V životě není nic černobílé, tedy ani záliba v moderních technologiích a televizních programech, píše měsíčník Zdraví. I na televizní "bedně" lze najít řadu pozitiv, stejně tak na počítači. Například pohádky – je v nich kus tradice, obvykle se v nich mluví krásnou češtinou, a ať se vám to líbí nebo ne, vštěpují vlastně dětem morální hodnoty.
Nebezpečná obrazovkaČeské děti školou povinné stráví asi 25 hodin týdně před obrazovkou, což je asi 3,5 hodiny denně. Mladší dětí se pak dívají zhruba 1 hodinu a 50 minut. Vědecké studie ukázaly, že "nezdravé" sledování televize může mít vliv nejen na poruchy řeči, obezitu, problémy se žlázami s vnitřní sekrecí a předčasný nástup puberty u dívek, ale dokonce i na Alzheimerovu chorobu, vysoký cholesterol a cukrovku II. stupně. |
"Díváme se na pohádky s dětmi dohromady, povídáme si o nich, ale televize rozhodně neběží neustále," vypráví čtyřicetiletá Věra z Kolína. Když stanovíte určitá pravidla, nebudete potom muset své děti vyhánět od televize násilím. Cesta totiž není v absolutním zákazu, ale v tom, že najdete rovnováhu mezi sledováním televize a časem, který trávíte s dětmi vy sami.
Proberte všechny pořady, na které se vaše dítě dívá, a udělejte v tom trochu "vítr". Nemusí se přece dívat na všechno, co tam běží, vyberte jen to, co podle vás má nějakou hodnotu. Rozhodně není vhodné, aby se tříleté dítě dívalo na zprávy nebo na večerní kriminálku.
Vy jste rodiče, vy tedy rozhodnete, co je přijatelné a co ne, také kolik času si dítě může "dovolit". Odborníci se domnívají, že jedna hodina denně je pro malé děti zhruba do šesti let až dost. Ovšem dodržet to je těžší. Snažte se tedy dělat aspoň to, co je ve vašich silách – vypínejte televizi, když večeříte nebo obědváte, můžete-li, dívejte se s dětmi na televizi taky, a určitě s dětmi o všem, co vidíte, mluvte.
Malé děti totiž nerozlišují mezi skutečností a fantazií – létající Superman je pro ně stejně skutečný jako vy. A reklamy? Další nebezpečná věc: děti, které se často dívají na televizi, nikdy nemají dost a pořád něco po rodičích chtějí.
Děti nemluví a mají poruchy řeči
To asi nebudete chtít moc slyšet, protože televize i počítač velmi často fungují jako levná chůva, se kterou dítě vydrží klidně tři hodiny v kuse a ani se nehne. A to je právě ten důvod, a samozřejmě není jediný.
Děti v batolecím věku (mezi 2. a 3. rokem) bohužel vůbec nechápou některé akce, které v televizi běží, a podle psychologů až do šesti let nejsou schopné pochytit význam těchto akcí jako celku. Pokud byste se tedy svého pětiletého syna zeptali na hlavní postavu, která se ve filmu objevila, možná vám nebude schopen odpovědět. I když se tedy dítě "dívá", nechápe, na co se dívá.
Dalším minusem je samozřejmě to, že děti čím dál méně mluví a čím dále méně chtějí mluvit. Statistiky jsou neúprosné, ještě před třiceti čtyřiceti lety trpěla jen čtyři procenta dětí v předškolním věku poruchami řeči, ale na konci 20. století to už bylo 25 procent! Ta čísla jsou alarmující. Je pochopitelné, že svalovat vinu jen na televizi a počítače je nesmysl, nicméně velký kus viny na tom rozhodně tyhle vymoženosti mají.
Počítač – zázrak století
Kdo by si ještě před dvaceti lety pomyslel, co všechno nového, dobrého, ale také špatného přinese revoluce v moderních technologiích. První počítače byly obrovské, dnes už se vejdou do kapsy a téměř každá česká rodina má doma aspoň jeden počítač.
