Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| vztahové problénmy v širší rodině| sexualita| problém se sebedůvěrou| rozvod a děti| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| psychické poruchy| alkohol u jednoho z partnerů| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| sourozenecké vztahy| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| kamarádi partnera...| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

bývalí partneři
Hezký den,před více jak 2 roky jsem se po 3 měsíčním dejme tomu "vztahu" rozešla s mužem o necelý rok mladším(47).Byl hodně zaměstnaný a díky tomu stresu i pošramocenému sebevědomí od expřítelkyně se kterou byl asi 14 let a která ho podváděla měl celou dobu našeho "vztahu "problém s erekcí.Prostě impotent,odmítl jakoukoli odbornou pomoc a to rázně.Jen používám doplňky z lékárny,které vůbec nepomáhaly.Zamilovala jsem se do něho i on do mě,ale za celou dobu jsme neměli sex.Styk prostě nebyl z jeho strany možný.Po rozhořčeném odmítnutí odborné pomoci z jeho strany jsem vztah ukončila.Moc mě to mrzelo,ale neviděla jsem v tu chvíli jiné řešení.Z Facebooku jsem asi po roce zjistila že si našel o 12 let mladší ženu.Ano má peníze,dost vydělává,ale je impotent.Nechápu to.Dost mě to zabolelo a od té doby se v tom plácám a trápím se.Vyhledala jsem i psychologickou pomoc,trochu to pomohlo už to tolik nebolí,ale pořád k němu a vlastně i jeho přítelkyni cítím nenávist.Jak ho vymazat ze svého života? - otázka upravena poradcem
Linda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lindo.Píšete vztah v uvozovkách, ale z vaší strany to emočně silný vztah byl. Myslíte na něj 2 roky, cítíte nenávist vůči němu a jeho nové přítelkyni, sledujete jej na sociálních sítích. Nenávist je obrácená mince lásky, ve vašem případě zmarněné zamilovanosti. Mohli jste to řešit tehdy jinak, erotickými pomůckami, ale to jste asi neudělali, věřila jste tomu, že mu na vás záleží a že se bude snažit něco změnit ve váš společný prospěch. Co vám mohu poradit? Z hlavy ho ještě nejspíš nějakou dobu nevymažete, ale nebojte, emoce budou s časem opadávat. Vaším cílem je, nechat ho být, abyste v sobě měla prostor pro někoho nového, s nímž najdete plnohodnotný vztah. To vám přeji.
fáze "namlouvání"
Dobrý den, na inzerát jsem si našla přítele (oběma je nám přes 50). Od 2. rande mi říká, že mne miluje, nazývá mne Lásko, Miláčku, apod. a plánuje se mnou společné bydlení a budoucnost. Je pravda, že to podporuje i činy .. Před tím jsem měla ženatého milence, který mi také říkal, že jsem jeho životní láska, že se mnou chce žít ... A já mu věřila ... K realizaci ovšem nedošlo a pro mne to bylo životní zklamání, které jsem velmi těžce nesla.V době seznámení s novým přítelem jsem z toho už byla venku a byla ráda, že minulý vztah dopadl tak, jak dopadl. Bohužel teď ale slovům o lásce nevěřím, zvlášť když je slyším od 2. rande a neustále, x-krát za den "miluji tě". Ze začátku mne to vytáčelo, byla jsem na to alergická, teď to beru jako "slovní výplň". Někdy mi přijde, že tím přesvědčuje sám sebe. Neustále "tlačí" na společné bydlení, pro mne je to hrozně brzo - nechce to slyšet (známe se 3 měsíce, vídáme se o víkendu). Nevím, jak jeho chování mám rozumět, poradíte? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Naděžda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Naděždo. Myslím, že to cítíte dobře. Po třech měsících mluvit o společném bydlení a společné budoucnosti není dobré znamení. Váš přítel to předimenzovává,jeho tempo je příliš rychlé, kdoví, proč tak spěchá... Není vám dvacet a měli byste mít dostatek času na vzájemné poznání sebe sama, a to i v kritických chvílích. Rozhodně bych do tohoto závazku na vašem místě nešla. A fluktuace milostných oslovení a slovíček? Co na to říct. Vnímám to jako rizikový faktor. Dejte si minimálně rok na to, abyste se více poznali. Snad máte ve vztahu své slovo, ne?
stres
Dobrý den,prosím o radu..Jsem vdova,dvanáct let ziji ve společné domácnosti s partnerem.Mame krásný vztah,který mi kazí muj neustálý strach,že se partnerovi něco stane a já zůstanu na všechno sama.Mame rodinný domek ,který jsme si teprve nyní opravili ku obrazu svému ,jsme konečně oba šťastní a já se moc bojím,že kdyby se něco stalo ,nezvládnu běžný život,ani fyzicky ,ani psychicky.Je mi 55 let.Staci,aby muž měl nějaký zdravotní problém,nebo se necítil a já doslova vyšiluji.Klepu se ,nemyslím na nic jiného.Moc si chci pomoct ,ale nevím jak.Dekuji za jakoukoliv radu.
Jana Pokorna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano.Vaše strachy a úzkosti pramení určitě z toho, že jste ovdověla a víte, co znamená nemoc a smrt partnera. Znáte to nablízko, a to vás zatěžuje a stresuje. Že tím ubližujete hlavně sama sobě, moc dobře víte. Nevím, co bych vám jako psycholog poradila jiného, než věřit na šťastnou "hvězdu" ve vašem současném partnerském životě. Možná by vám pomohly nárazově i nějaká farmaka na snížení úzkosti, když je aktuální.
hledání sebe sama
Dobrý deň, obraciam sa na Vás s prosbou o radu. Mám 33 rokov, žijem s priateľom, sme spolu vyše 10 rokov. Všetko klape ako má, priateľ, moja rodina , jeho rodina..da sa povedat ked to takto pisem, ze mam stastny zivot. A som za to vdacna. Nieco ma ale vytrhlo z tejto mojej spokojnosti. Posledny polrok sa trapim, nemám psychický pokoj. Začalo to nespavosťou, úzkosťou, dlho som nevedela prísť na to, prečo to mám. Teraz si to začínam uvedomovať. Veľmi som plánovala, že práve v tomto roku by som už chcela mať dieťa. Ale asi som sa zľakla. Nemám rada zmeny v živote a všetko potrebujem mať podľa toho ako si to plánujem a ako by to malo podľa mňa byť. Pri tomto plánovaní som sa dostala do blúdneho kruhu. Stále čítam poradne, riešim ked by som to dieťa mala presne mať, čo sa môže stať čo nie. Teraz dokonca beriem antikoncepciu, lebo som si naplánovala, že by to nemalo byť do leta. Tak sa stále kontrolujem, aby sa to nestalo keď to nečakám...no proste, neviem z toho von. Mám pocit, že už sa zaoberám len týmto. Utekajú mi dni, lebo som stále vo svojom zisťovacom a uisťovacom svete. Najhoršie je, že už ma to aj stresuje, čo sa odráža na mojom zdraví. Neverila by som, že do toho môžem takto spadnúť. Neviete mi prosím poradiť ako vniesť trochu pohody a neriešenia do života? Byť trošku viac flegmatik? Ďakujem
Veronika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Veroniko. Vy nemůžete být větší flegmatik, když váš životní scénář vás vede k neustálé kontrole všeho, co se má a jak a kdy stát. Naplánovala jste si ale ve svých 23 letech, že byste měla mít partnera? :-) Přišlo to nějak samo, bez plánů. Je ve vás nějaká úzkost, která vás vede k tak vysoké míře sebekontroly. Plány jsou zábradlí, kterého se potřebujete držet. Základy budou někde v dětství, zkuste se vnořit vzpomínkami nazpátek a nacházet tam nějaké společné jmenovatele.Sama dobře víte, že naplánovat si život nikdy úplně nemůžeme, jsme vedeni náhodami, někdy i osudem. Až byste se rozhodla, že teď jste již připravena mít dítě, nemusí se to povést okamžitě. I když samozřejmě může. To je vždy otázka. Spíš se zdá, že vás váš životní plán dohání, protože ještě nejste na mateřství úplně vnitřně zralá. A té změny se bojíte dopředu. Zkuste si i sama pro sebe pojmenovat naprosto konkrétně, čeho se to vlastně bojíte :-) Velmi bych vám doporučovala doprovázení s psychologem v rámci individuální terapie, pomůže vám to, uvidíte sama.
Rodič a dítě
2. Náš vztah s manželem se hodně zhoršil, chováním staršího syna, který je pro nás nervové vypětí č. 1. Nemáme hlídací babičky, takže za 10 let jsme byli spolu asi 2 krát na večeři. Teď již bychom mohli nechat kluky sami doma a někam vyrazit, ale nějak to neumíme a taky je tu stavba. Je to o neustálém nestíhání. Nyní na mě kolegyně v práci vyjela (je jí 27). Mě je 43 let. Že je to hrozné, že stavím, vařím, že mám nechat děti manželovi ať se postará. Že pořád s něčím bojuju a pořád něco a někoho pomlouvám, pravda je, že jsem se uzavřela před okolím z důvodu synových problémů s ostatními. Nejlépe bych se cítila na samotě u lesa s vysokým plotem a nemuset s nikým komunikovat. Začala jsem se bát lidí. Nevím, jak z této situace ven. Jak najít spokojenost, klid, jak vylepšit vztah s maželem. Jak na dítě (ale to je samostatná kapitola). Děkuji za odpověď.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Jano. Chodila jste se starším synem po psycholozích, ale se SEBOU ne. Nakládáte na sebe opravdu hodně moc, jste tahoun za všechny a nenecháte manžela, nedáváte mu prostor, aby vám mohl být oporou. Vaše kolegyně na vás určitě nevyjela po zlém, spíš vám chtěla otevřít oči, že jste tu také vy, sama za sebe a sama pro sebe. Myslím, že byste si s manželem měli rozdělit kompetence, on by měl být jasně delegován do mnoha povinností okolo domu, dětí, domácnosti. Jste DVA. Umíte být v partnerství týmový hráč? Zdá se mi, že moc ne, že se ve všem spoléháte hlavně na sebe, ale to je škoda i pro vás dva. Před 12 lety jste si ho brala, určitě jste věděla, proč, tedy, určitě je to schopný člověk s talentem na kdeco. Mohli byste se krásně doplňovat. Začněte v sobě od začátku vašeho vztahu - co vás k sobě táhlo, co vás spojilo, a co máte teď společného. Viděla bych to na párovou terapii, kromě vaší vlastní individuální, abyste rozklíčovali společně s odborníkem, kdy a proč jste se začali rozdělovat, a co vás opět může vrátit více k sobě. Přeji vám v té cestě za sebou hodně štěstí:-)
Rodič a dítě
Dobrý den,
jsem vdaná 12 let. Máme 2 syny, 11 let a 8 let. Stavíme dům, který si necháváme stavět, zadáváme jednotlivá řemesla. Protože pracuji ve stavebnictví, hodně zařizuji já. Problém je, že poslední dobou cítím, že už je toho na mě příliš. Stavba, domácnost, práce, děti. Manžel není kutil, stavění domu byl můj nápad. V bytovce nejsem šťastná a jsem čím dál více protivnější a nespokojenější. Proto stavba je pro mě cesta, pokud bychom do toho nešli, domnívám se, že bychom se rozešli. Pro mě je to splnění snu a manžel se stavbou souhlasil. Starší syn nemá "družnou " povahu a když byl venku s dětmi z okolí, většinou byl problém. Prostě je trochu jiný. Obešla jsem s ním 5 psychologů a poraden, bez výsledku. Respektive, když poslední psycholožka vyslovila že by se mohlo jednat o aspergerům syndrom, který se ale dotazníkem vyvrátil, teprve mi došlo, že nemá smysl hledat diagnozu, tudy pro mě cesta nevede. Je to s ním ale hodně těžké.Od mala se hodně vztekal.Jsem tedy v neustálém zápřahu. - otázka upravena poradcem
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Nejprve přecházím na druhou část vašeho vyprávění.
