Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| sourozenecké vztahy| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| kamarádi partnera...| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

nevyrovnaný vztah
2.neustále mi vycita ze po nem jecim a ze ho buzeruju.tak se uz cca 3 mesice extra hlidam a opravdu brblu jen kdyz k tomu mam vazny důvod (sedne si cely od trávy na gauč atd.)nechce s nami jezdit na vylety,chodit na procházky a ani s malou do vetsiho bazenu.vzdycky nabidnu a nechce,je moc unaveny,je moc vedro,je moc zima. Uz jsem tady z toho dusna mezi námi na tom psychicky spatne a mmam depresi, celkove i z toho ze jsem na malou uplne sama,nikdo nepohlida,nikdo nepomůže. Chodim k psychiatricce a beru prasky(zatim jen slabounky)vsiml si ze neco je tak jsem přiznala a s tim ze opravdu potřebuju i pomoct od nej,ale dle jeho slov jsem jen hypochondr a na depresi se vymlouvama zacal me sam dost buzerovat a ocelava ze mu budu posluhovat.plus jeho rodina a i on ze me neustale delaji neschopnou matku,jak vsechno moc hrotim a prehanim a delam špatně. Mam pocit jak kdybych zila s nekym cizim a zlým a uz se mi zacina hnusit a planuji rozchod.nevim zda ma cenu pokračovat .
Marika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Má cenu pokračovat, ale jedině s podmínkou změny ve vašem vztahu. Velmi doporučuji párovou terapii u partnersky specializovaného psychologa. Nic nevzdávejte bez boje! Držím palce.
nevyrovnaný vztah
1.Dobry den,jsme s pritelem spolu 4,5 roku a mame 15m dcerku,vlastne jsme spolu brzo i bydleli. Jedna se o to ze mame obrovskou krizy kterou nevim jestli překoname.Pritel je povahou trochu jako ,,macho" a navic extrémní salamista.je teda o 9 let mladší (ja 33 a on 24)jde o to ze posledniho pul roku se neskutečně změnil(z meho pohledu ,ale i od jinych),skoro nevyleze z baráku, furt je jen na mobilu nebo pc a hraje hry.A přitom byval velmi pracovitý a šikovný. Je tu spousty práce a hlavne kterou ja s malou na noze nemam sanci zvládnout. Takze je ted na me vlastně uplne všechno, barak,domácnost, zahrada ,velcí psi a ted i kruty a slepice.kdxyz se ozvu tak ja jsem prece doma s malou tak bych mela zvladat vsechno a navic je mi predhazovano ze jeho mama to vsechno zvladala se 6 dětmi ,jenze taky s jejich otcem uz davno neni a neustale ho pomlouvaji jak byl linej jen pil a hral šipky a nebo vse delal špatně.ted navic na me začal byt velmi nepříjemný, skoro bezdůvodně po me vyjíždí. - otázka upravena poradcem
Marika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Mariko, přecházím nejprve na druhou část vašeho vyprávění, než budu reagovat. Zaujalo mne zatím to, že jde o velkou krizi za poslední půlrok. Dokážete to časově poměrně přesně lokalizovat. Čím myslíte, že se jeho jednání změnilo? Býval pracovitý a šikovný. Mám pocit, že procházíte po narození dcery partnerskou krizí, která může souviset právě s tím, že jste místo dvou tři.
Rodič a dítě
Dobrý den, poprosim o radu. Vyrustala jsem jen s matkou a sestrou, matka na nas a hlavne me vzdy byla fixovana. Kdyz jsem se stehovala, vlastne i chozeni ven uz v dospelosti na VS bylo doprovazeno vycitkami apod. Vdala jsem se, mam deti. Tu fixaci z matky strany porad cítím, i ze sestry. Sestra si zije podle sebe, ale ja jako bych porad ke vsemu potrebovala jejich souhlas. Kdyz jsme se s muzem chteli stehovat do zahraničí (je cizinec), udelaly mi obe tak silenou scenu plnou citoveho vydirani, ze jsem podlehla. Obe je mam moc rada, pomohou mi, ale copak nemam narok zit podle sebe? Vse se musi automaticky delat s nimi, vanoce, apod. Je sobecke chtit zkusit zit jinde, poznat manzelovu zemi jinak nez z dovolene? Je sobecke nepotrebovat s matkou telefonovat kazdy den, kdyz si vlastne ani pak nemame co rict? Jsem z toho unavena a pokazde kdyz neco s muzem resime, je moje první myslenka, jak budou reagovat ony...
Jak se od toho odprostit? Dekuji moc za vas cas a radu.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lenko, dobrý den.Máte plné právo na svůj život. Vaše matka se od vás nedokáže separovat, žárlí na vašeho muže. Urovnat vztahy s ní můžete jen vy, ona to sama nedokáže, nedokázala dosud přestřihnout pupeční šňůru mezi vámi dvěma. Jestli tomu dobře rozumím, byla jste pro ni její parťák, když neměla partnera. Nyní vámi manipuluje do pocitů viny a vy můžete jen být asertivní. Velmi vám doporučuji knížku Asertivitou proti stresu od Jána Praška, která vás praktickými cvičeními dovede k tomu, abyste se dokázala od matky zdravě odpoutat. A to právě bez pocitů viny. Neznamená to, že byste ji ze svého života vyloučila, jen byste váš vzájemný vztah zdravě upravila :-)
rozvod a děti
Dobrý den,
paní doktorko, chtěla bych vás poprosit o radu. Našla jsem si partnera, který se rozvedl a má se svou exmanželkou děti. (7,12) Je to cca 3/4 roku co se nemůže dostat k dětem. Odmítají ho, kvůli tomu, že jsem sním já, aniž by mě viděli a znali. Snaží se je kontaktovat, ale kontakty jsou velmi slabé, děti neberou telefony. Když za nimi přijel i domů, potom byli zprávy typu, že je divný, že se má jít léčit, ať není se mnou. Bývalá žena neustále píše dlouhé sms, že jim ublížil, že jim zničil život, že děti ho nechtějí, ať jim dá pokoj. I přesto všechno se snaží komunikovat normálně ale není cesta. Ať udělá jakýkoliv krok, vždy je zatím spousta výčitek a nakonec všechno špatně. Je si vědom, že to dětem velmi ublížilo a moc ho ničí, že děti nemůže získat zpátky aby sním komunikovali. Myslíte, že je cesta se k nim dostat? (byli i v poradně s bývalou manželkou a snažili se to tam vyřešit, přesto se to nikam neposunulo) Moc Vám děkuji za odpověď.
Jana H. Vsetín
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Je to vždy velmi těžké, pokud je někdo odmítán vlastními dětmi. Váš partner může dělat cokoliv, ale pokud je jejich matka proti vám, nemá zatím šanci. Nicméně to musí zkoušet dál, aby měl čisté svědomí v tom, že dělal, co mohl. Nevím, zda se partner rozváděl kvůli vám a před tím bylo manželství v pořádku, ale je to spor mezi jím a jí, a ona má převahu, získala děti na svou stranu. Podporujte jej. Jeho žena s rozvodem každopádně není srovnaná, snad to vyléčí čas...
smrt blízkého člověka
Dobrý den.
V průběhu čtyř let mi zemřeli tři členové původní rodiny. Nejprve tatínek, dva roky po něm maminka a teď před měsícem a půl mladší sestra. V době tatínkovy smrti jsme byli s manželem pracovně v zahraničí, tak se mi to snášelo trochu lépe. Hned jak jsem se o otci dozvěděla, jsme tam jeli na dvě hodiny "meditovat" do protestanského kostela.
Po matčině odchodu jsem stále pracovala a nyní po sestřině skonu se vůbec nemohu znovu „nahodit“. Zpočátku jsem na ni stále myslela, vybavovala si naše společné zážitky a pořád brečela. Dokonce jsem kvůli tomu nemohla ani nastoupit do nového zaměstnání.
Dosud jsem to pořádně nevstřebala, velice mi chybí, ale stejně musím dál žít, pracovat a vydělávat.
Chtěla jsem se vás zeptat, jak může člověk truchlit, aniž by tím trpěla jeho rodina - manžel a děti, domácnost? Vůbec nevím, co mám dělat? Nejraději bych odjela někam na samotu… - otázka upravena poradcem
Iva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Ivo, dobrý den. A samota by vám na nějakou dobu pomohla?Měla byste naslouchat svým instinktům. Se smrtí své mladší se budete muset srovnat. Přišla jste o sestru přítelkyni, možná se vy sama bojíte smrti o to víc, je toho na vás opravdu hodně. Život nám nakládá všem věci, s nimiž jsme až tolik nepočítali. Vyrovnat se se smrtí mladší sestry je velice těžké a bude trvat nějakou dobu, než to budete schopná vstřebat. Neumím vám poradit nic, co by vám ulevilo, musíte si tím projít, protože chcete žít a pracovat. Buďte v duchu s ní, hodně si s ní povídejte, neboli budte v kontaktu s její duší. Věřte, pomáhá to.
nejistota ve vztahu
Druhá část

A i kdyby k nevěře nedošlo. Jeho chování ji nevyhovuje a to poškozuje vztah. Až to pak ona nevydrží a bude její vztah k němu silně narušen, tak si myslite, že ji pomůžete tím, že pak řeknete, za partner nevěděl, že jí to vadí a že podle svého mínění dělal maximum. Mělo by se o tom mluvit ted, ne až bude vztah narušen víc.

Vaše doporučení dává smysl jen pro lidi co chtejí žít ve lži a to co dělá partner, když není s nima je nezajimá (včetně zdravotních dopadů ze spn). Verča ma právo na lepšího partnera než má teď, vy ji jen zdržujete od zlepšení její situace.

Proč vaše rada v tomto případě zní zavři oči a zatni zuby, nepokoušej se o zlepšení?
Konec otazek.
Rudolf
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
K mé předchozí odpovědi nemám co dodat...
nejistota ve vztahu
Jitko, nerozumím vaší odpovědi Verče. Chování partnera se změnilo a omylem narazila zprávy, které by pro ni znamenají konec vztahu. To jsou věci, které by dospělý člověk měl vykomunikovat. Neřešení znamená jen to, že později se bude cítit dalece hůř. Právě o tolik o kolik potlačovala svoje instinkty.

Nevěříte, že k nevěře nedošlo a tedy otevřená komunikace by problem vyhrotila protože pro ni nevěra není akceptovatelné chování?

