Psychologická poradna

Dobrý den, prosím Vás o radu. S přítelem jsme se seznámili v říjnu (oba 28),po měsíci psaní jsme se sešli, ale kvůli viru jsme trávili většinu času u mě (bydlím sama v menším bytě, přítel u rodičů v domku), vše bylo první tři měsíce skvělé. S další vlnou a mutacemi jsem ale začala mít z viru opravdu strach (nakazili se kolegové, kamarádky), přestala jsem se osobně stýkat s kamarádkami, dva měsíce jsem neviděla rodinu (bydlí 300 km daleko, 60+, nemám auto a nechci je ohrozit). S přítelem se navíc každý stavíme k viru jinak, on nemá problém se sejít s kamarádem, někteří členové jeho domácnosti nařízení porušují a já mam tak pocit, že mě ohrožují, když se s ním stýkám (setkávám se s ním proto už stěží jednou týdně). Pracuji z domu, umím se zabavit, chodím ven, volám s rodinou,ale i tak na mě padá tíseň a cítím se hrozně sama (přítel má problém s vyjadřováním citů: když spolu nejsme osobně, nepřipadám si potřebná, natož milovaná). Pak vyčítám a jsem nepříjemná. Jak to prosím změnit?Děkuji

Dobrý den. Prosím o radu. Jsem před rozvodem. S manželem žijeme odděleně víc než půl roku. Našel si milenku, takže se již nevrátí. Nevím jak ho dostat z hlavy. Koníčky i kamarády mám. Přes den to zvládám,ale večery jsou pro mě šílené!!!! Strašně mi chybí. Nevím co mám dělat. Přece nemůžu večer obtěžovat kamarády... A víkend,když zůstanu doma,je to také hrozné!!! Děkuji.

Dobrý den, před rokem a půl jsme si s partnerem pořídili syna, myslím že spíše kvůli mě, jelikož on již dvě dospělé děti má z původního manželství. Po porodu jsem přibrala deset kg a ačkoliv jsem aktivní a snažím se co to jde nejdou mi shodit. Možná je to způsobeno i problémy kolem, jelikož je mi stále vyčítáno, že jako matka na rodičovské nepřispívám do rodinného rozpočtu dost peněz,ač do rodiny investuji co mám, že nemám dostatečně ráda jeho dospělé děti, se kterými se ale vůbec nemám šanci vidět, že jsem tlustá, ač si myslím že to úplně pravda není (i když kdo ví), že sex se mnou není co býval, jak může být když žádný není...prostě najednou za vše můžu já. Jednou jsem se zmínila, že bych chtěla druhé dítě...že jsem si vždy přála velkou rodinu, ale....velký problém...prostě dokud jsme byli bez syna a užívali si, tak to byla velká láska, teď je to spíš utrpení.Před týdnem mě shodil na dveře a rozsekla jsem si bok o kliku.Hrozně ráda bych odešla ale bojím se finanční stránky, toho že nemám kam..

Dobry den. Ja mam problemy vo vztahu. Partner sa povazuje za vysoko rizikoveho (pretoze 20 rokov fajcil a ma zvyseny krvny tlak na ktory berie lieky) a tym padom je posadnuty pravidlami a opatreniami a kvoli tomu mame neustale konflikty. Musim si davat pozor na vsetko, co ktorou rukou chytim, co robim, ked nahodou ideme von, tak ci nahodou nie som pri niekom priblizko. Neviem ako to riesit. Stale mu pripominam, ze nie je az tak rizikovy a ja sa nespravam az tak nezodpovedne ako ma vykresluje. Nechodime na nakupy (vsetko len objednavame) a aj ked nakup pride, musime vsetko poriadne vyumyvat a dezinfikovat. Neviem si predstavit takto fungovat dalsie mesiace :( Inak si rozumieme, jedine mame nezrovnalost v tom ako vnimame hrozbu infikovania. Dakujem.