krize vztahu
Dobrý den,
S přítelem jsme spolu skoro roku a půl, pro oba je to první vztah. Máme se moc rádi, máme toho mnoho společného, bohužel se ale za tu dobu objevilo několik větších krizí, kdy to vypadalo, že spolu už nebudeme, přičemž já to vždy velmi těžce nesla, po poslední promluvě jsem skončila u psycholožky. Vše jsme ale ustáli. Bohužel pro mě byl poslední půlrok náročný, byla jsem ve špatném psychickém stavu, zejména kvůli poslední rozrtržce. Moje špatná životní situace se projevovala i na mém vztahu, na přítele jsem byla popudlivá, byla jsem náladová, často naštvaná. On mě vždy podržel, říkal mi, že to chápe. V květnu se můj stav začal zlepšovat, s tím, co se mezi námi stalo, jsem se srovnala a pocítila jsem, že to začínám být znovu já. Ale najednou jsme se začali hádat, nebylo to nic vážného, spíše o drobnosti, ale bylo to velmi často a mně to dělalo starosti, přítel mi říkal, že se nic neděje a že to zvládneme. Krize přišla před pár dny. Každý jsme odjeli do zahraničí, odtamtud jsme si telefonovali a já jsem na něj byla poslední dva telefonáty ošklivá. Poté přijel ke mně domů a oznámil mi, že se ve vztahu necítí dobře. Následovala dvouhodinová debata, při které se mi ho nedařilo přesvědčit o tom, že máme být spolu, zdálo se mi, že je na mě velmi rozzlobený. Nakonec jeho hněv opadl, začal říkat, že vlastně neví, co chce a já mu navrhla pauzu. Nakonec přistoupil na dvoutýdenní pauzu.Poté na mě byl milý a povídali jsme si. Mně je opět psychicky špatně a děsí mě představa, že na tu pauzu přistoupil jen kvůli mně, protože věděl, jak špatně to nesu. Mám strach, že mi po té pauze řekne, že už se mnou nechce být, hádka byla velmi vážná, říkal mi, že už se k sobě nehodíme. Prostě mám strach, že jsem to zbytečně prodloužila. Moje otázka zní, zda si myslíte, že nám pauza prospěje, jelikož je to už třetí vážná hádka, která směřovala k rozchodu, za ten rok a půl.a také to, jak se k němu mám na prvním setkání po pauze chovat. Bojím se, že začnu zmatkovat. Děkuji
PAUZA
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den. Nepíšete, čeho se vaše vztahová krize konkrétně týkala. Hádky ohledně maličkostí jsou projevem začínající alergie na sebe a problémů v komunikaci. Pauzu byste si měli dát delší, než 2 týdny a hlavně se mezitím vůbec nekontaktujte. Společně s vaší psycholožkou vše proberte, hlavně to, jak se uvolnit, abyste mohla být spontánní. Držím vám palce.
krize vztahu
Dobrý den, je mi 40, manželovi taky, jsme spolu 15 let, před tím 8let chození, máme dvě děti. Měli jsme úžasný vztah, který nám každý záviděl. Po narození 2.dítěte před 10lety začalo postupné odcizování, pomalé a plíživé, to si uvědomuju zpětně, až když to došlo daleko. Zůstala jsem doma a věnovala se jen rodině, manžel vydělával. Časem získal pocit,že když nás živí, může si dělat co chce a já nemám právo podílet se na zábavě, když nepracuju. Občas jsme někam zašli, ale 95% volného času v současné době tráví sám nebo s kolegy. V práci je šťastný,já mám pocit, že mi jeho kamarádi sebrali můj život. Dřív jsme dělali vše spolu, jezdili na výlety s dětmi, trávili příjemný čas doma. Dnes to neexistuje. Já jsem téměř pořád doma, protože máme děti, dům, zvířata,já jsem technická podpora v pozadí. Připadám si jako Popelka a jsem nešťastná. Když mu to říkám, tvrdí, že to neviděl, že nevěděl, proč se odcizujeme, že to tak taky nechce a chce to spravit, ale spravuju to jen já! Cítím se odstrčená
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. Bylo by dobré, kdybyste si oba spolu někdy sedli ke skleničce vína nebo ke kávě, a řekli - nenuceně - co vás k sobě pojilo, a co vás k sobě pojí teď. Co byste spolu zase chtěli začít podnikat. A vy nebuďte pořád doma, choďte ven mezi přátele, obnovte aktivně nějaké své zájmy, ať nejste na manžela tak upoutaná. Čím víc jste doma, tím víc si uvědomujete, co vše se mezi vámi děje, a jak se odcizujete. A měla byste si zase najít práci, to pomáhá. Něco, co vás bude bavit, zároveň to bude ekonomickým přínosem do domácnosti. Budete mít další společenský styk s lidmi a opět se stanete více vyrovnanými. 
ženské přátelství
Dobrý den, prosím o radu. Našla jsem si novou kamarádku - je to kolegyně z práce..cca před 3 měsíci jsme spolu začali chodit více ven..ale pořád ji zvu jenom já...do kina..na pokec..na pivo..na plavání...většinou odepíše, že půjde..je to super holka..je mi s ní dobře a je pro mě vzorem..když se jí na něco zeptám..tak odpovídá..ale sama se mě na nic nikdy moc neptá..otázka "a co ty?" nikdy nepadne..nechci ji otravovat nebo se jí vnucovat..a tak tedy nevím, jak to řešit..přijde mi divné jí to osobně říct..poradíte mi? je pravda, že mi jednou sama od sebe zavolala..chtěla jít plavat..a já zrovna nemohla..ale hned jsme se domluvili na jiný den..že by to byl strach "z odmítnutí" se mi nezdá..děkuji za případnou radu a přeji krásný den :) - otázka upravena poradcem
kamarádka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den. Píšete, že jste si vy našla kamarádku, ne ona vás. Asi bude stačit, když  budete brzdit s vaší iniciativou a počkáte si na tu její :-) Určitě máte víc kamarádek, a ona taky, a rozvrstvit čas na přátelství, partnerské vztahy, rodinu, svou domácnost, atd., to není tak úplně jednoduché. Vy jste se na ni hodně upnula...
nedotažený rozchod
Dobrý den
Se svojí bývalou přítelkyní jsem strávil rok a půl a byl to můj první vážný vztah. Vcházeli jsme dobře, bydlela daleko ale dojížděla na intr a vídali jsme se často, vše bylo perfektní. Poslední půlrok jsme se ale začali hádat a připadalo mi že jsme na sebe občas byli až alergičtí, ale stále jsme se drželi u sebe. Nakonec to ale začalo ničit mě, byl jsem stále s ní, když ne s ní tak jsme si psali a nakonec to dospělo k tomu že když jsem měl jít za ní, udělalo se mi fyzicky špatně, nemohl jsem vstát z postele a myslel jsem jen na to že za ní musím jít, byl jsem uplně bezmocný. Když jsem se s ní rozešel tak mi začala strašně chybět, myšlenky se mi měnily nevěděl jsem co chci. Po pěti měsících jsme se začali bavit a já myslel že to bude lepší, ale není. stejné pocity jsem měl když jsme se dostávali opět blíž k sobě, přesto mi ale chybí a nedokážu si představit vztah s jinou. Nevím zda je to normální, nebo co se mnou je, vlastně jsem se rozešel s holkou bez které skoro nemůžu být.
Filip
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Filipe. Ani spolu, ani bez sebe. To je častý model fungování ve vztahu v uvozovkách. Při myšlence na setkání vám bylo špatně - byli jste rozhádaný pár, ale přesto emočně semknutý pár. Jenže - pauza vám nepomohla, máte v sobě pocitový kolotoč. Jestliže vám nepomohl ani rozchod, tak budete muset přijmout fakt, že již nejste spolu. Buďte nějakou dobu sám a zkuste si udělat "odvykačku". Může se stát, že další vztah potkáte později, hned určitě ne, ale nebojte se o sebe, čas je spolehlivý. Určitě na ni však celý život nezapomenete, uchovejte si ji v sobě jako trvalou vzpomínku na první lásku...
žárlivost
Ještě doplnění k předchozímu textu. Rád bych jen zmínil, že tento popsaný extrém trvá tak tři měsíce, asi od chvíle, kdy jsme začali řešit svatbu, možná je to shoda náhod. Bojím se také jestli se u ní neprojevuje nějaká duševní nemoc. Nejde tady jen o žárlivost, v podstatě kromě mě, mé rodiny a své již dospělé dcery nikoho nemá, je sirotek, část dětství byla v dětském domově, část dokonce v diagnostickém ústavu. Nemá ani kam jít, je v insolvenci, nemá prostředky si zajistit vlastní bydlení. Nic jsem jí neudělal, ty její výbuch přišli téměř ze dne na den. Nemá ani jiného partnera, je to naprosto sebedestruktivní chování. Současně je i nebezpečná, když jí požádám ať odejde z bytu, nemá zde ani bydliště, odmítá, má sklony rozbíjet věci a hrozí sebepoškozováním. Stále ji miluji, ale pokud se bojím chodit domů, tak nevím co dělat. Je to silně stresové, city a pocit odpovědnosti za partnerku na jedné straně a na druhé stres a strach, co se bude zase dít..
Vratislav
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hmm, tak to je na pováženou. Rozhodně byste měl doprovodit přítelkyni k odborníkovi - psychologovi. Ona si potřebuje projít svým vlastním životem od dětství, aby si vyčistila rány, kterými prošla. Je v nějakém dlouhodobém stresu, má za sebou různá traumata. Svatbu bych zatím odklonila na nějaký pozdější termín. ..
žárlivost
Dobrý den, mám žárlivou přítelkyni, jsme spolu 10 let, já jsem člověk přizpůsobivý a snažím se chovat transparentně abych žárlivým scénám předcházel, nemám co skrývat. Celá léta jsme to celkem zvládali, pár velkých výbuchů žárlivosti do roka, ale vztah jinak dobrý, společné zájmy, postoje, názory atd. Plánujeme i svatbu, ale...V posledních měsících se něco změnilo bez zjevného důvodu, žárlivost přítelkyně nabývá na intenzitě, je hrubá, agresivní a násilnická, vždy byla trochu víc temperamentní, ale toto je moc. Nedal jsem jí žádnou záminku, stačí jí drobnosti, jako pozvání kolegů na pivo, přátelé na fb. Pátrá mi v mobilu, do mailu se mi dostala, kde našla nějaké historické,ale nemilostné maily s kamarádkou z mládí. Stáhla si je a neustále pročítá a pak řádí. Její rozpoložení je tak špatné,že se často už nekontroluje, napadá mě, ničí věci, ale opustit mě odmítá. Mám ze života peklo a u toho dvě své dospívající děti z předchozího vztahu. Bojím se o její duševní zdraví i o sebe. Co dělat?