Myslíte si, že vztah s člověkem, který byl nevěrný je pro ni lepší něž postavit se na vlastni nohy? A proč to rozhodujete za ni? Nebo ji nevěříte, že nevěra pro ni znamená konec vztahu? To vite lépe než ona co je pro ni dobře? Nevěříte, že je dospělá a měla by o svém životě rozhodnout sama?

A kdyz odpovedi jsou, ze neni jasne, ze k nevere nedošlo, tak proč nevykomunikovat svoje obavy, ale je potlačovat. Proč nevykomunikovat změny chování partnera, aby nemusala ve vztahu tolerovat veci, které se jí nelíbí?

Konec prvni casti
Rudolf
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Rudolfe. Děkuji vám za podnětnou polemiku. Vrátila jsem si dotaz Verči, ale ani dnes bych neodpověděla jinak. Podezření z nevěry je velký červotoč do vztahu. Verča je těhotná, dítě je plánované, z otázky jsem tedy pochopila, že chtěné. Verča potřebuje na své těhotenství klid, její přítel se podílí na všech větších vyšetřeních. Ano, nejistota ve vztahu je těžká věc, ale svou roli zde hrají i hormonální změny, které ovlivňují psychiku. Vždy jsem za to, aby se věci ve vztahu vykomunikovávaly, ale vztahové problémy, nikoliv podezření na něco, co není prokazatelné. Důležité je posilovat vzájemný vztah.
vztahové problénmy v širší rodině
Potrebovala bych poradit s mym tatou, dedou mych vnoucat. Jemu i me mame je uz temer 80 let. Jejich vztah byval klidny,navstevovali sme se, vnoucata tam jezdili na prazdniny. pred 5 lety se neco stalo- mama tatu narkla z nevery... byl z toho velky incident. Od te doby je to horsi a horsi. Zijou vedle sebe jako dva cizi lidi. Nejhorsi je ze tata kdyz se napije je agresivni- hulvatsky krici a vyhrozuje, mamu napada a ta se ho boji. Nic s tim ale nedela... jen utika z domu a pak se zas vrati a jedou nanovo- 14 dnu ticho a opet. Me breci ze se ho boji ze ji neco udela. Tata rika ze s ni nechce mit nic spolecneho ze mu 5 let vycita a porad rika ze k nekomu chodi a je ji neverny, ze uz to nemuze vydrzet. Navzajem to resit neumi- rozejit se neumi ( jsou ze stare skoly)
Me to ubiji, uz k nim temer nechodim, vnocata skoro nevidi a ja jen trnu kdy zas u nich nastane hruza. Zacinam z toho mit hrozne stavy, mam spoustu vlastnich starosti i s nemocnym synem a nemam silu toto resit. Je na to nejaka rada????
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. Možná byste potřebovala poradit s oběma rodiči, nejen s tátou. Je možné, že se vaše maminka s věkem psychicky zdekompenzovala a začal být v 75 paranoidní. A nebo na jejím podezření něco je. Ale - najednou, v 75 letech nevěra, nepovažuji to za příliš pravděpodobné...Takže si vytvořili společné vztahové peklo a tím znemožňují kontakt s vámi a svými vnoučaty. To ubližuje všem - jak jim, tak vám. Ale vy v tom toho moc udělat nemůžete. Nevím, jakou máte u rodičů autoritu a jak moc je můžete usměrnit. Vypadá to skoro, jako by si to pěstovali  - to napětí, ale je to velice diskomfortní pro všechny. Můžete se snažit vyjednávat jak s maminkou, tak s tátou, s každým zvlášť, aby si nekazili stáří, ale nevím, jak moc šancí budete mít.
nejistota ve vztahu
Dobry den pani Doktorko,
psala jsem Vam jiz pred cca 18dny, ale jeste jsem nedostala odpoved. Nebo je mozne, ze odpoved nemuzu najit. Slo o nejistotu ve vztahu- reseni budoucnosti. Jsme spolu 3 roky a ja uz bych se vdavala, rodina se i vecne na toto tema me i jeho pta, ale me se zda, ze todle vubec neplanuje. Me je 25, jemu 35. V hadce mi i rekl, ze nejsem jeho manzelka ve stylu, ze si timpadem nemam pravo dovolovat a nebo vedet veci, ktere by manzelka jinak asi zrejme mela pravo vedet. Muzete se podivat na ten text a odpovedet mi? Jinak je to tady velmi obecne napsane. Ja jsem fakt zoufala, tohle vyjadreni od nej me ranilo a vubec nevim jak si to mam vylozit. O detech se bavi ale vetisnou taky jen kdyz zacnu o tom mluvit ja, ale o svatbe nerika nikdy nic. Minule jsem mu rekla, ze ja chci deti ale az po svatbe a on uz neni nejmladsi, kdy planuje svatbu a deti vlastne. A na to mi rekl tak nejak nezucastnene, ze ano, ze to v budoucnosti planuje ale jeste pry ne, asi rok nebo co, ale ja si myslim, ze po 3 letech uz si clovek muze byt jisty.
Dekuju moc za radu. Diana
Diana G.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Diano. Byla jsem na dovolené a mám mírný časový skluz. Dnes jsem vám odpovídala - 14.7.
diskusní příspěvek
pro Karla, kterému manželka neoplácí pozornosti:
Každý lásku vnímá a dává najevo jinak. Zkuste knihu 5 jazyků lásky od Gary Chapman. Třeba přijdete na to, že vám manželka zase dokazuje lásku jinak, ale vy to nejste schopen vnímat. Anebo jí tím můžete ukázat, co vám chybí a najít společné řešení.
přeji hodně štěstí
Lucie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lucie, děkuji vám a propojuji vás.
partnerský trojúhelník
Dobrý den paní doktorko. Bude mě 58 a manželce 55. Jsme v manželství (každý v druhém) 7 let a již předtím jsme žili 8 let společně. V dubnu manželka odjela na jeden den a asi mě podvedla s bývalým kolegou z mého vedlejšího pracovního poměru(on již dělá v jiném městě). To jsem ještě nějak rozdýchal. V květnu odjela manželka, bez toho aby mě něco řekla pryč na 14 dní a po návratu na můj dotaz odpověděla ano, někoho mám. V červnu opět odjela 13 -16 za ním a když jsem se ji zeptal co s tím chce dělat, tak řekla, že nás má ráda oba, mě pro vzpomínky a jeho teď a chce abych si našel bydlení a odešel a že mě dá polovinu financí z našeho společného účtu. A nyní odjela opět 21.6 a řekla mě v neděli se vrátím. Nevím co s tím dál, přes to všechno jí mám stále rád a nechci o náš předtím pěkný vztah přijít. Děkuji za odpověď.
Míra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Míro. Vaše manželka je okouzlená a zamilovaná a není s ní možná rozumná řeč. Dokonce to na sebe vše řekla, to je signifikantní, je jí teď všechno jedno a vámi si je jistá. Na vašem místě bych vyhlásila pauzu ve vztahu - jasně pojmenovanou, s jasně stanovenými pravidly v intenzitě kontaktů mezi vámi a se stanovením časového horizontu jejího ukončení. Viděla bych to na 4 měsíce minimálně. Znamená to rozstěhování se na tuto dobu a řešení pouze provozních záležitostí. V partnerském trojúhelníku, ještě navíc veřejně přiznaném, žít nemůžete, to byste ztratil svou důstojnost. V mezidobí byste neměli váš vztah vůbec řešit, a vy nemáte mít žádné informace o jejím příteli. To by pak výrazně narušovalo možnost navázání vašeho plnohodnotného vztahu. Je to její dočasné soukromí, ale musí se umět včas rozhodnout pro jednoho z vás.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, má cenu v manželství setrvávat "jen" kvůli dětem? Jak poznám, že je lepší ze vztahu odejít. Mám velké problémy s důvěrou, kterou manžel ještě párkrát nahlodal, když mi lhal/nebyl upřímný/skrýval. Myslím, že mě nepodvedl. Ale mám pocit, že se sažím jen já, že jemu je to vlastně jedno, odkýve mi, co mě trápí, co potřebuji ve vztahu, řekne, že mám pravdu, ale dál si žije po svém. Jsem pořád sama, nebo si tak aspoň přijdu. Děkuji za odpověď. - otázka upravena poradcem
Vendula
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Vendulo. Zůstávat v manželství JEN kvůli dětem opravdu smysl nemá, je to ubližování všem zúčastněným. Ale podle vašeho popisu se mi nezdá, že by vaše manželství bylo v troskách. Spíš máte pocit, že se manžel veze s vámi a nijak se nesnaží o změnu, je si vámi jistý a obratně dělá to, co se mu zrovna hodí.Neboli - měli byste si pojmenovat své vztahové pocity a začít pracovat na změně. Vy se ve vztahu necítíte plnohodnotně, a to váš vztah samozřejmě narušuje. Doporučovala bych vám oběma párovou terapii u partnersky specializovaného psychologa.
deprese a vztah
Dobrý den, je mi 42 let, deset let jsem rozvedená, soběstačná a nezávislá, vychovávám - nyní již téměř dospělé dětu , loni v létě jsem si našla přítele, hodného , nekonfliktního, vídali jsme se jen o víkendech, jelikož to z pracovních důvodů nebylo jinak možné. Letos na začátku dubna jsme se k sobě nastěhovali. Od té doby jsem cítila tlak na krku a přibližně před měsícem jsem začala mít velké úzkosti, až jsem skončila málem na psychiatrickém lůžkovém odd. , nyní již 14 dní beru Citalopram 10 mg, zatím nezabírá. Můj dotaz zní - jelikož psychiatr můj problém označil jako poruchu adaptace.. Nevím zda jako jediné řešení je začít žít s přítelem opět odděleně či myslíte, že antidepresiva časem problém vyřeší? Jsem již zoufalá , jelikož s přítelem opravdu žádný problém nemáme.. Děkuji . Karla
Karla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Karlo. Antidepresiva vás budou jistě stabilizovat, nástup efektu bývá cca po 2 - 3 týdnech, takže teď už byste měla být OK. Je možné, že se jedná o poruchu adaptace. Byla jste 10 let sama,bez partnera, naučila jste se žít sama za sebe se svými dětmi, a najednou se máte učit opět partnerskému přizpůsobování. Co kdybyste udělali s přítelem kompromisní prozatímní řešení? Půl týdne spolu, půl týdne odděleně, aby došlo k postupnému přivykání si na společný život? :-)
nejistota ve vztahu
Dobry den,
toto leto budeme s mym partnerem 3 roky. Myslela jsem si, ze je to nyni ten pravy. Je mi 25 a pomalu planuju mit v kratke budoucnosti miminko. Moje mamka/rodina se me casto pta, kdy se do toho pustime a jestli uz se planuje svatba. Vzdy nevim co rict. Ke me se vetsinou chova dobre a je videt, ze me ma rad. Zarli na me i a dela si o me starosti, kdyz se trochu treba trochu opozdim. Celkove nemam pocit nebyt nemilovana, ba naopak. Ale sam od sebe nikdy nezacal bavit se o detech, ani o svatbe. I jeho maminka by nas rada videla se brat. Ja jsem asi typicka zenska, je mi proti srsti se ho na to ptat. Podle me, by mel on chtit abych byla jeho zenou. Navic mu je uz 35let a mel by pomalu prece chtit mit svou rodinu. No ale nic. Tak jsem se ho zeptala na to jak planuje budoucnost. Rekl mi na to, ze ano ze jednoho dne se vezmeme a budeme mit deti, kdyz vse pujde dobre. No ale napr. vcera jsme se pohadali a ja byla nastvana, na to mi rekl- nemichej se do toho, ty nejsi moje manzelka! Z toho jsem nyni uplne mimo a nevim jak si to mam vylozit. Jsem velice smutna a premyslim o rozchodu. Todle si nenecham libit. Co by jste mi poradila prosim?
