Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
puberta
Dnes večer jsem se přistihla, že sedím v křesle a průhledem hlídám dveře....jestli zas neutíká...Vím, že jsem spoustu věcí pokazila, nenašla jsem mu dobrého tátu a teď už je pozdě. Taky někdy vybuchnu a křičím na něj, dostal i pár facek. Ale vždycky jsem ho bezvýhradně milovala, i v době, kdy o nás nikdo nestál. Miluju ho pořád a nechtěla bych teď něco zkazit. Omlouvám se za délku, ale nemůžu nějak spát. Díky, jestli jste dočetla až sem...
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová

Dobrý den, Veroniko,
k tomu, co má Váš syn za sebou (téměř neexistence otce), nyní vstoupil do puberty, kdy jsou děti ještě víc než kdy jindy citlivé na způsob komunikace s nimi a v ní obsažené zprávě, jestli je okolí „bere“, nebo ne. Když si přečtete, co jste napsala, „Nicméně je pro mě nepřijatelné to tak nechat, takže jsem mu řekla, co už je prostě přes čáru, co nebudu tolerovat a dala jsem mu lhůtu, do které to má napravit s tím, že pokud to neuělá, tak to udělám já....“, uvidíte jasně, že toto je komunikace nadřízeného s podřízeným, jehož názor (a potažmo on sám) nemá žádnou hodnotu. „takže jsem mu tam pak prostě uklidila. Jenže to je něco, co on prostě nesnese. Strašlivě zuří, dostane vždycky cholerický záchvat, brečí, křičí, vzteky ničí věci a v poslední době si oblíbil pomstu.“ Je to jeho jediná možnost, jak vyjádřit své zoufalství. Vy víte, jak mu to vadí, a děláte to dál. On zase ví, že Vám vadí nepořádek, a dělá ho dál. Navzájem si nevycházíte vstříc. Vy ale vystupujete z pozice síly, kterou máte vzhledem k jeho závislosti na Vás, on tu možnost nemá, a proto využívá toho jediného, co má k dispozici, nějak Vám škodit na oplátku. Je třeba tenhle kolotoč zastavit a dohodnout se na pro obě strany přijatelném řešení (zde viz stránky www.nevychova.cz, pokud jde o způsob komunikace kniha http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali-jak-poslouchat-aby-nam-teenageri-duv.html, celkový přístup i https://www.kosmas.cz/knihy/152706/vychovavame-deti-a-rosteme-s-nimi/).
„Ve škole se razantně zhoršil, zejména kvůli nedbalosti, jakkoliv ve čtvrtletí sliboval, že se bude snažit a napraví si to tam. Takže jsem mu domluvila doučování a omezila jsem mu tréninky z 3x na 2x 2 hodiny týdně (v praxi spíš 3 hod. plus pravidelně 1-2 dny z víkendu turnaj) a když se na konci dalšího čtvrtletí ukáže, že zabral, tak se to zas vrátí na 3 tréninky týdně. Když jsem mu to řekla, tak to chvíli vypadalo, že mě snad zabije a pak se jednoduše rozhodl, jak má ve zvyku, že se s tím prostě nesmíří.“ I toto je jednostranné řešení z pozice moci. Samozřejmě nevím, jak jste s ním komunikovala předtím, než to došlo až sem, ale zdá se, že nejspíš nešlo o společnou snahu přijít na řešení, ale spíše o Vaše požadavky a jeho sliby, které ale nepocházely z něho a tudíž se s nimi neztotožnil.
„Řekla jsem mu pak jenom, že mě to mrzí a že tedy ještě nebude moct chodit sám, když na něj není spoleh.“ Tímto jste mu vzala možnost vše napravit a naučit se zodpovědnosti. Lépe by asi bylo vysvětlit mu, proč opravdu potřebujete, aby Vám zavolal, že to není tím, že byste mu nedůvěřovala nebo si myslela, že není schopen se o sebe postarat, ale že Vy máte strach, jestli je v pořádku, a potřebujete tedy uklidnění v podobě zprávy od něj – a že je to pro Vás tak důležité, že kdyby on na to nepřistoupil (nedělal to), nedokázala byste ho nechávat chodit samotného. A pak byste to vyzkoušeli znovu.
„Takže jsem mu řekla, že tam prostě jet nemůže, že jí uvidí, až se uzdraví. Opáčil, že má dokonalou obranyschopnost organismu a že to nechytne. Přesto jsem mu to nedovolila“ Pokud jste jako důvod udala, že by se mohl nakazit, nebyl to pro něj žádný důvod, jak Vám vysvětlil (věří ve svůj organismus), a tedy z jeho hlediska tento důvod pominul. Když jste mu to přesto nedovolila, udělal to po svém, samozřejmě nevhodně, ale z jeho pohledu omluvitelně. Celkově má zřejmě z Vás dojem, že v něj nevěříte a snažíte se ho ovládat jako malé dítě. Když k němu začnete přistupovat jinak (pomohou Vám výše zmíněné materiály), je podle mě – na základě toho, co o něm píšete – velmi pravděpodobné, že se vše upraví a i když bude třeba stále něco řešit (je to tak ve všech rodinách), budete schopni se domluvit a zůstávat spolu v dobrém. Moc držím palce, aby se to podařilo!

P.S. „Vím, že jsem spoustu věcí pokazila, nenašla jsem mu dobrého tátu a teď už je pozdě.“ Tohle si nevyčítejte, není to žádná Vaše vina, dělala jste vždycky všechno tak, jak jste nejlépe dovedla. Odpusťte si a mějte se ráda!