Vratislav
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Vratislave, čeká na mne ještě vaše pokračování, tak zatím jen první reakce. Pokud je vše tak, jak popisujete, pak přítelkynina žárlivost vysoce překračuje hranice normality...S takto žárlivým partnerem se žít v klidu nedá. Ale nevím, jakým způsobem vy prezentujete své odchody z domova. Jste spolu 10 let, máte společné zájmy, plánujete svatbu. To znamená, že určitě váš vztah pevné základy má. Ale žárlivost v popsané míře je vždy velký zádrhel, a může se stále stupňovat. Vztah je o vzájemnosti, ale i o individuální svobodě a důvěře. Tím mám na mysli rovnocenný vyvážený vztah. Dr. Plzák vždy říkal, že kontraindikací pro harmonický vztah je alkoholismus a patologická žárlivost u jednoho z partnerů, a měl pravdu...
partnerský trojúhelník
Dobrý den paní doktorko, jsem ženatý 19 let a mám dvě děti 19 a 12 let. Před šesti lety jsem poznal jednu ženu s kterou jsme se stýkali a bylo nám dobře. Po čase se to ale prohloubilo do milostného vztahu a dokonce do velké zamilovanosti. s kterou si teď nevím rady. Myslel jsem si, že je to jen ta chvilková zamilovanost, která přejde, ale je to čím dál silnější a dokonce uvažuji, že opustím rodinu, jelikož veškeré city k mé ženě jsou přesunuty k ženě kterou nyní mám ve svém srdci. Ona je vdaná a má dvě děti 15 a 11 let. Na přelomu roku to vše prasklo. Manžel od mé milenky odešel z domu a já jsem byl na tři dny také mimo domov. Po té mi žena řekla, že je na všechno ochotná zapomenout, ža se mám vrátit domů. vrátil jsem se s tím, že si to musím srovnat ve své hlavě. Cca po měsíci se vrátil domů i muž milenky. Ted obě rodiny žijeme jako na hromádce a spíše jako rodičové než jako partneři. Oby si přejeme být spolu, ale bojíme se opustit děti. Moc se tím oba trápíme. Prosím poraďte. Děkuji
Milan
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milane, dobrý den. Tak to již není zamilovanost, ale láska. Vaše žena i manžel přítelkyně bojují o společný život, zalarmovalo je to, ale nyní je to asi marný boj na obou stranách , jestliže vy dva  tak  silně stále cítíte, že k sobě patříte. Dala bych pauzu na možnost rozhodnutí se, jak se bude váš partnerský život odvíjet dál. Pauza na minimálně 1/4 roku s odděleným bydlením a srozumitelným vysvětlením dětem, proč teď odcházíte na nějakou dobu mimo domov.
hledání sebe sama
Dobrý den, prosím Vás o radu. Před lety jsem chodila s mužem, byli jsme mladí, nicméně on byl ženatý s dítětem. Nejdřív sliboval, že se rozvede, pak zase, že se musí o manželku postarat, že vítězí rozum nad citem … blabla…. Nakonec jsme se rozešli s tím, že já se o sebe dokážu postarat. (Stejně se po pár letech rozvedl, prý se má super…) Tehdy jsem byla zničená, odstěhovala jsem se. Časem jsem se vdala, je to spíš rozumový vztah, s manželem se máme rádi, ale rozhodně to není taková vášeň. Doma jsem tahounem spíše já. Po nástupu do práce, jsem se vypracovala z neznámé admin. v podatelně na odborné místo, dodělala jsem si VŠ, práce mě bavila, měla jsem pár nápadů, které byly ve prospěch společnosti. Nedávno šel vedoucí do penze, na jeho místo jsme byly 2 kandidátky. Pozici získala ta druhá. Tenkrát mě šéf řekl, o Tebe se nebojím, ty se neztratíš… co to je?? Mezitím proběhly nějaké změny ve vedení. Novému vedení šéfka prezentuje moje nápady. Chtěla jsem to přijmout a být řadová podřízená, nejde to. Po prázdninách nastupuji jinam, do menší firmy. Opět zlomená odcházím. Jsem nějaká prokletá nebo co. Můžete mě prosím poradit, kde je chyba. Děkuji Monika
Monika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Moniko. Nejste prokletá :-) Některé věci se nám v životě nepodaří podle našich představ a nemá smysl to přikládat  osudu. Odešla jste ze vztahu a našla jste nového partnera, později manžela. Máte se rádi, a nevadí, že tam není taková vášeň. Ta v žádném dlouhodobém vztahu nevydrží napořád. Stabilita a láska, to jsou podle mne ty nejdůležitější hodnoty, jaké můžeme získat. Co se týče práce - udělala jste dobře, že jste si našla novou firmu, budete poučenější z toho, co komu předávat za informace. Vždy byste měla prezentovat své schopnosti a iniciativu sama za sebe a nenechávat na sobě parazitovat druhé. Moc mě nebaví různá pořekadla, která mi přijdou jako klišé, ale ve vašem případě se jednoho dopustím :-) "Co tě nezabije, to tě posílí"
bývalí partneři
Dobrý den, poznala jsem muže, už je tomu nějáký pátek, měl dlouhletý vztah. Rozhodl se že od partnerky odejde, což také udělal. Ale jeho bývalá mu neustále něco vyčítá. že jí zkazil život, že celé roky čekala na svatbu a dítě a on nic neudělal a že zůstane navždy sama. Můj partner to nedokáže unést a má výčitky svědomí. Poradíte nám co dělat protože to trápí nás všechny a já bych tomu ráda pomohla.Ona neví nic o mě a on se jí to bojí říct, že by to nemusela unést a mohla by si něco udělat. Pokud padne jen malá zmínka o jiné ženě ona vyšiluje a dělá scény. Partner už dávno bydlí u mě, ale vidím, že ho to trápí a neumí to pustit. Doporučila jsem psychologa,ale nevím jestli by jen tohle stačilo.
Děkuji za odpověď.
Anet
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Anet. Jeho ex partnerka používá zbraně citového vydírání, při přítelových pocitech viny za odchod je pak jasné, že se jedná o úderné zbraně. On je v pasti, ale musí si to vyřešit on- tj., sdělit, že má nový partnerský vztah. Ona to nakonec unese, žádné strachy. Měl by si s ní sjednat schůzku, vše jí na férovku říct. Ona si dělá stále naděje, a já jí rozumím, když neví, jaká je situace. Ale váš partner se musí postavit k situaci čelem.Jinak, ano, partner by psychologa na individuální psychoterapii potřeboval - zdá se mi...
problematické vztahy s rodiči
Dobrý den, 1 rok bydlím společně s 21letou dcerou v bytě mojí maminky. Nic jiného mi nezbylo. Mamka bývala vždy veselá energická žena. Po několika letech jsem začala mít vztah, který si užívám. Dcera také někoho potkala. Vím, že mojí mamince by vyhovovalo, kdyby nás měla doma. S maminkou trávím společné večery a s přítelem společné víkendy. Z jejího chování jsem vycítila, že se jí to nelíbí. Občas je z ní zahořklá ženská, která sedí jen u televize. V nás vzbuzuje pocity viny, vždy si něco najde. Maminka byla miliónová, moc mi pomohla a tak jsem jak v mlýnských kamenech. S přítelem mám pocit, že žiju život 42letý ženy a s maminkou bohužel žiju život 65letý. Někdy zůstanu o víkendu doma, aby věděla, že chci být i s ní. Maminka je rozvedená, s mým tátou si zažila svoje a tak chápu, že už plnohodnotný vztah nechtěla a udržuje již 20 let vztah se ženatým mužem. Já jsem také rozvedená, ale rozvedla jsem se v klidu. Byla bych velmi vděčná za radu na klidné soužití. Děkuji Michaela

Michaela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Michaelo, dobrý den.Máte právo na svůj život, vaše maminka je mladá - 65 let, má partnerský vztah, byť neperspektivní. Neměla byste se cítit být povinována tím, že i svůj vlastní soukromý čas trávíte s ní. Ona má svůj život, vy máte svůj život, vaše dcera má svůj život. Jste mamince za mnoho věcí vděčná, ale ona vám jistě také. Jste dvě dospělé ženy, které si žijí to své. Nevím, jestli by pro vás nebylo lepší, kdybyste se odstěhovala. Ale i když zůstanete žít spolu, myslete na sebe a nenechte tlačit mezi dva mlýnské kameny. Vysvětlete si to spolu, mám pocit, že jste trochu citově vydírána. Potřebujete pro sebe jasnou, zřetelnou, asertivní komunikaci o svých potřebách...
rozchody
Dobrý den, paní Douchova,

Chtěla bych Vás prosit o radu. Po 18 letech se se mnou rozešel partner (1dítě) a krátce po rozchodu se zamiloval do naší společné kamarádky. Už to, že po tak dlouhé době přijít o milovanou osobu je neskutečně těžké, ale nyni je tam ještě i ta další bolestná rána. Trávili jsme společně s celou velkou partou spousty času. Nyní vůbec nevim jak se k tomu postavit, je pro mě bolestná pouhá představa, že bych měla i nadále trávit společně čas, na druhou stranu nechci přijít o přátele ( jiné nemám). Děkuji
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Nejsem si jista, zda se váš partner zamiloval do do vaší společné kamarádky až po rozchodu. Možná tam již vzájemná zamilovanost byla a rozchod byl jejím důsledkem, ale samozřejmě vám to nezveřejnil. Ano, máte dvojnásobnou, respektive trojnásobnou ztrátu. K partnerským rozchodům patří mnoho věcí - dítě, původní rodiny, společní přátelé. Jak společné přátele rozdělit, je vždy těžké. Ale snad někdo z té party patří i k vám, jako kamarád/ka. Až se vzpamatujete z rozchodu, můžete se opět začít zúčastňovat společných setkání. S partnerem se jistě scházíte dál - provozně a ohledně vašeho dítěte a jeho kontaktů s ním. O přátele přijít nemůžete, ale měla byste ex partnera požádat, aby do party nechodil, dokud se s tím vším vy nesrovnáte emočně. Své zázemí přátel potřebujete. Hodně sil vám přeji.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den.Nedokážu odejít z manželství které trvá 24let.S manželem jsem vlastně nikdy nebyla štastná vždy věděl a ví že mu neustále budu odpouštět.Starší syn který stále bydlí s námi s otcem nemluví už 3 měsíce a mladší je od malička nemocný tak že se nikdy neosamostní.Oba mě ale nabádají at se s otcem už rozvedu protože vidí že se trápím.Vlastně tady ani nezastává funkci otce a ani nikdy nezastával...dělám mámu i tátu.O víkendech si manžel jezdí vydělávat peníze pro sebe,přes týden když příjde v 18h s práce nají se a mizí za kamarádem.Musím napsat že mě je 41let manželovi 45let a synům 21a 15let.Když sním chci o něčem mluvit svěřit se neustále říká to už sem slyšel.Tet sem řešila pro mě dost důležité věci ohledně postižení syna řešila se věc dlouhodobě to už na mě křičel že to nechce poslouchat.Sem sama citím se sama na mě leží vše a vše také řeším sama,a nemám se o koho opřít.Když mu kluci vynadaj co si o něm myslí řekne mi manžel že děti ovlinuji a poštvávám je proti němu.Jak odejít
Smutna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Smutna, dobrý den. Život máme jen jeden. S manželem jste se brali pozoruhodně brzy, bylo vám 17 let, přitom syn se narodil až ve vašich 20 letech. Nějak hodně jste spěchali a vy jste ještě musela být zplnoletňována. Na vašem místě bych se rozvedla rozhodně. Jste na všechno sama, on je vlastně zátěž navíc. S mladším synem to nemáte jednoduché. Pokud se rozvedete, budete mít šanci na začátek dalšího partnerského života. Moc vám v tom fandím :-)
nejistota ve vztahu
část 2.