Diana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Diano. Váš přítel byl v tu chvíli v emocích, které ho dovedly k této unáhlené větě. Jste hodně citlivá, neberte si vše vztahovačně. Pokud se vezmete, různých kolizí tohoto typu budete zažívat mnohem víc, to se prostě ve vztazích děje docela běžně, bezkonfliktní vztah si nedovedu představit, nebyl by to živý vztah. Důležité je, umět se pak omlouvat. A na svatbu opravdu tolik nespěchejte, jste v sociálním tlaku, ale důležité je, abyste si počkala na tu chvíli, kdy budete požádána o ruku. Ta chvíle stojí za to, věřte mi :-)
nejistota ve vztahu
Dobrý den. Máme s mou ve všech směrech skvělou manželkou přes 20 let dokonalý vztah, který nám všichni závidí. Proto jsem se vždy snažil jí dopřát vše po čet toužila ale ze skromnosti by si to nikdy nekoupila. Kupoval lísky do kin a divadel, aby vztah neupadl do nudy. Nikdy jsem nezapomněl na významné dny svátky, narozeniny, vánoce a výročí vztahu. Kupoval jsem dovolené, eurovíkendy, elektroniku, parfémy a šperky a velké kytice. Manželka toto nikdy vůči mně neřešila. Dárky to co chlap potřebuje ale nepotěší ho to: ponožky, spodní prádlo, svetr apd. Výročí na rozdíl ode mne také nikdy neřešila. Nikdy mi mou pozornost neoplatila. Nevěřím tomu, že by jí na mně nezáleželo, ale proč to tedy nikdy neřešila? Děkuji za váš názor.
Karel
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Karle, dobrý den. Důležité je, že stále vnímáte vztah s vaší ženou jako skvělý a šťastný. To, co popisujete, jsou vady na kráse toho vztahu pro vás, ale vaše žena je z jiného těsta, než jste vy. Svou lásku dokazuje určitě jinak. Asi v rodině nezažívala věci, které vy pro ni děláte. Věřím tomu, že to vevnitř sebe oceňuje, ale nedokáže to dát najevo zevně. Ale v sobě to má. Pokračujte v tom, co pro ni děláte, i když nezískáváte satisfakci, děláte to pro vás dva. Ale chápu, že je vám to líto...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, s partnerem žijeme dva roky, máme 6m miminko, velmi pohodové. Přestěhovala jsem se za ním a vše jsem podřídila naší rodině. Partner má za sebou 2 nevydařené manželství. O jeho děti se také starám. Jakmile se narodil náš chlapeček, začal na něj asi žárlit. Mívá návaly agrese, snaží se co nejvíce ublížit (převážně slovem). Pořád mě vyhazuje, sprostě nadává, pak se omlouvá, kupuje odpustky, já se stáhnu a on se začne mstít a provokovat, že si bude užívat s jinými ženami. Je to vždy stejné. Strašně žárlí (asi pozůstatek z minulosti) a chce být neustále chválen - jako ředitel dvou firem má autoritu a velmi silnou moc v práci. Ale v osobním životě se mu moc nedaří, nemá žádné přátele. Chce mít vše pod kontrolou. Proto mu vadí i mí přátelé. Řekl mi, že když odejdu, tak o kluka nebude mít zájem (tak to dělal i v předchozích vztazích, jak jsme ho poslouchala). Prosím, můžete mi poradit, jak s ním jednat ? Děkuji
Aneta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Aneto.Vzpomeňte si na své partnerské začátky - co vás dva před dvěma lety propojilo, jaké jste spolu postupně vytvářeli životní plány. Předpokládám, že půlroční syn je plánovaný, ale on si to přesto nedokázal představit, jaké to bude, žít ve třech, kdy těžištěm pozornosti je vaše miminko. Myslím, že váš partner je nedosycený láskou z dětství a potřebuje maximální pozornost a péči, nyní se cítí být vámi odstavený na druhou kolej, a o přízeň o sebe bojuje tím nejméně šťastným způsobem. A co vy s tím? Víc jej zapojte do péče o syna, dělejte věci kolem něj spolu. Na jeho ocenění, ale autentické, ne umělé, nezapomínejte. Přeji vám pohodové společné prázdniny :-)
vlastní právo na život podle sebe
Prosim pani doktorko, poradila byste mi?Je mi 34 let,bydlim v Anglii 12let.Mam dve deti, manzel je Angican.V Anglii jsem spokojena,coz moji rodice neberou dobre.Velmi casto mi vycitaji,ze jsem jim “utekla” a zklamala, ze bydlim takhle daleko.Moje setra je navstevuje tydne,drive jsme se kontaktovali jednou tydne (telefon/zpravy) – nez se nas vztah vyhrotit (nevydrzela jsem poslouchat vycitky, pohadali jsme se).Do Cech jezdim tak dvakrat rocne.Nas vztah je plny napeti.Kdyz prijedu, vyzaduji,abychom spolu byli 24h denne,coz neni ralisticke(i plne napeti),protoze ja musim svoji pozornost rozdelit mezi deti a manzela (cesky neumi,deti ano).Kdyz se vidime,rodice mi deti okrikuji,rikaji,co delam spatne - ja jsem uz dospela a zvykla na svuj vlastni zivot.Tez hodne predemnou breci,abych videla jak jim ublizuji.Kdyz je vidim jednou za cas,moc me boli jejich vybuchy hnevu a jejich pocit me stale vychovavat.Nevim co delat,vysvetlit se jim to neda,jelikoz stale mluvi o tom,ze doufaji, ze i moje deti mi jednou utecou a ja se budu trapit.Dekuji
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. Prostě svým rodičům scházíte, stýská se jim po vás, ale svou lásku neumějí dát najevo tak, jak byste vy potřebovala - tj. respektem k vámi zvolené životní volbě. To, co prožívají, nijak nezakrývají, jsou plni bolesti, ale jejich projevy nesou jasné znaky citového vydírání..Co s tím můžete udělat vy, úplně nevím. Protože vás zase trápí to, jak oni vaše odloučení prožívají, a vlastně vás hážou do pocitů viny. Je to tak trochu začarovaný kruh. Vyrovnaná rodičovská láska spočívá v tom, že přejeme svému dospělému dítěti jeho životní štěstí. Oni vaše životní štěstí nepochopili a nebyly na tak velkou dálku mezi vámi psychicky připraveni. Zkuste jim to vše kompenzovat, pokud jste v Čechách. Zajímejte se o jejich život, radosti i starosti. Víc asi udělat nemůžete...
problémy s tchyní
Dobrý den,prosím o radu, jelikož nevím jak se k situaci postavit. S přítelem jsme spolu přes dva roky, bydlíme spolu a dosud jsme měli hezký vztah. Bohužel mám od začátku problém s jeho okolím. Konkrétně s některými jeho kamarády což by nebylo tak hrozné. Horší je pro mě jeho matka. Jeho matka je samoživitelka, přítele aktuálně nemá a myslím, že problém je i kvůli tomu. Chápu samozřejmě, že se cítí osamocená ale pokaždé se upne na nějakou možnost rozptýlení. Zrovna nyní se snaží pomoci finančně svému bratrovi, který byl delší dobu ve vězení. Přítelova matka je v invalidním důchodu a tak je samozřejmě finančně omezená. Mého přítele poprosila o peníze. Nic bych proti tomu neměla, nejsem sobecký člověk bez citu jenže bohužel strýc od přítele se s rodinou nestýkal několik let, chci věřit, že se snaží žít normálně ale situace se mě trochu dotýká osobně.S přítelem sice máme každý výplatu ale o výdaje se dělíme.Snažím se šetřit,hodně jsem se musela omezit.Navíc šetříme na hypotéku.
Nella
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Nello, přecházím na druhou část vašeho vyprávění.
nejistota ve vztahu
Dobrý den, už 9 let jsem se svým přítelem. Nyní čekáme první dítě, i vůči tomu je pozorný na větší vyšetření se mnou jede. Poslední dobou mám strach a pocit zda mi je věrný, mám nutkání ho kontrolovat, dřív mě to ani nenapadlo. Začínám hrozně žárlit, když by měl být sám s nějakou ženou. Omylem jsem narazila na zprávy, že si pravidelně s někým píše, ale když jsem se zeptala, tak řekl, že nikoho nemá. Tam si psal s nějakou ženou, že mi nebyl věrný. Bojím se co bude dál, nebo jestli mu jde jenom o to, že si píše ještě s někým jiným. Nevím.. Jasně jsem mu řekla, že kdyby mi byl nevěrný tak je mezi námi konec. Mám také pocit, že odmítá stále častěji sex, bohužel má psychicky náročnou práci,to vím, ale přijde mi, že jednou někdy dvakrát do týdne je to málo. Samozřejmě, že mi dá pusu, pohladí atd, ale začínám si myslet, že nejsem pro něj ve všem dobrá. Také vím, že jsem za tu dobu přibrala, ale to teď je úplně mimo, tím těhotenstvím...
