Ona

Psychologická poradna

PremiumPoradna

Na otázky odpovídá

Máte strach, trpíte úzkostí, nevíte, co dělat a propadáte skepsi? Obraťte se na tým odborníků sdružených pod projektem Dělám, co můžu.

Nejvíce se ptáte

| všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

iDNES.cz je pouze zprostředkovatel, neovlivňuje obsah odpovědí a není jejich autorem. Poradny neslouží jako náhrada lékařské péče. V případě potíží navštivte lékaře.

psychické reakce na stres
Dobrý den,
jsem zavřený s manželkou a třemi malými dětmi v karanténě a občas se nestačím divit, co všechno negativního se v této situaci pod tlakem dostává z moji povahy na povrch.
To mě dovedlo k myšlence, že bych se rád nějak psychoterapeuticky prohlédnul a lépe se sám v sobě zorientoval, zjistil např. příčiny mého nežádoucího jednání...
Mohli byste mi prosím poradit nějakou literaturu nebo online zdroje na takovéto "sebe-psychoterapeutické" téma?
Moc děkuji za Vaši práci a zdravím. - otázka upravena poradcem
Pavel
partnerský vztah
Dobrý den, před rokem a půl jsme si s partnerem pořídili syna, myslím že spíše kvůli mě, jelikož on již dvě dospělé děti má z původního manželství. Po porodu jsem přibrala deset kg a ačkoliv jsem aktivní a snažím se co to jde nejdou mi shodit. Možná je to způsobeno i problémy kolem, jelikož je mi stále vyčítáno, že jako matka na rodičovské nepřispívám do rodinného rozpočtu dost peněz,ač do rodiny investuji co mám, že nemám dostatečně ráda jeho dospělé děti, se kterými se ale vůbec nemám šanci vidět, že jsem tlustá, ač si myslím že to úplně pravda není (i když kdo ví), že sex se mnou není co býval, jak může být když žádný není...prostě najednou za vše můžu já. Jednou jsem se zmínila, že bych chtěla druhé dítě...že jsem si vždy přála velkou rodinu, ale....velký problém...prostě dokud jsme byli bez syna a užívali si, tak to byla velká láska, teď je to spíš utrpení.Před týdnem mě shodil na dveře a rozsekla jsem si bok o kliku.Hrozně ráda bych odešla ale bojím se finanční stránky, toho že nemám kam..
Leny
problémy s karanténou
Dobrý den, jsem studentka vysoké školy. Děsí mě, že díky karanténě druhý semestr nezvládám tak, jak bych chtěla. Nejde se naučit přeměty sama. Potřebuju je vysvětlit (fyzika, matika). Výuka online nefunguje. Všechno se učíme pomocí samostudia a případně se píše email. Také mi vadí být v nejistotě, jak zkouškové bude probíhat, kdy se do školy vrátím. S tím, že nebudeme mít prázdiny, jelikož je zkouškové až do konce září už jsem se smiřila. Do toho být zavřená doma a nevidět se se svoji rodinou mi na psychice moc nepřidá.
Aneta
beznaděj a ztráta větru z plachet
Živím se krejčovinou. Ihned po nařízení karantény jsem se svými dětmi 9 a 13 let našila 250 roušek, které šly do hospicu, nemocnice, laboratoře a domova pro seniory. Vše na vlastní náklady. Pár mých stálých zákazníků mi samo od sebe volalo jestli bych jim roušky nenašila. Domluvili jsme se na částce 30,-Kč za roušku. V podstatě za nákladovou cenu, která mi částečně vykryla materiálové náklady. Jenže spousta dalších lidí mě má dnes za zlatokopku, která se snaží zbohatnout na neštěstí druhých. Děti nechápou proč se takto lidi chovají. A já s tím vnitřně zápasím. Díky opatřením jsem úplně bez příjmu. Kdyby nebylo manžela tak nemáme ani na jídlo. Veškeré náklady na živobytí platí on. Opravdu nevím za co a proč lidi soudí lidi, kteří se snaží aspoň částečně vykryt náklady.
Verca
problémy s karanténou
Dobrý den, mě dost trápí nezodpovědnost lidí kolem mě, neviděla jsem svoje vnoučata už přes měsíc, moc se mi stýská a k sousedům jezdí děti každý týden.. Mám je ráda (sousedy), ale tohle mě vždycky tak rozhodí, že mám problém s nimi normálně komunikovat. Oni mají své důvody, proč se mohou navštěvovat, ale když vidím jejich vnoučata, jak s babičkou a dědou dovádějí, je mi do pláče, protože jim to závidím. Já respektuji nařízení vlády, ale pak si říkám, jestli nejsem nakonec já divná babička, že to dodržuji..?