Nakonec jsme věc řešili tak, že se rozejdeme, protože mi neustále jen lže a ubližuje. 4 dny jsme byly bez sebe a já si uvědomila, že ho ztratit nechci, on také. Dohoda zněla, že se rozstěhujeme a zkusíme jít na vše pomaleji. Příteli je 27 a nikdy nežil sám. Že zkusíme náš vztah vzít od začátku, přes randění.
Problém je teď takový, že už mu nemůžu věřit. Vždy přijdu na nějakou lež, kterou mi však vysvětli, že jí řekl jen proto, aby mi neublížil, nebo mi nepřitěžoval, Říká, že už si s nikým nepíše, že mu na mě strašně záleží, pravidelně mi volá a píše. Podvádět fyzicky jsem si jistá, že to nedělá, ale čím si nejsem jistá je to, že mi nelže. Občas se vždy shodou náhod jeho lež provalí. Nechci o něj přijít, ale mám pocit, že si v něm důvěru již nevybuduji. Je řešením rozchod, i když kromě tady té věci nám vše klape? Mám pocit, že vztah už zabíjím jen tím, jak jsem podezřívavá. Co dál? Děkuji Marie
Marie8
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha, ale nevím, v čem všem vám lže, Marie. Má to společného jmenovatele? Týká se to jeho kontaktů se ženami, trávení volného volného času mimo vás dva, nebo i něčeho dalšího? Je důležité, abyste našla společného jmenovatele toho, v čem se radši utíká ke lžím. Když to najdete, můžete se zamýšlet nad tím, proč to dělá. Bojí se vás?  Vaší kontroly? Lhal už v dětství a mládí? A v čem? Neboli - má to naučené jako něco, co mu nebude komplikovat život? Spousta otázek, které spolu někdy na rande v klidu můžete probírat. Ale v pohodě, ne konfrontačně. To rozstěhování byl rozumný nápad :-)
nejistota ve vztahu
Dobrý den,
potřebovala bych poradit. Jsme s partnerem něco přes půl roku. Ze začátku byl vztah pohodový, po dvou měsících jsme se k sobě nastěhovali. Byli nějaké problémy, ale ty jsme vyřešili. Co mě trápí a nejsem s tím schopná se smířit je to, že mi přítel dost často lže a to v maličkostech. Ze začátku jsem to nějak ignorovala, jelikož má také krátkou paměť a věděla jsem, že chce pouze působit lepší než je. Situaci jsem začala vnímat jinak až v době, kdy jsem přišla na to, že si píše s různýma slečnami a kolegyněmi z práce. Oslovuje je kotě, zlato, posílají si pusinky. Domlouvali si i schůzky. Ke schůzce nikdy nedošlo o všem jsme si s přítelem promluvili a řekl, že neví, proč to dělá, ve vztahu se mnou mu prý nic nechybí. Je šťastný. Psaní bere pouze jako zvedání si ega a odhánění špatných myšlenek a zabití času. Samozřejmě ví, že mě to trápí a řekl, že to již dělat nebude. Tak se nestalo a podobný rozhovor a scénář se opakoval. č.1
Marie88
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marie88. Jdu na další část, ale na začátek mě napadá, jak jste se asi seznámili vy dva, jak vás balil on?...Byla jste samé kotě a zlato? A dnes, po půl roce, vnímáte jej jako zakomplexovaného, který si musí zvyšovat své mužské ego? Zamyslete se nad tím.
děti partnerů
DOBRY DEN,ZIJEM SE STARSIM PARTNERE UZ NIEKOLKO ROKOM.PARTNER JE O HODNE STARSI AKO JA ALE KLAPE NAM TO.Jirka,muj muz,ma dospelu dceru,Moniku.Vedela som uz od zaciatku vstahu ,ze ma dieta ,v te dobe ked sme sa dali dohromady uz bola dospela a JIrka s jeji mamou nebil uz 4 roky. Ze zaciatku k nam Monika jezdila na navstevi aj ze svojim pPriatelom,s ktorym neskor aj otehotnela.Mala som za to ,ze budu spolu ,zit v LIberci,gde sa s mamou odstahovali po roschodu s s mojim Jirkom. S tym ze sa budeme nadalej navstevovat,Neskor ked Monika porodila,tak bydlela u svojej matky,ale kedze,mam od nej pozadovala aby sa sapajala do domacich praci a neskor ked bude mala starsia aby nastupila do praca a prispievala na domacnost sa Monika pobalila a od matky odysla.Ze samotnej jej bude lip.Pretoze mladej dame sa udajne nelibilo ze sa jej vlastni mama od nej neco vyzadovala.Monika zistila ze bydlet sama s miminem na krku neni zase az tak lachke,otec jejiho dotete ju nechal pretoze dieta nechcel,co jej oznamil na zaciatku ich vstahu a tvrdil o ni ze udajne v dobe ked mali problemi ve vstahu,vynechala antikoncepci dufala ze otehotni a ditetem si ho udrzi. KEd Monika zistila ,ze to sma nezvladne,myslim peci o domacnost a male dite,sama.Tak sa nastahovala k nam ,teda lepsie napisane k tatinkovi.NIc se nedelo,je to jeho dcera a navzdy nou zostane,ja som proti tomi nic nemala precoo aj,bola som rada ze je u na,aspon som si s kym mala popovydat a mala aspon ozivila nase zivoty.Podotykam ze proti Monike nic nemam ani som proti nej nigdy nebrojila,ale zacala vyvadet.Furt na mne donasela Jirkovi,vymyslala si na mna veci ktore by som ja nigdy neudelala,napriklad ze som mala hodne chlastat ked nebol doma ale v praci,ze veci ktore mu zmizli som mala ukradnut ja pritom sa po case zistilo ze ich vtzala ona.Popritom udajne ked bola dite odnasela veci z baraku a kupovla si za ne kaamarady.Furt sa jej nieco nepaci,na nieco si neustale stazuje,popritom doma neudela nic,neuklidi a navari jen jen ked sa jej to hodi tak jednou za mesiac.Neprispeje na domacnost ani korunou ani na inkaso a ani na stravu.JIdlo kupi ,ale jeno obcas tak ak za mesiac kupi neco za 500 tak je to moc a ete vycita ze to kupila....nechapem ju ved ked mi nakupime aj ona s toho ma....ja varim minimalne 4 krat do tyzdna a pokazde sa naji a aj mala. DObre ze zacatku som jej chtela pomoct bolo mi jej luto,bola sama na diet.Ale potom ked mala moznost nastupit do dobre platej prace a malu by som jej pohlidala,za to by som nic nechtela takk,jela n smenu jen jednou za cas ked sa jej chtelo.TAgze co delam spatne mala by som ja nejak zmenit prisstup aby sa ona chovala lip...predsa ja za nu porad uklidzim,varim a mam s toho sj ona ...ja prispievam na domacnost oa nie a ked ma peniaze tak minie napriklad kupila si auto,novy telefon obrovsku televizi,,furt nejake znackove oblecenie e to nehovorimkolikrat som jej pohidala malu ked chcela ist von,po kzde je to stejne ja idme vonku je na chvili pohlidaaal by si mi malu,nechcem aby nastydla vonku je hnustne.ody odpoledne a pritaihne rani ve 4.00.co mam delat aby so jeji chovani ke mne zmenilo je chyba ve mne ,,,comam delat inak...dakujem za radu
.
mirka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, mirka. Domnívám se, že pokud jste ji přijali do vaší  domácnosti, je tu prioritně její otec Jirka, který jí by měl dát jasná pravidla. Nastěhovala se do vašeho domova, ať již byt patří komukoliv z vás dvou, a pokud tam chce s dcerou žít, musí jednoznačně dodržovat to, na čem se vy s Jirkou dohodnete. Nemá-li tolik financí, aby výrazněji přispívala na provoz domácnosti, musí se o to víc podílet na péči o domácnost - úklid, vaření, atd.Tato pravidla ale musí jasně stanovit její otec, vás třeba příliš respektovat nebude. Nastěhovala se k tátovi, ale nemůže tam fungovat jako malé dítě, které nic nedělá. Asi je problematická a komplikovaná osobnost, už v dětství si musela kupovat kamarády ukradenými věcmi z jejich domácnosti, je možná citově deprivovaná, ale nikdy se evidentně nenaučila být samostatná, soběstačná a sama za sebe. Jenže je z ní matka, to už je další rovina v jejím životě, a samostatnosti a zodpovědnosti se naučit musí. Vy nikde chYbu dle vašeho popisu neděláte, jen nevím, jak se v řešení problematické situace angažuje Jirka. Zdá se mi, jako by to nechával na vás. Ale to nejde...
stres
Dobrý den potřebovala bych pomoct můj brácha pořád něco vyvádí a dluží někomu peníze. Každou chvíli se u nás někdo ukáže, že jim dluží peníze.Táta je z toho na nervy vždycky na ně řve že zavolá policii,že ho nikdo nebude vydírat.Brácha tvrdí že jim žádné peníze nedluží.Ale já už nevím co dělat jsem z toho na prášky je 14 let bráchovi 19.Už nevím co mám dělat. Trvá už to dobrý 3 roky a stále to je pořád dokola. A všechno se to děje od doby když nám umřel nejlepší kamarád .Děkuji jestli mi odpovíte a poradíte co dělat
Natka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ahoj Natko, je ti 14? A tři roky jsi přítomná neustálým dohadům a problémům, které jsou těžko řešitelné? Nerozumím tomu, jakou souvislost s bráchovými dluhy má smrt vašeho společného nejlepšího přítele. Ale fakt se v tom nevyznám a poradit ti nedokážu.Chtělo by to vše probrat více s psychologem, viděla bych to na rodinnou terapii, najdi si na internetu, co to obnáší. Ty tam jsi asi ta nejcitlivější a vše tě zasahuje citově nejvíc. Nezmiňuješ se o mamince. Natko, existují dětské krizové linky, zkus se svěřit a poradit zatím do telefonu s pracovníkem dětské linky bezpečí.
ženské přátelství
Dodnes neví, že jsme měli úmrtí v rodině. Nemohla jsem za ní přijít a říct jí o tom. Pomohl mi přítel se s tím vyrovnat, což ona vůbec neví a nepochopila by, proč zrovna on. Když mám od něj něco pěkného, obdivuje to, ale jinak ho nemůže absolutně vystát. Že má problémy doma a v práci, dobře, tomu třeba nezabráníte, ale co vážně nechápu, proč dělá všude scény a způsobuje si další problémy. V restauraci si objedná jídlo, které nesní, v kavárně nedopije kávu a rozvrtá zákusek, dělá scény na úřadech i v nemocnici. Co si o ní kdo myslí, je jí absolutně fuk. Krátce před 30 mi psala, že spáchá sebevraždu. Neudělala to, ale místo toho odjela někam na týden a nikdo dodnes neví, kde vlastně byla a co tam dělala. Každému káže o zodpovědnosti, ale měla by se v první řadě zaměřit sama na sebe. Nejeden člověk ji už odkázal k psychologovi a psychiatrovi. Už nad ní lámu hůl a nevím, jestli to s n í ukončit nadobro nebo ne. Děkuji za radu.
