Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
vztahy v rodině
dobrý den, dceři je 5 let. Bude si vybavovat v mysli hádky rodičů,případně, když se na ni křičelo a dostala na zadek? Děkuji.
alex
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Alex, ano. Pokud by si to nevybavovala, bylo by to horší, protože by to znamenalo, že to zasunula hluboko do podvědomí a to by pak těžko zpracovávala. Důležité je, aby se nyní vyřešila situace, která pro ni není příznivá - aby se rodiče domluvili a aby ji už fyzicky (ani jinak) netrestali. Všechno se dá domluvit, jak mezi dospělými, tak mezi dospělým a dítětem, pokud je dobrá vůle. Držím palce, aby se to podařilo.
děti s ADHD
Dobrý den, muj syn ma diagnozu ADHD a poruchu řeči. Navštěvuje speciální třídu. Zároveň ještě pracujeme se synem doma. Je předškolák. Zaroven ma silnoi tupozrakost. Bojim se aby nedochazelo k pretezovani. Jak dlouha prace je vhodna doma? Dekuju. Jarka
Jarka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jarko, v tomto případě dejte na svůj mateřský instinkt. Vypozorujte, kdy má syn dost, a nepřetahujte. Jsou důležitější věci než škola. Přeji spokojeného synka!
problémy s jídlem
Dobrý den, potřebovala bych poradit, jak naučit 6letou dceru snídat. Každé ráno snídáme společně, ještě s její mladší sestrou, ale nedokážu do ní dostat víc jak 3 lžíce křupíků s mlékem - o chlebu, housce nemůže být ani řeč.. Dokáže sedět u stolu půl hodiny a nesní opravdu nic. Od mala je citlivá na bříško, takže nucení nemá význam, protože to dojde za chvíli vyzvracet. Vyzvrací i čaj,když jí nutím ho vypít. Problém je, že ani ve škole nesní svačinu, tzn. pořádně sní až oběd - tedy říká to. Opravdu si nevím rady, co s ní. Předem děkuji za radu.
Renata
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Renato, přečtěte si prosím mé odpovědi na téma problémy s jídlem, nic víc už nevymyslím.
režim dítěte
Dobrý den, chtěla bych se zeptat pokud by sociální pracovník mohl přijet k rodině, která posílá své 3 leté a 1 rok staré dítě ve 21 hodin večer ven na mráz za trest.?? Včera jsem sousedce, která toto dělá řekla, že to není moc normální a ona se na mě osočila, ať si všímám svého. To samozřejmě ano, nemám jí co kecat do výchovy, ale to na mě je příliš. Když téměř každý den ty děti řvou venku na dvoře v noci za tmy a bouchají do dveře, ať je maminka pustí domů. :-(
amélie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Amélie, ptejte se na příslušných místech, já nejsem sociální pracovník.
neprůbojnost
Jak se bránit Dobrý den, mám 16ti měsíčního syna,je hodně vnímavý a spíš nesmělý.Když mu jiné dítě chce vzít hračku,ještě mu ji jakoby nabídne,teprve pak přijde za mnou a pláče.Před ostatními dětmi spíš couvá a raději jen pozoruje.Hodně se to zlepšilo,chodíme stále mezi děti,nedávno ho ale jedna agresivní holčička uhodila do obličeje,já u toho nebyla a pochopila jsem to,až když to neustále ukazoval a křičel nene.. Teď se opět bojí dětí, dokonce ho to budí i ze spaní a ukazuje,jak dostal facku.Jak mu můžu pomoct?Je to pro mě hodně těžké,já sama jsem byla také vždy spíš neprůbojná,nechci,aby to tak měl taky.. Díky předem za Vaši radu
Klára
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kláro, nejúčinnější je osobní příklad. Pracujte na své vlastní průbojnosti, nebo spíše asertivitě, dělejte to, co chcete, ne to, co se od vás očekává, buďte sama sebou - a syn to od Vás bude přirozeně přebírat. Pokud jde o tu holčičku, vysvětlete mu, že ta holčička se ještě neumí ovládat, že takhle asi bouchá kdekoho, ale většina dětí tohle nedělá, takže se nemusí mezi děti bát - kdyby tam někdy byla zase, tak je lépe si hrát jinde než ona, pokud se mu nechce se jí bránit. Přeji hodně radosti s dcerkou!
příchod sourozence
Dobrý den paní magistro, ráda bych se zeptala na svého syna, kterému je kousek přes 4 roky. Od malička byl pohodový, relativně hodný. Vždy trošku líný a flegmatický, ale časem vždy vše dohnal,nechal si poradit,vysvětlit atd., prostě bez problémů. Před půl rokem se nám narodila dcera a od té doby začal blázinec. Nejdřív se jevilo, že syn na sestřičku nereaguje. Záměrně jí neubližuje ani na ni nijak jinak neútočí. Ale sám se začal chovat příšerně. Vzteká se, mluví sprostě, neposlouchá. Vždy se snažím mu domluvit po dobrém, vysvětlit mu, že jeho chování je škaredé, že mě to mrzí, když nadává. Ale je to jako házet hrách na zeď. Když už je toho moc,sem tam dostane na zadek. Ale nevím,jak dál,nic se nelepší,chová se pořád vztekle a sprostě,po dobrém i po zlém. Dnes např. dospělému,který ho pozdravil,odpověděl "ho*no".Nevím,kam na to chodí,doma s manželem sprostě nemluvíme. Ve školce s ním učitelky problém nemají,tam se chová zřejmě normálně. Na ulici se často stydím, je to děs. Děkuji! - otázka upravena poradcem
Ivona
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivono, syn trpí tím, že pozornost, na kterou byl zvyklý, už nepatří výhradně jemu, ale i sourozenci. Přečtěte si prosím moje odpovědi na téma příchod sourozence a žárlivost. Přeji harmonickou rodinku!
nechce zdravit
Dobrý den, chtěla jsem se Vás zeptat, jak nejlépe motivovat a přimět mojí 4,5letou dcerku k tomu, aby zdravila svoje kamarády. Snažím se jí to vysvětlovat, doma se vždycky vítáme, zdravíme, ale jakmile potkáme někoho z jejích kamarádů nebo někam přijdeme, ostatní jí vítají, zdraví a ona jen sklopí oči a dělá, že tam není. To same při odchodu. Neřekne ahoj, neodpoví, když jí děti zdraví a mávají, jen se otočí a odchází. Děti jsou z ní potom zmatené, nevědí, co si o tom mají myslet a já taky ne :o)
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko, dcerka se stydí. Dejte jí čas, až dozraje, začne zdravit.
batolata
dobrý den, 2,5 letý syn se vzteká od svých 2 let, nechce a nechce a uráží se, tříská dveřmi. neposlechne na slovo. zůstane mu to? děkuji.
leontýnka 40
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Leontýnko,
váš syn se projevuje přiměřeně svému věku, je důležité ho pochopit a umožnit mu objevovat svět a rozhodovat o sobě do nejvyšší možné míry. Pokud toto uděláme, postupně se s narůstajícím věkem naučí své emoce projevovat kultivovaněji. Poslouchat na slovo umí robot nebo zlomené dítě, to předpokládám nechcete. Určitá míra svéhlavosti v tomto věku svědčí o zdravém rozvoji osobnosti. Pochopením pro jeho potřeby a trpělivostí nejdál dojdete :). Přeji příjemné dny se synkem!
pomočování
dobrý den, prosím, kolika let je normální noční počurávaní dětí do pleny? přesto že budím, nepomáhá, spí dál a počůrá se, až plenu má anebo ne. může to být psychikou? děkuji.
jana 37
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, pročtěte si prosím mé odpovědi na toto téma, víc už nevymyslím.
vztahy v rodině
dobrý den, manžel mě slovně před dětmi ponižuje, do kolika let si to děti nepamatují - nevybaví si hádky rodičů? jaká je hranice. děkuji.
saša
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Sašo, jedna věc je mít něco uložené v podvědomí - to se děje už od pobytu v maminčině bříšku, druhá věc něco si vybavit (první vědomé vzpomínky bývají z druhého až třetího roku). Hlavní je ale váš vztah s manželem, na ten se zaměřte a případně vyhledejte pomoc, abyste dali věci do pořádku. Držím palce, aby se to podařilo.
batolata
Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak mám reagovat, když mne syn při záchvatu vzteku bije (je mu 2 a třičtvrtě roku). V poslední době to u něj vygradovalo až tolik, že kdykoliv ho vztek popadne, řve, že mě chce mlátit, rozběhne se, praští mě a takhle znova a znova. Klidně by mě takhle bil hodinu, kdybych mu to dovolila. Chvíli vydržím, chytám ruce, odcházím, načež mě hned doběhne do jiné místnosti a nakonec se musím zamknout do jiné místnosti, protože syn by jinak nepřestal. Když to udělám, syn mlátí a kope do dveří klidně dalších několik minut. Potom se uklidní a stěžuje si, že ho bolí kolínko nebo ruka, protože bouchal do dveří. Když neodejdu z místnosti, aby mě syn nebil, dopadne to tak, že to už nervově neustojím a dám mu na zadek, což není řešením, protože ho to ještě více popudí a samozřejmě mě bije dál. Nevím, proč to dělá, sám to nedokáže vyjádřit a v záchvatu vzteku vůbec neví, co dělá. Vím, že řešením není ani zamknout se do místnosti, ale nic jiného mi nezbývá, když mě syn jinak nepřestane bít. Jak mám v této situaci reagovat? Děkuji za radu. Hezký den.
Martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino,
pokud vypozorujete, jak záchvatu předcházet, je to nejlepší řešení. Bije vás, protože neví jak jinak ze sebe dostat zoufalství, že nad ním máte moc, kterou jste v dané chvíli projevila, že nemůže být sám sebou a dělat to, co chce. Zkuste mu umožnit vše, co umožnit lze. A když se začne vztekat, zkuste zůstat v klidu a říct mu, že vidíte, že je rozzlobený, že na to má právo a že můžete zůstat s ním, když se zkusí vyvztekat jiným způsobem, než vás bít (může mlátit do něčeho jiného); když bude chtít dál bít Vás, můžete mu říct, že tomu musíte zabránit tím, že se zamknete, dokud ho vztek nepřejde, a že pak budete ráda zase s ním. Neberte si jeho chování osobně, ale zkuste ho pochopit, vypozorovat, co ho vyvolává, a předcházet mu. Přeji pěkné dny se synkem!
vztek
Dobrý den, nevím si rady s mou 3.letou dcerou. Je šikovná, samostatná až moc ( vše chce dělat sama, př.když otevřu dveře, ona je zavře a otevře sama, když jí zapnu kalhoty, rozepne je a zapne sama) ale to by mě až tak nevadilo, i když někdy spěcháme a zdržuje s tím. ted si vybírá i oblečení. V obchodě jí nechám vybrat samotnou. Ale když jí připravím ráno do školky věci a ona si tyhle kalhotky brát nechce a svlékne je, já neustoupím, navléknu jí je a ona je zase svlékne až z toho vznikne šílený vztekání a nakonec jí musím dát jiné a jdem pozdě. Když jí dám na zadek, je to horší, nejlepší je jí ignorovat, nechat vyvztekat, pak přijde že se uklidnila, že mě má ráda, řeknu jí že jí také miluju ale v některých věcech mě musí poslouchat. Nejvíc jí potrestá když s ní fakt chvíli nemluvím. I když mě to bolí.Pak si vše v klidu vysvětlíme a ona to chápe a slíbí že příště to neudělá. Ale začíná zlobit i v krámě apod. Neustupuju, ale ona vydrží třeba 30 min se šíleně vztekat. Jak na ní? Děkuji
Lenka L.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, zkuste připustit, že dcerka, ačkoli jí jsou jen 3 roky, má právo o sobě rozhodovat, a pokud je z hlediska vaší větší životní zkušenosti (např. víte, že v mrazu bez kabátu člověk zmrzne) nutné udělat něco jiného než chce, musí vědět, že respektujete její názor, jen víte, že by jí to moc uškodilo a proto jí nemůžete vyhovět. Zkuste ji ale ve všem, v čem to lze, nechat rozhodovat o sobě sama a nechat ji poučit se na vlastní kůži, že někdy můžete mít větší rozhled a je v jejím zájmu na vás dát. Pokud to celé postavíte tak, že vy jste rodič a ona vás prostě poslechne, že rozhodně neustoupíte, a pak jí ještě dáte na zadek, stavíte se do pozice moci a bude se vám to vracet. Neříkám, že se při takovém přístupu nikdy nebude vztekat, mám za sebou také pěkných pár veřejných výstupů své dcerky v obchodech apod. :), ale nebude jich tolik a věkem vymizí. Zkrátka respekt, ať je druhému kolik chce. Přeji Vám hodně radosti s dcerkou!
dospělé děti
paní doktorko,prosím poraďte nám ohledně syna 21 let, nic nedělá nechce ,jen leží u PC ,na nás rodiče je sprostý, alergický,neustále požaduje peníze, kouří, pije,nemá dodělanou školu a do školy nechodil a nechce chodit nepracuje a nechce nic dělat,z bytu nás vyhazuje,těší se na to až budeme mrtví,což je pro nás na psychiku dostináročné,jsme bezradní,potřebovali bychom ho trvale odtěhovat,máme strach z jeho agresivity,bije nás a ničí majetek rozbíjí, domácí násilí prosím porad´te co dělat,žeprý jsme povinni ho živit, ale on vůbec nemá zájem ani na brigádu prostě jen krást nám peníze a věci .co máme dělat
Pavla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlo, přečtěte si prosím mé odpovědi na podobné dotazy, můžete se obrátit na odborníky, kteří mají s takovou situací přímé zkušenosti, např. nějaké Středisko výchovné péče nebo se podívejte sem https://www.rodicovskalinka.cz/ a http://www.domacinasili.cz/domaci-nasili/, na Lince důvěry by vám také mohli poradit, kam se nejlépe obrátit. Držím palce, aby se podařilo syna vrátit do běžného života.
příchod do školky
Dobrý den Markéto, dcera nastoupila do školky, když jí bylo 32 měsíců, ač se těšila, jak prvních 10 minut první den zjistila, že bude bez nás rodičů, byl řev. Paní učitelka nám ji musela doslova servat, další dny to samé, celý týden. Brečela kolikrát již doma, že tam už nechce. Současný stav se po měsíci malinko zlepšil, ráno sice protestuje, ale pak dost často bez breku dorazíme do školky a řev je až tam. Paní učitelka si ji moc chválí, jak je šikovná a chytrá, ale je už bohužel jediná, kdo ve školce stále brečí a chce domů, některé dny jsou lepší a někdy je to katastrofa. Navíc co začala chodit do školky se doma hrozně vzteká, je vcelku klidná a hodná, ale občas ztropí naprosto nesmyslnou scénu, pro věc, kterou umí již několik měsíců zvládnout sama a chce po nás, abychom to s ní šli udělat - jít s ní čůrat a utřít ji na záchodě, 100x smrkat během chvilky a přitom stále brečí až ječí, již i paní učitelka ve školce se ptala, zda si vydobývá věci pláčem,nevím co s tím dělat?
Michaela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Michaelo, některé děti jsou na školku zralé dřív, některé později. zvažte, nakolik je nutné, aby tam dcerka chodila, a pokud to nutné je, smiřte se s tím, že to špatně nese a nezbývá vám nic jiného než trpělivě řešit každou situaci zvlášť, a někdy jí i dopřát tu péči, která jí pobytem ve školce chybí - láskyplnou rodičovskou, i když se jedná o věci, které již umí. Přeji plnou náruč trpělivosti!
