1. Čas na dotyk
Někdy je jeden polibek nebo obejmutí víc než celá souvětí. „Svou ženu políbím nejméně čtyřikrát denně,“ říká například známý americký psycholog John Gray, autor knih, v nichž muže přirovnává k planetě Mars a ženu k Venuši. „Poprvé, když vstáváme, podruhé, když odcházím, potřetí, když přicházím domů a naposledy, ještě než usneme,“ svěřil se.
„Držme si rituály vítání a loučení s polibkem a třeba i objetím,“ nabádá také psycholožka Magdalena Dostálová a dodává, že matky malých dětí občas zapomínají. „S příchodem dětí může být matka poměrně saturovaná, co se týče fyzického kontaktu, o to víc je důležité, aby se nevytratil ze sféry mezi mužem a ženou. Berme to také jako prevenci, aby doteky jeden z nás neměl potřebu hledat jinde,“ říká.
2. Čas na sdílení
V době seznámení věnujeme obvykle jeden druhému maximum volného času, stejně tak ve fázi budování společného bydlení a plánování rodiny. A najednou přijdou děti a najít společný čas už je náročnější. Typické je, že se matka od té chvíle plně věnuje miminku, zatímco otec zabezpečení rodiny a najednou se „vezou“ každý v jiném rychlíku a na společný čas nezbývá energie ani prostor.
„Je dobré se o společné chvíle vědomě snažit, pokusit se alespoň na chvíli zastavit a věnovat se jeden druhému. Například když je večer dítě uloženo, popovídat si, sednout si společně s hrnkem čaje na balkon nebo si třeba zahrát stolní hru,“ navrhuje psycholožka Dostálová, která myslí, že dobrým řešením je také fungující hlídání. „Nejen že využijeme získaný čas na společné aktivity ve dvou, ale také přirozeným způsobem a v bezpečném a láskyplném prostředí rodiny učíme své dítě, že i ostatní lidé okolo něj mají své potřeby. A že o vztah je třeba pečovat, má-li zůstat životaschopný.“
3. Čas „pro něj“
Je skvělé, když skoro každý víkend společně vyrazíte na kolo, do kina a máte společné zážitky. Důležitý je však také ten čas, kdy nejste jen fyzicky vedle partnera, ale kdy jste připraveni jej naplno vnímat, aktivně se zajímat o jeho problémy, potřeby, reagovat s plným soustředěním na to, co vám říká. Těšte se ze vzájemné podpory. Proto tvoříte pár a vzájemně si jeden druhému děláte život příjemnějším.
„Když spolu mluvíte, odložte alespoň pro ten moment mobily a tablety, udržujte oční kontakt a buďte aktivním účastníkem hovoru, zajímejme se o druhého, klaďme mu otázky, vyslechněme si jeho odpovědi,“ radí Magdalena Dostálová
„Zaveďme pravidlo společného jídla, kdy si u stolu budeme povídat místo toho, abychom si četli, textovali či dokonce telefonovali. A věřte, že po vlastních dětech, zvláště těch v pubertě, můžeme chtít pouze to, co sami dodržujeme.“
4. Čas „pro sebe”
Je pravda, co říkají odborníci na lidskou duši, že lásku druhým můžeme rozdávat až tehdy, máme-li rádi sami sebe. Ale ani sebeláska není něco jak perpetum mobile.
„Abychom bylo schopni dobrého partnerského vztahu, musíme být v dobrém kontaktu sami se sebou a toho lze dosáhnout pomocí pravidelných aktivit, kdy jsme jen sami pro sebe,“ říká psycholožka Dostálová a dodává, že budeme-li pravidelně sytit svou potřebu volnočasové aktivity, získá druhý v páru díky tomu bonus dobře naladěného a usměvavého protějšku.
5. Čas na překvapení
Není to jen o tom samotném překvapení, ale i o čase, který věnujeme přemýšlení, jak bychom mohli partnera potěšit. Když vám přítel či manžel přinese neplánovaně kytičku fialek, cítíme přinejmenším půl napůl radost z vůně a krásy kvítků a také potěšení, že na vás myslel. Překvapování nemusí být ohromující a není ani třeba něco krkolomného vymýšlet nijak často. S překvapením je to jako s kořením. Aby neztratilo jiskru, nemůže se dít moc často. „Pokusme se čas od času pro svého nejbližšího nachystat milé překvapení, do kterého můžeme občas zapojit děti či společné přátele. Buďme však uměření, neexperimentujme příliš,“ radí psycholožka.
