Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| nešťastná láska| Rodič a dítě| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| vztahové problénmy v širší rodině| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| rozvod a děti| věkový rozdíl mezi partnery| psychické poruchy| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| ekonomické problémy ve vztahu| nenaplněná láska| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| sourozenecké vztahy| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| kamarádi partnera...| problematické manželství rodičů| ženské přátelství| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

problémy v komunikaci
Dobrý den, již 2 roky jsem s přítelem se kterým si rozumím a mám pocit, že s ním mohu dělat vše. Ale je tu problém s naší komunikací, že když je problém, tak si stanovíme hranice a pravidla. Jenže on to nedodrží a pak říká, že to pochopil špatně a nebo zapoměl. Vím a i ho znám, že to nemyslí špatně a i že zapomíná, takže většinová tolerance je z mé strany. Ale udělal spoustu chyb a nevím, zda je to chlap do života a nevím jak mám s ním a nebo zda - li v tom pokračovat. Máme se moc rádi, ale je to s ním těžší, je to i člověk hyperaktivní.
Světlana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Světlano, já myslím, že láska může být základním předpokladem pro boj s problémem ve vztahu. Útěk by nebyl na místě a evidentně o tom jen akademicky mluvíte, aniž byste si jej přála. Ale asi si někdy připadáte bezmocná. Představuji si vás jako "hlavu rodiny" v rámci vašeho vztahu, možná pak tedy i jako nositelku pravidel ( ? )Nevím, čeho všeho se pravidla vás dvou týkají a jak moc jsou flexibilní, jak moc jsou reálně vždy dodržitelná. Neboli - kladu si za vás otázku, zda nejsou pro přítele příliš těsná? Většinová tolerance z vaší strany - elegantně zformulováno, hůře prožíváno...Neměli byste tedy spolu začít mluvit o tom, co by se dalo udělat pro změnu k lepšímu? Tj. - ne vyčítat, že zase někde něco "po...", ale naopak stavět na tom, co se daří a to rozvíjet. A taky oceňovat :-))!
problémy v komunikaci
Vždycky vydržím déle já,jsem pokaždé strašně vzteklá a pokud by přítel nepřišel, byla bych schopná se i rozejít.Ale on pokaždé přijde.Mě ale vadí, že hádka není vyřešená.Že jsme se nedobrali k řešení a např, když vím, že mám pravdu, on ji stejně neuzná a bude se dál chovat tak, jak mi to vadí.Kolikrát si říkám, dnes už to opravdu dotáhnu do konce a rozejdeme se.Ale vím, že se máme rádi a máme spolu dítě.A také finančně bych na tom byla asi špatně a tak nakonec couvnu.Ale pořád si říkám, jestli má smysl v takovém vztahu pokračovat. Jsem vlastně v neustálém stresu, co zase přijde.Bojím se, že se to odrazí i na dětech. Naše hádky probíhají tak, že on řekne něco, co mě naštve, jako kdyby mě zkoušel.Já se ještě v klidu snažím tu věc rozebrat, ale on nereaguje a stojí si za svým a pak se to rozjede.Jiná by to možná přešla, ale já to nedokážu.Když řekne něco, co mi vadí, nedokážu na to nereagovat. Prosím Vás, jak z toho ven. Moc děkuji za odpověď.
Andrea
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hodně těžká otázka, Andreo. Nedokážu ji zodpovědět, protože asi děláte vše, co byste dělat měla - alespoň podle vašeho popisu. Pak ještě existuje neverbální komunikace - tón hlasu, mimika, gestikulace, tempo a hlasitost řeči, atd. V tom by mohl být zádrhel? Nevím, musela bych s vámi mluvit, abych se v tom zorientovala více a dokázala vám být užitečná. Nechcete navštívit psychologa a probrat to s ním více názorně ? :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, chtěla bych se poradit. Přítele moc miluji..a on mě nejspíš taky, protože jinak by semnou asi už nebyl....taky není dokonalý..ale ja poslední dobou ho proste pořád peskuju ale za maličkosti pak se kvuli tomu pohadame a když to rozebereme ja se někdy sama divim proč jsem to nepřešla...vubec nevim proč se nám to děje...ději za dpověd
Andrea
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Andreo, já myslím, že už jen to, že jste to byli schopni SPOLU rozebrat, a že vy sama si to vše uvědomujete, je ten největší krok ke změně k lepšímu. Asi si promítněte zpětně, jaké maličkosti váš nejvíce rozčilují, co tomu předcházelo, a co je důvodem toho, že se nedokážete ovládnout. Docela dobré je si dělat aspoň měsíc záznamy - docela podrobné - jakmile nastane konflikt, zapiště si důvod, zapište si, jakou jste měla v tu chvíli náladu, zda plus, mínus, nebo neutrální, co vaši náladu ovlivnilo předtím. Už jen to, že to budete zapisovat, bude jak monitoring toho, nač jste alergická, co vás u přítele rozhodí, jestli za to může více vaše náladovost, nebo jeho "vady", ale zároveň tím změníte již ten průběh. Víc vám takto na dálku neporadím, ale přeji hodně štěstí:-)
problémy v komunikaci
Dobry den. Jsme se zenou spolecne 8 let, mame dvouleteho syna a za dva mesice cekame druheho. Mam psychicky vcelku narocne povolani. Abych si syna uzil, denne ho koupu a davam spat. K tomu pravidelne myju nadobi, pokud je treba zajdu nakoupit nebo treba i neco malo uvarim (jen zakladni jidla). Nekourim, nepiju, nechodim do hospody, nedelam zadny sport, ale zato 3 az 5 krat rocne jsem sluzebne mimo republiku. Zena chodi s kamaradkou a detmi pravidelne ven a obcas zajdou do kavarny nebo na maly obed. Posledni dobou u nas nastavaji problemy typu: ja se chci jednou za rok podivat na hokej a moje zena na to, ze mam ted na starosti naseho syna. Nebo, mame setkani s kolegy co jsem nevidel 5 let a ja bych tam na chvili zajel. Problem je, ze ma syna cely den moje zena a vecer se o nej mam starat ja. Radeji jsem nikam nejel. Velmi casto radeji udelam co chce, aby byl doma klid. Zena citi, ze se ji vyhybam, nechci ji vodit za ruku a moc nemluvim. Nedokazu se pretvarovat. Co s tim ? Dekuji, Roman
Roman
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Romane.Když si to nyní po sobě přečtete znovu, co vás napadá? Kde je asi problém? S odstupem byste to možná mohl zhodnotit sám...Pokud bych měla mluvit za sebe, mám pocit, že jste si dopředu nepojmenovali jasně vaše očekávání od vztahu. Ta jsou zasunuta v každém z vás jakoby inkognito a jen čekáte, že budou naplněna, neboť jsou legitimní. Ale - každý z vás jste dopředu nastavení defenzivně, někdy s velkým dílem ofenzívy. Vy se obhajujete, že nepijete, nekouříte, neděláte žádný sport, hospody vás nezajímají, atd. Vaše žena by tedy měla respektovat minimalistický požadavek - vyjet mimo domov cca 1x za 2 - 3 měsíce. Pak kontrujete - ona si přeci chodí také občas - s kamarádkami a dětmi. Vy někdy rezignujete na program, který by vás zajímal - v zájmu rodinného klidu. To je přeci všechno ale od "a do z" špatně. Partnerství je rovnocenný vztah dvou dospělých lidí. Každý z nich má svá práva, týkající se i osobních záležitostí. Jen je nutno se domluvit, protože s malými dětmi vždy člověk nese zodpovědnost za toho druhého. Vy dva jste ale v neustálých, a především nesmyslných - konfrontacích. a to je chyba komunikace. Měli byste si spolu sednout a vše si vyříkat. Budete se tak do budoucna vyhýbat pocitům viny, nebudete ani jeden manipulovatelný...
problémy v komunikaci
Dobrý den,po17 letech vztahu,kdy chodím do práce,vařím,peču,peru,žehlím,uklízím a nakupuju a manžel chodí do práce a o jakékoliv údržby doma ho musím opakovaně žádat,prosit a často se nedočkám několik měsíců(v několika málo případech i let)jsem mu sdělila,že pokud on doma negunguje,tak já mu přestávám vařit,péct,prát,žehlit,protože už nevím,jakým způsobem ho upozornit, že takto to není v pořádku (mnohokrát jsem se snažila s ním mluvit).Teď, po 3 měsících se domluvil s mojí kamarádkou,že ona mu vyžehlí za jeho pomoc jí při rekonstrukci rod.domku(ona má přítele a společně dům rekonstruují).vidím problém v tom,že se žehlení (o pomoci na stavbě jsem věděla)snažili přede mnou utajit,manžel se snažil potají vynést prádlo z domova a ona mi to úmyslně neřekla,přestože jsme důvěrné kamarádky a znala situaci u nás doma(doma nedělá,pro cizí dělá).Vím,že se cítila zavázána.ale sama mi také řekla,že ví,že to není vůči mě fér.Já se totiž objevila u předání tašky.Nevím, jak se ted k nim oběma chovat.
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hanko.Chápu, že vás to pořádně naštvalo, zkuste to ale brát jako ponaučení pro manžela, že partyzánštinou nic nevyřeší, a že řešení bude určitě spočívat v něčem jiném. Udělejte si z toho humornou historku, o níž si jednou budete povídat a zkuste to jinak. Buďto tak, že manžel začne participovat na mužských pracech na domě, nebo že se polovinu ženských prací naučí také :-) Mělo by z toho pro něj vyjít prostě nějaké ponaučení, ale ne ponižujícně trestající :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, před časem jste mi odpovídala na můj dotaz. Manžel se odstěhoval, bydlí s milenkou a již 3/4 roku se mnou odmítá komunikovat. S dětmi se vidí velmi málo (16 a 19). Mladší syn velmi hapruje ve škole, já mu občas zašlu sms v tom duchu, že bychom se měli dohodnout na společném postupu - pomoci klukovi, ale nikdy mi neodpoví. Dává pryč ruce od všech starostí, max. se zeptá syna, zda je v poho... a syn logicky odpoví, že ano. Klukovi se po otci stýská, chybí mu, ale sám mu to neřekne. Prostě můj ex mě nehodlá ani pozdravit, natož se dohodnout na nějakém rozumném postupu. Vyvolala jsem s ním schůzku asi 2 x, ale bylo to k ničemu, když mu sděluji, že jsou jisté problémy, vždy mi řekl, že je to moje vina, že děti špatně vedu. Ani žádost o rozvod ještě nebyl schopen podat. Hlavně nic neřešit. Bojím se, aby kluk neskončil špatně, potřeboval by jako sůl trochu otcovského zájmu a lásky, trápí se a pak se navazují další problémy (škola). sama to prostě nějak nezvládám
mamka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den.Vypadá to evidentně, že manžel z nějakých důvodů nehodlá komunikovat primárně s vámi (vězí za tím vaše partnerské problémy) a možná vaši snahu o kontakt s ním ohledně syna, bere jako manipulaci a snahu získat jej zpět. Nevím, jen to tak na mne působí, pravda může být samozřejmě úplně někde jinde. Ale každopádně by se mělo nějak změnit celkové aranžmá. Vy musíte podporovat syna, a to i za manžela, i když chápu, jak moc je to pro vás těžké, a zároveň se snažte o převedení jejich vzájemné komunikace mezi ně dva jako chlapy. Naštěstí už nejsou synové malé děti, mohou si řešit kontakty s otcem sami. A vy můžete tomu mladšímu dodávat sebedůvěru. Více vám na dálku neporadím, chtělo by to přímou spolupráci s psychologem.
