Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| osamělost| rozvod a děti| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| sourozenecké vztahy| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

rozvod a děti
Dobrýý den paní doktorko.Obracím se na Váš názor na mou situaci. Jsem ř let rozvedená. Synovi bylo tehdy 5 let. Po rozvodu Ex celkem fungoval. Bral syna na výlety,sem tam mu něco koupil. Před rokem si našel přítelkyni s dcerou a žije s něma. Od té doby přestal mít o syna zájem. Nezavolá mu,nenapíše Sms, prostě se mnou i synem přestal absolutně komunikovat. Pošle výživné a tím končí.Syn závodně hraje tenis,ze začátku se chodil dívat na zápasy s dcerou své nynější přítelkyně a když se mu něco nepovedlo - vysmíval se mu. Můj otec vlastně převzal roli táty´a syna vozí na treninky,zápasy. Ex mému otci nadával do starých dědků před synem čímž syn ztratil v něho důvěru. Před týdnem pracoval u sousedů vlastně přes plot,na syna ani nezavolal,nezazvonil,nezeptal se jak se mu daří. Kromě výživného mu nijak nepomůže. Neptá se jaké měl vysvědčení,kde jede na prázdniny,jestli něco nepotřebuje. Dnes má syn 10 let a nemůže pochopit ,proč se táta tak k němu zachoval. Soudím ,že v tom všem má prsty jeho přítelkyně a zvažuji navýšení alimentů.Jak tuto situaci vidíte Vy,? A jak ji řešit? Je to smutné,když otec se vzdá syna ,kvůli rozmarům své přítelkyně a dává je na první místo před synem. Děkuji za odpověď Alexandra
ALEXANDRA
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, ALEXANDRO.Ano, asi je ovlivněný názory jeho nové přítelkyně, bezpochyby. Je to smutné, a velice těžké to vstřebat a přijmout. Ale silou si nic nevynutíte. Můžete na něj apelovat ohledně syna a kontaktu s ním. Přeci máte domluvený styk s dítětem - jeho frekvenci, časy. Má to vyměřeno soudně, ale o soudní výměr tolik nejde, jde o udržování jeho citového vztahu s jeho vlastním synem. Bylo by dobré, kdybyste s ním na toto téma komunikovala - ne konfrontačně, ale jasně a asertivně. A ze všeho nejlepší by bylo navštívit několikrát dětského psychologa...
rozvod a děti
Dobrý den, mám nového partnera. Je ke mně nesmírně pozorný, snaží se být se mnou každý den i když je hodně pracovně vytížený. I několikrát za noc mě pohladí. Plánuje aktivity na další měsíc, někdy i na delší budoucnost. Dalo by se říct, že vše je zalité sluncem. Během dne mi většinou pošle i laškovní zprávu, nebo, že se mu stýská. Je hodně fixovaný na děti. Mluví o tom, že zklamal, když se rozvedl (před devíti lety) a nemohl je vychovávat. Potom si vezme 12ti letou dceru (ještě ji neznám, jsme spolu dva měsíce) na víkend a se mnou přestane úplně komunikovat. Potom je zase vše zalité sluncem. Teď je s ní na dovolené a stejný scénář. Odpoví max. na otázku. Pošle někdy strohou zprávu (foto) bez oslovení a pozdravu. Prostě přestanu existovat. Před odjezdem mně ještě volal, jak se mu bude stýskat a že nevěřil, že to ještě někomu řekne. Hodně mě to trápí. Nevím, jestli je možné s tím něco dělat.
Věra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Věro, dobrý den. Konkurentkou jeho 12 leté dcery být nemůžete, a na co by to také bylo... Jste spolu krátce, jste do sebe zamilovaní, to si užívejte, a uvidíte, jak se vše bude vyvíjet dál. Pokud má váš vztah perspektivu, s dcerou se poznáte a přestanete být postupně "konkurentkami". Vše chce svůj čas, nebojte se toho :-)
partnerský trojúhelník
Dobrý den, obracím se na vás s prosbou o váš názor na mojí situaci. S manželem jsme spolu přes 30 let.

Celý život jsme měli krásný vztah, ale asi před čtyřmi lety jsme se jeden druhému začali odcizovat a přišla krize.
Manžel to řešil paralelním vztahem , na který jsem před rokem a půl přišla.
Prošli jsme si obdobím snahy rodinu zachovat a já jsem svého muže začala znovu milovat, odpustila jsem mu a pracuji na sobě.
Manžel se chová ke mně úžasně a celkově navenek vypadá náš vztah krásně.

Trávíme spolu spoustu času, funguje sex i další věci důležité pro vztah.

Otevřeně se bavíme o svých pocitech a manžel mi řekl, že je se mnou rád, ale nemiluje mě a jeho paralelní vztah trvá.

Snažím se to přijmout a zaměřit se na pozitiva, ale není mi v tom úplně dobře.
Nežádám od vás radu, protože vím, že si musím poradit sama, jen mě zajímá váš názor .
Děkuji Ivana

