Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
batolata
Mám dvou a pul letého syna. Jednou za měsíc ho dáváme k babičce(asi půl roku). Jenže ona se rozhodla, že na tu noc kdy tam spí syn si vezme i druhého vnuka od švagra. Je o rok starší. Nemám z toho dobrý pocit. Doma spí sám v pokoji a tam by spal s babičkou a bratrancem v jedné ložnici. Je to jen můj pocit?
Šárka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Šárko, není mi moc jasné, co přesně za Vaším nedobrým pocitem je, k tomu jste neuvedla žádné bližší informace.
dospívající děti
Doby den, je mi 16 a posledni dobou mam mivam divne myslenky typu co jednou budu delat a pred tim sem je nikdy nemel , dekuji
Tomáš
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Tomáši, to je zcela přirozené ve Vašem věku - začínáte hledat svou cestu. Nebojte se hledat sám v sobě, co by Vás opravdu bavilo a naplňovalo, a nebojte se za tím jít, i kdyby to nebylo úplně jednoduché a i kdyby Vás od toho někdo zrazoval. Věřte si nejen v tom, co děláte, ale věřte i svojí intuici, která Vám říká, co je pro Vás správné - když jí budete naslouchat, povede Vás životem ke spokojenosti. Držím palce!
problémy s jídlem
Dobrý den,

Je mi 15 let a nedokážu jíst nic namazaného a chleba, už jsem to několikrát zkoušel, ale od školky co se mi stala menší nehoda to nedokážu dát do úst, nic jako: paštiky, máslo, šunka .. atd. Prostě mám reflex, že to okamžitě vyvrhnu zpět. Dá se uživit i bez toho ? Ostatní říkají, že pro dospívajícího může, je to docela problém.

Děkuji a krásný den.
Lukáš
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lukáši, já v tom problém nevidím, když se informujete o zdravé výživě, zcela se bez uvedeného obejdete. Jiná věc je, že máte nějaký nevyřešený problém, s tím by pomohl dobrý terapeut. Pokud by se ten problém ze školky vyčistil, už by Vám mazání nevadilo.
neprůbojnost
Dobrý den. Naší dceři je 8 let, chodí do druhé třídy. Problém je, že když má říci před třídou básničku nebo zazpívat, neřekne ani slovo a někdy začne brečet. Paní učitelka s ní má trpělivost, ale bohužel už jí dochází. Doma je vše v pořádku, básničku umí, zpíváme si... Existuje nějaké řešení, jak bychom ji mohli "nakoupnout", aby s tím ve škole už neměla problém? Děkuji za radu.. - otázka upravena poradcem
Zuzana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzano, paní učitelka nemusí dcerku zkoušet před celou třídou, může ji nechat říct to jenom jí. Až to dívka dokáže, potom se s ní paní učitelka může domluvit, že to zkusí před nějakou menší skupinou (chápavých) dětí, a až jí ani to nebude dělat problém, teprve pak může předstoupit před celou třídu. Jiné řešení mě nenapadá.
kouření
Dobrý den je mi 12 a zacala jsem od kamarada kourit je to spatne?
emily
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Emily, zeptej se sama sebe, jestli je to pro tebe dobré. Myslím si, že kdybys byla přesvědčená, že ano, neptala by ses mě. Určitě víš, co to může v dlouhodobém výhledu udělat s tvým zdravím, a také je spousta lidí, kteří se s kuřáky nechtějí dávat dohromady (pochopitelně, protože jim je kouření nepříjemné, ale také proto, že kuřáci působí jako slaboši, kteří mají cigaretu jako náhražku za něco, co by ve svém životě chtěli mít, ale nejdou za tím a místo toho raději kouří). Kdybys v tom pokračovala, mělo by to špatný dopad na tvé zdraví, na tvé vztahy s lidmi, a také to stojí spoustu peněz, které by se daly využít na věci, které tě baví, zajímají a naplňují. Je mnohem snadnější nezačít kouřit vůbec nebo přestat hned v začátku, než se to snažit odnaučit, když už člověk kouří delší dobu - to pak stojí mnoho vůle a někteří lidé ji v sobě těžko hledají. Rozhodni se sama, jak chceš žít svůj život. Přeju ti, abys se svou volbou byla spokojená i za několik let.
rozdilne nazory na vychovu
Dobrý den, můžu prosím znát Váš názor na můj dotaz, ikdyž jsi nejsem úplně jistá, zda-li je vhodný pro tuto poradnu. Mám dceru a dvouletého vnuka. Matka mého zetě, tedy "druhá" babička nerespektuje pravidla, která se moje dcera snaží při výchově syna dodržovat. Tchyni prosí např. aby nedávala vnoučkovi sladkosti a když tak, aby to byla kvalitní čokoláda, aby mu nedávala mléko, protože kašle a je zahleněný, uzeniny a pod. Tchyně ji vždy vyslechne, ale stejně mu to dá. Dcera nechce vyhledávat rozbroje, ale jak tchyni říci, aby ji alespoň trošku respektovala. Já se do toho nechci moc mluvit, abych zbytečně nepřilévala olej do ohně, ale vím, že se tím dcera hodně trápí. Zkoušela to přes manžela, ať své matce domluví,ale ten řekne, že oni na té stravě také vyrostli a přežili to. Poradíte ? - otázka upravena poradcem
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, z vlastní zkušenosti vím, že nic jiného než vysvětlit a požádat o dodržení nelze a v některých případech to zkrátka vyslyšeno nebude (zvlášť když manžel ji v tomto nepodporuje). Změnit lze jen to, že se dcera kvůli tomu nebude trápit a uvědomí si, že dítě není u tchýně zase tak často, aby ho občasná taková strava mohla poškodit - já ji chápu, ale pokud něco změnit nelze, pomůže nám jen uvolnit se a nebrat všechno jako tragédii, trochu slevit ze svých nároků na sebe sama coby matku (nemůžeme prostě mít pod kontrolou celé své okolí), a pokud jsou děti někdy opravdu zahleněné a chce zabránit zhoršení, ke tchýni je v tu dobu prostě nedávat - to je jediné, co může ovlivnit. Přeji všem hodně radosti!
problémový učitel
Dobrý den paní magistro, ráda bych znala váš názor na tuto situaci. ZŠ, 4.třída, 17 dětí, hodina TV. Učitel říká: Na konci hodiny, pokud budete hodní, si zahrajeme nějakou hru. Děti zlobí. Na konci hodiny je učitel posadí zády ke stěně a povídá jim. Mohli bychom hrát takovou hru-já se budu do vás trefovat balónem. Pokud trefím do těla budu mít 30 bodů, do hlavy 50 bodů a pokud poteče červená budu mít 100 bodů. Při tomhle slovním popisu hry, hází dětem nad hlavy do stěny balónem. Do dětí se nestrefí. Žádala jsem od učitele nějaké vysvětlení a bylo mi řečeno: hru nehráli (do dětí neházel) a byla to jen legrace, myslí si, že to není nijak za hranicí normálu. Jak to vidíte vy? Já to cítím jako zastrašování a to jsem mu také řekla. Řešila byste tuto situaci třeba i s ředitelem školy?
