Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| vztahové problénmy v širší rodině| sexualita| problém se sebedůvěrou| rozvod a děti| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| psychické poruchy| alkohol u jednoho z partnerů| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| sourozenecké vztahy| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| kamarádi partnera...| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

děti partnerů
Dobrý den.Jsem s přítelem,má téměř plnoletou dceru a malého,6letého chlapce,a v tom vězí mé trápení.Věděla jsem,že vstupuji do vztahu s mužem, který má děti,ale nedovedla jsem si plně představit,co to obnáší a bude obnášet.Já sama mám 2 děti,domů mi jezdí na víkend ze škol,a tak jsem myslela,že to bude příjemné zpestření a útěk ze smutku,že už sama mám děti velké a samostatné,že pomohu se zanedbanou výchovou.Ale kluk je opravdu problémový.Chápu, že to není jeho vina,jak je vychován,že mu je cizí základní prvky stolování a stravování,je vzpurný, bohužel nezvladatelný.V noci se probouzí a vynucuje si puštění pohádek, pokud to hned není,vzbudí celý barák.Asi jsem už starší,a už z něj víc vyčerpaná, tedy pokud tu párkrát byl, a to není tak často,ale s přítelem se o tom nedá popovídat,kluk se nesmí napomenout,neví,co je ovoce,zná jen párky,ani jeho babička si jej netroufne hlídat,je to u nás víc a víc TABU.Bojím se,že právě to dítě bude příčina našeho rozchodu,i když se velmi máme rádi.Díky
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den,Jano. Pokud je to tak, že přítelův syn u vás není až tak často, nemusel by to být zase snad až tak velký problém do vašeho vztahu, ne? Hlavní je, že vy dva si rozumíte a máte se rádi,jak píšete. Byla by škoda, kdyby vás problémy jeho syna měly rozdělit. Syna nejspíš vychovává přítelova ex manželka, a její výchovný styl je její věc. S přítelem se pouze můžete bavit na vlídné rovině o tom, jak by třeba něco mohlo být jinak. Ale neměla byste si na jeho syna stěžovat, ani jej příliš kritizovat, na to je každý rodič hodně citlivý a háklivý. Máte právo na to, nemít jej nijak zvlášť v lásce, rozhodně byste měla rezignovat na jeho výchovu, můžete jen zkusit vymezit si ve vašem domě hranice, které jsou pro vás důležité - tj.,např. jídlo bude u vás takové, jaké podáváte vy, na to si bude muset syn zvyknout...
děti partnerů
Dobrý den, mám problém týkající se soužití mého muže a mé dcery. Dcera je z prvního manželství 17 let. Dcera má mého manžela ráda, respektuje jej a nevadí jí trávit čas v jeho společnosti, nadále s náma ráda jezdí na výlety a dovolené a nikdy jsem od ní neslyšela na něj výtku a že jich ve svém věku má ke všemu hodně, ale chování svého manžela k ní nedokážu pochopit. Prostě žije vedle ní, nikdy se nezajímá jak se jí daří, jaké má plány, jak jí je, vlastně s ní nekomunikuje, sám od sebe jí ani nepozdraví, pokud jsou sami doma a on někam odchází nerozloučí se a a ni neřekne kam jde. Pokouším se mu vysvětlit, že ji nemusí milovat, ale měl by zachovávat pravidla slušného chování, jediné jak na to reaguje je, že je dcera nepořádná. Uznávám, že je ale v únosné míře o odpovídajíc věku. Manžel by nejraději ji ze všeho vyřadil, na dovolenou jezdil jen se mnou, různými pohledy dává najevo, že mu zas vadí např. jak zavřela dveře a pod. Bolí mě to a zvažuji zda mám dít přednost dceři.Prosím o radu
Siku
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Přeji vám hezký den,Siku.Asi máte oba odlišné výchovné přístupy a postoje. Manžel si asi více vzal za ženu jen vás, neporozuměl tomu, že si bere společně s vámi vše, co k vám patří, tj., i vaši dceru. Nevím, jestli má sám své děti, nebo je bezdětný. Každopádně to, co popisujete, je problém celé rodiny, i vašeho vztahu a měli byste to řešit spíše v rámci přímého rozhovoru s psychologem. Doporučovala bych vám, abyste se brzy objednala vy, a pak i manžel. Jedná se o něco, co vás rozděluje, aniž by si to on sám více uvědomoval!
