Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| osamělost| rozvod a děti| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| sourozenecké vztahy| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

vztahy na pracovišti
Dobrý den, můj problém nepatří do kategorie partnerských, přesto doufám, že mi poradíte. Jedná se o problém na pracovišti. Před pár lety nastoupila ke mně do kanceláře kolegyně. Jsme vrstevnice. Zapracovala jsem jí, naučila vše, tak jako kdysi zaučila mě bývalá kolegyně, která už šla do penze. Neviděla jsem v tom žádný problém. Moje nová kolegyně neměla ani maturitu, natož odbornost, která by zde byla vhodná. Říkala jsem si, proč ne, pokud bude schopná. Ze začátku se chovala celkem kamarádsky, pak najednou začala být ironická: když volaly děti – byla jsem kvočna, když jsem přišla s novým nápadem - byla jsem údernice, rýpala např. při obědě - ty jíš rychle (resp. ty žereš), chodíš rychle, lítáš jako splašená… odpověď jsem vždycky nějakou měla, ale nebylo mi příjemné odrazovat její neustálé útoky. Ona přitvrzovala, až jsem se jí zeptala, co jsem jí udělala, proč je na mě zlá – vyštěkla, co bych jí dělala, ať jí nechám na pokoji, co jí otravuji. Povídám, hele chovala jsem se k Tobě přátelsky, naučila jsem tě všemu, sedíme spolu 8 hodin, tak bychom spolu měly vycházet. Na to mi řekla, že snad vím, kdo je její otec (kdysi dělával ve firmě, už je v důchodu), takže je mi asi jasné, že jsem jí zapracovat musela. Od té doby se nebavíme a došlo to tak daleko, že se ani nezdravíme. Po ostatních kancelářích mě pomlouvá, rozhlašuje, že jsem drbna, ať si na mě všichni dávají pozor. Šla jsem za vedoucím, že se tohle nedá. Ten mi akorát řekl, že se mu to nezdá a ať se na ni vykašlu. Nicméně na svoji stranu pár lidí přetáhla a koukají na mě přes prsty. Nejraději bych jí nafackovala, hned jak jí ráno vidím (a sobě také, proč jsem byla ochotná jí něco učit). Nikdy jsem se s takovýmto neurvalým chováním nesetkala. Nechápu, jak si tohle vůbec může k někomu dovolovat. Nemyslím si, že jsem submisivní, konflikty nevyvolávám, ale líbit si nic nenechám. Poraďte mi prosím, jakým způsobem mám s takovou kolegyní jednat. Děkuji Jana N.
Jana N.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano N. Máte tu "čest" se setkat a spolupracovat s člověkem, který je zpovykaný a rozmazlený a diktuje si podmínky podle sebe.Na vašem místě bych požádala o přeřazení do jiné kanceláře. Ji slušnosti a pokoře nenaučíte, a je zbytečné, abyste se trápila a netěšila se do práce, kde trávíme hodně velkou část svého dne. Každý má své mouchy, ale na straně vaší kolegyně je jich hodně. Nesedly jste si, nejste stejná krevní skupina, vysvětlit se to s vedoucím určitě půjde, ne? Držím vám palce. (Kvůli tomu, že tam kdysi pracoval její otec, snad není protekční... )
fáze "namlouvání"
Dobrý den, zajímal by mě váš názor na tuto situaci. 2 měsíce se vídám s jedním mužem. On byl nejdřív hrozně hrr, hned chtěl vztah, závazky. Já se na to ale necítila, tak jsem ho brzdila. Postupně jsem si ale k němu vytvořila pouto a zamilovala se. On nyní tvrdí, že mě má moc rád a záleží mu na mně, ale vyloženě z jeho strany to už láska není. Prý jsem tu počáteční zamilovanost "zabila" svým chladnějším chováním na začátku. Chce se se mnou dál vídat, ale vztah mi dle jeho slov nabídnout nemůže a prý se to ani v nejbližší době určitě nezmění. Já ale o vztah s ním stojím. Vím jistě, že s ním nechci pouze kamarádit nebo s ním mít nějaké "kamarádství s výhodami", to už vůbec ne. Tak se ptám - má smysl v tom setkávání pokračovat, když já do něj zamilovaná jsem a on do mě ne? Nebo obecně, myslíte, že ve vztazích ta láska by měla přijít hned ze začátku nebo je tam ještě šance postupného vzniku vážnějších citů? Záleží mi na něm, nechci ho ztratit, ale kamarádství mi nestačí. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Jen kamarádka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den. Máte každý jiné tempo, jestliže váš "vztah" trvá zatím jen 2 měsíce a on hned couvá, když vás nezískal hned, nezdá se mi jako stabilní partner, na něhož byste se mohla spolehnout. Můj pocit je, že je to dobyvatel, který si sám moc nevěří. Chce vše s plnou intenzitou, se závazky, pokud to hned nezíská, potřebuje jít dál. Prověřuje své mužské sebevědomí, neboli, je to více o něm, než o vás. Na vašem místě bych to v sobě ukončila.
nevěra
Dobrý den,psala jsem dříve dotaz na manz.4mesicni neveru,kdy od nás chtěl odejít, začít znovu, jenze paní si to rozmyslela.ja ho po té 2 mesice držela nad vodou a snášela všechny vzdechy po té druhé,do ktere se zamiloval, ale nebude ji mít.poradila jste me odloučení.dnes se situace zklidnila, manžel snad přišel na to,že já se synem jsme pro něj ti důležitější,zda se, že se i snaží, ale nikdy mi neřekl, že toho opravdu lituje.s paní se již nestyka, plánuje s nami společnou budoucnost ,já dělám v podstatě jakoby nic, jsem milá, ale vnitřně mě to celé velmi uzira,trápí.fakt je, že život bez manzela si ani nechci představovat,myslim ze sám v sobě ví, že udělal chybu,jen to nechce ventilovat(někdy, když,se moc trapim, tak to pozná a řekne - prosim nechci o tom už mluvit).jak se s tím vším já mám vyrovnat?děkuji jana
Jana Valikova
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Zkuste sama v sobě zvědomit, co vás k manželovi stále poutá, proč stojí za to, bojovat o váš vztah. Ale tím, kdo by si měl váš vztah vybojovat nazpět, je hlavně váš muž. On musí vědět, proč chce být s vámi, jako se svou partnerkou, jaké hodnoty váš partnerský vztah má. A vy nemusíte v sobě stále potlačovat své pocity a trpké zklamání ohledně mimomanželského vztahu takového kalibru, že se on rozhodl od rodiny odejít. Potřebujete to ventilovat ven a utřídit si to vše v sobě v dialogu - ale s někým jiným, než s manželem. Doporučuji vám individuální terapii s partnersky specializovaným psychologem.
nejistota ve vztahu
Dobry den pani doktorko, potrebuji vasi pomoc- nazor. Jsem vdana (43)5 let a s manzelem 22 let . Mame 5 letou dceru. Od narozeni dcery jsem prestala pracovat a manzel pracuje z domu(53).Nas vztah pred Tim nebulous perfektni , ale clovek pracuje 40 hod tydneStale me sekyruje porad se mu neco nelibi , krici pred dcerou. Kdyz se dcerka narodila chodil vecer ven s kamarady 3x tydne. Najednou mel nakupni horecku panskeho spodniho pradla asi 30x paru ktere Ted nenosi. S kamarady se prestal s tykat pred 2 roky a je porad vice agresivni. S nazila jsem se snim bavit jake mel detstvi, maminka ho nikdy nepochvalila atd. Porad ji dokazuje co udela , vi ze vse je v jeho sebevedomi. Zadne asi nema, ale proto me porad poucuje ze nedavam veci spravne do mycky, spatne zatahuji rolety denne asi 20x si neco najde .
Macek
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den.A co vás vede k tomu, že byste s ním měla nadále žít, kromě vaší 5 leté dcery? To, co popisujete, vypadá jako psychický teror. Potřebujete si v sobě na papír udělat seznam toho, co mluví pro vztah, pokud zjistíte, že je toho stále dost, pak doporučuji společné návštěvy v partnerské poradně.
nejistota ve vztahu
Dá se vůbec odmilovat? Ztratit ten zájem? Nebudu chodit kolem horké kaše - jsem gay.

Stručně a jasně: Zamiloval jsem se do jednoho kluka (29), mně je teď 22. Trávili jsme spolu čas (výlety, obědy). Proběhly nějaké intimnosti, ovšem žádný sex! Společně strávený čas byly 2 týdny, kdy to začalo upadat z jeho strany. Nejprve vypadal, že je v mé přítomnosti šťastný. Poté to bylo horší, ani mi neodepisoval, ale stále jsme se setkávali. Já mu přestával čím dál víc rozumět, ale pocity se nezměnily. Ve výsledku jsem byl trhán vlastními pocity: bolelo mě být bez něj, ale i s ním (neustálá zklamání). Z jeho strany to vypadalo na konci jako lhostejnost.

Vím z části jaký je a vím také jeho minulost z dobře ověřeného zdroje: žádný svatoušek to není. Povaha a zájmy nemáme moc podobné. Takže racionálně vím, že tohle nebude nic pro mě. Mám zkrátka spoustu důvodů proč NE, ale zároveň furt jeden proč ANO. A přesně to mě brzdí jít dál a potkat jiného. Raději ani nebudu rozebírat, kolik trápení jsem si sám se sebou užil než jsem se dostal do stability. Trvá to necelý rok.