děti v rozvedené rodině
Dobrý den. Již více než rok žiji s přítelem, je rozvedený a má dvě děti, holčička 7 let a kluk 12. Chlapce má ve své péči, jelikož jeho matka se o něj nebyla schopná postarat. Co vím, tak jej mlátila, řvala na něj, nevypěstovala v něm žádné návyky. Vše se naučil až v rodině přítele, kde žije od svých asi pěti let. Teď jde sice do puberty, nicméně jeho chování prý bylo už dříve stejné jako nyní. Není na něj absolutně spoleh, je neskutečný bordelář, i když je inteligentní, ve škole je to také hrůza. Jako by byl úplný mimoň, ke všemu laxní. Přítel je už apriory vytočen, když mu domlouvá nebo na něj huláká, absolutně to nepomáhá. Teď dospěl do fáze, že se s ním už vůbec nebaví. Přijde mi, že to není ta správná cesta. Mohla bych požádat o radu, čím příteli argumentovat, aby svoje chování změnil, aby to vše bral nějak v souvislostech? Současně bych se chtěla zeptat, jakého odborníka byste mi případně doporučila pro "mladého"? Nechci, abychom se na chlapci nepodepsali ještě nějak víc. Děkuji moc - otázka upravena poradcem
Sylva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Sylvo, dejte příteli přečíst knížku http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali-jak-poslouchat-aby-nam-teenageri-duv.html.  Můžete se i podívat na www.nevychova.cz. Chlapec si prožil své a potřebuje pochopení a důvěru. Pokud by potřeboval odborníka, tak ne on samostatně, ale muselo by jít o rodinnou terapii. Přeji vám všem, abyste k sobě vzájemně nalezli cestu.
pomočování
Dobrý den,naše holčička má 2a půl roku a již od 2let je bez plen i na noc.Ale ted nevím co se děje malá se mi už týden večer počurává a to se vždy na čurání budila sama a říkala,že chce.Přes den toho moc nevypije ani večer ne.Ted mám strach jestli nená neco s močovým měchýřem nebo je nějak pochlazená.Ptám se jí jestli ju to při čurání nebolí a říká,že ne.Tak nevím snažím se najít nějaký důvod,ale nic mě nenapadá.Nemám třeba zajít k doktorce?Děkuji za jakoukoli radu.
Dadinka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dadinko, pokud Vás nenapadá žádný psychický důvod (nějaká změna, zážitek...), nejlepší bude zajít k doktorce a zjistit, jestli nejde o nějaký fyzický problém. Pokud vás ujistí, že je vše v pořádku, zkuste si nedělat hlavu z toho, že se dcerka začala počůrávat, měla by z Vás cítit klid a důvěru, že je to jen přechodné, a ne tlak na to, aby už toho nechala. Přeji brzký návrat k "normálu".
vztahy v rodině
Dobrý den jsme s otcem své dcery od sebe a žiji už nějakou dobu s přítelem .Dceru mám ve své péči. Můj nynější přítel si myslí že není vhodné aby její otec rozrušoval dceru u zápisu a že by tam neměl chdit jelikož ji to vždy rozruší když jsme spolu dohromady.Děkuji za odpověď
Adéla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Adélo, snažte se udržovat s otcem dcerky dobré vztahy - v jejím zájmu. Váš přítel Vám může samozřejmě sdělit svůj názor, ale zásadní vliv na vaše vztahy s dcerčiným otcem a na Vaše rozhodnutí by mít neměl. Zkuste sama posoudit, jestli hrozí, že by se dcerka u zápisu nedokázala soustředit, kdybyste tam byli společně s jejím otcem, a pokud byste došla k závěru, že ano, pak to s ním zkuste v dobrém probrat a domluvte se společně na řešení nejlepším pro vaše dítko. Přeji rodinnou harmonii!
dospělé děti se ptají
Dobry den, mam dotaz. Je mi 22 let, mam pritelkyni o 9 let starsi, rozvedenou s malou dcerou. Rodice ji neprijali. Po tom co se dozvedeli o nasem vztahu, donutili me se s ni rozejit. Ze nikdy neprekroci prah naseho domu. U rodicu stale bydlim a uz pracuji. Vidame se dal ale tajne a rodice me hodne hlidaji co delam a kam jdu. Pro oba je to takto hodne stresujici. Mam ale velky stach. Nechci o rodice prijit ale o tom, ze ji mam skutecne rad nechteji ani slyset. Jsem ve slepe ulici. Nevim co delat.
Jirka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jirko, jestliže je Vám 22 let a pracujete, nevidím důvod, proč byste se neměl postavit na vlastní nohy a odstěhovat se od rodičů. Pak si můžete žít svůj život přesně tak, jak chcete. S rodiči můžete mít nadále pěkný vztah, navštěvovat je. Pokud se cítíte dostatečně zralý na vážný vztah s ženou a jejím dítětem, nepotřebujete se schovávat za rodiče a využívat jejich servisu. Jestliže jste na nich dosud závislý, Vaší přítelkyni a její dcerce by vztah s Vámi nebyl k dobrému. Rozmyslete si, co v životě chcete, co chcete zrovna teď a jaký to bude mít dopad na další zúčastněné osoby (Vaši rodiče už ale o Vás nerozhodují, jste plnoletý a pokud pracujete, tak zřejmě i finančně nezávislý; jakýmkoli svým rozhodnutím o rodiče nepřicházíte, a i kdyby Vás chtěli takovým způsobem manipulovat, nemusíte se nechat - časem se jistě vztahy urovnají, pokud budete jednat s láskou), a podle toho se rozhodněte. Vztah založený na strachu nemá budoucnost - kde je strach, nemůže být láska. Přeji Vám sílu k dospělému konání!
batolata
Dobrý den,
máme ročního chlapečka, je hodně veselý a živý, rád si s námi hraje, ale najednou nás s přítelem začal bít rukou a potom i kladívkem od dřevěného zatloukadla. Když jsme se mu snažili dát najevo, že se nám to nelíbí a vysvětlovali, že to nesmí, tak nás bil dál a směje se tomu. Nevím, jestli si testuje naše hranice nebo čím to může být. Ani mě nenapadá, kde by to mohl vidět. Je pravda, že ho některé větší děti občas maličko trápili, ale jen tím, že ho třeba valchují nebo do něj strčí a nebo mu seberou hračku, ale z toho si nikdy nic nedělal a určitě ho nikdy žádné dítě neuhodilo. Hlavně nerozumím tomu, proč nás bije, když si s ním hrajeme. Zkoušela jsem se zlobit, dělat, že pláču, protože mě to bolí, nevšímat si ho nebo ho dát do ohrádky a stejně to udělal znovu. Jsme z toho oba vyřízení, nevím, jestli s ním nemáme jít k nějakému psychologovi, jestli je s ním všechno v pořádku, aby nebyl třeba časem zlý i na děti. K dětem se zatím chová moc hezky. Děkuji.
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko, je to v tomto věku úplně "normální", reagujte přirozeně, nehrajte žádná divadélka, prostě mu řekněte, že se vám to nelíbí a nepřejete si, aby to dělal, můžete mu zachytit ručičku dřív, než to udělá, vysvětlit, že kdyby to dělal dál, přestanete si s ním hrát, protože vás to bolí, a pokud by pokračoval, prostě odejít. Nečekejte, že to zázračně zafunguje a příště už to nezkusí. Zkusí. Postupujte stále stejně, je to jen přechodné období, brzy si najde jinou zábavu :). Přeji spokojenou rodinku!
nadané děti
Dobrý den.
Synovi byly v září 4 roky. Už umí všechna čísla do 100 a chce se učit už i trojciferná, ale řekla jsem mu, že se to naučí až ve škole. Když ho to ale nenaučím já, tak si to stejně zjistí od tety nebo od babičky. Jim už jsem taky zakázala ho to učit. Umí také celou abecedu vč. písmen s háčkem, ale nejsem si jistá, zda ho to učím správně, aby mu to potom nevadilo při čtení. Např. B má vyslovovat jako [b] nebo jako [bé]? Stejně tak L má vyslovovat jako [l] nebo jako [el]? Y jako [ypsilon] nebo jako [tvrdé y]? Z jako [z] nebo jako [zet]? Ptala jsem se na to paní učitelky ve školce a dostala jsem pouze nadat, že ho v tomto věku písmena učit nemám. Ale já ho opravdu nenutím, jeví zájem sám. Na druhou stranu vůbec nechce kreslit nebo vymalovávat, radši řekne, ať mu píšu čísla, že je bude číst. Nechci ho nutit malovat, když ho to nebaví, ani mu zakazovat čísla a písmena, když má o to sám zájem...
Děkuji za odpověď.
Jitka
Jitka Dohnalová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jitko, písmena vyslovujte "b", "l", "y", "z" atd. Pokud je Váš syn nadaný, bylo by dobré uvažovat již nyní o tom, jaké možnosti pro jeho rozvoj ve svém okolí máte, pokud jde o povinnou školní docházku. Jestli máte možnost mu najít školu, kde umějí s nadanými dětmi pracovat a mají na to prostor, pak není nejmenší důvod synovi bránit v získání jakýchkoli vědomostí, kterých si sám přeje nabýt. Naopak. Pokud ho ale dáte do běžné školy s běžným přístupem, připravte se na pravděpodobnost nějakých potíží - syn se může buď nudit a na školu, v horším případě vzdělávání vůbec, zanevřít, nebo si tam najde jinou zábavu, která se nebude líbit učitelům... A to i v případě, že by se odteď už nenaučil vůbec nic dalšího, což je  beztak nereálné. Můj názor je: nezakazovat se učit, odpovídat na dotazy, hledat vhodné možnosti pro budoucí nástup do školy (pokud nebude sociálně nebo emočně nezralý, dala bych ho v tom školním roce, kdy mu bude v září šest, neodkládala bych to o další rok jen kvůli těm pár dním). Přeji hodně radosti se synkem!
žárlivost
Syn 3roky prestal uplne poslouchat, zacina delat naschvály, zacina tahat 4mes.brasku za nohy, všechny hracky si privlastnuje. Nepomahaji domluvy, vysvetlovani, placnuti přes zadek.Jak mu mam nastavit jasne hranice? Nechce se drzet za ruku, ale je schopny vběhnout do silnice, uz nevim jak mu to mam vysvetlit.Dekuji
Ewa34
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ewo, synek reaguje na narození sourozence, potřebuje Vaše pochopení a (kladnou) pozornost, přečtěte si prosím mé dřívější odpovědi na toto téma.
problémový učitel
Dobry den,resime otazku zmeny skoly. Syn jen ve 2.tride.Ma novou pi.ucitelku.Dle meho je velice nezkusena a bohuzel je to znat.Je hodna a ma deti rada, nijak jim neublizuje ale bohuzel jim podle me nedokaze nic predat.Nyni se nam stalo, ze spravnou odpoved v testu synovi nepocitala s tim, ze si v hodine rikali neco jineho.Dale jim pry behem VV a PV pousti na interaktivni tabuli pohadky (naposledy pry Sam doma).Z toho jsem byla zdesena.Na vanocni besidce syn nedostal darek ktery jsme mu tam dali a pani ucitelka reagovala stylem, ze ve skole smutne nevypadal, ze ma od 16h prazdniny a druhy den dulezitou zkousku (studuje a dost casto se na to vymlouva, ze nema na nic cas).Je to velice ve zkratce shrnute.Pred Vanoci po afere s reakci pi.ucitelky jsme meli schuzku i s reditelkou ale nepomohlo(ucitelka je jeji dcera).Rozove citim, ze je to na zmenu,ale nechci mu ublizit.Mluvime s nim o zmene.Byli jsme se divat v nove skole a vyuka se neda srovnat.Ma tam i kamarady.Prosim o Vas nazor.Dekuji
Martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, s tímto rozhodováním Vám nemohu pomoci - veškeré potřebné informace máte (na rozdíl ode mě) Vy, stačí, když dáte na svůj instinkt, který Vám říká jasně, co udělat. Věřte mu. Držím palce.
problémy s jídlem
Dobrý den,

