Dříve využívala na cestách po metropoli kolo a hromadnou dopravu, druhým rokem jezdí na vespě. Spadla z ní zatím jen dvakrát.
„Zajímavé je, že v zimě jsem všechno zvládla bez problémů, až když nedávno pršelo, tak jsem spadla. I když jsem jela velmi pomalu, jedno auto to přede mnou zaduplo, mně podklouznul zadek, a protože na silnici byla vyteklá nějaká olejová směs, položila jsem to. A přesně to samé se mi stalo den nato. Naštěstí se mi nic nestalo,“ vzpomíná.
V práci při zkoušení s cirkusem má za sebou pádů daleko více. Ty menší už ani nepočítá. Velká zranění zažila třikrát.
„První velký pád byl při veřejné generálce hry Up End Down v roce 2011. Tehdy jsem dělala obyčejný přelet přes houpací prkno teeterboard a měla dopadnout do žíněnky, jenže jsem ji celou přelétla a spadla na její okraj. Odnesly to oba kotníky. Na jednom jsem měla urvané vazy z obou stran, na druhém potrhané z jedné strany,“ vzpomíná. Loni si nalomila kůstku v nártu a natrhla vaz, vážný úraz měla i po pádu ze tří metrů. „Ta výška nezní nijak hrozivě, ale je to hodně vysoko.“
Zranění u cirkusáků podle ní nejsou příliš častá. „Samozřejmě se stávají, ale horší je z dlouhodobého hlediska celkové opotřebení těla. Čím jste starší, tím víc času musíte věnovat rekonvalescenci,“ říká Anna Schmidtmajerová. Cirkusácké povolání se podle ní dá dělat docela dlouho.
Anna Schmidtmajerová (34)
|
„Existují staří cirkusáci, jsou vidět v cizině, a jsou skvělí. Samozřejmě už neudělají fyzicky to, co mladý kluk, ale jejich vystoupení v sobě mají hloubku. Je to velký zážitek, protože jsou tam vidět všechny ty roky zkušeností a prožitků. Myslím, že když o sebe dbáte, dá se u cirkusu vydržet dlouho. Já navíc toto povolání nedělám pořád, vyvažuji ho činohrou. V posledních letech jsem cítila, že si od cirkusu potřebuji odpočinout, naředit všechen ten pohyb a zapojit víc hlavu než jen tělo,“ říká herečka, která je dnes spojovaná hlavně s Dejvickým divadlem.
Poprvé si spolupráci vyzkoušela při inscenaci Honey, což byla kompilace La Putyky a Dejvického divadla. „Mluvilo se o tom strašně dlouho, a když se Mirek Krobot chodil dívat na naše představení, okamžitě mi naskočilo, že to bude pech, že si mě určitě nevybere, a v duchu jsem prosila, abych mohla hrát aspoň strom nebo roli typu paní, nesu vám psaní. Nakonec se poštěstilo a já dostala hlavní roli. Byla jsem v šoku, ale neskutečně ráda,“ vzpomíná. „Vždycky jsem toužila se tam dostat, ale nikdy jsem si nemyslela, že se mi něco takového splní.“
Druhý projekt s Dejvickým divadlem, ve kterém ji diváci mohou vidět, je hra Absolutno, zahrála si i v seriálu Zkáza Dejvického divadla. „Je tam krásná parta lidí, kteří mají obrovský smysl pro humor. Jsou k sobě srostlí, jsou jako rodina, která se velmi dobře zná, a tím pádem si taky ze sebe umí udělat srandu, což dělají prakticky neustále,“ přemýšlí nad tím, co stojí za úspěchem tohoto malého divadla.
2. května 2017 |