AnonymG
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, AnonymeG. Odmilovat se dá těžko rychle. Váš rozum vám říká NE, vaše city ANO, takže v sobě máte konflikt mezi rozumem a citem docela dost velký, ještě větší snad tím, že jste spolu neměli plnohodnotný sexuální život. To nenaplnění podporuje sílu touhy po vztahu. Musíte si sám pro sebe uvědomit, zda jste člověk, který se rozhoduje ve vztazích víc racionálně. V tomto případě bych vám ale ten rozum přála...
problémy v sexu
Dobry den,
S partnerkou jsme spolu 9 let, mame rocni dcerku. Ale nas vztah prochazi urcitou krizi co se tyce sexu. Drive jsme se spolu milovali a vse kolem toho i klidne kazdy tyden. Dneska? Jednou za 3 mesice a to ji musim premlouvat...jen lezi v posteli a vsechno je na me, nejaky oralni sex nebo mazleni? Neprichazi v uvahu... Myslim si ze nas vztah je ted uz jen zalozen na tom, ze ja vse financuju a tim to hasne... Mluvit o tom se mnou nechce, vse je pry v poradku a je to pry jen muj problem ze po ni chci nejake intimni zalezitosti... Pri slabsi chvilce mi napise v SMS ze se vse zlepsi atd, ale jsou to jen slova... Nechci o ni prijit a hlavbe o malou... Muzete mi nejak pomoci? Dekuji
Vaclav
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Václave. Přemýšlím nad tím, zda není problém v tom, že je partnerka maminkou roční holčičky a je z toho unavená, takže potřebuje více odpočinku a klidu, spánek, pokud dcera usne. Důležité je, jestli se máte pořád rádi a toto je jediný problém. Asi jste měli od začátku rozdílnou míru sexuálního apetitu, a to teď vyvrcholilo. Po narození dítěte dostává intimní život často "na frak". Dejte tomu čas a netlačte na ni, to je vždy kontraproduktivní pro možnost spontánní touhy. Počkejte si, nemluvte o tom, zatím vám tedy nezbývá nic jiného, než autoerotika...
diskusní příspěvek
Děkuji za radu paní Douchová. Uvidíme jak se to vyvine :)
Peťa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
:-))
problémy v sexu
Nedavno dcera poprve odjela na nekolik dnu k prarodicum a ja naivne doufala, ze si vzacne volno uzijeme spolu a obnovime sexualni zivot. Bohuzel manzel celou tuto dobu stravil u PC, popripade s mobilem v ruce a me se ani nedotknul. Pravdepodobne jsem neustala jiz nahromadeny tlak a frustraci a vyvrcholilo to hadkou, v ramci ktere jsem manzelovi rekla, jak moc me trapi absence sexu a jeho nezajem o me jako o zenu. Jeho reakce me ale sokovala - vse poprel a jeste mi vycetl, ze jsem v tomto smeru neprilis aktivni (doslova "proc jsi za mnou neprisla, kdyz mas zajem o milovani"). Byla to pro me uplna studena sprcha, prislo mi to neskutecne manipulativni a nefer.
V tuto chvili mame tichou domacnost a ja uz vubec nevim, jak muzu o tom vsem s manzelem konstruktivne a nekonfrontacne mluvit.
Jen doplnim, ze v sexu nikdy nebyl zadny naruzivec, vzdy mel nizsi libido, ale zit bez sexu s nim si moc predstavit neumim. Cast2 - otázka upravena poradcem
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Martino, může to vše být z několika důvodů, fantazie mně pracuje, ale vy se asi žádný důvod nedozvíte, protože téma sexu je pro váš vztah díky němu tabu. Ale chápu, že v celibátu žít dlouhodobě nemůžete, stejně by to masivním způsobem postupně zasáhlo další oblasti vašeho partnerského života. A máte pravdu, že jeho reakce byla manipulací do pocitů viny a jeho způsob ofenzivní defenzivy. Chápu vás a vaši dlouhodobou frustraci, ale, bohužel, nemám po ruce žádnou účinnou radu, jak to změnit, protože si myslím, že jste vše dělala úplně nejlépe. Zkusila bych vyvolat jeho žárlivost a větší participaci na péči o dceru, abyste mohla chodit častěji ven, uvidíte, zda to bude mít nějaký efekt. Pokud ne, přemýšlela bych nad tím, zda je možné opravdu s ním dále žít. Intimní život je jedním z velice důležitých pilířů vztahu...
problémy v sexu
Dobry den, vazena pani Douchova. Chtela bych se sverit se svym problemem, jelikoz uz nevim kudy kam.
S manzelem jsme 8 let, mame dceru necele 2 roky. Ja mam 33, on 38 let. Mame problem se sexem, bohuzel nas sexualni zivot skoncil ve druhe pulce tehotenstvi a od te doby spolu nespime, protoze manzel jiz nema zajem. Na zacatku me to silne trapilo, neustale jsem se manzela ptala, co mu vadi, zda ho pritahuju, popripade co chce v nasem sex zivote zmenit ci vyzkouset. Vzdy mi odpovedel, ze je se vsim naprosto spokojeny, jen nema svuj den, nebo je unaveny, nebo ma toho dost a zitra to bude urcite lepsi.
Posledni rok jsem zmenila taktiku - o sexu se vubec nebavim, na nic se neptam, tema sexu explicitine vubec nezminuju. Nechci vytvaret natlak a nutit manzelovi neco, co nechce. Obcas prohodim neutralni poznamku o tom, ze bychom se meli vice venovat sobe anebo o tom, ze mame vice casu travit spolu. Cast1
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Martino, dobrý den. A kromě absence sexuálního života vám vše v manželství klape? Jiné změny si neuvědomujete? Jdu číst druhou část vašeho dotazu.
partnerský trojúhelník
Cast2: snažím se chápat celou situaci, ale tyra mě představa, ze stále nemůžeme být spolu,přítel říká, ze chce být se mnou, žít se mnou, ale nedělá pro to z mého uhlu pohledu nic. Ja propadam černým myšlenkám, ze mi lze.. a ze se nic nezmění. Bojím se, ze mě tahá za nos. Na reálný krok totiž čekám už rok a půl a on k němu možná nenajde odvahu. Říká mi, ze to řeší teprve několik měsíců.. což je prý krátká doba. Myslíte si to také? Možná ano.. jen ja jsem už vyčerpána po svém rozchodu a potřebovala bych náznak jistoty. Jeho partnerka o mě ví.. i přesto oba řeší rozchod velmi klidne a pomalu. Myslíte si, ze s malým dítětem je takový pomalý průběh lepší? A ja nemám zatím tlačit a zasahovat? Pokud mu to takhle ale vyhovuje, pak bude řešit dal velmi pomalu. Možná je problém v mě důvěře k mému, když si to tak po sobě čtu..myslím v to, ze situaci vyřeší. Chvíli vítězi pochyby, chvíli velká láska k němu.
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Zuzano, on to nemá jednoduché, s ohledem na 7 letou dceru a tlaky od jeho ženy. Ale - chodí spolu na párovou terapii, čemuž moc nerozumím, jestliže je váš vztah již veřejný a jeho žena o vás ví. Jde teď o to, aby se vyřešilo vše co nejlépe pro jejich dceru, která je spojuje a bude spojovat celý život. Partner vás možná šetří a nechce, abyste znala všechny peripetie okolo jejich rozchodu. Ale věřte mu. Jestli oba cítíte váš vztah tak, jak jej popisujete vy, určitě se posunete směrem k sobě. Váš rozchod byl "jednodušší" vzhledem k tomu, že jste neměli s ex přítelem dítě. Dejte tomu čas, ale pobavte se o časovém horizontu toho, kdy by to mělo být vyřešeno.
partnerský trojúhelník
Dobrý den, chtela bych vás požádat o radu. Již druhým rokem mám vztah se zadaným mužem. Ja jsem byla také zadaná.. ale díky našemu seznámeni a fungování jsem si uvědomila, jaký vztah muže byt.. po různých peripetiích jsem předchozí vztah ukončila, snazila jsem se citlivé a zodpovědné rozhodnout.. nebylo to vůbec jednoduché období. Můj nynější zadaný přítel řeší to stejne, co ja před rokem, akorát ma malou dceru, 7let. Oba víme, ze chceme být spolu, vidíme naši společnou budoucnost a oba jsme paf z té lásky a souzneni, krere jsme našli. Řešíme spolu už i každodenní starosti, takže nejde už jen o pouhou zamilovanost. Každopádně ja přítele do svého života již pomalu začleňují, zatímco on je v rozchodove fázi, chodí na párové terapie a pomalu řeší rozchod hlavně s ohledem na svou dceru. Ja ale o jeho životě nic nevím.. víkendy tráví pořad jinde, a ja začínám být velmi frustrovana a unavená z toho, ze rozchod řeší už přes 4mesice, ale zatím k ničemu reálnému nedosli. Pouze koddělenímu spaní
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Zuzano. Protože na mě čeká 2.část vašeho dotazu, přecházím nejprve na ni.
svatba-důležitost manželství
Dobrý den. S přítelem spolu chodíme už 7 let a z toho 5 let spolu bydlíme. Po pěti letech jsem se snažila zavést řeč na svatbu, děti a budoucí bydlení. Vždy se tvářil kladně a zdálo se mi, že se shodneme. Po šestém roce chození jsme jeli na dovolenou do Řecka, byla dražší ale přítel chtěl mermomocí tam. Vnitřně jsem si říkala, že už možná přijde žádost o ruku, ale nic. Rozhovory o svatbě jsem tedy vzdala abych ho neotrávila a snažila jsem se zjistit zda chce děti. I přesto, že jsem mu dost jasně řekla, že děti bych brala klidně hned a že jsem děti vždy chtěla mít do 30 nic se neděje. Připadám si teď v téhle situaci tak nějak sama a jako bych pro něj nebyla dostačující. Nevím co teď?!
