. Člověk se snaží soustředit na to, že je tam kvůli fotce, a snaží se najít ten správný moment. Ono to vypadá jednoduše, ale najít v tom zmatku okamžik, který situaci vystihuje, je strašně obtížné. Takže člověk musí zachovat co největší klid. Z nějakých 80 % se snažím soustředit na práci a z 20 % se snažím krýt, koukat se kolem sebe, dávat na sebe pozor. Ono mě to vždycky dožene až po akci. Když to celé skončí, tak se mi pak klepou ruce i nohy, je mi zle. Většina fotografů, se kterými jsem mluvila, to má podobně. Vlastně vám to celé dojde až zpětně.

Dokáže vás ještě něco dojmout, emocionálně zasáhnout?
Jsem hodně citlivá. Vůbec se za to nestydím. Když se mi chce brečet, tak brečím. Nemyslím, že by to byla slabost.

Jsou země, kam byste nikdy nejela?
Asi neřeknu, že je země, kam bych nejela. Jsou ale země, kam bych odmítla jet v určité době. Třeba před čtyřmi pěti lety jsem odmítla jet do Somálska. V tu danou chvíli bylo riziko neadekvátní tomu, co odtamtud bylo možné přivézt. Odjel tam španělský fotograf. Toho unesli a 40 dní zadržovali, než za něj zaplatili výkupné.

Když fotíte problémy, chcete pomoct i jinak než tou fotkou?
Je to otázka mých možností, jak skutečně můžu pomoct. Já nejsem doktor, tak nikoho neoperuji. Jsem fotograf, tak fotím. Jsem samozřejmě ráda, když moje fotky něčemu pomůžou – třeba když je využije Člověk v tísni na svoje kampaně.

Fotogalerie

Je pro vás jako pro ženu těžší nebo snazší pracovat v rozvojových zemích?
Vždycky je to o člověku. Když bude žena extrémně nepříjemná, tak se k ní lidé budou chovat nepříjemně, pak přijede milý chlap a oni se mu budou snažit pomoct. Samozřejmě u žen mají lidé spíše tendenci je ochraňovat, pomoct jim a poradit. Zároveň je ale podceňují a nechtějí je ani pustit do krizových situací. Ale obecně lidé reagují na ženy dobře, není jich ještě tolik. I ostatní fotografové jsou příjemnější, když je mezi nimi ženská.

S tím se váže jedna historka. Čekali jsme na pumpě u hranic Pásma Gazy. Kluci, co mi měli přinést neprůstřelnou vestu, ji zapomněli v kanceláři. Byl tam jeden anglický novinář. Říkal, že vestu potřebovat nebude, a půjčil mi ji. Střílelo se, tak jsem si ji navlékla a zalehla jsem za nějaký panelový blok. Na mě si lehlo dalších pět Palestinců. Říkala jsem si, že je to perfektní, že jsem celá přikrytá, přežiju to. V tu chvíli mi zvoní mobil, tak ho v tom mumraji vytáhnu a slyším toho Angličana. Říká, že kdyby mě v té vestě s logem jeho novin zastřelili, že to v práci nikdy nevysvětlí a že by tu vestu potřeboval. Takže jsem běžela zpátky 500 metrů, hodila mu tam vestu s helmou a běžela zpět fotit. Takže ani to, že jsi ženská, ti někdy nepomůže.

Ale jako žena se můžete dostat do komunit, kam muž nemá přístup.
Speciálně v arabských zemích jsou hodně přísní, tak se stává, že vyhodí novináře chlapy a nechají tam jenom mě. Ale pak přijedu třeba do Jeruzaléma, kde mi ortodoxní Žid neřekne nic, protože jsem žena a měla bych chodit deset metrů za ním.

Kam všude se vám podařilo dostat?
Za posledních šest let byla každá cesta taková výzva. Ke každé bych mohla říct nějakou historku, jak to bylo problematické. O tématu rozhoduje vždycky zadavatel. Mám šanci částečně to ovlivnit. Pokud někam jedu na měsíc, můžu navrhnout nějaká přidružená témata.