Moje dcera ( 2,5 roku ) odmítá jíst maso. Ale předtím ho jedla, pak se něco stalo a už tak cca půl roku ho nejí.Jediný, co sní je, když upeču sekanou a nebo lasagne s mletým.Ale ani když ho nakrajím na malé kousky do omáčky, tak to hned vyplivne. Jinak miluje mléčné výrobky, sýry, zeleninu jen vařenou, vajíčka jí míchaná a snažím se jí dávat luštěniny, ale to sní jen polívku, že je to rozmixovaný. Tak se chci zeptat, jak moc vadí, že nejí maso? S tím, že jednou týdně sní tu sekanou.
Děkuji moc a krásný den
Denisa Veselá
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Deniso, na to jsou různé názory, můj je takový, že když jí to ostatní, maso nepotřebuje vůbec.
večerní usínání
Dobrý den, mám chlapečka 2,5 roku a spí se mnou v posteli. Před rokem jsem přestala kojit v noci a velmi těžce jsme ho naučili spát s tatínkem beze mě. Po nějaké době (dovolená bez otce, nemoci) se vše vrátilo a malý s tatínkem už spát nedovedl a celé noci proplakal. V květnu čekáme miminko a já teď nevím, co dělat. Mít obě děti u sebe?Nebo nutit spát malého s tatínkem, i když nechce?Nebo ho uspat v dětském pokoji a nechat ho tam samotného?Vyplakat ho nenechám. Děkuji moc za radu.
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, pokud máte širokou postel a nevadí Vám mít děti u sebe, je to to nejlepší, co pro ně můžete udělat. Pokud jste s tím vnitřně v pohodě. Přeji šťastnou rodinku!
batolata
Dobry den, rada bych se zeptala na vasi zkusenost, pripadne poprosila o radu. Vyhrali jsme zajezd na 10 dnu mimo CR. Mame 3,5 a 1,5 lete syny. Jelikoz s muzem nemame temer zadny cas pro sebe, 2 roky jsme nemeli dovolenou a detmi milovana babicka (kterou ale vidaji 1x za mesic) nabidla hlidani, rozhodli jsme se jet. Starsiho syna jsme dobre pripravili a zvladl to skvele, ani mladsi pry nezaplakal, parkrat se pry jen po me zeptal, ale jinak ok . Dnes jsme prijeli. Starsi se hned bezel privitat, ale mladsi v naruci dedy a nasledne babi jen na me vazne valil oci, nechtel pochovat, odstrkoval mne, vylozene odmital kontakt se mnou. Muze prijal jako vzdy. Se synkem jsem mela velmi uzkou vazbu, verim, ze ale ne zavislost, zdrave pouto mama dite rekla bych. Ublizila jsem mu? Zapomnel? Nebo naopak nezapomnel, ale citi, ze jsem ho opustenim zradila a to si zapsal do srdce i hlavy? Casto jsme volali, aby chlapci slyseli nas hlas, navic, to ze zustali spolu jsme brali jako podporu jeden druheho.
Alice
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Alice,
je to jeho reakce na Vaši nepřítomnost, ale nejlépe toto krátké období překlenete tak, že si nebudete nic vyčítat, nebudete se strachovat o váš vzájemný vztah ani o synkovu psychiku (to všechno je přirozené a pochopitelné, ale kontraproduktivní), nebudete si brát osobně, že k tatínkovi chce a k Vám ne. Pomozte mu tím, že budete láskyplná, klidná a dovolte mu, aby se Vám přiblížil, až se na to bude cítit.  Věřte, že se to brzy "utřepe", nebuďte jako na trní, jestli už tentokrát Vás přijme nebo ještě ne, nebuďte smutná atd. Prostě se soustřeďte se na vyzařování lásky z Vašeho srdce směrem k němu a na nic jiného nemyslete. Prošla jsem si něčím podobným se svým synem, byl už starší, ale odjela jsem na delší dobu, takže výsledek byl stejný. Bude to zase dobré, uvidíte. Hlavu vzhůru :)!
nástup do školy
Dobrý den, paní magistro,

rád bych se zeptal na Váš názor na případný dřívější nástup dítěte do školy.

Dcera je narozena v únoru 2010, tudíž by podle zákona měla nastoupit do školy v září 2016 (nepletu-li se). V současné době žijeme už třetím rokem ve Španělsku, kde dcera rok navštěvovala klasickou školku a nyní už druhým rokem chodí do místní státní školy a absolvuje něco, co bych do češtiny přeložil jako předškolní výuku. Je to program pro děti od 3 do 6 let, probíhá už v budově základní školy a celkově je organizací a obsahem výuky daleko více blíže škole než školce. V létě 2015 se vracíme zpět do Čech a dcera by podle mého názoru měla rovnou nastoupit do školy, i když to bude o rok dříve než podle zákona, prt. klasická školka v českém pojetí pro ní nejspíše bude krokem zpět nebo minimálně setrváním na místě.

Jaký je Váš názor? Jaké je případně potřeba podstoupit kroky, aby byl tento dřívější nástup možný?

Ještě bych snad měl dodat, že co se jazyka týká, dcera hovoří zcela bez problémů česky (španělštinu ovládá na velmi solidní úrovni a ve škole začali také se základy angličtiny)