Pavla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Pavlo. A jak se podařilo, že jste spolu po dvou letech chození začali bydlet? Čí to byl návrh? Váš vztah po 7 letech trvání potřebuje nějaký posun kupředu, ale potřebujete to cítit oba dva stejně. Váš přítel se něčeho bojí, závazné definitivy? Záleží hodně na tom, jak si vyhovujete navzájem, zda vám dobře "klapou" všechny základní stavební pilíře partnerského vztahu - finanční hospodaření, podíl péče o domácnost, vzájemné sdílení volného času, intimní život, komunikace a umění se dohodnout spolu na důležitých životních věcech.. Pokud toto vše funguje, pak bych to nyní nechala aspoň na 4 měsíce v klidu a na nic "netlačila". Přítel ví, jaké máte cíle a touhy, a je na něm, zda je ucítí také. Nic jiného k tomu nyní nemůžu dodat.
rozchody
Dobrý den paní Douchova procházím těžkým rozchodem se kterým se nedokážu vyrovnat je nám oboum 47let pořád ji miluju i když je ve mě hodně úzkosti, zla a nenávisti. Po 15 letech si našla někde na netu nebo fb. Slováka údajně rozvedeneho kterého tyrala žena. Máme 12 leteho postizeneho syna DMO, astma, epylepsii, nechodí, nemluví sám se nenaji.nikdy bych je neopustil smyřil jsem se stim. Po 1 návštěvě se už tam usadil byl představen rodině, ve škole kam syn chodí vzala ho i na tyden naškolu vpřirode. Je bývalý kamioňak teď snad pracuje na stavbě v Německu. O 10 let věku její dcery jsem ji vychovává. Byl jsem 9 let na kamionu pak jsem si našel práci doma také na kamionu ale denně doma, ale měl jsem zas jiné aktivity jen kvůli penězům. Dvakrát ročně jsme jezdili na dovču. Vím že jsem s nimi tolik nebyl. A nic jsem nehledal ale asi také nevnímal že se trápí. Že přejde mám vzchopit že nejsem první ani poslední komu se to stalo, že si mám najít ženskou a můžu mít zdravé děti. Poradíte m dik
Martin
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Martine. Teď si jinou partnerku hledat nemůžete, byla by to náplast za ztrátu vaší ženy a to by nebylo fér ani pro ni, ani pro vás. Říkám - li náplast, mám tím na mysli bolest, kterou jste utržil. Teď se díváte zpět na váš 15 letý vztah. Vaše žena se zamilovala a pálí mosty, jen je otázka, jak dlouho jí zamilovanost vydrží. Ale také, jak dlouho vydrží vaše láska k ní. Snažil jste se maximálně ekonomicky zabezpečit rodinu, ale vztahový partnerský život vám unikal. Není to vaše vina, dělal jste to kvůli nim dvěma. Neporadím vám, jak nyní rozchod zvládnout, ty bolí vždy, hlavně, když jsou nečekané a rychlé, a neexistuje žádný dobrý recept na to, jak to zvládnout. Ale život jde dál a srovnat se s tím budete muset. Vzhledem k postižení vašeho syna se budete muset s partnerkou ( zatím neříkám s ex partnerkou ) stále stýkat a řešit věci kolem něj. Hlavně teď neřešte váš vztah, bylo by to bolestivě a škodlivě konfrontační. Řešte zatím provozní věci a čas ukáže...
kamarádi partnera...
III.část
Jedná se o nedostatky které nejsou příliš výrazné a nikdo by je normálně neřešil. Dále přítel často mluví o své bývalé jak byla celkově dobrá a jak je smutný z toho že se rozešli. Kdyby mi to řekl jednou, jenže za ten rok co spolu jsme o ni mluvil snad každý měsíc mininálně jednou. Mému příteli také vadí že nechci moc pít alkohol. Ne že by on nějak moc pil, to ne, jen příležitostně, ale když už tak bývá vážně pod parou a všem kolem vykecá i to jak nám to klape či neklape v posteli. On i jeho přátelé mě nutí do pití alkoholu, vždy mi nalejí panáka ikdyž řeknu že jej nechci a čekají až ho vypiji a nalévají znovu. Já už nechávám skleničku vždy plnou a ani se ji netknu. Na to mi přítel říká že mě nikam nikdo za chvíli zvát nebudu když si nedám ani panáka. Mohla bych pokračovat dál ale třeba mi řeknete svůj názor alespon na toto co jsem Vám napsala. Předem děkuji.
Peťa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Zkrátka nezapadáte do jejich partičky. Přítel s vámi ale je rok, tak určitě ví, co na vás má rád, co jej s vámi baví a těší. Možná, že on je více společenský, extravert, a vy spíše introvert? Nevím, každopádně nevím, co s tím. Nechte to uzrát a zkuste vše vybalancovat do více rovnocenného vzájemného vztahu :-)
kamarádi partnera...
II.část
- prý na akci nepůjdu já. Přítel mě obviňuje že si za to mohu sama že mě jeho kamarád nemá rád, prý jeho kamaráda mají všichni ostatní rádi, jen já ne. Já jsem nechtěla nic s jeho kamarádem řešit, jenže když proti němu řkenu něco negativního, tak mu to přítel hned poví a je z toho akorát zle. Jak píši, jeho kamarád mému přítelu říká aby si našel někoho jiného, že přeci nezůstane u první ženský která ho chce. Přítel asi dělá že to nevidí, ale jeho kamarád už se rozhádal s několika lidma, i s některými našimi přáteli kteří se teď s námi nebaví. Přítel ale na kamaráda nedá dopustit, prý není špatný a že si vše jen vsugeruji. Jednou když mě měli jít plavat na bazén, mě ani neřekl a najednou jel kamarád s námi, přítel se potom divil že se mi to nezamlouvalo - kdyby mě na to aspon upozornil dopředu! Ale to on ne, ještě se smál tomu že jsem naštvaná. Můj přítel také rád poukazuje na mé nedostatky i v přítomnosti jiných lidí.
Peťa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Myslím, že se cítíte být v trojúhelníku - vy, přítel, a jeho kamarád, a vy rozhodně nejste přítelova priorita. Je ale otázka, jakou má jejich přátelský vztah historii. Jeho kamarád s vámi rivalizuje, a přítel mu to dovolí. Asi je pro něj 50letý kamarád velká životní autorita.
kamarádi partnera...
I.část Dobrý den,
chtěla bych zná Váš názor na určité chování mého přítele.
Jsme spolu něco málo přes rok. On je ode mě starší o 10 let, mě je 26 a jemu 36 let. Už od začátku vztahu se nám do všeho míchá jeho kamarád (50 let). Všechno začalo tím, že když jsem jeho kamaráda viděla podruhé mluvil přede všemi přáteli o nevhodných tématech jako jsou sexuální praktiky které dělá a že byl s mým přítelem v sauně a tak popisoval jeho přírození. Já poté řekla příteli že si myslím že takovéto téma nebylo vhodné přede všemi rozebírat, přítel to však svému kamarádovi řekl a ten mě za to odsoudil a začal přítele navádět proti mě - prý si má najít někoho jiného, prý jsem ještě děcko a prý jsem namyšlená že se nechci o intimních tématech bavit. Přítel se zná se svým kamarádem hodně dlouho a prý si mohou říct cokoliv, promluvit o čemkoliv. Přítel mi řekl že než mě poznal tak byli skvělá parta ale že to teď není ono protože se nemám ráda s jeho kamarádem a ten nesmí chybět na žádné akci.
Peťa
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Peťo, přecházím na druhou část vašeho dotazu.
hledání sebe sama
Dobrý den paní Doktorko. Chtěla bych se Vás zeptat, zda je časté a zcela normální, že jsem zatím nikoho ve svém životě nikdy opravdu nemilovala? Je mi 25, ale zatím jsem poznala jen zamilovanost, ale opravdovou lásku ne. Pár vztahů jsem měla (nejdelší 2 roky), ale vždy po rozchodu jsem se rychle oklepala, i když mi s těmi muži bylo fajn. Je se mnou něco v nepořádku nebo je to běžnější než si myslím? Může za tím být i můj názor, že nechci děti? Děkuji za odpověď.
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Martino, je to běžnější, než si myslíte. Asi jste dosud nepotkala toho, do něhož byste se opravdu zamilovala tak, aby to vydrželo na dlouho, zatím nechci říkat napořád. Ano, fáze zamilovanosti, a potom opravdové lásky, ty jsou rozdílné, to poznáte sama. Možná se bojíte velkých citových investic, mohly by vás ohrožovat, byla byste více zraňující. Napadá mě více fantazijních hypotéz, ale lepší bude, když to proberete osobně s psychologem v rámci individuální terapie :-)
nejistota ve vztahu
Dobrý den, ráda bych se zeptala: S přítelem jsem již 2,5 roku a zatím bylo vše dobré. Žádné hádky, problémy nebo rozpory. Tento rok v dubnu jsme si začali s přítelem zařizovat badlení v bytě a po nastěhování, ale i při stěhování jsme začali být na sebe rozčilení a pořád nám něco vadilo. Né všechny dny byly jako v ohni, jen to prostě nebylo ono. Nebylo to však jen stěhování. Já jsem např. chodila domu naštvaná z práce a ze školy a doma jsem se snažila udělat co nejrychleji pořádek. Přítel mě podporoval, ale časem už mu to asi začalo vadit, jak jsem furt nevrlá apod. Nyní přišel s tím, že by chtěl víc volnosti. A co si pod tím přestavuje? Více času na kamarády, nikomu se nesvěřovat, flirtovat (ale nic víc), prostě být chvíli svobodný. Říká mi ,že je to jen na čas a, že mě stále miluje a nechce o mě přijít. Jenže já nevím, zda zvládnu ho vidět jen 1-2 v týdnu. :( Vyzní to špatně, ale zvykla jsem si už na společně bydlení a moc se na něj těšila.
Kateřina Hanychová
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kateřino. Zažíváte s přítelem velké změny, přeci jen je něco jiného těšení se na sebe při rande, na němž se předem domluvíte,a něco jiného společné sžívání v jedné domácnosti. Vaše nenaladění pak zrcadlí i on. Je dobře, že si spolu vyjasňujete, co pro vás dva znamená společný život, jaké máte potřeby a očekávání od vztahu. Důležité je, že vás stále miluje a nechce o vás přijít. K tomu potřebuje tu osobní svobodu, která vybalancuje vaše občasné nenaladění se na sebe. Nevím, jak moc jde u vás dvou sladit společný život s osobní svobodou každého z vás, ale určitě k tomu dospějete, chce to čas. Přeji vám hezkou druhou polovinu prázdnin.
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
pokaždé, když se chci setkat s jedním svým kamarádem má nějakou výmluvu nebo moje přání ignoruje. Vůbec nechápu, proč se tak chová, když jsem mu nikdy nic neudělala a ani si toho nejsem vědomá, že bych mu něco udělala. Jedna kamarádka si myslí, že mu zřejmě dělá dobře, když se ho někdo doprošuje, druhá si myslí, že se se mnou nechce setkávat jenom proto, aby mezi námi k něčemu nedošlo. To je ale naprosto vyloučené, protože má přítelkyni. Mám se ho zeptat napřímo, co mu dělám?
