Odpovědi Jany najdete ZDE
Děsivý film z osudného rána 13. března se Janě zjevuje pořád dokola. Bylo jí patnáct let. "Přála bych si, aby další holky neudělaly stejnou chybu jako já," píše.
Až tři měsíce po události se dokázala svěřit matce, jejíž bratr jí ublížil. Rodiče jí uvěřili a přerušili s rodinou Janina strýce kontakty. Hodně pomohla psycholožka, přesto je rána dodnes živá.
|
PŘEČTĚTE SI, JAK JANA POPISUJE SVÉ ZNÁSILNĚNÍ: |
Bojím se pomsty
Trauma si ponese životem možná už pořád. Možná ale pomůže spravedlivý trest pro viníka, kterého se teď po sedmi letech rozhodla konečně zažalovat. Svěřila také svůj příběh televizi Prima. Strýc se v reportáži pořadu Krimi live brání: "Ráno jsem se přiopilý probudil, ani nevím, kolik bylo hodin, a v posteli jsem měl onu osobu, která mě nařkla ze znásilnění. Přiznávám, že jsme spolu spali, ale ke znásilnění v žádném případě nedošlo. Strašně lituju toho, co se stalo." - více zde
"Při natáčení jsem strýce viděla od té doby poprvé. To, že tvrdí, že jsem mu do postele vlezla sama, mě nepřekvapilo. Čekala jsem to, ale jsem ráda, že alespoň prohlásil, že toho lituje," tvrdí Jana. Jeho pomsty se bojí dnes stejně jako tenkrát, kdy se celá rodina nějaký čas raději zamykala v bytě.
Za mlčení nabízeli peníze
"Když jsem tehdy konečně našla sílu se svěřit, styděla jsem se a nechtěla se patlat v podrobnostech před policií. Rodiče to respektovali. Nenutili mě jít na policii a ani sami nic nehlásili, raději to chtěli vyřešit v rámci rodiny. Zklamala mě tehdy babička, které jsem do té doby hodně věřila a měla ji hodně ráda. Jenže ta se tenkrát postavila za svého syna a tvrdila, že jsem ho k tomu vyprovokovala. Dokonce mi nabízela desítky tisíc korun, abych mlčela," vzpomíná dnes třiadvacetiletá Jana, která měla do té doby s chlapci jen letmé a nijak zásadní zkušenosti.
Koupit se nenechala. První tři měsíce žila jak robot. Najednou propadala ve škole, nic ji nezajímalo, se sluchátky na uších hledala jen samotu. Vzpamatovala se, až když na konci prváku obchodní akademie propadala. "Naštvala jsem se a řekla si, že si tím přece nemůžu nechat úplně zkazit život," říká dnes. Svěřila se matce a do krve se rozhádala s milovanou babičkou.
Úleva ale nepřicházela. "Máma na psychology moc nevěří. Tím, že přerušila se svým bratrem i svou matkou styky, měli všichni za to, že událost je vyřízená. A protože se táta se strýcem vůbec nepotkali, nemohl mu ani jednu vrazit. Myslím, že by se tehdy neudržel."
Po milování jsem jen brečela
Až ve druhém ročníku napsala při slohu popis, který se od ostatních lišil tím, že jediný nebyl kladný. Psala o své babičce. "Učitel asi zachytil nějaký signál, vyptával se, a tak jsem se mu svěřila. Teprve on mi doporučil, ať navštívím psycholožku."
Necelý rok k ní Jana chodila a hodně se jí ulevilo. Dokázala konečně o znásilnění mluvit, přestala se halit do oblečení, znovu se učila důvěřovat. Našla si přítele, začala dokonce sexuálně žít, i když bezprostředně po milování zpočátku pokaždé jen brečela a brečela.
Roky ubíhaly. Incest a znásilnění se staly Janinými každodenními tématy. "Četla jsem o tom všechno možné, hledala na internetu spřízněné duše, psala jsem do školního časopisu, o znásilnění byla i má maturitní práce. Myslela jsem si, že se z toho vypíšu a bude klid."
Nezhojená jizva stále bolí
Ve dvaceti se vdala za muže o osm let staršího, ale manželství vydrželo jen půldruhého roku. Následoval přítel, který jí fyzicky ubližoval, k tomu vystřídala několik zaměstnání. Nevěděla, že smůlu i neúspěch stále živí stará nezhojená jizva na duši.
Povedlo se však usmíření s babičkou. "Pořád jsem jí volala, ale když to zvedla, položila jsem to. Až mě jednou oslovila jménem a začaly jsem si povídat. Ale teď, když se o případ zajímají média, je možná zas všechno jinak...," pochybuje.
Přála bych mu pořádnou ostudu
Kromě trestního oznámení na strýce podala druhé na jeho syna. Ten ji teď totiž po letech (a po odvysílání reportáže) na oplátku nařkl, že ho tehdy jako třináctiletého sexuálně obtěžovala.
Kdyby Jana u soudu vyhrála, hrozí strýci 2-8 let vězení. "Nečekám, že dostane maximum, ale doufám, že to nebudou dva roky. Nenávidím ho a zkazil mi život. Měl by za to být potrestán. Ale za největší zadostiučinění bych považovala, kdyby neskrýval v televizi svou tvář, kdyby ho lidé poznali. Měl by u nich na vsi ostudu a všichni by pochopili, jaký je!"
A kdyby se mi teď kajícně omluvil? Neuvěřila bych mu. Teď už je pozdě, soudí Jana.
HLASUJTE: Znáte nějakou znásilněnou ženu?