Markéta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Markéto, můj názor je ten, že by se to dalo jako pouhou neškodnou legraci chápat tehdy, pokud by všichni žáci byli na takové úrovni vývoje, že by chápali, že to učitel v žádném případě nemyslí vážně - což ve čtvrté třídě není splněno ani náhodou. Chápu, že z pohledu učitele to v tu chvíli nebylo za hranicí normálu, ale ve chvíli, kdy jste mu o tom řekla (pokud dobře rozumím, řeklo Vám to Vaše dítě a zřejmě si tím, že to byla jen legrace, jisté nebylo, jinak by mu to nejspíš neutkvělo natolik, aby se Vám o tom zmiňovalo), měl zpozornět a propříště se podobných legrací vyvarovat. Je možné, že si pro sebe toto ponaučení vzal, aniž by Vám o tom řekl (aby se "neshodil"), je možné i to, že se bude dál chovat stejně. Já osobně bych, pokud by moje dítě z toho nemělo přímo trauma, řešila s ředitelem až případný další exces. Je to ale pouhý můj názor.
vztahy v rodině
Dobry den.Mam na Vas dotaz.S byvalou pritelkyni, ktera jiz ma noveho pritele neziju ale mame 1,5 rocni dcerku, kterou nadevse miluji.S kontaktem neni problem i kdyz 2x mesicne je pro mne malo...Dotaz spociva v tom, ze kdyz jsem s ni rikam ji, ze jsem Tata a byvala pritelkyne s tim nesouhlasi se slovy, at si mala vybere kto bude jeji tata.Co si o tom myslite?Mala mi rika pán a mne to strasne zranuje...Dekuji za nazor.Peter
Peter
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petře, Vaše bývalá přítelkyně se zřejmě domnívá, že bude pro dcerku lepší, když bude mít "tatínka" doma, tedy ten muž, který je s ní nejvíce, aby byl pro ni tátou. Je jasné, že v 1,5 roce si dítě nic samo nevybere, ale bude opakovat to, co mu bude říkat maminka. Protože existujete a máte o dcerku zájem, bylo by pro ni v dalekém výhledu lepší, kdyby věděla od začátku, jak se věci mají, tedy Vy byste pro ni měl být táta, přítele Vaší maminky by mohla oslovovat jménem (ono není nikde dáno, že tento přítel s nimi už bude napořád, a holčička by měla ve všem jen guláš). Základem je ale, abyste se dokázali spolu domluvit vy rodiče, co je pro vaši dcerku nejlepší (nemíchejte do toho své, i když pochopitelné, pocity, ty pro Vaši bývalou přítelkyni směrodatné nebudou a nebude Vám pak věřit, že Vám jde o blaho dcerky). Držím palce, abyste to společně dokázali.
batolata
Dobrý den, syn bude mít v červnu 3 roky a od dvou let chodí do jesliček. Myslím, že vše proběhlo v normálu. Ze začátku (nebo po nemoci) se mu tam nechtělo, pak už bez problému. Odpoledne se mu nechce zase domů. Včera mi "teta" v jesličkách řekla, že syn je velice šikovný, hezky spinká, jí, je strašně upovídaný, ale moc nechce mezi ostatní děti. Když si jdou hrát, on raději povídá s tetama, "vaří" jim kafíčko atd. Je to jedináček, chodíme ven, věnujeme se mu, jednou týdně chodíme do MC na cvičení. Dětem se nevyhýbá, nevadí mu, ale sám je nevyhledává. Je to normální a zlepší se to? Máte nějakou radu, aby se víc "odvázal" mezi dětmi. Děkuji za odpověď. - otázka upravena poradcem
Iva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivo, syn je ještě malý (teprve od tří let si děti začínají hrát spolu a ne jen vedle sebe), každý jsme jiný, stačí, že chodí mezi děti, zbytek přijde časem.
krádeže
Dobrý deň,

asi 2 týždne nám naša 4 ročná dcérka nosila zo škôlky gumičky a sponky do vlasov, ktoré jej podľa jej slov, kamarátky dali. Vždy iba jednu. Vôbec mi to nebolo podozrivé, pretože má v škôlke 4 dobré kamarátky a dať si malý darček, mi naopak prišlo milé. No minulý piatok za mnou prišla a začala sa ma pýtať, či je zlé ak niekto niečo ukradne... Po asi pól hodinovom rozhovore o tom, prečo sa to nemá a aké následky to môže mať mi povedala, že si z obchodu z ktorého sme sa práve vrátili zobrala jednu hračku v ktorej sa skrývala lízanka. Aj keď ma to veľmi prekvapilo, slušme som sa jej snažila vysvetliť že v obchode sa tovar predáva a ak tam niekto niečo zoberie, pani predavačky to musia zaplatiť a potom nemajú korunky aby niečo kúpili svojim detičkám. Povedala, že ju to mrzí a sľúbila mi, že sa to už nikdy nebude opakovať. V to isté popoludnie sme išli na detskú oslavu, odkiaľ si vo vrecku priniesla malú hračku. Znova sme mali rozhovor. Hračku som vrátila, na ďalší deň sme išli spolu do toho obchodu kúpiť rožky a popri tom som nám do košíka vložila aj tu ukradnutú hračku, ktorú sme neskôr zaplatili. Povedala som jej aké mi je to nepríjemné a čo by sa stalo, keby tie predavačky vedeli, čo urobila. Opäť prisľúbila, že sa to už nestane. Ale včera opäť priniesla zo škôlky sponku. Asi jej nedokážem správne vysvetliť vážnosť situácie a bojím sa, že sa ak s tým neprestane, všetci si ju zapamätajú ako zlodejku,príde o kamarátky a neskôr sa dostane od oveľa väčších problémov. Mohli by ste mi poradiť prosím? Môže byť problém aj to, že je jedináčik a má toho viac ako potrebuje?
Ďakujem za odpoveď... Jana
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, mohlo by Vám pomoci přečíst si tento článek: http://www.portal.cz/_nesmis-krast_/51284/. Může v tom být podvědomá příčina - a pokud Vás něco napadá (myslím Vás samotnou, ne jako přebraný názor někoho z okolí), určitě pomůže s tím něco udělat. Přestaňte se o dcerku bát, buď se Vaše obavy nevyplní, nebo budou dceři k dobru - když uvidí, že ji kradení vzdaluje kamarádkám apod., spíš pochopí, že to asi nebude nejlepší chování a začne se chovat jinak. Přeji hodně radosti s dcerkou!
zkoumání
Dobrý den,mé dcerce je 4,5 roku a už cca od jejích 2 let u ní pozoruji zvýšené pozorování lidí, které se mi zdá,že se s přibývajícím věkem stupňuje.Např.ve školce v šatně místo toho,aby se dcera oblékala,stále sleduje okolí a děti jak se převlékají,nebo jejich rodiče co říkají atd.Také na ulici se často otáčí po lidech, anebo pokud někoho míjíme,tak si ho velmi dlouho prohlíží,úplně zblízka a to i lidi,které vůbec nezná.Přitom bydlíme ve městě,tak je na lidi zvyklá.Jinak je to chytré dítě,učitelky v MŠ ji chválí.Je toto chování normální?Jak toto "zevlování" na lidi dceru odnaučit?Předem děkuji za odpověď.Marcela-Pelhřimov - otázka upravena poradcem
Marcela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marcelo, a ptala jste se dcerky, na co přesně se dívá? Třeba vidí věci, které zůstávají většině lidí skryté... Máte nějaký vážný důvod, proč se snažit ji to odnaučovat? Zkuste to brát s pochopením a nepovažovat ji kvůli tomu za nenormální; potom jí můžete jemně vysvětlovat, proč už je třeba se obléknout, případně jak by si mohli někteří lidé vykládat, kdyby se na ně příliš dlouho dívala. Časem se jistě nějak přizpůsobí, ale myslím si, že je důležité, abyste jí teď nevnukla pocit, že je divná. Přeji hodně radosti s dcerkou!
šikana
Dobrý den, prosím o radu, mám starost o 17-ti letou dceru, nevím jak postupovat dál. V 6 tř. ZŠ prožila šikanu, která se táhla několik měsíců, než se vše vyřešilo, a dceru asi fatálně poznamenala. Od té doby je uzavřená, komunikuje jen se mnou, na ZŠ poté odmítala chodit, vyhrožovali mě dokonce sociálkou, měla velkou absenci. Zkrátka pociťovala k děckám nepřekonatelný odpor. Na SŠ dochází individ. formou, učí se dobře, ale sociální fobie trvá, nedokáže si nic zařídit, zkoušky probíhají jen za mé přítomnosti. Několik let jsme docházely k dětskému psychiatrovi, ale to již odmítá, prý jí vůbec nepomohl. Mám obavy o její budoucnost. Děkuji za jakoukoliv radu.