Lada 2.část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Nadobro ne, asi máte za sebou dlouhou kamarádskou historii, ale jí se teď nedaří a potřebuje mít neustálou pozornost, je v tom sobecky egocentrická, ale pokud taková dřív nebývala, pak se to určitě v budoucnu změní. Zatím bych ale asi kontakty s ní limitovala, respektive omezila. Je taková, jaká je, protože je vlastně zoufalá. Nicméně, není to vyrovnaný přátelský vztah, vy jí terapeutku dělat opravdu nemůžete. Pokud jí ale budete doporučovat psychologa, šprajcne se a obrátí se to proti vám. Měla by si na to přijít sama, že potřebuje psychoterapii.
ženské přátelství
Dobrý den, jedna moje kamarádka začala mít jakousi averzi k mému příteli. Řekla mi, že není celý můj život a že nechápe, proč o něm pořád mluvím. Chtěla jsem jí říct, že celý její život zase není jen o kritizování a problémech doma a v práci, ale to nemá cenu. Je, jako vyměněná. Vždycky jsem se spolu bavili o čemkoliv, svěřovali jsme se navzájem, ale teď je to samé Já a moje problémy. Nikdo jiný nemá problémy, jen ona. chci se jí z něčím svěřit a ona mi řekne: Já vůbec nemám náladu to s tebou řešit! Tak se raději svěřím kamarádovi a ona vůbec nechápe, proč zrovna jemu. Všechny moje kamarádky a kamarádi jí vadí a přitom nikoho z nich vůbec nezná. Když jsem se chystala s klukem na rande, nikdy neřekla, jako správná kamarádka " Tak a´t vám to spolu vyjde."Naopak vždy řekla, že to nevyjde. Odsoudila toho kluka, aniž by ho znala a aniž bych ho poznala i já. Vůbec nerozlišuje, co je problém a co ne. Babička s Alzheimerem není problém, ale, že jí v práci nadávají sprostě je.
- otázka upravena poradcem
Lada
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lado, čeká na mne vaše pokračování, ale z mé strany jen na začátek první dojmy - vaše kamarádka na vás žárlí, srovnává se s vámi a jí se v životě tolik nedaří. Asi už to není tak dobrá kamarádka, jak bývala, víc se zabývá prostě sebou a plno věcí vám nepřeje, ostatní odstrč, jako např. babičkus Alzheimerem. Jdu na druhou část.
bývalí partneři
Vážená paní Douchová,
prosím o radu: s přítelem jsme spolu přes dva roky, mě však celou tu dobu tu a tam pronásledují myšlenky na jeho bývalou.
Rozchod iniciovala ona, zároveň s ním ale udržovala kontakt, nechala si v jeho bytě uskladněné nějaké své věci, ještě rok poté, co se odstěhovala, bylo její jméno na poštovní schránce...
Trvalo dlouho, než jsem se s přítelem odhodlala na toto téma mluvit. Prosila jsem ho, aby s ní omezil kontakt, v čemž mi vyšel vstříc, mě to však neuklidnilo tak, jak jsem doufala. Stále mám dojem, že jeho bývalá tvoří součást našich všedních dní. Poslední dobou mi nedělá dobře ani vědomí, že s partnerovou bývalou přítelkyní udržuje kontakt jeho matka. Ani fakt, že v jeho bytě, který teď sdílíme, jsou suvenýry, pohlednice a upomínky z cest, které podnikli oni dva spolu.
Nevím, zda začít docházet k psychologovi, nebo tomu dát ještě čas a počkat, jestli ten nepříjemný pocit neodezní.
Děkuji za radu a přeji hezký den.
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Katko. Je to váš problém, partner to asi neřeší a zdaleka nevnímá tak, jako vy. Máte pocit, že přítel má všechny věci z cest doma jako resentiment a proto, aby na ni nikdy nezapomněl, a na jejich společné prožitky? Já nevím, ale pochybuji. Spíš to vnímá jako irelevantní. Jinou věcí je, že má v jeho bytě stále uskladněné věci - rozumím tomu, že to vás štve, a znejisťuje. Ex přítelkyně se setkává s přítelovou matkou, neměli byste někdy udělat společné setkání ( vy s přítelem a ona ), z něhož by vyplynulo v průběhu večera i to, jestli jí na těch věcech záleží a chce si je vzít nazpět, nebo nikoliv? Nekonfrontačně, nežárlivě, na pohodu. Ona v jeho životě byla, nyní jste v jeho životě vy. Máte nejspíš pocit, že ačkoliv je to ona, která se s ním rozešla, že ho nechce úplně pustit a má takto označkované své případné potenciální teritorium. Je možné, že na vás žárlí. A vy na ni, takže by bylo docela užitečné, kdybyste se prostě potkali společně :-)
krize vztahu
Dobrý den,
nikdy jsem nečekal že bych psal do poradny ale je pravda, že bych potřeboval poradit.
Před 1,5 rokem jsme se dali dohromady s přítelkyní. U mě to byla láska na první pohled kdy jsem vstoupil k nim do klubovny. Po nějaké chvilce jsme se dali dohromady. ona má ale za sebou špatné manželství a již v té době trpěla depresemi. Mě se ze začátku podařilo je zmírnit, ale po půl roce jsme začali řešit problémy, které by jinak byly zanedbatelné i co se týče sexu. Přítelkyně je hodně společenská a energetická. Má 7letou holčičku a mě na nich záleží víc než sobě a neuvěřitelně ji miluji. Podle toho co říká, se v ní vytratila ta láska, ale že je mezi námi něco víc než to a nejde to říct pořádně slovy ale činy. V průběhu toho roku jsem udělal pár kotrmelců jako je žárlivost a řekli jsme se že se rozejdeme a zkusíme to od začátku ale bydlíme spolu. Bohužel se přítelkyně neodprostila od minulého roku a teď trpí depresemi a domluvili jsme se, že e na chvíli odstěhuji. Nevím ale co mám dělat.
Pauza ve vztahu
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den. Jen, jestli vám budu umět poradit, mám tam hodně neznámých, kromě toho, že to pro vás byla láska na 1. pohled, přítelkyně trpěla v manželství depresemi, má 7 letou dceru, jste spolu 1,5 roku, vy ji neuvěřitelně stále milujete. Ale nevím, proč přítelkyně prožívá krizi ve vztahu k vám, to mi schází jako kamínek do mozaiky. Cítí mezi vámi silnější vazbu, ale vytratila se jí láska. Je otázka, zda se vytratila zamilovanost a prvotní touha, která pak při dennodenním životě přechází do fáze lásky, pokud se oba umíte o svůj vztah vzájemně starat. Ale zamilovanost je vzácné koření, které většinou později cítíme jen někdy, při ojedinělých příležitostech.Vaše kotrmelce - žárlivost např., to může vztahem zacloumat a mluví to o vaší menší sebejistotě a závislosti na vztahu k ní. Po dobu pauzy byste měli být rozstěhovaní, měla by být oboustranně dohodnutá doba pauzy, a hlavně také její cíl. Ona je unavená, opět spadla do subdepresí, potřebuje si odpočinout, aby v sobě opět našla to, co jí váš vztah dal, a dává. Dejte si 2 měsíce bez sebe, bez řešení vztahu. Prospěje vám to oběma.
rozvod a děti
Doporučuji knížku Zlodějka mýho táty Petry Hůlové. Je to sice beletrie a "fikce", ale úvahy kluků, kterým se rozešli rodiče, jsou tam popsané dokonale. - otázka upravena poradcem
Pro Petru
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den. Děkuji vám a Petře promptně přeposílám :-)
vztah na dálku
Dobry den,je mi 21 let. a potrebuju pomoc tak se obracim na vas . vsechno to zaclo v roce 2014 jako kamaradi a od 26.9.2015 v 23:26 a nekolik secund vztah kterej trval sice 5 a pul mesice ale byly jsme spolu 24/7 bylo nam 16 a 18 kdyz jsme sopolu zacinaly prytelkine je od dva roky starsi milovaly jsme se vic nez cokoli na svete ani jeden nemohl bez toho druhyho dejcht kazda setinka sni sem sni travil jako by to mnela bejt aji moje posledni potom se nam stala takova vec ze jsem musel odletet ze zemne kde jsme spolu zily s kanady do cech a to neni jen tak kousek postupem casu jsme spolu byly po tom internetu 3 a pul roku a stoho 2 a pul roku sme si volaly a vsechno drzeli ale po tom poslednim roce jsi mezi tim prytelkine nasla jinyho kluka protoze jsi myslela ze uz se ji nikdy nevratim ale po tech 3 a pul roku jsem se uz konecne vratil spatky v cesku jsem nikomu prez ty 3 a pul roku nedal ani pusu ani sem se z nikym nevyspal protoze miluju jenom ji a nikdy se to nezmeni co mam delat ? :\
Richard
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Richarde. Bylo to pro ni příliš dlouhé období bez fyzické blízkosti, pokud láska nedostává vše, co v tomto věku potřebuje, tak strádá. Vy víte vše na sekundu přesně, je otázkou, jestli vaše přítelkyně to ví také tak. Zdá se mi, že jste byl na ní více citově závislý, byl jste tím, který miloval víc. Ale ta vzdálenost, a 2,5 roku, to je hodně dlouhá doba. Pokud jsem to pochopila dobře, nepřiletěla v mezidobí ani ona za vámi, ani vy za ní. Změní se to, že nikdy nebudete milovat nikoho jiného, než ji. To je příliš nadnesené, ale je to váš autentický pocit. S rozchodem se budete nějakou dobu prodírat bolestmi a smutkem, ale až to přijmete, budete moct jít dál.Je to první láska, a ta v nás zůstává na celý život. Nikdy na ni nezapomenete, ale přeji vám v budoucnu, aby vás hřála na srdci, že jste ji mohl prožít. Ale váš život se bude ubírat dál, nebojte.
krize vztahu
Dobrý den paní doktorko,
mám snad poněkud nestandartní problém. S přítelem máme za sebou devítiletý, krásný vztah. Nikdy jsme spolu nebydleli, z rodinných důvodů. Přítel má rodinu a já syna z manželství. Všechno bylo pěkné až asi do podzimku. Cítil jsem jisté odcizení a ne předešlou vřelost. Teď mi přítel řekl, že po poradě s psychologem už mě nemiluje a má mě rád pouze jako kamaráda. Dohodli jsme se že si dáme pauzu ve vztahu a pak se uvidí. Chtěl bych tomu porozumět. Bylo to po těch letech nezbytné? A můžu ještě doufat? Moc mi na našem vztahu záleží moje láska je stejná a trápím se. Děkuji
Josef
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Josefe. Přemýšlela bych nad tím, proč váš přítel začal chodit k psychologovi a je jeho názory ovlivnitelný. Nejspíš prochází nějakou vztahovou krizí mezi vámi dvěma, nebo nějakým dilema mezi vámi a rodinou, nebo v tom také může být někdo třetí. Ale - na pauze jste se dohodli, to znamená, že jste o sobě mluvili a předpokládala bych, že tam mohlo být i nějaké vzájemné porozumění. Může tam být také vyhoření vztahu na straně přítele. Josefe, já nevím, mohu se jen dohadovat. Teď je na vás, abyste si na novou situaci zvyknul, zatím je vyhlášená jako dočasná, takže neházejte flintu do žita. Ale zkuste se od přítele emočně odpojit, i když je to těžké - zvlášť, když se vám odcizuje a ztrácí z mileneckého vztahu. O to s větší silou vám schází a uvědomujete si lásku k němu. Ale tu pauzu přijměte. Jen si musíte dát jasný časový horizont, do kdy má být. Mezi tím - žádné kontakty.