Karla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Karlo. Nechala bych iniciativu pro návrhy setkání jen na něm. Říkáte, že je kamarád, ale jako kamarád se nechová. Rozumím tomu, že vás to bolí, a mám pocit, že vy k němu cítíte něco víc, než kamarádství. Je docela dobře možné, že se toho bojí.
nejistota ve vztahu
Dobrý den,snad mi dokážete vysvětlit manželovo chování.
Nedávno jsem mu řekla,že mě málo objímá a ten den jsme jeli ke tchýni na návštěvu a tu objal silně,jen tak když seděli vedle sebe. objal jí jinak než mě. abych pravdu řekla,za dvacet let manželství mě takto neobjal.
přesto,že mu matka celý život vyčítala a z působovala různá příkoří.
jsem svému manželovi oddaná,a přesto když jsem mu vytkla,že mě málo objímá-i kdyby jen tento den,své mamince,dal po týdnu vědět títmo objetím,jak je pro něj důležitá.
manžel mě má rád,ale jeho mluvení a chování se mi někdy zdá protichůdné.
můžete mi na to prosím něco říct. děkuji
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Renato. Vaši citovou frustraci chápu, nepíšete, zda spolu máte intimní život. Ale víte, že vás manžel má rád, to je hodně důležité. Možná se doma nenaučil od matky a otce projevovat něžnosti navenek, nedokáže to. Přijdete někdy s objetím vy? Jste manželovi oddaná, nevím, co si pod tím představit, možná by více nezávislosti neuškodilo.
nevyrovnaný vztah
Paní doktorko, co s manželem, který dělá naschvály? A ty dělá, protože mi závidí moji vyrovnanost, to, že se mi něco podařilo v práci apod. Skoro mám dojem, že by chtěl, abych byla neúspěšná, aby mi to buď mohl vyčítat anebo se jakoby sklonit a říct, že nejsem k ničemu, ale ON... což občas, když se mi něco nepovede, tak udělá. Ty naschvály jsou třeba - dětem dá klíče od chalupy, mně ne (chalupa koupená za trvání manželství, ale on tak nějak má pocit, že je jen jeho), když se občas musím z práce vrátit až v noci, je klíč v zámku (zjistila jsem, že pošle děti "zamknout"), neřekne mi nějaké důležité věci, nebo řekne, že jede na dovolenou jen sám se synem...Už to dělá delší dobu, dřív jsem nad mnoha věcmi mávla rukou, ale je to nějak čím dál víc a častěji a už to nelze úplně přehlédnout, a hlavně jsem si vždycky myslela, že je to jen špatná náhoda... Když se s ním snažím mluvit, tak si prostě zatvrzele stojí na svém anebo se bavit nechce anebo to svede na děti, že to dělají a příště je to ještě rafinovanější... Děkuji moc. - otázka upravena poradcem
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Zuzano. Máte manžela ráda? A co na něm máte konkrétně ráda? Co vás s ním těší sdílet dohromady? To jsou otázky, které mne nyní napadají, když přemýšlím nad tím, zda s ním chcete žít. Jinak vám neporadím, jak na něj, asi jste hlavou rodiny vy a on se snaží o boj o svou moc svým vlastním způsobem. Partnerská poradna by v žádném případě nebyla od věci. Pokud by nechtěl on, zkuste to sama za sebe. Na dálku vám mohu radit těžko.
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, prosím Vás o radu. Je mi 24 let, ještě studuji a na půl úvazek pracuji a zatím bydlím doma. Se současným partnerem chodím necelých půl roku. Ale problém je v mé mamce. Je sama a skoro nikam nechodí, jelikož nemá žádné kamarádky (má 60 let). Snažím se vzhledem k jejímu věku pomoci se vším co se týče domácnosti (veškeré úklidy atd.), moje studijní výsledky jsou nadprůměrné, a z brigády přispívám i něco na domácnost a veškeré výdaje si platím sama (až tedy na školu). Jenže mi přijde, že ona je pořád nespokojená, něco mi vyčítá, že jsem pořád s přítelem, proč se jako musíme zase vidět (přitom se vídáme tak 2- 3x týdně, jinam radši už ani nechodím, abych to nemusela poslouchat). Přijdu z práce a chci si chvíli odfrknout a ona na mě, že si s ní jako nepovídám a nevěnuji se jí. Když jí něco řeknu, tak se hned urazí a cítí se dotčená. Pořád musí mít pravdu jen ona (a to jí říká i její bratr).Opravdu nevím co s tím, moc si ji vážím, ale tohle mi vadí. Moc děkuji za rady.
Martina002
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Martino002. Řekla bych, že by pro vás bylo lepší, najít si vlastní podnájem a být svou paní. Vaše maminka je na vás citově závislá, má problémy sama se sebou, pokud nemá žádné kamarádky. Upoutala se na vás a chce vás pro sebe, nedokázala se zatím od vás odseparovat jako od dítěte, kterým pro ni pořád jste. Ale v tom se opravdu moc žít nedá. Žárlí na vaši lásku, na vše, co jí vás bere. Pomoct jí můžete tím, když ji budete motivovat k nějakým zájmům, kde by mohla získat opět i nějaké nové přátele. 60 let není žádné stáří, ale každý jsme starý podle toho, jak se cítíme mentálně. Nenechávejte se manipulovat do pocitů viny, máte svůj vlastní život. To ale neznamená, že byste maminku neměla ráda a svou lásku jí neprojevovala. Ale jak vy potřebujete svou samostatnost, ona ji potřebuje nabýt také...
Rodič a dítě
Stěžujete si na vztah vašich dětí k jejich prarodičům, vašim rodičům. Možná toho bylo v minulosti až příliš - trávení volného času. Možná to děti vnímaly jako povinnost o které se nediskutuje, prostě musely. Dneska je život hektičtější, jsou i jiné možnosti trávení volného času, i práce je často náročnější jak fyzicky tak časově, prostě na to nemají čas a ani kapacitu. Pokud jsou tam i manipulace ve stylu "neozveš se, nepřijedeš" tak se obvykle chce ještě míň. - otázka upravena poradcem
eva pro Evču
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
evo, děkuji vám a rychle přeposílám Evče :-)
vztahové problénmy v širší rodině
Mám otázku. Moje neteř /41, podnikatelka/ má holčičku /3,5/. Chtěla bych abychom se sžily a aby mě malá znala jako tetu. Neteř je dcerou mého bratra, který se s rodinou rozvedl před 25 lety. Bratr je v ústavu, je alkoholik. Neteř se ke mně hlásí, chce mě vidět, ale vždy nějak naťukne, že si nepřeje, abych jí dávala dohromady s otcem. Na tom jsme se dohodly, nedělám to, odsouhlasila jsem jí to i když se mi to nelíbí, nemluvím o tom. Ale stačí, že se jen dotknu slovm, např jsem řekla:"Musím koupit ty pole po bráchovi, aby Sofinka měla kde chovat koně až bude velká a ozve se: "Otec, fůůůj!!!" Jakoby sama neustále musela upevňovat tento svůj světonázor. Nereaguji na to, ale vyvolává to ve mě nejistotu. Navíc neteř nebere telefony, nejen mě, asi nikomu, jen píše SMS. Nevím jestli i své matce, asi ne, s tou asi komunikuje. Chce abych jí navštěvovala, ale cítím se nejistě. Nechci to pokazit, ale není mi úplně ok. Jak se k tomu postavit? Jak si vymezit priority? /sama pro sebe?/ - otázka upravena poradcem
Markéta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Markéto, dobrý den. Vaše neteř má bytostné právo na to, mít negativní postoj ke svému otci, vašemu bratrovi. Je to v ní jistě zakořeněné jako těžká vzpomínka na dětství a není s tím srovnaná. Nic s tím neuděláte. Vztahy ve vaší rodině jsou asi komplikované, ale vy chcete být její součástí. Proto bych respektovala city vaší neteře.Ptáte se, jak vymezit priority sama pro sebe. - to je ale otázka, kterou musíte na prvním místě sama sobě. Oč mi jde? Na čem mi záleží? Co pro to můžu udělat?...
vztahy na pracovišti
Dobrý den, prosím Vás o radu. Po 10 letech odcházím z firmy, výpověď jsem podala já, ale donutili mne tyto okolnosti: Před rokem jsem se posunula na vyšší pozici, nicméně jedna osoba ve vedení společnosti vystupovala proti mému posunu. Byla v tom obyčejná ženská závist, kterou jsem od ní vnímala od samého začátku, kdy jsme pracovali v jednom oddělení. Sama se posunula rok přede mnou. Poštvala ostatní z nového vedení, pouze ředitel si mě prosadil. Prošla jsem si peklem, a nakonec to vzdávám. Teď, když jsem podala výpověď se najednou ostatní začali lísat. Proč to vzdávám, že jsem pracovitá, že je to škoda … atd. Zůstávat nechci, v tom mám jasno, ale zvažuji, zda by bylo vhodné říct, kdo mě k rozhodnutí skončit dopomohl. Ale nevím, jestli to k něčemu bude. Nebo prostě napsat e-mail na rozloučenou a odejít s hlavou vztyčenou. Děkuji za radu. Vilma
Vilma
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Vilmo, máte hezké jméno, a hrdé. Myslím, že vám bude lépe, když diplomaticky sdělíte, co vás k výpovědi dovedlo, ale nemusí to být jmenovitě, nazvala bych to "určitými interpersonálními problémy". Dotyčná kolegyně určitě pochopí, ale určitě ji to nepoučí. Vždy pomáhá, když si vše převezmete tak, že ona má problémy sama se sebou. Kdo je v životě šťastný, nedělá problémy někomu jinému, není v něm závist. Ale připravte se na to, že vás cokoliv podobného může potkat i na novém místě, budete-li pracovat v ženském kolektivu...Přeji vám hodně dobrého na novém místě.
krize vztahu
2/2… Vše mu mám hlásit dopředu (což chápu a činím tak). Na druhou stranu o jeho plánech nevím většinou do poslední chvíle nic. Když chci něco vědět, mám se zeptat. Dcera (23) nechápe, proč s ním jsem. Mám ho moc ráda, užívám si hezké dny, těším se z jeho společnosti. Ale časté dusno a obraty nálad mne unavují (večer jdeme spát v pohodě, ráno vstane naštvaný?; vrátím se z tréninku, naštvaný?). Jak to překonat? Reaguji špatně? Někdo říká, že je to od muže volání po lásce. I když mám hodně povinností, dotýkám se jej, zajímám se, kupuji drobné radosti; bez přetvářky, skutečně mi na něm záleží. Nenaznačí své pocity, ale běda, pokud je nevycítím. Ještě mne napadá: Může mít na něj vliv alkohol? V žádném případě z něj nechci dělat alkoholika, ale přátelí se se skupinou lidí, kteří hojně holdují alkoholu. S nimi ztrácí pevnou vůli i muž. Minimálně 1xtýdně se s nimi zasekne.