děti partnerů
Dobrý den, je mi 33 let a nyní několik měsíců žiji s novým partnerem, takže jsme ve fázi velké zamilovanosti. Problém je v tom, že partner je ženatý a má tříletou holčičku. Manželku opustil a chce se rozvést, takže by mělo být všechno v pořádku..Problém je v tom, že se nedokážu smířit s tím, že má dceru, která by s námi měla trávit volné chvíle.Velice se obávám toho, až tato situace nastane, já žádné děti nemám, mám strach, že nebudu vědět, jak se k ní chovat, možná na ni budu žárlit.Myslím na to, kudy chodím a vnímám to jako velký problém, se kterým se však partnerovi nemůžu svěřit, protože bych mu tím ublížila, vím, že ji má moc rád.Nechci ho ztratit, ale tuším, že by to mohlo být v budoucnu příčinou velkých neshod. Děkuji.
Klára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Kláro, s problémem, který u sebe popisujete, se poměrně často setkávám i ve své terapeutické praxi. Asi byste si měla sama pro sebe nejprve zanalyzovat, v čem všem vlastně problém je, kde je jeho pravá podstata. Pak s ním budete moci lépe pracovat - budete muset, pokud se vše b budoucnu uděje tak, že budete spolu s přítelem žít. Takže - říkáte, že se nedokážete smířit s tím,že má váš milovaný muž dceru, která by s vámi měla trávit vaše volné chvíle. Ona je ale jeho součástí. Logicky by to mělo vypadat tak, že milujete-li jej, měla byste mít ráda i ji.Ale od svých klientek, které se potýkají s tímtéž, vím, že to takto snadno nenaskakuje. Naopak vnímají často partnerovo dítě jako připomínku jeho minulosti, jeho vztahu s předchozí ženou, vnímají je i jako nástroj moci pro ex manželku, která může skrze dítě manipulovat jak s přítelem, tak potažmo i s vámi. Zároveň na dítě i žárlí, tak, jako vy, a to zvlášť tehdy, když se jedná o dceru (vztah otec/dcera je docela svébytný, že? ). No, jak jste na tom tedy vy, Kláro? Co převažuje? Strach z neznáma, z toho, že to s dětmi neumíte, nemáte zkušenosti, nebo pocit ohrožení ze ztráty vašeho soukromí, nebo strach z nepřijetí dcerou, nebo strach z nutné provozní spolupráce s budoucí ex, nebo něco jiného? Kláro, až najdete to ONO, budete to mít pro sebe jednodušší. Když je problém před vámi rozprostřený "na stole", zviditelněný, dá se řešit.A můžete pak o tom mluvit i s přítelem. Můžete se mu svěřit se svou nejistotou okolo všeho, proč ne? Tím mu neublížíte, jen si více porozumíte, když budete hledat cestu z toho ven společně. Jen záleží na tom, JAK mu to řeknete. A poslední rada - čím více se toho budete bát, tím více se budete aktivně psychicky programovat negativně. Zkuste to nechat vývoji v čase, uvidíte přeci sama. Proč si vyrábět dopředu v hlavě strašáka? Prostě je to jen premiérová situace ve vašem životě. Nic víc, nic méně:-)))
děti partnerů
Dobrý den, je mi 36 let, mému partnerovi 43 let. Z 1 manželství mám 2 děti 6 a 16 let. Naše soužití trvá 3 roky. Rozumíme si, ale trápí mě jeho vztah k mým dětem. Toleruje je, ale nevyhledává a opačně je to stejné. Když se mu to snažím říci, říká, že je vše v pořádku, ale já to cítím jinak. Mám ho moc ráda a neumím si bez něho představit další život. Myslíte si, že časem se jeho city k mým klukům více prohloubí? Nebo je to tím, že děti neměl a prostě to s nimi neumí. Koupili jsme si psa a na toho je úžasný. Je to proto, že jej vychovává od mala?