Děkuji za Váš názor,

Michal
Michal
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Michale, důležité je, jestli je dcera zralá pro to, co ji v českém školství čeká. Pokud ano, pokud jste přesvědčeni, že je připravena, potřebujete doporučení pedagogicko-psychologické poradny a můžete jít k zápisu. Pokud jde ale jen o to, že už absolvovala nějakou školní přípravu, a jen proto byste ji dávali rovnou do školy, nedělala bych to, i u dětí s výraznou intelektovou vyspělostí je ještě třeba vzít v úvahu ostatní aspekty (sociální, fyzické...). Držím palce, aby rozhodnutí, které padne, dcerce jen prospělo.
večerní usínání
Dobrý den, mám 27 měsíčního chlapečka a nechce usínat sám, musí mi držet ruce, nejraději má při usínání v posteli mě i manžela a jsme tam třeba hodinu. Nyní se nám ještě narodila holčička a já jsem opravdu nešťastná a nevím, jak ho naučit usínat samotného. Navíc nyní opravdu nevím, zda uspávat syna nebo dceru, lítám od jednoho k druhému. Děkuji za radu
Oli
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Oli, zvážili jste společné spaní? Váš chlapeček je ještě malý, aby usínal sám (pokud zrovna není tak založený), miminko Vás také potřebuje... Některé rodiny spí pohromadě a prý se tak vyspí nejlépe. Navíc to utužuje rodinnou harmonii. Pokud je to pro vás nepřijatelné, rozdělte se s tatínkem, ať je každý z vás s jedním dítětem. Dejte si pozor na to, abyste toho staršího nevnímali jako "velkého" - je pořád malinký a pořád vás potřebuje. Přeji hodně rodinné radosti!
strach z odloučení
Dobrý den, mám 16 ti měs. syna a 1x týdně ho dávám na 4 hod. do baby clubu do skupinky 4 dětí, kde se jim plně věnuje kvalifikovaná chůva. Zatím tam byl 3x a při mém odchodu plakal.Chůva mi sdělila ať odchod neprodlužuji,že pak je to pro dítě ještě horší, takže syna předám a jdu rychle pryč. Když si pro synka přijdu, syn mě v první chvíli jakoby ignoruje a jde ke mě až po chvilce. Naposledy když jsem ho vyzvedávala začal litostivě plakat, vycitila jsem jak moc je rad ze jsem přišla a jak moc smutno mu bylo. Přitom chůva tvrdí, ze je syn v pohodě, hraje si atd. Zajímalo by mě proto:Je dítě v 1,5 roce zralé na odloučení od matky? Dělám dobře, že ho tam dávám?Dělám to hlavne kvůli němu,protože se tam učí samostatnosti, má tam plno zajímavých hraček,ale hlavně žena která se jim věnuje dělá tuto práci s láskou a chce děti hodně naučit. Měla jsem v plánu dávat syna do baby clubu 2x týdně, ale bojím se abych nějak nenarušila náš vztah, který by měl za následek změnu jeho chování. Děkuji.
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, myslela jsem nejdřív, že tam syna dáváte proto, abyste si mohla dopřát nějakou aktivitu, která je důležitá pro Vaše duševní/fyzické zdraví, což je určitě důležité. Jestli to ale děláte "kvůli němu,protože se tam učí samostatnosti, má tam plno zajímavých hraček,ale hlavně žena která se jim věnuje dělá tuto práci s láskou a chce děti hodně naučit", tak to mi přijde v 1,5 roce poněkud přehnané, když to dítě samo nechce. Některé dítě na takové odloučení být zralé může, to vaše evidentně není. Možná v tom jeho smutku hraje velkou roli to, že ho tam nedáváte proto, že musíte, ale proto, že chcete - z čeho jste nabyla dojmu, že nějaká cizí žena, která chce 1,5leté děti hodně naučit(!), je pro něj lepší než Vy, jeho maminka? (Nebo se jedná o výuku angličtiny? V tom případě pokud ta žena není rodilá mluvčí, může spíš nadělat škodu...) Samostatnosti se může učit dítě, které se cítí bezpečně - a to je v tomto věku nejspíš v dohledu maminky, od které se pouze chvílemi samo odpoutává na tak dlouho, jak snese, a pak si k ní zase přichází pro "dobití" pocitu bezpečí. Osobně se domnívám, že čtyři hodiny v kuse je v tomto věku (zvlášť při určitém založení dítěte) skutečně příliš. Myslím, že hodina by stačila, když už to musí být. Máte pochybnosti, naslouchejte si - držím palce!
nemluví s dospělými
Dobrý den moje dcera (3) roky vubec nemluví s cizími lidmi , prosim poradte mi co s tím mám dělat
Natalie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Natalie, proč by dítě ve třech letech mělo mluvit s cizími dospělými? Respektujte to, že zatím nechce, nenuťte ji. Až k tomu dozraje, půjde to. Přeji radost z dcerky!
příchod sourozence
Dobry den, Vase nazory jsou mi blizke (i kdyz ne vzdy se mi podari se takto chovat..) a chtela bych poradit ohledne me 3-lete dcerky ( ted v prosinci 3r). V zari nastoupila do skolky, kam se moc tesila (chodi tam i jeji starsi braska). Prvni den sla s usmevem, ale pry plakala, pocurala se a nejedla. Druhy den uz s placem, plakala i potom odpoledne, tak jsem ji uz nechala doma. Jsem na materske, v lete se nam narodilo mimiko (nyni je mu pul roku). Braska mel nastup do skolky taky tezky, sel ve 3,5 letech, plakal rano nekolik mesicu, ale mela jsem z nej pocit, ze celkove se mu tam libi, ze to jen rano zkousi, tak jsme to nejak vydrzeli. Nyni se mu rano sice nikdy nechce, zkousi to na me, ale je tam spokojeny (sam rika). Premyslim, zda to zkusit s dcerkou uz ted na jare, bylo by ji 3 a 1/4, nebo to nechat az na zari. Rika, ze tam nechce, cekam, ze tam bude asi zase nejaky cas plakat, ale na druhou stranu vidim, jak se doma bez brasky nudi.
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
...
příchod sourozence
2. Deti ma rada, v kolektivu nema problem, je pratelska a komunikativni, ale vadi ji cizi dospeli (nechce s nimi vubec mluvit) a cizi prostredi. Taky se zacala po narozeni miminka obcas pocuravat, a kdyz je ve stresu, stava se to dost casto. Po narozeni miminka se oba starsi vice drzi doma (i braska, ktery bezne od 3 let rad jezdil i na tyden k prarodicum, nyni skoro v 5ti letech nechce nikde jinde spat nez doma.) Pres den je u prarodicu rad, (i dcerka), ale na noc chce byt s nami. Dcera se me taky zacala vic drzet, i kdyz v lete uz byla taky nekolik noci pryc, ted nechce. Mam ji zkusit dat do skolky uz ted, aby se vic osamostatnila, nebo pockat do zari? S tim spanim u prarodicu mam asi pockat, az zase sami budou chtit, nema cenu je moc presvedcovat nebo nutit, co myslite? Jinak miminko maji oba radi, i kdyz na dcerce je znat, ze trochu zarli. Dekuji za Vasi odpoved.
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, mně se taky nedaří vždycky se chovat podle svého přesvědčení :) - únava a emoce udělají své, důležité je vrátit se k té cestě, kterou chceme jít, jak nejdříve to jde. Na základě toho, co píšete, bych dcerku ještě nechala doma. Dělejte vše tak, jak to cítíte. Přeji spokojenou rodinku!
problémový učitel
Dobrý den, mám syna, čerstvě 4 roky. Je velice šikovný, moc dobře mluví a povídá, pomáhá mi doma i na zahradě s různými činnostmi, ale nechce a má přímo odpor k jakékoliv výtvarné činnosti a i obyčejnému kreslení. Neumí držet tužku, prostě se to nechce naučit. Od září chodí do školky, teď si učitelka začala stěžovat, že není žádný pokrok. Nevím, jak ho přimět se to naučit, máme doma spousty pastelek, omalovánek a nic nezabírá. Já před ním kreslím, malovala jsem mu od mala a teď jsem trošku zoufalá, že už je přeci jen velký a toto vůbec neovládá. Moc často se nevzteká, sice mu některé věci déle trvají, jako oblékání, ale tohle odmítne, že to dělat nebude a ať si malujeme sami, že ho to nebaví. Děkuji za radu. Jana
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, nevím, jestli Vám můj pohled pomůže - já bych ho nechala být, je prostě jinak zaměřený a v čerstvých čtyřech letech opravdu nemá "povinnost" umět držet tužku. Skoro to vypadá, že paní učitelka by ráda vykázala pokroky pod svým vedením, nebo že snad vůbec neví, že různé děti se vyvíjejí různě. Já bych ho nenutila - malujte si sami :).  Představte si nějakou činnost, která by vás vůbec nebavila, a proto jste se ji nikdy ani nesnažila naučit (pro mě by to bylo např. montování motoru auta nebo box), a že Vás někdo pořád nutí, abyste to dělala a vykazovala v tom pokroky. Nereagovala byste podobně jako synek? :) Možná máte už teď starost, jestli obstojí později ve škole - ale nikde není psáno, že v pěti, šesti letech se tužku držet nenaučí a nebude schopen nic napsat. Prostě 1) se vyvíjí 2) má jiné zájmy než kreslení. Přeji hodně radosti a tolerantnější paní učitelku.
zlozvyky
Koušu si nehty už od asi 5 let(nevím kolik mi bylo přesně),teď je mi 12 a pořád si je koušu.Dříve jsem si je lakovala,protože ta chuť byla né moc dobrá.Ale teď nemám na to moc času.Chtěla jsem skusit gelové nehty(né moc dlouhé,tak akorát aby to zakrylo normální nehty).Sestřenice se to díky tomu odnaučila.Myslíte že by mi to také pomohlo?
Kateřina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kateřino, nemohu vědět, jestli by ti to pomohlo, asi by to chtělo vyzkoušet? :) Když se poradíš s maminkou, třeba spolu vymyslíte, jak ti pomoct. První krok, tedy chuť s tím něco udělat, máš za sebou, věř tomu, že tvoje vůle zmůže hodně - třeba časem nebude potřeba ani nehty lakovat a dokážeš sama sobě říct Ne. Další krok je, uvědomit si, ve kterých situacích tě to nutí si nehty okusovat - a na ty situace se zaměř a zkus vědomě to kousání nahradit nějakým jiným, neškodným pohybem nebo změnou činnosti, případně myšlení - jestli ti v té chvíli třeba něco vadí, tak to změnit, aby ses cítila dobře (místo toho, aby sis začala kousat nehty). Držím palce, aby se ti nad tím zlozvykem podařilo zvítězit!
batolata
dobry den chci poradit z vychovou ročni ho chlapecka, porad se bezduvodne vzteka, leze kolem nabytku, když papa takse v židličce zveda a skoro leze po stole a vůbec neposloucha, občas ho placnu přez ruku a on nic akorát se mi vysmeje, tej jsem ho zacala davat do postilky když se začne vztekat a řeknu mu až se uklidni tak pujde ven ale to neplati furt řve a přitom nemá důvod, ma vztekly zachvaty nemůže byt třeba nemocny?
verca
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Verčo, Váš chlapeček je úplně normální zdravě se vyvíjející dítě.Chce poznávat svět a Vy mu to buď neumožňujete, nebo mu v tom dokonce bráníte. Potřebuje, abyste pro něj měla pochopení. Přečtěte si prosím třeba mé rady v kolonkách "univerzální odpověď", "batolata", "období vzdoru"... Mějte vždy na paměti, že dítě se nikdy nevzteká bezdůvodně, to jen my dospělí nejsme vždy schopni si uvědomit, co mu vadí, a připadá nám z našeho dospěláckého pohledu, že žádný důvod nemá. Zkuste ho neplácat a nedávat "do vězení", ale vcítit se do něj a společně s ním se dobrat podstaty problému a ten řešit (případně příště mu předcházet). Přeji hodně radosti se synkem!
dospívající děti
Dobrý den, je mi 17 let a rodiče mě neradi pouští někam dál než je 20km..Nikdy sem nebyla na žádné diskotéce ani nic jiného. Nedávno sem jim řekla že bych ráda byla s přítelem na silvestra a hned z toho byl problém. Nikdy mě nikam večer nepustili musela sem být v čas doma proto prosím o pomoc. Jelikož žiju v pěstoucké rodině tak to mám těžší. Přítelova maminka byla ochotna se domluvit s mou babičkou ale to nebylo možné protože babička to odmítla. Sme od sebe s přítelem 130km..babičce nevadí to že se vídáme ale to že bych u něj měla spát a nevrátit se domů. Prosím o pomoc.
Michala
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Michalo, vydržte do svých osmnácti let, je to už za chvilku a budete pak za sebe právně zodpovědná. Rodiče (i babička) se snaží Vás svými zákazy chránit, a i když máte pocit, že není před čím, důvěřujte jejich životní zkušenosti. Přítel může přijet za Vámi, můžete se vidět přes den a těch pár měsíců už to vydržíte - pokud by to byl z jeho strany problém, nesvědčilo by to o přílišné hloubce jeho citů k Vám. Přeji hezký závěr roku a plnou náruč trpělivosti!
večerní usínání
Dobrý den, Markéto. Prosím o radu ohledně usínání šestiletých dvojčat. Máme dvě holčičky, které mají společný pokoj. Chodí spát v devět večer, ale neusnou před půlnocí. Uspáváme je střídavě s manželem a po pohádce, zhruba po půl hodině odcházíme. Pak jako když ožijí, začnou skákat a blbnout. Přicházíme je upozornit, ať toho nechají a spí. To trvá každý den témeř do 12 ti hodin. Sousedi jsou z nás už na mrtvici a my také. Navíc ráno pak zaspíme do školky. Příští rok nás čeká škola, tak mám z toho hrůzu již dnes. Děkuji za rady. Lucie
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucie, vyzkoušeli jste už nechat je, ať jsou vzhůru jak dlouho chtějí, a nechodit je upozorňovat, ať spí? Zkuste se s nimi domluvit, že mohou zůstat vzhůru, když se jim ještě nechce spát, a objasněte jim, jaké máte potřeby vy, tedy např. že po deváté hodině už se v každém bytě lidé ztiší, aby se navzájem nerušili, takže potřebujete, aby to i ony respektovaly. Je tu možnost, že je baví v podstatě to, jak reagujete a že jste bezmocní a chodíte za nimi a že si vás ještě takto navíc užívají, nebo jim může vadit, že je nutíte k něčemu, na co se ještě necítí a tím, že jsou dvě, troufají si to nerespektovat jen proto, aby respektovaly. Naomi Aldort je známá tím, že doporučuje nechat děti usínat, kdy chtějí, i kdyby měly usnout někde po bytě a být pak přeneseny. To nemusí vyhovovat každému rodiči - je ale třeba se s dětmi domluvit, jak to udělat, aby byly splněny potřeby všech zúčastněných (např. vaše potřeby jsou asi mít čas taky pro sebe a ráno nemuset děti tahat z postele - což se dá zařídit i jinak než příkazem "okamžitě spát!"). Možná bude trvat, než se podaří ty potřeby skloubit, ale proč to nezkusit nyní jinak, když starý způsob nefunguje? Držím palce, ať se to podaří brzy.
odlišnost
Dobry den,pokud si dite neprojde separacni uzkosti,co to znamena pro jeho osobnost?a pro jeho vztah k matce?dekuji
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, pokud separační úzkost v určitém věku dítěte chybí, může to být příznakem nějakého problému. Separační úzkost dokazuje, že dítě si k pečující osobě vytvořilo vztah. Pokud se tak nestalo, mohou být příčiny různé; jestli ale nepozorujete žádné významné odchylky v chování dítěte nebo jeho vývoji, jestli vám dítě projevuje náklonnost, je možné, že možná jen domnělou absenci separační úzkosti přeceňujete. Hlavní je, jaký máte pocit ze vzájemného vztahu a celkového prospívání dítěte. Máte-li pochybnosti, můžete vyhledat dětského psychologa a probrat to s ním. Přeji klid v duši!
batolata