Simona B
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Simono, spíše než psychiatra potřebuje dcera dobrého terapeuta. Pokud mi napíšete na mail, odkud jste, mohu se podívat, jestli nevím o někom, kdo by jí mohl pomoci.
batolata
Dobrý den,děkuji za odpověď, ale spíše šlo o to poradit nám ohledně psychologického vyšetření u takto malého dítěte , kterému jsou teprve 2 roky a zda je možno toto naše tvrzení nějak skrze chování vnuka ,otci dokázat.Právník neví, v psychologii se nevyzná a pracovnice OSPODu tvrdí, že s tím nejde nic dělat. Na internetu čtu, že je ještě příliš malý na nějaké takovéto vyšetření. Je mi vnuka líto, vidím na něm ,že má v hlavě guláš A také kdy by bylo možno dle jeho věku navštívit psychologa. Děkuji Dana P.
Dana Paulová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dano, pochybuji, že by se dalo dvouleté dítě psychologicky vyšetřit v tom smyslu, který uvádíte. Tzv. psychologické vyšetření u takto malých dětí spočívá pouze v diagnostice rozvoje různých schopností, dovedností a návyků, nejde o rozbor osobnosti nebo vztahů. Pokud vůbec existuje metoda, jak toto zjišťovat i u takto malých dětí, nebude v žádném případě neomylná a já bych se výsledky takového vyšetření zdráhala považovat za určující. Upřímně řečeno jsou často pomýlené i u vyšetření mnohem starších dětí... Pokud jde o návštěvu psychologa, záleží na tom, za jakým účelem. Na internetu u jednotlivých psychologů můžete vyčíst, kým a čím se hlavně zabývají. V ped.-psych. poradnách se zabývají předškoláky 3-6 let.

sexualita
Dobrý den. Mám veliký problém s teprve 12letou dcerou.Veškeré chování je v pořádku,nic se jí nedá vytknout.Všimla jsem si ale,že si hodně píše i volá na soc.sítích.Volá i v noci.Bála jsem se aby něco nevyvedla a nakoukla jsem na její stránky.Byl to pro mě šok.Píše si s mladíkem,naštěstí z jiného konce republiky a velmi často rozepisují jak se navzájem uspokojují,posílají si i hlasové zprávy.Nerada bych jí řekla,že jsem ji na stránky vlezla a že vím jak si s chlapcem píše, aby mi nepřestala věřit.Nejsem prudérní,mám již dvě děti dospělé, ale to co si píší, je vážně již pro starší.Nevím si rady, jak mám postupovat dále,abych ji neublížila.Chovám se jek bych o ničem nevěděla.Chci mít její důvěru jak u starších dětí, ale u nich jsem toto řešit nemusela.Nevím jestli jste schopna mi poradit. Aspoň prosím o radu, na koho se obrátit.Děkuji a přeji pěkný den
Míla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Mílo, děláte dobře, že dceři zamlčujete Váš vpád do jejího soukromí (i když ho plně chápu a můžete jí takto pomoci), aby k Vám neztratila důvěru. Myslím, že bude potřeba s dcerkou mluvit o internetu, sociálních sítích a jejich výhodách a nevýhodách až nebezpečích obecně, případně na příkladech ze života jiných lidí, aby dcerka pochopila, že to není všechno tak bezpečné a nevinné a případně sama vyvodila pro sebe důsledky (ten "chlapec" např. už nemusí být zdaleka žádný chlapec...). Zkuste se nejprve blíže informovat třeba zde http://www.prevence-praha.cz/odkazy/68-bezpecnost-na-internetu. Pokud máte pocit, že je dcerka podivně napřed pokud jde o sexualitu, můžete se poradit se sexuologem. Přeji Vám, abyste brzy mohla být klidná.
poruchy učení
Dobrý den,
jsem ve druháku na střední zemědělské škole. Moje učitelka mě poslala za speciálním pedagogem, protože si nestíhám psát poznámky a mám pocit, že se mi špatně uči, když se něco naučím, zapomenu to. Mohla by to byt nějaká porucha učeni?
Zuzana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzano, mohla by být, a pokud by byla, poradili by Vám i učitelům, jak Vám pomoci, abyste školu lépe zvládala. Tak ať se to podaří!
batolata
dobry den dcera bude mit zitra 17mesicu,je hodne fixovana na me .Stava se za kdyz nedostane co chce zacne hodne brecet .otec a jeho rodina mi rikaji at ji necham a nevsimam si ji al me to trha srdce kdyz vudim jak na me kouka a kouli se ji slzy a dokonce mi rekli zebby ji dali studenou sprchu.
Eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, řiďte se svým citem, vaše dcerka potřebuje pochopení a zastání. Dělejte to, co cítíte jako správné. Přeji hodně radosti s dcerkou!
jiný dotaz
Chtěla jsem jen vědět, co můžu dělat jestli on mi ten styk s dítětem může bránit nebo ne? A taky jestli syn bude v 15 jiná práva než teď když mu ještě 15 není.
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, na toto se prosím zeptejte právníka.
děti v rozvedené rodině
Dobrý večer, mám na vás dotaz, zda jde nějakým způsobem dokázat, že je dvouleté dítě ovlivňováno otcem, který ho má v péči, proti své matce a babičce.Dcera má určený styk se synem a v té době ho vídám i já jeho babička. Donedávna k matce i mě chodil rád a nerad se vracel k otci a jeho přítelkyni .Pomalu ze dne na den se situace změnila a on se při předávání chová k nám dvěma odmítavě. Víme a to i pracovnice OSPODu, že otec učí dítě říkat mami své přítelkyni a nemíní s tím přestat, dělá tak dítěti v hlavě guláš a to si s tím neví rady.Při styku s matkou a se mnou je k nám najednou zlý a odmítavý.Učili jsme ho říkat dceři ,,mamí,, a mne,,babí,,a on to říkal a rád. ,Najednou změnil a jsme máma a bába .Byl s námi hodně komunikativní a najednou je zakřiknutý a zamlklý.Nevíme co mu otec s přítelkyní o nás říkají, ale otec dává jasně najevo , že z tohoto má radost a ještě nás obviňuje, že bůh ví co malému neděláme , že k nám nechce.Už jednou prohlásil, že udělá vše ,
Dana P.
Mgr. Markéta Klingerová
...
děti v rozvedené rodině
pokračování....,abychom malého my a celá naše rodina nevídali, soud byl, ale jiného názoru a to se otci nelíbilo, což dal u soudu jasně najevo. Napadá mne tudíž jediná věc, dítě je ovlivňováno negativně proti matce a naší rodině , aby mohl říci, že je z nás frustrovaný a tudíž bude apelovat na soud, aby byl styk zakázán.Otec si neustále vymýšlí nové a nové nepodložené pomluvy, aby nás všechny poškodil.a když s tím neobstojí u soudu a OSPODu, tak to zkouší tímto způsobem.Nikdy jsme malému ničím neublížili, jenom dcera byla psych. nemocná nezvládala péči , tak ho soud určil do péče otce a ona má soudně určený normální styk , kterému se otec snaží všemožně zabránit .Prosím poraďte co můžeme udělat , aby toto nemohl dělat. Děkuji Dana P.
Dana P.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dano, obraťte se s tímto dotazem na sociální pracovnici nebo právníka, já se v těchto věcech nevyznám.
batolata
dobrý den,
mame ročního kloučka.Nevim jak ho naucit aby mě "neignoroval",slyší dobře akorat když ho zavolam jmenem tak nereaguje,jen když se jemu chce.
