Jestli se dožiji pětatřicítky, dostanu možná pozoruhodný dárek - sperma. Když jsem se totiž před pár lety po nějakém rozchodu zplihle povalovala v posteli, přišla mi na mobil další z utěšujících zpráv. Tahle byla od amerického kamaráda Jerryho.
"Neboj se, bude někdo další. A když ne a budou ti tlouct biologické hodiny, věnuju ti svoje sperma," stálo tam. A pak Jerry s překvapivou praktičností vypočítal svoje přednosti: "Mám dobrý geny. Nejsem sice vysoký, ale jsem atletický. Nejsem idiot. Plus! Naše dítě bude mít nárok na dvojí občanství. Haha." On to ale myslel vážně.
|
V Americe je mezi přáteli všední hokynařit se svou DNA. Stále více žen rezignuje na namáhavé hledání "pana Pravého" a hledí si jen toho, jak se dopracovat k dítěti. Buď poprosí známého o výpomoc, nebo navštíví spermobanku, případně dítě adoptují. Tyto ženy si své zkušenosti vyměňují na internetových stránkách, jako jsou například Single Mothers by Choice. |
Trend, kdy se ženy po třicítce už nepídí po životním partnerovi, ale spíš po "dárci vhodného spermatu", přichází i k nám. "Rozhodnutí ženy pro mateřství bez partnera může mít celou řadu příčin. Může být reakcí na nejisté vyhlídky do budoucna, vysoké nároky na individuální štěstí, na náročné vybudování stabilního vztahu v dnešní době," píší ve své dva roky staré studii Dobrovolné mateřství bez partnera dvě české socioložky Lucie Kozlová a Nicola Tomanová.
V Americe jsou přitom ženy lačnící po osamělém mateřství v realizaci svého rozhodnutí věru daleko: klientky center asistované reprodukce už si listují vymakanými fotokatalogy dárců a nově žádají třeba i o zvukový záznam hlasu svého vybraného "materiálu". V Česku zatím osamělá žena - jen sama za sebe - o umělé oplodnění ani nemůže zažádat.
Podle zákona musí být vdaná nebo alespoň žít s partnerem. Může ovšem švindlovat - přihlásit se s "přítelem", který ve skutečnosti může být jenom kamarád, který jí udělá laskavost. Adoptovat samotná žena sice může, ale v praxi jí většinou dětské domovy nevyhoví. České ženy tak zatím vyráží ulovit dobré sperma do terénu. Nebo do zmíněných center asistované reprodukce, která nekladou moc otázek "partnerovi" (ať už je to kdokoliv) po jejím boku. Když se povede, jsou ženy v sedmém nebi. Biologické hodiny utichnou a honba za láskou se odkládá na neurčito.
Revolucionářky?
Vidím to všude kolem sebe. Třeba na třiatřicetileté Libuši, kterou jsem poznala před deseti lety. Je ve třetím měsíci těhotenství a doufá, že otce svého dítěte už nikdy neuvidí. Chvíli s ním chodila, a když otěhotněla, rychle se ho zbavila.
"Zjistila jsem, že je další z těch, kteří se po pár měsících projeví jako závadoví. Chtěl pořád pařit a nebylo na něj spolehnutí. S takovým chlapem být nechci," říká mi Libuše. Ani touha po mateřství ji nepřiměla slevit ze svých nároků na partnera. Teď se těší na miminko, kterému - jak věří - dá sama to nejlepší.
Jak píše již zmiňovaná organizace Single Mothers by Choice na svém webu: "Většina z nás by dala přednost tomu, aby se dítě narodilo do rodiny dvou milujících se rodičů, ale ačkoliv máme zbytek života na to, najít si partnera a vdát se, příroda není v letech, která nám dala, abychom mohly porodit potomka, tak štědrá."
V USA je to fenomén hlavně mezi ženami ze střední třídy. Sociologové dobrovolně svobodným matkám říkají "neochotné revolucionářky". Úplně zásadně totiž mění tradiční model rodiny i role žen a mužů ve společnosti – odmítají ale svůj vliv uznat.