Dobrý den.
S manželkou bychom se vás chtěli zeptat, jak řešit problém s naším dvouletým synem. Tento problém nás velmi trápí.
Náš syn (Štěpán) je starý 2,3 roku a myslíme si, že u něj začalo období vzdoru. Štěpán se většinu času projevuje jako hodně živé, radostné dítě. V poslední době se občas stává, že se dostane do hysterického stavu. Do toho stavu se dostává občas když mu chceme s něčím pomoci a on to chtěl pravděpodobně udělat sám (náhodně, jindy s pomocí nemá problém) a nebo vůbec neznáme příčinu. Během toho stavu opakuje stále dokola chceš, nechceš (mluví o sobě ve třetí osobě).
Příklad s nechtěnou pomocí: Otec začal sundavat boty, Štěpán si je pravděpodobně chtěl sundat sám. Opakoval sám sudá boty, táta sundá boty. Moje reakce na sám sundá boty byla dobře, sundej si je sám, začne křičet táta sundá boty. Moje rekce dobře sundám ti je, začne křičet sám sundá boty. Není z toho východisko, nevím jak situaci ukončit.
--- pokračování dále ---
David
Mgr. Markéta Klingerová
...
batolata
--- Pokračování ---

Není z toho východisko, nevím jak situaci ukončit. V tomto případe jsem mu je pak sundal násilím, protože se začal dávit a chtěl jsem to nějak ukončit. Tento případě se stává náhodně, u věci se kterými mu předtím nebo potom nevadí když mu pomáháme.
Druhý příklad kdy nevíme důvod: sám se rozhodne že něco chce a když mu to umožníme (podáme), tak začne křičet že to nechce. Dáme to pryč, ale začne křičet že to chce. Následující scénář je podobný jako v prvním případě.
Nebo sedím u něj na posteli a řekne 'Táta půjde pryč'. Řeknu 'OK, tak já jdu'. On na to: 'Táta tady bude' a už pláče. Řeknu 'Dobře, tak já tady zůstanu' Atd..
Zpočátku se mu snažíme vyhovět, ale jelikož to nemá žádný účinek, tak ho necháme než přestane sám, většinou ho zaujme něco jiného. Je schopný takhle brečet i hodinu. Jsme už z těchto situací zoufalí, jelikož nechceme aby se trápil a bojíme se aby naše postupy na něj do budoucna neměly špatný vliv.
Mate pro nás nějakou radu?
Děkuji David
David
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Davide, synek může být sám rozpolcený, možná má na jednu stranu potřebu si potvrzovat, že má na svět okolo sebe vliv, na druhou stranu si to třeba potvrzuje i "navzdory" sám sobě, tj. vyžadováním něčeho, co vlastně ve skutečnosti nechce, a nakonec se do toho sám tak zamotá, že je z toho v afektu a ani už si nemusí uvědomovat, jak to vůbec vzniklo. Můžete zkusit těmto stavům předcházet tím, že nezačnete sundavat boty, ale zeptáte se "Mám ti pomoct, nebo si sundáš boty sám?", to dost často stačí; když se k něčemu rozhodne a pak chce po vás to druhé, zeptejte se "Opravdu to tak chceš? Opravdu ti mám pomoct/si je chceš sundat sám?" - tím mu dáte šanci rozmyslet si, jestli opravdu chce to, co říká. I tak se připravte na to, že k těmto situacím může dál docházet - mám stejnou zkušenost se svou dcerkou, která si prošla stejným obdobím, takže vás mohu uklidnit zkušeností, že to časem samo přejde :).
jiný dotaz
Dobrý den mám přítele je mu 16 a mě je 17 a nedokáže se dohodnout s mámou a mají mezi sebou problémy, které on už nezvládá a chtěl by se od ní odstěhovat. Moje máma mu dovolila být u nás se vším souhlasila, protože ho má ráda a nedělalo by jí problém kdyby u nás teda bydlel tak jsem se chtěla zeptat jestli to je zákonem dovolený nebo musí čekat do 18. Děkuji :)
Terka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Terko, já nejsem právník, zeptejte se odborníka.
pomočování
Dobrý den, naší dceři budou za pár dní 4 roky a stále má v noci mokrou plínu. Přes den žádný problém nemá, ani při odpoledním spaní. Začala jsem ji v noci, než jdu spát, dávat vyčůrat, ale stejně má ráno plínu počůranou. Doktorka nám řekla, že do pěti let se to neřeší. Máme tedy ještě počkat nebo už zkusit třeba enuretický alarm? Děkuji.
Petra D.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, zkoušela jste na noc plenu dát pryč? Jestli ne, zkuste to, třeba je to jen spoléhání na plenu a když nebude, mozek si řekne, že počká do rána. Pokud jste to už zkoušeli nebo vyzkoušíte a bude se počůrávat dál, není třeba to ještě hrotit. Důležité je, jak se cítí dcerka, jestli ji to počůrávání netrápí. My jsme alarm nasadili ve čtyřech a půl letech, protože nám to vadilo všem, i synovi.
večerní usínání
Dobrý den, mám problem s 8 letým synem. Trvá to cca 3 neděle, nechce vůbec spát a již 2x opravdu celou noc nespal. Nic nezabírá, byla jsem i u dětského doktora, nasadili jsme Sedalii( homeopatika). Nejhorší je, ze když nemůže usnout zvraci!! Což se stane tak 3x do tydne, říká, ze měl i několikrát spatny sen. Nevím, zda je to od špatných snu, ale už se vynervuje jen tím, ze jde do postele, samozřejmě jsem s nim po celou dobu u postele, ale i tak porad dokola mluví, ze nemůže usnout, když mu řeknu, ze at to zkusí, tak začne mít záchvaty kašle a začne zvracet, což se mu stane i kolikrát, když nakonec usne a pak se po 10 minutách probudí , začne kašlat a zvraci. Je to opravdu náročné, mam jeste 7 měsíčního syna a jsem k smrti unavená!! K psychologovi docházíme ohledně synové diagnóze ADHD, ale toto jsem jeste s paní doktorkou neřešila. Syn určitě nemá nervy ze školy, je chytrý a problémy s učením nemá ( kromě horšího soustředění ), což ale děti s ADHD mají. Prosim o radu, jak dál. Dekuji
Markéta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Markéto, asi jste synovi zajistila veškeré podmínky pro dobrý spánek, ale pro jistotu (cituji z http://www.dr-rudolf-zemek.cz/celostni-medicina/o-nespavosti)- "spát se má ve vyvětrané a dobře zatemněné místnosti v níž neblikají žádné kontrolky a kde jsou všechny elektronické přístroje vypnuté. Podložka, na níž se spí, nemá způsobovat nijaké bolesti zad ani jiné potíže, jako jsou třeba alergické ekzémy a podobně. Tím pádem přijde i na výběr povlaků, v nichž a pod nimiž se spí. Nemají alergisovat ani způsobovat statickou elektřinu, která se v noci při manipulaci s přikrývkami ve tmě zviditelňuje jiskřením. Přikrývky mají mít subjektivně optimální tloušťku, nemá být pod nimi ani chladno ani horko.

V posteli se nemá (dlouho) číst a nemá se sledovat televize. V posteli se nemají řešit pracovní problémy. Je dobré „vypěstovat si reflex“, že ložnice a postel je jenom na spaní. Stěny ložnice nemají být vymalovány křiklavými barvami, nemají tu být čerstvé květiny.

Ke stravě. Poslední jídlo se má sníst (příbor odložit a talíř odstrčit) pět hodin před ulehnutím. Před spaním se nemá pít černá káva, kokakola, nemá se kouřit ani pít alkohol.  A nemá se ani intenzivně sportovat. Při nechtěném nočním probuzení raději nesledovat hodiny, snažit se nevztekat a nezačít řešit organizační nebo existenční problémy."
Zkuste odstranit tlak na to, aby syn usnul. Navoďte pocit, že je jedno, jestli usne hned, za chvíli, nebo až za několik hodin. Domluvte se, co může dělat, když mu nepůjde usnout (doporučuje se nějaká monotónní nepříliš záživná činnost), ať ví, že nemusí ležet v posteli a povinně se pokoušet usnout. Další možnost je použít techniku usínání, jak je uvedená zde:

