Bartoška mi připadal jako fouňa, říká Eva Zaoralová

Filmová publicistka a překladatelka Eva Zaoralová tvoří s hercem Jiřím Bartoškou už roky nerozlučnou dvojici, které se podařilo vrátit karlovarskému filmovému festivalu zašlou prestiž.

Vizitka:

• Eva Zaoralová (1932) se narodila v Praze jako Eva Šebánková.
• V roce 1956 absolvovala Filozofickou fakultu UK. Pracovala jako tlumočnice, překládala knihy z francouzštiny a italštiny.
• Od roku 1968 pracovala v časopisu Film a doba. Nejdříve jako redaktorka a v letech 1989 až 1992 byla jeho šéfredaktorkou.
• Od roku 1994 je spojena s Mezinárodním filmovým festivalem v Karlových Varech. V letech 1995 až 2010 byla jeho uměleckou ředitelkou, nyní uměleckou poradkyní.
• V roce 2002 dostala od francouzské vlády vyznamenání Rytíř Řádu umění a literatury.
• V roce 2010 jí prezident Václav Klaus udělil vyznamenání Za zásluhy v oblasti kultury.
• Byla třikrát vdaná, má dceru a tři vnuky.

Poprvé se tihle dva viděli někdy na konci sedmdesátých let. "Jela jsem do Bratislavy se svým třetím mužem na nějaký festival. Bartoška už měl po svém prvním filmu Hřiště a připadalo mi, že je fouňa, což jsem mu taky pak jednou řekla," vzpomíná Eva Zaoralová na první setkání s hercem a pozdějším prezidentem karlovarského festivalu Jiřím Bartoškou.

Jak tenkrát na její komentář reagoval? "Řekl: Jo, holka, to už je dávno, to jsem fouňa ještě byl. Víc jsme se my dva pak očuchali při našem prvním společném festivalu v roce 1994. A hned potom nás sblížila konkurence v podobě pražského filmového festivalu Zlatý Golem. Chtěli jsme dělat festival v Karlových Varech, přestože nám to bylo rozmlouváno, ale vydrželi jsme. Ten rok jsme se dali dohromady, zjistili jsme, že máme podobný pohled na věci i smysl pro sebeironii," říká Eva Zaoralová.

Za svůj profesní život se setkala se spoustou slavných filmových osobností. Za ty roky se jí opakovaně potvrdilo, že géniové ve své profesi jsou v soukromí často velmi komplikovaní. "Setkání s nimi vás může velmi snadno zklamat. Nakonec je lepší umělce poznat jenom přes jejich díla," míní.

"Když sem například přijel Michelangelo Antonioni, to byl italský filmař, kterého jsem strašně uctívala, sešla jsem se s ním. Byl to ovšem málo komunikativní, hrozně nervozní a uzavřený člověk, měl tik, ustavičně si třel nos. Antonioni byl introvert, zatímco Federico Fellini byl jeho opak, přesto ani on ve vztahu k druhým lidem nebyl zrovna milý člověk," říká Eva Zaoralová.

Letos tahle dáma oslaví osmdesátiny, ale do důchodu se odejít nechystá. "Mám pořád v paměti svého otce. Když zůstal v sedmdesáti doma, šel strašně dolů. Zestárnul nám před očima. Mě těší být mezi lidmi, tím spíš, že jsou tady okolo mne mladí, co vyrůstali s festivalem. Bartoška je skvělý šéf a vytvořila se tu opravdu vynikající parta lidí, mají se navzájem rádi a žijí pro festival. Vedení programu už jsem předala, ale jsem ráda, že pořád mohu být užitečná," říká o své práci.