Radka
beznaděj a ztráta větru z plachet
Dobrý den, je mi 32, kvůli občasným nesnesitelným úzkostem (černé myšlenky, ztížené dýchání apod.) mám často pocit, že nechci žít nadále, ale sebevražedné myšlenky nemám - nakonec, mám jisté závazky (ne děti), takže by to ani nepřicházelo v úvahu.
Avšak, mám ze sebe pocit, že se jaksi perverzně vytěšuji situaci s koronavirem - že je nějaká šance, že se nakazím a jakožto celoživotního kuřáka s CHOPN mě to semele a budu mít konečně klid. Navíc, hned nato mám z těchto svých myšlenek výčitky svědomí, protože si uvědomuji, že situace s COV-19 je hrozná pro lidi i pro lidstvo. Ještě ke všemu se mi dělá z mediálních pohledů na věc šíleně špatně, když se o lidech 75plus, popřípadě klientech hospiců mluví jako by byli beztak na odpis. Ani nevím, zda je vůbec v tomhle světě o co stát. Samomedikuji se rivotrilem - ne každodenně, jen podle potřeby. Změna životního stylu u mě nepřichází v úvahu, již od útlého dětství jsem cítil, že jsem jinej - divnej. Je možné, že rivotrilem věci spíš komplikuji?
Jindra
psychické reakce na stres
Asi mám opačný problém, než většina tazatelů. Od počátku karantény nám zaměstnavatel zkrátil pracovní dobu, pracujeme "na směny", abychom se moc nepotkávali a v případě, že by se u někoho objevila nákaza, aspoň jedna směna mohla chodit do práce. Na finance to vliv nemá, zbytek dostáváme dorovnáno. No najednou mám spoustu času, žádné to od rána do večera v práci. Tak mám konečně čas na sebe, na domácnost (tak jarně uklizeno jsem ještě neměla), mám čas si uvařit a v klidu to sníst, zajít si na dlouhou procházku do přírody. Díky tomu jsem zhubla, zklidnila se, zlepšila se mi kondice a vůbec zdravotní stav. Část karantény u mě byla dcera, která jinak žije 200 Km daleko, měla home office, tak přijela za mnou, tak dlouho už jsme spolu nějaký čas nebyly, bylo to moc fajn.
To a teď se děsím, že se zase všechno vrátí "do normálu" a přijde obvyklý pracovní stres, který bude ještě větší než předtím, poněvadž bude třeba všechno, co se dosud dělalo jen v nejnutnější míře, dohnat. - otázka upravena poradcem
Karla
obtíže v rodině
Dobrý den, mám dvě dcery 12 a 9. Obě situace nesou různě. Starší se hrozně bojí vycházet a má hysterické záchvaty.Chce vychochávat tu mladší a je velmi agresivní. Mladší to nese jakoby lépe. Ale začala mít velké problémy se žaludkem. Bojí se cokoliv jíst a vždy se už dopředu před jídlem bojí, že jí bude bolet břícho. Nechce ani jíst, co má ráda, že ji bude bolet břicho. Předpokládám, že je to psychosomatické. Můžete mi poradit, jak v této situaci reagovat, jak je mám uklidnit. Děkuji
Andrea M.
ekonomické problémy
Dobry den, moje otazka je o preziti. Po letitem toulani se po US jsem se vratil na stari do CR. Odpracovani 14ti let me nestaci na duchod,(66), ale ani nemam narok na zadnou financni pomoc, me bylo receno na uradu prace. Jsem ucitel AJ, ale soukrome hodiny ktere me drzeli nad vodou se uz nekonaji, a kdo vi jestli se jeste budou nekdy konat. Pry nemam narok ani na pomoc v hmotne nouzi, ani na zadne zivotni minimum, zkratka na nic.Z televise se dovidam, jake pomoci se dostava jinym, ja jsem pracoval na "smlouva o dohode", platil dane, ale ze jsem absolutne bez prostredku zadny urad nezajima. Je to opravdu v rukach tech uredniku,nebo mam jeste jinou sanci na nejakou pomoc ?
Za pripadnou odpoved Vam dekuji.
T.Truhlar - otázka upravena poradcem
Traiko Truhlar
obavy z nákazy