Iva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Nemyslím, že by v tom měl prsty alkohol,spíš jeho povaha, a možná žárlivost na vaši výkonnost. Mám pocit, že žárlí na vaše úspěchy, přátelství, sporty, nepřipadá si s vámi rovnocenně, takže má občas potřebu seknout, a tím vás ponížit. Nemá dost sebedůvěry...Pro sebe samu si pojmenujte, co máte na svém muži vše ráda. Zvládla jste i jeho dvouletý paralelní vztah, dokázala jste odpustit a jít dál - to je úžasné. Ale musíte vědět, PROČ.Proč vám on stojí za to, abyste byla schopna jeho nerovnováhu zvládat. A o tom byste spolu měli mluvit. Pokud to nepůjde vám dvěma samotným, existují partnerské poradny :-))...
krize vztahu
Dobrý den. Odstěhovala jsem se od muže, který měl dlouho poměr. Po 2letech jsme se k sobě vrátili. Řekli jsme si, co od druhého a od vztahu očekáváme, měla jsem dobrý pocit. Zpočátku nás párkrát dostihla minulost, ale oba jsme se snažili a vše se srovnalo. Nemám problém s jeho koníčky, nabitým programem o víkendech. On měl svůj čas, já měla svůj čas. Oba hledáme i společný program. V poslední době ale mám pocit, že se muž vrací do starých kolejí (žárlivost, omezování, negace). Většinu přecházím, věnuji se mu, prokazuji city, ale neustupuji. Nikdy nechodím pryč na dlouho, 1-3 hodiny. Ale už podruhé byl jeho útok tak silný a bezdůvodný, že jsem se neubránila reakci. Jsem pak jízlivá a vytahuji věci, které běžně přecházím. Vím, že je to špatně. Štve mě, že uráží mou rodinu, neuznává oblíbený sport, mám špatný vkus, blbě otevřené okno, atd atd … 1/2
Iva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ivo. Nejprve přejdu na druhou část vašeho dotazu.
Rodič a dítě
Zajímal by mne Váš názor: Mám dvě děti, 23 a 15 let. Odmalička u mne vidí zájem o rodiče, blízký vztah. Navštěvuji, pomáhám, trávíme jako rodina dost společného času. Snažím se být v kontaktu i se sestrami co nejčastěji. U mých dětí mne zaráží jejich přístup k prarodičům. Přitom moji rodiče si obě děti brali k sobě, kdykoli to bylo možné. Prázdniny na chatě. Z druhé strany to bylo jinak: „Až budeš chtít, přijeď.“ Nikdy si děti neřekli. Dnes jsou oba velcí a ozvou se starouškům velmi výjimečně. Podobně to mají s tatínkem. On by jim koupil cokoli. Ale nikdy si s nimi nepovídal, nezajímal se. Děti mají takový chladnější vztah. Mne to mrzí. Občas jim to připomínám. Občas se mnou absolvují návštěvu. Co jsem zanedbala? Ke mně mají vztah úplně jiný.
Evča
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Evčo. Nepomůžete si tím, že se budete trápit. Vaše děti jsou z "jiného těsta", než vy. Nemají prorodinnost v krvi. Hovoříte-li o tatínkovi, nevím, zda mluvíte o svém muži. Ale nejspíš ano. Vaše děti budou víc z jeho rodu, jsou zdrženlivější, ale to neznamená, že nejsou kvalitní lidé! Vy to nezměníte, nelamte nic přes koleno. Vždy vychováváme své děti vlastním příkladem v životě. Vy jste taková, jaká jste, ony jsou jiné.
vztahy na pracovišti
Vážená paní doktorko,
máme v práci nového kolegu, se kterým sedím v kabinetě. Hned po příchodu mi začal tykat, upozornila jsem ho, že my si tykat určitě nebudeme, což ho dost překvapilo. Kolega každého nechutně pomlouvá. Pokud mu dám najevo, že mi to vadí, ihned hovoří o tom, že to tak nemyslel, že to byl humor. No, a že jeho humor nechápu. Navíc zatahuje do všeho děti ve škole, vyptává se jich na mne. Nedávno přišel s větou:"Děti říkaly, že jste hnusná, ale..." Naprosto mne to šokovalo a musím říct, že i dost psychicky poznamenalo. Myslím si, že lže, ale jistá si nejsem. Začínám mít pocit, že pro své lži si bere děti jako štít. Moc dobře ví, že dotyčná těžko zjistí, zda to děti řekly, či nikoliv. Vůbec nevím, jak s ním jednat. Prosím poraďte. Zástupce jsem požádala, aby ho odsunuli do jiného kabinetu, ale zdráhají se. - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Je dost nekorformní, sdílet soukromý pracovní prostor s někým, kdo vám nesedí, ba přímo osobnostně nekonvenuje. Pokud byste byli součástí jednoho týmu, pak by se to muselo vyřešit, protože byste spolupracovali na témže projektu. Zde lze nalézt jediné - buď se uzavřete do svého osobního prostoru v rámci téhož kabinetu, nebo opravdu požádáte o změnu v personálním obsazení kabinetu. V rámci vedení není třeba nějak více rozšiřovat vaši nespokojenost, to by se ve finále mohlo obrátit proti vám. On je prostě z jiného těsta, než vy, nemá v sobě pokoru a úctu, ale zároveň si myslím, že k vám má respekt, jen to dává najevo tím nejhloupějším způsobem, jakým může. Ale netrapte se tím, to by byla škoda.
rozchody
Dobrý den paní doktorko, prosím moc o radu.....rozešel se se mnou přítel, našel si jinou a a po mesíci co byl s ní mi oznámil že je konec. Byla to rána z čistého nebe. Vím že bych ho měla nenávidět za to co udělal ale ja vim že ho jeste stale miluji.....náš vztah trval 3 roky a spoustu težkých věcí jsme spolu překonali. Bydleli jsme spolu pořídíli si domaci mazlíčky a všechno bylo krásne a najednou tohle. V noci se mi zdají strašné sny které souvisí s ním....opravdu už nevím co mám dělat. Prosím moc o radu jestli vyhledat psycholožku nebo jak se s tímhle vypořádat
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Martino. Na dálku vám neporadím, neznám bližší souvislosti. Ano, vyhledejte pomoc partnerského psychologa, abyste své pocity mohla prožívat s někým nezávislým a postupně pro sebe hledala řešení. Je otázka, jak jeho zamilovanost do jiné ženy bude trvat dlouho, a otázkou také je, jak dlouho budete vy toto vše psychicky a emočně zvládat. Potřebujete podporu - objednejte se co nejdříve.
agresivita a vztah
Dobrý den, paní doktorko, reaguji na Vaši odpověď Martině, jejíž manžel bouchá při sebemnší příležitosti a Vy radíte mu říct - je to Tvůj problém...atd. Mám doma podobného, bil jen děti, mě ne a jen bouchaly dveře, nic nelítalo. Zas naopak se skrytě mstil. Když jsem se mu takto postavila, uraženě odešel a při nejbližší příležitosti mi to vrátil - potřebovala jsem, aby něco přivrtal a on okamžitě kontroval, jak je to můj problém ... Taky slýchávám, podívej se, jak se ke mně chováš, no a následují litae, jak on je chudák, jak všichni okolo jsou mi přednější a on ne, jak on se snaží, ale zbytečně, má drahá, važ slova (výhružně)... Spíš si člověk naběhne - on si to pamatuje a pak mi to vrátí dvakrát tak silněji. A s pozdní večeří? Akorát jsem si vyslechla litanie, jak žena je zodpovědná za chod rodiny, jak on toho má moc a jak se stará o děti, když jsem pracovně pryč. A pak mi děti říkají, že když opravdu musím pryč, jak všem volá, jaký je chudák a že už je zase sám... Takže, paní doktorko, prosím i radu pro mě, u nás to vymezování moc nefunguje. Když se ohnu nebo narazím na jeho zeď a udělám věci jinou cestou, aby byl, protože on zrovna stývkuje nebo nechce dát peníze, tak se mi to zdá skoro snadnější vše zvládat. Ale cetsa to není, protože se to zhoršuje. Možná čekám na zázrak, přijde?
Andrea
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Andreo. Přemýšlela bych nad tím, nač byl manžel zvyklý doma od matky a otce. Pokud byla jeho matka naprostá udržovatelka tepla rodinného krbu, nedivila bych se, že totéž on očekává od vás. Ale důležité je, vždy si uvědomit, že partnerský vztah je dobrovolná volba dvou dospělých lidí, a měl by být demokratický, neboli rovnocenný. Trestá vás tím, že vám nechce dát peníze? Finanční hospodaření patří k jedněm ze základních pilířů partnerského vztahu. Předpokládám, že máte SJM ( společné jmění manželů ), ale to znamená, že byste se měli jasně domluvit na tom, jak budete vést své účty. Nejosvědčenější je, mít jeden společný, z něhož se hradí veškerá režie domácnosti a rodiny, a pak má každý svůj vlastní účet. Domluvte se na tom a buďte asertivní.
krize vztahu
Přeji Vám krásný den. Jsem už zoufalá a potřebuji poradit. Nějak nevím co dělat. S přítelem jsme už od začátku vztahu měli starosti. Je velmi impulzivní a často protivný. V tomhle má příšernou povahu. Udělala jsem pár chyb, které mi nedokáže odpustit. Udělal je i on, ale já mu odpustila a dál věřila. Ale on to nedokáže. Nikdy jsem ho nepodvedla, ale měli jsme konflikty a on už mi dál nevěří. Vždy, když se mu něco ošklivého zase honí hlavou, sebere se a na týden odejde z našeho bytu. Zatím se vždycky vrátil. Ale teď po poslední hádce, kdy jsme si oba řekli, že už nevíme, co k tomu druhému cítíme, opět odešel s tím, že potřebuje klid a čas přemýšlet. Ale už to bude týden a já netuším, jak se mám chovat. Tentokrát je to jiné než obvykle a vůbec se nekontaktujeme. Já jsem si uvědomila, že ho stále miluji a chci, aby se vrátil. Zatím si neodstěhoval ani věci, i když příležitosti měl. Mám chuť mu napsat, ať se vrátí, že to nějak vyřešíme. Ale bojím se, že by to bylo horší. Děkuji za radu.
