Boj o moc do vztahů patří, ale nesmí chybět respekt, tvrdí psycholog

  0:35aktualizováno  0:35
I v lásce spolu bojujeme, jen jinými prostředky. Manipulujeme už jen pohledem, úsměškem, poznámkou. Mocenským bojem chráníme své zájmy. Kde končí pozitivní úloha těchto hrátek a začíná nebezpečná destrukce?
Ilustrační snímek

Ilustrační snímek

Na druhého působíme komplexně, počínaje tím, jak se tváříme, co říkáme, jak reagujeme, jakým tónem hovoříme, až po to, jak se chováme. V milostných vztazích, založených na citech, je toto působení daleko silnější než například v práci a dalších formách mezilidských vztahů.

I měření sil zde má svá specifika. Ženy dávají najevo, že nejsou hned k mání, že o ně muž musí nejdřív trochu bojovat... Nepatří to snad k normálnímu „repertoáru“?

Která z žen nezná například taktizování s tím, kdy odpovědět na jeho SMS? Při kolikátém zazvonění mu vzít telefon? Sice jde také o manipulaci, ale může hrát pozitivní roli. Zkušené ženy přece vědí, že muž potřebuje nažhavit lovecký instinkt. Ano, je to tak: snadno dosažitelné ženy muže nudí. Třeba ty, co píší hned ráno po schůzce jako první. Ale vtip spočívá v tom, že všechno má své meze. Nechávat někoho na schůzce schválně hodinu čekat jen tak z principu, aby pocítil převahu, není zrovna moc fér. Zesměšňování partnerky či partnera před společnými známými jde ještě dál.

Nabízí se tedy otázka: kde je ta pomyslná hranice mezi zdravým a patologickým? Mezi tím, co ještě slouží dobrému účelu a co ho už popírá?

„Zátěží se mocenské hrátky stávají tehdy, jsou-li jednostranné nebo extrémní,“ tvrdí psycholog Wolfgang Kruger. „Stanou-li se předmětem mocenského boje základní kameny vztahu - věrnost, blízkost, sex nebo důvěra, je to víc zničující než prospěšné. Hluboce zraněná duše si přeje, aby trpěl i ten druhý, takže zasazuje další rány - cíleným popichováním, demonstrací lhostejnosti, represemi, odepřením lásky.“

I rovnováha se může vychýlit

Vymezit se vůči partnerovi potřebujeme pro zachování vlastní identity, zdravého sebevědomí, prosazení vlastních představ o soužití. Kdybychom se zcela rozpustili ve vztahu, nejen že bychom ztratili své já, ale partner by si nás nejspíš brzy přestal vážit. Ženám se doporučuje projevovat vlastní názory hned na začátku známosti. Neměly by se partnerovi přizpůsobovat ze strachu, aby o něj nepřišly. Jakmile se určitý mechanismus zaběhne, těžko se později mění.

Ale i tam, kde to dlouho fungovalo (alespoň zdánlivě) bez mocenských hrátek, může se rovnováha snadno vychýlit a vztah skončí destrukcí.

Markéta se v pětadvaceti letech vdávala z velké lásky. Vzájemně se s manželem milovali, podporovali na studiích, společně zvládali péči o dvě děti. Nepamatuje si, že by mezi nimi docházelo ke konfliktům, kdo z koho. Všechno se vyvíjelo pohodově - do té doby, než se její manžel stal ředitelem. Přála mu to, tolik se pro firmu angažoval. Optimismus ji však brzy přešel. Spolu s novým postem manžel navázal nové kontakty, převzal nové aktivity a hodnoty. Volný čas nyní trávil se společníky na golfu nebo na rybolovu v Norsku. Dříve se mu Markétina postava líbila, teď začal trousit kousavé poznámky o její váze. Chtěl, aby přestala pracovat a zůstala doma. Najednou ho nepoznávala. Nejdříve trpěla, ale teď mu to vrací: ironií, jízlivostmi. Je přece v právu. On si začal.