Ilona
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den,milá Ilono. Těžko říct, jak to v sobě váš přítel má. S vaším mladším synem je již od jeho 3 let, takže docela od mala. Nevím, jestli jsou mu dány rodičovské schopnosti, jak to má ve vztahu k dětem celkově. Ne každý si musí umět najít vztah k dětem podle představ jejich matky. Navíc je možné, že jsou synové pro něj konkurenti (?). Ale máte jej ráda, on vás, zkuste jej jen pomalu víc vést k tvořivějšímu a vstřícnějšímu kontaktu s nimi. Starší syn je pro něj asi již víc "parťák", malého by mohl pomoci vychovávat. Také do všeho určitě vstupuje i to, že ani oni jeho příliš nevyhledávají. Je to vzájemné. Synové jsou možná více upnutí na svého otce, alespoň ten starší, a vše chce čas. Neztrácejte naději. I přes toho psa k sobě chlapi můžou najít cestu, ne? :-)
děti partnerů
2. pokrač. Ovšem ještě více mě šokovalo, že partner po ní nepožadoval omluvu s tím, že já bych to taky měla "přejít". Od té doby byly mezi námi třenice. Dcery trvaly na tom, že se nemají za co omlouvat a partner pro sebe omluvu nechtěl, jenom pro mě. Vadí mi, že jemu nevadí jejich chování vůči mně i jemu samému. Před Vánoci nakonec přišly s dárkem, ale bez omluvy a ani nešly dál. A co mi vadí nejvíc je to, že udělaly předvánoční večeři, kam pozvaly partnera a jeho maminku, ale mě a mého syna (15 let) ne. A partner tam šel. Neumím si představit, že bych tohle mohla snášet dál. Cítím se vyšachovaná z partnerova života. On tvrdí, že to takhle praktikovat nechce, ale myslím, že až dcery zase něco takového vymyslí, tak opět udělá, co budou chtít. Mně je 44, partnerovi 50. Poradíte mi prosím, jak mám jednat s partnerem? Jak s jeho dcerami? Dcery s ním nežijí, každý máme svůj byt, většinu týdne žijeme u mě.Moc děkuji.
Anna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Anno, buďte trpělivá a shovívavá, tolerantní a moudrá. Jeho dcerám je 18 a 23 let, vám 44. Každý máte jiné životní zkušenosti, jiné potřeby v životě. Přijde mi jako vítězství, že přinesly dárek k vánocům. Berte to vše krůček po krůčku. Na plnohodnotnou etablaci se v jejich životě máte dost času. Důležité je, že funguje váš vztah s přítelem. Ten rozvíjejte dál a netrapte se navzájem tím, že on je jejich otec a jde mu o jejich lásku, proto jim leccos toleruje, a vás že zatím úplně nepřijímají. Ono to přijde, pokud bude váš vztah dlouhodobě hezký. Držím palce na silné nervy:-)
děti partnerů
pokrač. Starší dcera se projevovala přívětivěji, ale zřejmě to bylo proto, že jsem jí zhruba dva roky pomáhala se školou. Ovšem pak jsem zjistila, že ve stejnou dobu pravidelně docházela společně s matkou k psychologovi a tam si stěžovala (bylo jí 20 let), že ji otec zanedbává, protože si našel mě. Svým dcerám se přítel vždy naopak velmi věnoval, často mi ale připadalo, že je v rodině degradován pouze spíše na sluhu a bankéře a zneužíván. Pak se averze jeho dcer vůči mně zesílila, mladší mě nazývala hanlivě milenkou a vymýšlela si o mě lži. Vynutila jsem si na partnerovi společnou schůzku, kde jsem si chtěla s nimi v klidu promluvit o našich vztazích. Ovšem to se po partnerově větě, že mě má rád zvrhlo v hysterickou scénu. Starší dcera začala na nás oba křičet, byla drzá, nakoneč ječela, že se mnou končí a že s partnerem si to ještě vyřídí. To, co si dovolila k otci a ke mně, mě šokovalo.
Anna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Myslím, Anno, že je to zřejmé - dcery se rozhodly vás ignorovat, respektive bojkotovat. To je jejich právo, cítit věci podle sebe. Chápu, že vás to mrzí, ale budete asi musit čekat, až si ony budou chtít najít cestu k vám samy. Nemá smysl nic urychlovat, naopak si tím ubližujete. Dejte jim svůj čas. Sama říkáte, že starší dcera chodila se svou matkou k psychologovi - a to proto, že pro ni bylo těžké přijmout rozpad JEJÍ rodiny. Může tam do všeho vstupovat i plno dalších věcí. Říkáte, že manželka přítele byla/je konfliktní, prezentuje na dovolených zájem o jiné muže. Dcery s ní ale asi mají dobrý vztah, vidí ji jinak. Jsou to její děti! Jejich otec má ale trvalý vztah, ne nějaké nepodstatné epizody. Ony prostě brání svou matku. A musejí bránit oproti něčemu, někomu. Tedy oproti vám. Neměla bych jim to za zlé. Zkuste vstoupit i do jejich pocitů, porozumět jim, místo toho, abyste si vynucovala společné schůzky s nimi a jejich přízeň pro vás...