problémy v komunikaci
Prosím poradte mi,jak mám komunikovat s manželem.Manželství prochází krizí a za vše nesu vinu já,tz.jeho nevěry,alkohol a s tím spojené problémy s penězi.Určitě to tak není a vidí to i okolí,jen to potřebuje na někoho hodit.Nedá se s ním ani rozumně mluvit a věci řešit.Pomalu jsem totiž tomu začala věřit.Má smysl se hádat nebo se smířit s tím,jaký je.S rozvodem by to nebylo jednoduché,jsou zde finanční problémy.Děkuji
Hana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hano.To se stává velice často, že je - li člověk z něčeho přesvědčivě a neustále obviňován, začne se mu po nějaké době stírat reálná objektivita s vinou, jíž je vystavován. Máte štěstí, že tomu podléháte jen vy, ale vaše okolí tolik ne - od okolí máte pozitivní korekci. Jestliže není rozvod možný, musíte si v rámci formálního manželství chránit svou kůži a vymezovat se vůči jeho výtkám. Nastavte si okolo sebe obrannou zeď, přes niž nic k sobě nepustíte.Nemá smysl se s manželem hádat, to by byla jen voda na jeho mlýn. Zkuste to ignorovat a nereagovat na to. Jestliže se hádáte, znamená to, že se obhajujete. A to je to, co posiluje je argumentaci a potvrzování sebe sama. Tím, že se obhajujete, mu v jeho pojetí dáváte za pravdu.
problémy v komunikaci
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Přítel je vznětlivé povahy a často se rozčílí kvůli maličkostem. Potíž je, že já se nechám jeho reakcí unést a reaguji až nepřiměřeně agresivně (myslím slovy), přesně tak, jak se mi to u něho nelíbí. Jeho to za chvíli přejde, ale já jsem protivná ještě hodinu. Snažím se tuto reakci ovládnout a jde mi to dost těžko. Občas jsem zkoušela odejít pryč, ale to spíš vedlo k jeho nařčení, že jsem urážlivá a vztahovačná. Nebo jsem se mu snažila v rámci mých možností klidně říct, že se mi tohle jeho chování nelíbí a nemyslím si, že tahle maličkost je důvodem k takovéto reakci apod. Ale to v tu chvíli nepadá na úrodnou půdu, naopak se dozvím, že mu mám dát pokoj a nemám otravovat. To mě zase vytočí, obzvláště je li to ona poslední kapka. Chtěla bych být jiná, chtěla bych umět reagovat tak, abych se nevytočila a aby si on uvědomil, že jeho reakce je naprosto zbytečná a neopodstatněná. Ostatně stejně tak, jako je zbytečné to moje vytočení se. Ale jak? Děkuji.
O.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den,O.Popisujete u sebe způsoby asertivní komunikace, která je většinou konstruktivní - t.j.,že se mu v situaci neadekvátního obvinění snažíte v klidu říct, že se vám jeho chování nelíbí. Možná by to chtělo jen více vybrousit formu vašeho sdělení. On se kvůli něčemu naštve, je to maličkost, to zpětně působí na vás a jdete do akce. Ta je různá - buď emoční s výbuchem a dlouhou latencí ve stavu naštvanosti, nebo mu jdete z cesty, nebo mu sdělujete v klidu, že takhle ne.Jste tedy trochu v pasti, protože jste spolu zatím nenašli správný způsob vyřešení problému, který se ale týká VÁS OBOU.Nerozumím tomu, proč vztahujete vinu jen na sebe...Mám pocit, že vámi přítel v rámci své vlastní komunikační bezmoci docela slušně manipuluje. Co s tím? Popovídat si o optimální formě řešení komunikačních zádrhelů v době, kdy jste v pohodě. Vytvořte si společný scénář, a na ten pak oba myslete v kritických chvílích :-))
problémy v komunikaci
Dobrý den.Mám muže,který je velmi citlivý introvert - cholerik.V životě se nenaučil řešit konflikty tak, aby z toho on nebo ta druhá strana neměla trauma, tak raději hodně přehlíží, i když uvnitř sám dobře ví, že to není zrovna ideální. Je velký problém začít s ním mluvit hlavně o našem vztahu (sexu,domácnosti)..Ale pokud mám problém jen já,umí dělat vrbu,to zase podrží!Máme se rádi, náš vztah funguje,je ale pravda, že tak jednou co čtvrt roku dojde ke konfliktu, vyvolám ho,když cítím, že je delší dobu něco ve vzduchu(už nemohu)a z manžela něco přeci jen dostanu ven a on se vyventiluje a je to pak zase OK..Problém je v tom,že mě to už docela zmáhá a nechává to na mě pak i bohužel následky(podlomené sebevědomí), manžel si to ale nechce přiznat a dostatečně si neuvědomuje,že pokud na sobě nezačne pracovat, jednou mi ta síla může dojít.,začínám se bát řešit naše společné věci,mám strach,že mě manžel za to pak nebude mít rád a přitom vím,že bez toho se vztah neobejde.Moc děkuji za názor!L.
Lucka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lucko.Váš muž má strach z konfliktů jako takových, z napětí, možná prožíval složitější rodinné zázemí v dětství, kde hádky rodičů pro něj byly těžko stravitelné? Nevím. Každopádně byste asi měli spolu prožívat opakovanou korektivní pozitivní zkušenost z toho, že když budete řešit věci, které někoho z vás trápí a týká se to vašeho vztahu, budete si je umět pojmenovat v naprostém klidu, věcně. Pokud se vám několikrát podaří rozpory vyřešit s konstruktivním vyústěním dál, nebudete se toho již bát. Ale k tomu je nutné, aby se problematické věci, které cítíte, neodsouvaly - pak jsou negativní emoce, které se k nim vztahují, natolik silné, že to nejde ukočírovat a strach z napětí se zacykleně posiluje a potvrzuje...
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorko, můj dotaz je krátký a týká se pouze odborné literatury. Chtěla bych vás požádat o radu, jakou knihu byste mi doporučila k tématu manipulace - jak reagovat na různé typy manipulací a jak se jim bránit. Děkuji.
Markéta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Markéto, dobrý den. Nedám dopustit na Praškovu publikaci Asertivitou proti stresu. Nemá chybu.
problémy v komunikaci
Dobrý den, již několik měsíců mě trápí problém, který neumím sama vyřešit. Je mi 28 let a s přítelem bydlíme 3 roky(on 40 let,rozvedený,2 děti). Až doposud nám vše klapalo,bydleli jsme v Praze,jeho děti máme každých 14 dní na víkend. Když jsme cca před rokem řešili otázku vlastního bydlení, byli jsme oba rozhodnuti zůstat v Praze.Nakonec jsme vzhledem k výhodné ceně podlehli koupi domku za Prahou,čehož teď nesmírně lituji.Nejenže jsem musela začít dojíždět hodinu autem,ale život v satelitu se mi nelíbí , není zde žádná obč. vybavenost a pro všechno se musí jezdit. Ani do budoucna si neumím představit mít tam děti, nevím,co bych tam celé dny dělala. Plánovali jsme společnou budoucnost,ale v posledních týdnech se jen hádáme a já nevidím řešení. Už dokonce přemýšlím nad tím, že se odstěhuji sama zpět do Prahy.Přítel tvrdí,že si tam zvykl,že je důležité s kým je a ne kde.Moc mě celá situace trápí,o přítele přijít nechci,protože je to skvělý chlap,ale vím,že dlouhodobě takto žít nemůžu.
Věra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den,Věro. Na otázky bydlení jste dva, tak, jako jste byli i před rokem. Asi jste tenkrát nedokázali odhadnout priority každého z vás a rozdílné potřeby v rámci vnímání svého domova.Pořád ale snad není pozdě? Zkuste se místo hádání dohodnout na tom, co oba potřebujete pro to, abyste se cítili dobře jak jako pár, tak jako jednotlivci. Co potřebujete pro pocit pohody ve svém životě. V dalším průběhu vašeho společného soužití se samozřejmě budou potřeby každého měnit. Vy budete s dětmi více závislá na sousedech, na tom, co vám bude dané prostředí nabízet, co ubírat. Přítel toho tolik nezmění, bude mobilní, bude mít svou práci, své pracovní zázemí - na rozdíl od vás. Pro něj je domek výhoda, vy jste nyní hodně věcí přehodnotila. Mluvte spolu o tom všem a hledejte výhody, nevýhody, a poté se snažte nalézt kompromisní řešení :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den.Říká se ,že každý svého štěstí strůjcem.Dlouho jsem nemohla potkat partnera.Ve 28 se mi to podařilo.Je o 1 rok mladší.Jsme spolu 2 roky .Přítel je přes týden pryč za prací a občas i víkendy .Chci a by si našel práci doma hlavně až budou děti, on nechce.Chtěla jsem aby se vyjádřil ke společné budoucnosti,měl na rozmyšlenou 3 měsíce.Souhlasí že spolu budeme bydlet u mých rodičů,ale víc mi neslíbí.Mám velkou touhu po dítěti on o tom nechce ani slyšet.Přitom když jsme spolu tak nám je dobře.Jenže přes týden když jsem sama,tak si připadám zbytečně,že by se mělo něco dít ,ale nic se neděje.Utíka mi čas,je mi 30,pro mně je čas na dítě.Nevím jak ho přjmout ke změně názoru,nemůžu donekonečna čekat.Máme bydlet u mých rodičů.Je potřeba vyřešit kolaudaci,vyplacení sestry a přepis domu a začít rekonstr.Jenže rodič.se k ničemu nemají.Mám pocit bezmoci,neumím hnout s rodiči k nějaké akci.Potřebuju udělat další krok ve vztahu(začít společně bydlet),ale laxní přístup ročů mi to neumožňuje.
