Psychologická poradna

partnerský vztah
Dobrý den, prosím Vás o radu. S přítelem jsme se seznámili v říjnu (oba 28),po měsíci psaní jsme se sešli, ale kvůli viru jsme trávili většinu času u mě (bydlím sama v menším bytě, přítel u rodičů v domku), vše bylo první tři měsíce skvělé. S další vlnou a mutacemi jsem ale začala mít z viru opravdu strach (nakazili se kolegové, kamarádky), přestala jsem se osobně stýkat s kamarádkami, dva měsíce jsem neviděla rodinu (bydlí 300 km daleko, 60+, nemám auto a nechci je ohrozit). S přítelem se navíc každý stavíme k viru jinak, on nemá problém se sejít s kamarádem, někteří členové jeho domácnosti nařízení porušují a já mam tak pocit, že mě ohrožují, když se s ním stýkám (setkávám se s ním proto už stěží jednou týdně). Pracuji z domu, umím se zabavit, chodím ven, volám s rodinou,ale i tak na mě padá tíseň a cítím se hrozně sama (přítel má problém s vyjadřováním citů: když spolu nejsme osobně, nepřipadám si potřebná, natož milovaná). Pak vyčítám a jsem nepříjemná. Jak to prosím změnit?Děkuji
Aneta
Pro zobrazení odpovědi se přihlaste k iDNES Premium
obtíže v rodině
Obracím se na vás s dotazem ohledně expartnerky mého přítele. S přítelem budeme spolu téměř 2 roky a z bývalého vztahu má syna, který vyrůstá s matkou.Ta jejich rozchod (manželé nebyli) brala/bere dost špatně. Emocionální výbuchy, srdceryvné zprávy, sebedestruktivní sklony, vyhrožování sebevraždou. Útoky směřují proti mému příteli, není to na denním pořádku, ale jednou za čas toto období přijde. Přítel pak neví kudy kam, spíše se snaží se být “nad věcí”, podle mě však se ho to dotýká více než si připouští. Zmiňoval se mi, že již dříve během jejich vztahu její podobné stavy zažil (když neustála hádky, demonstrativně odjížděla skočit z mostu a podobně). Bojím se i o malého, kdy v necelých 3 letech byl svědkem scény, kdy jeho matku můj přítel zachraňoval před skokem z balkonu. Chci se zeptat, jak se zachovat. Chci příteli pomoct se z těchto problémů dostat, snad na to máme dostatečně silný vztah. Jak si s jeho bývalou poradit a pokusit se jí pomoct, tím myslím odbornou pomoc. Děkuji.
Milada
beznaděj a ztráta větru z plachet
Dobrý deň,
pred 3 mesiacmi som potratila. Tesne potom začala karanténa. Okrem toho, pár týždňov predtým som začala byť evidovaná na úrade práce ako nezamestnaná (predtým som bola dosť dlho na materskej). Od mladosti som bola úzkostný typ, liečila som sa aj na psychiatrii na úzkostnú poruchu. Avšak, po potrate sa to všetko zhoršilo. Prišli úzkosti, hypochondria, psychická bolesť. Nemohla som si hľadať prácu, keďže cez karanténu boli deti doma. Celý tento môj stav sa "vylepšil" o depresiu.. som unavená psychicky, aj fyzicky. Už ani si neviem predstaviť, niekde ísť pracovať. Veľmi túžim aj po bábätku, ale mám strach. Navyše z ÚP nemám nárok na žiadnu podporu. Ešteže manžel podniká a môžem mu pomáhať. Cítim sa unavená, pre spoločnosť neužitočná, smutná. Starej psychiatričke nechcem ísť, lebo som sa v nej sklamala a k novej sa neodvážim, lebo som stratila dôveru. Prosím, poraďte mi, ako sa z tohto vyhrabať von. Ďakujem. - otázka upravena poradcem
J
obtíže v rodině
Dobrý den, je mi 19 let a bydlím u rodičů a nedávno jsem byl přijat na VŠ. Bydlím s mámou a jejím přítelem. Mámin přítel je silně autoritativní a nutí mě do všeho, jako bych byl jeho majetek. Např.: K narozeninám jsem dostal klávesy, jelikož jsem si je přál, to je v popřádku. Bohužel jsem nevěděl, co mě čeká. Původní nadšení se změnilo v odpor a nechuť. Mámin přitel má hrát na jakési zábavě a mě přikázal (ano, doslovně), že tam budu hrát s ním (jen připomenu, že ve hře na klávesy jsem začátečník). Další příklad je, že mě nutí hrát fotbal za místní družstvo, ačkoliv jsem už od 10 let hrál z donucení a vůbec mě to nebavilo. Z toho důvodu jsem se každý den, kdy se mělo hrát, dostával do stresu. Já chápu, že to myslí dobře, ale mě to neskutečně vadí, jak mi řídí každičký okamžik mého života. Můj dotaz je, zda-li můžu říct "ne" nebo se musím podvolit. Několikrát jsem už uvažoval i nad tím, že se na VŠ vykašlu, odstěhuju se a půjdu pracovat, jenom proto, abych tohle nemusel snášet. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Vojta
ekonomické problémy
