Psychologická poradna

Dobrý den,
jsem na rizikovém těhotenství, zatím druhý trimestr, tudíž mně chybí jakákoliv pracovní aktivita. Postarám se o chod domácnosti, ale pak nevím jak s časem naložit. Nemůžu chodit ven jako dřív, nakupovat oblečení, zajít si do cukrárny. Na věci pro dítě je ještě času dost plánovat. Cítím se často otráveně a "k ničemu". Poradíte něco, co by mně pomohlo? Děkuji! - otázka upravena poradcem

Mě nejvíc vadí to, že je zavřená hranice mezi ČR a SR. Bydlíme na Slovensku, dcera bydlí a pracuje v Brně, můj bratr v Ostravě a nemáme možnost se setkat, pokud nechceme do karantény. Nejhorší je, že netušíme, jak dlouho to bude trvat. Politici podle nálady vypouštějí termíny od dvou měsíců do dvou let.

Mám přeshraniční vztah již půl roku a nyní jsme bez kontaktu již 5 týdnů, jsme oba 50+ a nejsme rodinní příslušníci a tam mám obavy že se jěště dlouho neuvidíme.Oba jsme sami a je to velmi obtížné.člověk ztrácí naději, zda se ještě setkáme, chybí alspoň krátké objetí.

Všude kolem je najednou takový klid. Ani na Úřad práce si mě nezvou, aby mě nutili hledat si zaměstnání. Tak celý den pročítám internetové stránky, jak jsem zvyklý.

Kontakt s lidmi postrádám stejně jako v běžných dobách. Ale asi jsem mu už trochu odvykl. Odloučení od lidí mě ochuzuje, ale zároveň mi dává určitý druh ochrany.

Před měsícem jsem se objednal na vyšetření kvůli časté únavě a bolestem hlavy. To ovšem pociťuji už víc než dvacet let. Testy odhalily lymeskou boreliózu, tak jsem dostal antibiotika. Nejsem si jistý, jestli se vlastně chci uzdravit.

Tak abych se dopracoval k nějaké otázce: Je se mnou něco v nepořádku, když se ve všeobecné karanténě cítím vlastně spokojenější než dřív? Když cítím, jak mi imponuje, že se svět zpomalil? Když jsou mi k smíchu pošetilci,co naříkají, kolik musejí vykonat důležitých činností, a nemohou? Je to dáno mou osobní flustrací, nebo je směr, kterým se vydalo lidstvo, tak chorobný, že současná pandemie ho víceméně léčí? - otázka upravena poradcem

Ráno vstanu, sednu do auta a jedu do práce. Silnice prázdné, jsem tam o 20 minut dřív než obvykle. V kanceláři ani noha, všichni pracují z domova. Bože ten klid a to ticho, žádné otázky, žádné vyrušování. Moje produktivita stoupla o 100%. Odpoledne jsem doma opět rychleji. Celá rodina se i s kočkou jdeme večer projít k lesu, bez roušek, nikde ani noha, žádný rámus od aut a letadel, jenom ptáci zpívají. Asi mne budete nenávidět, ale já si to užívám, mně se to líbí!

Dobrý den, s přítelem bydlíme každý ve svém bytě, normálně se vídáme o víkendech a příležitostně i přes týden. Teď se pro jistotu nevidíme už od 7.3., jemu je 69 let a je kardiak, chrání se, dodržuje všechna pravidla. Já také dodržuji všechno potřebné, ale chodím 2x v týdnu do práce (MHD a nezodpovědní kolegové). Zažívám pochopitelně úzkosti, které po dřívějších zkušenostech umím částečně zvládnout. Chtěli bychom se vidět, určitě by to mé psychice prospělo, ale bojím se, abych ho nenakazila, když mohu být nakažená i bez příznaků. Ale strašně mi chybí. To dilema a neschopnost se rozhodnout, zda se sejít, či nikoliv, je pro mě snad horší, než to, že se nevidíme. Pořád o tom přemýšlím. Vždyť mi jinak nic nechybí, jsou na tom lidé mnohem hůř. Možná to s tou zodpovědností přeháním. A možná, že už mi pomohlo jen to, že jsem to napsala... děkuji za případnou odpověď.

Dobrý den!
Jsem seniorka, upadla jsem do hrozné deprese a letargie. Vadí mi omezení, vadí mi, že musím nosit "náhubek". Špatně se mi v roušce dýchá.Těšila jsem se na jaro, nyní mi vadí, že tato omezení nejsou časově ohraničemá. Po praktické stránce se mi nic neděje, důchod zatím chodí, potraviny nakupuji on-line, ale s psychikou jsem v háji. Co s tím? Izolace mě ubíjí a deptá. Děkuji za odpověď.
- otázka upravena poradcem