Vždycky je to moc brzy. První otázka na to, proč má tatínek dole chlupy, i první menstruace dcery, kterou považujete za dítě. Ale nezbývá nám než si vyhrnout rukávy a zhostit se i téhle části výchovy co nejlépe. Škola nám určitě pomůže, ale čekat až do té doby by byla chyba.
Ve filmových pohádkách si tvůrci s vysvětlováním narození dětí hlavu moc nelámou: holky přinášejí vrány, kluky zase čápi. Jenže co unese filmové plátno a televize, skutečný život stěží. "S tím, že děti nosí čáp nebo vrána, jsem vystačila do necelých čtyř let syna, kdy jsem byla podruhé těhotná a začalo mi růst břicho," vzpomíná třiatřicetiletá Petra, matka dvou dětí.
V tu chvíli se její syn začal zajímat, co se to s maminkou děje, jestli i on byl v břiše a jak vůbec děti vznikají a přicházejí na svět. Petra chvíli váhala, co všechno mu vlastně říct. Nevěděla, jestli mlžit, věci opisovat, přirovnávat, nebo jít cestou naprosté otevřenosti.
Sama je z generace dětí, s nimiž se rodiče o sexu vůbec nebavili. Informace se tehdy získávaly od kamarádů, v partnerském životě se šlo cestou pokusů a omylů. Nakonec se rozhodla pro naprostou otevřenost.
"Vysvětlila jsem mu, že miminko vznikne spojením vajíčka se spermií, přičemž vajíčko je v mamince, spermii má tatínek. V tu dobu mu to stačilo. Logická otázka, která se nabízela, jak ke spojení dochází, ta jej v tom věku ještě nenapadla, tak jsem ani já sama toto téma neotevírala," přiznává Petra.
Knižní tipyKdyž si rodiče neví rady Kniha Ondřeje Trojana Jak mluvit s dětmi o sexu (Fragment) je rozčleněna podle věku dětí. Každé delší období obsahuje shrnutí toho, co by se děti a dospívající měli dozvědět ve škole a může být inspirací rodičům i pedagogům. Moje první knížka o sexu (Ottovo nakladatelství), jejímž autorem je José R. Díaz Morta, je rozdělena do pěti částí a odpovídá na otázky jako: Proč jsme kluci a holky, Co dělají tatínek a maminka nebo A kudy vyjde dítě? Kateřina Janouchová v knize Život dítěte (Akropolis) kromě klasických výchovně vzdělávacích kapitol doporučuje, jak mluvit s dětmi o sexu, o rozvodu nebo o novém partnerovi. |
Kateřina Janouchová, spisovatelka a autorka několika publikací se sexuologickou tematikou, v knize Život dítěte podobnou taktiku doporučuje. Podle ní mají rodiče otevřeně odpovídat na všechny otázky, zbytečné je však informovat o detailech. "Dítě samo udává úroveň, na níž se chce něco dozvědět. Odpovídejte věcně a nesnažte se vykrucovat. Nejdůležitější je být čestný a vycházet z otázek dítěte. Ani trošku víc," radí Kateřina Janouchová.
Informace však musí být podány úměrně věku dítěte. Nemá smysl dítě ve třech letech zahrnout termíny jako penis, vagina, erekce, císařský řez a spoustou dalších, ale každá rodina má obvykle svoji hantýrku, kterou se popisují intimní partie lidského těla, a díky ní se dá všechno vysvětlit.
Pro absolutní otevřenost mezi rodiči a dětmi už od útlého věku je také sexuoložka Hana Fifková. Už děti předškolního věku by podle ní měly projít sexuální výchovou, což samozřejmě nejsou jen hovory o sexu, ale spíš debaty o rozdílech mezi tělem ženy a muže, informace o tom, jak vzniká nový život, co je to těhotenství, porod nebo věci o intimní hygieně.
Děti by měly mít informace nejen proto, aby své tělo znaly, ale aby věděly, co si k nim mohou dovolit ostatní dospělí a co už je za hranou. "I předškolní dítě by mělo sexuální zneužívání rozpoznat a buď se ubránit, nebo ho ohlásit. Tady se rozhodně nedá vystačit s větou: Po světě chodí zlí pánové, musíš si na ně dávat pozor," říká Hana Fifková.
Dítě by mělo od malička vědět, že na jeho těle jsou místa, kterých se smí dotýkat jen ono samo či rodič, například při hygieně nebo v případě potřeby lékaři při vyšetření. A mělo by také vědět, proč a jak sexuální zneužívání probíhá, kdo se ho dopouští, co mu to přináší a především to, že to není v pořádku a na koho se v tom případě obrátit.