Anet
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Anet. Dejte jemu, i vám dvěma, ten čas. Zkuste se od sebe trochu oddělit, abyste opět našli to, co vás k sobě poutá. A až se k sobě vrátíte, budete se muset zastavit a otočit se zpět, zbilancovat, co nebylo úplně OK, a co byste měli změnit. Je to šance na pozitivní změnu ve vašem vztahu - neházejte flintu do žita :-))
krize vztahu
Dobrý den,
jsem v manželství 22 let, máme postavený dům, 3 děti - 20,18,14. Manželka konečně našla zaměstnání, které ji baví. Dům máme téměř hotový, těšil jsem se, že si konečně začneme užívat. Jenže manželka potkala v zaměstnání kamarádku, která ji postupně mění a prosazuje hlavně lásku k sobě samé. Jsem rodinný typ, neumím žít sám pro sebe, když spolu máme 3 děti. Ona po těch letech věří tomu, že jsem s ní manipuloval a dělal věci, jak jsem chtěl já. Stav trvá již dlouho, i ona dlouho nevěděla, jak na to. Začala najednou číst, samozřejmě knihy, které ji kolegyně podsouvá a ona začíná víc a víc věřit tomu co ji říká. Bylo to hodná žena, která dávala dětem co mohla. Vařila, prostě se starala nejlíp, jak mohla. Začalo to tím, že šla studovat učitelku do MŠ, vychovatelku. V této chvíli začala přestávat vařit, začala rozdělovat domácí práce. Po dokončení školy jsem si myslel, že to bude lepší, že se vše narovná. Jak odrhnout manželku od manipulace kamarádkou ?
Zdeněk Pavlas
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Zdeňku. Vaše žena si nejspíš v konfrontaci s kolegyní - kamarádkou - víc uvědomuje sebe samu, svou osobnost, důležitost i osobní svobody. Nevím, jestli je jí manipulována, tak to cítíte vy. Možná, že vaše žena není až tak prorodinný typ a chce být i sama sebou. Co s tím můžete dělat? Zkuste si o sobě a svých potřebách v rámci partnerského a rodinného života povídat. Zajděte si spolu častěji někam do restaurace a mluvte spolu o tom, co kdo z vás cítí a potřebuje, a jak to sladit. Pokud by to nikam nevedlo, doporučuji vřele manželskou poradnu, která je v každém okresním městě. Společně s psychologem byste komunikaci na téma náš společný život zvládli určitě lépe. Bude vše glosovat a chytře se vás ptát. A nejen na to, co vás rozděluje, ale i na to, co vás dva stále těch 22 let spojuje - kromě společně postaveného domu a 3 dětí. Přeji vám v tom hodně štěstí.
alkohol u jednoho z partnerů
Dobrý den, s partnerem jsme 21 let, máme 5 letého syna a v posledním roce spoustu neshod, které se týkají hlavně, toho, že si partner nedokáže téměř každý den po práci odpustit svých pár (3-5) piv při odpolední procházce ze školky se synem (on si dá pivo syn zmrzku, takže z pohledu partnera je to vlastně fajn procházka). On to vnímá jako normální, měl to tak i v rodině, u nás to zvykem nebylo (rodiče ani já nejsme abstinenti, ale každý si dáme max 1 pivo po jídle, bohužel můj stýc s dědou byli alkoholici, takže tam jsem jasně viděla, že to nic dobrého nepřináší) Snažím se partnerovi vysvětli, že tím dává synovi špatný příklad a mě vadí a odpuzuje, když z něj každý den, když přijdu z práce cítím pivní a cigaretový odér. Říká se že partner nám spoustu věcí zrcadlí, chtěla bych tedy pochopit co zrcadlí tímto on mě. Snažím se ho na to upozorňovat jemně pak i rázněji, ale nic na něj neplatí, nebere to jako jeho problém, ale můj a mě to vadí čím dál tím víc a odráží se to v našem soužití
Agáta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Agáto. Předpokládám, že váš partner měl pozitivní vztah k pivu vždy, a přijde mu to normální - říkáte, že opilý domů nechodí, jen to z něj cítíte.Rozumím vašemu sníženému prahu tolerance vzhledem k tomu, že strýc a děda byli alkoholici. Ale, nevím, co vám mám poradit. Pokud někdo konzumuje alkohol s mírou, nevidí v tom problém, a problém cítíte vy. Jen nevím, jak jej vykomunikovat s ním, aby z toho nevzniklo neporozumění a konflikt. Měli byste spolu o tom mluvit, ale v žádném případě ne konfrontačně, to by bylo kontraproduktivní.
spolupráce s psychologem/psychiatrem
Dobry den pani doktorko mam za sebou rozchod po několika letech.dost se trapim je dobre toto řešit s jednim psychlogem nebo mužu zajít i k jinemu děkuji
Majk 72
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Majku. Je dobré zůstat u jednoho psychoterapeuta - samozřejmě za předpokladu, že jste s ním spokojený a spolupráce s ním vám pomáhá.
stres
V případě, že nejedete k moři, není to dovolená. Všem přijde přímo trapné, že si s vedoucí vyměňujeme vzkazy, jak malé. Pokud jí chci něco sdělit, raději jí zatelefonuji. Přijde mi to slušnější, ale kolegyně mi radí, abych jí prý psala na messenger. Tak jsem řekla, že to v žádném případě a že, jestli si ji i třeba nemám přidat do přátel na facebooku, aby viděla, co, kde a s kým dělám ve volném čase. Snad mám také nějaké soukromí, ne?
Ali 3.část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ali, buď budete muset změnit místo, nebo se obrňte trpělivostí a hlavně nadhledem nad tím vším balastem. Druhá varianta bude lepší, protože i kdybyste místo měnila, nikdy nevíte, na co byste zase mohla narazit. Ten nadhled je nejlepší, abyste se tolik netrápila a mohla mít dobrou náladu. Tu potřebujete hlavně pro sebe samu, ale i pro vaše zákazníky :-)))
stres
Moji kolegyni jednou nenechali zákazníci odskočit si na záchod. Řekla jim, že jestli jim tu potřebu má vykonat před očima. Zákazníci tu dělají, jak, kdyby na těch nákupech závisely životy a nenechají nás kolikrát ani chvíli vydechnout. Když jdete na toaletu, nesmíte zavřít prodejnu a zabezpečit ji tak proti krádeži. Máte požádat kolegyni, aby vám hlídala. Myslím, že to ale není povinnost žádné z mých kolegyň, hlídat mi kšeft, nehledě na to, že může být potvora a něco mi tam ukrást. Jak to budu potom řešit? Už jsem oznámila vedení, že v případě, že nesmím zajistit prodejnu před krádeží a něco se ztratí a dají mi to k úhradě, já to platit nebudu. Všichni se diví, jak můžeme vůbec pracovat v takových podmínkách. Už jsem přemýšlela, že to nahlásím na inspektorát práce, protože to přece není normální. Uhozených je i plno dalších věcí. Onemocním a musím přesně říct, co mi je. Přitom, co je komu do toho? Naplánuji si dovolenou a všichni hned řeší, kam pojedu.
Ali 2 .část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha, nevšimla jsem si, že tu na mne čeká vaše pokračování. Přecházím na poslední část. Ale chápu, že vás pracovní podmínky, jaké popisujete, dohání pak třeba až k agresivitě vůči zákazníkům, kteří nechápou, v čem žijete...
stres
Dobrý den,
vidím, že mám podobný problém, jako Lila. Pracuji v jednom obchodním centru, kde nadřízeným také strašně vadí, pokud onemocníte, na záchod se zde chodí na společnou chodbu a v žádném obchodě neexistuje polední pauza. Takže odskočit si na oběd např. do blízké restaurace je věc nemožná. Jídlo si nosíme z domu a jíme za kasou. Když jsou zákazníci slušní a vidí nás jíst, nechají nás se v klidu najíst a přijdou za chvíli. Ti, kterým je to jedno nás od toho jídla donutí třeba 3x vstát. Jednou jsem už toho měla dost a šla říct paní, která stála před prodejnou a dobrých 10 minut na mě koukala, jak jím, jestli jí je to jako příjemné, dívat se mi až do krku. Paní mě seřvala, že v pracovní době nemám co jíst. Tak jsem se naštvala a na prstech jí vypočítala: " Jíst nesmím, pít nesmím, na záchod jít nemůžu, dýchat můžu?" Paní po těchto slovech uznala, že to opravdu nemáme lehké. Ne, nemáme, protože si nás tu pletou s roboty, kteří vydrží 12 hodin bez lidských potřeb. - otázka upravena poradcem
Ali
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Ali, tak to je mi vás opravdu líto. Ale teď jste upustila páru, to vám nepomůže, je potřeba podílet se na změně pracovních podmínek. Zkuste se s kolegyněmi domluvit na tom, že budete žádat o změnu. Polední pauza je ze zákona povinná minimálně na 30 minut, atd. Musíte mít přestávky na jídlo a svačiny. Nejdřív bych šla přes šéfovou, a ta by měla vše uznat a řešit to dál s vedením.
problémy v komunikaci
Zdravím, co mám dělat, když nemohu manželku vůbec donutit někam si vyrazit sami bez dětí (1r a 3r) třeba jen na večeři. Manželka chce být jen doma, chápu že děti jsou malé, ale bydlíme v domě i s jejími rodiči ve společné domácnosti (také její rozhodnutí, i když jsme měli vlastní bydlení, nedokázal jsem ji přesvědčit s tím, že si tam tedy mám bydlet sám, tím bych ale přišel o děti) a když jsme měli jet se starším dítětem na víkendovou akci od školky, řekla, že nikam nepojede, že bude doma s malým. Toho ale měla hlídat babička, což i sama navrhla. Malý je už teď fixovaný pouze na nás dva, a nepomohl ani argument, že by mu to taky prospělo, zvykat si nebýt jen s námi. Nemluvě ani o tom, že mí rodiče naše děti prakticky nevidí, protože neexistuje, že bychom jeli na návštěvu a všechny návštěvy u nás vyvolávají pocit, že jsou nevítané, takže jsou jen sporadické. prostě nevím co dělat, mám už asi trochu ponorku, ale neumím si představit že bych odešel a děti opustil. děkuji za radu.