http://viziebosorky.wordpress.com/2012/10/20/technika-usinani/. Je třeba vytrvat a nevzdat to předčasně s tím, že to nefunguje - protože to funguje, ale zezačátku až po delší době (hlavně se nesmí začít myslet na něco jiného). Také tyto kapky mohou pomoci (tak to i podávejte, že napomůžou, ale ne že zaručí - aby syn nebyl zklamaný, že to "nefunguje", když hned první večer neusne): http://www.stesti-zdravi.cz/bachovy-esence/rescue-kids-10ml-kapky-pro-deti/. Myslím, že nejdůležitější je teď odstranit strach z toho, že neusnu - čili nesmí přicházet tlak ani od vás, ani od něj samotného, zkrátka se přenastavte tak, že na tom zas tak nezáleží. Mohlo by také pomoci zjistit, jestli jeho nespavost nemá nějakou psychickou příčinu jako např. špatné snášení příchodu mladšího sourozence, nebo jiný důvod - které by pak bylo dobré vyřešit. Přeji Vám i synkovi klidnější noci!
sdělování pocitů
Dobrý den, mám 4 letou dceru která je v poslední dobe naprosto nesnesitelná. máme ještě rocní dceru.Se starší si nevím vůbec rady, je drzá, odsekává, obcas po dědovi hodí autíčko, misto pozdravu vyplazne jazyk. když se ji někdo zeptá jak se měla třeba ve školce tak jen něco odsekne. většinou je takhle drzá na prarodiče nebo naše kamarady. ve školce problém není, tam se chová slušně, spíš se tam drží vzadu, ikdyž kamaradky tam má. prarodiče by ji vlasek nezkřivili ale děda ji například minule řekl at už za nim nejezdí, až se bude chovat slušně, což me dost zamrzelo ale holce to nijak nevadilo. s mladší sestřičkou má hezký vztah, když nepočítám hádání se o hraču a pod.Když jsem s ni sama tak je zlatá, ani doma větší problémy nejsou ..vždycky to vygraduje když jsme někde bud u známých, u rodičů, v obchodě kde má zkoušet boty... nevím jak na ni, je mi ji lito protože vím že vevnitř je hodná citlivá holka. děkuji
Pavla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlo, neděje se to třeba v situacích, kdy je u toho i mladší sestra, na kterou se možná soustředí pozornost těch jiných dospělých? Může to být tak, že pokud starší dcerka vidí nebo slyší něco, co tu mladší z jejího pohledu "vyzdvihuje nad ni", bouří se proti tomu, protože se cítí ohrožená, ztrácí svou jistotu (kterou měla, dokud byla jediná), že je pro své rodiče (i když to vyslovuje někdo jiný) natolik důležitá, že se o ni nadále postarají a že ji milují. Zkuste nějakým způsobem dcerku ubezpečit, že i když má sestřičku, je pro vás pořád stejně důležitá jako dřív, nacházejte čas i jen pro ni (tatínek může mladší pohlídat), domluvte se s prarodiči, že nebudou přehnaně cukrovat na tu mladší, ať vítají obě stejným způsobem. Zkuste se jí v nějaké chvíli plné pohody, když jste spolu samy, zeptat, jak byste jí mohla pomoci, aby se cítila u prarodičů dobře. A neberte si nic osobně, ani to, jak prarodiče reagují. Nepřemýšlejte jak na ni, ale jak s ní. Držím palce!
konzultace
Dobry den, je mi 14 let a ... no .. prosila bych prosim na jakeho koliv dospeleho cloveka ktery by mi pomohl. Mam problemy jak doma tak ve skole. Potrebuju nekoho kdo mi poradi a pomuze. Prosim napiste mi sem e-mail. Moc dekuju.
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko, můžete mi napsat na email m.klingerova zavináč hra-skolou.cz.
krádeže
Dobrý den,prosím o radu. Včera si mě skoro 5ti letá dcera zavolala na chodbu a ukázala mi,že má v kapse bundy řetízek z Takka s koníčkem. Už delší dobu ho moc chtěla,ale já jsem ji vždy řekla, že je drahý,ať ho vrátí. Nikdy by mě nenapadlo,že by ho vzala:-((S manželem jsme se jí snažili vysvětlit, že se to nedělá,co se stává lidem,co kradou a pak jsem ji řekla, že mě moc zklamala a ona odešla do vany a tam se rozplakala.... Nikdy před tím to neudělala a když mito říkala, tak bylo vidět,že jí to mrzí a že si s tím neví rady . Samozřejmě jsme ji řetízek vzali a nedáme jí ho. Tak nevím,co teď:-(((Zda postačí,že jsme ji vynadali,byla z toho špatná a nebo at ho jde sama vrátit?????jsme v koncích:-((((
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, takhle malé děti ještě nedovedou pořádně rozlišovat, co je něčí vlastnictví a také ještě nemají dostatečně vyvinutou vůli si něco odepřít. Vaše dcerka to zkrátka v tu chvíli nezvládla, bylo to silnější než ona, ale pak se jí to doma rozleželo a věřila, že Vy jí pomůžete situaci dát do pořádku. Projevila velkou důvěru ve Vás, že jí pomůžete, že jste její opora. Vy jste ji zavrhla, řekla jste jí, že Vás zklamala - co si z toho odnese? 1) Že je špatná a 2) že už se Vám raději nebude s ničím svěřovat. Přečtěte si znova, co jste napsala: "Nikdy před tím to neudělala a když mito říkala, tak bylo vidět,že jí to mrzí a že si s tím neví rady." Bylo by jí moc pomohlo, kdybyste v klidu řekla, že vidíte, že ji to mrzí a zeptala se jí, co myslí, že by bylo teď nejlepší udělat, aby se to napravilo. Kdybyste jí dala najevo, že to, co udělala, nemá nic společného s její hodnotou, že se jen učí a Vy jí v tom ráda pomůžete. Zkuste to ještě napravit, zajděte za svou holčičkou, řekněte jí, že jste o tom přemýšlela a že je Vám líto, co jste jí řekla; že víte, že si sama uvědomila, že řetízek brát neměla a že věříte, že příště už nechá cizí věci tam, kde jsou. A pak spolu vymyslete společně (zkuste nechat ji, aby na něco přišla, když nebude vědět, lehce napomáhejte), jak to můžete napravit. Věřte ve svou dcerku, tím ji podpoříte v morálce, kterou jí chcete vštípit, odsuzováním ne. Držím palce, ať se podaří navázat vzájemnou důvěru tam, kde byla přerušena!
batolata
Dobrý den.
Už dlouho mám v sobě několik otázek. Dcera přes půl roku (nyní 2 roky a 4 měsíce) vidí ve všech sebe, mě a manžela. Ona ví, že to nejsme my, ale hraje si, že je to Eli, maminka, tatínek, jak sama říká. Občas přidá i babičku. Abyste mě pochopila, v knížce vidí tři káčátka a hned jim dá naše role. Nebo si přinese 3 zvířátka a opět je to Eli, maminka, tatínek. Nevíte, proč to dělá? Nedokážu si to nějak vysvětlit. A není problém v tom, že sebe dává do nejmenšího obrázku, zvířátka nebo plyšáka? Čekala bych, že jako batole bude sebe vidět jako největší hračku. Říkala jsem si, aby nás neměla jako moc velkou autoritu a nebrala nás jako něco víc než je ona.
V tomto věku má prožívat jakýsi vzor. Co si pod tím mám představit? Dcera se nevzteká. Občas zakňourá, když jí nemohu vyhovět, např vzít si v tomto počasí ven sukni. Ale nechá si vše vysvětlit nebo je svolná kompromisu a sukni se vezme, až přijdeme domů. Není špatně, že nevzdoruje jako ostatní děti? Ona je oproti jiným moc hodná.
Lucka
Mgr. Markéta Klingerová
...
batolata
Pokračuji.
A poslední otázka.
Je v něčem špatné vyhrožování? Večer dcera usíná s námi. Nám nevadí, že jí stále uspáváme. Před spaním jí střídavě čteme, povídáme si a běžně po zhasnutí usne do čtvrt hodiny. Občas ale i po zhasnutí chce dělat blbosti a tak jí řeknu, že pokud nepřestane, tak odejdeme. Zabírá to, ale není to špatná reakce? Neměla bych v takové situaci zareagovat jinak? Nerada bych jí tím nějak ubližovala.
Stejně tak, když od dcerky chci, aby mi dala pusu. Není to také špatně? Ona mi jí vždy dá, netváří se nuceně, ale přece jen, neměla bych čekat, až ona přijde sama?


