Chvíli neposeděl, učitelkám se ho nedařilo přimět k soustavnější práci, při vycházkách utíkal.
Do první třídy proto nastupoval s osobním asistentem, kterého se rodičům podařilo sehnat přes jedno občanské sdružení.
Avšak ani tak to nevyšlo - učitelka nebyla na takové dítě připravená, Tomáš totiž potřeboval individuální přístup, nikoli třeba hromadně zadávané pokyny, navíc si na jeho divokost stěžovali rodiče ostatních dětí.
Nakonec proto pomohla až změna školy a přístup nové učitelky, která se specializuje právě na tyto děti.
"Promine mu, když nemá hotovou celou práci, protože vidí, že se snaží, avšak že v ten moment už je další soustředění nad jeho síly. A pravda je, že Tomovy problémy se trochu lepší s věkem," říká chlapcova matka.
Diagnóza: příliš divoké dítě
Na druhou stranu se objevují potíže nové - její syn už sice není tak fyzicky divoký, ale stále má potíže s dodržováním různých pokynů a soustředěním.
Problémy jsou proto třeba s kroužky, které předpokládají, že dítě v jeho věku už umí pracovat samostatně.
Tomáš měl nicméně štěstí. Jeho rodiče se nechtěli smířit s tím, že má všude problémy, a po několika neúspěšných pokusech narazili na psychologa, který stanovil pomocí škálovacího testu a na základě anamnézy a popisu příznaků přesnou diagnózu.
Ano, hyperaktivita skutečně patří mezi diagnózy. Hyperaktivitu, přesněji řečeno poruchy chování a pozornosti spojené s hyperaktivitou odborníci označují anglickou zkratkou ADHD (attention deficit hyperactivity disorder).
"Ukazuje se, že má biologickou podstatu, protože mozek postižených funguje trochu jinak," vysvětluje psychiatr Michal Goetz z pražské motolské nemocnice. Konkrétně jde o přenos vzruchů a fungování dopaminových receptorů v mozku.
Přesně tyto rozdíly dokáže ukázat vyšetření na magnetické rezonanci, to se ovšem běžně nepoužívá.
Jak vypadá hyperaktivita?
Poznat hyperaktivitu dokáže jen odborník, buď pomocí zmíněného vyšetření na magnetické rezonanci, nebo pomocí podrobného anamnestického rozhovoru a příslušných testů.
I rodiče však mohou sami pozorovat některé typické příznaky. Takové dítě se neumí soustředit na podrobnosti, nekoncentruje se ani při hře, je těžké ho zabavit a rodiče mohou mít pocit, že neposlouchá, co mu říkají.
Starší dítě si neumí samo rozvrhnout úkoly a činnosti, ztrácí školní pomůcky, někdy je agresivní na vrstevníky. Hyperaktivní děti také často hodně mluví, aniž si předem odpovědi důkladně rozmyslí.
Péče o ně je velmi vyčerpávající, a nemoc tak postihuje celou rodinu. Rodiče si mohou klást za vinu, že nezvládají výchovu, zvláště když třeba jejich přátelé nebo příbuzní mají děti bez podobných problémů.
Psychoterapie nebo léky
Někdy se stav dítěte s věkem zlepší sám od sebe, ale nedá se na to spoléhat. Navíc je škoda, aby dítě zbytečně trpělo třeba ve škole, kde by mohlo snadno dostat nálepku, že je hloupé nebo nezvladatelné.
Pomoci může například psychoterapie, konkrétně kognitivně-behaviorální terapie, při které se dítě učí nacvičovat třeba trpělivost.
U těžších případů lze použít i léky, jež ovlivňují přenos vzruchů v mozku. Nejznámější je preparát Ritalin, nově by měl být letos k mání také lék Strattera.
Jde v podstatě o psychostimulancia, což zní u dětí, které se neumějí vyrovnat s podněty, paradoxně.
Nicméně kolem používání léků na ADHD se mezi odborníky vedou rozsáhlé debaty. Je například mimořádně důležité, aby je dostávaly jen děti, které skutečně trpí zmíněnými potížemi. Jinak, byť nepříliš stoupá například riziko vzniku depresí.
Nevýhodou také je, že se léky musí užívat často, již po několika hodinách, a navíc se berou dlouhodobě.
Omyly o hyperaktivitě
• Je divoký a hloupý
Problémy s hyperaktivitou často eskalují ve škole, kde dítě kromě neklidu nezvládá učivo, a proto si mnoho lidí myslí, že je hloupé. Často je to však tím, že nedává pozor, a mnoho věcí mu proto uniká.
• Hyperaktivní jsou geniální
Mezi lidmi s ADHD je inteligence rozložena jako v běžné populaci, tedy kromě průměrných jsou mezi nimi výjimečně chytří jedinci, stejně jako lidé s inteligencí nižší.
• Je hlavně rozmazlený
Někdy je těžké poznat, zda je dítě hyperaktivní, nebo rozmazlené, ale rozhodně se nedá říci že hyperaktivita a problémy se soustředěním jsou způsobeny rozmazleností.
• On z toho vyroste
Dvě třetiny hyperaktivních dětí se sice do dospělosti problémů zbaví, ale není to automatické. Proto je na místě zajít s dítětem k psychologovi nebo psychiatrovi, někdy však dá práci takového dobře informovaného specialistu najít.
• Přísností by se vše spravilo
Dítě s ADHD sice potřebuje velmi pevné vedení, řád a pevný režim, avšak nikoli přísnou výchovu spojenou s bitím a podobně. To v něm naopak může posílit možné sklony k agresivitě.