Kateřina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kateřino. Když si nyní s odstupem přečtete svůj dotaz, jak to na vás působí? :-) Já mám pocit, že máte problém s prosazením svých potřeb u blízkých lidí. Zvláště potřeb, na nichž vám hodně záleží. Čím je to podstatnější, tím to jde hůře. Zkuste si pro sebe najít, kde je chyba. V tom, že vás dostatečně neslyší? Nebo čekáte, že věci budou řešit více ti druzí ( rodiče, partner )? Asi vám schází kus vlastní aktivity. Já se mohu jen domnívat, nemohu vám dát žádnou konkrétní radu, protože neznám pozadí. Proto si myslím, Kateřino, že by pro vás bylo nejužitečnější, kdybyste zkusila několik osobních návštěv u psychologa, s nímž byste společně hledala klíč k sobě. Přeji v tom hledání hodně štěstí :-))
problémy v komunikaci
dobrý den,chtěla bych poradit.s partnerem jsme spolu 5 let a poslední dobou mám pocit že dělám vše špatně,hlavně podle něj.příklad:myla jsem troubu od sporáku drhla jsem jí jak nejlíp jsem uměla,a dnes mi vytkl že jsem ji umyla špatně že je stále špinavá a dává mi příklady jak jíný holky vše zvládají uklidit a jak dobře to dělají a to je jen zlomek toho co dělám špatně,opravdu už nevím.on je jinak moc hodnej chlap a moc mi na něm záleží.nevím jestli je ta chyba ve mě.předem děkuji za dpověd
marie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den,marie.Jestliže partnerovu kritiku pociťujete intenzivněji až v poslední době, zkuste zapátrat v paměti, kdy to asi začalo, jestli to nemá příčiny někde jinde...Nalezení případné příčiny pro vás může být krokem spíše k porozumění přítelovy "nevrlosti" a podle toho pak můžete jednat dále, hledat strategii, jak to změnit. Jinak bych vám radila, abyste arbitráž toho, co děláte, nechala sama na sobě a nenechala se peskovat jako malé dítě, pokud cítíte neoprávněnost jeho kritiky. Je docela užitečné využít techniky asertivního dotazování - ovšem jen tehdy, kdy na to máte kapacitu.Tzn., vlídně se optat, v čem vidí přítel ten nedostatek konkrétně :-) K dalším konstruktivním krokům může patřit rozdělení kompetencí - každý z vás nese zodpovědnost za něco jiného. Jinak - příklady, "jak jiný holky vše zvládají uklidit a jak dobře to dělají", jsou manipulací z jeho strany, nikam nevedoucí, mající ve vás vyvolat pocity viny. Když si to tak vezmete, partner se k vám v těchto momentech chová jako rodič k dítěti, a ne jako k rovnocenné partnerce. Nenechte se ale vyprovokovat k emotivní hádce, nebo k obhajobě sebe sama, dokazování, že jste lepší, než "Maruška od vedle" zase v něčem jiném.Vymezte si sama své mantinely, v čem uznáte, že chcete přijmout jeho hodnocení, a v klidu si to spolu vyříkejte :-)
problémy v komunikaci
Lenko, choval se k Vám Váš manžel takto vždycky, nebo se jeho chování změnilo až za poslední období? Nechci strašit, ale je možné, že se Váš manžel zakoukal jinde - a teď je ta druhá "nositelem" všech dobrých věcí, zatímco na Vás vidí manžel jen to špatné, do jisté míry ho vše na Vás irituje. To, že byl ochotný jít do manželské poradny může jen znamenat, že se cítí provinile a do jisté míry má snahu to řešit, byť jen formálně (něco na způsob "potřebuji zhubnout, koupím si prášky na hubnutí" - i když by bylo potřeba spíš změnit životní styl). Rozhodně Vás nechci vyvádět z míry, zvlášť v těhotenství, ale mluvím z vlastní zkušenosti. Pokud je tohle i Váš případ, pak si projdete obdobím, kdy se prostě nezavděčíte, a je lepší se s tím duševně smířit. Myslím že by bylo dobré "netlačit na pilu", stáhnout se, nehrotit žádnou situaci, a počkat, až ho to přejde... Držím palce, Helimadoe
Pro Lenku (problémy v komunikaci, hrubý manžel)
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přeposílám, díky, Helimadoe :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den paní psycholožko, prosím Vás o radu. S přítele jsem 7let. Jemu je 31 mně 28. Náš vztah prošel minulý rok krizí, kterou jsme zvládli. Víme, že se máme rádi, pracujeme spolu na miminku...přes to řeším jeden pro mě velmi zásadní problém. Přítel pracuje s kamarádem v jednom studiu. Má tudíž nepravidelnou pracovní dobu - je v práci jak se mu zachce. Problém je, že pracuje často raději od oběda do noci a po té v práci usíná a vůbec nedorazí domů. Když mu zavolám, je schopen mi do telefonu říct, že za chvili končí a jede za mnou, ale většinou vůbec nedorazí. Ráno pak pokaždé zavolá a omlouvá se mi a slibuje, že už to takto nebude. Je to věčný kolovrátek a mně dochází trpělivost. Do určité míry jsem to ochotná tolerovat, ale 3 noci v týdnu za sebou už je na mě moc. Vysvětlila jsem mu 100x jak mi to vadí, hrozila rozchodem, snažila se po dobrém...stanovila pravidla např. cca.5 dnů v měsíci toleruji atd.Řekne že to chápe, ale dopadne to pokaždé stejně...Vaši radu moc uvítám :-) děkuji!
šárka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá šárko.Co to udělat nekonfrontačně, bez výčitek? Vy jste mu stokrát řekla, co byste si přála. On to akceptuje, nic nenamítá proti vašim potřebám, jen to nedokáže dodržet. Tzn., že je člověk žijící okamžikem, ve vztahu je pohodlný. Ví, že vás má rád, a to mu stačí. Nepotřebuje o váš vztah nijak bojovat, jen nějak zpacifikovat vaše výtky. On ale přespání ve studiu po práci nebere jako provinění vůči vám - takže stojíte proti sobě oba s tím, že víc naštvaná a nespokojená jste vy. Vašemu vyhrožování rozchodem asi moc nevěří a možná to již bere jako koloryt vztahu. Takže budete musit začít jednat - pokud se s tím opravdu neumíte smířit. Jak budete jednat, to už je na vás. Musíte o něj bojovat jinými způsoby, aby opravdu pochopil, jak moc vám o společnou přítomnost doma přes noc jde. Ale vaše jméno je symbolem bojovnosti, tak snad to zvládnete :-))...
problémy v komunikaci
Dobrý den. Docela se stydím, tak stará a neví si rady. Žijeme s manželem společně již 42 let,někdy fajn a někdy v háji. . Poslední dobou to však začíná být dramatické, alespon' pro mne. Manžel, k vůli prkotině se do mě tak opře...a jde až do krajnosti.. snažím se odejít,nemluvit ,držet se..On se však na mne nalepí a doráží a uráží. Dosáhne svého až se rozpláču , či nevydržím a bráním se.Nemám , kam se vrtnout ...jinak bych odešla , alespon' do té doby než ho to přejde...On je na druhý den jako mílius , ale já úplně hotová.Dělá jako by nic. Kdyby ty jeho urážky nebyly tak kruté a nespravedlivé , možná bych to přešla a povznesla se..Protože ty dva měsíce mezi tím jsou docela fajn. Nikdy jsem to nedělala,ale svěřila se dětem. Jsou při mě..To je asi tak všechno,mají svých starostí dost a dost ! Když dám na misku vah příjemné dva měsíce a krutý den s nocí a další týden co se z toho psychicky dostávám ,převažuje ta hrůza. Má cenu něco řešit v mém věku a jak ? Děkuji za odpovědˇ !
Dana*
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dano, dobrý den. Problém bude mít především manžel. Z nějakého důvodu potřebuje nad vámi mít mocenskou převahu, dostat vás do úzkých. To "mu dělá dobře" a následně se zase může chovat "jako milius". Vnímá asi váš vztah jako nevyvážený, možná má pocit, že máte navrch a potřebuje tím někdy jakoby zatřepat. Zkuste se dívat na vše tedy z jiného úhlu pohledu. V okamžiku, kdy se manžel do vás pustí vodopádem krutých urážek,si okolo sebe udělejte pomyslnou skleněnou zeď. V tu chvíli víte,že on má problém a chová se jako pacient, který si jej skrze vás léčí. Neberte to vážně. To však neznamená, že byste s tím neměla/neměli něco dělat.Jeho ke spolupráci s psychologem patrně nedostanete, ale sama byste to zkusit mohla. Pokud budete v dialogu s odborníkem konkrétní v příkladech, můžete vysledovat společného jmenovatele a vy se tak můžete lépe bránit. Nic nevzdávejte, hlavu vzhůru! :-)
problémy v komunikaci
Milá paní doktorko, jsem dost nespokojená manželovým chováním vůči mně. Můj největší problém je, že ačkoli se máme rádi, chová se ke mně neurvale, jako by si mě nevážil (a nejspíš to tak je) - zvyšuje na mě často hlas a hubuje kvůli hloupostem... Vadí mu totiž na mě každá chyba (to je pravděpodobně hlavní důvod všeho), ačkoli já ty jeho se snažím tolerovat. On mi hubuje i preventivně - prý má pocit, že kdyby mi něco řekl normálně, neposlouchala bych ho. Mluvili jsme spolu o tom, ale nic se nezměnilo. Tohle jeho chování mě vyčerpává, ačkoli bych vzhledem k tomu, že čekáme druhé dítě, potřebovala opak - podporu. Do manželské poradny ho nedostanu - už jsme tam byli jednou, psycholog nás jen vyslechl a neporadil a stálo to hodně peněz. Moc předem děkuju za odpověď!
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. Vypadá to, že hlavou rodiny je u vás manžel - potřebuje mít vůdčí pozici, být "šéf". Nepoddávejte se tolik jeho šéfovství a snažte se spíš o vytvoření rovnocenného vyváženého vztahu. Asi byste potřebovala získat více sebejistoty, na jejímž základě byste mohla účinněji ( asertivněji ) čelit jeho případným výtkám a kritice. Dobré znamení je, že byl ochotný s vámi aspoň jednou jít k psychologovi. Že to nemělo očekávaný efekt, možná až tolik nevadí. Důležité je, že ke spolupráci prvotně přistoupil. Znamená to, že si je ochoten připustit, že je někde mezi vámi dvěma chyba (můj pocit je, že si moc nevěříte ani jeden, a proto spolu zvláštním ( a kontraproduktivním ) způsobem válčíte)...
problémy v komunikaci
Dříve jsem hodně žárlila, vybudovala jsem si sebevědomí, nezávislost... chtěla jsem po něm upřímnost, aby nám zjednodušil vztah, abych VĚDĚLA, že mu mohu věřit. Vím, že je to ptákovina, ale už je těch ptákovin nějak hodně. Napsala jsem Vám jen modelový příklad. Další věci by byly na déle. Mě by zajímalo, jak se k tomu lhaní mám stavět, jak mu předcházet svým chováním, abych tím ovlivnila jeho a dala mu pocit, že může říkat pravdu, že se možná naštvu, ale nebude to mít tak zásadní vliv na náš vztah. Už nevím, jak mu to mám říct... :( Předem Vám moc děkuji za odpověď.