Dobrý den, píši Vám o radu, na koho se obrátit... nejsem alkoholik, narkoman, gambler, trestaná ani jinak asociální. Jsem matka tří dětí, samoživitelka, bez alimentů, která pracuje 14 hodin denně v zaměstnání a navíc jako OSVČ...abych uživila svoje děti. To se mi daří...na hraně...díky dvěma zaměstnáním a tomu, že pracuji a odvádím daně a ostatní odvody 2x větší než ostatní lidé...jsem nyní neměla nárok na žádný příspěvek...OČR mi přišlo po více než dvou měsících. Díky obavě a tlaku a nutnosti platit dál nájem, odvody, úvěry, leasingy a kvůli přepracovanosti jsem skončila v nemocnici jako dekompenzovaný diabetik na inzulinu. Jsem na vše sama. Nemohu si ani dovolit být nemocná. Neměl by kdo platit účty. Nemám ani nárok na přídavky, prý vydělávám moc, prý jsem si měla našetřit...to jistě říkají i těm co si tam chodí pro celou škálu sociální pomoci a podpory, na kterou já jako pracující a vydělávající nemám nárok...Vyřadili mne ze žádosti o obecní byt. Protože jsem o jeden den pozdě oevzdala prodloužení nájemní smlouvy, kterou mi prostě dřív pronajímatel nepodepsal...Nemám nárok na státní byt, žiju s dětmi v komerčním nájmu. Na hypotéku nedosáhnu, vydělám sice za normálních okolností 50 tisíc (oficiálně a řádně zdaněně), ale prý jsem stará (47) a nemám partnera...Jsem nemocná, přepracovaná, zklamaná, osamělá a bojím se...cítím, že potřebuji terapeutickou skupinu...ale je jen pro výše uvedené skupiny lidí, a to ZDARMA...já mám možnost individuální terapie, ale musela bych za ni velmi draze platit...na to nemám, zvláště teď, když mi tržby na eshopu klesly a stát mi neposílá očr, vyčerpala jsem úspory, ve zboží mám veškerý majetek, ale toho si nekousnu, dokud ho neprodám...nic..., dnes mi odmítli v bance poskytnout úvěr...odmítli mi sdělit proč. Nikde nic nedlužím, v registrech dlužníků nejsem, exekuci nemám. Vše řádně platím a přesto mi odmítli pomoc. Všichni....jsem rozčarovaná, smutná, cítím nespravedlnost společnosti, protože pro mne pomoc není...je jen pro Ty, kterým to já ze svých odvodů platím...poraďte mi prosím kam se obrátit. Potřebuji si s někým promluvit. Skupinovou terapii hledám proto, že očekávám, že mi sdílení s lidmi, kteří se cítí také zklamaní a opuštění společností, pro kterou hodně dělají a nic nedostávají, pomůže pochopit... Děkuji předem za jakoukoliv radu. Kateřina
Kateřina
beznaděj a ztráta větru z plachet
Přeji hezký den.
Bohužel mi nebyla do vínku dána inteligence (což se týká téměř všech jejich druhů) a ve svém životě nic nezvládám...Jak se mám sama se sebou smířit? S tím, že nemůžu vést normální život, že si mě nikdy nikdo nebude vážit? Jak necítit nespravedlnost a bezmoc při představě, že se nemohu změnit?
Anežka
psychické reakce na stres
Dobrý den, od začátku září už jsem byla 8x nachlazená včetně teplot + jsem měla 2x angínu. To u mě není klasický stav podzimních viróz. Nikdy u mě neměl podzim vliv na nachlazení. Vlastně jsem byla do tohoto podzimu nemocná jen 3x v životě. Dá se nějak říci, co se najednou stalo s mou imunitou? Co třeba vliv roušek (které ovšem často vyvařuji). Covid to zřejmě nebyl, průběžné testy byly negativní. Ptala jsem se obvodní lékařky a ta mi řekla, že v životě každého jedince se může stát, že se mu zhorší stav jeho imunitního systému a a že je dobré pátrat po tom, proč se to děje. Více na mě v dnešní době neměla čas. Tak se ptám Vás, co si o tom myslíte. Je možné, že by na to mohl mít vliv třeba stres? Děkuji za váš názor. Lenka
Lenka Matoušková
beznaděj a ztráta větru z plachet
je mi 55 let, do 18 let mě týrali rodiče, ihned potom rodina manžela i manžel, jsem zavřená 32 let smrtelně nemocní jen díky lékařům bez přátel, nemám příbuzné a děti mě odstavili, i když jsem je piplala sama bez peněz i práce díky revoluci, nemám důvod žít, žiji v bolestech, obrovských, doktoři nereflexují, sami je zavinili a další přibývají, jak odejít?
Věra
partnerský vztah
Dobrý den. Prosím o radu. Jsem před rozvodem. S manželem žijeme odděleně víc než půl roku. Našel si milenku, takže se již nevrátí. Nevím jak ho dostat z hlavy. Koníčky i kamarády mám. Přes den to zvládám,ale večery jsou pro mě šílené!!!! Strašně mi chybí. Nevím co mám dělat. Přece nemůžu večer obtěžovat kamarády... A víkend,když zůstanu doma,je to také hrozné!!! Děkuji.