Zdravím. Obracím se na Vás s prosbou. Jsem již od 17. března sám doma na překážce v práci za 60% mzdy. Příští pondělí bych se měl vracet do zaměstnání (open office s 50 kolegy), ale mám velké obavy... Je mi 44 let. Z chronických onemocnění trpím histamínovou intolerancí, parodontózou a atopickým ekzémem. V současné době vycházím z bytu jen na nákup jednou za 10 dní a občas na zdravotní vyjížďku na kole. Z jakéhokoliv onemocnění mám odmala velký strach. Potýkám se i s určitými problémy hraničícími s mysofobií, ale nikdy jsem s tím nebyl u psychologa nebo psychiatra, aby mi to diagnostikoval (stydím se). Mám prostě rád pořádek a čistotu nejen doma, ale i na pracovišti, kde si sám uklízím stůl nebo jsem háklivý i na hygienické prohřešky v obchodech a restauracích.
Chtěl jsem se tedy s Vámi poradit, jak toto překonat vzhledem k opětovnému nástupu do práce, kam se těším, protože mi práce chybí (za 22 let jsem neměl neschopenku), ale kvůli Covidu se velmi bojím.
Předem moc děkuji :-)
Adam
psychické reakce na stres
S příchodem teplých dní mám pocit, že naše rodina je jediná, kdo dodržuje vládní nařízení a flustruje mě to čím dál víc. Jsem na mateřské dovolené, s manželem a 2 dětmi bydlíme v domku na okraji velkého města. Ve čtvrti vzdělaných a celkem zajištěných lidí to vypadá následovně: víkendové hromadné grilovačky, dopolední slézání se maminek s dětmi na zahradách, poflakování se a posedávání puberťáků všude kolem. Samozřejmě bez roušek a rozestupů. Neštve mě to kvůli mě, ale kvůli našim dětem, kterým vysvětluji, že takhle se to prostě nemá, a že narozeninová oslava dcery s kamarády prostě bude později. Nejsem paranoidní. Nemyslím si, že pro nás zdravé je tahle epidemie nebezpečná, ale mám i čiperné, leč staré dědečky, babičky. A za ně jsem za tohle okolní nezodpovědné chování strašně naštvaná.
Hanka
obavy z nákazy
Dobrý den, v poslední době si všímám, že mám přehnaný strach z ostatních lidí. Najednou si nedovedu vůbec představit, že se někdy s někým obejmu, že půjdu do kina, pařit do klubu, jet v MHD ve špičce, nakupovat oblečení a vůbec provádět jakékoliv činnosti, co obnášejí těsnější kontakt s ostatními. Mám strach, že toto ve mně zůstane i po skončení toho nejhoršího. Už teď se ze mě po 40 dnech karantény stal úplný asociál s přehnaným strachem z nákazy. Nejradši bych po venku chodila v protichemickém obleku. V každém vidím hrozbu nákazou a hlavně se mi dělá fyzicky zle, když okolo mě projde někdo bez roušky anebo projede cyklista bez roušky. Co se s tím dá dělat? Co mě uklidní? Jaké informace mám vyhledávat? Děkuji za odpověď.
Lucie
tíha sociální izolace
Dobrý den,
jsem na rizikovém těhotenství, zatím druhý trimestr, tudíž mně chybí jakákoliv pracovní aktivita. Postarám se o chod domácnosti, ale pak nevím jak s časem naložit. Nemůžu chodit ven jako dřív, nakupovat oblečení, zajít si do cukrárny. Na věci pro dítě je ještě času dost plánovat. Cítím se často otráveně a "k ničemu". Poradíte něco, co by mně pomohlo? Děkuji! - otázka upravena poradcem
Katka
obtíže v rodině
Dobrý den, mám problémy s devatenáctiletým synem. Má před maturitou, nikdy s ním nebyly velké problémy, patří mezi nejlepší ve třídě. Žijeme na vesnici, kde má velkou spoustu kamarádů, se kterými se velmi často stýkal. Postavili si i v lese chatku na jejich společné setkání, zkrátka páni kluci. Nyní ale nastaly velké problémy, téměř denně celim jeho nátlaku. Jde o to, že jeho kamarádi i v této době chodí trávit večery na tuto chatu, není nic platné apelování na jeho zodpovědnost, že to nyní není možné, že je třeba dodržovat pravidla. Já jsem ta nejhorší, která vše přehání. Bohužel, nemám zastání ani v manželovi, jeho slovy: Je to blbost, půst ho. Nyní je situace taková, že v této době, kdy bychom měli držet spolu, vubec nekomunikujeme. Mlčíme. Takto fungujeme, jako tichá domácnost již týden a mně je do pláče.
Jana M
obavy z nákazy