Fay 3. část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha, no, tak to nevím ,jestli to budu umět. Říkáte, že jste v minulosti hodně žárlila - on se asi naučil nesdělovat pravdu, aby se vyhnul zbytečným hádkám, a nestačil si v průběhu vašeho vztahu všimnout změny ve vašem chování.Pokračuje dál v původně zajetém streotypu. Asi mu to nevysvětlíte slovy, že jste se změnila. Můžete mu jen dokázat prostě tím, že se chováte jinak. Měla byste mít více nadhledu - např. v popsané modelové situaci jste mohla reagovat s humorem. Ale naštvala jste se, že jste vy dostala jinou verzi, než spolubydlící. Měl by zaznamenat vaši větší nezávislost na něm i z jiných věcí. Víc vám mohu těžko poradit, vím toho málo...
problémy v komunikaci
Myslela jsem si, že v posledních měsících, kdy jsem mu kvůli lhaní vyhrožovala rozchodem, se vše změnilo a zlepšilo, ale např. dneska jsem zjistila, že lže stále. O víkendu jsme nebyli spolu. Tvdil mi, že se jede domů učit. Psal mi, co všechno a s kým dělá a mně bylo jasné, že na učení neměl čas. Dneska ho čeká zkouška. Ráno jsem se ptala, jestli to umí. Suverénně potvrdil, že ano. Pak se ho na tutéž otázku ptala spolubydlící a on jí řekl, že se vůbec neučil, a že to neumí. Řekla jsem se smíchem, že mě tvrdil, že to umí. Urazilo mě, že cizí holce řekne pravdu (vzhledem k víkendu) a MNĚ, své přítelkyni tvrdí něco jiného, abych na něj náhodou nebyla naštvaná, že jsme víkend netrávili spolu. Já ale byla ráda, že netrávíme víkend spolu. Potřebovala jsem si odpočinout a bylo mi jedno, že se musí učit... kdyby se nemusel učit, stejně bych s ním nejela a netrvala na tom, abychom byli spolu. Řekla jsem mu, že tohle narušuje mou důvěru k němu.
Fay 2. část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Fay, dobrý den. 1.část vašeho vyprávění ke mně, bohužel, nedoputovala. Než budu reagovat, pokud to půjde a budu se v tom umět zorientovat, přečtu si ještě 3.část :-)
problémy v komunikaci
Manžel se mnou nemluví. I na otázky typu ano/ne odpovídá pokrčením ramen. Nesděluje, jak se měl v práci ani na služebních cestách. Nebavíme se ani o společných zájmech (sport), ani o dětech. Jsme spolu 4 roky, máme 2 děti a problém se stupnňuje.
Marcela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marcelo. Ve vaší "otázce" jste natolik stručná, že s vámi neumím mluvit ani já... Nikdy není problém jen v jednom z partnerů. Zkuste začít u sebe a přemýšlejte nad tím, jakým způsobem se manžela ptáte, co vás zajímá a tak ...
problémy v komunikaci
Dobrý den Chci se Vás zeptat, jak často je vhodné telefonovat přítelkyni, která je přes týden pryč? Považujete jeden či dva telefonáty denně za nepřiměřené? Děkuji za odpověď
Jarda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Jardo,co je, či není přiměřené, si určujete vy dva jako pár. Pro vás je to možná málo, jí to patrně nevyhovuje...:-)Řekla bych, že důležitější, než frekvence telefonátů, je kvalita jejich obsahu. Ne? :-))
problémy v komunikaci
Nechci o něj přijít, miluju ho, ráda bych s tou situací něco udělala, jen nevím jak začít. Výsledkem je, že se cítím méněcenná, všechny jeho - byť obyčejné - poznámky si začínám brát příliš osobně a sebevědomí si tím opravdu neposílím. Je opravdu chyba jen na mé straně? Je pravda, že často reaguji bez toho, abych se nad danou věcí, informací nejdříve trochu zamyslela a tím pak dojde k nedorozumění. Komunikace je jistě jeden ze základů vztahu, ale jak komunikovat, když se bojíte něco říct abyste si "nezadělala" na problém - hádku?
Svet2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Nesmíte se cítit méněcenná, a tím pak i vztahovačná...To by byla škoda. Neodvíjejte svou vlastní sebedůvěru jen od vašeho vztahu, Svet. Buďte i sama sebou a za sebe. Najděte si na sobě své silné stránky, zkuste se na sebe podívat očima těch, kteří vás mají rádi a vidí vás jinak, než manžel. Vždyť přeci víme, že doma si každý ke svému nejbližšímu dovolí jít mnohem více přes hranice citu a taktu. Doma ztrácíme sebekontrolu, kterou používáme ve vnějším světě v zájmu toho, abychom byli přijímáni.On ji doma tedy také ztrácí, ale určitě to nemyslí až tak "brutálně", jak to říká. Tak hlavu vzhůru a začněte se více věnovat i jiným zájmům, objevujte svůj potenciál a své kvality.Budete - li více nezávislá, začne si vás možná více vážit. Zdá se mi, že by vás měl začít znovu objevovat a také dobývat...
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorko,po přečtení příspěvků jsem se rozhodla také se s Vámi poradit. Je mi 36 let, manžel je o dva roky starší, děti nemáme - zdravotní potíže z mé strany. Poslední dobou mám pocit, že cokoliv doma udělám je špatně a bude mi to vyčteno. V podstatě jde o běžné maličkosti, které by se daly řešit v klidu a ne cholerickým záchvatem. Manžel pak začne křičet že jsem naprosto neschopná, že neumím komunikovat, že snad ani nemám mozek, že kdyby pracoval v ústavu pro choromyslné, měl by už ze mě trénink atd. Snažím se sice řídit tím, nereagovat při výbuchu jeho vzteku, ale někdy mi to prostě nedá a pak - jak už jste tu mnohokrát napsala, je to ještě horší. Když mu ve chvílích pohody říkám, že mě to zraňuje a ponižuje, že mám pak pocit že jsem k ničemu (ve srovnání s ostatními), tak otočí a dozvím se, že přece nic takového nikdy netvrdil. Mám zkrátka pocit, že při návalu vzteku ventiluje problémy se kterými se potýká ale neumí o nich za normální situace mluvit.
Svet
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Svet. Co na to říct? Vypadá to, že máte pravdu. Asi je mezi vámi delší dobu napětí - čím je zaviněno, to neposoudím. On bude mít nejspíš nějaké problémy, a svůj vlastní emoční úlet pak svaluje na vás a vaše údajné chyby. Možná by se to dalo udělat jinak a ve chvílích vaší vzájemné pohody byste mohla být víc vstřícně nasměrována směrem k němu. Více nejdřív mluvit o vás dvou, o tom, jak se každý z vás má, co mu dělá radost, co ho trápí. Mohl by být od vás v něčem autenticky podpořen. A pak byste mohla mluvit i o svých pocitech a o tom, jak vám jeho výbuchy vzteku ubližují. Ubližují vám osobně, a proto ve svém důsledku i vašemu vztahu. Mohla byste se jej i aktivně zeptat na jeho návrh, jak věci změnit, abyste mohli být spokojeni oba. Myslíte, že byste dokázala být více diplomatická, i když vám to nepřijde až tolik spravedlivé? Ale čeká mě ještě 2.část vašeho vyprávění...
problémy v komunikaci
Dobrý den, žiju se svým partnerem a miluju ho víc než možná svůj život a cokoliv jiného. Je to úžasný muž avšak s jednou věcí mě snad utrápí. Obecně nerad řeší problémy. Partner vlastně nemá takřka nikdy čas si o nich povídat a já jsem typ, který potřebuje o věcech mluvit. Dokáže říct věc, která tak trochu raní v srdci a na to odpoví teď to řešit nebudu je večer jdu spát, protože ráno brzo vstávám. Nikdo si nedokáže přestavit mojí noc, když nad tím celou noc přemýšlím. Při daném slibu zapomene a jeho odpověď stroze zazní jééé lásko promiň já zapomněl. Jenže mě to zabije, tohle já prostě nechápu. Ve mě to pak narůstá a bouchnu a působim asi jako histerka, ale nedokážu v sobě věci takhle hromadit a odsouvat. Miluju ho, ale náš vztah tím trpí a nevíme si s tím radí. Proto prosím o pomoc.
Veronika Váňová
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Veroniko. Zkuste to vzít tak, že každý z vás dává jinou váhu slovům,která vyřkne. Možná, že jste hodně senzitivní, trochu vztahovačná (?)a slova, která on nemyslí tak vážně, vás zasáhnou hodně naplno. Sílu jejich dopadu na vaši psychiku ještě dále podporuje probděná noc, zatímco on si v klidu spí. Zkuste si někdy přeskočit - podle toho, jak jej znáte - do jeho duše a tak vydělte třemi to, co právě řekl na vaši adresu. Já mám pocit, že se rozmluvám s vámi vyhýbá preventivně, snaží se vyhnout vašim prudkým emocím. Takže dalším lékem by mohla být vaše snaha o věcný způsob řešení neshod:-))
problémy v komunikaci
Paní doktorko, prosím Vás poraďte mi, jak přesvědčit manžela, aby mi pomáhal v domácnosti, máme dvě malé děti, velký dům a zahrady, jeho rodiče jsou už starší a já vše nechci nechávat jen na nich, tak se snažím i jim pomáhat. Můj manžel chodí do práce a dálkově studuje a prý nemá na nic víc čas (přesto hodně času tráví u počítače nebo v posteli), já jsem na rodičovské, tak jsem prý v klidu, ale mě by stačilo, kdyby alespoň po sobě uklízel a nevím, jak to s ním skoulet, protože při mých žádostech většinou vybuchne a odejde jinam.
