Je to trochu klišé, ale bohužel zároveň i ta nejbytostnější realita. Naši partneři, ač na první pohled mužní jedinci, jsou svým způsobem dalším dítětem, které je nám dáno vychovávat. Navíc, na rozdíl od skutečných potomků, tak v jejich případě musíme činit nenápadně, aby si toho přetvářený pán tvorstva nevšiml a nezačal klást odpor.
Malý redakční průzkum vygeneroval následujících pár haprujících míst nejednoho partnerského soužití, pojďme se teď na ně společně podívat a zkusit najít řešení.
Kolikátého dneska je?
Jednou z nejčastějších manželských patálií je mužova selektivní paměť na data. Ještě žádná seriozní studie neodhalila příčinu toho, že termíny ligových zápasů a motorkářských srazů si pánové pamatují roky zpět i dopředu, zatímco data sňatků, výročí seznámení a narozenin své ženy udrží v hlavě sotva několik hodin.
Osvícené dámy proto vyvěšují ve svých bytech nápadné rodinné plánovací kalendáře, kam velikými písmeny značí (a zvýrazňovačem obtahují) všechny významné dny i s přesným označením události. Následně pak několik dní dopředu v krátkých intervalech kladou návodné otázky typu: "Miláčku, co kdybychom si o víkendu někam vyjeli, když máme v neděli to výročí svatby?" nebo "Irena dostala k narozeninám od svého muže nový mobil, copak asi dostanu příští středu já?"
Podobně to funguje i s pugétem. "Vím, že mému pragmatickému muži připadá nákup řezaných květin jako zbytečné vyhazování peněz, vždyť stejně uvadnou, říkává," přiznává třicetiletá Zdena. "Jenže já kytky dostávám ráda. Tak jsem ho zkrátka požádala, aby mi aspoň jednou za měsíc přinesl kytici, že mi tím udělá radost. Má mě rád, takže sice nechápe, ale nosí..."
Hladkou mouku neměli
Někteří muži nákupy nesnášejí a nákupním centrům i supermarketům se vyhýbají jako Dracula česneku, najdou se však i tací, kteří se v zásobování rodiny proviantem našli. I zde to ale občas drhne, zejména v případě, že je třeba "lovit" v neznámém prostředí (rozuměj novém obchodě s jinak seřazenými regály než mají v důvěrně známém), nebo když je třeba koupit něco netradičního: třeba sojovou omáčku nebo olivový olej.
"Ještě že existují mobily," raduje se čtyřicetiletá Martina. "Svému muži vždycky napíšu papírek se seznamem, co má koupit, přesto mi ale volá tak třikrát s dotazy jako: Co je to kornspitz? Kde mají kečup? Jaký je rozdíl mezi passatou a rajským protlakem?"
To manžel třiatřicetileté Pavly nevolá, ale vracívá se často z obchodu domů rozzloben a unaven. "Hladkou mouku neměli," lakonicky hlásí už ode dveří a myslí si, že tak zamete pod rohožku fakt, že ji nemohl najít a styděl se zeptat obsluhy. Ani partner pětatřicetileté Gábiny nenosí domů vše, co bylo na nákupním seznamu: "Prostě toho půlku zapomene, ale zato donese deset piv, která byla v akci..."
"Nedávno jsem svému chlapovi napsala na papírek: 10 rohlíků, ale obyčejných, ne těch zahnutých! Jaké myslíte, že koupil? Zahnuté, prý u nich byl přece vykřičník," krčí nechápavě rameny sedmadvacetiletá Zuzana.
Resumé: pište krátké a stručné seznamy (ideálně konkrétní značky zboží a gramáž) a buďte stále na telefonu.
Ale ty kalhoty jsou pohodlné!
Posledním zastavením budiž partnerova image. Ne, že by se vám nelíbil v riflích do pasu a triku s logem firmy, kde pracuje, jež měl na sobě, když jste se poprvé setkali. Přesto ale s léty soužití cítíte, že by se leccos dalo změnit k lepšímu.
Jenže narážíte na překážku. Tradice je nade vše. "Tenhle typ kalhot nosím už od střední a jsou moc pohodlné," odmítá váš drahý v trenkách za závěsem kabinky v obchodě vyzkoušet jiný, podle vás slušivější model. Na módní trendy ho pravděpodobně nenalákáte, zkuste to s cenou: "Ale tyhle jsou levnější, lásko," zašvitořte. "A máš v nich sexy zadek," můžete zkusit dodat.
Ne, není to podlá manipulace ani trapný pokus o domestikaci orla skalního, vy prostě jen svého muže milujete a ctíte jej. Tušíte však, že stejně jako vaše děti, i on vám bude jednou vděčný za to, že jste nenápadně a laskavě stála v pozadí jeho společenských i osobních úspěchů.