Nezřídka však v rodinách mají počítače všichni její členové, cenově se totiž tahle věcička stala dostupnou pro všechny. Vývoj jde skutečně mílovými kroky dopředu, existují už i jednodušší varianty pro malé děti. Ovšem měli byste vědět, že počítačové hry se dají hrát nejen z CD, ale také na síti – a to už může být pro děti nebezpečné.
Nejde jen o to, že si děti vyberou třeba střílečky se spoustou krve, ale na internetu se bohužel pohybují i lidé, kteří by mohli být pro děti nebezpeční. S počítačem tedy také opatrně, a snad ještě opatrněji než s televizí. Můžete-li, předškolní děti vůbec k počítači nepouštějte.
Má-li ale váš pětiletý syn nebo dcera starší sourozence, kteří každý den "paří na kompu", pak se zřejmě touha zkusit to objeví i u menšího potomka. V tom případě tedy postupujte tak, že mu to sice dovolíte, ale s omezením – budete regulovat čas, který dítě stráví u monitoru, a budete mít přehled, co vaše dítě hraje.
"Byla jsem doslova zděšená, když jsem našla našeho šestiletého syna Marka u počítače, jak hbitě jezdí prstíčky po klávesnici a snaží se právě zastřelit nějaké monstrum, ze kterého pak crčela krev do všech stran. Okamžitě jsme hru vymazali a od té doby hlídáme, na co se Marek dívá a co hraje. Postupně jsme ho začali také učit, co všechno lze ještě na počítači udělat, takže jsme mu ukázali, jak se třeba vyhledává autobusové spojení k babičce a podobně," vypráví třicetiletá Jana z Prahy.
Názor psycholožky
"U počítačových her vnímám jako nebezpečné, že hry dítě velmi snadno pohltí do svého světa a dítě si jimi často nahrazuje běžný život. Pak preferuje hraní před všemi ostatními aktivitami," říká Tereza Beníšková, psycholožka z pedagogicko-psychologické poradny v Kadani.
"Jednostranná zájmová aktivita u počítače může ovlivňovat schopnost navazovat a udržovat vztahy s vrstevníky, kdy se jediný společný zájem a téma komunikace omezuje na počítačové hry. V některých hrách je navíc důležitým prvkem násilí a agresivita, což může u disponovaných dětí vyvolávat zkreslené vnímání světa a mohou začít považovat agresivitu za nejjednodušší způsob řešení neshod a prosazování svých zájmů," dodává psycholožka.
Upozorňuje také, že při hraní dítě také nemá žádný pohyb, obvykle ještě sedí "zkroucené", v poloze nepřirozené pro záda, často ke hraní přikusuje nezdravé laskominy. Pak může mít potíže se zády, s nadváhou, být neobratné. Na druhé straně hraní her většinou dítěti pomáhá dobře si odpočinout i zapadnout mezi vrstevníky.
"Při hraní se zvyšuje postřeh, některé hry pomáhají rozvíjet schopnost soustředění, jiné hry mohou vzdělávat. Rodiče by určitě měli mít hraní svého dítěte pod kontrolou. Měli by vědět, jaké hry dítě hraje a kolik času u počítače denně stráví. Pokud dítě nedokáže vydržet bez počítačových her ani den, měli by to rodiče začít řešit," upozorňuje.
Pravda je, že bez počítačové gramotnosti se dnes nikdo už neobejde. Počítače nejenže ulehčují život, ale také jsou dobrým zdrojem zábavy a informací. Nelze tedy šmahem jejich existenci odsoudit, zaslouží si i slova chvály. Každopádně se snažte, aby vaše dítě dělalo i jiné věci, než jen sedělo u počítače – aby mělo nějaké koníčky (nemyslíme tím samozřejmě počítač), aby sportovalo, aby mělo kamarády, se kterými si chodí v létě třeba zakopat nebo pohrát s panenkami. Rozhodně mu to neuškodí.