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Katko.Asi to s ním koulíte opravdu nějak nešikovně? Každý z vás má dle mého pocit přetíženosti . On se ke "svým právům" staví mocensky, vy jako prosebník. On pracuje a studuje, má pocit maximální přetíženosti, živí rodinu. Co znamená mravenčí práce v domácnosti s dvěma malými dětmi moc nezná a bagatelizuje to. Na vašem místě bych odjela na týden a více mimo domov - samozřejmě bez dětí. Chovejte se také někdy jako právoplatný člen rodiny, který si určuje svůj vlasní volný čas. Nesmělo by to být samozřejmě nijak prosebnické, ani konfrontační. Prostě se na tom dohodněte. Až manžel pozná, jaké to je být s dětmi doma 24 hodin denně delší dobu, změní názor a snad bude k vašim požadavkům vstřícnější:-))
problémy v komunikaci
dobry den, poradte jsem zoufala,za 3 tydny porodim dceru kterou cekam s pritelem ktery je majetnicky zarlivec,kdyz je opily tak urazi lidi kolem sebe a i zmlatil nekolikrat sveho otce a mamu uhodil,to vim primo od jeho matky, jenze ja to vse o nem zjistila az v 6 mesici tehotenstvi.verte nebo ne do te doby se mi jevil jako milionovy chlap.ale kdyz se poprve opil do nemoty a ja byla u sve byvale tchyni s dcerou,tak byl rozzureny k nepricetnosti a strasne mi nadaval do K...REV ,a tak jsem ho vyhnala,(u tchyne bydli porad muj byvalý muž)ale vychazime spolu dobre.tak pritel me podeziral ze s nim tam určite spim, ted zuri protoze nechci aby moje dite melo prijmeni po nem,ale po mne,je mi uplne uzko. nevim co mam delat??? poradte mi nejak,uz jsem zoufala a nestastna ze s nim budu mit dite a budu muset se s nim stykat.je mi odporny.
marie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, marie. Přítele jste vnímala po dlouhou dobu jako "milionového chlapa" - snad jste neměla tak úplně špatný odhad, když jste se rozhodovali o společném dítěti? Nebo ano? Podle toho, jak vše popisujete, nejste ani jeden z vás úplně vyrovnané osobnosti. Neumíte spolu také komunikovat o důležitých věcech, týkajících se vás dvou. On si v rámci vašeho vztahu není jistý sám sebou. Tomu snad rozumíte?... Ani mně není jasné, jak si můžete představovat,že je OK, pokud by vaše společné dítě mělo mít příjmení po bývalém muži. Měli byste hledat společnou platformu pro sebe dva/tři...
problémy v komunikaci
Dobrý den, potřebovala bych od vás malou radu. S přítelem máme 8. měsíční holčičku. Přítel měl již před narozením hodně koníčků ale slíbil, že vše odloží alespoň než půjde dcera do školky a bude mi se vším pomáhat (přistěhovala jsem se za přítelem z jiného města a ani tady moc lidí neznám). Samozřejmě ještě žádný koníček neomezil ba naopak ještě si jeden přibral a tak ho nevidíme skoro vůbec. Přijde domů nají se, vezme čisté oblečení, pohraje si s dcerkou a zase někam pádí. Nepomáhají ani scény ani výhrůžky kterým se neubráním. Vždycky jen počká až to přejde a vše zajede do starých známých kolejí. Já už to ale dlouho takhle nevydržím. V cizím městě, celý den sama s děťátkem, prát, vařit, uklízet, nakupovat... A to ještě nejspíš budu muset nastoupit za 2 měsíce do práce abych o ni nepřišla a mohla v klidu přestoupit z města do města. Potom už si ale opravdu neumím představit jak vše zvládnu. Praďte prosím jak příteli vysvětlit že jeho pomoc opravdu potřebuji alespon těch pár měsíců...
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Katko, chápu vás, vaše situace je opravdu ještě hodně ztížená tím, že jste na rozdíl od něj na novém místě, bez přátel, závislá na příteli a limitovaná dítětem. Jak příteli vysvětlit, že pomoc opravdu potřebujete? Určitě ne prostřednictvím hádek a scén, tím ničeho nedosáhnete. Možná to chce spíš více jednat, pokud tomu není schopen porozumět sám. Musíte jej více do dění okolo dcery a domácnosti zaangažovat aktivně. Měli byste si domlouvat program dopředu, v němž musí být prostor na vaše vlastní aktivity, a pak na vaše společné aktivity - tj. jak vaše partnerské mimo území domova, tak vaše rodinné. Hlídání asi nebude problém - předpokládám, že ve městě žijí rodiče přítele. Pokud podniknete něco sama, nechte hlídat jeho. Rovnoprávnost ve volném čase je podmínkou dobrého fungování vztahu. On se tak navíc více spřátelí s otcovskou rolí. Buďte ve svých nárocích zřetelná a jasná,vyjadřujte je sebevědomě, ale s přátelskou formou :-) Držím palce
problémy v komunikaci
Dobry den, jiz pred rokem jsem psala a muj problem je stale stejny(tenkrat jste mi odpovedela, ze si mam ujasnit svou zarlivost vuci pritelove EXM a navstivit terapeuta). Muj pritel je rozvedeny,maji spolu,17leteho syna. My dnes mame male miminko. Ja respektuji jeho EXM, ze jsou spolu v kontaktu, ze ji venuje svuj cas, chodi k nim domu na navstevu, vidaji se kazdy tyden na synovych zapasech. Nemyslim si ze bych na jeho EXM nejak zarlila, napr. jsem i navrhla aby ji koupil darek na vanoce, ona koupila nasemu diteti. Co mi ale vadi jsou jejich hovory (kazdy tyden) a pipajici sms ve 22h, 23h. o hloupostech, ktere si myslim mohou resit v rozumnou dobu napr. v 19h(pred tim rokem jsem to mozna spatne zformulovala), duvod je pro me snadny, obycejny respekt soukromi. Muzete mi dat zpetnou vazbu, zda ja zadam neco mimoradneho? Partner to nechce chapat a celkem samozrejmne je presvedcen o tom, ze zarlim. Ale to by mi prece vadilo, ze chodi k ni domu a denne si volaji?Uz o sobe pochybuji. Dekuji
beruska01
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá berusko01,když to slyším takto, přijdou mi vaše potřeby soukromí ve večerní hodiny naprosto oprávněné. Ale je to věcí komunikace mezi vámi a přítelem. Vy byste měla obhájit hranice vašeho vztahu, aniž by to on bral jako vaši hysterii a žárlivost.Pokud se dostáváte do emocí, ubíráte si důstojnost a zároveň ubíráte vážnosti vašich argumentů. To nedopusťte...:-)
problémy v komunikaci
1.Paní doktorko-dobrý den,chtěla bych Vás poprosit o Váš názor-rozvedli jsme se po 25 letech.Důvodem byly neustálé rozpory a hádky kvůli manželovým milenkám,kterých se nechtěl vzdát i když jsem vyzkoušela všechno,včetně poradny.Všechno trvalo přes 3 roky (druhá míza) Žádost o rozvod podal manžel,jelikož mi neodpustil- prý jsem mu zničila vztah s poslední milenkou a navíc jsem mu nedala při rozchodu finanční částku,kterou požadoval.(dům je moje výlučné vlastnictví a peníze nemám-naopak jsem na tom finančně dost špatně)Já jsem navrhovala pouze rozluku s možností návratu.Nebydlíme spolu,ale vídáme se kvůli práci každý den.Manžel mne ani nezdraví.Máme spolu dvě dospělé,ale nesamostatné děti.Chtěla bych náš vztah trochu zlepšit,abychom spolu alespoň komunikovali.Po půl roce mne již přešel vztek-napsala jsem mu ohledně naší komunikace smsku-nereagoval.Nevím,jak se mám chovat,jestli mu mohu třeba popřát k narozeninám,nebo sdělit nějaké informace ohledně dětí,aby to nebylo vnucování.
Irma
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Irmo, jste hodně hrdá žena, že? :-) Nebojte se, nabídkou ke konstruktivní komunikaci provozního rázu se nebudete nijak podbízet. Musíte jen počkat na jeho tempo. Vás přešel vztek po 1/2 roce, jak to má on, kdoví. Nevím, co jste si vše stačili udělat, jak jste si ublížili ve fázi před rozvodem. On má pocit ublížení od vás na dvou frontách - majetek, překazila jste mu vztah s milenkou. Má důvod vás nenávidět? Víte, tím, že do toho podrobněji nevidím, vám nemohu nabídnout nějaké konkrétnější doporučení šité na míru.Nechcete navštívit psychologa se specializací na partnerské vztahy? :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, psal jsem Vám o radu již před časem, ale asi někam zapadla a nenašel jsem dosud odpověď. Navíc se v odpovědích těžko hledá, chtělo by to alespoň doplnit datum vložení otázky:o) A teď znovu otázka. Mám problém s komunikací s manželkou, nevím jak správně reagovat a jak ji slovně podpořit při tom, když je unavená, má neshody s maminkou, tíží ji domácnost atd. Většinou jsou to věci se kterýma po chlapsku nic neudělám, nemohu nikomu natlouct, nic zorat či zabít mamuta. Moje slova útěchy jako ...mrzí mě to...chápu to...rozumím jaxe cítí... apod. jsou dost vyčichlé a manželka v tomto ode mě necítí oporu.Můžete mě, prosím, navést správným směrem? Děkuji moc.
Vojta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Vojto. Možná by bylo docela dobré, kdybyste měl takto vtipné reakce i vůči manželce :-)). Ani mi to nepřijde až tak "vyčichlé", spíše chlapsky realistické...A zároveň přesně takové, jak to většina žen potřebuje - empatie není vyčichlá, jen by za ní měla následovat otázka od vás : "můžu ti nějak pomoct"?...
problémy v komunikaci
Dobrý den, prosím vás o radu ohledně komunikace v partnerském vztahu.S přítelem žiji čtvrtým rokem ve společné domácnosti.Přítel má pěkné vlastnosti (je milý k rodině, ochotný pomáhat, je s ním legrace, nekonfliktní).Bohužel nedokážeme spolu řešit záležitosti,kde není soulad. Snažím se na něj nevyvíjet žádný tlak, ale přijde mi, že je strašně nastražený v situacích, kdybychom se měli dobrat nějakého řešení -kompromisu,ústupku... Narážím na jeho až úzkostnou potřebu hájit si svoje právo na svobodné nezávislé rozhodování. Obvykle sdělí svůj postoj a jakoby se zapouzdří a dál se o tom nehodlá bavit. Má špatnou zkušenost z předchozího vztahu, kdy prý velmi ustupoval a přizpůsoboval se. Snažila jsem s ním poradit, jak formulovat otázky a žádosti,aby ho nepopouzely, ale jedná se o témata, o kterých diskutovat nechce. Takže jsou věci, které neřešíme - on je v pohodě a ve mně bobtnají :-) Konfliktním situacím se snaží vyhýbat ve všech sférách života. Měla byste nějaký tip jak na to?
milka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, milko:-) Nemáte to jednoduché, pokud jste tak vstřícná v nabídkách k formě hledání dohody tam, kde není konsensus, jak popisujete,ale marně. Zdánlivě to tedy vypadá tak, že přítel vítězí - odmítá diskusi a přes jeho rozhodnutí nejede vlak. Asi byste se měli dohodnout na rozdělení kompetencí, v čem kdo bude mít rozhodující slovo. Pak to bude jasné a nebudou muset být spory - konfliktů se on bojí. Můžete se oba pokoušet vyjednávat, nabízet argumenty pro své návrhy - pokud se to týká vás dvou, ale pokud se neprotnete, určí se to podle původního kompetenčního "rozdělovníku". Vztah je mezi dvěma lidmi, nikdy není možné se shodnout na všem. Neboli - vztah je i o umění ústupků. A aby byl vztah vnímaný oboustranně komfortně, musíte se to spolu naučit a vaši komunikaci neustále kultivovat. Vy to víte, přítel určitě také. Jen se díky předchozímu vztahu bojí situace, kterou vnímá a´priorně jako konfliktní, byť z toho konflikt vůbec nemusí - naopak to může být tvořivý dialog...