Verča
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Verčo. Do soukromé komunikace nemá smysl se dívat, jen to ubližuje, leckdy si to můžeme interpretovat jinak. Dítě jste určitě plánovali a počítáte spolu do života. Nebojte se ničeho, strach z případné nevěry ovládne naše chování  změní. A že jste přibrala? Ano, to je v těhotenství normální, tím se netrapte. Věřte sobě i vašemu vztahu, na miminko v sobě potřebujete mít klid :-)
agresivita a vztah
Dobrý den, ráda bych se zeptala jak řešit tuto situaci. Jsem s manželem 27 let a v manželství 22. Máme 3děti 12,7,7 let. Žijeme spokojeně. Nemáme problémy finanční, zatím ani zdravotní. Děti jsou úžasné, dobře se učí. Vše vypadá idilicky. Sveho manžela miluju a on mi to také říká. Tvrdí že je šťastný.....a pak mu jako nic přelítne něco přes nos....treba že už není večeře, nebo se nedokážu rozhodnout pro barvu fasády....a přijde výbuch agrese a vzteku....jsem líná a lžu, tlutá,průmérna...zkazila jsem mu 30 let život a toto mi už neodpustí. Bouchá kolem sebe, někdy přelítne i nějaká vec. Dřív i udeřil. Teď se kroti a vysvétluje to tak, ze mu za to nestojím. Dětem riká že za to mohu já.... Já placu, déti také. Snažím se jim vysvětlit že to se tatínek zlobí na mne...A já se snažím až se vyvzteká mu vysvětlit že ho miluji a to proč se zlobil jsou v životě nedůležité věci. Vždy se udobrime.max 2-3 dny. A za chvíli je to tu znovu....uz nemůžu....nechci odcházet miluju ho a dětí také...
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Martino. A víte konkrétně, co na manželovi milujete? Sepište si to. Ve smyslu - měla jsem na něm ráda to a to, a stále mám na něm ráda to a to. Pokud to budete vědět, bude pro vás lehčí jeho výbuchy vzteku a agrese zvládat bez bolesti. Ale nechat si to líbit nemůžete, musíte se naučit si vymezovat vůči němu hranice. Jakmile bude vyjadřovat svou nespokojenost vámi popsanou formou, pak s hlavou vztyčenou a s důstojností odvěťte vždy jedinou větu : "Tvoje agresivita mě nezajímá, je to tvůj problém, až se uklidníš, vše probereme". A mezitím si to můžete prodýchat. Dechová cvičení jsou velmi užitečná pro zvládnutí adrenalinu.A ještě něco - pokud nemá večeři na stole včas podle jeho přání, nabídněte mu, ať sobě, dětem i vám udělá něco on sám, jistě nějakou rychlovku zvládne :-)
hledání sebe sama
Většinou už po několika týdnech, maximálně měsících. A já jsem po každém takovém fiasku ještě ve větší křeči a všechno si vyčítám ještě víc. Chtěla bych vás poprosit... Existuje nějaká technika, jak se tohoto zbavit a umět fungovat zase normálně? A v každém muži nehledat jen to zlo a potvrzení zážitku z minulosti? Když to řeknu nadneseně, něco jako vymazání paměti :-) Ráda bych na sobě pracovala samostatně, klidně podle nějakých kurzů nebo knih. K psychologovi nebo k jinému odborníkovi nemám momentálně bohužel možnost chodit. Děkuji.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lenko, asi vám brání v možnosti individuální psychoterapie ekonomická náročnost těchto návštěv. Ale tak strašně moc byste ji potřebovala, abyste se mohla zase uvolnit. Popisujete to jasně a na mnoho věcí si odpovídáte sama, příčině problémů s muži, na nichž vám začíná záležet, velmi dobře rozumíte, ale mám pocit, jako byste se bála už rovnou dopředu, bojíte se opuštění, odmítnutí, z toho ta obranná křeč. Vše si tím komplikujete, ale to víte také. Já vůbec nevím, jak vám bez dialogu s vámi osobně mohu nabídnout nějaké know how, nějakou techniku. Potřebujete se zbavit zážitku nepochopitelného ukončení vztahu s ex přítelem před lety. Ale na to nepomůže ani hypnosa. Potřebujete odpustit jemu, i sobě. Nevysvětlené rozchody jsou opravdu bolestné a těžké, ale byla by škoda, kdybyste to s sebou táhla celý život. Zkuste se mít zase víc ráda a věřte si. Jen - závislost ve vztahu je vždy zátěž. Buďte závislá sama na sobě, ale lásky se nebojte, určitě na vás čeká. Držím vám palce.
hledání sebe sama
Mám myšlenky jako že jsem ho určitě už přestala bavit, že si píše nebo se vídá s jinými, když se mi neozve. Snažím se jak mohu nedělat scény, protože vím, že tohle nesouvisí ani tak s tím mužem jako s mým nastavením a emocemi, ale kvůli tomu jsem prakticky pořád na schůzkách v křeči a nedovedu se uvolnit. Dávám si pozor co říkám, někdy i hodně mlčím, abych neřekla kravinu. Po schůzce si často vyčítám, že jsem řekla nebo naopak neřekla to či ono, že jsem se měla zachovat nebo nezachovat jinak, jsem prostě taková prkenná. Dokud mi na dotyčném nezačne více záležet a nechovám k němu žádné city, toto se neděje. Ale jak se vídáme déle a dochází i k fyzickému kontaktu (nemusí jít ani o sex, stačí líbání, mazlení, intimnější doteky...), stávám se na muži závislou a děsím se, že o něj přijdu tak jako se mi to už stalo. Muži asi vycítí změnu v chování, samozřejmě vnímají, že už nejsem ta fajn veselá ukecaná holka, kterou poznali na první schůzce. A tak mě opouštějí.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
hledání sebe sama
Dobrý den. Chtěla bych se s vámi poradit, paní doktorko. Před několika lety jsem zažila velice ošklivý rozchod. Bylo to ze dne na den. Jeden den jsme se s partnerem rozloučili na konci schůzky polibkem a domluvili se na další den, že se uvidíme, ale už k tomu nikdy nedošlo. Bez jakéhokoli vysvětlení si mě všude zablokoval, prostě mě odstřihnul. Vůbec jsem netušila, co se stalo. Strašně dlouho jsem se z toho vyhrabávala, byla jsem několik měsíců na totálním dně. Bohužel mě to hodně poznamenalo. Jsem k mužům od té doby velice nedůvěřivá (ani předtím jsem nebyla extra důvěřivý člověk, mám s lidmi špatné zkušenosti) a nevyšel mi ani jeden vztah. Ze začátku je to pěkné, ale po několika týdnech to jde do kytek. Stačí, aby se mi muž třeba několik hodin neozval nebo řekl něco, co já si vyložím po svém, a mně se okamžitě vybaví to, co jsem zažívala v minulosti s tím ex. Mám skoro až záchvaty paniky, strašně se bojím, že o dotyčného přijdu.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lenko, nejprve přecházím na další část vašeho vyprávění.
hledání sebe sama
Kdyby se mi to stalo jednou, tak si asi řeknu, že jsem narazila na chudáka, co měl zájem jen o sex a když mě dobyl, tak šel hledat dál. Ale stalo se mi to opravdu už několikrát, vlastně takhle skončily skoro všechny moje vztahy. Nemyslím si, že ten zájem co dávám najevo, by byl nějak stíhačkovský. Rozhodně nedělám žárlivé scény, neuháním je, nejsem hysterická ani nic takového. Prostě se jen jako by vymaním z té role holky, která nemá až takový zájem a přeju do role holky, které na dotyčném záleží. Nenapadá vás, co bych mohla dělat blbě? Nebo jak se prostě chovat v začínajícím vztahu?
Soňa 3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Asi více vyváženěji. Brzděte trochu váš zájem tehdy, kdy se u vás projeví, aby to tempo bylo pozvolnější :-))Hodně štěstí přeji.
hledání sebe sama
Pár mužů mi řeklo, že tohle od jiných holek neznají a ze začátku jim to přišlo zvláštní, ale nakonec mi řekli, že je to vlastně baví. Že mohou být opravdovými akčními muži a nemusí se nechávat uhánět od někoho kdo jim 5x denně píše kdy se zase uvidíme. Čili pokud já zájem najevo nedávám, nebo projevuji zájem jen minimální, je vše v pořádku. Pokud je mi muž příjemný a sedne mi, po určité době ten zájem najevo dávat začnu. Začínám se mu ozývat třeba častěji, plánuji společný program, začínám první s mazlením. Jenže jsem si všimla, že když se tohle začne dít, zájem těch mužů upadá. Najednou už mi nepíší xkrát denně, na moje zprávy často reagují za dlouhou dobu nebo vůbec, upadá jejich zájem o společné aktivity a nakonec mě opustí. Většinou ty vztahy vyšumí nějak do ztracena tím, že se nakonec přestanou ozývat úplně.
Soňa 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha, jdu dál. Ale muže u vás hodně inspiruje role dobyvatele, a pak je najednou překvapíte svou aktivní iniciativou, což je může zaskočit.Přitahuje je na vás kromě ženské atraktivity asi tajemná nedostupnost.Jedete ve větších extrémech, než jaké by očekávali.
hledání sebe sama
Chtěla bych se zde svěřit se svým problém. Týká se vztahů. Již několikrát za sebou se mi stalo, že muž ukončil rozvíjející vztah. Já jsem taková, že se dlouho nechám "dobývat", ale ne v negativním slova smyslu. Nehraju si na nedobytnou pannu ani muže nezneužívám. Ale potřebuji čas, než si zvyknu na někoho nového, než mě začne přitahovat, než začnu toužit po intimnostech s ním. Většinou jsem to já, kdo je muži oslovována jako první. V prvních týdnech vídání se mě vlastně ten dotyčný až tak jako by nezajímá. Nedávám najevo žádný přehnaný zájem, sama neplánuji žádné společné akce, nejsem aktivní ve vyhledávání intimnějšího kontaktu. - otázka upravena poradcem
Soňa 1
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Soňo. Přecházím nejprve na další části vašeho vyprávění o sobě a vztazích :-)
krize vztahu
Dobrý den,
s ženou jsme spolu 10 let a z toho přes 5 let po svatbě. Máme 2 děti, 3,5 roků a 18 měsíců. Nikdy jsme nebyli nijak romantický pár, jsme oba spíš "analytické typy", kteří u všeho moc přemýšlí, žena krom toho docela i introvert.