problémy v sexu
Dobrý den,
je mi 23 a se svým partnerem jsem šestým rokem. Je to můj první. Začátek vztahu byl naprosto úžasný. Dny plné sexu, objímání apod. Dneska už tomu tak není. Chuť na sex mám převážně já a už mě nebaví být stále ta iniciativní a požadovat to po něm. Když se spolu o tom bavíme, říká mi jak mě miluje a že se bude více snažit, ale snahu moc nevidím. Přijde mi, že hodně zpohodlněl. I když se kvůli nedostatku sexuálního života často trápím, nedokážu si bez partnera život představit, jelikož všude jinde nám to báječně klape. Poradíte mi prosím, jak byste takovou situaci řešila Vy? Děkuji
KK
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, KK. 6 let je dlouhá doba na to, aby vše bylo tak plné lásky a maximální sexuální náruživosti a vášně. Ve všem si rozumíte, jen je mezi vámi rozdíl v míře sexuálního apetitu. Tlak z vaší strany ale kvalitnějšímu intimnímu životu neprospívá, naopak. Snažte se podporovat něžnosti, líbání, mazlení, doteky, a iniciativu nyní přenechávejte na příteli nějakou dobu. Nechte se dobývat :-) Určitě se to zlepší, když bude muset být iniciativnější opět on...
nejistota ve vztahu
Dobrý den chtěla jsem se zeptat co si myslíte o to když přítel si čtyři měsíce píše a volá s jinou. Volá ji sedmkrát denně i více a když je s námi doma tak když ona napíše hned běží jinam a volají třeba deset minut a to několikrát za večer. Volá ji i v práci a to třeba dvacet minut a když volá mě tak říká že nemá čas a rychle to ukončí a když jde každý den z práce vždy byl v určitou hodinu doma a pak jezdil o půl hodiny později . Zjistila jsem že ji pokaždé když šel z práce volá a mluví půl hodiny a pak jede teprve domů. Když jsem na to přišla tak řekl že mě tím neubližoval protože jsem to nevěděla a že jsi pouze psali a volali. Když jsem ho poprosila aby to ukončil kvůli mě protože mi tvrdí že mě miluje a vždy miloval tak mi po třech dnech řekl že to ukončil ze pro něho vůbec nic neznamenala. Tak jsem ho poprosila aby když mu zavolá nebo napíše aby mi to řek on řekl že ano že už mi nebude lhát. Zjistila jsem že to pokračovalo další tři týdny. Myslím že s ní spal ale říká že ne že vola
Dita
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Dito. Máte konkrétní informace - 4 měsíce psaní a volání, kolikrát denně, jak dlouho. Měla jste jeho telefon pod velmi podrobným hledáčkem. Ale tyto kontrolní lustrace se nevyplácejí. Máte vše pod kontrolou, ale spíš by bylo dobré, začít něco nově vy dva spolu, aby přítel tuto potřebu neměl. Nejspíš to byl nějaký adrenalin, kdo ví, ale vy potřebujete najít svou ženskou sebejistotu a žádné konkurence se nebát. Buďte kreativní, nabízejte nějaké inovace v trávení volného času, vy byste mohla být vzácnější a více mimo domov, aby přítel zažil, jaké to je, žít v nejistotě, a víc porozuměl vám. Něco změňte na svém vzhledu, aby se na vás začal dívat novýma očima. Ale hlavně - žádná kontrola, žádné žárlivecké kontrolní otázky, to je k ničemu. Zkuste se opanovat, tím budete imponující žena. Starosti řešte s kamarádkami. On potřebuje od vás novou výzvu, nabídněte mu ji...
krize vztahu
Dobrý den, s partnerem jsme spolu 8 let, z toho 2 roky spolu bydlíme. Partner mi nedávno řekl, že má pocit, že za poslední rok vše vyprchalo a nic necítí. Říkal,že se snažil s tím něco dělat, ale já moc ten pocit nemam. Ve vztahu nám jinak vše klape, proto to nechápu. Je možné na tom nějak zapracovat a obnovit náš vztah? Opravdu o něho nechci přijít, on se nyní rozmysli, co dál, ale zdá se mi, že je spíše nakloněn k rozchodu.
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Martino. Zkusila bych pauzu ze společného bydlení na několik měsíců, bez vzájemných kontaktů, aby měl partner příležitost uvědomit si, co k vám cítíte. A to může tehdy, kdy mu budete scházet.
zamilovanost
2 část: Bavili jsme se o tom, vyjádřil se, že je na tom stejně, nicméně jsme se oba shodli na tom, že bychom nedokázali udržovat milenecký vztah za zády mého manžela. Rozumově to chápu, nedokážu si představit (když by přišlo na nejhorší), že bych odešla od svého manžela, připravila naše děti o úžasného otce a mám pocit, že jde jen o nějaký můj „plezír“, nicméně mám obavu, že jsem se do něj zamilovala a strašně moc mi chybí.
Tapta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Může to být pro vás nádherná vzpomínka, ale s kamarádem byste se nyní vídat neměli, abyste na vlně zamilovanosti nejela dál, to by bylo nebezpečné pro vaše city. Měli byste se rozloučit v hezkém a dobrém, a vy byste mohla častěji inovovat váš vztah s manželem. Jet někam na víkend mimo domov, a bez dětí. Určitě se váš intimní život dá obnovit i tak, aby manžel dokázal být prvním iniciátorem, moc vám to přeji.
zamilovanost
1.část:Dobrý den, paní doktorko, prosím o radu. S manželem jsem 18 let, 8 let svoji, 2 děti - 10 a 7 let. Máme spolu moc hezký vztah, manžel je skvělý chlap a otec, ale poslední dobou strašně citově strádám skrze to, že mi manžel není schopný jakkoliv fyzicky projevit lásku – dát mi pusu, pohladit, obejmout.. kromě sexu (ten je krásný), který je, ale také vždy jen na můj popud a už přestávám mít sílu si sex neustále „vyprošovat“. Brala jsem to tak, že je to jeho jediná chyba a že to prostě přijmu, ale poslední dobou mě to trápí čím dál víc. On tvrdí, že to prostě tak má, že neprojevuje city. Před půl rokem jsem se dostala do situace (svou roli sehrál i alkohol), kdy mi kamarád (svobodný, bezdětný, o 13 let mladší), naprosto nečekaně řekl, že se do mě zamiloval. Přišlo mi to v ten moment absurdní, ale natolik hezké, že jsem to neustála a líbali jsme se. Od té doby ho nemůžu dostat z hlavy.
Tapta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Tapto. Není divu, že jste se zamilovala, když jste dlouho citově strádala, a dotekově.Ale váš kamarád je citový hazardér, jestliže vám vyznal lásku. Ano, po dlouhé deprivaci ohledně líbání a doteků, se něco takového stát muselo. Ale šanci to na perspektivu to nemá, jak asi oba víte. Zamilovanost je opojná...Přecházím na druhou část vašeho dotazu.
alkohol u jednoho z partnerů
Dobrý den, už nevím jak dál a nevím jak začít.Mám s přítelem dvě dcery 5 a 1 let.Vždy se rad muž napil,ale poslední dobou je to častěji asi jsem to nechtěla tak vidět ze by byl závislí, ale asi ano. Starší dcera to již vnímá a je často svědkem našich rozepři a hádek někdy i fyz napadeni právě když ma pozito. Ale dle muže je to ma vina, pije kvůli me. Přičítá to nedostatku sexu, ale nedokazu mu vysvětlit, ze právě jeho piti je příčinou absence sexu z me strany převládá nechuť..chtěla bych se s holkama sebrat a jít pryč ale mám strach, moc se bojím co bude!Jsem momentálně na RD a peněz malo..dnes byl opět incident,odpol jsem šla po delší době ke kadeřnici,šla se mnou straší dcera,malou hlídal muž. Když jsme se vrátili byl opět opilý,tak jsem do večera vše sama obstarala kolem děti a domu. On sedel v obyvaku a obtěžoval,začala hádka, pote se přesunul do pokoje, tam vše poblil,když jsem po něm chtěla aby to uklidit napadl me,takže jsem drhla opět vše já a ne poprvé, ted už spí.já na dně!
Eva J.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Evo J. Na vašem místě bych trvala na léčbě na závislosti, pokud s vámi přítel chce žít dál. Máte to opravdu hodně těžké, k alkoholu se u něj přidává domácí násilí - fyzické i psychické. Zavírala jste před jeho pitím dlouho oči, protože jste se bála jej opustit a být sama? Myslím, že by vám samotné s dětmi bylo lépe. Nevím, komu dům patří, a zda by to neměl být on, který odejde, pokud se nezačne léčit. Držte se a začněte být rasantnější, nezůstávejte obětí!
partnerský trojúhelník
2. Takže přes rok je odstěhovaný, bydlí u rodičů, ale nemá to konce. Rozvod odmítá, občas chodí jen navštěvovat děti. Co dělá o víkendech, nevím. Začali jsme chodit do poradny, kde ale jen něco naslibuje a skutek utek. Psycholožka mi řekla, ať mu dám klid, neřeším náš vztah a ať mu dám volnost(?), ať manžela nekontroluji a na nic se ho ohledně milenky neptám. To jsem dodržela.Ale nic se neděje. Z původně doporučované pauzy na 3-4 měsíce se stalo mrtvé období trvající přes rok,kdy jsem sama opuštěná s dětmi a domácnosti na krku a on si dělá co chce. Prakticky nemá žádné povinnosti, naštěstí peníze platí. Já jsem nezahla, nic jsem neprovedla, ale jsem ta , která si musí nechat všechno líbit, protože ho chci zpět.Hlavně aby měl manžel klid a volnost. Ke mně je chladný, nevšímavý, prakticky mě vymazal ze svého života. Rozvod nechce a já nejsem schopna vztahu s někým jiným. Stále čekám, ale je to už se vším všudy přes 3 roky, kdy se mě ani nedotkl.Mám ještě čekat? Děkuji za náhled.