Mám strach z nákazy.jsem v hrozném stresu,psychicky na dné-z duvodu,že jsem polykormbidtní-senior,inv.duch.mám-astma,choph,hypertenzi,diabetes,obezita,min.imunita-jsem velmi rizikoví pacient,když bych dostal covid-19,jistě bych na komplikace zemřel.aje otázka času,kdy se nakazím.virus tu bude navíc napořád,nezmizí,jako chřipka-proto se obávám,a jsem psychicky vyčerpaný,. Nvíc mně zemřela matka,přišel jsem o chalupu,manželka odešla po 31 letech manželství,i s dcerou,2roky jsem je nevidél.k tomu moje nemoci,mam jen duchod,nestačí ani na nájem,nemužu na brigády,které mně příjem držel nad vodou. Dlouho už to nevydržím,jsem sám,nemám nikoho jiného. mám špatné myšlenky.......,nevím jestli ,no,..Atak mné žívot už nebaví,Všechno se mné sešlo najednou,navíc ten koronavirus,jsem zavřený v bytě,pomalu přestávám mluvit,je to vše strašlivá situace,jak z toho ven.Děkuji.Luboš J.
Luboš Jeřábek
obavy z nákazy
Dobrý den.Je mi 54,jsem na vozíku,bydlím ve společné domácnosti se skoro osmdesátiletou maminkou a téměř rok mám partnera,s kterým ale nebydlím ve společné domácnosti.Už skoro dva měsíce se vídáme na pár minut,bez jakýchkoli intimností kvůli pandemii.Každý večer si voláme,respektuje to,ale cítím,že partnerovi chybí obejmutí,pusa,kontakt a mě vlastně také.Na druhou stranu se bojím riskovat.Dost na to myslím a nemohu najít správné řešení.Děkuji za radu.
Lenka
beznaděj a ztráta větru z plachet
Dobrý den,
jsem si jistý, že trpím syndromem vyhoření. Bohužel nevím, jak se ho zbavit. Vždy jsem měl na sebe velmi vysoké nároky a těžko si odpouštěl selhání. Od určité doby jsem byl čím dál tím pasivnější, měl jsem problém s dodržováním deadlinů, udělat jakoukoliv práci mi začalo trvat více času. Nezvládám se starat o svou domácnost. Je ve mě nahromaděná spousta agrese, která se občas projevuje v hrubém chování vůči blízkým. V součtu tyto zmíněné problémy jenom prohlubují můj stav. Nevím, jak tenhle začarovaný kruh rozseknout a začít zase normálně žít. Mám problém v rámci Prahy najít terapeuta. Pocity byly už tak nesnesitelné, že jsem požádal svoji praktickou lékařku o léky na úzkost. Mám pocit, že ty my ale nepomáhají, akorát se po nich cítím unavený i během dne. Poradíte mi prosím, jak dál postupovat?
Děkuji,
TJN
Tomáš J. N.
obavy z nákazy
stres a strach máme vůbec jezdit na dovolenou manželkou v Česku ? máme obavy abychom nedostaly Covid 19
pozdravem Novotný
j Novotný
psychické reakce na stres
Dobrý den. Jsme s manželem normální lidé, kteří za normálních okolností pracují a žijí si spokojeným životem. Máme jedno dítě na prvním stupni, druhé se nám právě narodilo. Neuvěřitelně jsem se těšila na příchod druhého potomka, ale štěstí kvůli koronaviru nahradil pocit zoufalství, úzkosti, bezmoci a paralýzy. Jsme totiž s manželem oba rizikoví (on po transplantaci, já astmatik) a já při dlouhých bezesných nocích, kterých se teď bohužel nemám jak vyvarovat, neustále spřádám katastrofické scénáře. Starší syn se nejpozději v září vrátí do školy, co až nákazu přinese domů? Co když to manžel chytne v práci? Co bude s našimi dětmi, pokud oba skončíme v nemocnici nebo to pro nás oba bude dokonce fatální? Za normálních okolností bych věděla, jak se stresem bojovat - pořádný spánek a něčím se zabavit udělá hodně. Jenže teď se moje činnost ve dne v noci omezuje jen na přebalování, kojení a utišování pláče a to mozek příliš nezaměstná. A relaxovat nebo meditovat se při tom taky nedá. Poradíte?
Marie
zdravotní somatická péče
Dobrý den, je mi 73 let a v lednu jsem prodělala zápal plic, na který mi zabrala až druhá antibiotika, byla jsem bez teplot a stejné projevy, ale s horečkou měl pětiletý vnuk, také ATB. Zajímá mě, zda se také mohu dát nyní otestovat, jestli se už v tom lednu nejednalo o civid. Děkuji.
Milena Janoušková