Alena
obtíže v rodině
Prosim vas moji v nucce jsou 3 roky od malinká mě má moc ráda nechápu jak je možný že vnučka odmítá svou maminku a šťastná je když je u me každý malí dite chce mamu ona ne moc me to trápí a nevím co mám dělat
Michaela Kurinova
psychické reakce na stres
Dobrý den,před rokem mě zemřel otec na rakovinu,dva roky jsem se o něho starala.Pak po umrtí otce jsem byla jak emočně otupělá,všichni kolem mě truchlili a hlavně brečeli,jen já nic.Nechtěla jsem se zučastnit ani pohřbu a šla jsem abych to ho pak nelitovala a otce jsem měla ráda.Na pohřbu jsem měla pocit,že se dívám na film jako bych se nezučastnila ,prostě otupělá a bez pláče.Pak jsem měla potíže ze spánkem,mám je už rok,muj doktor je praktik i psychiatr mě předepsal antidepresiva na noc a vubec mě neřekl co mě je.Myslím si že to byla deprese a nebo podtraumatický syndrom,je to tak doktor mě řekl. že každý prožíva smutek jinak.Já ale nikdy nebyla tak necitelná.Je to normální,že ani po roku ani sližička a proč mě neřekl doktor co mě opravdu je.Děkuji za odpovět. Lucie
Lucie
psychické reakce na stres
Dobrý den,chci se zeptat jestli jsem normální a nebo už jsem bez citu.Umřel mě táta na rakovinu,já s mámou jsme se o tátu staraly až do konce.Umřel nám doma prakticky před očima a bohužel trpěl,tak jsem si umírání nepřectavovala,víte jak to myslím,měl prakticky bolesti dokud nepřijela sanitka a i doktor z personálem z to nemohli vydýchat.Všichni brečeli jen já né a na pohřbu jako bych ani nebyla,ani slza.Stalo se to už před rokem,od tý doby mám problémy ze spánkem a psychyatr mě předepsal antidepresiva a když jsem mu řekla jestli je to normální,že jsem nebrečela tak prý každý neseme smutek jinak.Je to normální,už rok jsem nebrečela asi jsem fakt cvok.Vubec mě psychyatr neřekl co mě je,já myslím,že to byla deprese.Neslavila jsem vánoce a vubec kdybych umřela je mě to vlastně fuk i tet.Jsem hlavně naštvaná na lidi,jak se přetvařujou hlavně sousedi,udělali jsme veřejný pohřeb a nikdo nepřišel ani sousedi z baráku a jen asi 6 lidí a přitom jsme sousedum pučovaly i peníze na nájem.Lucka
Lucie
obtíže v rodině
Dobrý den, mám velmi komplikovaný vztah se svojí matkou. Je mi 47 let, mám vystudovanou VŠ, jsem spokojeně vdaná 25 let, 2 děti na VŠ, normální rodinný život, nežijeme si nijak špatně. Mého manžela naši nikdy moc nezkousli, je jim dobrý akorát, když potřebují pomoc na chalupě. Naše děti mají rodiče rádi, ale občas jsem ledacos vyslechla ohledně hlídání. A pak mám mladšího bratra, který byl už od mala protěžován zvláště u mámy. Vzhledem je brácha hodně podobný mámě, umí to s ní, dokáže lichotit, hladit ji po srsti. Ale to je asi tak vše. Dodávám, že já jsem jeho opak. Největší zrada pro matku je, že vypadám jako moje babička - její tchyně, neumím jí lichotit, jsem rázná, podle ní prý drzá a hubatá. Bratrův život je otřesný, má za sebou drogovou i kriminální minulost, nemanželské dítě žijící v cizině, o kterém se rodiče dozvěděli až když „vnučce“ bylo 17 let. Brácha nasekal dluhy zřejmě do konce života, ale pořád je hvězda. Jako dítě jsem na bratra celkem pochopitelně žárlila, ubližovala jsem mu. Dostávala jsem za to. V dospělosti, když jsem mámě občas řekla, co brácha vyvádí, tak nejen, že tomu nevěřila, ale byla jsem špatná, že na něj házím špínu. V té době brácha vydělával spoustu peněz (to se matce líbilo), které ještě rychleji roztáčel. Já jsem v mládí chvíli žila v USA, ale pořád jsem měla nějakou intuici, že brácha nedopadne dobře, že bych měla být našim nablízku. Usadila jsme se v rodném městě, naivně jsem si myslela, že to naši ocení. Nicméně několikrát jsem si vyslechla, že jsem tam měla zůstat, alespoň by mohli jezdit do Ameriky. Nyní, díky pandemii, se bratr ve svých 45 letech se vrátil z jeho tisíce podnájmů v Čechách i v zahraničí k rodičům do pokojíku. Máma je vlastně šťastná, že je doma. Táta asi také, ale ten to nedává tolik najevo. Ráda bych také věřila tomu, že se brácha změní, ale moje intuice opět říká, že je nyní doma a seká chvíli latinu, ale nebude to mít dlouhého trvání. On nevypadá jako nějaký grázl, má kultivované chování, ale zase si bude dělat co bude chtít, bez ohledu na ostatní a na nějaké morální hodnoty. Otvírat oči matce je v 73 letech asi zbytečné. Brácha se o ně na staré kolena nepostará. Poraďte prosím, jak mám s mámou na prahu 50-tky jednat. Děkuji Jana
Jana
psychické reakce na stres
Dobrý den, příští rok mě bude 50. Vloni jsem změnila zaměstnání, protože jsem neunesla, že mě bude dělat vedoucí moje kolegyně, se kterou jsme seděly asi 15 let v kanceláři a dodělávaly jsme spolu VŠ. Kolegyně nebyla nikdy příliš průbojná, ale v její prospěch nahrál fakt, že se přimluvil tatínek, který jí kdysi do společnosti dostal. Já jsem žádnou protekci neměla, vypracovala jsem se z neznámé admin. v podatelně na odborné místo, dodělala jsem si VŠ, práce mě bavila, měla jsem pár nápadů, které byly ve prospěch společnosti. Nedávno šel vedoucí do penze a když končil a povýšili kolegyni řekl mi, o Tebe se nebojím, ty se neztratíš… Myslela jsem si, že zůstanu na stejném místě, ale nedokázala jsem situaci s novou vedoucí a s jejími novými manýry zkousnout. Celkem rychle jsem sehnala práci, finančně jsem si nijak nepohoršila, pracovně mě to nenaplňuje, ale chci tomu dát čas. Co mě asi nejvíc nebaví, že jsem z velké městské organizace šla na ves, do malého kolektivu, kde jsme asi 100 let za opicemi co se týče techniky, komunikačních kanálů atd. Tohle m při podpisu smlouvy vůbec nenapadlo. Teď v době pandemie, kdy z bývalé firmy jsou všichni on-line propojení, na konferenčních videohovorech, tak tady jsme zamrzli na smskách. Ostatní kolegyně tohle neřeší, nic jiného nikdy nezažily. Jsem hodně nakloněna el. komunikacím a novinkám a tady jsem se vrátila asi o 25 let nazpět, kdy jsem šla na mateřskou. Jsem z toho otrávená, s nadsázkou říkám, že jsem v karanténě už od loňského září, kdy jsem nastoupila do této práce. Poraďte mi prosím, jak se s tím vyrovnat nebo co mám dělat. Děkuji Jana

Jana
psychické reakce na stres
Vážená paní, vážený pane, předem bych chtěla poděkovat za to, s jakou trpělivostí odpovídáte na všechny naše dotazy.