Ivana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ivano, dobrý den.Můj názor? Jste úžasná žena, že to zvládáte, evidentně s grácií a noblesou. Ale musí to pro vás být velice těžké vevnitř sebe samé. Potřebovala byste  tom mluvit s někým nezávislým, nejlépe samozřejmě s odborníkem. Rozebrat příčiny vaší krize, kterou jste si dlouho neuvědomovali, ale ona byla. A vaše pocity teď. Ivano, máte to sakra těžké, nezůstávejte na to sama!
krize vztahu
Dobrý den, s partnerem jsme roky. Přijde mě, že náš vztah se blíží ke konci. Z partnerovi strany je absolutní nezájem něco řešit. Zhruba před rokem začal jezdit kamionem, doma ho mám jenom víkendy tudíž bych s ním rada trávila čas, ale on dojede a jde hrat hry, které hraje od rana do noci maximálně si udela pauzu na jídlo. Když ho poprosím zda by se mohl věnovat mě tak po mě vyjede začně řvát že se odstěhuje, že ho nenecham byt at si tahnu ven sama a pak cely vikend rika jak se tesi do prace a jakou koliv snahu mu vysvetlit že chci s ním travit čas zesměšnuje proste má ze me srandu kdyz se rozplacu že mě chybí. Pak jsou dny kdy by me na rukou nosil posíla kytky do prace a rika ze mu na me zalezi. Prijdu si jak kdybych chodila se dvema lidma. Jeden je milý, pozorný a pak druhý co si do mě i kopne. Jeden den mě nadává jaká su pič- jak mu ser- život a pak mě má niceho nic zase hrozne rad. Já vim že je v jádru hodný, ale nechapu ty jeho nálady. (má to tak od zacatku vztahu).
Michaela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Michaelo. Lidí, kteří mají negativní a pozitivní JÁ,je hodně. Pokud to otevíráme v terapii, přesazuji je do jednoho a druhého křesla, kde každé symbolizuje jedno JÁ, a nechávám spolu negativní a pozitivní JÁ komunikovat. Je to prostě docela časté. Váš muž tráví rok čas za volantem kamionu, sám, zvykl si na samotu, často to pak bývá problém do partnerství, schopnost přizpůsobovat se, se vytrácí. Je to pro vás moc těžké, chápu. Chcete mu vytvořit teplo domova a chcete spolu trávit společný čas, a on už to neumí. To není o tom, že nechce. On to prostě fakt neumí. Neporadím vám v tom, jak to změnit, on se nezmění, musíte měnit vy sama své potřeby od vztahu, utvořit si i svůj vlastní svět, v němž vám bude dobře. Vy víte, že vás má rád, ale jste na většinu věcí sama - citových, i provozních...
smrt blízkého člověka
Dobrý den, před vánocemi zemřel tragicky muž mě dcery při požáru bytu.v okamžiku se nás život převrátil naruby.dcera zůstala sama s tříměsíční holčičkou, bez táty a bez bydlení. Bydlíme společné a je to velmi náročné, už jsme v důchodovém věku a tak péče o miminko nás vycerpava, oba s manželem pracujeme,poté péče o dítě,spousta zařizování no zkrátka vůbec to nezvládáme. Díky je solidní pojišťovně, nemáme dodnes plnění a tak byt je stále vyhořely a tedy zatím žádná vyhlídka na nový život. Dcera je velmi statečná,skvělé se stará o holčičku, ale je také velmi unavená a plna bolesti po ztrátě partnera. Máte í pro nás nějaké řešení,radu.?
Jarka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jarko, moc rad nemám. Je to nesmírné trauma pro vaši dceru, ta by měla rozhodně chodit na individuální psychoterapii, a to dlouhodobě. Pro vás s manželem je to zátěž. Miminko, podpora dcery, je toho opravdu moc. Popoháněla bych rozhodně pojišťovnu na rychlé finanční vyřešení, aby si dcera mohla pořídit nový byt a tak začala nový život.Je to urgentní a nemůže to trvat 3/4 roku. Vy jí můžete pomáhat hlavně provozně...
partnerský trojúhelník
Dobrý den, nevím, co mám dělat. Nedávno se mi manžel přiznal, že čeká dítě s jinou a pravděpodobně chce ode mě odejít. Jsme svoji 17 let a máme dva syny 13 a 11 let. V manželství jsme měli krize, on tvrdí, že je to příčina rozchodu a tak to chce říct i naším dětem, ale já si myslím, že nevětší problém a příčina je jeho nevěra a fakt, že čeká dítě se svou milenkou. Jsem z toho zoufalá, nechci, aby ode mě odešel, on tvrdí, že mě má pořád rád a já ho mám také ráda. Moc bych si přála naší rodinu zachovat. Oba chceme, aby se to našich dětí dotklo, co nejméně a neranilo je to. Prosím poradíte mi, jak se zachovat? Děkuji
Adéla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Adélo, to je vážná věc, nemůžu vám odpovědět v pár řádcích v tak závažné životní situaci. Ve své praxi partnerského psychologa se setkávám častěji, než byste si myslela, se situacemi podobného typu, pak ale vždy hodně záleží na manželích, jak se dohodnou dál. Jednoznačně vám doporučuji spolupráci s partnerským psychologem - vám oběma.
nevěra
Dobry den pani doktorko,
<br>jak si mam vylozit chovani meho kamarada. Mame oba partnery a deti. Nase pratelstvi je ale nebezpecne. Jednou nam to ujelo a intimne jsme se sblizili. Doma o nas ani jeden partner nevi. Ja jsem v tom nasem pratelskem vztahu angazovanejsi, mam ho rada, ale manzelstvi tim ohrozit nechci. Nekolikrat jsem mu rikala, ze je pro me velice tezke vse udrzet v pratelske rovine. Pro nej to pry neni problem. To, ze to jednou ujelo, bere jako hotovou vec, ktera se nebude opakovat. rekla jsem mu, ze pro me to tak jednoznacne neni a ze uvazuji o tom, ze s nim prestatnu stykat. Toho se zalekl a nechape, proc bych mela nase pratelstvu utnout. nejsem schopna mu ale vysvetlit, ze ho mam vic rada, nez bych mela a ze pro me je tezke udrzet hranice. Nechci pusobit jako nejaka zamilovana skolacka, zaroven bych mu chtela vysvetlit, ze prestat se s nim stykat bude asi nejlepsi reseni. Vzdycky, kdyz mu neco naznacim, nastavi hranice, ale moji spolecnost vyhledava o to intenzivneji.
XXX
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, XXX. Cítím to stejně, jako vy. Jestliže vaše city přesáhly mez přátelství, musí pro vás další kontakty být těžké a bude určitě dobré a užitečné, ty kontakty na nějakou dobu zcela utnout. Na nějakou dobu, ne na pořád :-)
krize vztahu
Dobrý den, naše manželství trvá 10 l. (děti 10 a 7) Manžel z prvního manž. další dvě ku děti přes 20l.) Jeho první manželství zkrachovalo díky nevěře. Asi čtyři 4 roky manželství neklape.Uznán, že je to i má vina.Narodili se nám 2 dětí, kteří mají vrozenou vadou nohou + další zdravotní problémy.Muselo proběhnout několik operací další peripetie u různých lékařů, neurologie ortopedie, oční atd. Asi jsem se zaměřila moc na ně a manžela odsunula do pozadí. Myslela jsem si celou dobu, že jsme oba přemýšlíme stejně a vše chápe.Ale opak byl pravdou.Byly dny, kdy jsem toho měla sama dost a to se odvyvíjelo i na celkovém našem vztahu. Byla tak zaujata dětmi,že jsem si nevšimla,že se začínám odcizovat.Nyní, když děti jsou již z nejhoršího venku jsem se dozvěděla, že už tři roky má poměr se svou podřízenou. Prý mu dává to pohlazení,tu oporu a ten úsměv, který já mu nedala.Stěhuje se od nás pryč, zatím ne k milence,ale odůvodnil to tím, že už dál semnou takto nechce žít a raději bude v klidu sám. Samozřejmě s tím,že s ní poměr prý nehodlá ukončit. Budoucnost spolu asi zatím neplánuji, protože ona je také stále vdaná a mají děti. Údajně jim manželství nefunguje a neví jak to dopadne. Bohužel,až nyní jsem si uvědomila že jsem měla dávat také více najevo,jak moc o manžela stojím a jak ho mám ráda. Sice jsem mu to nyní řekla a snažila se to napravit, ale už je prý pozdě. Na všem jsme se domluvili bude bydlet kousek od nás mě s dětmi nechá tam kde nyní bydlíme (alespoň prý do doby než děti odrostou).Rozvádět se nechce.Moc bych to chtěla změnit,ale na druhou stranu se již nechci ponižovat a doprošovat,protože můj manžel je velmi velký egoista A myslí si,že on má tu pravdu a cití se být velmi ublížený. Prý už mi nevěří, že bych se ještě dokázala nějak změnit. A měla jsem přijít před čtyřmi lety.Vždy mi bude záležet na dětech, pro mě budou vždy na prvním místě. Jen nevím zda má smysl a hlavně nějakou šanci naše manželství zachránit?Bohužel má důvěra v něj už je v tuto chvíli na nule.
Marie Přibylová
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marie. Brala bych to nyní jako pauzu. Manžel se stěhuje kousek od vás, s dětmi se stýkat bude, s milenkou ovšem určitě také. Musíte si stanovit pravidla, jak to bude dál s penězi, s kontaktem s dětmi. Vaše děti potřebují jasnou verzi, proč bude teď táta bydlet jinde, na té se musíte oba shodnout. O tom, že tu figuruje jiná žena, bych se nezmiňovala. Stanovte si čas, kdy se rozhodnete  definitivně o vaší budoucnosti dál. Určitě s tím nespěchejte, 6 měsíců by bylo tak akorát, akorát jsou v tom vánoce, na nichž se musíte včas domluvit, v jakém aranžmá proběhnou.
prevence problémů ve vztahu
Kluci jsou momentálně pryč s tátou, ale předtím mi dávali najevo, že se jim to hustopřísně nelíbilo, když použiji jejich mluvu. U rodičů je to ještě horší. Tam se mnou nemluvila ani klika u dveří, když jsem si brala kluky. Poprvé v životě jsem měla hodně tísnivý pocit, že v rodném domě nejsem vítána. Atmosféra by se dala krájet. Nevím teď jak dál. Plán jsem měla, že by partner šel pracovat sem do Prahy, bydlel by u nás a jezdila by tam za ním i dcera. Vůbec si netroufám odhadovat, zda je ještě něco takového vůbec možné a za jakou dobu bych to mohla znovu zkusit dávat dohromady. Pokud vůbec kdy. Je-li k mé situaci možná nějaká rada, budu za ni vděčná.
Šárka P
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Teď na to opravdu není vhodný čas ani v nejmenším. Netuším, co vše začalo vadit a drhnout, ale zatím byste se měli setkávat jen vy s partnerem, ovšem s tím, že kluci o tom budou vědět. Musí vědět, že jejich máma má svůj vztah, na němž jí záleží. Budete muset s přítelem našlapovat polehoučku potichoučku, měli byste spolu probrat, co drhlo a proč to drhlo. Ale dětem ustupovat nemůžete, jen se celý ten proces společného života dost zbrzdí. Na vašich dětech hodně záleží, ale záleží i na vašem životě. Asi bych vše probrala i s psychologem, co vy na to? A dejte si časový horizont dalšího řešení společného života a bydlení  na r. 20, dřív určitě ne. A s předchozí velkou přípravou.
prevence problémů ve vztahu
Zkraje prázdnin jsem naplánovala týden na chalupě u mého partnera, kde měli být i jeho rodiče. Synům se úplně moc nechtělo, ale protože jejich otec byl pracovně mimo republiku a první část týdne nemohli pomoci ani prarodiče, tak se nedalo nic dělat. Uklidňovala jsem je, že to bude krásný a pohodový týden. Jenže nebyl. Popisovat celý problém od prvotních zdánlivě malicherností až po úplný rozkol nemá smysl. Oba synové si přestali rozumět jak s mým partnerem, tak s jeho dcerou, kterou má z prvního manželství. Věci, které při kratších setkáních nevadily, vadit začaly.
Vše došlo tak daleko, že mladší syn 10+ zavolal za mými zády mobilem babičku, jako moji matku, jestli by mohli pro ně přijet, že už tam nechtějí být. Rodiče dorazili málem jak k ohni, kluci se na ně vrhli s nadšením a bylo vymalováno. Odjeli samozřejmě s nima, a když jsem se pokusila o námitky, tak mne navíc táta seřval jako malou holku a div že mi jednu nelísknul. Že nemám do svých avantýr tahat děti, kazit jim život a podobně.
Šárka P
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha, jdu na poslední část.
prevence problémů ve vztahu
Přeji pěkný den,
na vaši rubriku jsem se dostala díky kolegyni, které jste nejspíše před pár lety zachránila manželství, za což Vám mám ještě dodatečně vyslovit poděkování. U nás už bohužel není co zachraňovat. Rodinné soužití vzalo za své vloni k podzimku. Měla jsem pocit, že z našeho vztahu už vyvanula veškerá přitažlivost, a že vedle sebe jen existujeme, i když se nehádáme. Zdaleka nechci házet vinu na bývalého manžela. Chyby byly i na mé straně a zpětným pohledem teď začínám vnímat, že to nebyly jen drobnosti, jak mne uklidňoval onen někdo nový, kdo se objevil v mém životě. A díky komu jsem se odvážila v zásadě rozbít rodinu. Chápu, že jsem hodně zklamala skoro všechny ve svém okolí dětmi počínaje, ale stalo se. Radu bych ale uvítala ohledně zapojení nového partnera do rodiny. V průběhu jara už proběhlo pár setkání takříkajíc na neutrální půdě. Dopadlo vše vcelku dobře. Teď mám ale strach, že jsem něco pokazila.
Šárka P
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Šárko P, nejprve přecházím na druhou část vašeho dotazu.
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
prosím o nasměrování pokud to vůbec půjde.
S kamarádem, který je čerstvě po rozchodu jsme se sblížili. On byl však ten, který určoval kdy se potkáme, jestli vůbec a na jak dlouho. Když jsem setkání navrhovala nebo chtěla já, tak byla jeho odpověď nejasná. Pokud jsme společně strávili delší chvilku, začínal být z mé přítomnosti nervózní. To jsem vždy vycítila, že je čas vzdálit se. Potkávali jsme se jen o víkendu, protože ještě pracuji mimo město ale teď se do města vracím natrvalo. Během některých víkendů jsme absolvovali hezké výlety a i nám bylo hezky alespoň nějaký čas, dokud nezačal být nervózní jak jsem už psala. Moc mne to trápilo, byla jsem smutná, nešťastná. Měla jsem ho ráda. Tak jsem se jednou rozhodla, že mu napíši o svých pocitech, dobrých i špatných a zároveň ho požádám aby mi napsal, co potřebuje nebo chce, protože potřebuji aby se to hnulo jakýmkoliv směrem jinak se umořím. Napsala, jsem mu, že by měl vědět, že nestojím o pouhý flirt, že mi není lhostejný a že se takhle trápím. Odepsal mi, že mu nejsem taky lhostejná ale že se cítí po tom rozchodu prázdný a neví se zatím oddat a že pochopí, pokud ho už nebudu chtít vidět, pokud mne to takhle trápí ale pokud jo, tak že on mne uvidí rád. Poděkovala jsem mu za upřímnost. Samozřejmě, že bych ho taky ráda viděla ale řekla jsem mu, že jednostranně to ale nejde. Řekla jsem mu, že se obávám, že by to nevedlo k ničemu dobrému a že mne to mrzí ale asi se s tím nedá nic dělat. Cítím se teď příšerně. Říkám si, že jsem udělala dobře i když to hodně bolí. Peru se s tím. Pořád ale se tlačí do hlavy i myšlenka jestli jsem to neměla napsat jinak nebo jestli je to správné rozhodnutí. A pak ještě to moje ego, nechce a neví se smířit s tím, že jsem pro něj možná neznamenala nic moc.
Moni
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Moni. Prosíte mě o nasměrování, ale vše velice dobře popisujete. Myslím, že komunikace mezi vámi dvěma byla skvělá, vy jste otevřenost svých pocitů a frustrací udělala moc hezky, nebyl v tom žádný nátlak z vaší strany, on otevřeně, určitě i kvůli tmu, jak jste vše napsala, reagoval. Rozumím jak vám, tak jemu. On je v jiné situaci, než vy. Je prostě po rozchodu a to je vždy rána, která se hojí. Nemůže být zcela otevřený k jinému vztahu. V tom je vidět jeho lidská poctivost. Dejte vám dvěma čas a uvidíte, jak se vše vyvine, a zda se k vám bude chtít v budoucnu vrátit plnohodnotně. Zatím jej nechte v klidu a sama se soustřeďte na sebe, své zájmy, přátele.
krize vztahu

Dobrý večer,

zacinam byt bezradna… Nebudu vypisovat vse od zacatku. Mame za sebou urychleni vztahu ve smyslu 1 rande, po pul roce hypoteka, bydleni, financni krize, rodinne dohady i problémy.