Mám velký problém s přístupem manžela k vyučování dětí. Máme prvňáka a čtvrťáka, online vyučování neexistuje, pouze zadávání úkolů e-mailem, je opravdu potřeba u nich být, vše vysvětlit, zkontrolovat. Na začátku krize jsem byla 14 dní na home office, abych zjistila, že domácnost, nákupy, děti a k tomu vlastní poměrně duševně náročnou práci prostě nezvládnu. Začala jsem tedy chodit tři dny v týdnu do práce si "odpočinout", zbývající dny je doma s dětmi manžel. Ten je ovšem na výuku naprosto nepoužitelný, tvrdí, že všechno zapomněl, zadání nechápe, anglicky neumí. Mám pocit, že se mu prostě nechce. Fakt je, že za normálních okolností máme poměrně bezproblémové děti, kterým stačilo zkontrolovat úkoly. Vše, co se týkalo školy, jsem řešila já, ale teď už to prostě nejde. Začínám být na muže alergická. Vzhledem k tomu, že jsme neměli už předtím zrovna lehké období, obávám se, že se náš vztah nenapravitelně pokazí. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
už od začátku karantény jsem doma se sedmiletou dcerou, se kterou se naštěstí člověk zabaví.Děláme úkoly do školy, vymýšlíme hry, občas vyjdeme ven. Horší je, že tahle velká sociální změna ovlivnilo můj vztah. Moje skvělá přítelkyně, praktická lékařka, se kterou si dcera výborně rozumněla a vlastně si ji vybrala, začala pod vlivem okolností a v souvislosti s tím, co vše teď měla aboslovovat za kurzy a výjezdy (vč. jógy atd.), propadat chmurným náladám. Pak začala být odtažitá, to člověk pozná i z letmého doteku, že je najednou něco úplně jinak, a pak se rozhodla, že prostě musí odejít a odešla. Stálo mě to dost úsilí udržet se a nepodléhat tomu smutku před dcerou, která i přes všechno hraní v noci o tu moji přítelkyni plakala. Po čtrnácti dnech, kdy chtěla a nechtěla komunikovat, mi přítelkyně zavolala a navštívila nás, že nás chce v životě a že chce znovu vztah obnovit a jestli to ustojím.Všechno je jinak, spontánnost se vytratila, jsme ostražití oba.Jak tohle ustát?Díky.

Karanténa nás zastihla v době manželské krize. Chodíme sice do poradny, ale stav se spíš zhoršuje, než by se lepšil. Manžel se kompletně uzavřel a odmítá se podílet na rodinném životě, nechodí do práce, celé dny je někde zavřený, nebo mimo dům. Jsem doma se 3 dětma ve věku 2-8 let. Zároveň na malý úvazek učím, jenže vzdálená výuka zabere podstatně víc času, pak mám ještě jednu práci z domu, celkem tak 12 hodin týdně, které teď ale s dětmi nemám. Doposud jsem to nějak zvládala, upnula jsem se k myšlence, že celá situace s koronavirem nebude tak hrozná. Teď se mluví o tom,že se školy neotevřou, školky určitě taky ne a na mě jde z toho panika. Je mi až fyzicky zle při myšlence, že to bude až do září. Všechno je na mě a není, kdo by mi pomohl, manžel odmítá.

Dobrý den, máme doma velkou krizi kvůli koronaviru a zodpovědnosti při nouzovém stavu. Osobně jsem nucen pracovat z domova a v podstatě se celý týden nikam nedostanu. Dohodl jsem se svými přáteli, že jednou za týden se uvidíme na návštěvě doma, vždy maximálně dva přátelé. Nikoho jiného nevidím a nikam nechodím. Moje partnerka to považuje za rizikové chování, přestože se domnívám, že případná nákaza je oproti tomu, kdybych chodil do práce, využíval veřejnou dopravu, chodil často nakupovat atd. nesrovnatelně nízká. Rád bych znal odborný názor na věc, jelikož jsem kontaktní člověk, dodržuji veškerá opatření, ale dle mého názoru se nedají dodržet naprosto ze 100 procent. Navíc v místě bydliště nemám svou rodinu, tudíž bych veškerý čas strávil pouze a jedině se svou partnerkou. Obecně lze konstatovat, že 4 přátelé považuji za svou rodinu a přístup mé partnerky, ačkoli neustále zmiňuje zodpovědnost, mi přijde přehnaný.
Děkuji moc.