děti partnerů
Dobrý den. Můj partner má dvě dospělé dcery (18 a 23 let). Když jsme se před sedmi lety seznámili, jeho manželství bylo již několik let formální, manželka si hledala byt, kam se chtěla odstěhovat, v rodině byly neustálé hádky a křik (ze strany manželky, to vím z osobní zkušenosti) a její časté nevěry, dokonce i před přítelem a jeho dcerami (to jsem taky šokovaně sledovala na vlastní oči na společné dovolené). Dcery musely vidět, že manželství jejich rodičů není šťastné a jak se jejich matka chová. O jejich chystané odluce věděly. Přesto se nikdy nesmířily s tím, že jejich otec mě má rád. Od začátku jsem se s nimi snažila navázat kontakt a mít co nejlepší vztahy. U mladší se mi to nedařilo, nebavila se se mnou, nebo jen odsekávala jednoslabičné odpovědi, navíc dost drzým tónem. Dávala ostentativně najevo, že se se mnou nechce bavit. Partner na její chování nereagoval, když jsem o tom začala mluvit, tvrdil, že si ničeho nevšiml. Pravda je, že podobně jeho mladší dcera jednala i s ním.
Anna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Anno, čeká na mne vaše pokračování, takže si asi celkovou reakci nechám na závěr, zatím jen dílčí první mé pocity, obecné glosy: bývá to tak, že ačkoli jsou v rodině evidentní problémy ve vztahu rodičů, děti ( byť dospělé )potřebují žít v tom, že jejich rodina je stabilní, byť je to třeba i iluze. Nevím, jak dlouho o vašem vztahu dcery vědí, zda po celou dobu 7 let jeho trvání ( to bylo mladší dceři 11 ), a zda si vás - v rámci racionalizace vlastních obranných mechanismů - nevyhodnotily pro sebe jako viníka neutěšeného manželství svých rodičů. Ale berte to jako platonické úvahy bez znalosti jakýchkoli konkrét...
děti partnerů
myslím, že dcera nedělá ic tak zlého aby s ní nemohl normálně komunikovat.Jsem mezi nimi jak v presu, jsou situace, kdy jeho pomoc potřebujem a bojíme si o ní říct, on neodmítne, ale dá najevo jak to dělá nerad. Moc bych si přála abych od něj slyšela třeba větu: Tu dovolenou si neber, já jí na to tancování odvezu,mám volno. Nevím jestli je z mého zmateného dotazu jasné co vlastně chci říct. Snad ano. Děkuji za pomoc.
siku
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Siku, nemohu vám poskytnout plnohodnotnou pomoc, musela bych znát podrobněji pozadí toho všeho. Viděla bych to více na spolupráci s psychologem, odborníkem na partnerskou i rodinnou terapii.
děti partnerů
pokr. Dcerá má mého muže ráda, začíná si všímat jeho odtažitého chování a mrzí jí to. Já jsem z toho velice špatná a začínám mít strach s ním o dceři mluvit a nejdebože něco řešit. Takže se snažím v těchto věcech vynechávat ale tím spolu přestáváme komunikovat, já mu nic neřeknu, on se nezeptá a nastávají situace, kdy se s dcerou domlouvám co před ním říct a co utajit. Pro starší dceru, která je mimo je ochotnější a sdílnější, v podstatě jí rád vidí. ale v době kdy s náma starší bydlela byla mnohem problematičtější. V té době s ní komunikovat taky minimálně, to se změnilo až jejím odstěhováním. Pro mě udělá cokoli ale je fakt, že ani mě se už nezeptá jak jsi se měla a když naznačím, že mám problém, vyslechne mě, s řešením nepomůže, řekne,že to nebude tak zlé nebo něco podobného.Pátrala jsem co se mohlo stát, hledala co to odstartovalo a nic mě nenapadlo. A konečně dotaz, Jak mám docílit toho abych s ním mohla mluvit i o dceři a nebála se jeho reakce? Já vím, že jí nemusí mít rád, ale
siku
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
No, začnu zase s jinou představou o možných příčinách problému mezi vámi dvěma. Zdá se mi nyní, po přečtení 2.části, že dcery jsou pro vás na prvním místě. Jestliže on bude fungovat jako dobrý "rodič", bude mít šanci na dobré partnerství. Pokud selže a nebude se chovat podle vašeho očekávání, pak si může v rámci vašeho manželství připadat bezprizorně. Nevím, siku, ale měla byste rozdělovat dvě roviny vztahu - partnerskou a pečovatelskou. Vy jste jak rodič, tak partner, on je partner a hledá kamarádskou rovinu k vašim dcerám. Není a nikdy nemůže být jejich otec. Jsou téměř dospělé, měl by vystupovat v roli kamaráda a vašeho partnera.Myslím, že si skoro neví rady s vašimi očekáváními. A myslím si též, že máte vy dva docela dost problém v komunikaci, možná ve vzájemné důvěře.