Výhrady, že předškolní děti nemohou být obětí sexuálního zneužívání, protože jsou neustále pod dohledem dospělých, neplatí. Zneužívání se v tomto věku často dopouštějí především lidé z rodiny. Je tedy na místě, aby dítě vědělo, že věc může říci rodičům, ale třeba také učitelce ve školce.
Otázek okolo sexu bude s přibývajícími roky dítěte víc a víc. Nejspíš už v mateřské školce, nejpozději v okamžiku nástupu do školy, se dozví, že pro milování i pohlavní orgány existují vulgární názvy, stejně tak jako se používají erotické pomůcky a že mít rádi se nemusejí jen maminka s tatínkem, ale třeba i dva muži či dvě ženy. Slovníkem dětí v tu chvíli může být zaskočen i notně otrlý rodič.
Průzkum, který šokujeJako podklad pro tento článek jsme si nechali udělat průzkum mezi 1 041 obyvateli naší republiky ve věku 18 a více let. 1. Víc než třetina respondentů netuší, kdy a jak se jejich děti dozvěděly detaily početí při pohlavním aktu. 2. Víc než čtvrtina respondentů s dětmi nikdy nemluvila o antikoncepci, 28 % respondentů dětem nikdy neřeklo, jak se chránit před nechtěným těhotenstvím. 3. Téměř polovinu dětí informovala o podrobnostech sexuálního života matka. Otcové se na sexuální výchově podíleli 4 % a učitelé (3 %). Ve 14 % případů to byli kamarádi. 4. Víc než polovina dotázaných netuší, jak se vyučuje sexuální výchova na školách. 5. Téměř polovina dotázaných si nemyslí, že sexuální výchova je výlučně záležitostí rodičů. Mladší respondenti se klonili k názoru, že děti má o sexu informovat i škola. Zdroj: FOCUS, Marketing & Social Research |
"Nedělejme si iluze, že malé děti neslyší vulgární výrazy od vrstevníků, kteří to odposlechli doma nebo od starších sourozenců. Rodič by si s tím měl poradit, měl by dítěti vysvětlit, že existují i názvy hezčí," říká Hana Fifková. "Vůbec nevadí, když cítí rozpaky a dítěti o nich řekne. Je to lepší, než když dítě odbyde," dodává sexuoložka.
Možná ještě zvládnete bez studu mluvit o tom, k čemu slouží erotické pomůcky, které dítě odhalilo v domácí skrýši, o níž jste si mysleli, že ji nikdy nemůže objevit, zcela určitě však každého rodiče zaskočí debaty o sebeuspokojování dětí, na které ve většině rodin také dojde.
Malé dítě samo nerozezná, co je normální dělat na veřejnosti, a co už ne. Kateřina Janouchová radí řídit se doporučením norského psychologa Thoreho Langfeldta. "Dítěti bychom měli klidně a věcně vysvětlit, že hladit se a onanovat je naprosto v pořádku, ale je nejlepší dělat to o samotě. Nikdy nesmíme v dítěti vzbuzovat pocit viny tím, když mu budeme říkat, že onanie je špatná," píše.
Jak nám pomůže škola: "Sexuální výchovu vyučují u nás na prvním stupni třídní učitelé v rámci osobnostní výchovy, výchova k úctě, toleranci a dále v předmětech prvouka a přírodověda," popisuje situaci ředitelka pražské základní školy Na Smetance Hana Vítová.
"Na druhém stupni se sexuální výchova vyučuje v rámci občanské výchovy, osobnostní výchovy, výchovy ke zdraví, přírodopisu a částečně zasahuje i do českého jazyka. Neučí se jako samostatný předmět, ale jako součást velkého celku Výchova ke zdravému životnímu stylu."
Kromě toho zve škola na přednášky odborníky zejména z oblasti sexuálního zdraví a pořádá exkurze do porodnic. Na každé škole je to ale jiné, až povedete svého prvňáčka do školy, určitě se vyptejte i na tohle.
Existují rodiny, kde děti proplouvají pubertou tak přirozeně, jako Michael Phelps zvládá přeplavat plavecké bazény, většina však takové štěstí nemá. Připravte se na to, že puberťák má dva úhlavní nepřátele: rodiče a svoje tělo. Okolo desátého roku se začne měnit dívčí tělo a první známky dospívání se obvykle týkají prsou.
Většina dívek v tomto období dospěje k přesvědčení, že jejich prsa nejsou ideální, buď jsou příliš velká, nebo naopak malá, mají divný tvar... Více než kdy jindy je dcerám v tomto období vzorem matka. Pokud ona ventiluje nahlas výhrady vůči svému tělu, bude nejspíš i dcera proti němu protestovat.