Vystudovala jsem bakaláře (nelékařský zdravotnický pracovník) na vysoké škole bez nějakých problémů. Před dvěma měsíci jsem nastoupila do zaměstnání svého oboru. Problém je v tom, že jsem od malička hodně nervózní člověk a nejsem si sama sebou jistá. Takže ačkoliv věci, které jsou pro výkon mého povolání důležité vím a umím, v momentě, kdy jsem v práci pod stresem - přijde nečekaná otázka od kolegů nebo rodičů pacienta, nejsem schopna pohotově zareagovat, nedokážu si ani vzpomenout na základní informace. Dost mě tento problém trápí -protože vím, že odpověď znám- a nedokážu se s ním nějak sama vyrovnat. I když na sobě stále pracuju, není den, kdy bych neudělala nějakou chybu. Člověk se pak cítí před kolegy méněcenný a sám před sebou hloupý. Chtěla bych Vás poprosit o radu, co lze s tímto problémem dělat a je v populaci častý? Moc děkuji.
Marie
informace a média
Dobrý den,dělá mě starosti naše sousedka.Byla u nás ,že nemuže spát,je hodně usklostlivá a já mám taky náký psychický problémy a se spánkem.Jde o to,že jsem ji dala z dobré vule svoje prášky na předpis a to antidepresiva,jsou slabý dala jsem jen dvě pilulky a opravdu prý zabraly ale tet pořád k nám chodí,dneska zase zvonila a dokonce čekala hodinu u dveří dokud nepujdu kouřit.Nic jsem ji nedala a zase nešla ke svímu doktorovy i když by potřebovala nejspíš psychyatra.Mám obavy,že je závislá na prášcích.Dneska jsem se dokonce dozvěděla,že žebrala léky u sousedky.Chci jí pomoct ale nevím jak zdá se mě,že se projevuje jak závislá na lécích na spaní.Chci pomoct ale nechci bonzovat a říct to její dceři.Předem děkuji za odpovět.Pika
Pika
psychické reakce na stres
dobrý den je mi 61 a nemám štítnou žlázu mikrokarcinom a mívám nervové zhroucení hyperventilace tlak skáče sanitka a teď můj dotaz naposledy mě odvezla sanitka minulý týden co to prosím vás mám? jeví se to tak že mozek úplně fyzicky zhmotní nějakou
nemoc teď je to rakovina nebo tuberkuloza v plicích a já tomu uvěřím a zešílím z toho celá se třesu brečím bojím se smrti a že upadnu do bezvědomí protože jsem doma sama teď měsíc už kašlu včera v noci jsem se dusila bolí mě hruď ale teplotu nemám a když si vezmu lexaurin tak to všechno jako zázrakem zmizí nebo je to covid já prostě nevím co to je? můj doktor mi léčí tlak a endokrinoložka dodává hormony a kontroluje mi krk po operaci zatím vždycky kontrola dopadla negativně už je to 5.rok a já pořád nevím jestli už to můžu vyhodit z hlavy že jsem měla v krku nádor že se to nerozselo do celého těla že je to vyléčené myslíte že bych měla chodit na psychiatrii já nevím no přece nemůžu polykat lexauriny každý druhý den?je to nebezpečné
Sara
psychické reakce na stres
Dobrý den, jsem po rozvodu, který byl škaredý. Doma mám dvě dospělé děti, jedno postižené. Začala jsem deprese zajídat...a zvracet jídlo. Jsem sama ze sebe naprosto zoufalá, trvá to dva měsíce. Vrátilo se mi to z dřívějška, trpělla jsem tím během života několikrát, ale jsem padesátnice , stydím se a jsem zoufalá.
Natka
informace a média
Dobrý den, mám problém s alkoholem.
Pracuji, zatím vše zvládám, ale koronavirusové opatření ke zlepšení mi nijak nenapomáhá, alkoholové dávky přibývají a alkohol už bohužel potřebuji, už jsem alkoholik.
Chci žít bez alkoholu, ale léčebna nepřipadá v úvahu, skončil bych na ulici a srazy AA v mém bydlišti nefungují a poblíž se v téhle době nesmějí scházet.
Chtěl jsem se Vás tedy zeptat a poprosit Vás, kde by se člověku dostalo pomoci, popřípadě i online, pokud něco takového existuje.
Děkuji.
Pijan
psychické reakce na stres
Od 22.11.2020 spím v průměru čtyři hodiny denně. Po probuzení musím vstát, jsem plná energie a chuti do jakékoli činnosti. Začínám se znepokojovat a obávat, jak dlouho mohu takto "fungovat". Nemohla jsem prodělat Covid (bez příznaků)? Od 29.12.2020 mám stále problém s levým okem (řezání, slzení, nesnášenlivost světla, zarudnutí), pravděpodobně virového původu.
- otázka upravena poradcem
Iren
psychické reakce na stres
Dobrý den,
jsem zavřený s manželkou a třemi malými dětmi v karanténě a občas se nestačím divit, co všechno negativního se v této situaci pod tlakem dostává z moji povahy na povrch.
To mě dovedlo k myšlence, že bych se rád nějak psychoterapeuticky prohlédnul a lépe se sám v sobě zorientoval, zjistil např. příčiny mého nežádoucího jednání...
Mohli byste mi prosím poradit nějakou literaturu nebo online zdroje na takovéto "sebe-psychoterapeutické" téma?