šikana
Hezký večer, potřebovala bych prosím poradit. Máme s manželem pocit, že naše pětiletá dcera je obětí šikany ve školce. Svěřila se nám, že děti nechtějí sedět vedle ní v šatně a další dítě - holka, ji bezdůvodně uhodila do oka a taky jí řekla, že nechce aby si s nimi hrála a ať jde pryč. Taky nám dcera řekla, že by ráda do jiné třídy. Bereme ji vážně. Dcera je bystrá, chytrá holka, na hřišti nemá problém se s kýmkoli seznámit a hrát si. Ale hraje si od malinka moc ráda na zvířátka a dinosaury, sama je napodobuje, běhá po čtyřech... Prostě, panenky ji tolik nezajímají. Nám to nevadí. Jenže ve školce asi tolik pochopení mezi dětmi, spíš holkami, nemá. Ve třídě před rokem našla kamarádku, která si s ní na ty zvířátka hrála, měly společné zájmy, jenže je rozdělili a jsou každá v jiné třídě. Plánujeme si promluvit s učitelkou. Jak ale pomoci samotné dceři?Je mě ji hrozně líto, je to veselá holčička a chci aby to tak bylo i nadále. Máme zvyšovat sebevědomí? Naučit ji bránit se? Děkuji, Katka
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko,
je důležité, abyste holčičce pomohli pochopit, proč se k ní asi tak některé děti chovají, a abyste - pokud už budete něco odsuzovat - odsuzovali určité chování, nikoli ty děti. Jakmile se člověk začne na své okolí dívat "shora", okolí to samozřejmě vycítí a dotyčnému to nedaruje. Když bude vaše dcerka vědět, že chování některých děvčat nesouvisí s ní, s její hodnotou, ale s nimi a jejich osobností, která se ale bude vyvíjet a děvčata mohou časem dozrát, bude se možná lépe srovnávat s tím, že momentálně nemá ve třídě spřízněnou duši. V každém případě je ale důležité, aby paní učitelka citlivě vedla třídu způsobem, který šikanu odstraní a dá dětem příležitost se navzájem pochopit a snášet, i když jsou rozdílné a nemají  společné zájmy. A ať se dcerka rozhlédne, jestli by přece někoho, s kým by našla společnou řeč, nenašla - může to klidně být i kluk. Pokud jde o případné přímé slovní napadení, můžete jí pomoct vymyslet univerzální větu, kterou bude reagovat - neagresivní, ale sebevědomou. Přeji holčičce, aby si mezi děti našla cestu!
zuby
Dobrý den,
chtěla bych se poradit, jak přimět 3leté dítě k čištění zubů, resp. k otevření pusy. Vysvětlování se míjí účinkem. Do koupelny dceru dostanu, pak otevře ale na pár vteřin a pak už má spoustu "práce". přijde mi, že to dělá naschvál. zavírat se s ní v koupelně (dokud nebude vyčištěno) je spíš trest pro mě..vymýšlí si to či ono a když já pak švihnu kartáčkem a jdu pryč, tak to je taky špatně, řev atd..díky za radu Jitka - otázka upravena poradcem
Jitka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jitko, to je velice individuální, je třeba přijít na to, co platí právě na Vaše dítko. Např. můj syn držel pouze, když jsem mu přitom vesele zpívala, na dceru zase, pokud to na ni přijde, platí, když ji nechám, řeknu "Dobře, jsou to tvoje zoubky, ty víš, co se s nimi děje, když se nevyčistí..." - a ona za chviličku přijde sama. Některé dítě si chce zuby čistit samo (a pak nám třeba dovolí to dočistit), jiné zabere na přesýpací hodiny... Zázračná rada neexistuje, je třeba zkoušet a radovat se z každého pokroku. A hlavně nesmí mít dcerka pocit, že Vás tím neotvíráním pusy má v hrsti. Zkuste méně lpět na tom, aby pokaždé byly zoubky vyčištěné, aby si na tom dcerka nevynahrazovala jiné situace, kdy se musí podvolit (a těch by mělo být co nejméně). Přeji hodně trpělivosti a zdravé zoubky Vaší dcerce!
rozdilne nazory na vychovu
17 let

Nevím, kde by mi jinde odpověděli, tak doufám, že tím neurazím. :)
________________________________________

Netuším, zdá se mi to špatné. Koncept rodičovství je podle mě zdegenerován.

Pro objasnění - Walt Disney jednou natočil film o medvědech - "svět medvědů" (neb tak nějak). Každopádně tam šlo o koncept rodičovství -> medvědice porodila a vychovala potomky. Jednoho dne odešla.

Nikdy od nich nic neočekávala - žádné nědělní obědy, ani pomoc při přípravě guláše, či věšení prádla. Naučila je to, co bylo potřeba, aby přežili - pak je nechala být. Žádné "budeš pomáhat, protože tě živíme".

Podle mě je tímto způsobem rodičovství dnes degenerované - děti se stávají čím dál více závislé a rodičích a rodiče za svou "výchovu" stále něco očekávají, využívají a manipulují s nimi.

Vím, je to kontroverzní názor postpubertálního výrostka... Tedy byl by, kdybych tento názor neobjevil v několika vědeckých publikacích nebo knihách jako jsou Prorok nebo Vaše bludy.

Děkuji
Hezký den - otázka upravena poradcem
Martin
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martine,
máte pravdu, jen by to tak fungovalo v případě, že by neexistovala společnost. Lidé mají mezi sebou vztahy, společnost má různé požadavky - z nichž některé člověk může ignorovat za předpokladu, že přijme následky (např. může si dát v restauraci nohy na stůl a počítat s tím, že ho z ní vyhodí), jiné ignorovat nemůže, jinak by nepřežil (např. pokud chce mít peníze na živobytí, musí je nějakým způsobem vydělávat, pokud nechce mít potíže s úřady, musí si je vydělávat legálně atd.). Rodiče chtějí své děti připravit pro život tak, aby přežily a pokud možno i byly spokojené. Představa o tom, co udělá člověka spokojeným, se liší rodič od rodiče, proto se také liší různé koncepty výchovy. Ale souhlasím s tím, že je dobré nechat dítě žít podle svého, jak nejvíce to lze (představa toho, co lze, se ovšem opět liší člověk od člověka...).
otázky dětí
Je mi 11. Moje rodiče na mě pořád křičí když něco uklidím abych jim udělala radost tak si vždycky něco najdou aby mi mohli něco vytknout a když něco uklidí bratr (6) tak ho chválíjou hrozně moc ale mě je to líto takže se rozbrečím a oni se mě potom ptají proč brečím , prosím poradce mi co mám dělat. Předem moc děkuji.
Evule
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evule, vysvětli rodičům v klidné chvíli (ne když ti něco vytýkají a je ti do pláče), jak se kvůli tomu cítíš - tak jak jsi to popsala mně. Možná si rodiče vůbec neuvědomují, že dělají takové rozdíly, bratra chválí víc, protože je mladší, takže je to k tomu přirozeně svádí, ale určitě ti nechtějí ubližovat - když si s nimi o tom popovídáš, věřím, že se budou snažit chovat se jinak. Držím palce!
vyžaduje pozornost
Dobrý den, předem děkuji za odpověď. Mám doma téměř tříletou holčičku a vychovávám ji jen já. Od malička je velice náročná a vyžaduje pozornost. Měla jsem zato, že se to zlepší, ale není tomu tak, přibyl jí strach ze tmy a nechce ani beze mě jít teď sama třeba pro něco do jiného pokoje. Snažím se s ní hrát, ale bohužel, tím, že jsem sama, jí její potřebu nějak nedokážu pokrýt. Teď jsem s ní stříhala sněhové vločky, ale jí to přestalo za chvíli bavit a chtěla jít stavět kostky, já se jí snažila vysvětlit, že bych si to ráda dostříhala a pak půjdem na ty kostky, jenže mne vůbec nenechala a začla mi schovávat věci. Jak se mám v takových situacích zachovat nemůžu neustále dělat vše podle ní.Děkuji.
Janča
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jančo, tříletá holčička nevydrží u jedné činnosti tak dlouho jako starší dítě nebo dospělý (leda by byla v tomto směru vyzrálejší než průměr). Pokud si chcete něco dodělat, dodělejte, ale berte jako v pořádku, že vaše dcerka má jiný názor na to, co byste zrovna měla dělat (a dává ho najevo, protože takto malé děti ještě nedokážou odkládat své požitky) :). Zachovejte se vždy tak, jak to v té situaci lze, abyste OBĚ byly v co největší pohodě. Přeji Vám hodně radosti s dcerkou!
příchod sourozence
Dobrý den,
mám dotaz ohledně dcerky. Za měsíc bude mít 2 roky a poslední dobou je na mě dost závislá (např. na záchod nejde s nikým jiným než se mnou; hraje si s někým jiným a stačí abych prošla kolem, volá máma a musím si s ní hrát já; doposud jedla samostatně na stoličce, na kterou sama vyleze, ale teď vždy vezme talíř, začne ho posouvat ke mně a vyžaduje, abych si ji vzala na klín a jedla u mě). Já jí to tedy toleruji, nijak ji neodstrkuji. Ale za měsíc mám termín porodu. A nevím, co přesně dělat, aby jí to popř. moc neovlivnilo. Napadlo mě zkusit odejít z nemocnice, pokud to půjde, hned po porodu, aby dcerka nebyla dlouho beze mě. Nebo si vzít alespoň nadstandart, aby tam mohla se mnou být co nejvíce. Když by to odloučení nebylo alespoň spojené s narozením brášky, taky bych to tolik neřešila. Vůbec bohužel nevím, co čekat... A jak se nejlépe zachovat...
Děkuji.