Olda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Oldo. Dokud jste byli bezdětný pár, manželka byla také nespolečenská? Zkuste se ve vzpomínkách ponořit do minulosti. Co jste spolu prožívali hezkého, co vás spojovalo natolik, že jste se rozhodli pro manželství a společné děti. Máte mezi nimi docela dost malý věkový rozestup. takže vaše žena má docela slušnou honičku. Ale pokud má k dispozici rodiče, kteří jsou ochotní pomáhat, pak by si mohla umět ulevit a trávit čas jako dřív, ať již s vámi, nebo s přáteli. Nějak se na ně příliš nafixovala a připoutala tím i je k sobě, nedokáže se od nich ani na chvíli odseparovat. Vaši mrzutost z toho chápu, ale potřebujete o tom spolu mluvit, a to vám nejspíš moc nejde. Nezažila stejnou fixaci rodičů na sebe, když byla malá? Třeba kopíruje vzorec, který si v sobě nese z dětství. Zkuste být tvořivý s nápady, co můžete spolu dělat ve dvou bez dětí, zkuste se domluvit s jejími rodiči na hlídání tehdy, kdy vy vymyslíte nějakou akci jen pro vás dva, nějaké překvapení. Jako inspiraci vám napíšu zkušenost jednoho mého kamaráda, také psychologa. S manželkou mají dvě malé děti, ale on vždy na tajno domluví dopředu hlídání a vymyslí bombastickou akci jako překvapení. Manželka přijde domů, tam už je hlídání a dozví se jen, že se může převléct a a vyráží se ven z domu. Je to skvělé, zkuste to:-)
nevyrovnaný vztah
2.neustále mi vycita ze po nem jecim a ze ho buzeruju.tak se uz cca 3 mesice extra hlidam a opravdu brblu jen kdyz k tomu mam vazny důvod (sedne si cely od trávy na gauč atd.)nechce s nami jezdit na vylety,chodit na procházky a ani s malou do vetsiho bazenu.vzdycky nabidnu a nechce,je moc unaveny,je moc vedro,je moc zima. Uz jsem tady z toho dusna mezi námi na tom psychicky spatne a mmam depresi, celkove i z toho ze jsem na malou uplne sama,nikdo nepohlida,nikdo nepomůže. Chodim k psychiatricce a beru prasky(zatim jen slabounky)vsiml si ze neco je tak jsem přiznala a s tim ze opravdu potřebuju i pomoct od nej,ale dle jeho slov jsem jen hypochondr a na depresi se vymlouvama zacal me sam dost buzerovat a ocelava ze mu budu posluhovat.plus jeho rodina a i on ze me neustale delaji neschopnou matku,jak vsechno moc hrotim a prehanim a delam špatně. Mam pocit jak kdybych zila s nekym cizim a zlým a uz se mi zacina hnusit a planuji rozchod.nevim zda ma cenu pokračovat .
Marika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Má cenu pokračovat, ale jedině s podmínkou změny ve vašem vztahu. Velmi doporučuji párovou terapii u partnersky specializovaného psychologa. Nic nevzdávejte bez boje! Držím palce.
nevyrovnaný vztah
1.Dobry den,jsme s pritelem spolu 4,5 roku a mame 15m dcerku,vlastne jsme spolu brzo i bydleli. Jedna se o to ze mame obrovskou krizy kterou nevim jestli překoname.Pritel je povahou trochu jako ,,macho" a navic extrémní salamista.je teda o 9 let mladší (ja 33 a on 24)jde o to ze posledniho pul roku se neskutečně změnil(z meho pohledu ,ale i od jinych),skoro nevyleze z baráku, furt je jen na mobilu nebo pc a hraje hry.A přitom byval velmi pracovitý a šikovný. Je tu spousty práce a hlavne kterou ja s malou na noze nemam sanci zvládnout. Takze je ted na me vlastně uplne všechno, barak,domácnost, zahrada ,velcí psi a ted i kruty a slepice.kdxyz se ozvu tak ja jsem prece doma s malou tak bych mela zvladat vsechno a navic je mi predhazovano ze jeho mama to vsechno zvladala se 6 dětmi ,jenze taky s jejich otcem uz davno neni a neustale ho pomlouvaji jak byl linej jen pil a hral šipky a nebo vse delal špatně.ted navic na me začal byt velmi nepříjemný, skoro bezdůvodně po me vyjíždí. - otázka upravena poradcem
Marika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Mariko, přecházím nejprve na druhou část vašeho vyprávění, než budu reagovat. Zaujalo mne zatím to, že jde o velkou krizi za poslední půlrok. Dokážete to časově poměrně přesně lokalizovat. Čím myslíte, že se jeho jednání změnilo? Býval pracovitý a šikovný. Mám pocit, že procházíte po narození dcery partnerskou krizí, která může souviset právě s tím, že jste místo dvou tři.
Rodič a dítě
Dobrý den, poprosim o radu. Vyrustala jsem jen s matkou a sestrou, matka na nas a hlavne me vzdy byla fixovana. Kdyz jsem se stehovala, vlastne i chozeni ven uz v dospelosti na VS bylo doprovazeno vycitkami apod. Vdala jsem se, mam deti. Tu fixaci z matky strany porad cítím, i ze sestry. Sestra si zije podle sebe, ale ja jako bych porad ke vsemu potrebovala jejich souhlas. Kdyz jsme se s muzem chteli stehovat do zahraničí (je cizinec), udelaly mi obe tak silenou scenu plnou citoveho vydirani, ze jsem podlehla. Obe je mam moc rada, pomohou mi, ale copak nemam narok zit podle sebe? Vse se musi automaticky delat s nimi, vanoce, apod. Je sobecke chtit zkusit zit jinde, poznat manzelovu zemi jinak nez z dovolene? Je sobecke nepotrebovat s matkou telefonovat kazdy den, kdyz si vlastne ani pak nemame co rict? Jsem z toho unavena a pokazde kdyz neco s muzem resime, je moje první myslenka, jak budou reagovat ony...
Jak se od toho odprostit? Dekuji moc za vas cas a radu.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lenko, dobrý den.Máte plné právo na svůj život. Vaše matka se od vás nedokáže separovat, žárlí na vašeho muže. Urovnat vztahy s ní můžete jen vy, ona to sama nedokáže, nedokázala dosud přestřihnout pupeční šňůru mezi vámi dvěma. Jestli tomu dobře rozumím, byla jste pro ni její parťák, když neměla partnera. Nyní vámi manipuluje do pocitů viny a vy můžete jen být asertivní. Velmi vám doporučuji knížku Asertivitou proti stresu od Jána Praška, která vás praktickými cvičeními dovede k tomu, abyste se dokázala od matky zdravě odpoutat. A to právě bez pocitů viny. Neznamená to, že byste ji ze svého života vyloučila, jen byste váš vzájemný vztah zdravě upravila :-)
rozvod a děti
Dobrý den,
paní doktorko, chtěla bych vás poprosit o radu. Našla jsem si partnera, který se rozvedl a má se svou exmanželkou děti. (7,12) Je to cca 3/4 roku co se nemůže dostat k dětem. Odmítají ho, kvůli tomu, že jsem sním já, aniž by mě viděli a znali. Snaží se je kontaktovat, ale kontakty jsou velmi slabé, děti neberou telefony. Když za nimi přijel i domů, potom byli zprávy typu, že je divný, že se má jít léčit, ať není se mnou. Bývalá žena neustále píše dlouhé sms, že jim ublížil, že jim zničil život, že děti ho nechtějí, ať jim dá pokoj. I přesto všechno se snaží komunikovat normálně ale není cesta. Ať udělá jakýkoliv krok, vždy je zatím spousta výčitek a nakonec všechno špatně. Je si vědom, že to dětem velmi ublížilo a moc ho ničí, že děti nemůže získat zpátky aby sním komunikovali. Myslíte, že je cesta se k nim dostat? (byli i v poradně s bývalou manželkou a snažili se to tam vyřešit, přesto se to nikam neposunulo) Moc Vám děkuji za odpověď.
Jana H. Vsetín
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Je to vždy velmi těžké, pokud je někdo odmítán vlastními dětmi. Váš partner může dělat cokoliv, ale pokud je jejich matka proti vám, nemá zatím šanci. Nicméně to musí zkoušet dál, aby měl čisté svědomí v tom, že dělal, co mohl. Nevím, zda se partner rozváděl kvůli vám a před tím bylo manželství v pořádku, ale je to spor mezi jím a jí, a ona má převahu, získala děti na svou stranu. Podporujte jej. Jeho žena s rozvodem každopádně není srovnaná, snad to vyléčí čas...
smrt blízkého člověka
Dobrý den.
V průběhu čtyř let mi zemřeli tři členové původní rodiny. Nejprve tatínek, dva roky po něm maminka a teď před měsícem a půl mladší sestra. V době tatínkovy smrti jsme byli s manželem pracovně v zahraničí, tak se mi to snášelo trochu lépe. Hned jak jsem se o otci dozvěděla, jsme tam jeli na dvě hodiny "meditovat" do protestanského kostela.
Po matčině odchodu jsem stále pracovala a nyní po sestřině skonu se vůbec nemohu znovu „nahodit“. Zpočátku jsem na ni stále myslela, vybavovala si naše společné zážitky a pořád brečela. Dokonce jsem kvůli tomu nemohla ani nastoupit do nového zaměstnání.
