Recept na dobré manželství? Deset otázek pro odborníky na vztahy

Naše manželství nejvíc trpí tím, že nedokážeme řešit konflikty, málo spolu hovoříme otevřeně a bez zábran, trápí nás sex, práce, nenaplněná očekávání a máme na sebe navzájem málo času, vyplývá z průzkumů. Ale co dělat pro to, aby nám to v manželství klapalo?

1. Co dělat, aby první svatba byla tou poslední?

„Buď rychle umřít, nebo je to složitější,“ směje se psycholog Jeroným Klimeš. Podle něj jsou samozřejmostí správně nastavené prorodinné hodnoty, ale samo o sobě nestačí. „Je třeba dodržovat vztahovou kázeň, manželství a rodina je totiž náročný projekt: nevznikne sám od sebe, nebývá bez krizí a těžkých období, stejně jako běžci maratonu mívají zákonité krize,“ říká.

Světový den manželství

Připadá vždy na druhou únorovou neděli, letos na 10. února. Po ní následuje Národní týden manželství, v rámci kterého se koná celá řada tématických akcí. Například cyklus konferencí "Cesta a život partnerství v 21. století", jehož první část s názvem "Partnerství a manželství aneb Je manželství stále atraktivní?" se koná v úterý 12. 2. 2019 v Rock Café Praha.

Kdybychom na položenou otázku měli efektivní odpověď, prolomili bychom alchymistické kouzlo lásky, myslí si párový psycholog Pavel Rataj a dodává, že o partnerských vztazích víme dnes nejvíc, co jsme kdy věděli, ale stejně to nestačí, protože vědění je často daleko od každodenního žití.

Co podle něj především rozhoduje o tom, jak je manželství povedené? „Určitě to, jak v dlouhodobém vztahu nakládáme s emocemi. Zda víme proč vznikají, jak je umíme odžít a zahojit, jak jim subjektivně rozumíme a jak je dokážeme ovlivnit. V druhé řadě je to schopnost vidět a prožívat vztah čtyřma očima a dvěma srdci, tedy pohybovat se v dualitě. Ve třetí řadě je potřeba určitá míra vztahové odolnosti a vztahových dovedností,“ myslí si Rataj.

2. Co vztah udržuje a tmelí i po letech?

„Každé dítě přidává přibližně deset let na trvanlivosti vztahu,“ říká. Čekat, že budeme mít vztah na celý život bez dětí či s jedním dítětem, je podle něj spoléhání na to, že zrovna my budeme přírodní úkaz či zázrak porušující přírodní zákony.Psychologové se shodují v tom, že je dnes jisté, že humor, respekt a společné trávení volného času ke spokojenému dlouhodobému vztahu nestačí. Stejně tak manželství neudrží okázalé prožívání lásky, ani síla historie vztahu. Na rozdíl od Pavla Rataje, který nepřeceňuje ani rodičovskou odpovědnost, sází psycholog Jeroným Klimeš kromě vztahové kázně hlavně na děti. Tvrdí, že ony jsou nejsilnějším faktorem posilujícím vztah.

psycholog Pavel Rataj

Pavel Rataj je přesvědčen, že kvalitu vztahu udržují spíš jemně vyladěné hlubší odlišnosti dvojic, jako jsou blízkost - oddálení, intimita - soukromí, vzruch - klid, svoboda - sounáležitost, já (ego) - my (vztah).

„Víme, že větší šanci mají páry žijící s tím, že cesta je cíl, než ty, které v partnerství hledají harmonii a permanentní štěstí. Víme, že spokojenější vztahy jsou ty, které dokážou kvalitu vztahu vnímat spíš jako střídající se počasí či roční období, než ty, které trvají na neustálém teple,“ tvrdí Rataj.

3. Co je na manželském vztahu nejdůležitější?

Je toho mnoho. Velmi cennými prvky jsou určitě podle Pavla Rataje odhodlání pohybovat se v dualitě, tedy umět se podívat se na svět očima i toho druhého, nechat se okouzlovat odlišností, schopnost citlivě a s pochopením vstupovat do partnerova světa a jakési růstové nastavení mysli našeho vztahu.

„Nejdůležitější je i pocit, že vztah se spíše dále zaplňuje a prohlubuje, než že by se po těch letech vyprazdňoval,“ myslí si psycholog.