Silvie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Silvie, dcerka cítí, že přichází o výsadní místo v rodině, cítí brzký příchod "soka" a bojí se o vaši lásku. Je dobré zařídit to tak, aby nebyla dlouho bez Vás. Řekněte jí pak také, že ona byla ve vaší rodině první a že je pro Vás pořád stejně důležitá, jako před narozením sourozence. Nenuťte ji sourozence milovat a starat se o něj, pokud nebude sama chtít. Věnujte se jí, jak to půjde (samozřejmě i miminku). Mějte na paměti, že potíže, které s ní budou, plynou z jejího strachu. pokud to bude možné, zařiďte si každý den nějakou chvilku jen pro sebe, abyste si mohla od dětí úplně oddechnout. Přeji spokojenou rodinku!
problémy s jídlem
Dobrý den,

mám dotaz ohledně syna ( v červenci mu budou dva roky).
Je to moc hodné dítko a ve všem si nechá poradit, až na jídlo.
Přehazuje jídlo z misky do misky (propojuje i s pitím), hází jídlo po zemi a jakýmkoliv způsobem jídlo likviduje.
Už si nevím rady. stále zkouším vysvětlovat, zakazovat, doporučovat, ale marně.
prosím o radu,jakoukoliv. děkuji :-)
Iveta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Iveto, pokud kromě hraní si s jídlem ho i konzumuje, dejte mu příležitost, aby si mohl vyhrát s tím, u čeho to tolik nevadí. Moje téměř pětiletá dcera si hraje s jídlem dodnes, hází zbytky špaget do skleničky s vodou apod. - "vaří" :). Můžete určit, s čím se opravdu nebude dělat nic jiného než jíst, a zbytek ponechte jeho fantazii.
změna chování
Dobrý den,jsem už velice zoufalá...O dceru se bojím čím dál tim víc-Je jí 12,a před měsícem dostala maličký balíček,v něm bylo CD,tak jsme si ho pustili,ale žádné video se nenahrálo,pouze série obrázků..Ze začátku tam byl jen roztomilý husky,ale když dcerka klikla na 5 obrázek,nějak jí doslova přeplo,na obrázku byla zakrvácená místnost,v pravém rohu dole ruka která prosí doslova o pomoc a uprostřed..byl to ten husky,ale temnější a usmívající se,ale o to horší bylo,že měl lidské ostré zuby! Dcera se v tu chvíli začala smát,ale byl to podivný smích..Jako když chce někoho zabít,dceru jsem pozorovala posledních pár dní a jen seděla a někdy začala křičet se slovy ,,Už je tady,zachraňte mě..'' Ze spánku občas říkala něco jako chcípni..Měla záchvaty úzkosti a jednou jsem šla okolo 2 ráno do kuchyně si pro vodu a dcera tam stála a měla ten velký nůž a říkala ,,On si mě najde,on je tady..'' Tak jsem ji posadila a ona se jenom zasmála a mumlala něco jako Je tady...Prosím poraďte!
Adéla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Adélo, pokud co píšete je pravda, zajděte k psychologovi, ať zjistí, o co jde, a případně doporučí návštěvu psychiatra, který může pomoci.
batolata
Dobrý den ,
před půl rokem jsem se seznámil s přítelkyní která ma teď 2,5 letou dcerku,bydlíme zatím u nich.Přijde mi že ji nechávají příliš moc prostoru.U všeho začíná byt problém jelikož "Ne" je čím dál častější.Holčička kolikrát vidí že slaví uspěch,třeba u jídla,když si má sednout a jíst několikrát přijde ne nakonec odmítá i to co má sníst,na což pokračuje výčet jídel se stejným výsledkem a nakonec dostane to co vymyslí,já když to okomentuji dostane se mi odpovědi že to děti v tomto období dělají.Ráno si měla umýt pusu,ne zaznělo asi pětkrát,na výzvu že se umyje sama nereagovala a začala trucovat.Dovedl jsem tedy do koupelny a pusu jí umyl na čež mně uhodilia.S citem jsem ji tedy klepl přes ručičku že se to nedělá coč se nesetkalo s úspechem a s velkým křikem odeběhla řvoucí do pokojíčku.Po delsí době když jsem za ní přišel a snažil se jí nalákat že si poůjdem hrát několkrát jsem slyšel NE až se po mně opět ohnala,tak jsem ji zase klepl přes ruku , - otázka upravena poradcem
Jaroslav
Mgr. Markéta Klingerová
...
ještě nemluví
Mám vnuka 2,5 let a mluví jen pár slov mama, tata, babi, deda, pryč, tam na ,nene a z většiny ostatních jen první slabiku. Slyší dobře, je vnímavý, má rád knížky, vše ukáže, pozná barvy, rád kreslí, modeluje. Poraďte, jak ho více motivovat k mluvení.
Marie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, marie, povídejte si s ním a dovolte mu vyvíjet se svým vlastním tempem.
batolata
s tím,že se to nedělá,poté mi bylo vysvětleno že sní neumím pracovat,že na ni musím jinak.Je mi třicet byl jsem zvyklý na jinou výchovu.Nerad bych nějak potlačoval její ego na druhou stranu nechci aby si dělěla co chce. Co si o tom myslíte ?
Dekuji ..
Jaroslav
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jaroslave, v žádném případě holčičku neklepejte přes ručičku, vůbec ji netrestejte. Doporučila bych Vám přenechat její výchovu mamince, a holčičce se věnovat pouze hraním, když se jí bude chtít. Pokud Vás zajímá, jak lze s dětmi pracovat jinak, než jak jste byl vychováván, můžete se podívat na www.nevychova.cz. Přeji Vám pěkný vztah s holčičkou i její maminkou.
batolata
Dobrý večer, dcera, které je 2,5 roku je velmi bystrá, aktivní, umí říkanky, písničky/ i jednoduché v angličtině/.Občas neposlouchá, běhá skáče, dělá nepovolené věci- skok z křesla a pod. V jeslích si ztěžují, že je neposlušná, že měla být asi kluk, chodí " na hanbu" a doma pak předvádí, jak seděla na hanbě. Občas má ještě dudlík, ale v jeslích jí jej nepovolují. Doma si jej však vyžádá a pokud jej nedostane, pláče a křičí. Lze její chování pokládat za ukázkou období vzdoru? V září půjde do školky, kde se již dudlík nebude tolerovat. - otázka upravena poradcem
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, v jeslích zřejmě nejsou zařízeni na děti, ale na loutky. Doporučila bych najít takové zařízení, kde se děti mohou chovat jako děti. Dudlík bych doma ještě nechala, do školky ho nosit nebude, uvidíte, jak se to bude vyvíjet.
nadané děti
Dobrý den,obracím se na Vás s prosbou o radu týkající se našeho desetiletého syna.Do konce třetí třídy bylo vše v pořádku,třídní učitelka (syn ji měl velmi rád) s námi spolupracovala,vše konzultovala atd.Po nástutpu do 4. třídy začali problémy typu "Váš syn neustále vyrušuje",doplňuje můj výklad" atd.Syn má od první třídy samé jedničky,dle učitelky je nadaný na matematiku.Před nástupem do školy uměl číst a počítat do sta.Jeho sešity včetně žákovské knížky jsou v dezolátním stavu,vše počmárané,propíchané od kružítka..Prý se ve škole nudí.Špatně se vyrovnává s prohrou (těžce nese horší známku než jedničku),je velmi sebekritický a zároveň nechápe,jak můžou mít některé děti problémy s učením,když je to tak jednoduché.Vyhledává starší kamarády.Pozornost udrží dobře,jen je u všech činností velice neklidný,buď houpe nohama,nebo musí mít v ruce něco,co ho zaměstná,když se třeba učíme.Velice by mě zajímal Váš odborný názor na takové chování,popř. také rada.Mockrát děkuji za odpověď,Lucie - otázka upravena poradcem
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucie, podle vašeho popisu se jedná o nadané dítě, které potřebuje jiný přístup, své nadání rozvíjet. Záleží na tom, kolik dětí má paní učitelka ve třídě (pokud víc než nějakých dvaadvacet, už má opravdu jen malou možnost věnovat se jim individuálně) a jak je s problematikou nadaných dětí obeznámená. Můžete ho nechat vyšetřit ohledně nadání (teoreticky by pak mohl mít tzv. IVP - měli by vyjít vstříc jeho nadání a potřebám z něj plynoucím), můžete ho dát na školu, kde se takovým dětem umějí věnovat (a mají na to prostor, hlavně nižší počty dětí ve třídě), můžete ho za rok přihlásit na osmileté gymnázium... Zkrátka začněte se zabývat jeho vzděláním z tohoto úhlu pohledu. Přeji synkovi radost z vzdělávání!