Jsme spolu 6 let. Kdysi jsem znicila jeho duveru ke mne fackou a postavila jsem tim z jeho strany urcitou zed. Jista mira odmerenosti… Jsem z detstvi a minulych vztahu poznamenana. Mam tendenci se divoce ohrazovat pri pocitu krivdy nebo povysovani. Nemam problém si priznat i pred nim vinu, omluvit se…

Kdyz jsem otehotnela, misto zlepseni se veci zhorsily… Ve zkratce, pri zjisteni ze cekame mimi se neprojevil, pri prvnim kopani nereagoval, po porodu (ani tehdy) mi nedal ani pusu, ani neobjal, nic. Po navratu domu presne 20 dni fungoval. Byl mily, venoval se maly, pomahal mi. Mela jsem tezky porod ackomplikovane hojeni… Snazila jsem se venovat male a poklidit, atd… Udelat doma to, co zvladnu. Presne 20. Den vecer vsechno skoncilo, . Nestihla jsem udelat veceri, mala ne a ne usnout a uz se urazil. Druhy den byl odmereny, omlouvala jsem se, ale i tak nic. Ba naopak zacal, ze doma mam bordel a o malou se staram spatne. To mi zlomilo, probrecela jsem 4 dny, citila se k nicemu… Od te doby delam doma vse sama, tedy i to s cim mi pomahal… Male se venuje porad, to mi uklidnovalo… Po mesici se zase srovnal, da se rict… Jenze teď nastala dalsi zabomyssi valka, tentokrat protoze jsem nedala na jeho radu od bezchybne kolegyne z prace ohledne male… Zase urazeny, dotceny…

Budiz, chapu, ma to v povaze, kdysi jsem mu ublizila, budovala se znova duvera, … Nejsem rozhodne bez chyby ani viny, ale posledni dobou… Takove blbosti. Vrchol vseho, ze za cely den se ani nepodival na malou, delal jak kdyz neexistuje… To uz je prehnane! Ke mne at se chova urazene, ja uz jsem diky male zplachovaci, ale ona to odnaset nebude… Ze v hadce padlo komu vyhrozuju, ze odejdeme, ze mala zustane, ja at si delam co chci a nebo ze co si vubec myslim, ze mu vyhrozuju, ze s ni odejdu… Okej… Snazila jsem se mu mysvetlit, ze teď jsme rodina a ze nikdy nedopustim, aby ho mala videla ve spatnym svetle, ale ze musi chtit sam a ze je jinak dobry tata, tak at si to nepokazi urazenim se a tahanim do toho male…

Problem je… Tohle videt me totalne zlomilo. Uz mam toho urazeni se dost. Nikoho nema, tomu verim, opravdu… Spis mi ma nitkani vse oplacet nebo mozna kdyz vidi, ze jsme si bliz, tak rychle neco najde, aby si me moc nepripustil k telu… Ne, nejde si s nim promluvit o tom, vazne. Neumi to, jen se urazi nebo mlci…

Nechci male trhat rodinu, to ne. Ale vztah mezi nami… Uz asi dobry nebude. Ja se hodne uklidnila a srovnala, cekala jsem, ze on taky. Neni cas na zabomyssi valky a nechci, aby se tohle ucila mala.

Ja… Uz mu asi neverim… Nevim kdy zas udelam podle nej preslap a zase bude urazenej a dokonce i na malou.

Ma tohle smysl lamat pres koleno? Je nejaky zpusob jak ho vylecit? Zkousela jsem zrcadlo a nic, vse delat na jednicku a nic, odejit a nic…

Asi znam sama odpoved. Jenze porad tam jeste neco je a neverim, ze po tom vsem to zrovna teď skonci.

Dekuji za reakci a omlouvam se za preklepy a absenci hacku a carek, pisi pres telefon.

Dekuji za rady…



Odpovědět
Janca111
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Janco111. Jsem zvědavá, jak by vše svými slovy a pocity popsal váš partner. Toto je váš úhel pohledu, vaše vlastní osobní prožívání vztahu mezi vámi dvěma, a mezi vámi třemi. Snažíte se o objektivitu s odstupem, jste sebekritická. A jste nešťastná. Mám pocit, že šťastný ve vašem vztahu nejste ani jeden a že se cyklíte delší dobu v kruhu. Moc jste se neznali, když jste rozjeli váš život na plné obrátky, asi jste tedy byli opravdu láska na první pohled, ale poznávali se postupně již za pochodu všech následujících společných životních peripetiích. Přesto nemám z vašeho psaní pocit, že byste se přestali mít rádi. Spíš jen vidíte každý na tom druhé to horší a vracíte si to navzájem. Já bych vám sama za sebe jednoznačně doporučovala párovou terapii u partnerského psychologa. Věřte tomu, že díky ní se z toho vašeho zacykleného zauzlence vymotáte. Ale potřebujete někoho nezávislého s odstupem. Objednejte se :-), držím vám palce.
nemoc partnera
Dobrý den,
jsme důchodci,žiji s přítelem v domku. Přítelův zdravotní stav se pomalu ale jistě dost zhoršil,tak,že některé věci není schopen ovládat. Má dvě dospělé děti. Požádala jsem je,že jsem ochotná se s nimi o jejich tátu každých 14 dní starat s tím,že se budeme střídat nebo at najdou jiné řešení. Jeho dcera do práce nechodí. Nějak mě neberou vážně. Jsem tu jako vězeň, mám svoje děti a vnoučata,kamarádky.
Ptám se vás jestli byste mi neporadila,jaké jsou moje povinnosti vůči němu? Děkuji Jana
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jano, nevím, jak dlouho spolu s přítelem jste, jak silné na sebe máte vazby. Tedy ani nevím, jak mám definovat vaše povinnosti vůči němu. Manželé nejste, nemluvila bych o povinnostech, spíš o morálce a lásce. Jinak - samozřejmě, má děti. Ale - v čím domku žijete? V jeho, nebo vašem? Jaké jsou vaše vztahy? Jaké jsou vztahy v jeho rodině? Je jeho rodina i vaše rodina? Na toto vše bych se vás ptala, pokud bychom spolu byly na osobním sezení. Takto vám ale nic konkrétního říct nemůžu.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,velmi mě zajímá Váš názor na mého přítele. Občas se můj přítel ke mně chová ve společnosti známých ošklivě a nevím vůbec důvod, až po pár dnech mi začne vyčítat věci, které jsem udělala, nebo řekla před týdnem, jak ho to zranilo, nebo urazilo. A že mu velmi záleží na tom, co si o něm lidé myslí. Já se tomu divím, tak se mu omluvím, nebo mu to vysvětlím, začne být agresivní a říká, že se o tom už nechce bavit, proč to pitvám. Když ho na to upozorním, že on o tom mluví, ne já, tak dělá naštvaného a že toto nemusel nikdy s nikým řešit, pouze se mnou a že nikdy agresivní nebyl....a že to je moje vina.... Vždy mě to mrzí a přemýšlím, jestli má takový vztah cenu, je to manipulace? Nejlepší prý bude, když budu sedět a mlčet mi řekl. Přitom se s těma lidma normálně bavím, smějeme se, mají mě rádi.
Saša
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Sašo, dobrý den. Moc tomu nerozumím, takže vám těžko  mohu poskytnout zasvěcený názor. Na první pohled to vypadá, že má přítel problémy se sebevědomím, které jsou vystupňovány ve společnosti s vámi. Vás asi podvědomě vnímá jako někoho víc, než sebe, takže vás potřebuje shodit, aby to vybalancoval a on byl ten, kde se vítězně bije v prsa. Ale nevím, mohu se samozřejmě mýlit. Co takhle, domluvit se na krátké párové terapii u psychologa se specializací na partnerské vztahy? :-)
problémy s tchyní
Dobrý den, jsme s manželem 5 let, máme 4 letou dceru. Bohužel tchýně nám dělá velké problémy. Už když jsme za ní přišli, že se chceme vzít, spínala ruce a řekla já ji tady nechci.Postupem času mě začala pomlouvat po celé vsi. Okolí mě to dalo najevo. Manželova rodina mě povídala, že má pocuchané nervy ze své tchýně. Prý spolu moc bojovali. Chystala se oslava jejich 70 a v té době to vygradovalo. Ona stála u plotu na zahrádce a já dole u vodojemu a ona mě pomlouvala přímo přede mnou. Dělala mi naschvály a co nejhoršího. Poštvala proti mě celou manželovu rodinu. Už jsem to nemohla vydržet odjela jsem k rodičům, ale pak jsem se vrátila po týdnu, ale bylo to spíš horší. Štvala mě proti manželovi a pak zase jeho proti mě, měla jsem z ní strach,protože mi řekly taky že má brát prášky a že je nebere. Ona mě v tom strachu ještě podpořila. Jsem teď u rodičů, řekla jsem manželovi, že se tam nevrátím. On mi ale nevěří, a přemlouvá mě abych se vrátila za každou cenu. Nevím co dělat. Díky za radu.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hanko. Nechápu, proč žijete společně v jednom domě s tchyní, to by vaše manželství mohlo poměrně rychle skončit. Domluvte se s manželem  na svém vlastním bydlení mimo ni, on ji samozřejmě pak může jakkoli navštěvovat, je to jeho matka. Ale vy se s ní stýkat přeci nemusíte. Maximálně při formálně zdvořilostních krátkých návštěvách...
fáze "namlouvání"
Pokračování - druhá část
Na konci našeho setkání jsme si tedy popovídali. Ona se zmínila o tom, že randila se dvěma kluky a u každého z nás hledala, co ji u druhého chybělo.
Z jejích slov vyplynulo, že s druhým nechce pokračovat, kvůli jeho povaze. Mně neřekla přímo ne. Ale nepreskočila z její strany jiskra. Ona vzhledem ke své minulosti má problém se zamoilovat a potřebuje čas. Chápu to. Líbí se mi, je sympatická a máme i společné zájmy, proto bych chtěl nějakým způsobem pokračovat v seznamování se, abychom zjistili, zda máme šanci na společnou budoucnost. Nechci na ni nijak tlačit. Zároveň ale nechci upustit od kontaktu s ní, abychom se ještě více neodcizili.
Od poslední schůzky jsme si nenapsali.

Děkuji za názor a radu, jak se chovat a jak postupovat.