Tiché mocenské boje se dle psychologa Krügera vedou v každém vztahu. Za zničující považuje stav bez respektu, kdy se bojuje o nadvládu uplatňovanou k trýznění partnera a kdy chce jeden druhému „něco oplatit“. Dle jeho názoru se většina mocenských bojů odehrává na nevědomé úrovni, tyto vzorce chování prý pocházejí z výchovy, z prostředí, kde člověk vyrůstal.

Jak mocenský boj ve vztahu zvládnout

Tady je asi nejdůležitější zapojit rozum a uvědomit si, co se děje. Víc než na partnera se soustředit na vlastní aktivity, koníčky. Odreagovat se, zklidnit mysl, nechat ho (pokud někam uniká). Ať přijde sám, až mu to dojde. Nepřilévat olej do ohně, být nad věcí. Pokus o vtip může lámat hroty jedovatým šípům. Dělá partner manipulativní nátlak? Zkuste čelit konstruktivním přístupem a zdravým sebevědomím. Pokud nic z toho nepomáhá, je lepší se obrátit na terapeuta.

Autor: pro iDNES.cz

Nejčtenější

Nestihl kompletní přeměnu pohlaví, protože otěhotněl a porodil syna

Wyley Simpson

Wyley Simpson (28) před lety býval ženou. Podstupoval hormonální léčbu, nechal si odstranit ňadra a čekalo ho i...

Od floutka si poroučet nenechám! Ve Výměně manželek se křičelo i plakalo

Gábina žije s manželem Robertem už dvacet let.

Ve Výměně manželek se tentokrát na obou stranách plakalo i křičelo. Gábina z domku se spoustou zvířat se v ostravském...

Přichází doba autosexuálů. Jaké to je randit sama se sebou?

Autosexualita odráží láskyplný vztah k sobě samé a vzrušivost z vlastního těla.

Sexualita je proměnlivá a v průběhu života nabývá mnoha podob. Pro někoho je atraktivní druhé pohlaví, pro jiného...

Ženě kvůli hustému obočí lidé hrozí smrtí, vytrhat si ho nenechá

Sophia Hadjipanteli

Modelka Sophia Hadjipanteli (22) má obočí jako umělkyně Frida Kahlo. Každý den si ho pečlivě upravuje a češe a nikdy se...

Váš šatník za vás práci neudělá, říká módní guru Anna Wintourová

Nejobávanější osobnost módního světa Anna Wintourová výjimečně bez svých...

Přísná, ale spravedlivá. To se často ozývá na adresu šéfky amerického magazínu Vogue, jedné z nejvlivnějších osobností...

Další z rubriky

Ve Výměně vlála sovětská vlajka, Monika přiznala strach z partnera

Sovětská vlajka vlaje na domem Zdeňka a Lucky.

Snad každý ze čtveřice dospělých, kterou každý týden sledují televizní diváci, má nějakého kostlivce ve skříni. Jakuba...

Týdenní horoskop pro ženy všech znamení od 4. do 10. března

horoskop

Týden začíná a hvězdy vašemu znamení mohou pomoct k tomu, abyste následující dny nejen zvládla, ale užila si je,...

Příběh Kamily: Dcera mě i s dítětem denně navštěvuje, už chci mít klid

Ilustrační snímek

Tak si říkám, že jsem asi divná. Co by některé mámy daly za to, kdyby byly se svými dospělými dětmi v úzkém kontaktu....

Rodina se chystá na návštěvu hned po porodu, co s tím?
Rodina se chystá na návštěvu hned po porodu, co s tím?

Ráda bych se zeptala žen, které už to mají za sebou. měly jste po porodu chuť přijímat návštěvy rodiny (ze strany partnera vlastně trochu cizí lidi) doma? Mám trochu představu, že budu potřebovat dost času se sžít s miminkem, trénovat kojení, možná budu ve stresu, když bude chtít mimčo tahat někdo jiný. Jak jste to řešily případně? Jak si nastavit hranice?

Najdete na iDNES.cz