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko, i já bych byla vděčná za Vaší radu. Před rokem jsem se podruhé vdala, mám dvě dcery z prvního manželství. Starší dcera s námi již nežije ve společné domácnosti. Můj muž změnil své chování k mé mladší dceři. Dřive si sní dokázal povídat, byl ochoten pro ni něco udělat a dalo by se říct, že byl rád v její společnosti. Jezdili sami na chalupu, kupovali spolu oblečení a najednou ( spíše pomalu a plíživě) by jí nejradši ze všeho vynechával, skoro na ní nemluví, udělat něco pro ní je problém. ( udělá vždy vše ale je vidět, že je to kúli mě)Tvrdí mi, že je to tím, že je dcera nepořádná, zapomětlivá, hlučná a že ho nebaví vše několikrát opakovat, uklízet po ní a řešit její maléry. Dceři bude brzo 17, je v klasické pubertě a školu zládá výborně. Je pravda, že občas něco zapomene, pořádek nic moc, ale dle mého je vše v normě. Manžel má děti z předchozího manželství, ale v podstatě nezažil jejich pubertu. Pracoval mimo domov a domů jezdil 2x do měsíce na krátkou dobu.Pokr
siku
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá siku,na svou celkovou reakci si počkám po vašich pokračováních. Nyní mám jen prvních pár pocitů, jak jinak - spekulativních. Vdala jste se před rokem, do doby, než jste uzavřeli manželství, se mohl váš nynější manžel snažit získat vaši přízeň mj. i tím, že se věnoval dceři. To, že spolu jezdili sami na chalupu, ukazovali, jak jsou rádi ve své společnosti, on jí kupoval oblečení, mně přijde až nestandardní a vyvolává to ve mně různé dohady o důvodech až takového intimního parťáctví. Pak se - vy říkáte najednou - z parťáctví vyvlékl a pohybuje se v druhém extrému... Nevím. Nemá ona již jiné priority? Partnerského rázu? Není v tom jeho uražená ješitnost, či něco jiného a z toho vyplvající ostentativní vzdor? No, raději jdu číst dál :-)
děti partnerů
Nevím,jestli se to dá nazvat nápravou dlouholeté "výchovy" nebo spíš nevýchovy ze strany manžela,protože vztahy jsou všelijaké,já jsem vyčerpala všechny možnosti než jsem začala podnikat jednostranné kroky, ale pro mě to bylo spíš z pudu sebezáchovy.Ona mě přehlíží,k manželovi je sice korektní,ale asi mu má za zlé,že jí nezajistil,aby to šlo jak byla uvyklá od mala,možná to považuje za zradu od něj.Třeba se to do budoucna změní až bude mít vlastní rodinu a uvidí,co to obnáší,zatím je pořád hodně nezodpovědná a lehkomyslná,ale jsou to vlastně její první kroky sama za sebe.Škoda,že jí tatínek k té zodpovědnosti nevedl pozvolna a příjemnějšími metodami. Milovat se asi nikdy nebudeme, ale třeba aspoň pochopí,že ne každý,kdo po ní v životě bude něco důsledně požadovat,musí být nutně její nepřítel .Dík Vám za poradu tehdy i za rady ,které dáváte průběžně všem,čtu Vás pořád a stále se mám co přiučovat.