Dosud jsem to pořádně nevstřebala, velice mi chybí, ale stejně musím dál žít, pracovat a vydělávat.
Chtěla jsem se vás zeptat, jak může člověk truchlit, aniž by tím trpěla jeho rodina - manžel a děti, domácnost? Vůbec nevím, co mám dělat? Nejraději bych odjela někam na samotu… - otázka upravena poradcem
Iva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Ivo, dobrý den. A samota by vám na nějakou dobu pomohla?Měla byste naslouchat svým instinktům. Se smrtí své mladší se budete muset srovnat. Přišla jste o sestru přítelkyni, možná se vy sama bojíte smrti o to víc, je toho na vás opravdu hodně. Život nám nakládá všem věci, s nimiž jsme až tolik nepočítali. Vyrovnat se se smrtí mladší sestry je velice těžké a bude trvat nějakou dobu, než to budete schopná vstřebat. Neumím vám poradit nic, co by vám ulevilo, musíte si tím projít, protože chcete žít a pracovat. Buďte v duchu s ní, hodně si s ní povídejte, neboli budte v kontaktu s její duší. Věřte, pomáhá to.
nejistota ve vztahu
Druhá část

A i kdyby k nevěře nedošlo. Jeho chování ji nevyhovuje a to poškozuje vztah. Až to pak ona nevydrží a bude její vztah k němu silně narušen, tak si myslite, že ji pomůžete tím, že pak řeknete, za partner nevěděl, že jí to vadí a že podle svého mínění dělal maximum. Mělo by se o tom mluvit ted, ne až bude vztah narušen víc.

Vaše doporučení dává smysl jen pro lidi co chtejí žít ve lži a to co dělá partner, když není s nima je nezajimá (včetně zdravotních dopadů ze spn). Verča ma právo na lepšího partnera než má teď, vy ji jen zdržujete od zlepšení její situace.

Proč vaše rada v tomto případě zní zavři oči a zatni zuby, nepokoušej se o zlepšení?
Konec otazek.
Rudolf
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
K mé předchozí odpovědi nemám co dodat...
nejistota ve vztahu
Jitko, nerozumím vaší odpovědi Verče. Chování partnera se změnilo a omylem narazila zprávy, které by pro ni znamenají konec vztahu. To jsou věci, které by dospělý člověk měl vykomunikovat. Neřešení znamená jen to, že později se bude cítit dalece hůř. Právě o tolik o kolik potlačovala svoje instinkty.

Nevěříte, že k nevěře nedošlo a tedy otevřená komunikace by problem vyhrotila protože pro ni nevěra není akceptovatelné chování?

Myslíte si, že vztah s člověkem, který byl nevěrný je pro ni lepší něž postavit se na vlastni nohy? A proč to rozhodujete za ni? Nebo ji nevěříte, že nevěra pro ni znamená konec vztahu? To vite lépe než ona co je pro ni dobře? Nevěříte, že je dospělá a měla by o svém životě rozhodnout sama?

A kdyz odpovedi jsou, ze neni jasne, ze k nevere nedošlo, tak proč nevykomunikovat svoje obavy, ale je potlačovat. Proč nevykomunikovat změny chování partnera, aby nemusala ve vztahu tolerovat veci, které se jí nelíbí?

Konec prvni casti
Rudolf
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Rudolfe. Děkuji vám za podnětnou polemiku. Vrátila jsem si dotaz Verči, ale ani dnes bych neodpověděla jinak. Podezření z nevěry je velký červotoč do vztahu. Verča je těhotná, dítě je plánované, z otázky jsem tedy pochopila, že chtěné. Verča potřebuje na své těhotenství klid, její přítel se podílí na všech větších vyšetřeních. Ano, nejistota ve vztahu je těžká věc, ale svou roli zde hrají i hormonální změny, které ovlivňují psychiku. Vždy jsem za to, aby se věci ve vztahu vykomunikovávaly, ale vztahové problémy, nikoliv podezření na něco, co není prokazatelné. Důležité je posilovat vzájemný vztah.
vztahové problénmy v širší rodině
Potrebovala bych poradit s mym tatou, dedou mych vnoucat. Jemu i me mame je uz temer 80 let. Jejich vztah byval klidny,navstevovali sme se, vnoucata tam jezdili na prazdniny. pred 5 lety se neco stalo- mama tatu narkla z nevery... byl z toho velky incident. Od te doby je to horsi a horsi. Zijou vedle sebe jako dva cizi lidi. Nejhorsi je ze tata kdyz se napije je agresivni- hulvatsky krici a vyhrozuje, mamu napada a ta se ho boji. Nic s tim ale nedela... jen utika z domu a pak se zas vrati a jedou nanovo- 14 dnu ticho a opet. Me breci ze se ho boji ze ji neco udela. Tata rika ze s ni nechce mit nic spolecneho ze mu 5 let vycita a porad rika ze k nekomu chodi a je ji neverny, ze uz to nemuze vydrzet. Navzajem to resit neumi- rozejit se neumi ( jsou ze stare skoly)
Me to ubiji, uz k nim temer nechodim, vnocata skoro nevidi a ja jen trnu kdy zas u nich nastane hruza. Zacinam z toho mit hrozne stavy, mam spoustu vlastnich starosti i s nemocnym synem a nemam silu toto resit. Je na to nejaka rada????
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. Možná byste potřebovala poradit s oběma rodiči, nejen s tátou. Je možné, že se vaše maminka s věkem psychicky zdekompenzovala a začal být v 75 paranoidní. A nebo na jejím podezření něco je. Ale - najednou, v 75 letech nevěra, nepovažuji to za příliš pravděpodobné...Takže si vytvořili společné vztahové peklo a tím znemožňují kontakt s vámi a svými vnoučaty. To ubližuje všem - jak jim, tak vám. Ale vy v tom toho moc udělat nemůžete. Nevím, jakou máte u rodičů autoritu a jak moc je můžete usměrnit. Vypadá to skoro, jako by si to pěstovali  - to napětí, ale je to velice diskomfortní pro všechny. Můžete se snažit vyjednávat jak s maminkou, tak s tátou, s každým zvlášť, aby si nekazili stáří, ale nevím, jak moc šancí budete mít.
nejistota ve vztahu
Dobry den pani Doktorko,
psala jsem Vam jiz pred cca 18dny, ale jeste jsem nedostala odpoved. Nebo je mozne, ze odpoved nemuzu najit. Slo o nejistotu ve vztahu- reseni budoucnosti. Jsme spolu 3 roky a ja uz bych se vdavala, rodina se i vecne na toto tema me i jeho pta, ale me se zda, ze todle vubec neplanuje. Me je 25, jemu 35. V hadce mi i rekl, ze nejsem jeho manzelka ve stylu, ze si timpadem nemam pravo dovolovat a nebo vedet veci, ktere by manzelka jinak asi zrejme mela pravo vedet. Muzete se podivat na ten text a odpovedet mi? Jinak je to tady velmi obecne napsane. Ja jsem fakt zoufala, tohle vyjadreni od nej me ranilo a vubec nevim jak si to mam vylozit. O detech se bavi ale vetisnou taky jen kdyz zacnu o tom mluvit ja, ale o svatbe nerika nikdy nic. Minule jsem mu rekla, ze ja chci deti ale az po svatbe a on uz neni nejmladsi, kdy planuje svatbu a deti vlastne. A na to mi rekl tak nejak nezucastnene, ze ano, ze to v budoucnosti planuje ale jeste pry ne, asi rok nebo co, ale ja si myslim, ze po 3 letech uz si clovek muze byt jisty.
Dekuju moc za radu. Diana
Diana G.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Diano. Byla jsem na dovolené a mám mírný časový skluz. Dnes jsem vám odpovídala - 14.7.
diskusní příspěvek
pro Karla, kterému manželka neoplácí pozornosti:
Každý lásku vnímá a dává najevo jinak. Zkuste knihu 5 jazyků lásky od Gary Chapman. Třeba přijdete na to, že vám manželka zase dokazuje lásku jinak, ale vy to nejste schopen vnímat. Anebo jí tím můžete ukázat, co vám chybí a najít společné řešení.
přeji hodně štěstí
Lucie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lucie, děkuji vám a propojuji vás.
partnerský trojúhelník
Dobrý den paní doktorko. Bude mě 58 a manželce 55. Jsme v manželství (každý v druhém) 7 let a již předtím jsme žili 8 let společně. V dubnu manželka odjela na jeden den a asi mě podvedla s bývalým kolegou z mého vedlejšího pracovního poměru(on již dělá v jiném městě). To jsem ještě nějak rozdýchal. V květnu odjela manželka, bez toho aby mě něco řekla pryč na 14 dní a po návratu na můj dotaz odpověděla ano, někoho mám. V červnu opět odjela 13 -16 za ním a když jsem se ji zeptal co s tím chce dělat, tak řekla, že nás má ráda oba, mě pro vzpomínky a jeho teď a chce abych si našel bydlení a odešel a že mě dá polovinu financí z našeho společného účtu. A nyní odjela opět 21.6 a řekla mě v neděli se vrátím. Nevím co s tím dál, přes to všechno jí mám stále rád a nechci o náš předtím pěkný vztah přijít. Děkuji za odpověď.
Míra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Míro. Vaše manželka je okouzlená a zamilovaná a není s ní možná rozumná řeč. Dokonce to na sebe vše řekla, to je signifikantní, je jí teď všechno jedno a vámi si je jistá. Na vašem místě bych vyhlásila pauzu ve vztahu - jasně pojmenovanou, s jasně stanovenými pravidly v intenzitě kontaktů mezi vámi a se stanovením časového horizontu jejího ukončení. Viděla bych to na 4 měsíce minimálně. Znamená to rozstěhování se na tuto dobu a řešení pouze provozních záležitostí. V partnerském trojúhelníku, ještě navíc veřejně přiznaném, žít nemůžete, to byste ztratil svou důstojnost. V mezidobí byste neměli váš vztah vůbec řešit, a vy nemáte mít žádné informace o jejím příteli. To by pak výrazně narušovalo možnost navázání vašeho plnohodnotného vztahu. Je to její dočasné soukromí, ale musí se umět včas rozhodnout pro jednoho z vás.