ALEŠ
Aleš
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aleši, nechala bych aktivitu na ní, vy jste dělal, co jste mohl, ona není vyhraněná v tom, co chce, vlastně to moc neví. Měla příležitost vás poznat, i skrze psaní, teď je to na ní.
fáze "namlouvání"
Dobrý den,
chtěl bych Vás poprosit o radu. Před pár měsíci jsem se seznámil s jednou slečnou. Vzhledem ke vzdálenosti jsme se poznávali hlavně přes psaní. To bylo v duchu flirtu ale i vážných témat. Psali jsme si téměř nonstop. První rande jsme spolu strávili celý den, druhé bylo kratší a třetí rande jsme spolu byli opět celý den. Na konci tohoto dne jsem však vyznal své city a slečnu to pochopitelně vylekalo. Poté jsme si psali a už to bylo s odstupem. Mezitim jsem zjistil, že nejsem jediný s kým se scházela. Nemám ji to za zlé, neboť spolu nic nemáme. Samozřejmě mě to trochu zamrzelo. Ona potřebovala čas, aby si vše srovnala a já také. Teď jsme se viděli po delší době znovu. Avšak z mé strany, kvůli tomu, že jsme si nepopovídali, to nebylo takové uvolněné a držel jsem si odstup. Ona nám možná dávala šanci tím, že se sejdeme a uvidí, jestli dokážeme pokračovat, kde jsme přestali. Bohužel to bylo odtažité a nebylo v našem setkání kouzlo. (Konec první části)
Aleš
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Aleši, přejdu nejprve na druhou část vašeho dotazu, než budu celistvěji reagovat.
problémy v sexu
Dobry den, uz jsou to dva roky, co jsem se zamilovala, on take a pomerne rychle to rozjel. Byli jsme spolu 3 mesice, planoval budoucnost. Na me to bylo az moc rychle. Po celou dobu mel problem v posteli. Nedovedl se uvolnit-nedosel k vybrcholeni (jen 2x za tu dobu, ne so me). Mel problem i s vydrzi, ovsem. Nase pritazlivost fungovala neskutecne. Pak to ukoncí tak, ze ted nemuze, ze uz 2x to myslel s zenou vazne a nikdy to nedopadlo. Ted ma 19ti letou pritelkyni, uz pres rok. Jemu je 41. V podstate mi rekl, ze ted nemuze, ze se uvidi. Nejsem naivni, navazuji dalsi vztahy. Ale bohuzel hodne porovnavam, on byl vysneny. Nikdy mi to nevyvetlil, zavrel prede mnou dvere... Nemohu zapomenout. I kdyz se snazim. Poradte mi prosim, co delat v teto situaci. Mel prede mnou manzelku, se kterou byl 16let, opustila ho. Deti nemeli. Prede mnou mel jeste vztah take se zenou v nasem veku. Odesla od nej po 3/4 roce. Kupoval pro ne dum. Jeho zklamani bylo velike. Udajne problem v posteli prede mnou nemel.
Silva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Silvo.Vaše vzájemná přitažlivost byla jedna věc, druhá jeho problémy v sexu s vámi, které na vás svaloval. Rychlé tempo v plánování společné budoucnosti je vždy podezřelé a vlastně zavání nejistotou v budoucnu. Je dobře, že jste to ukončili. Myslím, že váš ex přítel byl ve svých 41 letech dost nezralý na kvalitní partnerský vztah, pevný. Navazujte další vztahy, ale dejte si pozor a snažte se poučit z tohoto vztahu, který vám stále leží v hlavě i v srdci.
nedotažený rozchod
Dobrý den, po 3 letech vztahu jsme se s přítelem rozešli. Iniciátorem byl on. Odstěhoval a a říkal, že už je 100% konec. Samozřejmě na rozchod jsou dva, ale já během toho měsíce si uvědomila spousta chyb, které jsem dělala..Měli jsme poslední 3 měsíce docela problémy. Hádali jsme se, ale kvůli blbostem a bohužel iniciátorem jsem byla vždy já. Přítel se nerad hádá, proto se snažil hádkám vyhnout. Proto začal více trávit více času s kamarády a pak toho asi měl dost a ukončil to...