Nazval bych nás vztahem z rozumu, měli jsme vždy společné koníčky, ale když se dívám zpětně, nebýt jich, nevím, co by nás spolu drželo. Z mé strany tam láska dlouho byla, ale asi nikdy velká zamilovanost. Sexuální život byl před dětmi tak 2x za měsíc, z mého pohledu hrozné, letos tak maximálně 4 krát, protože děti,takže opravdu mizerné. Není ani mazlení,něha.Žena vypadá po dětech dobře.
Cítím, že takto dále žít nemohu a nebýt dětí, už bych se asi odstěhoval.S ženou jsme se nikdy nehádali, a když se bavíme, co nám vadí, tak jí nevadí nic, snad jen že hodně pracuji,je šťastná kvůli dětem, ale na mé problémy nebere ohled,resp. jen ztěžka reaguje. Připadá mi, že po odcizení, které kvůli dětem přišlo,našla oporu v dětech a že ji to stačí.
Děkuji za radu - otázka upravena poradcem
Miroslav
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Miroslave, přemýšlím, jakou radu byste asi potřeboval. Ve vztahu s manželkou šťastný nejste, schází vám citová a intimní blízkost, ale máte dvě malé děti. Vaše vztahové problémy nejsou navenek vidět, takže pokud byste z manželství odešel, budete nejspíš společensky odsouzen. Nicméně, jde o váš život, a pokud byste spolu odcizení nedokázali vyřešit ani s pomocí partnerského psychologa, pak by bylo možná opravdu lepší, se rozdělit a dohodnout se přátelsky na střídavé péči. Nejdřív bych však rozhodně zkusila párovou terapii. Ve vaší ženě emoce mohou být silné, jen je nedokáže dát najevo, prostě je neumí vyndat ven. Je otázka, v jaké vyrůstala rodině, jak tam to bylo s city mezi jejími rodiči...
nevyrovnaný vztah
Dylan 2:
Dle mého psychologa, kde jsem nakonec skončil já, trpí HPO+histrion+disociační poruchou.Miluji ji,obětoval jsem pro ní vše. Děti si na sebe hodně zvykli,můj malý ji říkal mámo,oni mě někdy táto.Fakt je,že i když se z počátku držela,navazovala nové internetové ,,vztahy,, kdy se klidně sešla s neznámým mužem.Když šla na disco,klidně se s neznámym mužem i vyspala.Vše prožívá intenzivně a okamžitě.Zároveň jakoby byla emočně plochá.Když jí syn udělal dárek,řekla jen děkuji,odložila ho a nevzala si ho.Bylo mu to líto.Stejně tak dárky od kohokoliv,brala to jako věci.Dokázala neskutečně milovat a starat se a vzápětí chtít být sama a bez záju a psát si s jinými.Za vše nyní viní mě a očerňuje mě.Snažím se jí ukázat,že nám bylo krásně,ale nevnímá.Nevím jaká je šance na návrat potřetí a co pro to mohu udělat.Ty útěky bez vysvětlení,zvláště po projevu lásky mě neskutečně bolí.Jsem na tom špatně,chybí mi jako ta skvělá žena ve svých chvílích. Teď je to někdo jiný :( Děkuji za rady.Dylan
Dylan
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dylane, jak jsem již napsala, je nebezpečná do možnosti stabilního života. Odpoutejte se od ní citově co nejdříve. To, co prožíváte, není láska a zamilovanost, to je touha po tom, navrátit zpět ty hezké chvíle. Ale za těch 6 měsíců jich až tolik nebylo, jen byly intenzívní. Ona je do života lepší spíš psychická stabilita, než občasná, ale nevypočitatelná intenzita...
nevyrovnaný vztah
Dylan 1:
Dobrý den.Měl jsem vztah s dívkou(31) s dvěma dětmi.Já sám mám jedno.Začátek byl vášnivý,intenzivní,přilnula na mě a já následně na ní.Věděl jsem,že před časem byla 3týdny na psychiatrii,ale na revers odešla a dál se neléčila.Občas si řezala zápěstí.Často po večerech pila víno.Nálady se jí rychle střídaly.Najednou po půl roce utekla ve stavu ,,silné deprese,, kdy za vše špatné i co se nestalo jsem mohl já.Přestala úplně komunikovat.Po dvou měsících mého snažení jsme se postupně zas dávali dohromady.V meziobdobí vystřídala mnoho partnerů,některé jen na sex.Dělala to vlastně i přede mnou.Když jsme se po třech měsích k sobě zas hodně přiblížili,utekla z víkendového pobytu s expřítelem.Další den se se mnou milovala,pak psala jak miluje jen me at ji to věřím a další den se úplně odmlčela,všude mě zablokovala a již čtvrý týden na nic nereaguje.Když jsem za ní zašel,nedokázala nic vysvětlit,jen ať ji nechám být.
Dylan
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dylane, dobrý den. Předpokládám, že se u vaší ex přítelkyně jedná o hraniční poruchu osobnosti, tyto poruchy jsou do života složité a nestabilní. Je promiskuitní, má dvě děti a střídá partnery, což je problém rovněž samozřejmě pro její děti. Na vašem místě bych byla ráda, že vztah skončil, byť ve vás pořád žije. Zapomeňte na ni, tak se zachráníte. Ale jdu ještě na druhou část vašeho vyprávění.
stres
MELA JSEM PRITELE ZE KTERYM MAM DITE 5 LET ALE MAM I DCREU Z PREDCHOZIHO MANZELSTVI.ZJISTILA JSEM ZE DCERA S PRITELEM SPOLU MAJÍ SEX..ODESLA JSEM Z DOMU A DITE TAM MUSELA NECHAD Z DUVODU FINANCICH A TAKE ZE MALEJ CHTEL ZUSTAT S TATINKEM A SEGROU.MALEJ TO NECHAPE JA A PRITEL SME SI TO VYJASNILY ZE CHCE ZIT S MOJI DCEROU A VYCHOVAVAT NASEHO SYNA ...OSTUDA JAKO BLAZEN KAZDEJ SE ME PTA DCERA TI PREBRALA PRITELE..A TY SE S NIMA STIKAS A NECHAVAS BYDLET TAM I SVEHO MALEHO SYNA ...JE JASNE ZE TED DCERU A PRITELE NESNASIM ALE KVULI SYNOVI NECHCI DELAT SKANDAL A ABY MEL TATAU I MAMU V POHODE ...ALE DCERA SE ROZHODLA ZE CHCE MIT Z NIM TAKY DITE ..SKANDAL ..CO TO JE ..MALEJ TOMU NEROZUMI A RIKAJI ZE V TOM BUDE VIRUSTAT A NEBUDE MU TO VADIT ..JAK NEBUDE BUDE MIT BRASKU NEBO SEGRU A BUDE MU ROVNOU STREJDA .JA BUDU BABICKA A AZ TO DITE VYROSTE REKNE SI MUJ TATA MA DITE S MAMINKOU I S BABICKOU A CO TED MUJ MALEJ BUDOU MU RIKAT TVUJ TATA MA DITE S MAMOU TVOJI A I SE SEGROU ...MUZETE MI PORADIT JAK SE MAM S TIM VYPORADAT ....DCERA A PRITEL RIKAJI ZE TO JE JEJICH VEC JA MYSLIM ZE NENI
TISATISA1234
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den. Měli byste to řešit napřímo u psychologa a všechny důsledky do hloubky probrat. Každopádně z mého pohledu nemůžete nechat syna ex příteli a jeho partnerce, vaší dceři. Patří k vám, nenechávejte to tak ani náhodou. 
nejistota ve vztahu
Dobrý den, jsem ve vztahu 2 roky a 7měsíců(mě je 21, přítel 24).Byla to v podstatě láska na první pohled, ale dali jsme se dohromady až rok potom.Přítele neskutečně miluju,bydlíme spolu, ale někdy mám pocit,že jsem až na druhém místě, protože kolikrát si nenajde čas na to,aby jsme byli spolu jen my dva. V poslední době se kvůli tomu dost hádáme. Jsem s ním neskutečně ráda,ale příjde mi,že se nesnaží mě udělat nějak šťastnou, nedostala jsem ani dárek k narozeninám,k dvouletému výročí se nevyjadřuji. I když chlapy to výročí asi moc necítí. Vlastně si nedokážu představit být bez něj, ale někdy si říkám jestli by to nebylo lepší. Když jsem bez něj je mi smutno,ale i když sem s ním je mi smutno. Nevím jestli dělám něco špatně.
Sofie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Sofie, dobrý den. Zdá se mi, že jste se na přítele příliš citově upnula, že jste na něm závislá. A to pak narušuje vztah. Každý z vás potřebujete jak vlastní svobodu, tak své soukromé a intimní MY DVA. Je vám smutno, protože přítel nenaplňuje vaše představy, zkuste se zaměřit víc i na sebe a žijte i svůj vlastní život - přátelé, zájmy, a tak. Závislost ve vztahu je nebezpečná a zraňující...
alkohol u jednoho z partnerů
Vážená paní Douchová, děkuji za odpověď. Od doby incidentu se přítel ani jednou nenapil, ne že by zahájil léčbu, ale byla jsem rozhodnutá odejít, tak slíbil, že to zkusí sám. Já nejsem naivní, vím že to může zase vypuknout, už jednou takhle zkoušel přestat.. Teď záleží jak dlouho to vydrží.. Kdyby požil alkohol pouze výjimečně, tak mi to nevadí. Dům, kde bydlime mi nenáleží, takže opravdu nevím co bych dělala, kdybych odešla, ač bych si to asi přála. Bohužel nechuť k sexu na me straně spíše převládá, svým chováním se mi prostě zhnusil a já se od toho všeho nedokáži nějak odprostit. Zároveň si nedokáži žít bez něho a děti ho milují. Jsem dosti psychicky vyčerpaná, že jsem zahájila konečně pdlsychologickou léčbu. Docela mi vezí v hlavě, zda není na me straně chyba...hezký den. Děkuji za reakci. Eva J.