Moc děkuji za Vaši práci a zdravím. - otázka upravena poradcem
Pavel
partnerský vztah
Dobrý den, před rokem a půl jsme si s partnerem pořídili syna, myslím že spíše kvůli mě, jelikož on již dvě dospělé děti má z původního manželství. Po porodu jsem přibrala deset kg a ačkoliv jsem aktivní a snažím se co to jde nejdou mi shodit. Možná je to způsobeno i problémy kolem, jelikož je mi stále vyčítáno, že jako matka na rodičovské nepřispívám do rodinného rozpočtu dost peněz,ač do rodiny investuji co mám, že nemám dostatečně ráda jeho dospělé děti, se kterými se ale vůbec nemám šanci vidět, že jsem tlustá, ač si myslím že to úplně pravda není (i když kdo ví), že sex se mnou není co býval, jak může být když žádný není...prostě najednou za vše můžu já. Jednou jsem se zmínila, že bych chtěla druhé dítě...že jsem si vždy přála velkou rodinu, ale....velký problém...prostě dokud jsme byli bez syna a užívali si, tak to byla velká láska, teď je to spíš utrpení.Před týdnem mě shodil na dveře a rozsekla jsem si bok o kliku.Hrozně ráda bych odešla ale bojím se finanční stránky, toho že nemám kam..
Leny
problémy s karanténou
Dobrý den, jsem studentka vysoké školy. Děsí mě, že díky karanténě druhý semestr nezvládám tak, jak bych chtěla. Nejde se naučit přeměty sama. Potřebuju je vysvětlit (fyzika, matika). Výuka online nefunguje. Všechno se učíme pomocí samostudia a případně se píše email. Také mi vadí být v nejistotě, jak zkouškové bude probíhat, kdy se do školy vrátím. S tím, že nebudeme mít prázdiny, jelikož je zkouškové až do konce září už jsem se smiřila. Do toho být zavřená doma a nevidět se se svoji rodinou mi na psychice moc nepřidá.
Aneta
beznaděj a ztráta větru z plachet
Živím se krejčovinou. Ihned po nařízení karantény jsem se svými dětmi 9 a 13 let našila 250 roušek, které šly do hospicu, nemocnice, laboratoře a domova pro seniory. Vše na vlastní náklady. Pár mých stálých zákazníků mi samo od sebe volalo jestli bych jim roušky nenašila. Domluvili jsme se na částce 30,-Kč za roušku. V podstatě za nákladovou cenu, která mi částečně vykryla materiálové náklady. Jenže spousta dalších lidí mě má dnes za zlatokopku, která se snaží zbohatnout na neštěstí druhých. Děti nechápou proč se takto lidi chovají. A já s tím vnitřně zápasím. Díky opatřením jsem úplně bez příjmu. Kdyby nebylo manžela tak nemáme ani na jídlo. Veškeré náklady na živobytí platí on. Opravdu nevím za co a proč lidi soudí lidi, kteří se snaží aspoň částečně vykryt náklady.
Verca
problémy s karanténou
Dobrý den, mě dost trápí nezodpovědnost lidí kolem mě, neviděla jsem svoje vnoučata už přes měsíc, moc se mi stýská a k sousedům jezdí děti každý týden.. Mám je ráda (sousedy), ale tohle mě vždycky tak rozhodí, že mám problém s nimi normálně komunikovat. Oni mají své důvody, proč se mohou navštěvovat, ale když vidím jejich vnoučata, jak s babičkou a dědou dovádějí, je mi do pláče, protože jim to závidím. Já respektuji nařízení vlády, ale pak si říkám, jestli nejsem nakonec já divná babička, že to dodržuji..?
Radka
beznaděj a ztráta větru z plachet
Dobrý den, je mi 32, kvůli občasným nesnesitelným úzkostem (černé myšlenky, ztížené dýchání apod.) mám často pocit, že nechci žít nadále, ale sebevražedné myšlenky nemám - nakonec, mám jisté závazky (ne děti), takže by to ani nepřicházelo v úvahu.
Avšak, mám ze sebe pocit, že se jaksi perverzně vytěšuji situaci s koronavirem - že je nějaká šance, že se nakazím a jakožto celoživotního kuřáka s CHOPN mě to semele a budu mít konečně klid. Navíc, hned nato mám z těchto svých myšlenek výčitky svědomí, protože si uvědomuji, že situace s COV-19 je hrozná pro lidi i pro lidstvo. Ještě ke všemu se mi dělá z mediálních pohledů na věc šíleně špatně, když se o lidech 75plus, popřípadě klientech hospiců mluví jako by byli beztak na odpis. Ani nevím, zda je vůbec v tomhle světě o co stát. Samomedikuji se rivotrilem - ne každodenně, jen podle potřeby. Změna životního stylu u mě nepřichází v úvahu, již od útlého dětství jsem cítil, že jsem jinej - divnej. Je možné, že rivotrilem věci spíš komplikuji?
Jindra
psychické reakce na stres
Asi mám opačný problém, než většina tazatelů. Od počátku karantény nám zaměstnavatel zkrátil pracovní dobu, pracujeme "na směny", abychom se moc nepotkávali a v případě, že by se u někoho objevila nákaza, aspoň jedna směna mohla chodit do práce. Na finance to vliv nemá, zbytek dostáváme dorovnáno. No najednou mám spoustu času, žádné to od rána do večera v práci. Tak mám konečně čas na sebe, na domácnost (tak jarně uklizeno jsem ještě neměla), mám čas si uvařit a v klidu to sníst, zajít si na dlouhou procházku do přírody. Díky tomu jsem zhubla, zklidnila se, zlepšila se mi kondice a vůbec zdravotní stav. Část karantény u mě byla dcera, která jinak žije 200 Km daleko, měla home office, tak přijela za mnou, tak dlouho už jsme spolu nějaký čas nebyly, bylo to moc fajn.