Děkuji za Vaší odpověd - otázka upravena poradcem
vicka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Váš klouček není robot ani loutka - reaguje jen když chce prostě proto, že jinak je zaujatý něčím jiným, z jeho hlediska v té chvíli mnohem zajímavějším a důležitějším :). Když chcete, aby Vás vzal na vědomí, jděte až k němu, dřepněte si na jeho úroveň a pak teprve k němu mluvte (a nečekejte, že bude poslušný, roční dítě chce hlavně objevovat a zkoumat okolní svět, a je na nás, abychom mu to v maximální možné míře umožnili). Přeji hodně radosti se synkem!
puberta
Dobry vecer,chtela bych poradit mam 14 dceru,zustava casto doma. Nechce chodit do skoly vymlouva se ze ji neni dobre a nebo ze je nemocna. Treba jde 2 dny v tydnu do skoly a pak odmita jit. Nevim si sni uz rady. Chtela bych poradit co mam udelat. Dekuji
Romana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Romano, zjistěte, proč do té školy nechce chodit. Jestli kvůli učení (které třeba nezvládá), nebo vztahům - se spolužáky, učiteli... Jestli není šikanovaná, jestli není takových  "nechodičů" více atd. Zkuste se na to zeptat jí (v dobrém, ne inkvizitorsky), a také se poradit s jejími učiteli. Podle příčiny pak zjistíte, co je třeba dělat, aby se situace změnila. Přeji, aby se to podařilo.
plačtivost
p.doktorko moje pravnučka 6 měs.když brečíani nevíme něky proč tak se při tom hrozně třepe hlavně ruce,mám obavy o její psychiku,co stím? děkuji
Hana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hano, hlavně je dobré pláči u miminka předcházet. Některá miminka prostě potřebují být stále u maminky, jinak se necítí bezpečně - takže i když se zdá, že jim nic nechybí, je to právě maminka, kterou potřebují (je možné např. nosit v šátku). Pokud máte podezření na nějakou odchylku, upozorněte pediatra.
dospívající děti
Dobrý den, je mi 17 a chtěla bych se zeptat moje rodiče jsou na mě příšerně upnutí až je to moc, maji problém me pustit například v 6 večer ven, nemohla jsem být s přítelem na silvestra, trestají mě za špatnou známku, kterou dostanu tak jednou za dva měsíce a berou mi za to telefon, pořád mají s něčím problém, řídí mi život do kolika s nimi mám bydlet, že půjdu na vysokou školu a ze se nesmím odstěhovat dříve než tu vysokou dodělam, prosím poraďte mi co mám dělat.
Klára
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kláro, doporučuji Vám odstěhovat se až ve chvíli, kdy budete mít vlastní příjem - tak to také nejspíš Vaši rodiče myslí, nechtějí, abyste se ocitla v situaci, že nebudete mít kde bydlet a jak se uživit, což jim jistě nemůžete zazlívat, jde jim o Vaše dobro, i když Vám to tak v tuto chvíli nepřipadá. Pokud se v 18 letech dokážete sama uživit (včetně bydlení), pak Vás samozřejmě těžko mohou přivázat k nábytku a nepustit Vás. Kdybyste plánovala odstěhovat se k příteli a být na něm po dobu studií závislá, pak je to hodně odvážný krok a k příteli poněkud nefér. Řekla bych tedy, že pokud při vysoké nebudete mít dostatečně výdělečné zaměstnání, buďte ráda, že Vás rodiče chtějí na škole podporovat. Když se budete chovat dospěle (= zrale), jistě nebudou mít nic proti Vašemu osobnímu životu. Přeji hodně radosti!
děti v rozvedené rodině
Dobry den,rozchazime se s pritelem,mame triletou dceru..Poradte prosim jak ji mam ci nemam zdelit ze bude zit jen semnou a v jinem byte. Pro mne samotnou je to velmi tezka situace. Chtela bych aby se ji to dotklo co nejmene. Dekuji
D.M.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, nevymýšlejte si nepravdy, pravdu se snažte formulovat tak, aby co nejméně ranila, pokud se přítel s dcerou chce vídat, ujistěte ji, že ji oba milujete pořád stejně a že vás ani jednoho neztratí. Ubezpečte ji také, že rozchod není v žádném případě její vina, že to vůbec není kvůli ní. Přeji všem co nejhladší průběh.
dospívající děti
Dobrý den. Je mi 16 let a chodím na UMPRUM SOŠ. Známky nemám nejlepší a vztah s rodiči je na bodu mrazu. Stále mě peskují za to, že se neučím a dělám si co chci. Stále se s nimy hádám a konec těchto problémů je v nedohlednu. Bohužel mě škola nebaví a to je možná jedna z příčin hádek. Chtěl bych si jít po svém a dokázat rodičům, že to zvládnu. Chovají se ke mně, jako by mi bylo 10 a to mne obtěžuje. Když se jim snažím vysvětlit, že je mi 16 a že by neuškodilo, kdyby ke mně změnily přístup, tak sem pro ně, s prominutím, debil.Nesnáším je a nejradši bych si klidně teď zabalil věci a odešel. Moje sestřenice je výchovná poradkyně v oblasti adopce, atd. Avšak mě moc nepomohla. Prosím Vás o radu. Předem mnohokrát děkuji.
Martin
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martine, ujasněte si, co vám na škole vadí, proč jste se tam ocitl, jestli nestojí za to se trochu zasnažit, abyste školu dokončil, nebo jestli máte jasnou představu, na jakou jinou školu byste šel a co by Vám dala do života. Ujasněte si, čeho byste dosáhl tím, že byste si zabalil věci a odešel - a kam a za co. Dále zkuste změnit nejprve Vy (protože Vy jste ten, kdo stojí o změnu, a nemůžeme měnit druhé, jen sami sebe) svůj přístup k rodičům, svůj způsob komunikace s nimi - když uvidí, že nejste vzdorovitý teenager, ale rozumný dospívající, který si jich a jejich názoru váží, ale rád by přispěl i svým vlastním názorem, pak Vám mohou začít naslouchat. Hádavým tónem se nikdy nedomluvíte. Držím palce, abyste našel svou cestu k rodičům i v životě!
batolata
Dobry Den, sleduji Vasi rubriku skoro kazdy den a velice se mi libi Vase odpovedi a rady. Prosim o radu ohledne me 2 a 3 mesicni dcerky. Je to zlate dite, velice stastna, hrava a vesmes hodna. pred asi mesicem nam zacalo obdobi vzdoru a tak jsme doma nastolili "cas v koute" ktery pouzivame kdyz neposloucha nebo zlobi. musi tam premyslet o svem chovani a pak se omluvit. funguje to s ni krasne jenze dneska rano jsem zjistila ze taky ve skolce (zijeme v Jizni Africe a mala chodi do montesori skolky) se toto obdobi vzdoru projevuje. pani ucitelka mi dnes rekla ze Thalia zducha ostatni deti kdyz uz si s nimi nechce hrat nebo maji hracku co chce ona. a ze taky obcas jim placne. ve skolce s ni o tom taky mluvi a disciplinujou ji ale jak to mam resit? je neco co muzu udelat doma aby tohle uz nedelala? - otázka upravena poradcem
Pavli
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavli, řešte chování, jehož jste svědkem, dělá to i když je s vámi mezi jinými dětmi? Chování ve školce by měly zvládnout paní učitelky. Jinak dvouleté dítě a čas v koutě... inu když vám to funguje a jste s tím obě spokojené...:) Jen jestli se neomlouvá proto, že už má kouta dost, tak abyste jí s tím už dala pokoj...:) Přeji hodně radosti s dcerkou!