Bibina 3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Bibino. Vlastně jste se tedy chtěla podělit o své zkušenosti, úspěchy v tom, co vypadalo téměř neprůchodně. Nyní to vypadá jako příběh s polovičně dobrým koncem.Říkám polovičně proto, že teď ještě asi není zřejmé, jak se to vše nakonec zobrazí v budoucnu ve vašem vztahu s manželem. Rezignovala jste na zodpovědnost vůči jeho dceři a tím jste vlastně vychovávala i vy jeho. Získal díky tomu jinou - korektivní zkušenost a začal dělat věci jinak. Je ale otázka, co na to říká jeho otcovské srdce. Přemýšlím nad tím, zda by ona nyní, kdy dělá z donucení ty první samostatné kroky, nepotřebovala vaši mírnou podporu zpovzdálí. Ona vás zatím přehlíží, ale je to i tím, že si se sebou neví tak úplně rady. Právě proto, že nejste její nepřítel, mohla by dostat od vás nabídku k pomoci nebo radě, bude-li ona sama chtít. Jinak vám přeji hodně štěstí a sil:-)
děti partnerů
Na jaře jsem skončila s taháním nákupu a vařením pro ni a peníze,které za ni dával manžel mě, jsme dali jí.První měsíc byla 3 týdny na chlebu,protože si za ty peníze nakoupila jiné věci,manžel jí dal další peníze,ty utratila za další dva dny a pak přišla maminka její kamarádky,aby jí dal další peníze,které ona nevrací pořád té kamarádce.Takže ten první měsíc přišel manžela asi na 10tisíc. Asi už těch peněz bylo trochu moc a manžel je neotrhává ze stromu,takže se rozčílil a začal ji hlídat. Taková péče se dceři nezamlouvala ani trochu,takže se vykašlala na učení,nastoupila do práce,nyní nám dala první peníze na energie v domácnosti a žije si za své ,nic nám neříká,my se neptáme.Za ten rok jsme si vyřídili úřední záležitosti a do půl roku bychom měli mít svůj byt,pod uzavřením,samostatně měřené energie a ona se starším bratrem dostanou dosavadní byt .Budeme tedy v jednom domě,ale samostatně.
Bibina 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
No, tedy! Veškeré komentáře a reflexe si nechám na závěr vašeho povídání:-)
děti partnerů
Paní doktorko,dobrý den,vzpomenete si ještě na moje problémy okolo soužití s dcerou mého muže ve společné domácnosti v RD(archiv zhruba před rokem),dostala jsem i hodně ohlasů.Rok se s rokem sešel,chci Vám napsat,že co jsem si nevyřešila sama,jiný za mě neudělal,takže jsem na to šla po svém a ta stejná vlastnost mého manžela,to jest strkání hlavy do písku ohledně své dcery, která mě do potíží přivedla,mi z nich zase paradoxně pomohla,protože manžel opět jen přihlížel .Jednoho dne jsem řekla, že přestávám prát a žehlit,protože mě to nebaví a na lamentace,že její samostatné praní bude nehospodárné, jsem řekla, že je mi to jedno.Když neměla co na sebe,musela si začít prát.Postupně si zaprala všechno do jednotné šedi a táta jí musel částečně obnovit za své peníze šatník.Pak jsem jí přestala uklízet,takže po roce jí opět za jeho peníze vyměňoval v pokojíčku lino,neboť rozlitou coca-colou se přilepil kobereček a při jeho odtrhování nožíkem rozřezala lino .
Bibina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Bibino. Doufám, že si vzpomínám dobře, uvidím při vašich dalších pokračováních :-)
děti partnerů
Na podruhé - jde například o špatné učení, záškoláctví, nyní dokončuje učení, ale nic jistého to není, protože jako každoročně propadá, problematické vztahy (ženatý ap.),hojné návštěvy restaurací, zneužívání svěřených peněz apod., docela pro mě vážné věci .Před lety pochopila,že tátu má omotaného kolem prstu, ale já že jí na všechno neskočím, takže si vymínila na tátovi, že vše budou řešit jen spolu , pokud s ní někdy chci o něčem mluvit, pokývá hlavou a myslí si svoje a dělá si taky svoje,protože táta ji nechá.Manžel přesně ví,co a jak by mělo správně být, ale prostě to neudělá. Strašně mě to opravu vzteká a necítím v něm pro sebe v této věci jistotu nebo oporu. Přitom on se ode mne stále podpory dovolává, když je z ní vynervovaný, aby to se mnou mohl rozebírat, když hrozí, že bude opakovat ročník, že ji budu s ním další rok živit ..Proč? Nikdy neudělá co by měl .Všechno ví, všechno uznává,ale změna žádná. Je rada alespoň pro mě ? Děkuji mnohokrát .
petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Petro, musíte si stanovit mantinely vašich výchovných kompetencí, zcela jednoznačně. V nich by měl být respekt k tomu, že jeho dcera není biologicky vaše, nedostala jste od něj výslovné právo k řešení problémů, proto do toho nemůžete nijak vstupovat. Odmítejte to s tím, že pokud bude potřebovat nějakou podporu, poskytnutí rady, může si nalézt psychologa, s kterým to bude řešit. Váš vztah si chraňte embargem na tyto záležitosti...Určitě by neuškodilo, kdybyste zašli k psychologovi na partnerské vztahy i společně, pokud to příliš narušuje vaše soužití.
děti partnerů
Dobrý den,jsem podruhé vdaná 6 let, s manželem myslím máme dobré manželství, jen mám sama ze sebe špatný pocit v jedné věci. Manžel má z 1.manželství dceru a syna, já dvě dcery,všichni již jsou dospělí, ale 3 z nich žijí dosud s námi v domě.Nevím jak přesně to popsat,manžel má určité vlastnosti a nějak se v životě chová, ale ve vztahu k jeho dceři vždycky nastolí mnohonásobně benevolentnější pravidla.Připadá mi, že vůči ní se z něho vždycky stane nesvéprávný jedinec, který se neumí rozhodnout, bojí se říct svůj názor, kličkuje a uhýbá a v sobě pozoruju, jak mi v takových situacích připadá ubohý až odporný a jak se tím kazí můj vztah k němu.Nemůžu si nějak pomoci, ale místo chlapa opory máme my všichni v tu chvíli doma onuci.Ono by to asi nebylo tak patrné, kdyby s dcerou nebyly problémy, ale vzhledem k tomu, že jsou a její průšvihy a excesy mají vliv i na náš život, tak jeho neschopnost zasáhnout je taky pak věcí nás všech. Dovolím si ještě pokračovat na podruhé .
petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petro, počkám si na vaše druhé pokračování, zatím prvotní reakce v podobě úvah i otazníků - v první části popisujete, že manželství trvá 6 let, je pěkné, špatný pocit máte ze sebe VY.Myslíte tedy, že byste mohla něco v společném soužití vás - 5 dospělých - ovlivnit, a že to nezvládáte zrealizovat? Hodnotíte jej pak již jako "nesvéprávného" jedince, který upřednostňuje svou dceru a hodně lidově řečeno - "vyměkne", ztrácí smysl pro spravedlnost, soudnost, nebo nevím, co jiného. Předpokládám, že jste o tom spolu nesčetněkrát za ta léta hovořili, probírali strategické manévry. Máte to každý nastavené jinak, máte jiné citové vazby ke svým vlastním dětem, jiné požadavky na ně. To je vybudováno jinými životními základy, ale konsensus by se snad mohl nalézt, je - li ochota a prostor pro jeho hledání... ale asi předbíhám, jdu dál:-)
děti partnerů
Dobrý den,moc děkuji za odpověď z 20.2.2007. S přítelem jsme vše probírali...Navrhovala jsem,že na turnaje budeme jezdit všichni.On tam může s dětmi dorazit později a uděláme si společný výlet.Nebo může mít jiný program a pak se potkáme doma atd.A jeho slova??Když já se svému synovi věnuji stoprocentně,tak on bude svým dětem taky a doma se budeme jen míjet.Cítím,že si začíná uvědomovat,že se nemůže dětem věnovat pořád. To je bohužel ta minulost.A kdyby jeho se jeho děti věnovaly nějakému sportu,tak bych nedokázala přítele omezovat, jsou to přece jeho děti!Nemám pocit,že bych se dítěti nějak obětovala,nejsem jediný rodič,který podporuje své dítě. Bohužel ten život je trošku komplikovaný,když máme každý minulost.Jeho reakce mě dost překvapila-"nejlepší obrana je útok"! Předem moc děkuji za Váš názor!!
Sára
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Sáro. Rozdíl je v tom,že vy jste matka... On v podstatě žárlí na vašeho syna, chtěl by vás mít více pro sebe, boxuje za sebe útokem, to s vámi souhlasím. Ale co s tím? Rozhodování je na vás...