To a teď se děsím, že se zase všechno vrátí "do normálu" a přijde obvyklý pracovní stres, který bude ještě větší než předtím, poněvadž bude třeba všechno, co se dosud dělalo jen v nejnutnější míře, dohnat. - otázka upravena poradcem
Karla
obtíže v rodině
Dobrý den, mám dvě dcery 12 a 9. Obě situace nesou různě. Starší se hrozně bojí vycházet a má hysterické záchvaty.Chce vychochávat tu mladší a je velmi agresivní. Mladší to nese jakoby lépe. Ale začala mít velké problémy se žaludkem. Bojí se cokoliv jíst a vždy se už dopředu před jídlem bojí, že jí bude bolet břícho. Nechce ani jíst, co má ráda, že ji bude bolet břicho. Předpokládám, že je to psychosomatické. Můžete mi poradit, jak v této situaci reagovat, jak je mám uklidnit. Děkuji
Andrea M.
ekonomické problémy
Dobry den, moje otazka je o preziti. Po letitem toulani se po US jsem se vratil na stari do CR. Odpracovani 14ti let me nestaci na duchod,(66), ale ani nemam narok na zadnou financni pomoc, me bylo receno na uradu prace. Jsem ucitel AJ, ale soukrome hodiny ktere me drzeli nad vodou se uz nekonaji, a kdo vi jestli se jeste budou nekdy konat. Pry nemam narok ani na pomoc v hmotne nouzi, ani na zadne zivotni minimum, zkratka na nic.Z televise se dovidam, jake pomoci se dostava jinym, ja jsem pracoval na "smlouva o dohode", platil dane, ale ze jsem absolutne bez prostredku zadny urad nezajima. Je to opravdu v rukach tech uredniku,nebo mam jeste jinou sanci na nejakou pomoc ?
Za pripadnou odpoved Vam dekuji.
T.Truhlar - otázka upravena poradcem
Traiko Truhlar
obavy z nákazy
Zdravím. Obracím se na Vás s prosbou. Jsem již od 17. března sám doma na překážce v práci za 60% mzdy. Příští pondělí bych se měl vracet do zaměstnání (open office s 50 kolegy), ale mám velké obavy... Je mi 44 let. Z chronických onemocnění trpím histamínovou intolerancí, parodontózou a atopickým ekzémem. V současné době vycházím z bytu jen na nákup jednou za 10 dní a občas na zdravotní vyjížďku na kole. Z jakéhokoliv onemocnění mám odmala velký strach. Potýkám se i s určitými problémy hraničícími s mysofobií, ale nikdy jsem s tím nebyl u psychologa nebo psychiatra, aby mi to diagnostikoval (stydím se). Mám prostě rád pořádek a čistotu nejen doma, ale i na pracovišti, kde si sám uklízím stůl nebo jsem háklivý i na hygienické prohřešky v obchodech a restauracích.
Chtěl jsem se tedy s Vámi poradit, jak toto překonat vzhledem k opětovnému nástupu do práce, kam se těším, protože mi práce chybí (za 22 let jsem neměl neschopenku), ale kvůli Covidu se velmi bojím.
Předem moc děkuji :-)
Adam
psychické reakce na stres
S příchodem teplých dní mám pocit, že naše rodina je jediná, kdo dodržuje vládní nařízení a flustruje mě to čím dál víc. Jsem na mateřské dovolené, s manželem a 2 dětmi bydlíme v domku na okraji velkého města. Ve čtvrti vzdělaných a celkem zajištěných lidí to vypadá následovně: víkendové hromadné grilovačky, dopolední slézání se maminek s dětmi na zahradách, poflakování se a posedávání puberťáků všude kolem. Samozřejmě bez roušek a rozestupů. Neštve mě to kvůli mě, ale kvůli našim dětem, kterým vysvětluji, že takhle se to prostě nemá, a že narozeninová oslava dcery s kamarády prostě bude později. Nejsem paranoidní. Nemyslím si, že pro nás zdravé je tahle epidemie nebezpečná, ale mám i čiperné, leč staré dědečky, babičky. A za ně jsem za tohle okolní nezodpovědné chování strašně naštvaná.
Hanka
obavy z nákazy
Dobrý den, v poslední době si všímám, že mám přehnaný strach z ostatních lidí. Najednou si nedovedu vůbec představit, že se někdy s někým obejmu, že půjdu do kina, pařit do klubu, jet v MHD ve špičce, nakupovat oblečení a vůbec provádět jakékoliv činnosti, co obnášejí těsnější kontakt s ostatními. Mám strach, že toto ve mně zůstane i po skončení toho nejhoršího. Už teď se ze mě po 40 dnech karantény stal úplný asociál s přehnaným strachem z nákazy. Nejradši bych po venku chodila v protichemickém obleku. V každém vidím hrozbu nákazou a hlavně se mi dělá fyzicky zle, když okolo mě projde někdo bez roušky anebo projede cyklista bez roušky. Co se s tím dá dělat? Co mě uklidní? Jaké informace mám vyhledávat? Děkuji za odpověď.
Lucie
tíha sociální izolace
Dobrý den,
jsem na rizikovém těhotenství, zatím druhý trimestr, tudíž mně chybí jakákoliv pracovní aktivita. Postarám se o chod domácnosti, ale pak nevím jak s časem naložit. Nemůžu chodit ven jako dřív, nakupovat oblečení, zajít si do cukrárny. Na věci pro dítě je ještě času dost plánovat. Cítím se často otráveně a "k ničemu". Poradíte něco, co by mně pomohlo? Děkuji! - otázka upravena poradcem
Katka
obtíže v rodině
Dobrý den, mám problémy s devatenáctiletým synem. Má před maturitou, nikdy s ním nebyly velké problémy, patří mezi nejlepší ve třídě. Žijeme na vesnici, kde má velkou spoustu kamarádů, se kterými se velmi často stýkal. Postavili si i v lese chatku na jejich společné setkání, zkrátka páni kluci. Nyní ale nastaly velké problémy, téměř denně celim jeho nátlaku. Jde o to, že jeho kamarádi i v této době chodí trávit večery na tuto chatu, není nic platné apelování na jeho zodpovědnost, že to nyní není možné, že je třeba dodržovat pravidla. Já jsem ta nejhorší, která vše přehání. Bohužel, nemám zastání ani v manželovi, jeho slovy: Je to blbost, půst ho. Nyní je situace taková, že v této době, kdy bychom měli držet spolu, vubec nekomunikujeme. Mlčíme. Takto fungujeme, jako tichá domácnost již týden a mně je do pláče.