dospívající děti
Dobrý den p.Klingerová,chtěla bych pomoci jak na dceru která má v létě 15 let.Problémy se s ní táhnou min. 2 roky.Už jsem zkusila tři psychology a všechny odmítla s tím že ona žádný problém nemá.Přitom se ke mě a ke svým bratrům chová celkem nepatřičně,permanentně všem lže,ve škole není schopná se učit a výběr školy,oboru taky neřeší.Jsem už z toho vyřízená ;o( Dokonce jsem hledala pomoc i přes sociální úřad.Nevím jak dál a hlavně bych chtěla zase žít v klidu i s klukama a né snášet to co doteď.Aby něco udělala doma to je jen zázrakem a myslí si že ji vše projde a ze všeho se vylže a všichni ji to budou věřit a já donekonečna snášet.Změna psychologa už nepomůže jelikož nechce ani spolupracovat a nutit ji nemůžu. Už jsem zoufalá z toho že nestojí o změnu ani rady,neposlouchá a jen dělá neplechu,špínu.....Za jakoukoli radu děkuji. Monika
Monika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Moniko, i Vám doporučím tuto knihu http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali.html a hlavně zkuste v sobě najít (i když to může být těžké vzhledem k tomu, co mezi vámi už delší dobu probíhá) čistou lásku ke své dceři a přistoupit k situaci nikoli způsobem "jak na dceru", ale "jak s dcerou, co pro ni mohu udělat, co mohu já změnit". Nacházíte se v začarovaném kruhu a je třeba z něj vystoupit a zkusit něco jinak - ale změnit můžete jen svůj přístup. Zkuste si nemyslet, že vám ubližuje schválně, ale že je to od ní zoufalé volání o pomoc, které nedokáže formulovat slovně. Je to opravdu těžké tohle si v sobě "přehodit", ale není jiná cesta - jinak budete spolu pořád jen na válečné stezce a vše se bude jen zhoršovat. Přeji, abyste k sobě dokázaly najít cestu!
změna chování
Dobrý den,mám v péči svého bratra,před čtyřmi lety nám zemřela maminka a před rokem a půl i taťka,je mu jedenáct a lže mi,převážně co se týká školy,lže i paní učitelce,zapírá úkoly,pomůcky atd.Nevím si rady
lucie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucie, Váš bratr zřejmě těžce nese ztrátu rodičů a změna chování je toho následkem. Chtělo by to navštívit někoho, kdo zjistí, v čem přesně chlapec potřebuje pomoct (jestli už se se ztrátou nějak vyrovnal nebo je třeba mu terapeuticky pomoci, jestli má nějaké problémy ve škole, které by se daly řešit atd.) - buď ped.-psych. poradnu, máte-li tam dobrého psychologa, nebo jiného dobrého dětského psychologa. Dále by Vám mohlo pomoci dozvědět se něco o vhodném způsobu komunikace s dítětem - např. http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali.html nebo www.nevychova.cz. Držím palce, aby se vám všem společně lépe žilo!
batolata
Dobrý den. Učím svého syna 2 roky, že si bez svolení kamaráda nemůže brát kamarádovy hračky - zeptej se a uvidíš. Ale - situace - jeden chlapeček přinesl na plavání autíčka. Můj syn sel (s mojí asistencí) a kluka poprosil, jestli si může s autíčky hrát - NE. Tak jsem synovi vysvětlila, že to musí přijmout. Byl smutný, ale v pohodě. Vteřinu na to si autíčka bez ptaní vzal jiný chlapeček a prostě si s nimi hrál. Jeho matka tomu pouze přihlížel a nechala ho. Tak nevím, jestli mám svého syna tak "buzerovat", nebo ho prostě nechat. Bylo mi ho lito. - otázka upravena poradcem
tatana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, obdivuji Vašeho chlapečka, že je ve dvou letech schopný toto přijmout. Myslím, že bych ani nezazlívala mamince toho chlapečka, který se nezeptal a rovnou si hrál, že nezasahovala - pokud to tomu vlastníkovi autíček nevadilo (to by se asi byl ohradil). Možná byste mohla zatím nechat synka vykomunikovat si to po svém, a teprve kdyby šlo do tuhého (tj. hračky by si půjčil a majitel by se začal silně ohrazovat), do věci se vložit. Majitel mohl svým NE reagovat třeba i na vaši asistenci, nebo by tak odpověděl každému, kdo by se zeptal (ale když si to někdo jen tak vezme, nijak mu to v daný okamžik nevadí, protože se zabývá zrovna něčím jiným). Takže můj názor - "nebuzerovat", jen učit komunikovat, když dojde ke kolizi. Přeji radost se synkem!
odlišnost
Dobrý den. Máme vnuka 4,5 roku a máme obavy.od mala špatně spí, malo ji, malo mluví . nechce chovat, vzít za ruku je taky problém. Nepodíval se do oči, diva se jakoby za vas. O nic si neřekne. U her nevydrží, jakoby u toho přestane přemýšlet. Dcera za nej vše dělá.podává mu piti. Podává mu hračky, když to neudělá vnuk jenom pláče. Když mu s něčím poradime, tak to nikdy neudela. Nevíme jestli je to rozmazlenost, nebo nějaká porucha. Dekuji
marie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marie, já to také nevím. To by musel posoudit dětský psycholog, který by měl možnost dítě pozorovat a podrobně mluvit s jeho rodiči.
neposlušnost
Dobrý den, mám již delší dobu problém se svým 4letym synem. S otcem dítěte nežijeme od narození syna.Nyní mám téměř rok přítele,který s námi žije. Mam pocit,že syn absolutně ignoruje a neposlechne v ničem. Už jsem z toho dost unavena. Přítel tvrdí,že si ze mě dělá legraci a nemá ze mě žádný respekt. Nechci ho fyzicky trest,ani křičet,ale občas povolí nervy a udělám to. Nechci,aby to tak dál pokračovalo. Poraďte mi prosím na koho se mohu obrátit,nejlépe v Plzni. Děkuji moc za radu a přeji hezký den..Vladka
Vlaďka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Vlaďko, v Plzni se můžete obrátit na mě, pokud chcete :).
čtenáři
Pro Veroniku, jestli jí to pomůže:-), já tenkrát spala s rodiči v ložnici na starém gauči až do puberty, než se jim konečně podařilo mně vystěhovat do pokojíčku a žádné trvalé následky to na mně nezanechalo (nevím tedy jak na nich), v 18 ti jsem se z domova normálně odešla a osamostatnila se, takže to snad ani nemělo cenu, mně na těch pár let kupovat postel?. - otázka upravena poradcem
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
...
rozdilne nazory na vychovu
Dobrý den Markéto, chtěla jsem se Vás zeptat jestli je nějaký věkový limit do kdy dítě může spát s rodiči?
Dcera bude mít 5 let v srpnu a spává u nás v ložnici místo ve svém pokojíčku.
Máme počkat až sama bude chtít nebo být přísnější.
Děkuji za odpověď
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Veroniko, především se oprostěte od představy, že existují nějaké objektivně platné limity čehokoli. Na spaní s rodiči jsou různé názory, např. kontaktní rodičovství považuje spaní společně až do pěti let věku za žádoucí. Osobně si myslím, že záleží na konkrétní rodině, jak jim to vyhovuje. Co chtějí a potřebují děti a jak to cítí rodiče. Pokud vám dcerka v ložnici nevadí, není důvod ji odtamtud vypuzovat předčasně. Naomi Aldort říká, že si děti samy řeknou, až budou chtít spát jinde. Pokud ale rodičům vadí, že dítě spí s nimi, nemůže doma panovat pohoda, a pak je situace jiná a je třeba ji řešit. Moje dcera spí ve své posteli, ale jsem u ní tak dlouho, dokud neusne, a když se v noci probudí, zavolá mě a jsem zase u ní, dokud neusne. Pro mě je toto nejlepší řešení, potřebuju mít svou postel pro sebe a klid na spaní. Jiní rodiče si zase nemohou vynachválit, že spí se svými (i většími) dětmi pohromadě. Takže - zařiďte si to po svém a přeji příjemné spaní!
děti v rozvedené rodině
Dobrý den,
mám syna, kterému je 14 v květnu mu bude 15 let. V opatrovnictví ho má otec, jelikož já žiji v Anglii a mám tam i práci. Momentálně jsem přijela do Čech, abych se se svým synem střetla a jela se podívat za mojí rodinou, kterou on nevídá. Otec to zakázal. Poté jsem ho chtěla na víkend opět jsem se dočkala jen odpovědi, že nesmím.Syn se mnou chtěl odejít, dokonce mě i prosil, abych něco udělala, že s ním být nechce.Řekl mi, že v 15 si můžu přijet udělat mu občanský průkaz a vzít si ho. Byla jsem u sociální pracovnice, jelikož otec má dohled od kurátorky tak jsem jí navštívila a ta mi řekla, že mi bránit ve styku se synem nemůže. Po druhém shledání se synem mi řekl sám syn i otec, že jiná sociální pracovnice mu doporučila, že by se syn se mnou vídat neměl. Tuto sociální pracovnici jsem nijak nekontaktovala, ona mě nezná a ani mě v životě neviděla.
