Chybí podpora po odchodu z dětského domova
Děti si tu situaci, v níž se ocitly, absolutně nezavinily, a jestli společnost chce, aby prosperovaly, měla by pro ně udělat maximum.
„Je třeba najít způsob, jak zajistit, aby mělo každé dítě někoho svého, kdo uspokojí jeho vývojové potřeby bezvýhradné lásky a přijetí, pocitu bezpečí, socializace, seberealizace a potřebu otevřené budoucnosti, která se dostaví jen tehdy, pokud zpracovalo minulost,“ míní Ivana Janišová.
Podle psycholožky bychom měli podporovat Domy na půl cesty pro ty, kteří v osmnácti musí dětský domov opustit. Většinou mladým lidem z dětských domovů chybí sebedůvěra i důvěra v někoho, motivace i seberealizace.
„Sama si nedovedu představit, co bych dělala, kdybych v osmnácti odešla z dětského domova s pár stovkami v kapse. Asi bych šla za nějakou sociální pracovnicí nebo na pracák? A víte, co dělají... zůstávají mnohdy na ulici. Co jim zbývá? Nikomu na nich nezáleží. Potřebovali by alespoň na rok osobu, která by je provázela samostatným životem, dokud ho opravdu dobře sami nezvládnou,“ říká psycholožka Ivana Janišová.