Cca po měsíci jsme se začali znova scházet a momentálně funguje jako partneři se vším všude. Bavili jsme se o dané situace a shodli jsme se, že začneme od ,,znova''. Teď náš ,,nový'' vztah trvá cca 2 měsíce. Ovšem stálé bydlí mimo, nechce to nějak ventilovat před svou rodinou a kamarády...Já nevím, jak se mám chovat. Strašně bych se přála, aby se to vrátilo. Abychom bydleli zas spolu atd. ale nechci ho vystrašit. Co si o tom myslíte? - otázka upravena poradcem
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko.Tak to spolu berte jako novou etapu vašeho partnerství. Ta by měla sloužit k tomu, abyste se otočili spolu nazpět a probrali v klidu to, co nebylo dobré a vztahu neprospívalo, a co bylo naopak magnetem mezi vámi dvěma. To dobré rozvíjejte, to, co nebylo OK, zkuste vyloučit z vašeho života, poučte se z toho. A že spolu nebydlíte společně, mi přijde nyní smysluplné. Nemá smysl se hned někam hnát. Budete si sebe víc vážit a víc se na sebe těšit, na společné bydlení máte času dost :-)
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
nevím, co si myslet. Možná je to žárlivost, ale opravdu nevím. Nevím, jestli je normální, že jdeme s partnerem, mluvím na něho, ale on, pokud jde kolem dívka nebo sedíme v restauraci přestane vnímat a jen "zírá". Docela mě to obtěžuje, jelikož již raději přestanu mluvit a počkám, až objekt jeho momentálního zájmu odejde.Příjemné mi to není. Když si o tom promluvíme, nikdy neví, že něco proběhlo a řekne mi, jestli mi nestačí, co pro mě dělá. Jsme spolu 11 měsíců. Děkuji - otázka upravena poradcem
Alena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Aleno. A zkusila jste něco podobného? Že by vás enormně zajímal atraktivní muž ve vašem okolí, když jste spolu s přítelem, přestala byste brát na něj ohledy, a také se dlouze zahleděla? Možná by dostal zrcadlo toho, co dělá on, a co vás znejišťuje. Chápu, že je vám to nepříjemné, ale on si to určitě neuvědomuje, nelže. Prostě se dívá po ženském světě, protože je mu to přirozené. Není to nic proti vám, ale je to netaktní, to ano.
krize vztahu
Dobrý den,chtěla bych poradit se svým vztahem. S manželem jsme spolu téměř 28 let, je mi 49, jemu o rok méně, máme dospělé děti,i malou vnučku. Kdysi nás rodina vystěhovala i s dětmi, máme velkou hypotéku. 7 let jsme spolu pracovali, nyní máme doma dílnu, která nás živí. Koníčky máme stejné (motorky, rocková hudba). Vždy se mi zdálo všechno v pořádku, ale poslední dobou mám pocit, že jsem manžela přestala zajímat a snad i přitahovat. Začal jezdit na montáže, a když je doma, tak mi připadá, že žijeme ne spolu, ale vedle sebe. Všechno jakoby funguje, ale cítím nějaké napětí.Přitom se snažím, funguji na sto procent, jak doma, tak v dílně i v posteli. Je to snad chyba, že víc dávám, než dostávám? Hledám si práci jinde, ale nevím, zda je to řešení, bojím se ještě většího odcizení. Když se zeptám, co dělám špatně, nic mi neřekne. Cítím se zbytečná a vyhořelá a víc už opravdu dávat nemůžu,celý život jsem obětovala rodině,a chtěla bych ještě žít nějak hezky a bez napětí. Děkuji za příp. radu.
Pavla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Pavlo. Myslím, že práce mimo vaši dílnu by vám oběma velice prospěla. Být spolu stále propojeni, i pracovně, tedy existenčně, vztahu příliš neprospívá. Jste spolu dlouho, potřebujete se od sebe i oddělit a mít své vlastní světy, to by vám dost pomohlo. Každý bude mít svůj příjem, své kolegy. Nemluvíte o tom, zda máte každý své přátele, své vlastní zájmy, kromě toho, co děláte společně. Zkuste se nad tím zamyslet :-)A hlavně - neobětujte celý svůj život jen rodině. Rodina znamená v životě člověka hodně, to nejvíc, ale kromě toho by měl člověk mít i něco svého. Zamyslete se jen nad formulací vaší věty - celý život jsem OBĚTOVALA rodině...
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, prosím, abyste mi poradila. Manžel v létě jezdí na dovolené jen se svými kamarády - někdy s sebou vezme děti (ostatní berou totiž taky), jindy jede jen sám. Je to 3-4 x v době červen - září, většinou na týden. Jsou to nákladné dovolené - jachty, zahraniční dovolené. Já nesmím, protože jde o "pánské" jízdy. A to i přesto, že tam občas partnerky jiných mužů jedou, ale on je prostě "striktně bez žen". Když chci, abychom někam jeli společně jako rodina, tak čas nemá, protože musí pracovat (aby zase odjel, že). Po dva roky jsem tedy, abych s dětmi někde byla, musela jet sama s dětmi autobusem, sama si zaplatit, vše zařídit. K autobusu nás doveze, aby obhlédl situaci a zpět od autobusu domů už zase musím s dětmi nějak sama. poraďte, jak to řešit. jeho požadavek - musím pracovat - je pochopitelný (nebo musí být pochopitelný, musím chápat, protože jemu nikdo nic nedá a musí se postarat sám o sebe, protože není na rozdíl ode mne zaměstnanec - cituji jeho slova). Nebere žádný můj argument, moji prosbu, on prostě MUSÍ. Děkuji, pokud mi poradíte, co s tím. Tak nějak cítím, že se ten snad ještě společný život dvojí. - otázka upravena poradcem
Zdenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Zdenko. Z vašeho popisu moc nevím, co máte vy dva společného, co spolu sdílíte, jaké máte každý z vás v rámci vztahu kompetence, jaké má každý slovo a v čem. A volný čas o víkendech trávíte společně jako rodina? Máte nějak koncipované finanční hospodaření, jako pár? Neumím vám poradit od stolu, bylo by dobré, začít spolupracovat s partnersky specializovaným psychologem v rámci párové terapie, to bude rozhodně účinnější.
smrt blízkého člověka
Dobrý den, nedávno mi zemřel mladší bratr 28 let, vstoupil do kolejiště před jedoucí rychlíky.Vídali jsme se poslední dobou velmi málo, myslela jsem , že spokojeně žije se svou partnerkou.V den smrti mi zavolala máma, že má o bráchu strach, že má už delší dobu problémy a mě nic neřekli, aby mě údajně nezatěžovali. Celý zbytek mé rodiny o jeho problémech věděl a snažili se mu pomoci.Ten den v noci jsem se vzbudila a bracha seděl vedle mě,natáhla jsem k němu ruku a on mé chytil, byl to jen pocit, usmíval se a řekl mi pár vět a jedna z nich byla, že ode mě nechtěl pomoc když žil, ale potřebuje mou pomoc teď.Mluvili jsme spolu,vzbudil se i můj syn a natahovat na místo kde bratr sedel ručičky a pak se schoval pod peřinu a znovu usnul.Řekla jsem o svém zážitku mámě, bratrovi,a oni si teď zřejmě mysli, ze nejsem normální.Jak se teď po tom všem mám k rodině postavit. Navíc mi řekli, že bych mu také nedokázala pomoci.Mám v sobě vztek, smutek,zklamání.Dekuji za odpověď.
Anna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Anno. Jste s bratrem duševně propojeni, i když jste se fyzicky tolik nestýkali v poslední době. Od vaší rodiny není fér, že jste nevěděla nic o jeho problémech, které jej dohnaly k sebevraždě. Berte to tak, že to byla jeho volba, už spolu nic nevyřešíte naživo, ale můžete si s ním povídat nyní. Věřte tomu, že duše neumírá, odchází tělo, ale duše má ohromnou a nezničitelnou energii. Jeho duše vás navštívila a asi bude navštěvovat dál, to berte jako dar. Můžete si s ním povídat. Problém je, jak to vyřešit s vaší rodinou. Ale já vztahy ve vaší rodině neznám, nemohu se k tomu postavit tak, abych vám nějak konkrétně a konstruktivně poradila. Co si ale myslím určitě, je, že byste měla začít navštěvovat psychoterapeuta a o všem s ním mluvit.
krize vztahu
Na Erasmus jsem se strašně těšila, že konečně od toho všeho uteču a uvědomím si co chci. Moc si to tu užívám, konečně si můžu dělat co chci, kdy chci a nemusím se nikoho prosit o svolení (i když např. po nevinném oznámení příteli, že nejspíš zkusím kurz salsy, se spustila pro mě nečekaná a nepochopitelná reakce, že co mám co chodit s nějakým nezadaným klukem na salsu, že to mají chodit lidi, co jsou v páru). Užívám si, že můžu chodit i s klukama ven (ve vší počestnosti) aniž bych to musela tajit nebo poslouchat žárlivé poznámky. Přítel mi bohužel vůbec nechybí (píšeme si sice každý den), ale z mé strany to je spíš jako z povinnosti, bez jiskry. Bohužel si raději píšu nebo se vidím s mými kamarády (většinou kluky) než s ním, se kterými si říkáme i mnohem víc věcí. Myslím si, že jsem dost vybíravá co se chlapa pro vztah týče a bojím se, že když vztah zahodím, nepotkám už nikoho takovýho, na druhou stranu bojím se opět vrátit z Erasmu domů do zajetých kolejí.Budu Vám vděčná za Váš názor.
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Katko, všechno jste popsala, já k tomu nemám co dodat. Stačí, když si to teď po sobě přečtete znovu. Potřebujete více rozvolněnosti a vlastní svobody, ne partnerskou ponorku. V rámci vztahu jsme sice MY, ale i JÁ a TY. A vaše JÁ v něm dostává trochu na frak. Nejste rovnocenný vyvážený pár, přeci není nutné, zpovídat se, kdy a kam jdete, a s kým. To se říká rodičům v době, kdy s nimi žijeme. Máte před sebou období, kdy byste si měli s přítelem vše vyříkat, pojmenovat své potřeby od života, a od vztahu. Vztah musí být založený na vzájemné důvěře, vypadá to, jakoby ji přítel tak úplně ve vás neměl, a má potřebu si vás střežit, takže vás vlastnit. A to je to, v čem se ošíváte a není vám to příjemné.
krize vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Zažívám teď krizi ve vztahu, plácám se v tom a nevím co s tím. Pokusím se nějak přiblížit moji situaci, tak snad to bude dávat trochu hlavu a patu. S přítelem spolu budeme 6 let (on 25, já 23 let), z toho 2,5 roku spolu bydlíme.Prvních 5 let až na menší neshody v pohodě, ale od té doby to nějak hapruje z mé strany a nedokážu říct proč. Rozum nechápe, proč bych s ním neměla pokračovat ve vztahu - přítel je rozumný, plánuje budoucnost, dá se na něj ve spoustě věcech spolehnout, má vztah k dětem, je zodpovědný (když ví že má nějakou povinnost, tak se ji snaží vyřešit), ve společnosti je ten ukecaný, zábavný. Když se ale snažím naslouchat svým pocitům tak podvědomě ze vztahu utíkám, nedokážu si představit, že bych s tímto člověkem žila až do smrti, vdala se a příjde mi, že se v tom vztahu dusím a nevím proč- stereotyp? přechození? chybějící svoboda? ....pokračování
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Katko, asi to je strach ze ztráty svobody a možnosti mít nové zážitky - partnerské. Začali jste spolu chodit hodně brzy, ve vašich 17, takže je to první velký vztah, a hodně dlouhý, ano, možná i přetažený, pro vás trochu vyhořelý, jakkoliv vám rozum říká, že je to skvělý partner do budoucna. Určitě je, ale kromě rozumu máme i své city, a ty se nějak začaly bouřit proti definitivě. Ale plány do budoucna ve vašich 23 letech? To je trochu předčasné, ne? Jdu na druhou část vašeho dotazu.