autismus
Mame skoro 3-rocneho vnucika,ktory do 2 rokov bol podla nas uplne v poriadku. Zacal aj hovorit -mama, papa, tata, pipi atd. zije v zahranici. Od mala vsak dost krutil hlavickou do stran- tak hore dole. Robi to dodnes, prestal hovorit, len ukazuje co chce, nechodi na nocnik. Je pritulny, ma dobry ocny kontakt, vie sa sustredit na citanie aj hry. Lekrti mu diagnostikovali autizmus, co sa vsak podla nich da potvrdit az po doziti 3 rokov. Mne ako babke sa vsak zda, ze sa to zhorsuje, lebo asi 4 mesiace dozadu zacal tak nervozne gestikulovat rucickami. Velmi nas to trapi a okrem toho aj zhorsena dusevna pohoda jeho rodicov, matka trpi depresiou a aj otec je hodne nervozny a diagnostikovali mu aj chronicku leukemiu a je lieceny na toto ochorenie. Ked sme pri malom, zda sa nam, ze zvatoli, ale malo, lebo su to 3tyzdnove navstevy. Chodia s malym po odborníkoch a zhorsuje sa to. Uvazujeme s dedkom, ci by nebolo dobre na cas si ho zobrat k nam. Poradte nam prosim, ako ty vidite ako nezavisla osoba, lebo my lubume vsetkych ale pomoct by sme chceli tomu malemu najviac. Navyse mame nanho cas-sme dochodci. V tej rodine je to niekedy nezvozne, lebo v podstate maju vsetci traja zdravotne tazkosti. Velmi dakujem, ze si to precitate a napisete nam svoj nazor.
Eva - babka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, je důležité, abyste se domluvili s rodiči dítěte. Když budou souhlasit, když budou (ale musí sami, bez nátlaku) cítit, že to pro jejich syna bude lepší, když v tuto těžkou chvíli nebude s nimi, ale s vámi, pak může být dobré, abyste si ho načas vzali (ale rodiče by měl také vídat). Pokud by rodiče syna chtěli mít u sebe, bylo by nejspíš lepší, kdyby šla uskutečnit jiná varianta - abyste s vnukem mohli být častěji, ale nechali ho u rodičů. Přeji všem co nejlepší řešení této nelehké situace.
úzkostlivost
Dobrý den, prosím o radu, jak postupovat ve výchově syna. Je mu 5 let a strašně mu záleží na tom, aby byl se všemi za dobře a všechno se dělalo dle pravidel. Ve školce např. uklidí hračky za všechny děti, když mu říkám, že uklízet by měly všechny, které si hrály, řekne, že oni to neudělají a že by tam byl nepořádek.. Některé děti už toho začaly využívat. Učitelka je samozřejmě šťastná, že tam takové dítě má...
Všechno dělá velmi poctivě, ale pomalu, takže je pak ve stresu, že nestíhá.
Jsem na něj pyšná, že je velmi empatický, ví, co komu schází, ale dělá to i na úkor sebe, ustupuje i dvouletému bratrovi, dá mu všechno co chce, aby nebrečel... Je také ve stresu, pokud má pocit, že něco, co udělal, se nebude někomu líbit.
Většinu vlastností nepředěláme, ale jak mu pomoci, aby se víc uvolnil a myslel i na sebe, aby si život víc užil a nebyl tolik zklamaný? Moc děkuji. Eva
Eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, jděte mu příkladem, dělejte pro sebe věci a mluvte o tom nahlas. Můžete se ptát i jeho při vhodných příležitostech: "A co bys teď chtěl ty? A jak by se to líbilo tobě?" a podpořit ho, aby to pro sebe udělal.
krádeže
Dobry den,

resime nyni problemy se synovym lhanim a kradezemi. Pred necelymi 2 tydny ukradl spoluzacce ze zavreneho batohu ze svaciny susenky. Vychovatelce rekl, ze je mel ode me a mne pak ze je nasel. S muzem jsme na nej "tlacili" argumenty az se nakonec se slzami v ocich priznal. Spoluzacce se omluvil a koupil bonbonieru. Nicmene jsme pak nasli v kasicce dalsi penize, ty pry nasel (jednalo se o cca 50,-Kc). A prilis jsme nebyli uspesni ve zjisteni kde je vzal. Nicmene ted odjel do skoly v prirode a pani ucitelka nam volala, ze platil 1.000,- a ze se priznal ze nam vzal doma penize. Ja to zjistila shodou nahod ten den jen drive, ze penize chybi (necele 4.000,-) a vecer se mi bohuzel potvrdily me cerne domnenky... Nevim co dal, predtim jsme to s nim vyrazne probrali, dukladne si promluvili ale za chvili je to tu opet a v horsi mire.. Muz je pripraveny ze mu da vyprask... Jak s nim tedy promluvit, jak ho potrestat??

Dekuji! - otázka upravena poradcem
Martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, zkuste si 1) ujasnit, jestli v rodině a chování k dítěti je vše v pořádku 2) zjistit, jak je na tom ve škole se zapojením do kolektivu a přátelstvím; může krádežemi chtít na sebe upoutat pozornost, nebo vás nepřímo za něco trestat, nebo si alespoň takto udělat radost...  V každém případě odmítejte synovo chování, ale nikoli jeho samotného; možná víc než kdy jindy potřebuje Vaši lásku, výprask ho od vás odcizí. Zkuste mu vysvětlit, že takto ztrácí vaši důvěru, že byste mu už nemohli věřit, ale vy chcete - dejte mu ještě jednu šanci na vaši důvěru. Pokud nedostává kapesné, můžete nějaké menší zavést, je to dobré, aby se dítě naučilo s penězi hospodařit. Zkuste požádat syna, aby sám navrhl, jak to udělat (co může udělat on, co vy), aby už k žádné krádeži nedošlo. Pokud se vám nepodaří odhalit a odstranit příčinu synova jednání a krádeže budou pokračovat, asi by bylo nejlépe navštívit dětského psychologa. Přeji Vám i synovi, aby krádeží brzy zanechal.
nízká sebedůvěra
Dobrý den, má dcera (11) má velmi často deprese. Kvůli jeji první dvojce mlátila hlavou do zdi a dvě hodiny probrečela...Myslí si o sobě že je tlustá apod. Co mám dělat???
Keteřina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, vezměte dcerku k dobrému psychologovi.
žárlivost
Dobrý den, paní magistro, už jsem se Vás tady na něco kdysi ptala a moc dobře jste mi poradila. Mám však ještě jeden problém, který se týká vztahu mně a mé sestry. Jsme už dávno dospělé, jenže od dětství je zde něco, co mně velmi trápí a já se s tím prostě nedokážu dodnes smířit. Naši rodiče sestru vždy protěžovali, mně týrali. Otec mě pravidelně mlátil, sestru ne. Je fakt, že v důsledku toho jsem měla horší výsledky ve škole, ale zažila jsem si toho opravdu dost. Vše vyvrcholilo tím, že sestra dostala od prarodičů (kteří ji protěžovali zase z důvodu lepších školních výsledků) vilu. Já jsem nedostala nikdy nic, přestože naše rodina disponuje několika nemovitostmi. Když se o některé z nich rodiče nechtěli starat, jednoduše je prodali. Je to už mnoho let a já jsem se dnes přistihla, že procházím katastr nemovitostí a závidím lidem, kteří něco vlastní. Já nemám nic. Mám tři děti, které nebudou mít v budoucnu kde bydlet. Někdy kvůli tomu všemu brečím. Jak se vyrovnat s nespravedlností?