Libuše pracuje na volné noze jako překladatelka, vlastní vypasenou kočku a menší byt na okraji Prahy. Uplynulých pět let žila – až na pár letmých nevyvedených vztahů – jako single, až potkala Aleše. Poslouchala jsem ten příběh a vypadalo to, že Aleš se co nevidět stane dalším přírůstkem v Libušině galerii bezvýznamných známostí. Aleš se dožadoval návštěvy hospody – Libuše chtěla na výstavu. Aleš se ve svých třiceti potloukal životem a hledal, "co by ho naplnilo" - Libuše měla tah na branku a za sebou stopu úspěšné kariéry. Jenže přišlo těhotenství. Ale ani to razantní Libuši nezviklalo v přesvědčení, že to s Alešem coby otcem zkoušet nebude.
"Zhnusil se mi. Teď cítím k tomu uzlíku ve mně takovou něhu, ale sotva si vzpomenu na něj, je mi špatně. Asi taky ze sebe, že jsem do takového paka vkládala nějaké naděje, zapletla se s ním," chrlí ze sebe. Bývalého přítele nechce ani uvést do rodného listu, nemíní po něm totiž vymáhat výživné. Finančně to zvládne i bez něj.
Na tekutých píscích
Libuše je ztělesněním sociologických tezí o dnešních mladých moderních lidech – singles. Hledají nezávislost, ale hledají i partnerství. To zase znamená zříci se nezávislosti – proto jsou rozpolcení. Dnešní doba připomíná tekuté písky, jejím jmenovatelem je chaos, nejistota, rychlá změna pravidel.
Co je dneska plus, může být zítra minus. Tomu odpovídají i vztahy, do kterých vstupujeme. A protože nemá smysl na ničem lpět, lidé se při prvním zaskřípání křehkého mechanismu soužití zase rozcházejí. Je to neustálé hledání ideálu, o kterém ale není nikde psáno, že ho najdeme.
Šílenství biologických hodin
Našla jsem jednatřicetiletou Bohdanu. Chtěla by se usadit, těšit se z miminka. Partnera, se kterým by byla šťastná, hledá už sedm let. "Když narazím na někoho zajímavého, je buď zadaný, nebo ženatý. Moji vrstevníci se nechtějí vázat a ty starší, rozvedené nevím, kde hledat. Ale já jsem dítě vždycky chtěla, a tak už hledám jen vhodného kandidáta na jeho otce," říká Bohdana, která pracuje jako manažerka v marketingu.
Vlastně už jednoho našla. Je to zadaný muž, který ale slíbil, že vykoná, co má, až přijde čas. "Lepší genetický materiál jsem nenašla. Pokud se bude zdráhat, buď to narafičím lstí, nebo pojedu do Bulharska a nechám činit nějakého plážového inženýra," směje se Bohdana. Ví, že ji samotnou s miminkem čeká těžký zápřah, práce z domova a mnohem méně peněz. Stejně pro to ale hodlá udělat maximum. "Jasně že bych chtěla manžela, rodinu. Ale když to zatím nevyšlo a touha po děcku se zvyšuje každý den? Přeci neskončím v Bohnicích!"
Kdo papá z bříška
Podle socioložky Radky Dudové z Akademie věd narážejí vzdělané třicátnice na problém nerovnoměrné struktury "sňatkového trhu". Obecně si totiž k sobě lidé hledají někoho sobě podobného, ale tady platí odchylka.
"Ženy hledají více nahoře, muži více dole. To ve výsledku znamená, že single zůstávají na jedné straně vysoce kvalifikované ženy s vyššími příjmy a na straně druhé málo kvalifikovaní muži s nízkými příjmy. Je přitom málo pravděpodobné, že se tyto dvě skupiny dají dohromady," říká socioložka.
Bohdana to vidí v praxi: "Když napíše ‚Uvidíme se o VÝKENDU‘, tak se neuvidíme nikdy," říká razantně. Pro vzdělanější ženy po třicítce zbývají jen nezadaní muži, kteří už se nějak vymykají normálu. Řekněme takoví, o které nebyla nikdy žádná pranice.
"Je tady řada úchylů. Psala jsem si s jedním a vypadalo to dobře až do doby, než jsem ho vyzvala, ať mi popíše svou představu romantické večeře. Když napsal, že by ji chtěl papat z mého bříška, tak jsem se zděsila. Někteří muži jsou fajn, ale nepřitahují mě. Tak si je potom s kamarádkami navzájem vyměňujeme. Necháváme kolovat. Najít někoho relativně normálního je totiž něco jako zázrak."