Dobrý den, nikdo nebyl v současné situaci vystaven stejnému problému, jako tzv. pendleři. Manželova firma funguje, tj. žádali, aby přijel na ony naší vládou požadované tři týdny. Mým problémem není ani strach z koronaviru, ani nemám problém nosit roušku, nakupovat jednou týdně, nestýkat se s dalšími lidmi, nebo to, že se nudím, případně mám ponorku. Mým problémem je rozdělená rodina, kdy tuto situaci musíme zvládat každý zvlášť, v jiné zemi. Kdyby manžel neodcestoval, o práci by přišel. Je mi velmi smutno a hlavně "nevidím na konec". Mluví se o hranicích zavřených rok, i déle... Manžel je mi v běžném životě nejlepším přítelem, proto odloučení velmi těžko zvládám. Navíc máme hospodářská zvířata, o která se dočasně stará manželův otec (jsou mimo místo našeho bydliště). Co bude, až se vrátí do požadované karantény, to se nesmí starat ani o ně? Bojím se následného udávání... děkuji Vám za odpověď. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
žiji ve větším městě a já i má žena máme hodně práce. To je jeden z mála důvodů, proč jsem si v minulosti našel a udržuji další dva vztahy. Původně nebyl v plánu ani jeden vztah, ale situace dopadla tak, jak dopadla. Obě milenky o sobě nevědí, vědí jen o mé ženě. A žena samozřejmě neví o nikom jiném. Bohužel, všichni tak nějak zastáváme práci, kterou lze vykonávat vzdáleně, máme tedy HomeOffice. A to je problém. Jsem ted neustále pod dohledem ženy a obě milenky jsou navíc příliš uvědomnělé v tom, že chtějí stůj co stůj dodržovat karanténu a nikam nechodit. Nejsou to zrovna sousedky, takže cesta za nimi vyžaduje nějaký čas, který v aktuální situaci nejsem schopen před ženou obhájit. Bojím se, že o obě milenky přijdu. Horší je to i o to, že má žena nemá častější potřebu, jak sex 1x týdně, někdy i jednou za dva týdny (dříve to bylo častější, ale poslední roky je to špatné). Nevím, co mám dělat.

Dobrý den, neshodneme se s manželem na intenzitě dodržování opatření proti nákaze koronavirem. Manžel 57l. a má Chopn, měl práci v první linii, dal raději výpověď, což chápu. Já pracuji v práci, kde mám každý den cca 50zákazníků ( jsme chráněni bezpečnostním sklem, ale 100% ochrana to není). Nyní jsem doma s dětmi, ale až otevřou školy, chtěl by manžel abych dala také výpověď. Nechci ho ohrožovat nákazou, ale nevím co mám dělat. Práce se mi bude shánět pak velmi těžko, všude bude nákaza hrozit. Děti to můžou přinést pak i ze školy.Předem děkuji za odpověď. A.

Dobrý den, můj přítel žije v Německu a já V Česku.. Uzavření hranic nás úplně rozdělilo a nemůžeme být spolu. Nejistota, kdy hranice zase otevřou mě ubíjí. Prosím, poraďte mi, jak tuto situaci zvládnout..Děkuji

Dobrý den, jak mám manželovi přiblížit, co nyní doma se 2 dětmi (prvňáček a tříletý) a práci na home office prožívám? On stále chodí do práce, ale mě to změnil život o 360 stupňů. Vyčítá mi, že jsem pořád vynervovaná. Děkuji, dám mu to přečíst:-)