Pavlína
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlíno, pocházím ze čtyř dětí, které ani jedno od rodičů nic nedostalo, a věřte, že pod mostem nebydlí žádný z nás. Vaše děti se o sebe postarají samy, nepotřebují od Vás hmotné statky, mnohem důležitější je vybavit je vnitřně, aby dokázaly být v životě spokojené a věřily samy sobě i v hojnost všehomíra. Nejlepší je osobní příklad. Chcete-li tedy pro své děti to nejlepší, zkuste se Vy sama začít dívat na celou věc jinak. Nepochybně se Vám v dětství děla příkoří. To špatné, co z nich plynulo, už máte tisíckrát připomenuté a znovuprožité; zkuste se teď zaměřit na to, co Vám tato příkoří přinesla do života dobrého - přestože se Vám to zezačátku bude zdát jako hloupost, když budete chtít, zjistíte, že byste třeba nepoznala to a to, nebo byste nedokázala to a to, nebo byste si neuvědomovala to a to... Zkuste vzít jako standard, že rodiče svým dětem nic hmotného do dospělého života nedávají (že pokud ano, je to nadstandard), a zkuste si uvědomit, co (dobrého) Vám do života přináší fakt, že jste nic nedostala. Zkuste uvěřit tomu (já tomu věřím), že každý dostáváme do života to, co potřebujeme, abychom se posunuli tam, kam potřebujeme. Já jsem třeba vždycky byla nešťastná, že mám křivé zuby a nevalné vlasy, připadalo mi velmi nespravedlivé, že moje sestra má vlasy krásné a zuby rovné, říkala jsem si, oč by můj život byl jednodušší a šťastnější, kdybych neměla tyhle handicapy... A dnes (trvalo to :) ) už mám pocit, že vím, proč to tak mám - kdybych byla krásnější, byl by se můj život vyvíjel úplně jinak, všímala bych si úplně jiných věcí a dávala se dohromady s úplně jinými lidmi, a určitě bych byla dnes úplně jinde, než jsem - jenže by to vůbec nemuselo být lepší, spíš naopak, jsem dnes velmi spokojená a neměnila bych. Prosím rozumějte - nezměnila se moje vizáž, ale moje vnímání. Může Vám připadat, že Váš případ je něco jiného, ale zkuste uvěřit, že není - všechno je jen v našich hlavách. Nemusíte se trápit tím, že nic nevlastníte (můžete na tom dokonce najít klady, budete-li chtít), nemusíte se obávat o osud svých dětí, nemusíte se cítit nedostatečnou, protože dětem nic nedarujete. Je to jen v hlavě. Můžete mít dobrý pocit, že vše, co máte, jste získala sama, že nikomu nic nedlužíte, že jste nezávislá na něčích darech - budete-li chtít. Můžete mít dobrý pocit, že nemáte o co přijít, že se můžete kdykoli přestěhovat kamkoli budete chtít, atd. atd. Jak se vyrovnat s nespravedlností - především ji přestat vnímat jako nespravedlnost (jakkoli se vám děly věci, které Vám ubližovaly, dnes máte volbu se jimi dál trápit, nebo je propustit a věnovat se tomu, co má smysl), oprostit se od různých přesvědčení (jako např. že rodiče by dětem měli zajistit bydlení), zaměřit svou pozornost na to, co můžu dělat, abych se cítila lépe, a úplně nejhlavněji CHTÍT. Možná to bude dlouhá cesta, ale moc Vám přeju, aby Vám na ní svítilo slunce!
čtenáři
Myslím si, že už se našim školákům ulevuje až dost. Na psaní používají tablety a za chvíli nebudou potřebovat prvňačci už ani písanky. Pracuji ve školství 8 let , ale co se teď děje je nepopsatelné. Tento modul bez známkování prožil můj syn ( dnes je mu 34 let ). Neměl žádnou motivaci a myslím si, že vysvědčení se známkami bylo vždy. Ovšem tento modul v roce 1988 byl opět zrušen a opět se vrátilo ke klasickému známkování. Za chvíli žáci nebudou muset dělat vůbec nic. Bože kam to spěje.
Ivana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivano, není mi jasné, k čemu se přesně vyjadřujete. Záměr dát prvňáčkům tablety vidím jako absolutní neznalost vývoje dítěte  a pevně doufám, že se neujme. Známkování bohužel probíhá stále, děti jen sbírají známky a učení jako takové nenávidí. Považujete-li známkování nebo vůbec vnější motivaci za vhodnou, pak se naše názory rozcházejí. S tím, že by žáci nic nedělali, však podle mě ne/známkování vůbec nesouvisí, pokud učitel vede třídu dobře, děti pracují a rády. S Vaší poslední větou souhlasím úplně, naše školství bohužel spěje stále do bahnitějších a bahnitějších vod.
večerní usínání
dobry den,mela bych dotaz,je to jiz mesic,ale porad stejne,spis horsi.Syn 2,5 let zacal pred mesicem fungovat bez dudlika,teda on ho mel jen na usinani.Tyden plakal,ale dobry.Dalsi tyden nechtel spat ani ve dne ani v noci,plakal az do zachvatu. Pak mel anginu,40horecky,nespal ve dne ani v noci.Po tydnu leceni anginy vse zacalo nanovo,plac do vzteku,ve dne,v noci, nespici..S manzelem uz si nevime rady.
kamila
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kamilo, zjistěte, co malému chybí, aby mohl spát, a dejte mu to. Jestli je to Vaše náruč, Vaše pozornost, nebo dudlík, můžete posoudit jen vy sami. Držím palce.
problémy s jídlem
Dobrý den, náš čtyřletý vnuk špatně jí, respektive jí velmi omezený okruh potravin - rohlíky,knedlíky,těstoviny(někdy),z omáček jen svíčkovou nebo rajskou, maso vůbec, slané krekery. To je tak vše. Pije mléko. Ve školce většinou nepozře vůbec nic. Nevypadá podvyživeně ale všechny nás tím trápí. Co byste nám poradila? Děkuji.
Jana Lešková
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, přečtěte si prosím mé odpovědi na toto téma, nic dalšího už nevymyslím.
batolata
Dobrý den, máme 2,5 letého chlapce. Je šikovný, pěkně mluví, období vzdoru neprobíhá nijak bouřlivě. Od malička se vůči okolí projevuje spíš plaše a stydlivě, doma se chová uvolněně a sebejistě. Navštěvujeme spolu mateřské centrum, chodíme na hřiště a občas se navštěvujeme s přáteli a jejich dětmi. Chci tím říct, že ačkoliv je převážně se mnou a manželem, snažím se ho neizolovat a umožnit mu kontakt s okolím. Nikdy nebyl z těchto kontaktů vyloženě nadšený, ale v poslední době (cca 2 měsíce) návštěvy vyloženě protrpí. Když se zmíním, že někdo přijde, pláče a křičí, že nechce. Během návštěvy je úplně paralizovaný, někdy i zavírá oči. Snažím se ho do zábavy nebo povídání taky zapojit, dát mu najevo, že tam jsem a že se nemusí bát, ale je to marné. Uvolní se, až když všichni odejdou. Všimla jsem si, že hůř reaguje na muže obecně. S otcem má vztah pěkný, manžel je citlivý a se synem to umí. Taky babičku má moc rád, občasné hlídání zvládá naprosto bez obtíží. Při mém odchodu se nekonají žádné scény.
Zajímavé je, když naopak jdeme někam my. Zajímá se o hračky a nějak lépe situaci, kde se setkává s cizími lidmi i dětmi zvládne.
Vzpomínám si, že kolem 18 měsíců, když už byl jistý v chůzi a běhání děti naopak vyhledával, běhal za nimi a zajímaly ho. Stejně tak i návštěvy, nejdříve se styděl a potom se začal předvádět a byla legrace. Nejsem si vědoma žádného špatného zážitku či zkušenosti, která by ho takto ovlivnila.
Momentálně nedokážu objektivě posoudit, zda je jedná o vývojovou fázi či o patologii, zda bych měla dát synkovi čas a být trpělivá nebo navštívit odborníka.
Vím, že děti mají různé charaktery, nechci svého syna nějak měnit k obrazu svému, jen mě toto chování znepokojuje. Chtěla bych synkovi pomoc, ale jsem bezradná.
Děkuji za názor.