4. Přitahují se protiklady?

Protiklady mají určitě svoje kouzlo a jsou určitě zdrojem zajímavé dynamiky. Ale v dlouhodobých vztazích mohou být také zdrojem pekelných a vyčerpávajících konfliktů. Pro zjednodušení lze říct, že čím víc a výraznějších rozdílů, tím víc je nutné umět s nimi zacházet.

„Vášeň smíříte s odměřeností jen stěží, rozdíl neustojíte láskou ani respektem, takže je to jako s ohněm. I protiklady mohou být dobrý sluha, ale špatný pán,“ myslí si Pavel Rataj.

Psycholog Jeroným Klimeš

Jeroným Klimeš má za to, že není důležitý protiklad mezi partnery, ale jejich kompatibilita. Některé protiklady spolu souzní, jiné naopak. „Šroub je kompatibilní s matkou, můžeme je sešroubovat do jednoho celku, ale už ho nezašroubujeme do vzduchu,“ říká a přidává příklady dvojic s poruchami osobnosti.

„Hysteričku přitahuje narcis, ale taková dvojice není kompatibilní. Naopak s hysterkou vydrží puntíčkářský pedant, který ji bude obdivovat, i když jím bude hysterická osobnost celý život pohrdat. Přesto může vzniknout dlouhodobě stabilní vztah.“ Klimeš dodává, že narcisové pro změnu vydrží s osobností inklinující k závislosti, protože ta je nikdy nekritizuje, na rozdíl od osobnosti s poruchou hraniční, tedy emočně nestabilní. „Lidé se schizoidní poruchou osobnosti, například černokněžníci v pohádkách, zase nevydrží s nikým než s černým kocourem,“ míní psycholog.

„Osobně používám neoficiální termín index kompatibility či flexibility, který označuje procento lidí, se kterými by dotyčný mohl mít uspokojivý partnerský vztah. Je to vždy odhad čísla od nuly do padesáti procent. Většinou platí, že málo flexibilní partner si bere hodně flexibilního. Neflexibilní partner nemůže žit s neflexibilním, například Václav Klaus nemůže mít vedle sebe někoho, kdo je stejně málo flexibilní jako on,“ říká Klimeš.

5. Je dobré slepě věřit, nebo občas prověřit?

Podle odborníků jsou důvěra a bezpečí živnou půdou plodného vztahu. Nikoliv však neměnnými hodnotami, o které se nemusíme dál starat. Obojí je třeba aktivně a neustále opečovávat.

Podle Klimeše platí „Fide, sed cui fidas, vide“ - Věř, ale komu věříš, měř, neboli důvěřuj, ale dej pozor, komu. Tvrdí, že v první řadě je třeba si dát pozor už při seznamování, zda si opravdu bereme partnera, který je věrný typ. Pak je třeba, říká Klimeš, dávat pozor, abychom věrný typ moc netýrali, například nedostatkem sexu. „Když je věrný typ spokojený, tak je věrný až do smrti. Pak není třeba prověřovat, naopak prověřování a žárlivost jsou ke škodě. Je zbytečné prověřovat i v případě, že si vezmeme typ nevěrný, protože jistě je nám nevěrný, jak opustí paty z domu, často i před tím.“

„Důvěru potřebujeme především proto, abychom se svým partnerem mohli mluvit o tom, co se v nás děje, jak se cítíme, o čem přemýšlíme, co nás trápí, jak vidíme partnera a jak náš vztah,“ vysvětluje psycholog Rataj. Vzájemnou důvěru podle něj potřebujeme k tomu, abychom unesli své pochybnosti a nevnímali našeho partnera jako nepřítele, který nám vyčítá, chce nám ublížit nebo nás ponížit, šikanovat a svými sděleními tyranizovat.

„Pokud mám pochybnosti a cítím, že bych chtěl druhého prověřovat, měl bych se ptát především sám sebe, co se děje s mou důvěrou a zda náhodou mé pochybnosti nejsou jen symptomem něčeho hlubšího.“

6. Je možná rovnoprávnost, nebo by měl jeden velet?

„Rovnoprávnost ano, ale ne stejnost,“ upozorňuje Klimeš a cituje moudrost na gymnaziální lavici ve Vimperku: „Muži a ženy nejsou stejní. Kupříkladu ženy nemají penis a to po celou dobu svého života.“

Z rozdílnosti podle Klimeše mimo jiné plyne, že ženy také neumí jako muži penisem vyjadřovat city. „Dokonce se zdá, že ženy budou mít po celou dobu svého života i problém pochopit docela prostou věc, že když s mužem nespí, tak mu nonverbálně sdělují, že ho nemají rády.“

Rovnoprávnost je moderní pojem, ale v manželstvích je podle zkušeností párových psychologů často i zdrojem konfliktů. „Pro fungování vztahu je rovnoprávnost důležitá hlavně v organizačně technických sférách partnerského vztahu,“ říká Pavel Rataj. Typickým projevem špatného nastavení v této rovině jsou podle něj pocity vyčerpanosti, přetížení, nespravedlnosti či nespolupráce, což může mít samozřejmě dopad i na samotný vztah.