Jana M
obavy z nákazy
Mám strach z nákazy.jsem v hrozném stresu,psychicky na dné-z duvodu,že jsem polykormbidtní-senior,inv.duch.mám-astma,choph,hypertenzi,diabetes,obezita,min.imunita-jsem velmi rizikoví pacient,když bych dostal covid-19,jistě bych na komplikace zemřel.aje otázka času,kdy se nakazím.virus tu bude navíc napořád,nezmizí,jako chřipka-proto se obávám,a jsem psychicky vyčerpaný,. Nvíc mně zemřela matka,přišel jsem o chalupu,manželka odešla po 31 letech manželství,i s dcerou,2roky jsem je nevidél.k tomu moje nemoci,mam jen duchod,nestačí ani na nájem,nemužu na brigády,které mně příjem držel nad vodou. Dlouho už to nevydržím,jsem sám,nemám nikoho jiného. mám špatné myšlenky.......,nevím jestli ,no,..Atak mné žívot už nebaví,Všechno se mné sešlo najednou,navíc ten koronavirus,jsem zavřený v bytě,pomalu přestávám mluvit,je to vše strašlivá situace,jak z toho ven.Děkuji.Luboš J.
Luboš Jeřábek
obavy z nákazy
Dobrý den.Je mi 54,jsem na vozíku,bydlím ve společné domácnosti se skoro osmdesátiletou maminkou a téměř rok mám partnera,s kterým ale nebydlím ve společné domácnosti.Už skoro dva měsíce se vídáme na pár minut,bez jakýchkoli intimností kvůli pandemii.Každý večer si voláme,respektuje to,ale cítím,že partnerovi chybí obejmutí,pusa,kontakt a mě vlastně také.Na druhou stranu se bojím riskovat.Dost na to myslím a nemohu najít správné řešení.Děkuji za radu.
Lenka
beznaděj a ztráta větru z plachet
Dobrý den,
jsem si jistý, že trpím syndromem vyhoření. Bohužel nevím, jak se ho zbavit. Vždy jsem měl na sebe velmi vysoké nároky a těžko si odpouštěl selhání. Od určité doby jsem byl čím dál tím pasivnější, měl jsem problém s dodržováním deadlinů, udělat jakoukoliv práci mi začalo trvat více času. Nezvládám se starat o svou domácnost. Je ve mě nahromaděná spousta agrese, která se občas projevuje v hrubém chování vůči blízkým. V součtu tyto zmíněné problémy jenom prohlubují můj stav. Nevím, jak tenhle začarovaný kruh rozseknout a začít zase normálně žít. Mám problém v rámci Prahy najít terapeuta. Pocity byly už tak nesnesitelné, že jsem požádal svoji praktickou lékařku o léky na úzkost. Mám pocit, že ty my ale nepomáhají, akorát se po nich cítím unavený i během dne. Poradíte mi prosím, jak dál postupovat?
Děkuji,
TJN
Tomáš J. N.
obavy z nákazy
stres a strach máme vůbec jezdit na dovolenou manželkou v Česku ? máme obavy abychom nedostaly Covid 19
pozdravem Novotný
j Novotný
psychické reakce na stres
Dobrý den. Jsme s manželem normální lidé, kteří za normálních okolností pracují a žijí si spokojeným životem. Máme jedno dítě na prvním stupni, druhé se nám právě narodilo. Neuvěřitelně jsem se těšila na příchod druhého potomka, ale štěstí kvůli koronaviru nahradil pocit zoufalství, úzkosti, bezmoci a paralýzy. Jsme totiž s manželem oba rizikoví (on po transplantaci, já astmatik) a já při dlouhých bezesných nocích, kterých se teď bohužel nemám jak vyvarovat, neustále spřádám katastrofické scénáře. Starší syn se nejpozději v září vrátí do školy, co až nákazu přinese domů? Co když to manžel chytne v práci? Co bude s našimi dětmi, pokud oba skončíme v nemocnici nebo to pro nás oba bude dokonce fatální? Za normálních okolností bych věděla, jak se stresem bojovat - pořádný spánek a něčím se zabavit udělá hodně. Jenže teď se moje činnost ve dne v noci omezuje jen na přebalování, kojení a utišování pláče a to mozek příliš nezaměstná. A relaxovat nebo meditovat se při tom taky nedá. Poradíte?
Marie
zdravotní somatická péče
Dobrý den, je mi 73 let a v lednu jsem prodělala zápal plic, na který mi zabrala až druhá antibiotika, byla jsem bez teplot a stejné projevy, ale s horečkou měl pětiletý vnuk, také ATB. Zajímá mě, zda se také mohu dát nyní otestovat, jestli se už v tom lednu nejednalo o civid. Děkuji.
Milena Janoušková
tíha sociální izolace
Mě nejvíc vadí to, že je zavřená hranice mezi ČR a SR. Bydlíme na Slovensku, dcera bydlí a pracuje v Brně, můj bratr v Ostravě a nemáme možnost se setkat, pokud nechceme do karantény. Nejhorší je, že netušíme, jak dlouho to bude trvat. Politici podle nálady vypouštějí termíny od dvou měsíců do dvou let.
Mirek
obavy z nákazy
Dobrý den, je mi 67 prodělal jsem kvůli štítné žláze (onkol) fibrilací síní, nějaké exrasistoly k komoře srdce , počínající cukrovka docela uspěšný boj s nadváhou - tedy jsem docela vhodný pro covid -19.