Ještě za minulého režimu nemohlo potkat dívku nic horšího než být "zbouchnutá" a zůstat na dítě sama. Čekaly ji soustrastné pohledy okolí. Společensky v pořádku byla jen takzvaná nukleární rodina: máma, táta, dítě. V současnosti je padesátiprocentní rozvodovost, neúplná je dnes každá čtvrtá rodina, počet dětí narozených svobodným matkám se od revoluce více než ztrojnásobil, o práva na adopci dětí se hlásí gayové a někteří lidé volí bezdětnost.
|
Tradiční spokojená rodina je rarita asi jako narození pětinohého telete. I proto dnes podle sociologů panuje mezi Čechy k dobrovolně svobodným matkám shovívavost. |
Manažerce Bohdaně by se jistě hodila možnost umělého oplodnění, jaká je pro ženy s přesvědčením, že dítě dobře vychovají samy, třeba ve Švédsku. Moje kamarádka Zora, původem Slovenka, už má pětiletou dceru z nevydařeného vztahu. Teď přemýšlí o dalším dítěti a už má i vybranou kliniku. Zora ovšem ví, že to není žádná láce.
"Za každou inseminaci platíš tady ve Švédsku zhruba 660 až 1 200 eur. Využít nějakého známého jako dárce bych určitě nechtěla. Bojím se pohlavních nemocí a nikdy nevíš, jaké nemoci se u něj v rodině vyskytovaly, a co tak dítě může podědit," píše mi Zora.
Nebylo by to sociálně více než štědré Švédsko, aby se neměly matky dobře. Zora je momentálně bez práce a ví, že na Slovensku by si vyskakovat nemohla. "Pochybuji, že bychom si s malou mohly v Považské Bystrici dovolit dva vlastní byty, relativně časté cestování, dětské kroužky jako tady."
Češky jako Bohdana nebo překladatelka Libuše, která už se s rostoucím břichem rozhlíží po kočárku, vědí, že se budou s miminem muset uskromnit. Samoživitelky jsou jednou z nejvíce znevýhodněných skupin na trhu práce. Svobodnými matkami (většinou nedobrovolně) se stávají nejčastěji mladé ženy s nižším vzděláním a špatným sociálním zázemím. Hned za nimi jsou ale jejich nejpočetnější skupinou vysokoškolačky.
Podle statistik téměř polovina neprovdaných matek nežila v době porodu s otcem dítěte. A to sociology zarazilo: není tomu tedy tak, jak se původně domnívali – že by se děti rodily aspoň do funkčních vztahů "na psí knížku", když už ne do manželství. O tom, pro kolik z těchto žen to byla jejich svobodná vůle, ale studie neexistují.
Povolejte dědečka!
Rodina se proměňuje. Je ale každá její novodobá varianta vhodná pro dítě, které v ní má žít? Jaký má psychický vliv na dítě výchova jen jedním rodičem? Těžko odpovědět přesně, záleží, co chce kdo slyšet.
Americký psycholog Richard Warshak má za to, že takové děti mohou mít později zmatek v sexuálních rolích, mohou trpět depresemi, úzkostí, nedostatkem sebevědomí. Častěji než děti vyrůstající s oběma rodiči se také potýkají s hyperaktivitou a různými alergiemi. Muži, kteří vyrůstali jen pod vlivem ženy, mají často snížené schopnosti při vytváření intimních vztahů.
Podle jiných výzkumů ale rovnítko mezi otcovou nepřítomností a problémy rozvoje dítěte neleží. Na dětech se spíš špatně podepisují nuzné poměry v rodině nebo rodičovský konflikt.
"Ušetříme dítě hnusného rozvodu, který by ho poznamenal na celý život," argumentují stoupenkyně single rodičovství. Mužský vzor je prý možné nahradit jinými muži v okolí, jako jsou kamarádi nebo třeba dědeček. "Mužský vzor je ve výchově jistě nezastupitelný, ale spíš jako vzor různosti mezi lidmi. Otázkou je, jak se na těchto dětech může podepisovat stres matky z toho, že je na všechno sama," říká socioložka Radka Dudová.
