Ilustrační snímek

Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Nejčastější dětské strachy a jak je společně překonat

  • 14
Děti svět teprve poznávají a spolu s tím se občas dostaví pocity strachu. Dítěti jsou zpočátku cizí a netuší, jak se s nimi vyrovnat, ale rodiče mu mohou nabídnout pomoc.

Děti během svého vývoje narazí na spoustu překážek a okamžiků, které je vyděsí, vystraší nebo rovnou rozpláčou. U těch nejmenších miminek to začíná strachem z hlasitých zvuků, typicky je to třeba luxování, mixér, vysoušeč vlasů apod. Děti ještě zvuky těchto přístrojů dobře neznají a nerozumí tomu, proč jsou tak hlasité. S tím, jak se začnou pohybovat a více si uvědomují své okolí, se pak u malých dětí dostaví ještě strach z výšky nebo pádu.

Hlasité zvuky a pád

„Mozky miminek rostou v prvních dvou letech života rychle, ale rodí se s velmi nezralým nervovým systémem,“ vysvětluje doktorka Ari Brownová pro Parenting.com. „To znamená, že nedokážou interpretovat nebo zvládnout určité senzorické vjemy, jako jsou hlasité zvuky nebo pocit, že padají,“ dodává doktorka Brownová.

Odborníci doporučují menší děti nechat se klidně před hlasitými zvuky schovat. Ale také jim klidným hlasem vysvětlete, proč přístroj vydává tak hlasitý zvuk a že není nijak nebezpečný. Strach z hlasitých zvuků většinou zmizí mezi třetím a čtvrtým rokem. Strach z pádu u některých dětí přetrvá, zatímco u jiných vymizí a nebrání jim ve šplhání po stromech nebo třeba lezecké stěně.

Separační úzkost a cizí lidé

Mezi další běžné dětské strachy patří separační úzkost a strach z cizích lidí. Ta začne někdy mezi osmým a desátým měsícem věku. Tehdy si totiž dítě uvědomí, že matka nebo otec existují i ve chvíli, kdy opustí místnost. Reaguje na to proto často pláčem. I když to rodiče může rozladit, je to stejně jako strach z cizích lidí známkou správného vývoje dítěte. To si začíná více uvědomovat svou oddělenost od rodičů, ale i rozdíly mezi známým a neznámým.

S nejmenšími dětmi doporučují odborníci hrát často např. hru se zakrýváním obličeje, trénujte odcházení z pokoje na několik minut například za přítomnosti rodiny a pak třeba i chůvy, aby si dítě mohlo zvyknout postupně. Pokud dítě při odchodu vyvádí, nesnažte se vyhnout scéně tím, že se potají vyplížíte z domu. To by v dítěti strach ještě prohloubilo, protože by mělo pocit, že si nemůže být jisté, kdy zase zmizíte. „Raději řekněte: Tak já jdu, mám tě ráda. Nebo si vymyslete nějaký vlastní předodchodový rituál,“ radí doktorka Brownová.

Strach ze zvířat

Jakmile se děti začnou více rozhlížet po okolí, spouštěčů strachu se může objevit celá řada. Pro předškoláka s bujnou fantazií, ale málo informacemi o chodu světa, totiž může být děsivá i celkem běžná věc, jako je třeba tmavý kout v bytě nebo obyčejný mravenec.

„Nejlepší způsob, jak přimět dítě v takové situaci poslouchat a jak ho naučit překonat silné pocity, je říct mu, že je v pořádku takové pocity mít a že vy sami je občas také máte,“ navrhuje rodičům Robert Sears, spoluautor The Baby Book.

Následně společně prozkoumejte, na jakých základech strach stojí. Nejčastěji bývá způsoben neznalostí, což mohou rodiče snadno překonat. Pokud se vaše dítě bojí mravence nebo jiného hmyzu, můžete zkusit společně si o nich něco víc přečíst a prohlédnout si je nejdřív v klidu na stránce knížky, pak třeba zavřené ve skleničce a nakonec jen tak na dlani. Dítě do toho přímo nenuťte, ale na druhou stranu ho ani nenechávejte zcela se zdroji svého strachu vyhýbat, mohla by se z něj pak rozvinut fóbie.

Čerti se začnou po českých a rakouských městech prohánět až za měsíc, mnohé děti z nich ale mají nahnáno celoročně. Jak tedy přežít oslavy mikulášského svátku bez slziček? „Čert nikdy nechodí sám. Vždy má s sebou Anděla a Mikuláše. Důležitý je Mikuláš, který nestraší, ale bilancuje. Může se zeptat dětí, ale také rodičů a to, co jim dělá radost, kdy jsou šťastni, co mohou vylepšit. Anděl je symbol dobra a Čert je symbol zla. Zajistěte, ať jsou oba spíš jako kulisy v pozadí, a hlavním partnerem ať je vám i dítěti Mikuláš,“ radí ze své zkušenosti Štěpánka Štrougalová, matka čtyř dětí a zakladatelka dětské plavecké školy Juklík. Odborníci celkově nedoporučují používat při výchově zastrašování nadpřirozenými nebo jinými bytostmi, rodičům i dětem by to do budoucna mohlo dost zkomplikovat život.

Strach ze tmy

Strach ze tmy je běžný a začne se projevovat většinou kolem druhého roku. Dítě má velmi bujnou fantazii, která snadno vyplní každý tmavší koutek v bytě odpornou a nebezpečnou příšerou. Rodiče by neměli strach dětí ani v tomto případě ignorovat. Pomoci může kromě jejich přítomnosti a utěšení třeba i noční světýlko, ale i spousta dalších fíglů. Základem je samozřejmě zjistit, čeho se dítě bojí. Zkuste se ho také rovnou zeptat, jestli neví, jak by se mohlo příšer zbavit. Pokud ho žádné řešení nenapadne, můžete zkusit jedno ze spousty osvědčených.

  • Využijte např. levandulovou vodu jako „sprej proti strašidlům“ a každý večer vystříkejte pokojíček.
  • Navrhněte dítěti zapojení speciálního tajného alarmu, neviditelné sítě proti duchům apod.
  • Postavte dítěti hradbu např. z plyšáků, polštářů nebo knížek.
  • Zkuste si příšery namalovat, dělejte jim legrační obličeje a snažte se je kreslit směšné.
  • Uspořádejte bitvu hraček proti monstrům, při které hračky slavně zvítězí a monstra vyženou.

Protože strach ze tmy způsobuje fantazie, můžeme proti ní bojovat stejnými zbraněmi. Večer dítěti čtěte spíše uklidňující příběhy a vyhněte se děsivým knihám, obrázkům i videím. Buďte mu oporou, dejte mu pocit bezpečí a strachy časem samy odezní.

, pro iDNES.cz