„Asi důležitější než otázka, kdo a v čem má velet, bude flexibilní schopnost se o svých pocitech bavit tak, abychom si porozuměli, aby nám nespokojenost a frustrace nepřerostla přes hlavu bez našeho vědomí a proti naší vůli,“ radí Rataj.

7. K čemu potřebuji svatbu?

K velkým kolektivním projektům je podle Klimeše třeba společné rozhodnutí. A svatba je právě takové veřejně deklarované rozhodnutí, že se hodláme společně vrhnout do tak náročného projektu, jako je rodina a stárnutí.

Svatba již dnes není povinnost kvůli dítěti či rodičům, už není samozřejmostí, jen cárem papíru, který nám pomůže k novomanželské půjčce či k bytu. Víc než dřív je dobrovolným závazkem obsahujícím morální hodnotu. Mladí lidé svatbě dávají svůj subjektivní význam a rozměr. „Za poslední roky jsem mluvil ze stovkami párů a je vždy zajímavé poslouchat, jak a co to pro ně konkrétně znamenalo či dokonce stále ještě znamená,“ shodují se psychologové. 

Pokud se podle Klimeše mladí lidé nevezmou a založí spolu rodinu, tak jim víc než u sezdaných párů hrozí, že jeden z nich uslyší: Ale já k tobě nemám žádné závazky. Ty sis doma válela šunky na mateřské, zatímco já jsem vydělával peníze.

Svatba je zdá se i pragmatická a rozumná investice do budoucna. „Cena kojení a obecně mateřství se bohužel nedá vyjádřit v penězích, proto i stát chrání rodinu tím, že vše mezi partnery dělí dvěma v podobě společného jmění manželů. „Život bez svatby většinou někdo odskáče, finančně většinou ženy. Je to asi tak neprozíravé jako půjčovat milionové částky na dobré slovo,“ uzavírá téma Jeroným Klimeš.

8. Patří do manželství projevy lásky?

Oba oslovení psychologové se naprosto shodují v tom, že projevy lásky k manželství patří jako kyslík a voda k životu nebo pohyb k autu. „Manželství je metaorganismus, musí projevovat známky života, bez lásky manželství pomalu umírá,“ vysvětluje Klimeš a Rataj dodává, že bez projevů lásky by manželství ztratilo jeden z velmi důležitých smyslů.

Je však důležité si vyjasnit, co kdo vnímá jako projevy lásky, protože pestrost a zároveň subjektivita může být problém. „To, co jeden dává jako projev lásky, nemusí druhý vůbec vnímat ani prožívat stejně, protože jeho jazykem lásky je třeba úplně něco jiného. To neznamená, že jsme nekompatibilní, jen se projevům toho druhého musíme více otevřít,“ radí Rataj.

9. Proč je dobré žít v manželství?

Odpověď na tuto otázku opírají psychologové o moderní výzkumy. Ty jednoznačně tvrdí, že spokojené manželství prospívá našemu duševnímu i tělesnému zdraví. Na druhou stranu však existují partnerství velmi bolavá, zraňující až zničující.

„V dobrém vztahu můžeme zažít jak velkou blízkost, tak velký prostor pro svobodu. Což jsou dvě existenciální potřeby, které nezažijeme ani v dlouhodobě špatném vztahu, ani když žijeme sami,“ upozorňuje Pavel Rataj.

10. Co mohu od manžela/ manželky reálně očekávat?

„Očekávat můžeme cokoli,“ smějí se odborníci na partnerské vztahy a dodávají, že vždy spíš záleží na tom, jak jsme schopni zacházet s frustrací či zklamáním, když se naše očekávání nenaplní.

A pokud se nenaplní, do jaké míry jsme ochotni a také schopni o našich očekáváních a frustracích s naším partnerem vážně mluvit. Neméně důležité je i to, jak je schopen či ochoten nám naslouchat ten druhý.