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorko .Prosím o radu mám přítele je to cizinec .Když je tady je milí shodí až k nám domů ve všem mi pomáhá.Voláme si někdy on nebo já ale když odjede nezavolá ,vždycky si najde lež že nemohl .Je trochu vorkoholik a když se dá do práce zapomíná na čas. Mám mu věřit že jak říká nerad telefonuje a když řekne že v ten den kdy řekne přijede ale telefonovat nebude.Mám se smířit s tím že je to taková povaha.A nebo že mě má jen tady na krácení času když mu volám do ciziny ani mi neodpoví prosím o váš názor , s ním se o tom mluvit nedá.Když se sním chci kvůli tomu rozejít tak mě uprosí. Ale udělá to zas. děkuji za radu.
Eva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Evo. Já bych na vašem místě dala hlavně na to, co cítíte, když jste spolu a vnímáte se. Nemyslím si, že by vás využíval tady pro krácení svých volných chvilek - jste v intenzivním kontaktu, pomáhá vám, uprosí vás vždy, abyste váš vztah nekončila. Někteří lidé to tak mají, neradi telefonují, mají v tomto ohledu nějakou bariéru. Ale jsou přeci i jiné způsoby komunikace - jemu vadí i maily, SMS, apod? Měli byste o tom všem trochu mluvit, jen to nesmí být plačtivě ani vyčítavě konfrontační. Měla byste mu jen říct, že jej chápete, ale ať se snaží i on pochopit vás. Pro pocit kontinuity a blízkosti potřebujete nepřerušování kontaktu. Snad to pochopí. A má-li vás opravdu rád, pokusí se něco v sobě překonat:-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, můj dotaz se spíše týká mé kolegyně v práci, s kterou dělám více něž rok a začíná mě dohánět k šílenství. Týká se to jejího chování. Neustále si polohlasně prozpěvuje a to i znělky reklam v rádiu. když se soustředím na práci, tak si z ničeho nic začne louskat prsty a klepat do stolu a to vše z nenedání a když se to opravdu nejméně hodí. V hyperaktivitě a příliš dobré naladě to ale myslím nevězí. Naopak, když se má něco důležitého řešit, tak se stáhne a dělá mrtvého brouka. Jednoduché zvednutí vyzvánějícího telefonu v ní budí běs a tak závisí skoro vše na mě. Občas mi připomíná princeznu, co je jen na ozdobu a ne na spolupráci. Když jí něco vyprávím, začne se všemu přehnaně divit a vydávat zvuky údivu a nepřirozeného žasnutí, až je to opravdu na obtíž. Má už rodinu a sestru, která je naprosto normální. Tyto postřehy k jejímu vyjadřování přítomnosti nemám jen já a určitě nejsem k její osobě nijak zaujatá. Jinak je velice hodná,a určitě by nikomu nedokázala ublížit. Děkuji.
Aneta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Aneto - vaše vyprávění mi vyvolalo úsměv na tváři, popisujete to velice vtipně:-) Ale je mi jasné, že v reálu to vtipné opravdu není.Já mám pocit, že vaše kolegyně je vnitřně velice nejistý člověk, který se někde naučil, jak má svoji nejistotu skrývat - to jsou ty její nepřirozené a neadekvátní projevy v chování - těmi si dodává sebedůvěru a určitě je přesvědčená, že to dělá dobře a nikdo nic nepozná.Měla byste s ní zajít někdy na kávu a popovídat si o tom, jaké pocity ve vás vyvolává, co by bylo dobré změnit. Když budete nejdříve oceňující a milá, bude schopna přijmout i vaši kritiku, zamyslet se nad ní a něco změnit. Držím palce:-))
problémy v komunikaci
Dobrý den,se svým přítelem chodím něco přes rok a v podstatě stejně dlouho spolu žijeme.Začali jsme si spolu hrozně rychle,ani ne po měsíci jsme se dokonce zasnoubili.S plánováním svatby jsme ale nikam nepokročili.Na jednu stranu jsem docela ráda,stihli jsme se aspoň víc poznat.Partner má hodně dobrých vlastností,ale není lehké s ním žít,je cholerik.Je to chlap jako hora,takže z něj jde docela i strach.Neublížil by mi ale fyzicky,on jen řve.Často vybuchuje kvůli maličkostem a vinu nikdy nevidí na své straně.Pak je většinou schopen se zklidnit a omluvit,v poslední době je ale víc pod stresem, vybuchuje častěji, déle to vydrží a méně se omlouvá. V afektu pak říká věci,které mě zraňují do hloubky,i když to tak nemyslí.Hodně řešíme bydlení,jde o penize,on je z toho na nervy. Jenže on nevybuchuje jen kvůli vážným věcem, vybuchne kvůli čemukoli,co se mu nelíbí,to aby kolem něj člověk chodil po špičkách.Poraďte mi prosím, jak mám na jeho chování reagovat a jak jeho výbuchy zvládat.
Alena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Aleno. Pomohly by mi konkrétní příklady vašich hádek, kontextu, v němž vznikají, v němž přítel vybuchuje. Teď je víc pod stresem, protože řešíte zásadní ekonomické věty kolem bydlení? Když je pod tíhou stresu, jeho míra frustrační tolerance se snižuje a vybuchuje častě i na "podprahové" podněty - viděno vašima očima. Prostě máte partnera "nerváka", pokud s ním budete chtít žít, budete se s tím muset smířit a opravdu se naučit na to reagovat. Přijmout to jako jeho součást. Na výbuchy bych na vaší straně nereagovala, tím byste jej ještě více roztočila do spirály vzteku. Je pravda, že nekomunikace vytváří vztek taky, je to vlastně forma pasivní agrese, ale když si v klidových obdobích domluvíte, že v určitých chvílích prostě reagovat nebudete, bude tomu snad rozumět, bude na to připravený. Jinak by se také mohla hodit asertivní technika otevřených dveří :-) Vše má jednu podmínku - následné vyjasnění si věcí po odeznění emocí a omluva. Vyjasnění musí být krátké a věcné, bez velkých výčitek.
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorko, prosím o Váš názor, začínám být bezradná. Asi 15 měsíců mám vztah s mužem o 16 let starším. Ve většině věcí, životních názorech, zájmech apod jsme ve shodě, zatím spolu nežijeme - každý máme svůj byt a spolu jsme většinou u mě na víkendy (i v této oblasti se přítel chová zodpovědně, co se týká financí a spolufinancování společných dní). Nicméně mě doslova drtí jeho cholerismus, pokud to cholerismus je. Přede mnou měl dvě dlouhodobé parterky (s každou žil více než 10 let). Přítel občas zničehonic změní náladu, je mrzutý, nemluvný, úsečný a tvrdí, že mu nic není. Obvykle tento stav vyústí v hádku (přiznávám, že se většinou snažím dobrat příčiny jeho stavu, což ho možná rozčiluje). Ale deptá mě, že se rozkřikuje, nadává, prosazuje "svou" pravdu (naposled i mně, dost sprostě), i když se nakonec omluví, mám pocit, že si druhý den NIC nepamatuje. Nezvládám to psychicky. Prosím, jak mám reagovat? Jindy je milý, ale tohle se nedá... Děkuji za reakci!
Kobla2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Koblo2. Měli byste se spolu na tyto situace preventivně připravit ve chvílích vzájemné pohody, které patrně převažují (?). Měla byste se dozvědět od něj, jak by bylo nejlepší na jeho radikální změny nálad reagovat . Nemám pocit, že by se jednalo o cholerismus, spíš o výkyvy v jeho psychickém rozpoložení, které s vámi s největší pravděpodobností nesouvisí. Asi je nejlepší jej nechat být do té doby, než bude on sám chtít zase přiblížení. Ale o tom byste spolu měli mluvit a domluvit se třeba i na nějakém jednoduchém gestu či slovu, které by symbolizovalo - "teď mám špatnou náladu, nech mě být, ono to přejde". Chápu, že když na něco takového nejste zvyklá, tak vás to jak znejisťuje, tak zraňuje.
problémy v komunikaci
Před několika měsíci tchán zemřel. Snažím se s manželem znovu dostat k tématu o dalším společném životě. Přestože spolu už deset let nespíme, hrozně se rozhovoru vyhýbá, tvrdí, že o problémech se nemá mluvit, nemají se rozpitvávat.Dělá jakoby se nic nestalo, jen se snaží, abych mu neměla co vyčítat. Nevím jak dál. přítele mám moc rád,
magda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha - když si to tak vezmete, bojíte se vy oba dva. Manžel se bojí něco řešit, protože se bojí toho, co by uslyšel. Bojí se ztráty vás, manželství - už zažil ztrátu syna... Proto strká hlavu do písku. Vy se bojíte také - odejít z manželství tam, kde je vám mnohem lépe. Ale 27 let života je závazek, ve vašem pojetí možná i zodpovědnost.Magdo, pokud byste opravdu chtěla vaše manželství zachránit, tedy zrekonstruovat je do fungujícího stavu ( společný podíl na řešení problémů, sdílení společných věcí,sexuální život ), potřebovali byste k tomu - dle mého - profesionální odbornou pomoc. Psycholog, který se na vás dva bude dívat zvenčí, ucítí jiné věci mezi vámi, než jak to máte vy, kteří jste "zacyklení". Domluvte se s manželem a kontaktujte manželskou poradnu :-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, je mi 47 let a jsem 27 let vdaná. Manžel je hodný a pracovitý a byl celý život spíš workholik a já byla často s dětmi sama. před několika lety měl velké konflikty se synem, který nakonec odešel z domu ve zlém. v té době jsem se cítila dost sama a taky se mi po letech zdálo, že už žijeme s manželem spíš jen vedle sebe než spolu. V té době jsem potkala přítele, který je rozvedený a moc si spolu rozumíme. Chtěla jsem odejít z manželství, ale doufala jsem, že se s manželem nějak dohodneme, ale on se jakémukoli rozhovoru vyhýbal a strkal hlavu do písku. Nakonec jsem mu s velkým vypětím sil napsala dopis. Čekala jsem , že si ho přečte, že si pohovoříme, ale on dopis otevřel až za 3 měsíce, prý se bál, co v něm bude. To už jsem byl adocela psychicky vyčerpaná.