rozvod a děti
3) Dcera si pro změnu začíná stále více vadit s mladší nevlastní sestrou. Padají obvinění typu, že nám vyhnali tátu a tak podobně. U přítele dcerky je navíc diagnostikována nějaká forma artismu, což situaci dál komplikuje. Já si s ní rozumím pořád velice dobře, ale u dcery je tomu naopak. Syn jí díky bohu začal spíš ignorovat, než aby se vůči ní stavěl. Pomoci mi nedovedl ani exmanžel, který se jim snažil promluvit do duše. Začali málem brečet, že už je nechce, když je vyhání k cizímu člověku, který je s jejich mámou. Tohle mne dost zděsilo, to zjištění, že přítel je pro ně pořád cizí člověk, jehož navíc viní, že odešel táta.
Přiznám se, že už moc nevím jak dál a vidím, že přítele to též začíná zmáhat. Bojím se, aby nějaká hádka jednou nepřešla v otevřený střet. V tom jediném je exmanžel nekompromisní, že mu nikdo cizí na děti sahat nebude, protože jinak narazí na něj. To si raději ani nepředstavuji. Exmanžel je atletický sportem vytrénovaný typ a kus chlapa. Naproti tomu můj současný přítel se sportem nikdy moc kamarád nebyl. To by dopadlo zle. Začínám mít pocit, že se ocitám v koutě, ze kterého nevede cesta ven. O přítele přijít nechci, ale stavět se proti vlastním dětem také ne.
Jitka H, Praha
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přítelovu dceru již nazýváte nevlastní sestrou vaší dcery? Myslím, že zatím není vůbec vhodné přemýšlet o společné budoucnosti v rámci jedné rodiny. Tak, jak je to nyní, na volno, je to rozhodně lepší. Vše potřebuje svůj čas. Váš ex manžel má novou partnerku, kterou děti přijmuly? Je to problém, který není snadno řešitelný, vaše děti akceptují, že jste se sblížila s někým jiným, ale neakceptují jej jako někoho, kdo by jim měl cokoli v životě určovat. Mají svého tátu. V tom to bude potíž asi dlouho, ale z jejich pohledu pochopitelná. Nechte tomu čas, nic moc neřešte a s přítelem si užívejte hezké chvíle, které máte.
rozvod a děti
2) Tak rok až dva po rozchodu jsem dětem pomalu začala přivádět do života nového přítele, který, přiznávám, byl tak trochu na pozadí našeho rozchodu. Z prvního manželství měl dcerku asi o dva roky mladší než ta moje. Na radu kolegyně z práce, která si prošla něčím podobným, jsem nijak nespěchala a nikam je netlačila. Nešlo mi o to, aby si padli všichni kolem krku a vznikla rodinná idylka. Tátu jsem jim rozhodně vymazat nechtěla. Šlo mi jen o to, aby dokázali vzít fakt, že maminka nechce být sama do konce života nebo do jejich dospělosti. Vcelku se dařilo a vše se zdálo být na dobré cestě. Na místě je ovšem ten minulý čas. Pohoda je pryč a mám strach, že nenávratně.
První zaskřípění se objevila tak rok až dva nazpět, když se u syna začala patřičně projevovat puberta. Teď už jsou v tom oba naplno a vše se zhoršilo. Syn se vůči partnerovi stále více vymezuje. Stále častější jsou více či méně zjevné projevy typu "nemáš mi co poroučet, nejsi můj táta" nebo srovnání "to náš táta by ….". - otázka upravena poradcem
Jitka H, Praha
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha, jdu na poslední část vašeho dotazu.
rozvod a děti
Dobrý den paní doktorko,
tuhle rubriku jsem objevila náhodou, když jsem porůznu hledala odpověď na problémy, se kterými se potýkám v rodině a rozhodla se zkusit požádat o radu. Je tomu už pět let, co moje manželství skončilo tak, jak si při zvuku svatebních fanfár nikdo nepředstavoval. Zpočátku nás všichni brali coby ukázkový pár, ale časem přišel nesoulad, který se bohužel nepovedlo překonat.
Rozchod jsme se snažili zvládnout tak, aby co nejméně utrpěli syn s dcerou, tehdy 8 a 6 let, a snad se i podařilo. Ohledně dětí jsme si i nadále vycházeli maximálně vstříc. Exmanžel mi díky větší flexibilitě pracovní doby mockrát vytrhl příslovečný trn z paty. Letní aktivity jsem mu z velké části ráda přenechala, protože děcka po něm podědila outdoorrové založení, jak se dnes moderně praví. Nocovat ve skalách pod převisem nebo ve skalní světničce, koupat se v rybnících, posadit se na kanoe a sjíždět řeku, z toho všeho jsou nadšení a já jsem ráda, že jim to dopřává, protože já bych to nedala.
Jitka H, Praha
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jitko H, nevím, do jaké kategorie váš dotaz bez znalosti jeho dalších částí zařadit, tak jsem to udělala zkusmo a přecházím dál.
vlastní právo na život podle sebe
..pokračuji..
..přece jen potřebuji vědět, jestli vztah někam směřuje a kam ? Jestli to má smysl. U něj v domě bych se necítila jako doma, přítelova maminka je fajn, ale má vše pod palcem, zahradu, domácnost, denně vaří pro tři chlapy. Přítel by jinam bydlet nechtěl, já to chápu, do bytu by nešel, je velmi šikovný a pracovitý, stále něco kutí na zahradě. Nekouří, nepije, je velmi pozorný, hodný, má mě rád. Nechci tento vztah zahodit, přesto si říkám kam to může do budoucna vést...Děkuji
GracieJ - 2. část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha, a už je to tady - přítelova maminka, která má vše pod palcem, on věčně kutící na zahradě, mohla byste se tam cítit komfortně, jako opravdu doma?... Já bych na vašem místě zatím žila v modu, v jakém jste nyní, není kam spěchat. Takto je to ideální, ne?
vlastní právo na život podle sebe
Dobrý den paní doktorko,
prosím o Váš názor.
Je mi 45 let, jsem rozvedená, žiju s mladší dcerou, která studuje. Mám přítele ( 50 let ), více jak rok. Rozumíme si, jezdíme na dovolené do hor, jezdíme na kole. Vídáme se o víkendech, zpravidla já jedu k němu, bydlí v domě, já v malém bytě. Jsme od sebe cca 35 km. On by jednou rád žil se mnou, vzal si mě, ale chtěl by, abych já šla za ním. V tom případě bych já musela vše změnit. Práci ( nebo dojíždět ? ), bydlela bych dál od svých dcer, rodičů.. On by nemusel měnit nic. Má v domě rodiče a staršího syna. Práci má kousek od bydliště.
Dost na mě tlačil, ale vysvětlili jsme si to a chápe to, že v současné době nemůžu ani nechci tento krok udělat, ale já nevím jestli vůbec. Nic mu neslibuju. Užíváme si společné chvíle a nic neřešíme. Žila jsem dlouho sama a jsem tak na to zvyklá. Na druhou stranu nechci stále zůstat na vše sama, živím dvě studující dcery, platím hypotéku, jsem soběstačná ...
GracieJ 1. část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, GracieJ. Přejdu nejprve na druhou část vašeho dotazu. Ale  rozumím vám, jste zvyklá na svůj klid u sebe doma, na svou vlastní svobodu, nezávislost. Mít přítele, s nímž sdílíte společné volné chvíle, máte společné zájmy, to je velmi osvěžující a příjemné. U něj v domě byste se musela jistě přizpůsobovat jejich řádu doma, zvlášť, když tam bydlí jeho rodiče. A svou nezávislost byste ztratila...
zamilovanost
Dobrý sen je my 53 let jsem vdaná a zamilovala jsem se do svého šéfa.On o tom neví neměl se mnou nic a navíc mě jen dával na jevo svůj nezájem je zvláštní náladový a na všechny lidi řve.Působí nepřístupně a to mne asi tak přitahuje k němu.Pořád ne něj myslím i když v práci už nejsem.Povídám si o něm i z mužem a vymýšlím si že my píše sms.Jsem asi blázen že?Díky Zlatka.
Zlatka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Zlatko, možná, že se v manželství nudíte a přitahuje vás právě ten nezájem, možná, že potřebujete o někoho bojovat a vybojovat si ho, zvítězit. Jestliže o tom ale vyprávíte i manželovi, je i docela možné, že podvědomě potřebujete zregenerovat váš vztah, dodat mu adrenalin. Šéf není nijak perspektivní, vy o něm sníte, ale nechte si to v sobě jako sen a soustřeďte se víc na obnovu vašeho manželství.
nejistota ve vztahu
Nyní žije se starší partnerkou, kterou prý nikdy nemiloval. Stará se mu ale o domácnost a 8letého syna, kterého získal do střídavé péče. Hodně pracuje a sám by to nezvládl. Mě už dlouho miluje (prý) a to od první chvíle, co mě spatřil. Já jsem typ, co se na první pohled nezamilovává, ale postupně, jak poznávám druhého. Nyní mám tedy smíšené pocity, protože je mi s ním někdy fajn, zároveň si myslím, že až by mě měl jistou, též bych ho omrzela a lovil by dál. Nelíbí se mi jeho přístup k současné partnerce, nemluví o ní pěkně. Myslí si, když s ním budu, že bych měla okamžitě převzít její povinnosti a péči o dítě ob týden. Do toho se mi nechce. Mám poprvé v životě volnost a klid, nic nemusím. Nevím, co mám dělat. Začala jsem ho mít ráda, on je ke mně milující, ale zároveň cítím, že by uměl být zlý. O svých pocitech mluvím. On mi říká, že už je teď jiný, už chce taky klid a být s někým šťastný. Vyblbnul se dost. Chvíli mám chuť do toho jít, pak zase nevím.. Jak se Vám to jeví? :-) Díky.. 2
Bara
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Baro, nelíbí se mi to. Popisujete vše dost podrobně a detailně - své pocity v tomto vztahu. Do toho bych s plným nasazením nešla. On je příliš sebestředný a je otázka, zda opravdu ví, co je to láska, se vším všudy - to znamená umění být pro toho druhého oporou, mít možnost mít v sebe navzájem důvěru, sdílet společně i kritické situace - prostě, být spolu pevně v dobrém, i zlém. Nechala bych si ho na vašem místě jako milence, ale nepouštěla bych si ho do svého života úplně. O své minulosti byste mluvit neměla, to je vaše soukromí, on vás tak chce vlastně vlastnit.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, paní doktorko.. Jsem přes rok po rozchodu s mladším přítelem. Žiji sama v bytě, ale mám dost zájmů, sportuji, vídám se s přáteli, rodinou.. Jsem vcelku spokojená. Děti mám dospělé a začínají se nám rodit vnoučata. Delší dobu o mě projevoval zájem jeden muž, který se mi nelíbil a nebyl mi sympatický. Choval se na můj vkus příliš suverénně a až drze (sahání na zadek na schodech např.) Nicméně čas od času jsem se nechala přesvědčit ke schůzce a nakonec mě "udolal", takže jsme si spolu začali. Máme skvělý sex, ale jinak mám smíšené pocity. On o sobě rád vykládá, takže vím vše z jeho minulosti. Má tři děti - každé s jinou, žádné partnerce nebyl věrný. Má jednu "ženu s velkým Ž", o které obzvlášť rád vypráví, co dělali a jak byla úžasná. Myslela jsem, že se takhle předvádí, ale asi mu to přijde normální, rád by, abych i já mu o své minulosti vyprávěla. Co jsem už s kým dělala a co mám za sebou. Mně to ale není příjemné, na jeho úžasnou ex už mám averzi, on to nechápe.Je to pryč. 1 - otázka upravena poradcem
Bara
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Baro, nejprve přecházím na druhou část vašeho vyprávění.
krize vztahu