Moc děkuji za odpověď.
Lucka.
Lucka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucko,
řekla bych, že dcerčiny fantazie jsou zcela "normální" a to, že sebe dává do nejmenšího obrázku neznamená nic jiného než že vnímá, že jste vyšší než ona :). Zkuste tolik neanalyzovat její chování, přemýšlet, jak něco "má" být (např. "má prožívat vzdor"), jen se nalaďte na ni, abyste cítila, jestli je spokojená - pokud ano, nepotřebujete nic měnit. Je možné, že začne "vzdorovat" později, ale je také možné, že kombinace jejího založení a vašeho vedení je zkrátka vzájemně vyhovující a že se vždycky nějak domluvíte - což je ideální. Večer dcerce můžete říct, že jestli se jí ještě nechce spát, tak vy zatím půjdete něco dělat a když bude chtít už spát, tak že za ní zase přijdete, aby mohla usnout ve vaší přítomnosti. Pokud vám nevadí, že třeba bude za vámi chodit po bytě. Kdybyste to cítili tak, že má zůstat v posteli a opravdu už být v klidu, myslím, že je v pořádku jí říct to, co říkáte - jen snad by bylo lepší to formulovat obráceně - že jestli chce, abyste zůstali, tak aby byla v klidu, protože jinak neusne. Vyhrožování by podle mě bylo, kdybyste jí řekli, že ji nějak potrestáte. Pokud jde o pusu, můžete dát pusu vy jí nebo se jí zeptat "Dáš mi pusu?" a spokojit se s jakoukoli odpovědí. Přeji dny plné pohody!
problémový učitel
Dobrý den, mám syna v první třídě. Z počátku nám bylo umožněno vodit děti až do třídy. Musím říct, že scéna s filmu obecná škola je jen slabý odvar toho co se tam dělo ( a děje i nadále). Paní učitelka seděla za katedrou a situaci neřešila. Po incidentu, kdy mého syna o přestávce zbili a já si stěžovala písemně do komunikačního sešitku, zakázala rodičům prvňáčky doprovázet. Musím napsat, že to bylo docela choulostivé zranění hlavy a ucha a i přes mou intervenci se na něj následně ani nepodívala. Od té doby následovaly další úrazy. To již měl syn instrukce "žalovat" jej vždy odbyla se slovy, že ji to nezajímá. Brala bych to, kdyby syn nechodil s modřinama a boulema každý druhý den. Ve třídě je 17 chlapců a 5 děvčat. Paní učitelka tvrdí, že umravnit je, je prakticky nemožné. Nabyla jsem dojmu a ten se tím co Vám napíši dále jen upevnil, že paní učitelka nemá žádnou autoritu. - otázka upravena poradcem
Kateřina Tylečková
Mgr. Markéta Klingerová
...
problémový učitel
2. S přibývajícími nároky na soustředění ve vyučovacích hodinách se nám doma rozhořelo další téma... Syn si začal stěžovat, že někteří chlapci vyrušují v hodinách a to i ve chvílích, kdy mají zadanou práci. Syn si začal stěžovat, že on jako levák, který si kryje píšící rukou text zadání a musí si prakticky pamatovat co bude psát, se nemůže dostatečně koncentrovat na práci. Musím potvrdit, že doma mu to jde střízlivým odhadem o 30% lépe. Došlo to až tak daleko, že syn se snažil několikrát po sobě upozornit spolužáka za sebou, aby se zklidnil, až mu došla trpělivost a píchl ho tužkou. Jen pro zpestření, situace- výtvarná výchova, děti pracují s barvami. Jeden ze spolužáků vymačká tempery na stůl po kterém je rozetře a vyválí si v tom vlasy a tvář. Vždyť taková "operace" by i dospělému trvala tak 2minuty..... děti se v hodinách otáčejí a kreslí po pouzdrech spolužáků sedících za nimi- to taky není otázka sekundy. Novinkou je, že je při zadané práci- např.psaní nechává bez dozoru a - otázka upravena poradcem
Kateřina Tylečková
Mgr. Markéta Klingerová
...
problémový učitel
z hodiny odejde a ponechá tuhle bandu zlobíků svému osudu. Syn si stěžuje, že nemá klid na práci, kterou ona po svém návratu oznámkuje. Třídní schůzky proběhly v superlativech. Osobně jsem čekala, že se dovíme konkrétní problémy, jak kázeňské tak ostatní, ale ne.
Abych to shrnula děti ji neposlouchají, mydlí se a ona nám při osobních rozhovorech "lže"do očí.
Omlouvám se, že jsem to roztáhla do tří příspěvků. Děkuji Katka - otázka upravena poradcem
Kateřina Tylečková
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko, nenašla jsem, na co se ptáte. Máte možnost si domluvit s paní učitelkou konzultaci, pokud nenavážete spolupráci, obrátit se s žádostí o řešení situace na vedení školy a výchovného poradce školy, případně můžete požádat o přeložení syna do jiné třídy (pokud mají paralelní) nebo ho dát na jinou školu. Samozřejmě můžete mít pravdu, že paní učitelka třídu zanedbává nebo na její vedení nestačí. Jako učitelka ale mám i tu zkušenost, že klidně by některá maminka mého žáka z jedné problematické třídy, kterou jsem také učila, mohla napsat velmi podobný popis mé práce - totiž ne že by to tak bylo, ale z jejího pohledu se to tak mohlo jevit. Zkusila bych nejprve naladit se na paní učitelku a pokusit se s ní dát dohromady plán, jak Vašemu synovi pomoci. Pokud by to nezafungovalo, pokračovala bych podle výše uvedených možností. Přeji Vašemu synkovi, aby mohl být ve škole spokojený.
dospělé děti se ptají
Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Je mi čerstvě 19 let a bydlím u rodičů. Matka mě psychicky i fyzicky napadá. Nejsem na nich nijak finančně závislá, vše mi platí moji milovaní prarodiče (rodiče matky). Vždy,když jsme uprostřed hádky,jako třeba teď, mám chuť se odstěhovat. Padají velmi sprostá slova. Vždy se do toho dá i mladší sestra,která je také proti mě. Otec je v pohodě,ale někdy je na mě dost brutální. Při prvním a zatím posledním pokusu o vystěhování mě matka chytla pod krkem a hodila se mnou na postel. Prarodiče o všem ví,ale mých rodičů se také bojí,díky konfliktu před 13-ti lety. Spíme v jedné místnosti a to je pro mě velmi nepříjemné z několika důvodů,které raději nebudu psát. Kdybych se odstěhovala,můžu bydlet u prarodičů. Ale nevím, jak to mám udělat,když mi potom hrozí fyzické napadení od rodičů. Jsem holka bez problému a tohle mi dělají. Prosím pomozte mi.
Tereza
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Terezo, poraďte se zde: http://www.linkabezpeci.cz/.
předškoláci
Dobrý den Markéto, možná směšná otázka,ale potřebuji ji prostě položit :( Mám 4 letou dcerku, je šikovná, vše k jejímu věku umí,je ohleduplná, spravedlivá, hodně citlivá...píšu vám proto, že i přesto, že je ráda mezi dětmi, vždy se chová ..správně...neřádí, nezlobí, když ostatní děti začnou lítat, ona prostě nelítá...Někdy mi přijde, že to v sobě buď dusí nebo se nedokáže uvolnit...Je možné, že je to prostě povahou, že bere vše vážně? Mám ještě 2 letou dcerku, ta v tomhle ohledu úplný opak. Když jsem jí řekla, jestli ví, že může s dětma prostě řádit, odpověděla mi, že to ví,ale že jí stačí jen jeden kamarád ve školce...Možná má svůj svět a já zasahuju do něčeho,do čeho nemám. Jen mě je prostě líto, když vidím, jak ostatní děti prostě řádí, pustí to a jedou a onase snaží prostě chovat správně....Děkuji vám. Lenka
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, pokud dcerka ví, že může a že by to bylo také v pořádku, a přesto sama nechce, nechte ji. Je důležité, aby z vás necítila, že kvůli tomu není ve vašich očích v pořádku. A zkuste se podívat na svůj vlastní život - jste spontánní? Nekontrolujete se příliš? Nesnažíte se chovat vždy správně? Pokud tomu tak není, je všechno v pořádku a dcerka je prostě jen jiná a svá. Pokud si uvědomíte, že vy sama ve svém životě máte v tomto ohledu co dohánět, můžete na tom začít pracovat - pro prospěch svůj a následně i vaší dcerky, protože největší vliv na naše dítě má náš osobní příklad. Přeji hodně radosti s dcerkou!
rozdilne nazory na vychovu
Dobrý den,
dívám se na dotazy a Vaše odpovědi. Bohužel musím konstatovat, že otázky jsou někdy více než děsivé. Máme 15 měsíční holčičku a např. že chodí tam kam chce ona je snad v pořádku! Že stojí u jídla, protože jídlem zbytečně marní čas, prostě je akční a my jsme rádi, že je temperamentní. Když se začne vztekat, necháme ji a ona je za chvíli klidná. spousta lidí říká, že pořád chodí a posedí, jen když ji něco hodně zaujme nebo je unavená, to je snad normální. Známí mají děti spíše plaché a nedokáží se zatím moc prosazovat. Pro ně je naše malá divoká a hlasitá. Ale my jsme šťastní, že taková je a ona je spokojená a opravdu hodná holčička. Podle nás nezlobí, pouze je zvědavá a je sama sebou. Občas ji samozřejmě řekneme NE , dostala už i přes ručičku, ale to už byla opravdu hodně mezní situace. Proto, jestli můžu, chci apelovat na jiné maminky, mějte své dítě rády takové jaké je, jen milované a pochopené dítě bude šťastné a Vy také! Přeji všem hodně energie na jejich energické děti. - otázka upravena poradcem
Andrea
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Andreo, já bych ještě vynechala to přes ručičku :).
vztahy v rodině
Potřebovala bych se poradit,ale nechci aby z toho byli nějaké problémy .Je mi 16 let. Můj otčím mně už dvakrát vyhodil z bytu a sebral mi klíče tak jsem bydlela u svěho přítele však na mně pak zavolali policii a dali mě na sociálku ..neustále hraje automaty a dluží strašných peněz. několikrát mě i zbil tak že jsem měla od koženého pásku podlitiny po nohou a zádech nedávno mně zbil tak že jsem měla rozseklý ret, modřínu vedle oka,nekolik dni mě bolelo na spankách a rozthl bundu ..mam pritele kteremu je 22 Tak jsem u něj moc se milujem a já domů nechci kvůli otčímovi mám strach že se něco takového stane,ale mamka ho miluje,takže s tím nic neuděla..proto se chci zeptat zda je možné v této situaci bydlet u přítele. Děkuju za odpověď
Eliška
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Eliško, poraďte se zde: http://www.linkabezpeci.cz/.
batolata
Dobrý večer paní magistro,
předem chci poděkovat za báječnou poradnu, vaše odpovědi mi jsou velmi sympatické a často sem zajdu pro inspiraci. Na vaše doporučení jsem přečetla několik zde zmiňovaných knih o výchově a zase si tak rozšířila obzory v tomto nelehkém oboru :)
Máme téměř dva a půl roku starou holčičku, která je velice paličatá a už zhruba rok velmi intenzivně prožíváme její období vzdoru, což je velká lekce i pro mě. Mám bohužel problém v konkrétních situacích rozlišit, kdy jde o vzdor a kdy bych měla "povolit". Běžné situace jsou například tyto: na procházce se opozdí, čekám na ni, ale ona mě volá a chce abych se vrátila a vzala ji za ruku. Když odmítnu a vesele jí pobízím, aby mě dohonila, ztropí scénku. Odejít sama domů pochopitelně nemohu a schovávat se za rohem mi nepřijde jako adekvátní řešení. ...1. část - otázka upravena poradcem
Bára
Mgr. Markéta Klingerová
...
batolata
Problémy také často nastanou při oblékání - dcera je samostatná, v čemž ji podporuji, Ale někdy se zkrátka nedaří, např. jí nejdou nazout boty. Na můj dotaz, jestli chce pomoci, rezolutně křičí NE! Ale přitom se dál vzteká, hází s věcmi, brečí..nikam to nevede. Je schopná v takové patové situaci setrvat třeba půl hodiny, nakonec si přeci jen nechá pomoct. Přála bych si mít vždy dostatek času, abych mohla jednat bez stresu, naléhání, křiku nebo dokonce plácnutí, když už nevím jak dál. Bohužel jsem ale na výchovu po většinu času sama a mám na starosti také pejsky, kteří se musí několikrát denně venčit a potřebuji, aby dcerka alespoň v určitém časovém rámci spolupracovala. Vím, že žádná univerzální rada neexistuje, ale pokud pro mě máte nějaký postřeh, který by mi usnadnil to rozhodování -kdy už nekompromisně zakročit - budu vám velmi vděčná! 2.část
Bára
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Báro, minimalizovat výskyt takovýchto situací Vám umožní tento přístup: www.nevychova.cz. Jinak nejeefektivnější je vždycky směřovat k vyřešení situace přijatelnému pro obě strany, spíše než se snažit o tu "správnou výchovu". když se podaří rodiči s dítětem sladit se na spolupracující notu, nejeví se pak už výchova tak nelehkým oborem :). Problémem bývají ovšem negativní emoce, které dítě ještě ovládat neumí, a rodič je v sobě dusí, čímž se taky nic neulehčí; proto je dobře stále se vracet k otázce" "Co teď mohu udělat, aby nám oběma bylo dobře?" Držím palce!
problémy s kamarády
Dobrý den, mou sedmiletou dceru využívá ve třídě spolužačka Jitka. Když má svou nejlepší kamarádku, tak se mé dceři posmívají, urážejí ji a když pak Jitka nemá svou kamarádku, tak je jí moje dcera dobrá. Dcera si mi stěžovala, plakala. Snažila jsem se jí vše vysvětlit, navést jí, aby si našla jiné kamarády, že takto se dobrá kamarádka nechová a ať se radši od nich drží dále. Také jsem se jí snažila vysvětlit, že si od nich nemusí nechat nic nařizovat a nenechávat se využívat. Chtěla jsem dceři pomoci, mnohokrát jsme to probíraly. Zdálo se, že vše chápe. Bohužel výsledkem je to, že mi dcera lže. Když se jí ptám s kým dnes byla v družině, s kým seděla atd., vždy mi řekne jméno nějaké holčičky, ale dlouze u toho přemýšlí, poznám, že lže. Když jsem na ni uhodila, řekla mi, že s Jitkou a že za ní sama chodí, když Jitka nemá svou nej. kamarádku. Proč mi dcera lže? Snažila jsem se jí přece pomoci. Můžete mi, prosím, poradit, co s tím? Děkuji.
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, všechno řešíte za svou dcerku, říkáte jí, co má a co nemá dělat, aniž by to třeba souznělo s tím, jak to cítí ona. Lépe je si s ní o věcech povídat způsobem, kdy se různě ptáme (tím nemyslím výslech, spíš třeba návodně "A kdybys udělala to a to, jak myslíš, že by ona reagovala? Myslíš, že by to nějak pomohlo?"), přizvukujeme tomu, co říká a necháváme dítě, aby si samo postupně našlo řešení situace, které bude pro něj nejlepší, protože si na ně přišlo samo a souzní s ním. Pak nebude mít dcerka potřebu Vám lhát. Přeji dcerce brzké zvládnutí situace!
Domácí vzdělávání
Dobrý den mám syna je mu 1 rok a mě už napadá spousta otázek.Nejvíce ale přemýšlím nad tím jestli syna dat do školky a potom so školy ...chtěla bych ho učit sama doma jde to ?
Anna
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Anno, ano, domácí vzdělávání je u nás povoleno (na 1. stupni). Pro syna se důležité, aby byl hodně s Vámi, s tatínkem, rodinou, a kolem třetího roku se začal více stýkat i s jinými dětmi, ale nemusí to být jen vrstevníci, děti se od sebe navzájem učí, jak vědí rodiče s více dětmi, a je to nejpřirozenější způsob. Jestli vnitřně cítíte, že chcete mít na syna větší vliv než dnešní společnost, dejte na svůj pocit. Držím palce!
dospívající děti
Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat, jaké má práva neplnoletý člověk, kterého vyhodí z domu. Děkuji.
Klǎra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kláro, na to se ptejte odborníka na právo - zdarma Vám poradí v občanské poradně, najděte si nejbližší Vašemu bydlišti a zavolejte tam - buď vám poradí rovnou do telefonu, nebo Vás pozvou na schůzku.
kakání
Kakání:
Dobrý večer, koukám, že je tady spousta dotazů ohledně kakání.
Víte, co zachránilo mojí dceru, která od miminkovského věku trpěla strašnou zácpou??
Obyčejná ovesná kaše. Lékaři doporučovali vše možné a nic nezabíralo. Nakonec mi mamka poradila, a´t jí každý den uvařím porci ovesné kaše. Nejlépe ráno. A dcera má od dvou let svatý pokoj a vyprazdňuje se bez problémů (Nyní jí je 12 let).
Můj recept: Ovesné vločky (Emco v papírovém "červeném" sáčku cca 10 min povařit v mléce. 2 min před dovařením je možné přidat ovoce - kaše lépe chutná (jahody, strouhaná jablka, meruňky...) Rozmixovat tyčovým mixérem. Úplně nakonec do kaše rozpustit kousek másla (kaši zjemní). Kaši podle chuti osladit, já sypu navrch granko popř. dozdobit ovocem. Nemá chybu. A hlavně zabírá téměř okamžitě. Jen kaši nedělejte moc řídkou, aby netekla. Prostě tak akorát :-) p.s. Ještě mě napadají žitné otruby, dají se sehnat ve Zdravé výživě... - otázka upravena poradcem
Aneta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aneto, děkujeme za tip!
dospívající děti
Dobrý večer Markétko,ráda byych se vas tímto chtěla zeptat co mám dělat,,synovi bude nyyní v listopadu 16 let a navštěvuje sou 1 ročníkem.Nechce mi do školy chodit ,vymlouvá se,je drzí,když má jít do školy prostě mě připraví na hotovou věc a řekne nikam nejdu.Já jsem už po psychické stránce vyřízená,,řekl mi že chodit nebude a raději půjde na úřad práce,Prosím poradte mi co s tím a co dělat v tomto případě,kdy se smí a od kolika na úp či jak se řeší takováto situace.Předem vám velice děkuji s pozdravem Hana