Dívka by se v tomto věku také měla dozvědět o menstruaci, co to vlastně je, co z toho pro ni vyplývá, jak řešit hygienu. V souvislosti s tím se zmiňují především negativní věci jako bolest, nepříjemné výkyvy nálad, ale zapomíná se i na opačnou stránku věci.
"Zřídkakdy se mluví o ovulaci, o dnech uprostřed menstruačního cyklu jako o něčem dobrém a pozitivním. Proč dívkám nikdo neodhalil, že je to jejich 'superden' a že by na funkci svého těla měly být hrdé? Když dospívající dívka ovuluje, je jako princezna, a pokud možno by s ní tak mělo být i zacházeno," nabízí taktiku Kateřina Janouchová.
Hovory o proměně vlastního těla bývají chůzí po minovém poli. Zvolíte-li formu nadsázky, může to pubertální potomek vnímat jako útok proti sobě, stejně tak zase nemusí přijmout zcela vážně míněné rady. Důležité je nepřivádět ho do rozpaků a v případě, že přestřelíte, se omluvit. Se stejnou obezřetností, jako mluvíte s dcerou o menstruaci, volte opatrně slova u synů v případě noční poluce.
"Když budete synovi měnit prostěradlo, nedělejte z toho žádnou vědu. Je mu hodně trapně. Možná si začne nějakým zázračným způsobem prostěradlo a kalhoty od pyžama prát sám. Nijak to nekomentujte, v nejlepším případě mu vysvětlete, jak pračka funguje," radí Kateřina Janouchová.
Zhruba okolo dvanácti let by se děti (dcery i synové) měly dozvědět také o riziku nechtěného těhotenství, o možnostech ochrany, včetně informace, že sexuální styk je do patnácti let nezákonný. Má o těchto věcech mluvit matka s dcerou a otec se synem?
"Rozhovor by měl vést ten z rodičů, kdo to s dítětem v tomto ohledu lépe umí. Ovšem sexuální výchova v rodině by měla být kontinuální proces, jednorázové poučení nemá skoro žádný význam," zdůrazňuje sexuoložka Hana Fifková.
V kterém věku je ideální mluvit s dítětem o změnách, kterými lidské tělo prochází, hygieně, sexu a sexualitě vůbec? Neexistuje univerzální odpověď. Rozhodně však platí, že je důležité využít každé příležitosti, kdy dítě samo o těchto věcech mluvit chce. A to i tehdy, když s ním jedete vlakem, v tramvaji, kde je hodně lidí, tím pádem i velké publikum.
"V této situaci se ocitne asi každý rodič malého dítěte. Je zajímavé pozorovat lidi, kteří se škodolibou radostí čekají, jak se se situací vyrovnáte. Já to vždycky řešila tak, že jsem dceři řekla, že se o podobných věcech budeme bavit doma, kde nebudeme mít tolik posluchačů. Důsledně jsem myslela na to, abych na rozhovor nezapomněla," vzpomíná Alena na dětství svých dnes už odrostlých dětí.
V sexuální výchově víc než kdy jindy platí rčení Čím dříve, tím lépe. "Není třeba se bát, že předčasným informováním dětí jim dáme návod, který budou chtít zkoušet. Opak je pravdou, poučený mladý člověk start pohlavního života odkládá ve srovnání s vrstevníkem nepoučeným. Tato skutečnost je potvrzena mnoha výzkumy," říká sexuoložka Hana Fifková.
Začít se sexuální výchovou ve čtrnácti letech je už pozdě. Dítě procházející turbulentní pubertou se bude stydět, případně takovými rozhovory s rodiči opovrhne. Rady dospělého, když na ně nebylo do té doby zvyklé, přijímat nebude. To však automaticky neznamená, že ti ostatní mají vyhráno. I oni se v období dospívání mohou stát úhlavními nepřáteli svých potomků. Není proto vůbec od věci "hodit" rozhovory o sexu na jiné dospělé, od nichž je však přijmou daleko lépe.
"Vyměňte si dospívající dítě za sousedovic puberťáka. Tak si můžete o sexu promluvit s adolescentem, který není váš vlastní. Možná máte sestru nebo bratra, kteří mají s vaším téměř dospělým dítětem dobrý vztah, využijte toho. Sexuální poradny pro mládež jsou vynikající instance, kde dospívající dítě získá informace o všem, od preventivních prostředků až po lásku," nabízí osvědčená řešení Kateřina Janouchová.
Další variantou je nákup vhodných knih, které necháte ležet na místě, kde si jich potomek všimne. Ale především: neberte věci ohledně sexu tak vážně a nezmiňujte jen samá negativa. Kdy jindy než právě teď mluvit o příjemných pocitech.