Takže nikam nechodíme jen manželka pro jidlo. Teď mám jit na krevní testy ale bojím se že tam něco chytnu a přinesu taky manželce. Nejít na kontrolu a promeškat, že markry budou špatné?
Hledal jsem možnost - odběr kde by mi řekli přijděte v 10 hodin a nikoho tam nepotkám - nic jsem nenašel ....poraďte
František K.
beznaděj a ztráta větru z plachet
Dobrý den,

já se mám v tomto stavu docela dobře, nemohu si na nic stěžovat, ale velmi mě trápí zavření hranic a nejistota, kdy se naše země zase otevře. Bojím se, že zde nastane komunismus a vadí mě všechny nesmyslné příkazy jako roušky atd. Myslím si, že nás naše vláda drží jako rukojmí, udržuje nás záměrně ve strachu. Také nevím, kdy budu moct vidět člověka, kterého miluji a který žije v úplně jiné zemi. On sem zřejmě přijet nebude moct, protože ho sem jako cizince nepustí - byť je to občan EU a mě zase nepustí ven. Nemám ráda tuhle zemi a to, že se k nám tak chová. Cítím se jako zavřená v kleci. Jinak přeju všem hodně síl a je skvělé, že takhle pomáháte lidem. Děkuji
Yenny
zdravotní somatická péče
v domácnosti matka tříleté dcery s potvrzenou úzkostnou depresí s psychotickým stínem. Odoperována na karcinom prsu, který překryl RS, ta desetiletí neléčena. SARS dílem vítá připomínajíc Viktorku u splavu, dílem se propadá do agrese, nedokáže úplnou sebeobsluhu, invalidní důchod má minimální. Je někde podobná zkušenost ?
Michal
tíha sociální izolace
Mám přeshraniční vztah již půl roku a nyní jsme bez kontaktu již 5 týdnů, jsme oba 50+ a nejsme rodinní příslušníci a tam mám obavy že se jěště dlouho neuvidíme.Oba jsme sami a je to velmi obtížné.člověk ztrácí naději, zda se ještě setkáme, chybí alspoň krátké objetí.
Jiri
psychické reakce na stres
Vážení,poradíte mi,jak se dostat z bezmoci a deprese,do nichž jsem se dostala díky buranskému a všehoschopnému Babišovi a jeho nohsledů?Díky za odbornou pomoc.es
evasulzerova@gmail.com
partnerský vztah
Dobry den. Ja mam problemy vo vztahu. Partner sa povazuje za vysoko rizikoveho (pretoze 20 rokov fajcil a ma zvyseny krvny tlak na ktory berie lieky) a tym padom je posadnuty pravidlami a opatreniami a kvoli tomu mame neustale konflikty. Musim si davat pozor na vsetko, co ktorou rukou chytim, co robim, ked nahodou ideme von, tak ci nahodou nie som pri niekom priblizko. Neviem ako to riesit. Stale mu pripominam, ze nie je az tak rizikovy a ja sa nespravam az tak nezodpovedne ako ma vykresluje. Nechodime na nakupy (vsetko len objednavame) a aj ked nakup pride, musime vsetko poriadne vyumyvat a dezinfikovat. Neviem si predstavit takto fungovat dalsie mesiace :( Inak si rozumieme, jedine mame nezrovnalost v tom ako vnimame hrozbu infikovania. Dakujem.
Martina M
psychické reakce na stres
Dobrý den,
pracuju jako lékařka v první linii, Covid-19 mě nechává naprosto klidnou a případné nákazy se nebojím.
Zato psychicky stále hůř zvládám okolní svět. Pracuju 124h týdně, vedení nemocnice se snaží jen na nás maximálně ušetřit, o odměnách, o kterých se píše v médiích, si můžeme nechat zdát. Snažím se dodržovat životosprávu a cvičit, nicméně většina mých dní je práce, ve volných chvílích spánek a jídlo. I když se s tím snažím bojovat, velmi rychle mi klesá tolerance k okolí - nepříjemní pacienti (chápu, že mají strach, ale vyhrožování fyzickým násilím není výjimkou), na internetu se neustále rozebírá "jak se zabavit v karanténě", nebo jak nemít ponorku, přitom co já bych dala alespoň za víkend s manželem doma. Před cestou do práce začínám být anxiózní, uvažuji o nasazení si antidepresiv, což mi ale nepřipadá zodpovědné. Stručně řečeno jsem "zahořklá". Jak si rychle pomoci? - otázka upravena poradcem
Anna
psychické reakce na stres
Dobrý den, co mám dělat, když jsem riziková osoba a manželka dělá ve školství? Ona se bojí, že to donese domů, já se bojím taky. Odejít z pracovního poměru by znamenalo existenční nejistotu. Nedovedu pochopit, proč všude se mluví o promořování a že to bude fajn až budou všichni nakažení ale výsledky promořování jsou v okolních státech nejisté. Co můžu jako rizikový pacient rozumného udělat? Úspory na případný pohřeb už taky docházejí a mám pocit, jako bych byl v koutě. Když se podívám na lidi v okolí, tak z celé karantény a nošení ochranných pomůcek na veřejnosti mají jen legraci. Stále si kladu za vinu, že jsem nebyl na celou situaci lépe připravený, jak materiálně, tak finančně...
Pavel
beznaděj a ztráta větru z plachet
Dobrý den, od té doby co začala karanténa, jsem jenom doma, nemůžu jíž večer ven, do posilky vůbec nic, jenom pracovat. Hrozně mě to deptá a myslím na sebevraždu. Celé je to podpořeno také tím, že se v posledním týdnu zabil jeden kolega z práce a druhý člověk, který mi byl velmi blízký. Je podle Vás normální, když se vysxxxru na ty zákazy od Andreje a začnu se chovat jako dřív? Nenosit roušku, udělat si v bytě párty, zajít si zacvičit nebo se mám zabít?
Karel