Bety
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Proč myslíte, že rozvod manžel nechce? Drží si zadní vrátka, nebo je to kvůli dělení majetku? Jeho 30 letá svobodná přítelkyně na něj nejspíš tlačí, pokud jsou ve vztahu takto dlouho, ale on to odmítá. Takže její perspektiva pevného oficiálního vztahu se vším všudy je dost nejistá. Doporučovala bych pauzu na 6 měsíců s tím, že si dohodnete jasná pravidla. Finance máte vyřešeny, ještě by k tomu měl přistoupit jasně stanovený kontakt s dětmi. A myslím si, že párová terapie v této fázi smysl nemá, potřebovala byste individuální terapii pro sebe samu.Potřebujete mluvit o svých pocitech, neboli víc terapii, než konkrétní poradenství.Ta pauza by měla být jasně definována - jaký je její účel, stanovení časového horizontu do pevného data, kdy se rozhodne, s kým chce žít.
partnerský trojúhelník
1. Dobrý den.Potřebovala bych slyšet další názor, i když vše řeším v manželské poradně.Před třemi lety si manžel našel práci v Praze, kde si našel milenku, pracoval tam přes týden a domů jezdil na víkendy. Někdy nepřijel vůbec, byl s ní několikrát na dovolené. Že někoho má, jsem poznala z jeho celkového ochladnutí, odmítáním sexu, stálého telefonování..... , až se mi přiznal. Pořád ale tvrdil, že je pouze kamarádka, se kterou spal jen 1x a pak se to prý už neopakovalo, nicméně spoustu času trávil s ní a na rodinu ( 2 nezl. děti ) v té době úplně kašlal. Dokonce po něm chtěla rozvod ( ona svobodná třicítka, já i manžel oba 45, 24 let spolu) - četla jsem několik zpráv, než si zahesloval mobil. To jsem mu ale neprozradila. Bylo ale jasné, že se milují a mají intenzívní vztah. Hrozně jsem trpěla, kdy mě přehlížel a já věděla, že je s ní.Před rokem se s prací vrátil domů, ale on ji navštěvoval pořád a odmítal cokoliv řešit.Jenže - z bytu se odstěhoval, bydlí u rodičů.
Bety
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Bety. Ještě přejdu na druhou část vašeho vyprávění, než budu reagovat.
partnerský trojúhelník
Dobrý den,
jsem 20 let vdaná za manžela (máme dvě děti 16 a 18). Poslední dobou je kamarádem, protože mi řekl o své milence a asi tuší, že já někoho mám. Začalo to z mé strany, ale manžel tuší, neví. V mileneckém vztahu žiji 3 roky a poslední dobou je to už náročné. Zvláštní, že na jednu stranu mi vyhovuje manželství, které nabízí svobodu a jsem si jistá, že o tu bych přišla. S milnecem máme hodně vážný vztah a myslím, že i pro něj je to psychicky náročné (má dvě malé děti) a pro radikální řešení jsme se ani jeden nerozhodli. Rozumíme si, vídáme se docela často a jezdíme spolu na dovolené.Není to rozhodně jen o sexu. Vím, že mi těžko může někdo poradit pár řádkami, přesto je situace mnohdy neúnosná a tak budu ráda za každý pohled na tutuo situaci. S manželem si rozumíme, ale nespíme spolu. Nevím, jestli už to není spíše jen hra. Chtěla bych být s milencem jako partnerem i on se mnou. Bavíme se o tom, ale má malé děti a samozřejmě je tu obava ze strany jeho partnerky.
Děkuji za odpověď.
Hanka 42
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hanko. Máte pravdu, neumím vám v tom poradit, jste s přítelem v neřešitelné situaci, rozvod není možný ani na jedné straně. Ale není to nakonec takto lepší? Milujete se a máte čas a prostor pro setkávání se jak na rande, tak na společných dovolených. Vyzobáváte si ze své lásky to nejhezčí, co vám může dát, těšíte se na sebe. Běžný denní život by byl postupně stereotypnější, než jaký je milenecký vztah se vším všudy. Vy aspoň nemusíte mít pocity viny, pokud vám manžel přiznal milenku. Nechte to v tomto modu.
zvažování smyslu vztahu
zálety, ale ty jeho mladé husičky mu je trpí a přesně to on potřebuje. Naivky, které mu nemají co diktovat. Nejhorší je, že má kolem sebe neinteligentní kolegyně, které ji neustále přesvědčují, že by s tím klukem byli dobrý pár a že by se měla snažit jít svému štěstí naproti a přebrat jí ho. Od toho jsem ji rázně zarazil s tím, že, jak by se jí líbilo, kdyby se jí někdo pletl do vztahu a chtěl jí přebrat přítele? Jenže ne, místo, aby se nad tou holkou povznesla, protože na rozdíl od ní má už něco za sebou, tak plánuje, že až se spolu setkají,p okusí se toho kluka políbit, schválně, co to s ním udělá. Že může pěkně narazit jí vůbec nedochází. Já ji mám rád, ale jak mám docílit toho, aby si toho frajera přestala všímat? To mám jít a poprat se s ním? Ona si naivně myslí, že, když s ní bude chodit, tak ho změní, jenže, jak chce změnit někoho, kdo se nezmění nikdy? Ve svém věku nemá vlastní bydlení, nechce rodinu, v každém městě má jinou, tak co s ním chce dělat?
Lukáš 2. část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Asi ji chemicky přitahuje, Lukáši, a to nerozbouráte ani vy. Neochráníte ji před krokem, který chce udělat. A čím víc jí to budete vyvracet, tím bude umanutější a rozhodnutá ten krok udělat. 
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, moje kamarádka chce chodit s klukem, který nemá dobrou pověst. Střídá holky, občas se opije do němoty, nikdo s ním nevydrží doma, v práci, ve vztahu. Je mu dobrá jen na dopisování, občasné setkání a aby do něj investovala peníze. Když jsem se jí zeptal, jestli ho miluje, když s ním chce chodit, řekla mi že ne a já tomu věřím, protože, kdyby ho milovala, neměla by vztahy a rande. Jenže ona toho kluka nedovede ani milovat, ani nenávidět, v tom je ten problém. Já ho znám jen z vyprávění a podle mně musí být dobrý manipulátor. Když se dozvěděla, jak se zachoval ke své bývalé přítelkyni, všichni jsme si mysleli, že " vystřízliví", jenže ona se s ní seznámila a zjistila, že jí k němu sedí. Jeho současná přítelkyně jí však absolutně nesedí. Je o ní přesvědčená, že ona jí ho vlastně přebrala. Jak jí ale mohla přebrat někoho, s kým nikdy nechodila a ani chodit nebude? Ten kluk o ni nejeví absolutně žádný zájem, protože ona je velmi inteligentní a rázná, takže by mu netrpěla ty jeho - otázka upravena poradcem
Lukáš
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lukáši. Evidentně vám na kamarádce hodně záleží, možná víc, než jen na kamarádce. Jdu si přečíst druhou část vašeho dotazu.
nevyrovnaný vztah
Dobrý den,
paní doktorko. Táhne mi na 30 a s o 8 let starším přítelem jsme přes dva roky. Je milý a hodný, ale postupně vidím, že jsme vlastně docela odlišní a jsem na vážkách, co s tím. Partner nemá ambice a drive. Zjevně nechce v životě žádné změny (odstěhovat se z domu rodičů nebo změnit zaměstnání, když nevychází finančně) atd. To jsou věci, které tak nějak chápu a vím, že jsem taky paličatá, ale nechci ho nutit. Posledních několik měsíců ale najednou začal opožděně odepisovat na zprávy, přestože jemu dříve vadilo, že já nejsem pořád u mobilu a tak jsem to změnila. Přestal se o mě zajímat. Neptá se mě. Např. když jsem měla větší novinku ze své práce, řekl akorát aha, žádný dotaz na detaily. Nezeptá se jak jsem se měla, když byl několik dní pryč, atd. Když nevedu hovor já, chvíli mluví o sobě a pak mlčíme. Vysává to ze mě energii a je pro mě čím dál obtížnější snažit se a svěřovat se mu. Už jsme o tom i v klidu mluvili, i mě povzbudil, ať o tom mluvím, ale po měsících žádná změna.
Karolína
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Karolíno, je otázkou, zda je on pro vás tím "pravým". Schází mu hodnoty, které jsou pro vás důležité, a schází mu empatie. Je pohodlný v mnoha ohledech, nevím, jestli by se vám s ním žilo v budoucnu spokojeně, zda byste si jej mohla vážit. A v 38 letech žít u rodičů? To není standardní...

rozvod a děti
c) S novým partnerem je vše na mrtvém bodě. A přitom jsem měla pocit, že na nic netlačím a dokonce si dělala naděje. Dvakrát jsme se potkali jakoby náhodou na výletech a potřetí už dokonce vyrazili plánovaně společně. Kolega má za sebou též nepodařené manželství a z něj syna asi o rok a půl mladšího než ti moji. Kluci se velice rychle spojili v jednu dobře fungující trojhlavou smečku. Zdánlivá idylka ovšem skončila, když jsem přiznala barvu. Hantýrkou našich kluků řečeno, otevřely se střílny a vysunuly hlavně děl. O tom, že by u nás doma mohl být někdo další, nechtějí ani slyšet. Pasé jsou i pokusy o další společný výlet. Absolutní nezájem. Nebo spíše jasný odpor, který má navíc podporu ze strany mých rodičů. Bylo mi už naznačeno, že pokud si hodlám stát za svým, proti klukům, tak se mohu spakovat a jít si za "štěstím". Oni to s kluky a jejich taťkou zvládnou. To je poslední apel. Dámy nespoléhejte na pomoc ze strany rodičů. Prim u nich hrají vnoučata a v jejich zájmu se klidně postaví proti vám. Od kamarádky jsem slyšela i o případu, kdy rodiče za podobný kousek vlastní dceru v podstatě vyhodili a vydědili. U nás snad tak zle zatím není, ale ochlazení ze strany rodičů vůči mě je citelné a já věru nevím jak dál. - otázka upravena poradcem
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Petro. Snad to nebude tak zlé pořád. Je otázkou, proč se vaši kluci tak pevně spojili proti muži, který jim konvenoval, a jeho syn také. Ano, odmítají nyní někoho jiného doma. Ale s rozvodem se nějak smířili, smíří se postupně i s vaším přítelem. Nic nevzdávejte dopředu. Až to vezmou kluci, vezmou to i vaši rodiče. Nic jiného k tomu neumím říct, ale přeji vám hodně sil a štěstí. Prostě je to tak, že se nic nesmí "lámat přes koleno"
rozvod a děti
b) Nikdy jsem nebyla zrovna outdoorový nadšenec a poté, co se mi během těhotenství objevily potíže se zády, můj zájem ještě opadl. Kluci byli naopak vždy na vrcholu nadšení, když mohli s tátou vyrazit na vandr a spát pod stanem nebo pod širákem. Anebo když ještě s dalšími dvěma kolegy z práce a jejich dětmi vyrazili na týdenní akci, která v duchu filmové klasiky nesla název Apalucha. Když jsem jednou zahlédla fotky z jejich řádění, tak jsem se málem lekla. Bosí, jen v trenkách, resp. ti menší úplně nahatí, špinaví všici jak špek, bláto snad až za ušima, ale viditelně na výsost spokojení. Ti naši určitě. A to vše díky taťkovi. Tohle je dobré si to zavčas uvědomit. A o to více, pokud podobně jako já, máte kluky v pubertě nebo se jí blíží. Puberta je náročná sama o sobě a není vůbec třeba přidávat k tomu problémy od rodičů. A hlavně je to období, kdy pomalu ale jistě začínáme prohrávat "genderový souboj". Pubertou se spouští postupná přeměna kluka, který byl maminčin, v dospělého chlapa. A chlapi jak známo drží spolu. Kluci zkrátka začnou jít za svým vzorem - za tátou. Hodit do tohohle vidle se může krutě nevyplatit. - otázka upravena poradcem
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Mluvíte moc rozumně, Petro, jdu na poslední část vašeho vyprávění.
rozvod a děti
Vážená paní doktorko, moc děkuji za Vaši odpověď. Za apel pro ostatní mi snad ani není třeba díků. Když to pomůže jen jediné, aby neudělala ty samé chyby jako já, budu ráda. A pokud to nevadí, přidala bych ještě pár postřehů, jak se mi to jeví po Vaší odpovědi a po hovoru s kamarádkou ze střední školy, která se též věnuje rodinné psychologii.