Děkuji za odpověď
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, nenašla jsem ve Vašem příspěvku otázku, nevím, na co odpovědět.
strach z odloučení
Dobrý den, chtěla bych se poradit ohledně dcery. Bude jí šest let a má jet do školky v přírodě. Problém je v tom, že bez nás spala pouze jednou mimo domov u babičky v cca 3 letech a od té doby nechtěla, že se jí bude stýskat. V poslední době jsme udělali dva pokusy, které skončily pláčem a telefonátem babičky, ať si pro ni přijdeme, že říká, že to nezvládne, že se jí stýská. (Bydlíme ve vedlejším domě.) Paní učitelky jsme o tom informavali, nemají s tím problém, ale chtějí, aby to předtím u babičky zkusila, což se nedaří. Jinou možnost, kde by přes noc mohla být bez rodičů nemáme. Dcera na mně byla vždy dost závislá, ve školce si obtížně zvykala, ale teď problém nemá, líbí se jí tam. Do školky v přírodě by jela, ale nedokáže si představit, že tam musí být přes noc, asi měla představu, že tam budou jen přes den. Poradíte nám co s tím? Děkuji za odpověď.
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Veroniko, máte dvě možnosti - buď dcerku necháte u babičky s tím, že se předem dohodnete, že vám babička zkrátka nebude volat a že to holčička prostě zvládne. I kdyby s pláčem. Jinak si nikdy neověří, že se to zvládnout dá, když stačí zaplakat a už babička volá. Jedině když zažije, že lze přespat jinde a "nezemřít", může se v jejím postoji něco změnit. Nebo přijmete to, že bez vás být nechce, a na školku v přírodě nepojede. Můžete jí to také takto vysvětlit; mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že paní učitelky budou mít dost práce a starostí i bez extrémně stýskavého dítka. Ať se rozhodne, jestli to u babičky zkusí "přežít" (ale v tom jí musí pomoct babička tím, že vám volat opravdu nebude), aby na školku v přírodě mohla jet, nebo jestli raději zůstane doma. Přeji dcerce hodně odvahy!
krádeže
Dobrý den, Markéto. Mám na Vás dotaz týkající se krádeže a lhaní jedné mé svěřenkyně ve zájmovém kroužku. Je jí 13 let a už od dětství má problémy s lhaním. To jsme u ní velmi brzy odhalili (vedení) a po dlouhých rozhovorech jsme dospěli k závěru, že o tom ostatním svěřenkyním neřekneme, abychom ji tím nevyřadili z kolektivu. Kolektiv dívek je opravdu dobrý, mají se rády a jsou k sobě upřímné. Dokonce se i na jednom ze zamýšlecích a debatních programů naše svěřenkyně přiznala ostatním holkám, že má velký problém se lhaním. Takže v tomto ohledu je určitý pokrok, ale bohužel se nám před 2 týdny stalo, že velice pravděpodobně odcizila peníze z oddílové peněženky, která zůstala chvíli nestřežena a pouze ona a druhý vedoucí viděli, kam se ukládá... A teď nevíme, jak se zachovat, abychom ji nevystavili moc velkému stresu. Má komplikovanou rodinnou situaci a a navíc jsou velmi chudí. Věřím, že peníze vzala z důvodu, že si chtěla koupit něco, o čem obvykle může jenom snít. Možná je i vzala proto, že chtěla, aby její bratr mohl do kroužku také (v rodině neměli na zaplacení členských příspěvků). S rodiči to příliš řešit nechci, většinou ji čeká pouze výprask a nesmyslné tresty, zároveň to ale nechceme nechat být. Sama chodí do psychologické poradny, ale obávám se, že tam mi nemůžou jen tak poskytnout informace o klientovi. Jak se máme zachovat? Snažíme se, aby náš oddíl pro ni byl místem, kde může lidem důvěřovat, ale musí pochopit, že tímhle se důvěra bohužel ničí. Děkuji za Vaši odpověď.
Denisa
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Deniso, řekla bych, že pokud si nejste jisti, že ty peníze vzala, pokud je vzala jen "velice pravděpodobně", nemáte co s ní řešit - jestli je nevzala (nikdy nevíte, jestli se někdo jiný nějak nepřichomýtl, aniž by se o tom vědělo), nadělali byste opravdu velkou škodu, kdybyste ji z toho obvinili. Myslím, že můžete působit pouze nepřímo, můžete třeba oddílu předestřít hypotetickou situaci k řešení (sociodrama) - děti se nad tím mohou zamyslet, diskutovat ve skupinkách, pak dohromady (např. nějakou modelovou situaci, že nějaké dítě někde vzalo peníze - jaký k tomu mohlo mít důvod? jak se teď možná cítí? co by mu pomohlo situaci napravit? jak by se dalo do budoucna vzniku takové situace předcházet?). Přeji hodně radosti z práce s dětmi!
batolata
Dobrý den, od září budu nastupovat do prace na 22 hodin týdne, s tim, ze jeden den budu mit volno. Dcerce bude v te dobe 1,5 roku. Budu ucit, takze se jedna o hlídání mezi 8-13 hodinou, bude hlidat babicka, moje mamka. Problém je, ze z toho mám výčitky, muze to nejak změnit osobnost dítěte? Do prace se tesim, ale zároveň bych chtela byt s malou. Je na místě mit obavy z toho, ze dceru bude vychovávat babicka? Budu s ni každý den od 13 hod a jeden den cely. Dekuji za odpověd, kateřina
katerina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kateřino, musíte si sama v sobě vyřešit, jestli do práce jít chcete, nebo nechcete. Právě tento rozpor může Vaši maličkou zneklidňovat a poznamenat. Jestli opravdu do práce chcete, jestli je dcerka na babičku zvyklá a má ji ráda, stačí, abyste byla s tímto řešením vnitřně spokojená a dcerka to zřejmě přijme v pohodě (předpokládám, že pokud by byla nějak extrémně závislá na Vaší přítomnosti, nástup do práce byste neplánovala) a nijak ji to negativně nepoznamená. Pokud do práce půjdete, ale budete si dělat výčitky, nebude to dobré ani pro jednu z vás. Přeji klid v duši!
čtenáři
Pekny den pani Marketo, cas od casu procitam Vase odpovedi pro inspiraci. mam syna temer 6 let a mam se porad co ucit, jak z nej vychovat krasneho a sebevedomeho cloveka. a jsou chvile, kdy jsem na nej opravdu velmi pysna:-) vase slova mi vzdy mluvi z duse!!!kez bych vas mela vzdy po ruce, kdyz si zrovna nevim rady. naprosto s vasimi postrehy a radami souhlasim! kez by bylo ve skolach i vic ucitelek s uzasnym pristupem k detem, jako jste vy. diky moc! sylva
sylva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Sylvo, děkuji za zpětnou vazbu, a jestli s mými slovy souzníte, pak mě nepotřebujete - stačí, když si v dané chvíli "poodstoupíte", podíváte se na problém zvenku, a hned Vám naskočí, jak to řešit. Dělám to také tak :).
problémový učitel
Dobrý den,
Učitelka v Mš si zasedla na moji dceru, prý se straní kolektivu a neuměřeně reaguje. Naposledy vymyslela, že dcera chodí špinavá a my se o ní nestaráme. Manželovi vrazila do ruky tašku s oblečením a nápisem špinavé a od ředitelky školy přišel výhružný e-mail, že jesti se situace nezlepší, zavolají sociálku. A větička, že se mám odpoledne o děti starat. Jsem z toho na prášky, nic z toho není pravda, o děti se staráme a po odpoledni rozhodně po hospodách opravu nelítáme. Cítím se uražené, nespravedivě osočená a mám problém do školy dceru vodit a vůbec se na paní učitelku jen podívat. Co mám dělat, hodit to za hlavu nebo se bránit ? ale jak, učitelce ředitelka věří a já jsem krkavčí matka a manžel krkavčí otec. Přitom dcera je šikovná, umí spoustu básniček, písniček, zná všechny barvy, umí některá písmena a čísla, je ale dost introvertní - po manželovi. A my s manželem rozhodně žádné špíny nejsme. Strašně mě to trápí a nevíc co s tím....