Klára
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kláro, vyčkala bych. Synek je ještě malý, může mít teď pocit, že návštěvy narušují jeho bezpečí domova, může to být jen období, když píšete, že dřív bylo vše ok. Zkuste se neznepokojovat a v klidu počkat tak půl roku, jak se to bude vyvíjet. Hodně pohody!
předškoláci
Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu. Syn 5 let navštěvuje již druhým rokem mateřskou školu. Paní učitelka se mnou již několikrát mluvila, že se syn nechce ve školce zúčastňovat aktivit. Spíš tedy že přechody mezi různými aktivitami jsou pro něj problém. Třeba přejít ze hry na poslouchání co paní učitelka vypráví nebo společně tvoří. Dál si třeba hraje nebo si povídá s kamarádem. Cituji paní učitelku " všechno umí, hodně ví, jen kdyby se mu chtělo".Syn je ale jinak velmi chytrý ( i dle paní učitelky). Umí třeba od třech let celou abecedu, umí sčítat dvojcifefná čísla, ví hodně věcí na svůj věk. Nejedná se snad ani podle nás o poruchu pozornosti. Když si sním doma hrajeme, povídáme, čteme, pěkně poslouchá. Dle paní učitelky by mohl mít jednou problém se soustředěním ve škole. Ještě tedy není ani předškolák. Paní učitelka nám doporučuje vést ho více k samostatnosti.Je pravda že je v některých věcech trochu" voděn za ručičku". Když si třeba hraje a poté jdeme ven musím několikrát opakovat, že se má jít oblékat. Tak pak jdu a obléknu ho sama. Ví že některé věci někdo udělá za něj. Jak mám tedy postupovat a motivovat ho? Ještě zmínka, syn je navíc velmi citlivý. Děkuji za případnou odpověď. - otázka upravena poradcem
Nikola
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Nikolo, vodit ho za ručičku nemusíte, jistě zvládne spoustu věcí sám, když mu to dovolíte. Přechod ze spontánní hry na dospělým řízenou činnost je třeba dítěti ohlašovat nějakou dobu předem a dovolit mu hru dokončit. Pokud Váš syn už umí tolik věcí, nejspíš se při činnostech ve školce nudí, a bude tomu tak zřejmě i ve škole, pokud nebude mít osvícenou paní učitelku. "Jen kdyby se mu chtělo" je klíčová věta - naše školství nedbá na to, co a kdy chtějí děti, ale nutí je dělat to, co nechtějí, nebo by i chtěly, ale jindy. Takže 1) nedělejte za něj nic, co nemusíte (ale vyjímečně, když třeba potřebujete nutně něco stihnout nebo vidíte, že je opravdu unavený, samozřejmě můžete) 2) rozvažte, jak naložit s jeho budoucím vzděláváním (aby se nenudil, rozvíjel a byl spokojený). Držím palce!
sebeovládání
Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o Váš názor. Velice mne trápí můj vztah k synovi (nyní má 2 roky a 3 měs.). Je to normální kluk, který se občas vzteká, vymýšlí si,"zlobí" - jen já ty jeho výstupy nějak nedokážu v klidu zvládat. Uvědomuju si, že to co občas dělá, je normální, a jinak je vlastně zlatý, ale tolik mi chybí to pochopení a trpělivost...Většinou mám problém, když jsem s ním sama, a to bývá dosti často. Hodně křičím, občas řeknu něco fakt ošklivého a často to skončí naplácáním na zadek. Vždycky mě to pak hrozně mrzí, mám strašné výčitky svědomí, ale už to nejde vrátit. Často se mu za to omlouvám, ale nevím, jestli to dokáže pochopit a bojím se, že to na něm či na našem vztahu do budoucna nechá následky. Vždycky si umíním, že příště už se nenechám vytočit, ale nedaří se mi to. Mám načteno ledacos - RaBR, absolvovala jsem kurz efektivního rodičovství, teoreticky to všechno znám. Ale když přijde na praxi, dopadá to takhle... - otázka upravena poradcem
Magdalena
Mgr. Markéta Klingerová
...
sebeovládání
pokračování: ...Ráda bych znala váš názor. Napadlo mě, že by mi možná mohla pomoci návštěva u psychologa, ale zatím se tam nějak zdráhám jít. Nebo jsem prostě jenom normální nedokonalá matka? Navíc se nám brzy narodí další dítě a mám trochu strach, jak to syn zvládne (a já taky;-) Předem moc děkuji.
Magdalena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Magdaleno, myslím, že byste potřebovala trochu se svými emocemi pracovat. Pokud byste měla důvěru ke mně a jste v dosahu Prahy nebo Plzně, můžete se ozvat na můj email m.klingerova zavináč hra-skolou cz. Máte v sobě hodně emocí potlačených a uložených, a v různých situacích se znovu dostávají ven, Váš syn není jejich příčinou, ale jen situace podobná některé z Vaší minulosti ve Vás znovu vyvolává prožité negativní emoce. Bylo by dobré se jich zbavit, uleví se Vám, Vašemu synkovi i dalšímu děťátku. A dokonalá matka, nebo vůbec cokoli dokonalého, neexistuje, nebo z jiného pohledu - vše je dokonalé takové, jaké to je :).
dospělé děti
Dobrý den,můj dvacetiletý syn chodí s patnáctiletou dívkou,která je nyní v 9.třídě ZŠ.Rodiče rozvedeni,maminka znovu vdaná a má malé dítě.Tato dívka školou povinná chodí každý den za synem do zaměstnání a čeká tam na něho až do 22.hodin.Poté jedou k mamince,která je nechá spát spolu,dívka pije,kouří a mamince je to jedno.Jak já tomu mohu zamezit nebo koho mohu požádat o pomoc.Děkuji za odpověď.
Iva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivo, myslím že nemůžete. Váš syn je plnoletý, dívka už není "pod zákonem". Můžete se jen synovi svěřit se svými obavami a případně nabídnout nějakou pomoc, kdyby chtěl, další už je na něm.
kouření
Dobrý den,je mi 15 a mé kamarádce 10,má ještě jednu 12ti letou kámošku a začala od ní kouřit skoro krabičku,já vím,co to s člověkem dělá,proto jí to furt vysvětluju,ale ona je na mě paličatá a já nechci,aby na to doplatila..Jak jí to mám vysvětlit?
Lucy
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucy, můžete jí zkusit ukázat obrázky plic kuřáků a popisy chorob, které kouření může způsobit. Také by o tom měli vědět její rodiče. Můžeš zkusit, co je v tvých silách, ale když ničeho nedosáhneš, nic si nevyčítej, protože ty nejsi zodpovědná za její činy. Jsi fajn kamarádka, třeba si z tebe vezme příklad...
noční děsy
Dobrý den,mám 10ti letou dcerku,a v noci se budí celá zpocená a s hrozným křikem,když sme se jí zeptali,co se jí vlastně zdá,řekla že neví,ale že něco vidí v rohu a na zemi,řekla,že v rohu vidí nějakou paní a na zemi mrtvolu,potom mi řekla,že se jí zdálo,jakože leží a otevře oči,na zemi je totéž,ale začne se to po ní sápat,že to po ní pak skočí.Byli sme i na psychiatrii a nic..:/ Prosím poraďte
Mirka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Mirko, proveďte s dcerkou obřad, který místnost vyčistí od všeho zlého - kupte šalvěj, na misce jí trochu zapalte a vykuřte celou místnost. Vysvětlete jí, že to tak funguje a udělejte to spolu, aby viděla, že je vyčištěno. Pak jí ještě můžete poradit, že kdyby se jí přesto něco zdálo, ať si představí, že je obklopená bílým světlem - tím bude úplně chráněná. Držím palce, aby to zabralo.
svoboda rozhodování
Dobrý den, paní Klingerová, synovi bude 12 let. Je chytrý, ale škola ho zajímá méně než bych si představovala já. Jak mu mám vysvětlit, že příprava do školy je vlastně taková příprava na život. Jeho heslo No stress, případně Be happy, je fajn, ale přeci jen...Mám nechat vše na něm nebo nějak stanovovat limity, za které již není možné chodi? Děkuji, Daniela
Daniela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Danielo, je to na Vás. Hesla Vašeho synka jsou velmi moudrá :) a pokud je chytrý, věřte, že až jednoho dne bude vědět, co chce, udělá vše potřebné, aby toho dosáhl (i když je možné, že to bude něco úplně jiného, než byste si pro něj představovala). Pokud velmi silně cítíte, že svou nečinností byste nesplnila svou mateřskou roli, zkuste se s ním domluvit na nějakých základních pravidlech, ale společně, nikoli ve stylu "Pojďme se domluvit, že..." :). Přeji Vám no stress :).
změna chování
Dobrý den pani Klingerova,chcela by som sa poradit ohladne sposobu ako pomoct mojmu 6 rocnemu synovi predskolakovi, ktory ako sa zda s niecim bojuje, dva tyzdne trvaju u neho tiky, mrkanie ocami, co prisudzujem niecomu co syn preziva. Je velmi hodny, citlivy chlapec, ale po narodeni surodenca pred 2 rokmi doslo k zmene chovania. Je neklidny, nesustredeny, pomaly v cinnostiach, menej sebaisty, ma potrebu sa predvadzat a upozornovat na seba nevhodne, ale ked je motivovany tak je velmi sikovny a hodny. V skolke ma dobre aj zle dni, socialne niekedy strada ,lebo jeho najmilsich kamaratov vramci prerozdelovania do tried priradili do inej triedy, odvtedy do skolky moc nechce. Vramci predskols. programu sme navstevovali stimul. edukat. skupinky, pretoze grafomotoricky na tom nebol moc dobre. Mrkanie zacalo asi tak pred tyzdnom a s manzelom sa snazime hladat chybu v sebe, ci ho nas tlak na ukoly do skupinek, logopedicke ukoly, mladsi brat, zmena v skolke, kritika to nespusobilo.Dekuji moc
Monika 38
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Moniko, jdete na to dobře, vy rodiče jste pro odhalení příčin kompetentnější než já, která s vámi nežiji - prohlédněte si svůj společný život a jak může na synka působit, a co se Vám bude zdát hodné změny, změňte. Hlavně mějte stále na paměti, co chcete pro svého syna - spokojenost se sebou a se svým životem, ať bude jakýkoli, nebo neustálou snahu být lepším a ještě lepším (i když to myslíte dobře, chcete mu pomoci dosahovat v budoucnu ve škole úspěchu, ale vidíte, co to s ním dělá), protože jinak (a tedy vlastně nikdy) není dost dobrý. Držím palce, aby se synkovi brzy ulevilo!
batolata
Dobrý den,paní Klingerová,
přes asociaci Capard jsem se dostala na Vaši poradnu. (A doufám, že je stále aktuální...?)