Jak už jsem psala. Podlehla jsem na webu se vyskytujícím moudrostem o tom, že to děti zvládají celkem v pohodě. Kamarádka mi vysvětlila, že tyhle žvásty tam obvykle píší ti, kterým to nějakou souhrou náhod klaplo. Ovšem ta většina, která si rozbořila život podobně jako já, se raději nevyjadřuje. Prý je to podobné jak u rulety. Tam se také mluví o tom, kdo rozbil bank a nikolivěk o zástupu těch, co tam peníze nechali.
Velice dobře jste vystihla hned první část problému. U nás doma byl klid. Samozřejmě, že semo tamo došlo k nějaké výměně názorů jako asi všude jinde, ale nikdy se to nezvrhlo v napadání, urážky či dokonce fyzické násilí. Nikdy ne.
Kluci celou dobu vnímali normálně fungující rodinu, kde spolu rodiče mluví, taťka mamku obejme a dá jí pusu, občas přinese kytičku nebo nějakou jinou pozornost. Že začíná být problém v posteli, to samozřejmě vědět nemohli. O to horší pro ně byla zpráva, že rodiče už spolu nechtějí být, resp., že maminka nechce být s taťkou. Vysvětlovali jsme jim to mockrát, hlavně manžel, za což jsem mu moc vděčná. Asi už se tím smířili. Dílem díky tomu, že pořád mají tátu v dosahu, ale úplného pochopení se u nich zřejmě nedočkám nikdy.
Hrubě jsem totiž podcenila, co pro naše kluky znamená pojem "taťka". Oni jsou jeho svět. Právem, protože opravdu nezapřou, z kterého jsou "pytlíku". Odmalička jim věnoval neměřitelně času a energie. Od rajtování s kočárkem a ve vozíku za kolem, přes toulky po okolí, výlety na kole a spoustu dalšího. Jakožto šikovný a technicky fundovaný člověk navíc měl skoro vždy po ruce odpovědi a vysvětlení pro plejády klukovských otázek. Tohle vše jsem nějak brala jako samozřejmost. - otázka upravena poradcem
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Petro, velmi se omlouvám, vzhledem ke zpoždění v odpovědi a vzhledem k množství dotazů v mé poradně, si teď to, co jste psala, úplně konkrétně nevybavuji. Ale jdu číst dál...:-)
prevence problémů ve vztahu
část 4: schopný ho pozdravit a že se chová nezdvořile a on začal vykládat, že je to z morálních důvodů, že se nemůže přetvařovat, když ode mne manžel odešel, přitom ví, jak to celé bylo, já jim to popravdě řekla, prostě svoje hnusné chování zakrývá zase svojí "vysokou morálkou". Problém je v tom, že já už ho nenávidím, skoro se tím dusím, snažím se kvůli mámě, ale je mi skoro fyzicky odporné, když mluví s mým synem a něco mu vykládá, snažím se mu vyhýbat, ve vlastním domě - abych ho nepotkala, kolikrát nejdu ani na zahradu, nechce se mi domů, když tam on je. Už nevím jak dál, odejít nechci, už kvůli mámě, partner chce pryč, syn ne, že je tam zvyklý a mamka, ať to překonám a vydržím a zkousnu to. Ale jak žít skoro v jedné domácnosti s někým koho nenávidíte??? Pořád se mu nemůžu vyhýbat. budu vděčná za jakoukoliv radu. - otázka upravena poradcem
Ivana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ivano, děkuji vám za vstupní kompliment, ale bojím se,že vám v tomto moc neporadím. Vy v domě zůstáváte na přání maminky a syna, ale sama - vy, i partner, byste raději odešli. Tomu, co říkáte, naprosto rozumím, dovedu si představit, jak se cítíte. Otázka pro vás: na kolik procent se tam ještě cítíte doma? Vodu kalí otčím, maminka vás přemlouvá, abyste to vydržela, maminčino přání, to je silný kalibr. Ale co máte vydržet? Jestliže vše vyeskalovalo již do vašeho tak silného odporu vůči němu, máte dvě varianty - buď se odstěhovat poblíž vašeho rodného domu,abyste byla nablízku mamince a syn si zachoval své kamarády, nebo si jasně stanovit pravidla komunikace a před tím si vše vyříkat. V přítomnosti maminky i vašeho partnera. Otčím musí jasně slyšet, že si nepřejete, aby cokoliv z vašeho života komentoval a do čehokoliv vstupoval a zasahoval. A maminka může chodit na návštěvu k vám do vaší části domu, tím dáte jasně najevo svůj vztah k otčímovi.
prevence problémů ve vztahu
část 3: což se naštěstí nestalo, nesnesla bych, aby se třeba pletl do výchovy syna. Začal se mnou zapřádat rozhovory, že se máme odstěhovat, že mamka si to přeje, jen nám to nechce říct, že když je s ním, je spokojená a když tam jsme my, tak jí to stresuje, ale že jí to nemám říkat! Přitom vím, že to je její obava, že tam s ním nechce zůstat sama a mezi čtyřma očima jsme o tom mluvily mnohokrát. on lže a manipuluje, mamka si s novým partnerem vcelku rozumí, jsou oba takové horké hlavy, ale nehádají se a mají na spoustu věcí stejný názor, což otčímovi vadí a zase mi po straně říkal, jak je mu "na zvracení" z toho, jak mamka mému partnerovi leze do zadku aby mi neutekl. Mě už je ale na zvracení z něho. Celé to vyvrcholilo v posledním měsíci, kdy se hrozně pohádal s mamkou, můj bývalý manžel je teď vážně nemocný, ale všichni doufáme, že to bude dobré a i prognozy jsou takové, všichni mu pomáháme i má mamka a stalo se, že otčímovi vyčetla, že když tam bývalý manžel u nás je, není on ani .. - otázka upravena poradcem
Ivana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
prevence problémů ve vztahu
část2: A dostávám se k tomu problému, žijeme ve společném domě s maminkou a jejím manželem. Žili jsme tak i s mým prvním mužem, dům je velký a maminka chtěla abych s ní zůstala. Její manžel není můj otec a přišel k nám v mých asi 10 letech. Nikdy jsem ho neměla ráda, byli jsme úplně odlišní, on ví všechno nejlíp, všechno udělá nejlíp, nikdo se mu nezavděčí, je to rejpal a popichovač. Nikdy vám nic nevytkne přímo, vždy to řekne jen někomu jinému po straně. Období mé puberty s ním bylo hodně těžké, když jsem měla už svůj život, přestala jsem ho řešit. Ale byla to spousta maličkostí den za dnem, které způsobily, že jsem se mu raději vyhýbala a rozhovory s ním nevyhledávala. Ani manžel se mu nikdy s ničím nezavděčil, pak už se tedy o to ani nesnažil. Otčím není příliš k lidem, myslí si, že on je "dokonalá neomylná bytost" a jeho názory jsou vždycky správné, s mamkou se často hádají, ale v jejich věku se už asi nerozejdou. Po rozvodu se asi těšil na to, že zůstane v domě jediný chlap.. - otázka upravena poradcem
Ivana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha, jdu dál...
prevence problémů ve vztahu
Dobrý den,
předem se omlouvám, že nemám dotaz z partnerské problematiky, i když s tím také souvisí - jedná se o vztahy v rodině. Líbí se mi, jak odpovídáte, a proto jsem se osmělila napsat. Je mi 41 let, jsem rozvedená s 11 letým synem. Pět let mám nového partnera, děti spolu nemáme a neplánujeme. S bývalým manželem máme velmi hezký vztah, důvody našeho rozvodu jsou asi spíše "únava materiálu" a to že jsme spolu byli velmi dlouho a stali se z nás něco jako sourozenci. Bohužel jsem řešili i stresové období a vyústilo rozvodem, na kterém mám podíl zejména já, že jsem ho navrhla, na což nejsem pyšná. Přátelíme se obě nové rodiny dohromady, i s manželovou novou partnerkou a jejich 2 dětmi a trávíme spolu i volný čas, syn se vždycky směje, že jsme spíš smečka. Naštěstí žádným traumatem snad netrpěl a je to již 4 roky, co žijeme s novým partnerem dohromady a mají spolu moc hezký vztah, možná i vzhledem k tomu, že ví, že partner kamarádí s jeho tátou. 1. část - otázka upravena poradcem
Ivana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ivano. Přecházím nejprve na další části vašeho vyprávění.
nedotažený rozchod
dobrý den chtěla jsem se zeptat a poradit když jsem se rozešla po 23 letech s partnerem nebyli jsme manžele spolu máme 14ti letou dceru která zustala se mnou v nedokončeném baráčku.ja sama nemocná a po krizi která trvala 2 roky a pak nucený rozchod jinak už to nešlo. dost jsme se milovali i po těch letech po všech stránkách .partnerovi jsem prý zlomila srdce a ted když se vidíme jako že se neznáme že zádnych 23 let spolu prožitých neexistovalo stále mě to trápí nikoho jiného k sobě pustit nechci stále tam něco je a nevím co s tím jestli je možná delší odluka a vrácení se k sobě i po tom vsem .dá se ještě znovu být spolu a znova si důvěřovat a odpustit může to být ještě jako dřív nebo už to nemá cenu jak mi každý říká děkuji za odpoved
alena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
aleno, příteli rozchod ublížil a právě proto, že má zlomené srdce, není schopen se s vámi normálně bavit. Zkusila bych to na vašem místě opravdu redefinovat jako pauzu, nikoliv definitivní rozchod, měla by být půl roku a v mezidobí byste neměli svůj vztah vůbec řešit. Od věci by nebylo začít navštěvovat partnersky specializovaného psychologa.
deprese a vztah
Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit ohledně vztahu s přtelem, který dlouhodobě bere antidepresiva. Před třemi měsíci, v době kdy jsme začali náš vztah, začal chodit na psychoterapii.Z toho co mi vyprávěl jsem nabyla dojmu, že jeho terapeutka není nadšená že začíná vztah...že ho čeká náročný proces léčby. V podstatě se už s ní o mě nechtěl bavit, protože ji stále musel přesvědčovat o tom co ke mě cítí a že chce být skutečně semnou.Takže jsem si chvílema začala připadat, že jsme ve vztahu 3. Sám říkal, že snad není jediná oblast v jeho životě kterou by mu nenabourala. Má velmi náročnou práci a v podstatě velmi na sebe nemáme čas, ale komunikovali sme spolu s radostí. Což se nedávno změnilo. Přestal se ozývat, říkal že byl za terapeutkou aby mu změnila léky, že mu už ty jeho nezabírají. O pár dní později mi psal že je v senatoriu...od té doby (týden) už nejsme v kontaktu i když vidím, že čte správy jen neraguje. Nedokážu si jeho chování vysvětlit...
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kateřino. Je v léčbě a potřebuje pro sebe klid, utřídit si myšlenky, proto se neozývá, dejte tomu čas.