Eva J.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Tak moc držím palce, aby to vydržel. Problémem je bariéra psychická a emoční mezi vámi dvěma. Je skvělé, že jste začala s individuální psychoterapií, určitě vám to velmi pomáhá. Přeji hodně sil.
separace dospělého dítěte od rodiny
Prosim poradne.Je mi 34 let,bydlim v Anglii 12let.Mam dve deti, manzel je Angican.V Anglii jsem spokojena,coz moji rodice neberou dobre.Velmi casto mi vycitaji,ze jsem jim “utekla” a zklamala, ze bydlim takhle daleko.Moje setra je navstevuje tydne,drive jsme se kontaktovali jednou tydne (telefon/zpravy) – nez se nas vztah vyhrotit (nevydrzela jsem poslouchat vycitky, pohadali jsme se).Do Cech jezdim tak dvakrat rocne.Nas vztah je plny napeti.Kdyz prijedu, vyzaduji,abychom spolu byli 24h denne,coz neni ralisticke(i plne napeti),protoze ja musim svoji pozornost rozdelit mezi deti a manzela (cesky neumi,deti ano).Kdyz se vidime,rodice mi deti okrikuji,rikaji,co delam spatne - ja jsem uz dospela a zvykla na svuj vlastni zivot.Tez hodne predemnou breci,abych videla jak jim ublizuji.Kdyz je vidim jednou za cas,moc me boli jejich vybuchy hnevu a jejich pocit me stale vychovavat.Nevim co delat,vysvetlit se jim to neda,jelikoz stale mluvi o tom,ze doufaji, ze i moje deti mi jednou utecou a ja se budu trapit.Dekuji
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. Asi jste s rodiči ve svých 22 letech neprobrala, jaké by to mohlo být, kdybyste se v Anglii usadila. Nejspíš jste s tím nepočítala ani vy, ani oni. Jsou na vás fixováni a s tou - pro ně odlukou - se nejsou schopni smířit, přijmout to. Prostě jim scházíte. Na druhou stranu se mají oba dva, osamělí nejsou, je tam vaše sestra. Ale jim se určitě stýská nejen po vás, ale i po vnoučatech. Měla byste tedy přemýšlet nad tím, jak váš život před nimi ošetřit tak, aby to přijali, porozuměli vám. Jinak se mezi vás staví zbytečná zeď, a je to škoda. Vždyť by to určitě šlo, s pochopením pro jejich city obhájit svůj vlastní život, ne? :-)
rozvod a děti
Na tohle ať myslí paní Petra i další, co jsou v podobné situaci. Děti v určitém věku nemusí nového partnera vůbec přijmout. Zejména pokud taťka byl opravdu taťkou celým srdcem a jedná se navíc o kluky jako v případě paní Petry. Vše skončí na mrtvém bodě, ze kterého se nejde dost dobře dostat. Rozhodně se v takové situaci nesmí tlačit na pilu, jak to v zápalu vzplanutí pro nový vztah udělala kamarádka. Dopad může být hodně tvrdý. Kamarádka je momentálně v situaci, že akorát dobrá práce, pes a dvě nebo tři kamarádky z práce jí drží nad vodou, aby to neskončilo tubou prášků na spaní. A možná ještě jiskřička naděje, že se podaří alespoň nějaké sblížení s rodinou.
Pavel, část 3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Je to velmi tvrdá zkušenost vaší kamarádky, posílám to "do světa". Jen, za mě - já už si nepamatuji přesně, jak to Petra měla, zda rozbila rodinu kvůli nějakému románku, nebo zda to bylo opravdu vážné a její manželství zcela nefunkční. Chci říct, že nejde paušalizovat a odsuzovat všechny rozpady manželství. Ne vždy je manželství uzavřeno na základě skutečného poznání toho druhého, leckdy je pak těžké, to zvládnout, pokud oba zjistí že to byl omyl, a že si ubližují navzájem, tím pádem i svým dětem. Pokud se v takovémto případě rozvod podaří zvládnout s ohledem na sebe, na děti, a oba původně manželé dokáží být dále v přátelském vztahu a jako rodiče spolu fungují, pak je to v pořádku. Tak to vnímám já, jakožto zkušený partnerský psycholog. Ale přesně si příběh Petry již nepamatuji , jen vím, že vyvolal vlnu ohlasů. A ta diskuse i polemika, to je něco velice užitečného, čeho si na této mé poradně cením. Děkuji vám.
rozvod a děti
Narazila na stejný problém jako paní Petra. Příčinou se ukázalo být odmaskování role jejího přítele. Pokud byl v pozici kamaráda, tak no problém. Těch mají taťka i mamka běžně celou řadu. Malér vyvřel ve chvíli, kdy se ukázalo, že onen kamarád není jen kamarád a že je příčinou rozpadu rodiny a odchodu jejich taťky. Vztah se okamžitě změnil v odpor, který nešlo žádným způsobem otupit. Kamarádka si bohužel nedala říct, že všechno chce své a pokoušela se to zlomit. Celá věc nakonec skončila rozhádáním se s celou rodinou od dětí až po její vlastní rodiče. Odešla úplně pryč za novým štěstím, resp. ze strany jejích rodičů byla spíše odejita.
Žádný happyend se pro ni ovšem nekonal. Románek za rok nebo dva ochladl, skončil rozchodem a kamarádka tvrdě padla na dno. Teď už dospívající děti o ní nechtějí ani slyšet a u jejích rodičů je to podobné. Na milost by ji nejspíš byl ochoten vzít pouze její bývalý manžel při vzpomínkách na vše hezké, co spolu prožili. Ona už teď samozřejmě chápe, co za hloupost provedla, jak všem ublížila a nejvíc svým dětem. Moc ráda by vrátila čas a zachovala rodinu. Pozdě.
Pavel, část 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Děkuji za vámi předanou zkušenost a přecházím na poslední část vašeho příspěvku. Je vidět, že se vás toto téma velmi bytostně dotýká.
rozvod a děti
Vážená paní Douchová, omlouvám se, že sem nevstupuji s dotazem, ale rád bych, je-li to možné, něco poznamenal k problému paní Petry, která zde řeší stav, kdy její synové najednou nechtějí akceptovat jejího nového přítele, když už to předtím vypadalo, že si budou rozumět. Něčím podobným si totiž prošla naše kamarádka ještě z vysoké školy. Také se před čtyřicítkou najednou vrhla do nového vztahového dobrodružství a za manželstvím, ze kterého vzešli syn a dcera, spálila mosty. Akorát že tady nešlo o kolegu z práce, ale z otěží se vymkl románek započatý někde na internetu. A děcka byla o něco starší, protože už byla v pubertě obě.
Také šlo vše vcelku bez problémů. Je-li ovšem možné takto hovořit o něčem tak zlém, jako je rozbití rodiny dětem. Zde nemohu nevyslovit souhlas s Vaším názorem, že něco takového je v uvozovkách akceptovatelné pouze v případě trvalých hádek a násilí. Vše ostatní je bezohlednost a sobeckost toho a partnerů, který věc rozjel. Tak tomu bohužel bylo i u naší kamarádky.
Pavel, část 1
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Pavle, děkuji za vaše názory a jdu číst dál.
děti partnerů
Dobrý den. Je mi 22 let a už 2 roky žiju s přítelem (30) který má šestiletou dceru – vídá se s ní na víkend co 14 dní. Jeho dceru Ninu znám od malička a vždy jsem jí měla ráda. Přítel mi ale zakázal cokoliv Nině zakazovat či jí okřiknout a od té doby si s ní nerozumím. Když přítel musí do práce s Ninou vycházíme skvěle. Jen co se přítel vrátí Nina chce vše dělat s tatínkem sama se ani nenají chce hned tablet a už jí žádná jiná hračka nezajímá. Cokoliv není dle jejího, řeší to pláčem (jen se mnou nebrečí skoro vůbec). Když jsme všichni spolu, jsem nervózní, naštvaná na přítele, odstrkuji ho a s Ninou se nebavím, neb ona dělá, že neslyší, a naopak mi skáče do řeči, když chci mluvit s přítelem. Jsem na přítele čím dál naštvanější, obviňuji ho z toho, že se chová jako hlupák, když si nechává od dcery rozkazovat, a dělá hlupáka i z ní, když ta v jeho přítomnosti tvrdí, že nic neumí, aby všechno dělal tatínek s ní. Dneska bych už byla nejraději, kdyby sem Ninu vůbec nevodil.
Nikola
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Nikolo. Nina je na svého tatínka vázaná a samozřejmě se chová účelově, je to chytrá holčička a moc dobře ví, že táta jí vše dovolí. Tatínkové, které nejsou se svými dětmi stále. dennodenně, vyměknou a podlehnou , hlavně dcerám, absolutně. Ona vás nebere, protože tam má najednou svého tátu. Nina za to nemůže. Jen byste se měli vy dva s přítelem domluvit, jak to bude s její výchovou v době, kdy Ninu máte doma. Ninu budete mít ob víkend pořád, tu neodpářete. Zkuste té malé holčičce porozumět, ona si hájí své právo na tátu, kterého vídá málo, a vás v tu chvíli neguje. A je jasné, že když je přítel mimo domov, tak vás respektuje. Ona vás určitě bere, ale táta je pro ni ve srovnání s vámi na prvním místě. Chápu, že vás to od ní odrazuje, ale vše závisí na vaší domluvě s přítelem. On vám musí stát za zády, když po ní budete něco chtít, ona musí cítit, že jste pro jejího tátu důležitá:-)
problémy v sexu
Dobrý den, s manželkou (38) jsme spolu cca 9 let, máme 2 děti 6 a 2 roky. Na začátku mezi náma fungovala silná chemie a oba jsme měli vysoké libido. Oba máme sice velkou zálibu v praktikách, které druhému vadí, ale dokázali jsme si vyhovět ke spokojenosti obou. Až do momentu, kdy manželka otěhotněla. V tu chvíli její chuť na sex skokově zmizela. Já mohu pořád a ona si prý dokáže představit život zcela bez sexu. Vadí jí doteky na prsou i nahota. Aktivita k sexu je vždy z mé strany, ona se "přemůže". Milujeme se tak jednou za měsíc, ale někdy s ní nehne ani hodinová předehra. Občas mi to udělá pusou. Jsem dost frustrovaný, občas protivný, manželku to také trápí, cítí se také neustále pod tlakem, který z mé strany je, často už nemyslím na nic jiného. Většina hádek je kvůli sexu, což nás vyčerpává. Myslím, že nebýt tohoto, fungovalo by naše manželství vcelku dobře, žádné další zásadní téma neřešíme a dokážeme si vcelku dobře vyhovět. Návštěva gynekoložky nepomohla. Je nějaké řešení? Děkuji - otázka upravena poradcem
Jarek
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jarku. Moc nerozumím představě o tom, že by gynekologické vyšetření mělo upravit a zlepšit sexuální touhu vaší ženy.To je přeci absurdní. Ona netrpí bolestivostí při styku, ale vše se v ní nějak s těhotenstvím a dětmi přesmyklo, a váš tlak je příliš velký, tedy kontraproduktivní pro možnost obnovení její spontánní touhy a vášně.Zkuste svůj tlak na intimní život utlumit na 3 měsíce, ale zcela, autoerotika přeci existuje, nechtějte na své ženě nic, ale udržujte si dotekovost v podobě pohlazení, a objetí - a dost, nic víc. Řekla bych, že se to díky tomu může změnit k lepšímu.