Magda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Magdo.Přemýšlela jsem nějakou chvíli, do jaké kategorie bych měla váš příběh zařadit. Nevím, jestli jsem zvolila tu správnou, ale mám pocit, že to není o partnerském trojúhelníku, jako spíše o dlouhodobých problémech v komunikaci vás dvou. Vy jste se i v rámci společného soužití cítila osamělá, a to asi nejen proto, že manžel je workholik. On se vyhýbá problémům, bojí se jich, proto z nich raději utíká. Úník ale není řešení...Nebylo těžké, sblížit se s někým, kdo vám rozuměl a měl vůli i schopnost naslouchat vám a reagovat, prostě si povídat:-)Přesto stejně stále bojujete o zlepšení manželského vztahu - na první pohled to vypadá, že marně. Ale možná jen volíte formu, která není motivující pro manžela? Jdu si přečíst 2.část vašeho vyprávění :-)
problémy v komunikaci
Dobry den,chtela bych se poradit ohledne vztahu se svym pritelem.Jsme spolu pul roku,pohadali jsme se(nebylo to nic zasadniho jako nevera atd.) a tak jsme si dali pauzu.Rika,ze me miluje a ze by se mnou rad byl ale boji se budoucnosti.Take ho moc miluji a chtela bych byt s nim. Poradte mi prosim co mohu udelat aby to bylo zase dobre?
admin007
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den,admin007.Možná zní otázka jinak. Ne, co byste měla udělat VY, ale - co byste měli udělat VY DVA! Oba cítíte, že se milujete. On se bojí budoucnosti, vy jste vystrašená z pauzy, kterou nastolil. Nevím, proč jste se pohádali, jakou měla vaše hádka podobu, čím přítele zastrašila až do takové míry, že se rozhodl vyhlásit pauzu. Ale zastrašila ho. V této fázi prožívá možná konflikt mezi emocemi ( miluje vás, touží po vás ) a rozumem. Bojí se nevyřešených scén. Možná má za sebou již podobné problematické "záležitosti" v rámci vztahu a je to pro něj hodně silný varovný signál? Jak vám můžu poradit, co máte udělat v zájmu dobré prosperity vašeho vztahu?...:-) Nic moc toho o vás dvou nevím a alchymista na dálku být nechci. Ale určitě jej do ničeho netlačte - musí cítit pocit svobody rozhodování.Tu byste ale měla cítit i vy - abyste se nepropadla do sítí závislosti...
problémy v komunikaci
Dobrý den, potřebovala bych poradit, jestli se mám opět vrátit k partnerovi, se kterým jsem se během sedmi let asi dvacetkrát rozešla. Mám ho stále velmi ráda , on mě, ale rozchodový sénář se neustále opakuje: mně se nelíbí nějaká konkrétní věc, kterou partner neschledává dostatečně důležitou, takže nechápe, že se kvůli ní mohu rozlobit...tím pádem se rozlobí na mě, že vyvolávám nesmyslné konflikty a řeší situaci rozchodem...Po odeznění emocí (bývá to obvykle měsíc) se mi omluví, rozchodu lituje a velice usiluje o obnovení vztahu. Já svolím, protože jeho jednání omlouvám tím, že neovládl své emoce. Je mi s ním velmi hezky (žádný jiný partner se mu nevyrovnal), ale pokud se dostane na tyto vyhrocené situace, řešíme je vždy stejně. (plus situaci komplikuje moje žárlivost na chvilkové partnerovi známosti během doby odloučení, ta bývá také často zdrojem těchto konfliktů, zvláště, když on mi moje známosti nevyčítá). Děkuji za odpověď.
Olina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Olino. Zkuste si představit váš 7letý vztah jako film. Jaký by měl tento film asi název? Co by se o něm psalo v podtitulku - jaká by byla hlavní charakteristika jeho obsahu? Byla by to více komedie, nebo drama? A jaký byste si vy sama - jako divák - přála závěr toho filmového příběhu?... Já nevím. Myslím, že jste se nenaučili za celou tu dlouhou dobu řešit konstruktivně své hádky a rozpory. Máte problémy v komunikaci, v přístupu k sobě - místo hledání souladu a kompromisu mezi protichůdnými postoji a názory zvolíte rozchod. Je to už takový folklor, který ani jeden z vás nemyslí vážně. Je to spíš krátká pauza, sloužící k nadechnutí, k tomu, aby se přítel nakrátko porozhlédl někde jinde. Ale víte, že budete zase spolu dál. Nezdá se mi tento způsob jako dobré řešení.Lepší by bylo v rámci vztahu o věcech mluvit. Je to pracnější, ale i efektivnější a smysluplnější...:-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, jak mám říct partnerovi aby zhubnul? Vždy měl sklony k jídlu ve větším množství. Když jsme se poznali, držel dietu. Pak onemocněl mononukleózou a jeho maminka i rodina šílela, že to má určitě z hubnutí.. Měl tehdy 73kg ma 189cm, což bylo velmi málo, ale nyní má 99kg. Cvičí, sport má rád, ale úměrně k tomu má rád druhé večeře, pivo a celkově jen tloustne. Když někdo něco poznamená, řekla "mám na to už roky" (26 let!!) Mám ho ráda pro to, jaký je, ale pokud to takhe pujde dál, asi mě přestane přitahovat.. během 3 let nabral tolik a i když ví, že by bylo ideální mít o 10kg méně, nevidí žádný důvod pro to se snažit je shodit. Sama si figuru hlídám, abych pro něj byla přitažlivá. Neumím mu to takhle celé říct - bojím se, že se urazí.. Co s tím? Díky.
Majda
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Majdo, nevěděla jsem, kam váš dotaz zařadit - je to zvláštní, problém, který popisujete, mívá dost lidí, ale do mé poradny jste zatím se svou otázkou doputovala první:-))Když na narážky druhých říká, že už na to má své roky, je to jeho úniková reakce. Co by také měl říkat jiného? Zkuste z toho nedělat TÉMA, nedávejte jeho kg do spojitosti s přitažlivostí pro vás, ale spíše mluvte o občas obecněji na téma životosprávy,občas můžete jen tak - by the way -zmínit něco o tom, jaké typy mužů vás přitahují,aniž by v tom byl adresně útok na jeho postavu. Ale další věcí může být i to, že se můžete dohodnout na tom, že mu budete hlídat jídelníček. V dobrém, ne konfrontačně a útočně. Tady žádné zákazy neplatí, nemají pozitivní efekt. Jako chodí děti za školu, on by chodil tajně do lednice:-)) Vše musí být v podobě pozitivní motivace. Držím palce:-)
problémy v komunikaci
Dobrý den, chtěl bych znát odpověď na otázku, zda jsem já manipulátor nebo moje manželka? Přečetl jsem knížky i články o chování manipulátorů, ale odpověď jsem nenašel. Existují nějaké testy, jak poznat manipulátora? Nebo je v Brně poradna, která se zabívá manipulátory? Někdy si to myslím o sobě a někdy o manželce. Nevím, zda jsem to já, kdo je psychicky týrán manželkou nebo naopak.
mirek
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Mirku. Asi neexistují psychologické poradny, které mají v záhlaví své specializace "manipulaci"... Ale bude vám stačit, když navštívíte manželskou poradnu, kde se komunikační problémy řeší naprosto běžně - je to jeden z nejčastějších problémů mezi partnery
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorko, můj problém je, že se cítím sama. Jsem vdaná na mateřské, manžel fajn, dítěte si užívám, ale chybí mi i jiný kontakt. Nikdy jsem neměla moc kamarádek, a ty dvě, co mám, teď mají jiné starosti, nemají malé děti, takže se stýkáme čím dál míň. Dřív jsem si aspoň promluvila v práci. CHodím s dcerou do mateřského centra a na kroužky, sama chodím na italštinu, cvičit, dokonce jsem si dala i inzerát, ale nejsem schopná si najít kamarádku, neumím navázat hovor. Ať zkouším cokoliv, chválit, povídat o nás, o nich, o neutrálních věcech, vždy to vyzní nějak křečovitě. Bohužel nevypadám dost sympatická, takže když nezačnu já, nikdo jiný nezačne. Chtěla jsem najít kamarádku s malým dítětem, aby i dcera měla kamaráda a nebyla na tom jednou stejně jako já a současně jsme měly námět hovoru a aby měla čas ve všední dny. Pokud jsme s nějakou maminkou a dětmi někam párkrát vyrazily, přestaly se mi pak bez vysvětlení ozývat. Už nevím, co dělat, kde dělám chybu. Poradíte? Díky.
Míša
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Míšo. Zkuste si znovu sama přečíst - s odstupem času - svůj dotaz. Představte si, že není váš, ale od jiné ženy. Co vás k tomu teď napadá? :-) Co byste této ženě poradila? Můj pocit je, že do potřeby navázat nové přátelství jdete možná opravdu hodně urputně. Máte jasný cíl - získat kamarádku, která splní hodně věcí najednou - bude také matkou malého dítěte, vaše děti si budou vzájemně sympatické, i vy si budete rozumět, budete podobné krevní skupiny. Jenže tím, že to máte nastaveno jako primární cíl, pomíjíte právě možnost spontánního "vzplanutí" pro sebe. Přátelství je něco, co se nedá uspěchat... Vaše snaha vede asi ke křečovitosti projevu - jak to, koneckonců, hodnotíte a pojmenováváte vy sama - a to může ty druhé zahnat. Míšo, to jsou mé první zkusmé hypotézy, za něž se těžko mohu podepsat, když vás neznám. Nechcete se zkusit zeptat na názor svých opravdových kamarádek, které vás znají , mají vás rády, a zároveň jsou schopné aspoň trochu objektivní zpětné vazby? :-)))
problémy v komunikaci
Dobrý den, jak se mám vyrovnat s náladovostí partnera,jsme 45 + 48 manželé 25 let, 2 dospělé děti, stačí že není všechno po jeho a je naštvaný. OBčas to přežene s alkoholem,je na mě zlý, nadává,musím se i třeba schovat, já pak nemám náladu na sex a zase je zle. ale nikdy nepřipustí,že za to může, vždycky to svádí na mě.že jsem za ním nepřišla apod. Teď jsem zjistila že odepisuje na exotické inzeráty,nevím jak se zachovat. snažím se nevyvolávat rozepře, ale vždycky to nejde. snažím se potom s ním o tom promluvit, ale on absolutně nechápe očem mluvím. vypadá to že si myslí jen se vypovídej a jedeme dál, stejně se nic nezmění. Do poradny nepůjde, už jsem se ho ptala. nevidí důvod. přeci jenom jsme prožili tolik let, nechci rezignovat na vztah ale nevím jak s ním o mých pocitech mluvit. Děkuji
Jarmila
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Jarmilo. Působí to na mne dojmem, že váš muž potřebuje sehrávat v manželství jednoznačně dominantní roli - potřebuje cítit moc, a uplatňovat ji. Pokud vyjádříte vlastní názor, a trváte si na něm,nemůže - právě z těchto důvodů - přiznat vaši pravdu navenek, i kdyby si dovolil ji vnitřně uznat. Neschopnost přijmout názor nebo postoj někoho jiného svědčí většinou o vnitřní slabosti a nejistotě, která je kompenzována silou. A ta síla je v rámci vašeho soužití jak v oblasti komunikace, tak sexu.Jarmilo, má to za sebou samozřejmě delší vývoj, manželova potřeba prosadit své za každou cenu, hlava nehlava, může pramenit již z dětství, z jeho původní rodiny, kde mohla být jedním z rodičů popírána jeho osobní důležitost ( nejspíš otcem ). Ale může to být samozřejmě podmíněno i něčím jiným. Každopádně je pro vás možná důležité už i uvědomění si toho, že se jedná paradoxně o projev slabosti. Zralá a vyvážená osobnost se polemiky nebojí, protože ji nevnímá jako ohrožující.Ví, že na to má - buď něco svého potvrdit, nebo přijmout toho druhého. Ale říkáte, že takto fungujete již docela dlouho. Dříve jste manželovy nálady zvládala - např. v zájmu klidu doma kvůli dětem? Nebo se to vše stupňuje až nyní? Myslím, že byste měla navštívit psychologa alespoň vy sama, tam byste mohla reagovat na jeho otázky, které by vás samy o sobě vedly někam dále, a i skrze je byste mohla nacházet řešení. Také potřebujete najít sebe samu, protože už musíte být tím vším docela dost unavená.Zkuste to:-) Držím palce!