Dobrý den, s přítelkyní jsme spolu nyní 21 let od jejich 16 let, mě je o rok více a máme vymodleného syna 4 roky. Problém nastal ca. před půl rokem kdy partnerka natvrdo navrhla rozchod z důvodu odcizení ztráty lásky a zájmu trávit spolu čas. Proběhly 3 pokusy o obnovení avšak vzhledem k tomu že ani u jednoho se téměř nic nezměnilo, protože jsme nedokázali problém dostatečně pojmenovat, nedošlo k žádnému zlepšení. Problém nastal v tom že partnerka již nechce poslouchat žádné rady, výčitky atd., chce si vyzkoušet žít sama a zároveň mi dává neustále najevo jak mě nemiluje i když já naprosto vše změnil a odstranil u sebe vše co jí kdy vadilo ( problémem byl u mě taktéž alkohol ale nikdy tak abych partnerku třeba uhodil apod. ). Nyní nepiji vůbec, dělám vše po čem by toužila ale ne pro to že bych se musel podbízet ale protože nyní mohu avšak nyní ji to už jen vadí a stresuje. Vyhovuje jí vztah "kamarád" a fungujeme jako nikdy dříve avšak bez veškeré intimity. Partnerka začala před dvěma roky dělat kosmetickou poradkyni, začala jezdit na školení, kurzy a zjistila že chce od života více a bere mě z nějakého důvodu jako překážku. Já se stále starám a vždy staral ( i když poslední 2 roky ne moc příkladně ) o domácnost a se vším co mohu maximálně pomáhám. Náš vztah byl od začátku založen okolnostmi tak že já jsem dominantní ( cituji její bůh ) a ona bude po mém boku. Nicméně alkohol mě krátkodobě ( po nemoci ) vyřadil ze 100% provozu a tím jsem u partnerky ztratil své "božství" a naopak se za mě prý styděla. Jakékoli mé náznaky nyní trvající nyní již 6 týdnů v naprosto harmonickém vztahu ( ale bez intimity ) o debatu ohledně možnosti obnovení vztahu striktně odmítá a bere to jako nátlak, takže mohu volit pouze náznaky, protože vím že pokud by byla o problému hovořit, zjistila by že problém je čistě psychický a různé neřešené blokace nahromaděné za 20 let vztahu je prostě nutné řešit. Já ty své dokázal vyhledat, pojmenovat a vyřešit avšak ona trvá na jediném. Prostě mě nemiluje, nechce se mnou být, chce rozhodovat sama za sebe a po mém boku se prý nedokáže změnit, být šťastná a tedy volí útěk jako spásu. Přitom nyní ve vztahu "kamarádi" je šťastná, neboť se mi přece nemusí z ničeho zpovídat a může dělat co chce kdy chce. Jinak spolu dokážeme dělat vše bez nejmenších problémů avšak stále je tam u ní 100% vidina odchodu do vlastního bydlení ( i se synem ) která se bohužel rychle blíží. Partnerku neskutečně miluji a není nic co bych pro ní neudělal a nedokázal, což ona moc dobře ví. Prosím názor. - otázka upravena poradcem
Martin
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Martine. Myslím, že jste dlouho překonávali velké vztahové potíže, aniž byste si je uměli včas pojmenovat, identifikovat. Už jen to, jak dlouho jste se museli snažit o početí syna. Jste spolu dlouho, v době, kdy jste se sblížili, jste byli oba hodně mladí a ještě jste nevěděli, co vše od vztahu potřebujete, a asi jste si to neuměli říkat za pochodu, na to váš vztah nyní doběhl. Byl jste pro ni Bůh, ale z božského trůnu jste byl sesazen, ona hledá sebe samu, svou vlastní identitu a potřebuje respekt ke své osobní identitě. Teď procházíte nejhlubší krizí, ale nemyslím si, že by mělo být vše ztraceno. Pojmenujte si to nyní jako pauzu ve vztahu s dočasným rozstěhováním se, stanovte si jasná pravidla ohledně kontaktů se synem, ohledně financí, a dejte si čas na konečné rozhodnutí půl roku. To je opravdu dostatečně dlouhá doba na to, abyste věděli, zda k sobě patříte, a hlavně, co vše vás k sobě poutá. Pauza znamená i neřešení vztahu, domluva pouze na provozních věcech. K pití se během ní nevracejte, to by byla škoda.
vztahy na pracovišti
Dobrý den, můj problém nepatří do kategorie partnerských, přesto doufám, že mi poradíte. Jedná se o problém na pracovišti. Před pár lety nastoupila ke mně do kanceláře kolegyně. Jsme vrstevnice. Zapracovala jsem jí, naučila vše, tak jako kdysi zaučila mě bývalá kolegyně, která už šla do penze. Neviděla jsem v tom žádný problém. Moje nová kolegyně neměla ani maturitu, natož odbornost, která by zde byla vhodná. Říkala jsem si, proč ne, pokud bude schopná. Ze začátku se chovala celkem kamarádsky, pak najednou začala být ironická: když volaly děti – byla jsem kvočna, když jsem přišla s novým nápadem - byla jsem údernice, rýpala např. při obědě - ty jíš rychle (resp. ty žereš), chodíš rychle, lítáš jako splašená… odpověď jsem vždycky nějakou měla, ale nebylo mi příjemné odrazovat její neustálé útoky. Ona přitvrzovala, až jsem se jí zeptala, co jsem jí udělala, proč je na mě zlá – vyštěkla, co bych jí dělala, ať jí nechám na pokoji, co jí otravuji. Povídám, hele chovala jsem se k Tobě přátelsky, naučila jsem tě všemu, sedíme spolu 8 hodin, tak bychom spolu měly vycházet. Na to mi řekla, že snad vím, kdo je její otec (kdysi dělával ve firmě, už je v důchodu), takže je mi asi jasné, že jsem jí zapracovat musela. Od té doby se nebavíme a došlo to tak daleko, že se ani nezdravíme. Po ostatních kancelářích mě pomlouvá, rozhlašuje, že jsem drbna, ať si na mě všichni dávají pozor. Šla jsem za vedoucím, že se tohle nedá. Ten mi akorát řekl, že se mu to nezdá a ať se na ni vykašlu. Nicméně na svoji stranu pár lidí přetáhla a koukají na mě přes prsty. Nejraději bych jí nafackovala, hned jak jí ráno vidím (a sobě také, proč jsem byla ochotná jí něco učit). Nikdy jsem se s takovýmto neurvalým chováním nesetkala. Nechápu, jak si tohle vůbec může k někomu dovolovat. Nemyslím si, že jsem submisivní, konflikty nevyvolávám, ale líbit si nic nenechám. Poraďte mi prosím, jakým způsobem mám s takovou kolegyní jednat. Děkuji Jana N.
Jana N.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano N. Máte tu "čest" se setkat a spolupracovat s člověkem, který je zpovykaný a rozmazlený a diktuje si podmínky podle sebe.Na vašem místě bych požádala o přeřazení do jiné kanceláře. Ji slušnosti a pokoře nenaučíte, a je zbytečné, abyste se trápila a netěšila se do práce, kde trávíme hodně velkou část svého dne. Každý má své mouchy, ale na straně vaší kolegyně je jich hodně. Nesedly jste si, nejste stejná krevní skupina, vysvětlit se to s vedoucím určitě půjde, ne? Držím vám palce. (Kvůli tomu, že tam kdysi pracoval její otec, snad není protekční... )
fáze "namlouvání"
Dobrý den, zajímal by mě váš názor na tuto situaci. 2 měsíce se vídám s jedním mužem. On byl nejdřív hrozně hrr, hned chtěl vztah, závazky. Já se na to ale necítila, tak jsem ho brzdila. Postupně jsem si ale k němu vytvořila pouto a zamilovala se. On nyní tvrdí, že mě má moc rád a záleží mu na mně, ale vyloženě z jeho strany to už láska není. Prý jsem tu počáteční zamilovanost "zabila" svým chladnějším chováním na začátku. Chce se se mnou dál vídat, ale vztah mi dle jeho slov nabídnout nemůže a prý se to ani v nejbližší době určitě nezmění. Já ale o vztah s ním stojím. Vím jistě, že s ním nechci pouze kamarádit nebo s ním mít nějaké "kamarádství s výhodami", to už vůbec ne. Tak se ptám - má smysl v tom setkávání pokračovat, když já do něj zamilovaná jsem a on do mě ne? Nebo obecně, myslíte, že ve vztazích ta láska by měla přijít hned ze začátku nebo je tam ještě šance postupného vzniku vážnějších citů? Záleží mi na něm, nechci ho ztratit, ale kamarádství mi nestačí. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Jen kamarádka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den. Máte každý jiné tempo, jestliže váš "vztah" trvá zatím jen 2 měsíce a on hned couvá, když vás nezískal hned, nezdá se mi jako stabilní partner, na něhož byste se mohla spolehnout. Můj pocit je, že je to dobyvatel, který si sám moc nevěří. Chce vše s plnou intenzitou, se závazky, pokud to hned nezíská, potřebuje jít dál. Prověřuje své mužské sebevědomí, neboli, je to více o něm, než o vás. Na vašem místě bych to v sobě ukončila.
nevěra
Dobrý den,psala jsem dříve dotaz na manz.4mesicni neveru,kdy od nás chtěl odejít, začít znovu, jenze paní si to rozmyslela.ja ho po té 2 mesice držela nad vodou a snášela všechny vzdechy po té druhé,do ktere se zamiloval, ale nebude ji mít.poradila jste me odloučení.dnes se situace zklidnila, manžel snad přišel na to,že já se synem jsme pro něj ti důležitější,zda se, že se i snaží, ale nikdy mi neřekl, že toho opravdu lituje.s paní se již nestyka, plánuje s nami společnou budoucnost ,já dělám v podstatě jakoby nic, jsem milá, ale vnitřně mě to celé velmi uzira,trápí.fakt je, že život bez manzela si ani nechci představovat,myslim ze sám v sobě ví, že udělal chybu,jen to nechce ventilovat(někdy, když,se moc trapim, tak to pozná a řekne - prosim nechci o tom už mluvit).jak se s tím vším já mám vyrovnat?děkuji jana
Jana Valikova
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Zkuste sama v sobě zvědomit, co vás k manželovi stále poutá, proč stojí za to, bojovat o váš vztah. Ale tím, kdo by si měl váš vztah vybojovat nazpět, je hlavně váš muž. On musí vědět, proč chce být s vámi, jako se svou partnerkou, jaké hodnoty váš partnerský vztah má. A vy nemusíte v sobě stále potlačovat své pocity a trpké zklamání ohledně mimomanželského vztahu takového kalibru, že se on rozhodl od rodiny odejít. Potřebujete to ventilovat ven a utřídit si to vše v sobě v dialogu - ale s někým jiným, než s manželem. Doporučuji vám individuální terapii s partnersky specializovaným psychologem.
nejistota ve vztahu
Dobry den pani doktorko, potrebuji vasi pomoc- nazor. Jsem vdana (43)5 let a s manzelem 22 let . Mame 5 letou dceru. Od narozeni dcery jsem prestala pracovat a manzel pracuje z domu(53).Nas vztah pred Tim nebulous perfektni , ale clovek pracuje 40 hod tydneStale me sekyruje porad se mu neco nelibi , krici pred dcerou. Kdyz se dcerka narodila chodil vecer ven s kamarady 3x tydne. Najednou mel nakupni horecku panskeho spodniho pradla asi 30x paru ktere Ted nenosi. S kamarady se prestal s tykat pred 2 roky a je porad vice agresivni. S nazila jsem se snim bavit jake mel detstvi, maminka ho nikdy nepochvalila atd. Porad ji dokazuje co udela , vi ze vse je v jeho sebevedomi. Zadne asi nema, ale proto me porad poucuje ze nedavam veci spravne do mycky, spatne zatahuji rolety denne asi 20x si neco najde .
Macek
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den.A co vás vede k tomu, že byste s ním měla nadále žít, kromě vaší 5 leté dcery? To, co popisujete, vypadá jako psychický teror. Potřebujete si v sobě na papír udělat seznam toho, co mluví pro vztah, pokud zjistíte, že je toho stále dost, pak doporučuji společné návštěvy v partnerské poradně.
nejistota ve vztahu
Dá se vůbec odmilovat? Ztratit ten zájem? Nebudu chodit kolem horké kaše - jsem gay.