Milena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Mileno, pokud je to tak, jak píšete, vidím jedinou možnost, a tou je změnit školku. Takovéto chování k vám je nepřípustné, bůhví, jak se chovají k dětem... Držím palce.
batolata
Dobrý den paní magistro,
obracím se na vás s dotazem ohledně mého syna, který má 2,5 roku. Absolvoval dvě vstupní hodiny tzv. adaptačního kurzu pro děti před školkou - je to jednou týdně na dvě hodiny bez rodičů (děti zde zpívají, cvičí, malují atd), jelikož od září by měl začít chodit a myslela jsem si, že mu to pomůže začlenit se mezi děti, naučí si hrát s dětmi a víc se rozmluví. S dětmi se potkáváme jen na hřištích či na procházkách a to má vždy obrovskou radost, hned začne poskakovat, smát se, vrhá se k nim, je zkrátka rád v dětské společnosti. Nyní mi paní vychovatelka sdělila, že syn je zcela nevyzrálý, nechápal, co se po něm chce, jen tam stál, byl jakoby ztracený, nespolupracoval. Dohodli jsme se, že to nebudeme lámat přes koleno, a chodit nebudeme, nicméně paní vychovatelka podotkla, že se mu zřejmě moc nevěnujeme, neumí udržet pozornost, neumí si hrát atd. Velmi mě to zamrzelo. S manželem i babičkami se mu samozřejmě věnujeme, ale je pravdou, že pozornost udržet neumí. ....(1.část.)
Veronika F.
Mgr. Markéta Klingerová
...
batolata
(2.část)...když si s ním hrajeme, jakoby nechápal účel hry (malování - pastelky raději rozházel po zemi a pak zase skládal zpět do kelímku, puzzle ho nezabaví, kostičky lego ovládal už v 1,5 roce a nyní se u nich nudí, společné cvičení už vůbec ne, to vždy odběhne, moc nemluví, ale zpívá si sám pro sebe melodie skákal pes atd, jízda na odrážedle ho nebaví, ale neustále běhá...) Baví ho poznávání čísel, písmenka, dopravní značky, obecně knížky s obrázky a pak zvláštní jednostranné činnosti jako zavírání a otvírání dveří, jezdí z židlemi sem a tam i třeba hodinu. Má oblíbené seriály jako je prasátko pepa, u toho se moc směje a začal podle toho opakovat slova. Chodili jsme na plavání, tam byl jeden z nejlepších.Snažím se mu věnovat, ale jakoby o to nestojí. Nechci ho nechávat růst jako dříví v lese, ale nevím, jak na něj, když ve výsledku působí, že je jiný. Obávám se, že bude mít problém ve školce, ale nevím, jak mu pomoci, aby více poslouchal a hrál si tak, jako ostatní děti. Děkuji za vaši reakci.
Veronika F.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Veroniko, musela jsem se znovu podívat, kolik je Vašemu synkovi let - proč by probůh měl ve 2,5 letech dělat všechno to, co uváděla paní vychovatelka, ve zcela neznámém prostředí? Jak by paní vychovatelka mohla z 2x dvou hodin, které ve školce strávil, poznat, jestli se mu věnujete, a vlastně vůbec jak by o něm mohla něco poznat? Zřejmě vlastní křišťálovou kouli... Chápu Vaše přání, aby "byl jako ostatní děti", myslíte to dobře, aby "zapadl" a necítil se špatně - ale opravdu chceme, aby naše dítě bylo jako přes kopírák s těmi ostatními? Je to vůbec možné? Popisujete, kolik toho ve 2,5 letech! umí, co ho baví, zajímá, v čem je dobrý - a pochybujete o tom, jestli pro něj děláte to, co máte? Umět udržet pozornost u něčeho, co si dítě samo nevybralo, je požadovaná kvalita u předškoláka, nikoli u 2,5 letého dítěte! Radujte se ze svého synka, nechte ho rozvíjet se podle svého, a pokud ho v září musíte dát do školky, dejte, pokud nemusíte a synek by tam nebyl spokojený (to se ale jistě nepozná za dvě návštěvy; nicméně pokud máte ze školek na výběr, tato by mi byla svým přístupem poněkud podezřelá), nedávejte. Jestli bude Váš synek v něčem jiný než většina ostatních dětí se teď ještě nedá určit, tak se tím zatím nezabývejte a těšte se ze všeho, z čeho jste se těšila, než k Vám pohovořila zmíněná paní vychovatelka... Přeji Vám hodně radosti se synkem!
předškoláci
Dobrý den Markéto,máme syna, je mu 4,5roku, chodí do vesnické školky, ale jen na dopol. a ještě v pátky zůstává doma. Jsem doma s mladším 2 letým. Staršímu se poslední dobou do školky nechce, skoro každé ráno ho přesvědčuji a nebaví mě to. Nevidím v tom moc smysl, když tam nechce, nejraději bych ho nechala doma, když nemusím do práce. Dokonce přemýšlím o tom, zda je opravdu nutné, aby chodil příští rok jako předškolák. Je pro dítě opravdu tak strašně důležitý kontakt s 15 dětmi nebo je v pohodě být doma s rodinou a párkrát týdně zajít odpol. domů za kamarády? Moc by mě zajímal váš názor :) já myslím, že každé dítě je jiné a dokáže si říct co mu vyhovuje. U nás jsou problém hlavně prarodiče a půlka vesnice, všichni jsou si jistí, že dítě do školky MUSÍ.. Mockrát děkuji. Alena
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, už jsem tu na podobné dotazy odpovídala, věřte své intuici a dejte na ni. Co si myslí někdo jiný než přímo zúčastnění je nepodstatné. Hodně rodinné radosti!
čtenáři
Dobrý den, ráda čtu Vaše odpovědi v poradně. Často s nimi bezvýhradně souhlasím, ale po přečtení odpovědi Veronice tomu tak není. Píšete, kde a jak "špatně" komunikuje se synem..., ale nějak se mi vytrácí třeba komunikace s dědou. Ten žije sportovními úspěchy svého vnuka / i paní učitelka /, ale to, že by přišel na návštěvu a viděl plesnivé zbytky jídla a špinavé prádlo na hromadě ve vnukově pokoji a mohl s vnukem "komunikovat" o tomto ? Tedy uznávaný mužský element v rodině, který by mohl pomoci ? Víte, znám pár kluků, třicátníků, kteří mají pokoje v podobném stavu, takže pokud si nedokázali aspoň zběžně uklidit ve 12, nedělají to ani dnes. Z dopisu maminky vyplývá, že opravdu není tou matkou, která by chtěla úzkostlivý pořádek. Takže maminka je ta špatná, která chce i něco jiného, co nesklízí potlesk na veřejné scéně !? - otázka upravena poradcem
Hana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hano, Veronika není "ta špatná", to je Vaše interpretace. Veronika mě požádala o radu, v čem vidím možnost zlepšení jejího vztahu a porozumění se synem, na to jsem odpověděla. Veronika nemůže ovlivnit dědečka, kdyby mohla, už by to dávno udělala a problém by nebyl. Proto jsem vzala jako fakt, že s dědečkem nehne, a jediné, co může změnit, je její přístup k synovi.
puberta
Dobrý den,
v poslední době si nevím rady se svým synem. Čím je vzpurnější, tím víc zapadávám do autoritatiního chování, což se mi na mě moc nelíbí, ale jsou chvíle, kdy mám pocit, že prostě nemám na výběr.
Synovi je 12, se svým tatínkem se už od narození vídá velmi sporadicky (průměrně odhadem tak 1x za 2 roky), takže se prakticky neznají. Zato má pěkný vztah k mým rodičům, zejména k dědečkovi.