problémy v komunikaci
Dobrý den, manžel má pocit že na když jsem na rodičovské dovolené dělám toho málo a nikde to není vidět a že bych si měla najít brigádu.Jednu už o víkendu mám.Jde mu to vysvětlit jinak než klasicky,že to jsou práce stále dokola vidět to není protože než doje z práce děti pokojiček zase rozhážou?Děkuji
markousek
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, markousku. Co zkusit ponechat někdy manžela na týden doma s dítětem, aby byl na vše sám, jako vy? Vy byste si v té době našla brigádu a on by zažil ten věčný kolotoč...Možná, že by pochopil, o čem všem to je a vaší práce okolo dětí i domácnosti by si více vážil:-) Co vy na to?...
problémy v komunikaci
Dobry den, chtela bych se zeptat jak vyjit s manzelem cholerikem. 44 let starym. Stav je zhorsujici. krici kvui vsemu. Mam nadeji, ze je to castecne z prepracovanosti, ale jen castecne. Dekuji a preji usmevny den Zdenka
Zdenka Nova
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Zdenko. Nejužitečnější bude, když mu nebudete nabíhat tím, že budete na jeho cholerický řev reagovat, naopak jej budete částečně ignorovat ve chvíli nejakutnější fáze. A ve chvílích vzájemného klidu o tom spolu mluvte:-)
problémy v komunikaci
Hezký den, můj dotaz asi není na krátké zodpovězení, ale přecijen to zkusím. Je mi 21 let a s přítelem jsem skoro pět let. V mnoha ohledech si velmi rozumíme, ale po tak dlouhé době máme samozřejmě i problémy. Hlavním problémem je, že můj přítel se mnou neumí komunikovat, nikdy mi neřekne, co si myslí, ignoruje moje otázky, na které by mu bylo nepříjemné odpovídat. Já se to snažím do určité miry chápat, ale komunikace je přecijenom zásadní. Můžete mi poradit?
Roxie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Roxie. Zkuste s přítelem probírat problémy tak, aby byl dostatečně naladěný vás poslouchat - tzn. - musíte si umět vybrat správnou chvíli, neměla byste dopředu avízovat, že budete spolu muset "vyřešit problém "( to většina mužů dělá mrtvého brouka :-) , prostě se vypíná... ), vašemu sdělení by mělo předcházet něco pozitivního, aby byl naladěn. A nezapomeňte i na neverbální komunikaci - tj.,důležitý je projev, melodie hlasu, úsměv,...Ale to platí obecně, nejen při probírání partnerských problémů:-)))
problémy v komunikaci
Dobrý den, paní Douchová, s partnerem (40) žiju necelé tři roky, téměř vše je pěkné, jen jeden problém mě trápí. Mám pocit, že přítel si v mnoha případech myslí, že jedině jeho názor je ten jediný správný. Pokud mám na danou věc názor jiný (většinou se jedná o banality, ne zásadní životní rozhodnutí), požaduje po mě podrobné vysvětlení důvodů. Nebo možná je to tak, že já si myslím, že bych se měla nějak obhajovat, ale je mi to velmi nepříjemné. Také bývám v těchto chvílích někdy zbytečně přecitlivělá, když mám pocit, že se hádáme kvůli banalitám úplně zbytečně. Sama se (alespoň myslím) snažím být tolerantní, tedy pokud je názor přítele nebo jeho rozhodnutí sice jiné než bych uvítala, ale zásadně mi nevadí, toleruji ho a nerozebírám. Ozvu se pouze v případě, když je to pro mě v nějakém směru důležité. Vím, že přítelovo chování nezměním, spíše bych se chtěla poradit, jak bych měla já reagovat v popsaných situacích a jak omezit mou přecitlivělost. Snad jsem to popsala srozumitelně... díky
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kláro.Přítel je vůdčí osobnost, vy možná také, proto si na to těžko zvykáte - být tolerantní tam, kde jsou protikladné názory na věc ( byť ne životně důležité ), je docela těžké. Myslím, že by vám oběma pomohlo rozdělení kompetencí v tom, kdo bude mít v čem právo posledního slova. a také byste si měla sama pro sebe uvědomit, proč máte potřebu obhajovat své názory s tím, že z toho pak vznikne hádka. O čem to vypovídá?...:-)
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorko,pět let jsem žila s přítelem,vztah mi vyhovoval,rozuměli jsme si,ovšem hodně to šlo i díky mojí trpělivosti.Přítel je uzavřený a tvrdohlavý a jakmile jsme měli řešit nepříjemné věci,odmítal se o nich bavit. Zkoušela jsem mu vysvětlit,že pokud„drobnosti“,které mě trápí,nebudeme řešit,přeroste mi to přes hlavu.On na to ale vůbec neslyšel.Byly to věci,které by šly kompromisem dobře vyřešit.Uměl také vystihnout,když jsem se cítila špatně a provokoval mě tak dlouho,až jsem vybuchla.Když mi pak ujely nervy,zlobil se na měl,že se neovládám a hysterčím.Na vztahu mi ale hodně záleželo a nechtěla jsem,aby se pokazil.Postupně jsem ale ztrácela naději,že je možné se s ním jakkoli na něčem domluvit,až jsem to prostě vzdala a odešla.Teprve pak se přítel začal snažit, prý si vše uvědomil,chce to napravit,já jsem ale přestala věřit tomu, že to jde.Pořád ho mám ráda, ale po tom všem se bojím vrátit.Nemám energii se zase s něčím vypořádávat. Dá se s tím ještě něco dělat?Děkuji.
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kláro. Musíte vědět vy, jestli jej máte natolik ráda, že návrat vztahu nakonec uvítáte, nebo jestli již jste někde jinde a osovobození se od vztahu, kde jste se musela stále exponovat především vy, je pro vás nakonec spíše úlevné .Co se týče šance na změnu,ta tady určitě je. Až ztráta vztahu, o kterém si byl přítel jistý, jej dovedla k opravdovému přemýšlení nad jeho hodnotou a uvědomění si chyb, které ve vaší komunikaci dělal. Pokud byste byla raději, kdybyste se k sobě vrátili, dejte tomu jen ještě nějaký delší čas:-)...
problémy v komunikaci
Dobrý den paní doktorko, prosím o radu i když nevím, jestli tu nějaká vůbec je. Můj partner je velmi náladový a ve chvíli kdy má své špatné nálady, je schopný urazit se bez důvodu nebo kvůli jakékoli drobnosti a a následně se mnou třeba 3 dny nekomunikovat. Schválně pak chodí po práci do noci do hospody i když mi třeba den před tím slíbí že bude doma nebo se mnou třeba nakoupí... Prý proto, že mu doma není dobře. Za pár dní to z něj ale opadne a dostane naopak extrémně zamilovanou náladu. Stále mě pusinkuje, obletuje, volá mi několikrát denně,tráví se mnou plno času... Tyhle jeho nálady se bohužel střídají tak jednou do týdne, což je pro mě hrozně náročné. Vím, že bych si ho prostě neměla v těchto jeho stavech všímat, ale při společném soužití je to dost těžké. Jinak jsme spolu 3,5roku (bydlíme spolu) jemu 30 a mně 27let. Říkám si také co s tím až přijdou děti, které plánujeme. Moc děkuji a zdravím Vás.
Šárka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Šárko, zdravím i já vás.Nemyslím si,že by řešení spočívalo v tom, že si jej nebudete všímat. To by znamemalo v podstatě oboustranný únik z netransparentní situace, oba byste se utvrzovali v tom, že máte problém a že je doma dusno, ani jeden byste přitom příliš nerozuměl tomu, co se děje. Pokud přítel nemá bezprostřední konkrétní příčinu, díky níž se urazí, pak by to vypovídalo více o jeho psychické labilitě a snadnému podléhání emocím, které nemají s racionalitou mnoho společného. To se samozřejmě řeší docela složitě, ale přesto je důležité využít těch dobrých chvil, kdy jste obletovaná, a mluvit o tom, domluvit si i nějakou strategii, která vám to v oněch aktuálně nepříjemných chvílích pomůže zvládnout. To znamená - ve chvílích klidu si vše pojmenovat, snažit se vzájemně mluvit o svých emocích, co chování jednoho vyvolává v prožitku toho druhého a nalézt cestu, jak se toho vyvarovat. Mělo by to být bez výčitek a konfrontací, aby tobylo konstruktivní:-))
problémy v komunikaci
Dobrý den, mám skvělého a chápavého partnera a můj problém s ním je pouze nepatrný, bojím se ale, že by mi mohl přerůst přes hlavu. Oba pracujema a studujeme, jsme stejně vytížení. Domácnost mám ale na starost pouze já a když ho požádám o pomoc, musím se vyrovnat s jeho vzdycháním a očima vsloup a to i když mu několikrát poděkuji. Navíc práci neudělá pořádně a já ji po něm musím předělávat. Je to vážně maličkost, ale bojím se, že toho na mě jednou bude moc. Můžete mi poradit, jak ho do práce o domácnost víc zapojit? Předem děkuji za odpověď
Janička
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Janičko:-)Nemyslím, že by váš problém bylo nutné bagatelizovat, protože vy to jako problém cítíte. Pak to není maličkost a jednou vám to může přerůst přes hlavu do takové míry, že vám to bude narušovat další oblasti partnerství, které nyní fungují velmi dobře. Asi by bylo dobré o tom všem mluvit a dohodnout se na vzájemných kompetencích. Rozdělit si povinnosti v domácnosti tak, jak to bude každému z vás vyhovovat. Můžete to udělat docela hravou a humornou formou, aby se přítel nezalekl, ale mělo by to být závazné:-)