vztahy na pracovišti
která lítá od Velikonoc po doktorech a momentálně je po operaci nikomu nic nezkomplikovala. Ta si to snad taky plánovala? Kvůli ní si momentálně nemůžeme brát dovolenou, protože nás zastupuje v naší nepřítomnosti, ale já zjistila, že vedoucí už ji má naplánovanou. tak jsem si řekla, že, když může plánovat ona, můžu i já. Je velmi zajímavé, že v případě, když někdo onemocní nebo si vezme dovolenou mají na všechno lidi a je pro ně samozřejmost je na prodejnách zastoupit, přesto dělají, jak, kdyby za mě šli do páce nad rámec svých pracovních povinností. Teď mě nějak podezřele často kontrolují na pracovišti a neví, co by si na mně nevymysleli. Že jsem zavřela na celý den prodejnu a někam v pracovní době šla, splním blbě úkol, dají to k dobru všem prodejnám, jak jsem to udělala špatně, prý nezvedám telefony..Je to snad nějaká pomsta za tu nemoc? A jak se mám bránit?
Lila 2.část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Existuje zákoník práce, v němž jsou vaše práva i povinnosti. Ano, i mně se zdá, že jste terčem šikany, alespoň podle toho, co popisujete. Máte dvě možnosti, buď odejít, nebo se bránit. Ale důstojně a kultivovaně. Potřebovala byste získat podporu vašich kolegů, kteří jsou hierarchicky na stejné úrovni, pokud je budete mít za zády, budete se cítit silnější a můžete se lépe bránit. Potřebujete obnovit normální vztah s vedoucí, která je proti vám zaujatá, ale jak konkrétně, to vám neporadím, nevím, co mezi vámi je a jak se váš kolegiální vztah vyvíjel.
vztahy na pracovišti
Dobrý den,
mám pocit, že začínám zažívat šikanu na pracovišti. Vše bylo v pořádku do té doby, dokud jsem jeden den nezavolala vedoucí, že mi je v práci zle a poprosila ji, jestli by si se mnou nemohla vyměnit směnu. Odmítla, já to tam přežila v bolestech, ty se pak zhoršily a já dostala od doktorky neschopenku. Když jsem to oznámila vedoucí, naštvaně mi řekla, že mi říkala, že to tak nemám dělat, pokud neumírám. Nevím, co znamená zdravotní stav "pokud neumírám", ale byla jsem nemocná jen týden a hned jsem vše zkomplikovala. Za nemoc jsem se div nemusela omluvit a po návratu do práce jsem dostala sms z vedení, že moje neschopenka byla naprosto zcestná, nehledě na to, že tady si ji berou lidé ve vážných případech. Vedoucí mi také řekla, že ta neschopenka byla naprosto nereálná a příště, že si mám nemoc naplánovat na dobu, kdy se to bude hodit. Odpověděla jsem všem, že nemoc snad není dovolená, aby se dala plánovat. Nechápu, jak to, že jedním týdnem jsem vše zkomplikovala a kolegyně, - otázka upravena poradcem
Lila
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lilo. Čeká na mne ještě druhá část vašeho dotazu, ale zatím snad jen jediné - šéfové jste z úplně jiných důvodů, než které popisujete, nějak nesedla. Je to otázka osobních sympatií, které se spravedlností nemají nic společného. Nevím, v jak náročném provozu pracujete, a do jaké míry jste nepostradatelná, evidentní je, že jste ji nadzvihla a začala vás podezřívat z hypochondrie, to je pak těžké. Jdu dál.
problematické vztahy s rodiči
Rada bych Vas poprosila o radu s jinym vztahu na dalku. Je mi 34 let,bydlim v Anglii 12let.Mam dve deti, manzel je Angican.V Anglii jsem spokojena,coz moji rodice neberou dobre. Velmi casto mi vycitaji, ze jsem jim “utekla” a zklamala, ze bydlim takhle daleko. Moje setra je navstevuje tydne, drive jsme se kontaktovali jednou tydne (telefon/zpravy) – nez se nas vztah vyhrotit (nevydrzela jsem poslouchat vycitky, pohadali jsme se). Do Cech jezdim tak dvakrat rocne.Nas vztah je plny napeti. Kdyz prijedu, vyzaduji, abychom spolu byli 24h denne, coz neni ralisticke, protoze ja musim svoji pozornost rozdelit mezi deti a manzela (cesky neumi).Kdyz se vidime, rodice mi deti okrikuji, rikaji, co delam spatne - ja jsem uz dospela a zvykla na svuj vlastni zivot. Kdyz je vidim jednou za cas, moc me boli jejich vybuchy hnevu a jejich pocit me stale vychovavat. Nevim co delat, vysvetlit se jim to neda, jelikoz stale mluvi o tom, ze doufaji, ze i moje deti mi jednou utecou a ja se budu trapit.Dekuji
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lenko, dobrý den.Vaši rodiče přetransformovali svou lásku k vám, jakožto k dceři, do výčitek, že vás nemají při sobě. Mají vás rádi a postrádají vás. Pro hodně rodičů jsme stále jejich "malé" děti, které by se měly řídit jejich normami. Jde o nedostatečnou separaci rodičů od svých dětí, na tomto základě pak vzniká konfrontační nesouhlas s tím, jak žijete, a jak se jim málo věnujete. Jim se po vás stýská, ale vyčítají vám to, nedokáží vás stále brát jako dospělou samostatnou ženu. Ale jsou dva, takže se mohou vzájemně podporovat, ale asi chybíte víc, než si myslíte. Ohledně připomínek k vašim dětem a k vaší výchově - potřebují si tak zajistit jistou míru důležitosti. Vzpomínám např. na to, jak mi má matka ještě v mých 40 letech volala, abych nezapomněla dát dětem čepice, protože je venku zima. Strašně mě tím rozčilovala, ale dnes, s odstupem, se tomu usmívám. Prostě taková byla. Zkuste si nekazit vztah s nimi zbytečnými incidenty a povzneste se nad tím. Spíš se to snažte si užít, oni budou zrcadlit vaši spokojenost ve spokojeném společném kontaktu. A na jejich lamentování nereagujte, buďte laskavě asertivní.
nevěra
Dobrý deň.

Potrebujem radu. V manželstve sme už 16 rokov. Manžel má dlhodobo podvádzal s kolegyňou z práce. Po všetkých klamstvách teraz tvrdí, že ma miluje a to ešte pred týždňom tvrdil že je zaľúbený aj do milenky. Neviem ako dôverovať. Manžel z práce nechce odísť kvôli peniazom a istoty keďže tam pracuje už dlho. Takisto ani milenka nechce odísť. Nedávno dokonca aj ona povedala svojmu mužovi že ho podviedla no nepovedala mu s kým. Manžel ju opustil a začala vypisovať môjmu manželovi opäť. Môj na pár dní odišiel aby bol sam a utriedil si myšlienky. Vrátil sa s tým že ma miluje a chce ostať s nami. Bojím sa že zasa podľahne kolegyni keďže pracujú v tej istej firme. Čo mám robiť?
Leja
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Leja. Doporučovala bych vám delší pauzu, než na pár dní, na utřídění myšlenek. Nejen jeho, ale i vašich. Dohodněte se na tom, že spolu několik měsíců nebudete žít a bydlet, abyste si  opravdu mohli každý za sebe utřídit myšlenky, zda k sobě patříte. I vy to můžete mít v sobě ve finále jinak, to by měl manžel vědět - že nejste necitlivý "pařez", který vydrží vše, že máte svou sebeúctu, a on se musí rozhodnout zodpovědně, kam chce patřit...
problémy v komunikaci
Dobrý den chci se zeptat jak reagovat na partnerova slova když mi řekne že nejsem idealní partnerka :( velice se me to dotklo :( chapu že každy ma chyby ale toto se ve vztahu neriká kort když ví že jsem psichicky nemocna a mám epilepsii :( a nebo že mi schazuje sebevedomi a říká mi že mám věřit že to dobře dopadne ale ja mu řekla ze to jde říct v klidu a on na mě že když tu botu udelam opakovane že mi to omlatí o ksicht :( proto prosim o radu ,velice dekuji za odpoved Danca
Dana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Dano.Budete se muset vyztužit "ignorační bublinou" kolem sebe, abyste si nebrala partnerova slova tolik k srdci. Ani on není ideální, to nejsme nikdo. Ale měla byste si umět vymezit hranice toho, kam až může ve svých slovech zajít, tzn., že mu řeknete ve fázi klidu, co je pro vás přes čáru, a pokud s vámi chce žít, musí to respektovat. Jste citlivá, jste nemocná, potřebujete klid, ale jakékoliv vulgarity a výhrůžky do vztahu prostě nepatří...
nejistota ve vztahu
2. část: Jenže jsemzjistila, že ještě stále má profil na seznamce a udržuje kontakty, píše svým bývalým známostem ze seznamky i novým, sjednává si schůzky v době, kdy ví že jsem zaneprázdněna. Zahlédla jsem na jeho mobilu zprávu kdy ho jedna zvala na chatu, psal jí, že jí chce pomáhat, i když ho nechce, ale je mu líto, že nemůže být jejím partnerem, že na ni stále nemůže zapomenout a že počká až ho přijme. Přitom na mě velmi žárlí, neuznává přátelství mezi mužem a ženou, a teď dělá přesně to na co žárlí u mě. Nevím jak se zachovat, když na jedné straně tvrdí, jak je šťastný že ve mně našel konečně ženu svého života a tráví se mnou skoro všechen společný volný čas, jak mě miluje a nechce mě ztratit, a na druhé stále hledá a vrací se k bývalým vztahům. Nemůžu se ho zeptat přímo, že vím, co má v mobilu, a dát mu nějaké ultimatum. Samozřejmě tě ženám tvrdí že je sám a jiné nepravdy. Mě už vzal do rodiny, mezi známé, představuje mě jako svoji partnerku, běžně se navštěvujeme doma.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jano, nezdá se mi prostě důvěryhodný a perspektiva vztahu jako bezpečná. Stačí se jej zeptat, jak to má se svými byvalými partnerkami, aniž byste tím prozrazovala, co víte. A pokud uvidíte, jak lže, šla bych od toho.