Mně se podařilo navázat první stabilní vztah teprve před 4,5 lety, poslední 2 roky spolu bydlíme. Syn s přítelem bližší vztah nenavázal, spíš se jen tak tolerují, myslím, že je to nyní oboustranně spíš chladnější vztah, možná s jemnou rivalitou. Přítel má kromě toho dva syny v podobném věku, jako je můj syn, a to je skutečnost, která nám v minulosti způsobovala poměrně horké chvilky ve všech našich vzájemných vztazích. V posledním roce se ale situace konečně výrazně uklidnila (čemuž například napomohl i větší byt, víc soukromí a řada dalších drobných úprav podmínek)..
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
...(pokračování) Se synem jsem mívala hezký a blízký vztah, bohužel, v poslední době se začaly objevovat problémy. Zatímco dříve jsme fungovali jako tým, byl samostatný, spolehlivý, dalo se s ním domluvit, projevoval mi náklonnost, teď je všechno úplně jinak.
Začalo to plíživě, nejprve začal výrazně lpět na svém soukromí. Dostal poprvé pokoj sám pro sebe a po konfliktním období se syny mého přítele, jsem i chápala, že je tam vůbec nechce pouštět (ani mého přítele), zamykal si tam, když šel ven. Myslela jsem, že se časem uvolní a bude líp, ale naopak se to spíš vystupňovalo.
Že začal tendovat k nepořádku (ale opravdu strašnému - oblečení čisté, špinavé na zemi, jídlo všude, skleničky, petlahve, boty...to je pro něj ideální představa), to bych ještě chápala, taky jsem to v jeho věku cítila trochu jinak, než teď. Nicméně je pro mě nepřijatelné to tak nechat, takže jsem mu řekla, co už je prostě přes čáru, co nebudu tolerovat a dala jsem mu lhůtu, do které to má napravit s tím, že pokud to neuělá, tak to udělám já....
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
...pokaždé se na to vykašlal, takže jsem mu tam pak prostě uklidila. Jenže to je něco, co on prostě nesnese. Strašlivě zuří, dostane vždycky cholerický záchvat, brečí, křičí, vzteky ničí věci a v poslední době si oblíbil pomstu. Zpravidla mi něco schová, nebo tak nějak trochu zničí (např. vystříká část voňavky, rozthnul mi náramek), já ty věci potom hledám, ptám se a on dělá, že nic neví. Naposledy už nevěděl, co by mi udělal, tak alespoň mému příteli sebral a schoval dvoutisícovku, trvalo několik dní, než jsem ho donutila, aby to vrátil (potom přiznal, že mě tím prý chtěl potrestat za to, že jsem mu zametla v pokoji a vyprala jeho na zemi ležící prádlo). Všichni (hlavně dědeček) mi říkají: "A tak ho nech, on z toho vyroste." Nejsem zrovna pedant na čistotu a úklid, ale přece na to nemůžu úplně rezignovat? Plesnivé zbytky jídla (které mu systematicky a tajně dodává děda, abych o tom nevěděla) mezi kusy oblečení na podlaze, to fakt nejde...
Ale to není ještě to nejhorší. - otázka upravena poradcem
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
Syn je opravdu dobrý ve sportu. V tom ho hodně podporuje děda, já jsem pravý opak, vždycky jsem spíš malovala, četla a hrála na klavír. Teď se začal i specializovat. Je skvělé, že ho něco tak baví a chce to dělat, bohužel si ale přitom zároveň začal myslet, že to je to jediné, co má smysl a nemá podle něj tudíž valný význam věnovat byť jen pár minut přípravě do školy. Tenhle přístup už se začal i projevovat na známkách a právě teď aktuálně to šlo opravdu hodně dolů. Je přitom zcela zjevné, že je na vině jeho lhostejný přístup, řadu pětek například "nachytal" za nedonesené úkoly. Až doteď se vždycky do školy připravoval sám a zvládal to. Stále mu opakuju, že když si s něčím nebude vědět rady, ať za mnou přijde. Dřív to fungovalo, ale teď jenom řekne, že je to "v pohodě" a pak přinese nějakou čtyřku. Učit se se mnou nechce, ani to nejde, protože neguje všechno, co řeknu, nic mi nevěří a všechno dělá naopak, než jsem ho vybídla.
Jsem docela zoufalá, je ho škoda, je to chytrý kluk. - otázka upravena poradcem
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
Ve škole ho přesto chválí, paní učitelka ho posílá na všechny sportovní turnaje reprezentovat školu a na třídních schůzkách mluví tak jako kdyby do něj byla zamilovaná. Řekne třeba: "Teď se sice zhoršil...ale kdybyste ho viděla, jak v pátek na soutěži plaval! Je to sluníčko." Bohužel doma se to "sluníčko" trochu schovává "za mráček"... a nestíhá dopisovat sešity (a zejména to nepovažuje za důležité).
Já si myslím, že syn nutně potřebuje být v něčem úspěšný, navíc sport je spojený s dědou, který očividně pro něj zastává roli otce (a je opravdu obětavý, stará se o něj mnohem víc, než se kdy staral o mě a bráchu, myslím, že je pro něj jeho vnuk teď i smyslem života). Chápu i to, že se vůči mě syn potřebuje vymezit (jsem jediná, kdo po něm něco vyžaduje, třeba venčit psa, dědu má sice rád, ale neposlechne ho). Ale teď to začíná nabírat obrátky... - otázka upravena poradcem
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
Ve škole se razantně zhoršil, zejména kvůli nedbalosti, jakkoliv ve čtvrtletí sliboval, že se bude snažit a napraví si to tam. Takže jsem mu domluvila doučování a omezila jsem mu tréninky z 3x na 2x 2 hodiny týdně (v praxi spíš 3 hod. plus pravidelně 1-2 dny z víkendu turnaj) a když se na konci dalšího čtvrtletí ukáže, že zabral, tak se to zas vrátí na 3 tréninky týdně. Když jsem mu to řekla, tak to chvíli vypadalo, že mě snad zabije a pak se jednoduše rozhodl, jak má ve zvyku, že se s tím prostě nesmíří.
To bylo minulý týden. Tento týden, když mě s dědou umluvili, abych ho pustila na trénink poprvé samotného (není to úplně blízko) a já jsem svolila, utekl o hodinu dřív, prostě zhasnul v chodbě a proplížil se ven. Byli jsme domluvení, že mi zavolá, abych věděla, že v pořádku dorazil. Telefon samozřejmě nechal doma (schválně). Řekla jsem mu pak jenom, že mě to mrzí a že tedy ještě nebude moct chodit sám, když na něj není spoleh.
Dnes chtěl jet za babičkou.
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
Jenže ona má virózu. Takže jsem mu řekla, že tam prostě jet nemůže, že jí uvidí, až se uzdraví. Opáčil, že má dokonalou obranyschopnost organismu a že to nechytne. Přesto jsem mu to nedovolila, a i babička a děda mu říkali, ať nejezdí. Zdálo se, že to přijal. Jenže pak řekl, že půjde běhat, že tam bude tak hodinku. Byl okouzlující, dal mi pusu, usmíval se....a za hodinu volá babička, jestli vím o tom, že je synáček u ní....Spolkla jsem mu to i s navijákem...
Zkrátka, zdá se, že se to stupňuje a já nevím, jestli bych neměla něco udělat, někam se jít poradit....Nevím, jak s ním mám komunikovat, když se ho zeptám, proč se tak chová, jak si myslí, že se cítím, co si myslí, že teď přijde apod., řekne vždycky "nevím". Vůbec se s ním nedá mluvit. Někdy má sice slabou chvilku, nedávno třeba přišel a řekl: "Nikomu to neříkej, ale já tě mám strašně rád." nebo řekne, že se bojí, že nezvládne dobře školu. Asi potřebuje pomoct, ale druhý den už mě zase neguje a všechno dělá po svém.... - otázka upravena poradcem
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...