Něco je jen práce, ale co vás vyloženě baví?
Samozřejmě jsou i témata, která jsou mi bližší. Ale pro mě je rozhodující focení – to mě prostě baví, naplňuje. I když jedu na dovolenou, beru foťák a pořád fotím. Fotím od dětství. Je to můj způsob deníku a můj způsob vyjadřování.

Na jaké téma, které se vám podařilo vyfotit, jste nejvíc hrdá?
Kromě zakázek samozřejmě dělám svoje projekty, které fotím tady. Na ty jsem hrdá. S těmi mám nejvíc práce. Nejvíc mě baví věci, které podle mě mají možnost přežít tohle století. Nemyslím, že by to byly krize, války, katastrofy. Když se dívám na sto let staré fotky, tak mě zajímá, jak ti lidé žili, čím se bavili, jak chodili oblékaní.

Ještě další témata máte pro radost?
Dlouhodobě sbírám takový soubor "štěstí". To vzniklo jako reakce na to všechno, co jsem fotila. Z toho budu vytahovat ty šťastné momenty, které jsou všude. Ať se děje cokoli, ať jsem kdekoli na světě. Všichni chtějí být šťastní. Ale je strašně relativní, co pro koho to štěstí je. Pro někoho je to miska rýže, pro někoho drahá kabelka. Je to celé postavené na hlavu. Tenhle projekt budu dělat celý život.

Autor:

Nejčtenější

Falešná lékařka prováděla plastické operace a zohyzdila několik lidí

Falešná lékařka Alyona Verdyová operovala desítky lidí.

Alyona Verdyová se vydávala za lékařku a operovala desítky lidí, aniž by vystudovala lékařskou školu. Pacienty...

Když se mu bráním, jsem dolámaná. Ve Výměně manželek tekly slzy

Kristýna se synem Markem a její přítel Pavel žijí v Liberci.

„Přijedeme domů, sbalím si věci a odcházím. S herečkou nebudu,“ končil tentokrát televizní Výměnu manželek Pavel (30)....

Vezmi děti a kopni ji do zadku, radila náhradní manželka. Míra poslechl

Jarka poznala Míru, když jí bylo 15 let. Mají spolu dvě děti.

Vztah Jarky s Mírou je před krachem, zatímco Martina s Michalem spolu vrkají jako hrdličky a do Výměny manželek se...

Nebrala antikoncepci, aby neztloustla, tak se v sedmnácti stala matkou

„Martinka nechtěla brát antikoncepci, aby nebyla tlustá, tak čekáme miminko,“...

V dalším pokračování Malých lásek jste tentokrát mohli vidět nejen nejmladší rodičku celé série, teprve sedmnáctiletou...

Tomáš se mně nemůže přizpůsobit, musím já, říká Anna Satoranská

Anna Satoranská

Společně se svým otcem Pavlem Maurerem pořádá gastronomické výlety do světa, vydává průvodce po restauracích a pořádá...

Další z rubriky

Dokud můžeme, zůstaneme u rodičů, říká si čím dál víc Čechů. Hlavně muži

Ilustrační snímek

Takzvaný mamahotel, tedy období života mladých lidí, kdy zůstávají dlouhé roky bydlet u rodičů, využívá velké procento...

Lucie tráví půl roku na Guadeloupe. Je důležité hlavně žít, říká

Lucie Robinson

Fotografka Lucie Robinson nechtěla trávit s miminkem zimu v Česku, tak začala s rodinou jezdit do Namibii a později na...

Má milenku, nebo se mu už nelíbím? Proč s vámi partner nechce spát

Pár dní bez milování se dá přežít, problémem jsou týdny a měsíce.

Mezi lidmi stále panuje přesvědčení, že ženy jsou méně sexuchtivé, zvláště v dlouhodobém vztahu. Aktuální studie však...

Týdenní horoskop pro ženy všech znamení od 16. do 22. září

horoskop

Týden začíná a hvězdy vašemu znamení mohou pomoct k tomu, abyste následující dny nejen zvládla, ale také si je užila....

Najdete na iDNES.cz