- otázka upravena poradcem
Hana Lišková
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hano, bylo by dobré zjistit, co přesně synovi na chození do školy, případně do této konkrétní školy, vadí. když se to dozvíte, třeba to půjde nějak řešit. Pokud jde o úřad práce, nejlépe bude informovat se tam. Přistupujte k synovi jako k dospělému, věřte mu a snažte se mu pomoci najít svou cestu - ať už to bude vyřešení nějakého problému v této škole, nebo třeba změna oboru... Držím palce!
dospívající děti
Dobrý den. Moje dcera má 15 let a chtěla by je se svou kamarádkou na hory, ale bez nás. je to zodpovědná dívka a nejsou s ní žádné problémy, ale nevím jestli ji mám pustit nebo jí to mám zakázat. děkuji za odpověď.
Beatrix
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Beatrix, v tom Vám nemůže nikdo poradit, vy rodiče znáte své dítě nejlépe a víte, co zvládne a co ne. Pokud byste se rozhodla ji nechat jet, můžete s ní domluvit různá bezpečnostní opatření (že budete vědět přesně, kde je a s kým, bude se denně hlásit telefonem apod.). Pokud byste se rozhodla, že pro ni bude vezpečnější zůstat doma nebo jet s někým dospělým, je důležité, abyste jí to řekla jako dospělý dospělému - svěřte se jí se svými obavami, zdůrazněte, že to neznamená, že byste v ni neměla dostatek důvěry, vysvětlete po pravdě, kvůli čemu ji nedokážete samotnou pustit. Přeji oboustranné pochopení!
úzkostlivost
Dobrý den Markéto,
již jsem jednou psala, ale nevím, zda se můj dotaz někde neztratil, proto zasílám znovu.
Mám dceru necelé 2 roky, od mala bych řekla, že se dost bála, hlavně v rodině švagra, dědy, poté asi od 1,3 roku to začalo přecházet i na jiné lidi a děti, v současnosti toleruje pouze holčičky a ženy a i s tím je někdy problém, že se jí nelíbí. Jak uvidí malého chlapce, tak buď je hned řev, na hřišti když se objeví takový kluk za ní na nějaké atrakci, ihned z ní bezmyšlenkovitě skáče dolů, tedy musím být vždy připravena, jelikož je schopná skočit i z 1,5 metrů, nebo reaguje tak, že se mě stále drží a na nic nechce jít, dokud si nenajde nějakou kamarádku holčičku, co jsem si všimla, preferuje spíše děvčata starší než je sama, s malými si také hraje, ale málo. Také když někde jdeme a ona zjistí, že jde někdo za námi, tak se mě chytne za nohu a nechce dále jít, dokud nás lidé nepředejdou. Pokud jde o chlapce je někdy skutečně až hysterická a plná strachu. Nevím proč a jak řešit? - otázka upravena poradcem
Michaela T.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Michaelo, jestli nejste proti alternativním postupům, mám pocit, že by mohla pomoci kineziologie.