6. Čas společného mlčení
Zpočátku vztahu se mlčení zdá jako zhoubná nemoc, kdy má člověk pocit, že dvojice si nemá co říct, že jeden druhého nudí. V pokročilejším stadiu s dětmi, kdy spolu mluvíme hlavně na úrovni pokynů, co se má ještě zaplatit, zařídit, co odkud přivézt a kde které dítě vyzvednou a kam jiné dovézt, už kolikrát o klidném tichu naopak sníme. Harmonické ticho není dusno, kdy po dramatické hádce ztichla celá domácnost. Je to naopak čas sblížení bez potřeby slov a všimněte si, jak skvěle takový čas ve dvojici funguje při milování, anebo třeba při jídle, kdy máme plnou pusu. Pěkně funguje při společných fyzických aktivitách, procházce, práci na zahradě.
7. Čas péče o společné
Máme spolu děti, máme společný majetek, příbuzné, ale i věci a plány. Nakonec většinu z toho, oč se staráme, začneme vnímat jako povinnost, zodpovědnost, jako nutnost, která se opakuje a přestává nás těšit. Času na společné „projekty“ obětujeme tolik, až se cítíme být zahlceni a obtěžováni.
Jediná dobrá rada na zahlcení je: Redukujte. Omezte, co nemusíte. Všechny plány a společné cíle jsou vaše, sami jste jim vdechli život, a to proto, abyste byli šťastní a spokojení. Nikoliv proto, aby vás nepomluvili sousedé, učitelé dětí, nebo třeba vaše vlastní prateta. Čas potřebný k péči o společné, v němž na piedestalu nejspíš a pochopitelně trůní vaše děti, je fajn prožít radostně, s láskou, nadšením, s vědomím toho, že naplňujeme námi zvolenou vizi a těšíme se z toho procesu.
8. Čas odpočinku
V páru nejsme stejní, neprožíváme dny stejně naladěni, ani psychicky, ani fyzicky, takže je nefér, když se cítíme skvěle, že bychom skály lámali, chtít totéž po tom druhém. Potřebujete-li odpočívat vy, máte jasno. Rozhodujete se jako svéprávná rozumná bytost a sama si rozhodnete, zda je teď nutné začít luxovat, protože za hodinu přijede na návštěvu tchyně, anebo si raději na chvíli lehnete, abyste jste dokázala být příjemná společnice, až se objeví ve dveřích. Někdo je to k „nepřežití“, pokud jeden v tu chvíli kmitá, zatímco druhý leží na gauči a střílí kachny na mobilu. Přesto respektujte „svéprávnost“ a potřebu druhého odpočívat, ale zároveň se občas oba vybičujte k synchronizaci.
„Když bude jeden z páru chodit denně spát v devět a vstávat v šest, zatímco druhý chodí do postele v jednu v noci a vstává okolo deváté, nemáme příliš příležitostí se potkat,“ uvádí příklad Magdalena Dostálová. „Ale my se ve vztahu potřebujeme potkávat a trávit spolu čas, abychom vztah udržovali živým. Proto je dobré alespoň občas své denní režimy sladit. Možná budeme další den nevyspaní, ale zažijeme společně pěkné chvíle, které se ukládají do pomyslné kasičky bodů pro péči o vztah.“
9. Čas svobody
Blíží se nádherný víkend a v hlavě se vám rodí plán na krásný rodinný výlet do přírody, třeba s návštěvou hradu. Odpočítáváte pracovní týden, když se v pátek dozvíte, že partner si stejně intenzivně jako vy naplánoval fotbal v televizi, pivo s kamarády, túru na kole... Vaše očekávání dostalo prudký úder a dost možná, že ho budete ještě několik dní mlčky rozdýchávat.
„Nemusíte nutně dělat všechno společně. Ani návštěvu babiček a dědečků neberme nevyhnutelně jako společnou neměnnou povinnost. Občas za nimi může vyrazit jen jejich dospělé dítě a vnoučata, zatímco druhý z páru si může užít víkend podle svých představ. Příště se můžete prohodit. Občas je fajn se na sebe těšit, zažíváme-li každý zvlášť něco jiného,“ říká psycholožka.
10. Čas kompromisů
„Pečujeme-li o vztah, budeme potřebovat notnou dávku diplomacie,“ upozorňuje psycholožka. „Zapomeňme na to, že bychom svého partnera vychovávali. To měli udělat jeho rodiče, když byl dítětem. Jestli to neudělali nebo ne úplně dostatečně, my to už stejně nenapravíme, neboť ten správný čas k výchově již uplynul. Nejsme-li s něčím spokojeni, hovořme o svém prožívání a o svých pocitech. Případně se partnera nezdráhejme požádat o laskavost, poprosme jej o to, co potřebujeme.“
Diplomacie není manipulace. Nevnucuje vůli a ego manipulátora, ale s láskou respektuje přání a citlivě vnímá druhého.