nejistota ve vztahu
1. část Dobrý den, po rozvodu jsem byla dlouho
let sama, nikdy jsem nenavázala žádný vztah, který by stál za to. Až teď po skoro 12 letech jsem poznala muže, o kterém jsem si myslela, že to bude ono. Je mi 53, jemu 51. Oba jsme za sebou měli mnoho životních peripetií, on má děti, ale žádné neměl možnost vychovat, ženatý byl jenom asi 4 roky od svých 43-47 let. Já byla vdaná 19 let manželství nestálo za moc ale bylo třeba zajistit děti a pak manžel odešel k jiné. partnerce - v klidu. S nynějším partnerem jsme spolu necelých 5 měsíců, víceméně o víkendech, protože nebydlíme v jednom městě a máme každý jinou pracovní dobu, ale kdykoli to jde, jsme spolu. Pomáhá mi s údržbou, opravami, já vařím, starám se o něj, jeho velký hendikep jsou dluhy. Ale máme se rádi, funguje to po všech stránkách, neustále mě ujišťuje jak mě nechce ztratit, nejraději by byl se mnou pořád, abychom spolu bydleli, jak mě miluje, jak by pro mě udělal cokoli. A cítím to i tak z něj. Je to srdcař ve znamení Býka.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano, nejprve přecházím na druhou část vašeho vyprávění. Jen - jakmile slyším něco o dluzích, zatrne ve mně.A to, že byl ženatý jen 4 roky,a své děti nevychovával ( to by mohl i po rozvodu, existuje střídavá péče, a rodičem svých dětí jsme stále, i když manželství již není funkční ) mně přijde též trochu varovné...
nevyrovnaný vztah
Dobrý den paní doktorko, chci se poradit ohledně mého manžela, jsme spolu 20 let, bezdětní, já majitelka zaběhlé společnosti, on podnikatel, ale ne moc výdělečný. Moje pozice obnáší spoustu seminářů, přesčasů, odpovědnosti a volného času. Běžně chodím domů večer a ještě si nesu práci s sebou domů. Práce mě baví. Po příchodu domů se snažím věnovat domácnosti, zahradě, vaření atd. Problém je v tom, že manžel je stále nespokojený, místo aby ocenil, co všechno stíhám, tak na mě neustále křičí a dokazuje si, jaký on je ,,pán". Vadí mu jakákoliv maličkost, třeba to, že mi při obalování řízků přepadává strouhanka na pracovní desku, okamžitě je oheň na střeše. Neumí pochválit, naopak, když jsem dálkově studovala VŠ, vždy mě před zkouškou psychicky deptal a vyvolával hádky, milé slovo od něj neslyším. Doma není pohoda a klid. Vždy si najde příležitost k hádce o ,,blbost". Jeho bratr má autismus. Děti mít nechce - důvod je moje nadváha. Přitom už nám oběma táhne na čtyřicet. Má cenu pokračovat? - otázka upravena poradcem
Valentýna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Valentýno, dobrý den.Jste spolu od vašich necelých dvaceti, v té době jste asi byli ekonomicky vyrovnaní. S vaší úspěšností se postupně manžel těžko vyrovnává, jestliže jako muž pokulhává za vámi a jeho podnikání nepřináší valné úspěchy. Je to pro něj "kastrující", potřebuje mít převahu. Nevím, v jakém rodinném zázemí vyrůstal, a jakou pozici tam měl jeho otec. To je vzorec. který si přenášíme do svého vlastního dospělého života. On si potřebuje dokazovat svou moc tedy jiným, než ekonomickým způsobem. Je pro něj problém, že máte vyšší vzdělání, vyšší příjem, cítí se ve srovnání s vámi méněcenný, ale to přeci nikdy nemůže přiznat, proto vás dehonestuje jiným způsobem. Nevím, zda má smysl přežívat v manželství, kde jsou takovéto disproporce, to musíte vědět vy. Ale jste bezdětní, takže by rozvod nebyl tak těžký.
problémy v komunikaci
Dobrý den, mám problém s barvou hlasu a pocitem nátlakového až depresivního projevu své ženy. Umí mluvit normálně, když jsme spolu sami a v pohodě. Čím dále a častěji však v normální denní komunikace mluví hrozně barvitě až to zní jako nepříjemné pískání a působí to na mne velmi nepříjemně až se mi s toho zamotá hlava. Vůbec nevím jak to řešit.
Vláda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Vláďo. Neverbální komunikace je velice podstatný doprovod soužití a spokojenosti v něm.Chápu vás, ale neporadím, co s tím. Akustický projev toho druhého je nositelem nepříjemných pocitů až alergie ve vztahu. Ale jak to změnit??? Bude to spíš na vás, abyste se "odpojil" a pokusil se nevnímat to tak senzitivně. 
nevyrovnaný vztah
Dobrý den, prosím o Váš názor na danou situaci u nás.
Můj manžel dělá všechna rozhodnutí a většinu věcí
bez porady se mnou. Např. začal přidělávat další místnost
na bydlení v pozadí našeho domu. Ale dodnes mi neřekl, co
vlastně s tímto prostorem zamýšlí. Doma si zabudoval trezor
na peníze, ale nevím (nesmím znát) od něho číselný kód. Na otázky jaké má
zisky z mimopracovních aktivit mi odpovídá nejasnými odpověďmi,
ačkoli peníze po něm nikdy nechci. Poslední "akcí" bylo,
že pozval jeho maminku na návštěvu, aby k nám přijela na pár dní,
ale oznámil mi to, až když měla za 4 dny přijet. Mně tchýně nevadí, máme se rády
a vycházíme spolu. Ale mohl by se se mnou přece jen poradit před
pozváním, jestli se mi to taky hodí. Navíc máme malý byt, takže
tchýně musí spát v obýváku, kde přes ní v noci musíme chodit….
Na moji výtku, že se mě mohl zeptat, mi řekl, že si
může snad mámu pozvat kdy chce.
Přijde mi toto jeho celkové chování nefér a ve vztahu nenormální.
V dobrém, hezkém manželství partneři přece řeší věci společně.
A pocit z jinak dobrého vztahu to dost kazí, jsem z toho někdy úplně
na nervy, nemám pocit bezpečí, když on pořád něco vymýšlí bez mého
vědomí a probrání se mnou.
Jaký na to máte názor vy? Chci něco nenormálního?
- otázka upravena poradcem
Anna Jeská
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Anno.Bylo to tak vždy? Máte samozřejmě právo, vědět všechna rozhodnutí manžela, která se týkají vás dvou. O tom partnerství je. Píšete - "na mou výtku řekl"... - pak je jen otázka, jak vypadá vaše vzájemná komunikace, zda není příliš konfrontační a on se neuzavírá do své bubliny. Ale nevím. Myslím, že je to téma do společné párové terapie u psychologa. Je škoda, abyste si ničili svůj vztah problematickou komunikací bez vzájemného porozumění svých potřeb :-)
krize vztahu
3. část
Jsme z maloměsta a jeho kamarádi jsou většinou trosky, co sedí v místní ,,hospodě". Říkají mu, že bab je dost a kdyby nenašel, tak i na samotu si zvykne, že taky jsou. Pak je druhá sorta přátel a ti už mají děti. Myslím, že si neumí představit, že studuji a mám mimčo. Mám ale mamku na důchodě a kdyby studium nešlo, dá se ukončit.Nevidím v tom takovou překážku, když se chci rozvíjet.Byt je jeho, ale když jsme se poznali, neměl jej. Pak jsme spolu rekonstruovali, pomáhala jsem s prací jak to šlo, vozila materiál..finance řešil on, byt byl jeho a nechtěla jsem po čase řešit třeba majetky. Nicméně mu bylo předhazováno, že s ním jsem kvůli bytu a autu. Nastěhovala jsem se po půl roce vztahu, předtím za mnou rok chodil.Měla jsem byt jinde a chtěl at to pustím a žiju s ním. Po půl roce jsem kývla..Nvm, co jsem udělala špatně, snažila jsem se naslouchat, nezakazovala mu ani tu hospodu.Tyhle pauzy a rozchody nejsou po 1.Stává se to cca co 3měsíce, že mě vyhodí a pak dobré. Prosím o radu - otázka upravena poradcem
Hedvika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Tentokrát by to tedy chtělo pořádnou pauzu, aspoň tři měsíce, a se vším všudy. Nebýt absolutně v kontaktu a stanovit si konkrétní  čas, kdy se sejdete, abyste si řekli, jak to každý z vás vidí dál do budoucna.
krize vztahu
Tak jsem si říkala, že mu asi vadí můj věk. Je mu je také 30. Byl trochu žárliví, když jsem šla bez něj. Po návratu se většinou ptal, kolik mám dnes čísel.Nicméně, k 30. narozeninám mi neposlal ani pitomou sms, ten den jsme se i potkali, ani se nepozdravili..nic. Od té doby v podstatě nekomunikujem, pár zpráv o ničem. Po 10dnech mi řekl, že máme pauzu, abychom zjistili zda můžeme žít bez sebe. Tento přístup mě trochu naštval. Mám ho ráda, ale nelíbí se mi takové jednání. Víc mi neřekl..proč, jak dlouho..nic. Včera jsme spolu mluvili, protože nemám ztm odstěhované všechny věci, potřebovala jsem si něco vzít a byl doma..klíče mám, ale zazvonila jsem. Otevřel, pustil mě dál ale moc nemluvil. Jen o práci a tak. Když jsem se zeptala, jak si tu pauzu představuje, zda nezajdem na kávu a vyřešíme to, řekl, že ne, že to ted řešit nechce ale že to proberem..někdy.Řekla jsem mu, že se mi stýská a on mi na to řekl, že ne po něm ale po autu.Kámoši mu totiž asi nepřejí hodnou ženskou.
Hedvika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přecházím na poslední část...