Stručně a jasně: Zamiloval jsem se do jednoho kluka (29), mně je teď 22. Trávili jsme spolu čas (výlety, obědy). Proběhly nějaké intimnosti, ovšem žádný sex! Společně strávený čas byly 2 týdny, kdy to začalo upadat z jeho strany. Nejprve vypadal, že je v mé přítomnosti šťastný. Poté to bylo horší, ani mi neodepisoval, ale stále jsme se setkávali. Já mu přestával čím dál víc rozumět, ale pocity se nezměnily. Ve výsledku jsem byl trhán vlastními pocity: bolelo mě být bez něj, ale i s ním (neustálá zklamání). Z jeho strany to vypadalo na konci jako lhostejnost.

Vím z části jaký je a vím také jeho minulost z dobře ověřeného zdroje: žádný svatoušek to není. Povaha a zájmy nemáme moc podobné. Takže racionálně vím, že tohle nebude nic pro mě. Mám zkrátka spoustu důvodů proč NE, ale zároveň furt jeden proč ANO. A přesně to mě brzdí jít dál a potkat jiného. Raději ani nebudu rozebírat, kolik trápení jsem si sám se sebou užil než jsem se dostal do stability. Trvá to necelý rok.
AnonymG
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, AnonymeG. Odmilovat se dá těžko rychle. Váš rozum vám říká NE, vaše city ANO, takže v sobě máte konflikt mezi rozumem a citem docela dost velký, ještě větší snad tím, že jste spolu neměli plnohodnotný sexuální život. To nenaplnění podporuje sílu touhy po vztahu. Musíte si sám pro sebe uvědomit, zda jste člověk, který se rozhoduje ve vztazích víc racionálně. V tomto případě bych vám ale ten rozum přála...
problémy v sexu
Dobry den,
S partnerkou jsme spolu 9 let, mame rocni dcerku. Ale nas vztah prochazi urcitou krizi co se tyce sexu. Drive jsme se spolu milovali a vse kolem toho i klidne kazdy tyden. Dneska? Jednou za 3 mesice a to ji musim premlouvat...jen lezi v posteli a vsechno je na me, nejaky oralni sex nebo mazleni? Neprichazi v uvahu... Myslim si ze nas vztah je ted uz jen zalozen na tom, ze ja vse financuju a tim to hasne... Mluvit o tom se mnou nechce, vse je pry v poradku a je to pry jen muj problem ze po ni chci nejake intimni zalezitosti... Pri slabsi chvilce mi napise v SMS ze se vse zlepsi atd, ale jsou to jen slova... Nechci o ni prijit a hlavbe o malou... Muzete mi nejak pomoci? Dekuji
Vaclav
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Václave. Přemýšlím nad tím, zda není problém v tom, že je partnerka maminkou roční holčičky a je z toho unavená, takže potřebuje více odpočinku a klidu, spánek, pokud dcera usne. Důležité je, jestli se máte pořád rádi a toto je jediný problém. Asi jste měli od začátku rozdílnou míru sexuálního apetitu, a to teď vyvrcholilo. Po narození dítěte dostává intimní život často "na frak". Dejte tomu čas a netlačte na ni, to je vždy kontraproduktivní pro možnost spontánní touhy. Počkejte si, nemluvte o tom, zatím vám tedy nezbývá nic jiného, než autoerotika...
diskusní příspěvek
Děkuji za radu paní Douchová. Uvidíme jak se to vyvine :)
Peťa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
:-))
problémy v sexu
Nedavno dcera poprve odjela na nekolik dnu k prarodicum a ja naivne doufala, ze si vzacne volno uzijeme spolu a obnovime sexualni zivot. Bohuzel manzel celou tuto dobu stravil u PC, popripade s mobilem v ruce a me se ani nedotknul. Pravdepodobne jsem neustala jiz nahromadeny tlak a frustraci a vyvrcholilo to hadkou, v ramci ktere jsem manzelovi rekla, jak moc me trapi absence sexu a jeho nezajem o me jako o zenu. Jeho reakce me ale sokovala - vse poprel a jeste mi vycetl, ze jsem v tomto smeru neprilis aktivni (doslova "proc jsi za mnou neprisla, kdyz mas zajem o milovani"). Byla to pro me uplna studena sprcha, prislo mi to neskutecne manipulativni a nefer.
V tuto chvili mame tichou domacnost a ja uz vubec nevim, jak muzu o tom vsem s manzelem konstruktivne a nekonfrontacne mluvit.
Jen doplnim, ze v sexu nikdy nebyl zadny naruzivec, vzdy mel nizsi libido, ale zit bez sexu s nim si moc predstavit neumim. Cast2 - otázka upravena poradcem
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Martino, může to vše být z několika důvodů, fantazie mně pracuje, ale vy se asi žádný důvod nedozvíte, protože téma sexu je pro váš vztah díky němu tabu. Ale chápu, že v celibátu žít dlouhodobě nemůžete, stejně by to masivním způsobem postupně zasáhlo další oblasti vašeho partnerského života. A máte pravdu, že jeho reakce byla manipulací do pocitů viny a jeho způsob ofenzivní defenzivy. Chápu vás a vaši dlouhodobou frustraci, ale, bohužel, nemám po ruce žádnou účinnou radu, jak to změnit, protože si myslím, že jste vše dělala úplně nejlépe. Zkusila bych vyvolat jeho žárlivost a větší participaci na péči o dceru, abyste mohla chodit častěji ven, uvidíte, zda to bude mít nějaký efekt. Pokud ne, přemýšlela bych nad tím, zda je možné opravdu s ním dále žít. Intimní život je jedním z velice důležitých pilířů vztahu...
problémy v sexu
Dobry den, vazena pani Douchova. Chtela bych se sverit se svym problemem, jelikoz uz nevim kudy kam.
S manzelem jsme 8 let, mame dceru necele 2 roky. Ja mam 33, on 38 let. Mame problem se sexem, bohuzel nas sexualni zivot skoncil ve druhe pulce tehotenstvi a od te doby spolu nespime, protoze manzel jiz nema zajem. Na zacatku me to silne trapilo, neustale jsem se manzela ptala, co mu vadi, zda ho pritahuju, popripade co chce v nasem sex zivote zmenit ci vyzkouset. Vzdy mi odpovedel, ze je se vsim naprosto spokojeny, jen nema svuj den, nebo je unaveny, nebo ma toho dost a zitra to bude urcite lepsi.
Posledni rok jsem zmenila taktiku - o sexu se vubec nebavim, na nic se neptam, tema sexu explicitine vubec nezminuju. Nechci vytvaret natlak a nutit manzelovi neco, co nechce. Obcas prohodim neutralni poznamku o tom, ze bychom se meli vice venovat sobe anebo o tom, ze mame vice casu travit spolu. Cast1
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Martino, dobrý den. A kromě absence sexuálního života vám vše v manželství klape? Jiné změny si neuvědomujete? Jdu číst druhou část vašeho dotazu.
partnerský trojúhelník
Cast2: snažím se chápat celou situaci, ale tyra mě představa, ze stále nemůžeme být spolu,přítel říká, ze chce být se mnou, žít se mnou, ale nedělá pro to z mého uhlu pohledu nic. Ja propadam černým myšlenkám, ze mi lze.. a ze se nic nezmění. Bojím se, ze mě tahá za nos. Na reálný krok totiž čekám už rok a půl a on k němu možná nenajde odvahu. Říká mi, ze to řeší teprve několik měsíců.. což je prý krátká doba. Myslíte si to také? Možná ano.. jen ja jsem už vyčerpána po svém rozchodu a potřebovala bych náznak jistoty. Jeho partnerka o mě ví.. i přesto oba řeší rozchod velmi klidne a pomalu. Myslíte si, ze s malým dítětem je takový pomalý průběh lepší? A ja nemám zatím tlačit a zasahovat? Pokud mu to takhle ale vyhovuje, pak bude řešit dal velmi pomalu. Možná je problém v mě důvěře k mému, když si to tak po sobě čtu..myslím v to, ze situaci vyřeší. Chvíli vítězi pochyby, chvíli velká láska k němu.
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Zuzano, on to nemá jednoduché, s ohledem na 7 letou dceru a tlaky od jeho ženy. Ale - chodí spolu na párovou terapii, čemuž moc nerozumím, jestliže je váš vztah již veřejný a jeho žena o vás ví. Jde teď o to, aby se vyřešilo vše co nejlépe pro jejich dceru, která je spojuje a bude spojovat celý život. Partner vás možná šetří a nechce, abyste znala všechny peripetie okolo jejich rozchodu. Ale věřte mu. Jestli oba cítíte váš vztah tak, jak jej popisujete vy, určitě se posunete směrem k sobě. Váš rozchod byl "jednodušší" vzhledem k tomu, že jste neměli s ex přítelem dítě. Dejte tomu čas, ale pobavte se o časovém horizontu toho, kdy by to mělo být vyřešeno.
partnerský trojúhelník
Dobrý den, chtela bych vás požádat o radu. Již druhým rokem mám vztah se zadaným mužem. Ja jsem byla také zadaná.. ale díky našemu seznámeni a fungování jsem si uvědomila, jaký vztah muže byt.. po různých peripetiích jsem předchozí vztah ukončila, snazila jsem se citlivé a zodpovědné rozhodnout.. nebylo to vůbec jednoduché období. Můj nynější zadaný přítel řeší to stejne, co ja před rokem, akorát ma malou dceru, 7let. Oba víme, ze chceme být spolu, vidíme naši společnou budoucnost a oba jsme paf z té lásky a souzneni, krere jsme našli. Řešíme spolu už i každodenní starosti, takže nejde už jen o pouhou zamilovanost. Každopádně ja přítele do svého života již pomalu začleňují, zatímco on je v rozchodove fázi, chodí na párové terapie a pomalu řeší rozchod hlavně s ohledem na svou dceru. Ja ale o jeho životě nic nevím.. víkendy tráví pořad jinde, a ja začínám být velmi frustrovana a unavená z toho, ze rozchod řeší už přes 4mesice, ale zatím k ničemu reálnému nedosli. Pouze koddělenímu spaní
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Zuzano. Protože na mě čeká 2.část vašeho dotazu, přecházím nejprve na ni.
svatba-důležitost manželství
Dobrý den. S přítelem spolu chodíme už 7 let a z toho 5 let spolu bydlíme. Po pěti letech jsem se snažila zavést řeč na svatbu, děti a budoucí bydlení. Vždy se tvářil kladně a zdálo se mi, že se shodneme. Po šestém roce chození jsme jeli na dovolenou do Řecka, byla dražší ale přítel chtěl mermomocí tam. Vnitřně jsem si říkala, že už možná přijde žádost o ruku, ale nic. Rozhovory o svatbě jsem tedy vzdala abych ho neotrávila a snažila jsem se zjistit zda chce děti. I přesto, že jsem mu dost jasně řekla, že děti bych brala klidně hned a že jsem děti vždy chtěla mít do 30 nic se neděje. Připadám si teď v téhle situaci tak nějak sama a jako bych pro něj nebyla dostačující. Nevím co teď?!
Pavla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Pavlo. A jak se podařilo, že jste spolu po dvou letech chození začali bydlet? Čí to byl návrh? Váš vztah po 7 letech trvání potřebuje nějaký posun kupředu, ale potřebujete to cítit oba dva stejně. Váš přítel se něčeho bojí, závazné definitivy? Záleží hodně na tom, jak si vyhovujete navzájem, zda vám dobře "klapou" všechny základní stavební pilíře partnerského vztahu - finanční hospodaření, podíl péče o domácnost, vzájemné sdílení volného času, intimní život, komunikace a umění se dohodnout spolu na důležitých životních věcech.. Pokud toto vše funguje, pak bych to nyní nechala aspoň na 4 měsíce v klidu a na nic "netlačila". Přítel ví, jaké máte cíle a touhy, a je na něm, zda je ucítí také. Nic jiného k tomu nyní nemůžu dodat.
rozchody
Dobrý den paní Douchova procházím těžkým rozchodem se kterým se nedokážu vyrovnat je nám oboum 47let pořád ji miluju i když je ve mě hodně úzkosti, zla a nenávisti. Po 15 letech si našla někde na netu nebo fb. Slováka údajně rozvedeneho kterého tyrala žena. Máme 12 leteho postizeneho syna DMO, astma, epylepsii, nechodí, nemluví sám se nenaji.nikdy bych je neopustil smyřil jsem se stim. Po 1 návštěvě se už tam usadil byl představen rodině, ve škole kam syn chodí vzala ho i na tyden naškolu vpřirode. Je bývalý kamioňak teď snad pracuje na stavbě v Německu. O 10 let věku její dcery jsem ji vychovává. Byl jsem 9 let na kamionu pak jsem si našel práci doma také na kamionu ale denně doma, ale měl jsem zas jiné aktivity jen kvůli penězům. Dvakrát ročně jsme jezdili na dovču. Vím že jsem s nimi tolik nebyl. A nic jsem nehledal ale asi také nevnímal že se trápí. Že přejde mám vzchopit že nejsem první ani poslední komu se to stalo, že si mám najít ženskou a můžu mít zdravé děti. Poradíte m dik
Martin
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Martine. Teď si jinou partnerku hledat nemůžete, byla by to náplast za ztrátu vaší ženy a to by nebylo fér ani pro ni, ani pro vás. Říkám - li náplast, mám tím na mysli bolest, kterou jste utržil. Teď se díváte zpět na váš 15 letý vztah. Vaše žena se zamilovala a pálí mosty, jen je otázka, jak dlouho jí zamilovanost vydrží. Ale také, jak dlouho vydrží vaše láska k ní. Snažil jste se maximálně ekonomicky zabezpečit rodinu, ale vztahový partnerský život vám unikal. Není to vaše vina, dělal jste to kvůli nim dvěma. Neporadím vám, jak nyní rozchod zvládnout, ty bolí vždy, hlavně, když jsou nečekané a rychlé, a neexistuje žádný dobrý recept na to, jak to zvládnout. Ale život jde dál a srovnat se s tím budete muset. Vzhledem k postižení vašeho syna se budete muset s partnerkou ( zatím neříkám s ex partnerkou ) stále stýkat a řešit věci kolem něj. Hlavně teď neřešte váš vztah, bylo by to bolestivě a škodlivě konfrontační. Řešte zatím provozní věci a čas ukáže...
kamarádi partnera...
III.část
Jedná se o nedostatky které nejsou příliš výrazné a nikdo by je normálně neřešil. Dále přítel často mluví o své bývalé jak byla celkově dobrá a jak je smutný z toho že se rozešli. Kdyby mi to řekl jednou, jenže za ten rok co spolu jsme o ni mluvil snad každý měsíc mininálně jednou. Mému příteli také vadí že nechci moc pít alkohol. Ne že by on nějak moc pil, to ne, jen příležitostně, ale když už tak bývá vážně pod parou a všem kolem vykecá i to jak nám to klape či neklape v posteli. On i jeho přátelé mě nutí do pití alkoholu, vždy mi nalejí panáka ikdyž řeknu že jej nechci a čekají až ho vypiji a nalévají znovu. Já už nechávám skleničku vždy plnou a ani se ji netknu. Na to mi přítel říká že mě nikam nikdo za chvíli zvát nebudu když si nedám ani panáka. Mohla bych pokračovat dál ale třeba mi řeknete svůj názor alespon na toto co jsem Vám napsala. Předem děkuji.
Peťa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Zkrátka nezapadáte do jejich partičky. Přítel s vámi ale je rok, tak určitě ví, co na vás má rád, co jej s vámi baví a těší. Možná, že on je více společenský, extravert, a vy spíše introvert? Nevím, každopádně nevím, co s tím. Nechte to uzrát a zkuste vše vybalancovat do více rovnocenného vzájemného vztahu :-)
kamarádi partnera...
II.část
- prý na akci nepůjdu já. Přítel mě obviňuje že si za to mohu sama že mě jeho kamarád nemá rád, prý jeho kamaráda mají všichni ostatní rádi, jen já ne. Já jsem nechtěla nic s jeho kamarádem řešit, jenže když proti němu řkenu něco negativního, tak mu to přítel hned poví a je z toho akorát zle. Jak píši, jeho kamarád mému přítelu říká aby si našel někoho jiného, že přeci nezůstane u první ženský která ho chce. Přítel asi dělá že to nevidí, ale jeho kamarád už se rozhádal s několika lidma, i s některými našimi přáteli kteří se teď s námi nebaví. Přítel ale na kamaráda nedá dopustit, prý není špatný a že si vše jen vsugeruji. Jednou když mě měli jít plavat na bazén, mě ani neřekl a najednou jel kamarád s námi, přítel se potom divil že se mi to nezamlouvalo - kdyby mě na to aspon upozornil dopředu! Ale to on ne, ještě se smál tomu že jsem naštvaná. Můj přítel také rád poukazuje na mé nedostatky i v přítomnosti jiných lidí.
Peťa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Myslím, že se cítíte být v trojúhelníku - vy, přítel, a jeho kamarád, a vy rozhodně nejste přítelova priorita. Je ale otázka, jakou má jejich přátelský vztah historii. Jeho kamarád s vámi rivalizuje, a přítel mu to dovolí. Asi je pro něj 50letý kamarád velká životní autorita.