děti partnerů
Dobrý den,našel jsem si přítelkyni s 6letou holčičkou.Zamilovali jsme se do sebe,ale malá na mě dost žárlí a dává to dost najevo mě i přítelkyni.Navíc přítelkyně trpí depresema a lečí se.Toto všechno náš vztah ničí.Začínáme to řešit a přítelkyně by uvažuje o rozchodu.Přitom se pořád milujeme,ale nevíme jak pořádně dál.Já je nechci opustit a rád bych bojoval.Myslím že malá citově zneužívá svou mamku a ta to nevidí navíc si myslím že nezvládá její výchovu.Zatím spolu nebydlíme,ale plánovali jsme to.Předem děkuji za odpověď
Ali
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ali. Stává se docela často, že děti žárlí na příchod nové partnera matky. Vy jste se stal pro dceru přítelkyně rivalem, byla zvyklá na to, že ony dvě jsou tandem. Ještě je tam dále jakožto významný faktor to, že máte odlišné výchovné přístupy. Myslím si, že rozhodně nepřichází v úvahu nyní vaše sestěhování, pokud o něm není přítelkyně přesvědčená, a její dcera to podvědomě bojkotuje, ale byla by škoda se rozcházet, pokud se máte opravdu rádi. Jen trochu oba brzděte v tempu vývoje vašeho vztahu. Více toho nyní říct nemohu, neznám podrobnosti, ale určitě by vám pomohla návštěva psychologa! Dlouho s ní neotálejte :-)Lepší by byla psycholožka - žena.
děti partnerů
Dobry den pani doktorko, chtela bych Vas poprosit o radu. Pritel je zenaty. Od manzelky odesel, ale styka se s ni behem vikendu kvuli synovi (7). Pred synem s ni hraje "rodinu" ac u nich nebydli a k manzelce se vratit nechce. Myslim si, ze manzelka by ho zpet vzala. Jsme spolu pres dva roky a vetsinu tohoto casu o nas jeho manzelka vedela. Delala mu vsak problemy pri styku se synem, tak ji rekl, ze se k ni nevrati, ale ze nikoho nema, aby mel klid a syna. O rozvodu zatim neuvazuje, protoze se boji, ze by po rozvodu syna nevidel uz vubec. Prvni otazka je, jestli si myslite, ze je vhodne davat synovi falesnou nadeji fungunici rodiny ac to tak neni a nebude? A druha otazka, zda je pritelovo reseni, ze jde manzelce po vuli kvuli synovi, klasicke muzske nereseni problemu, nebo zda to jeho zenu, tak jak si pritel doufa, jednou prestane bavit a zacne to, ze spolu nejsou, brat jako realitu a nebude ho vydirat synem? Dekuji a preji pekny den. Klara
Klara
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Kláro. To je těžké. Nějak nedovedu úplně říci, co je klasické mužské chování, nebo naopak ženské, nerada generalizuji. Je fakt, že s podobným přístupem, jaký má k danému stavu věcí váš přítel, se setkávám, ale ne zase až tak moc často, že bych to mohla prohlásit za klasiku.Přítel je buď svou manželkou vydíraný, nebo je celkově slabší v otázce schopnosti radikálních životních řezů. Synovi je 7 let,přítel s rodinou nežije od jeho 5 let - znamená to, že si jeho syn již na tento model zvyknul, vnímá jej jako běžný, je to jeho jistota, kterou mu váš přítel nechce brát. Rozumím tomu tak, že má asi přítel velké pocity viny. ale nedokážu vám říct, co s tím, protože jeho motivy přesně neznám.Pokud je to pro vás takhle dál neschůdné, měli byste o tom spolu s přítelem více mluvit, měla byste si i vy položit nějaké podmínky.
děti partnerů
Dobrý den,mám problém s dcerou svého přítele,je u nás každých čtrnáct dní na víkend.Je jí sedm let,já sama mám ve své péči 12 ti letého kluka.všechno bylo bez problémů,ale tento víkend předvedla pár věcí které mě překvapily.Dělala mi jeden naschvál za druhým a vůbec nevim proč,myslím si že na mě žárlí,všechno dovršila tím že nám z bytu vzala jednu věc a schovala si jí do tašky a odnesla.Prostě jí normálně ukradla,můžete mi poradit jak se k ní mám teď chovat?a jak to máme vyřešit?přítel byl z toho dost v šoku a nevíme co dál.předem moc děkuji za radu
Monika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den,Moniko. Přemýšlela bych prvotně asi nad tím, co se v její mysli děje, nad příčinou jejího chování. Děti si neumějí vyříkávat věci jako dospělí. Jednají pudově nebo impulzivně podle toho, co je trápí, a může to někdy vypadat jako něco iracionálního. Ona udělala útok.Útok proti vám. Měly byste si spolu v klidu sednout a popovídat si tak, o životě, o ní, a potom i o tom, co se stalo.Ale ne konfrontačně:-)