Chtěla bych znát Váš názor ohledně mé situace. Mám 15 měsíční dcerku. Je v pohodě, hodná, ale noci jsou pro mě celkem nevyspané. Chodí spát o půl 8. Ve 23 hod. se vzbudí poprvé a pak se budí skoro každou hodinu. Spíme spolu v posteli. Pláč končí spolu s kojením.
Kojení mi nevadí, ale myslím si, že musí být za tu noc "přecpaná" a že si žaludek neodpočine. Zkoušela jsem kojení vynechat, ale nechce se mi trápit dcerku hodinovým pláčem (což mi radí i pediatr). Přijde mi to takové zlomení dětské dušičky, což je v rozporu s Vašimi slovy o vlídnosti a vstřícnosti směrem k dítěti. Čajíčky odmítá. Dudlík používáme.
(Během dne spí dcera 2x po hodině, venku v kočárku. Doma neusne.)
Děkuji Vám za odpověď! - otázka upravena poradcem
Zuzka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzko, jestli Vám noční kojení nevadí a dcerka je díky tomu v pohodě, není žádný důvod ho rušit. Věřím tomu, že děťátko samo ví, co mu dělá dobře a co ne. Myslím, že mateřské mléko je lehce stravitelné. (Svoje děti jsem kojila do necelých dvou let a obě jsem musela odstavit, protože ony by pokračovaly dál, ale já už jsem toho právě kvůli těm nocím měla dost - ale protože jsem k tomu byla vnitřně rozhodnutá, že to tak bude lepší, přijaly to do dvou dnů úplně v pohodě.) Dokud to cítíte takto, kojte a na rozumové obavy zapomeňte. Dušička je stejně důležitá jako žaludek :).  Dejte na svůj instinkt!
žárlivost
Dobrý den, chtěla bych se poradit ohledně mého tříletého syna. Syn je velice bystrý a zvídavý, pozná všechny pásmenka, číslice i barvy, je také obratný a dost aktivní. Období vzdoru u něj začalo někdy před druhým rokem, pak byl chvilku klid a s narozením brášky v jeho dvou a půl letech začalo vše nanovo a s ještě větší intenzitou. Po čase jsme vše nějak zvládli, ale nedávno byl nemocný a od té doby jsme zase na začátku. Největší problém mám s tím, že už vůbec nevím, jak na něj. Na všechno co mu řeknu, odpoví pravý opak. Já řeknu jdeme jíst, on odpoví ne nejdeme, tak říkám, když nemáš hlad, tak já to odnesu, on řekne, tak to odnes a ve chvíli, kdy to odnáším, tak začne řvát, že bude papat. A tak je to prakticky se vším. Druhý problém je, že začal hrozně řvát, kdykoli není něco po jeho nebo bráška začne plakat, tak začne hrozně řvát a já prostě nevím, jak reagovat. Vím, že to je i tím, že nakonec neudržím nervy na uzdě a zakřičím na něj, ale už mi vážně dochází síly. Děkuji za radu.
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko, neříkejte "Jdeme jíst", ale zeptejte se, jestli už má hlad, že vy ano a jdete se najíst. Buď se k Vám připojí, nebo řekne, že nemá hlad a připojí se později. Zkrátka nepřikazujte mu, ale berte ho jako bytost s potřebami a přáními rovnocennými těm Vašim. Mějte pořád na paměti, že když po něm něco chcete, je to Vaše potřeba, ne jeho, a tudíž po něm chcete, aby se Vám přizpůsobil a mluvte s ním tedy ne z pozice "já mám právo požadovat", ale "potřebovala bych, abys... jak bychom se mohli domluvit?". Na mladšího sourozence přirozeně žárlí, chápejte ho a rozdělte se s manželem o péči o děti tak, abyste se i staršímu mohla věnovat (jakkoli vím, že je to obtížné a únavné - ale zase když bude klidnější atmosféra, nebude vše taková dřina) s plnou pozorností. A hlavu vzhůru - za nějaký čas si budou spolu hrát a i když se někdy budou pošťuchovat, budete mít pak čím dál více času pro sebe a vše bude klidnější, věřte tomu! :)
dospívající děti
Dobrý den, chtěl bych se zeptat jestli je možné v 17 letech odstěhovat se pryč z domova, mám vlastní příjmy a jsou plně legální, a než to oznámím rodičům tak se raději poradím jestli to je z právního hlediska možné abych se vyhnul problémům s nimi. Předem děkuji za odpověď.
Vašek
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Vašku, nejsem právník, ale odpověď máte zde: http://www.aperio.cz/poradna/33610.
puberta
Dobrý den, mám jednoduchou otázku, a na tom to asi všechno visí. Mám syna 12,5roku, ale jako nedůsledná matka jsem neurčila včas hranice a nyní mi přerůstá přes hlavu. Navíc nastupující puberta ještě umocňuje jeho pocit, že on je king a kdo je víc. Odmlouvá a vysmívá se mi a to mě vadí. Mám šance dát to ještě do pořádku nebo je pozdě? Díky Renča
Renáta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Renáto, zkuste si přečíst tuto knížku: http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali-jak-poslouchat-aby-nam-teenageri-duv.html.
poruchy učení



Dobrý den paní Klingerová,
potřebuji radu ohledně syna. Vchodí do první třídy a na začátku druhého pololetí začali psát v ČJ diktáty slov. A začínám pozorovat, že to synovi dělá velké problémy. Když má napsat třeba voda, tak napíše vod místo Slávek napíše Sávek prostě mu vypadávají písmenka. Od začátku školy jsem s ním vše procvičovala..napřed písmenka pak slabiky. Vše pěkně uměl a stíhal a řekla, bych, že ani čtení mu nedělá problémy a přesto nám teď psaní slov nejde.
Dostává teď z diktátů většinou trojku a někdy je dokonce jediný ze třídy. Začínám se děsit..za chvíli mají začít psát celé věty. Paní učitelka mu dala dokonce i razítko šneka, že má přidat a zopakovat si všechna písmena, ale v tom to není, písmena zná dobře, když je píše je to bez chyb i slabiky. Každý den píšeme na procvičení diktáty doma, ale evidentně to nepomáhá..nevím jak mu pomoci, aby se zlepšil.
Moc děkuji za radu Petra

Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, navštivte se synkem pedagogicko-psychologickou poradnu. Pokud zjistí nějakou poruchu učení, měla by pak paní učitelka na to brát ohled jak při práci s takovým žákem, tak s hodnocením (je možné i zažádat o slovní hodnocení). Pokud se nejedná o poruchu, i tak by Vám v poradně měli poradit, jak synkovi pomoci. Držím palce!
batolata
Předem se omlouvám za minulou neúplnost. Mám pocit, že to je na malého moc brzo(spát s bratrancem). Tchýně tam má druhého vnuka už od roka proto chce i našeho syna jenže mě příjde zbytečné aby tam přespával. Říká aby jsme si odpočinuly ale já si syna spíš uživám nepotřebuji ho dávat na noc jinam.
Šárka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Šárko, pořád mi nedochází, v čem je potíž. Syn může u babičky spát sám (psala jste v minulém dotazu, že tam jednou za měsíc spí), ale kdyby v místnosti spal i jeho bratranec, tak Vám to vadí? Tomu nerozumím. Pokud nechcete, aby syn u babičky přespával, tak ho tam přespávat nenechávejte.