Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| vztahové problénmy v širší rodině| sexualita| problém se sebedůvěrou| rozvod a děti| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| psychické poruchy| alkohol u jednoho z partnerů| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| sourozenecké vztahy| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| kamarádi partnera...| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

děti partnerů
pokračování: Dcera se tlačí do role partnerky. Je jí 18 let. Byla vychovávána, že je skvělá, dokonalá. Díky své panovačné povaze nemá kamarádky. Vyžaduje po tátovi neustálou pozornost, aby s ní chodil cvičit do fitka, plavat, na brusle atd. Neustálé smsky a telefony v deset večer. On samozřejně plní její přání s nadšením. Kdybych mu takhle volala já, tak jsem stíhačka, ale jí nahlašuje každý svůj krok. Nedavno se prý vyjádřila, že kluka žádného nechce, že ji jen omezují, že nejlepší je táta. Cítím už v tom trochu patologie. Náš vztah trpí a když se snažím s ním v klidu o tom mluvit, vždy vybuchne a je zle. Snažila jsem se ho přimět, abychom společně vyhledali pomoc, ale řekl mi, že jediný, kdo má problém jsem já a on že nikam nepůjde. Vím, že mne má rád a já jeho také, máme spostu společných zájmů, které kvůli dceři musí dost často stranou. Moc mne to trápí. Nevím už co mám dělat. Prosím Vás o radu. Děkuji
Jája
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Jájo. Důležité je to, co říkáte v závěru svého psaní - máte se oba rádi. Proto stojí o vztah bojovat dál. Vytváříte vlastně s jeho dcerou ani ne pomyslný, ale reálný trojúhelník. Přítelova dcera zabírá v otcově prostoru jakoby první místo. Ona si pozici tátovy holčičky radostně pěstuje, asi z toho má hodně benefitů. Ale určitě nebude jen tak sobecká. I ona si hájí své místo pod sluncem, asi se nesžila s matčiným novým přítelem a lne k tátovi, což jemu dělá samozřejmě dobře. Jediná dcera, prvorozená...Je to hodně těžké a tento nesmyslný souboj, který vám opravdu nezávidím. Ale přesto zkuste jít na vše strategičtěji. Na adresu dcery žádnou kritiku, to ho vždy zmobilizuje k její obhajobě. Mezi vámi a jeho dcerou asi přátelství již nebude, určitě ne v dohledné době,ale to není podmínkou pro váš dobrý vztah s přítelem. Jen byste si měli stanovit pravidla ve vašem společně tráveném volném čase. Jestliže si něco dohodnete, bude to platit. Ale když se o tom budete domlouvat, jeho dceru tolik nezmiňujete. Bral by to vždy znovu, že se o ni "otíráte". Jsou v tom jeho emoce a rozum jde stranou. A vy si pro sebe snažte najít k jeho dceři indifirentní vztah. Nebojte, ono jí to dlouho nevydrží, nějakou svou první lásku určitě brzy ve svém věku potká :-)
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko, s přítelem jsme spolu sedm let. Zpočátku vše bylo v pořádku. Jeho dceru tehdy (11) a syna (14) jsem měla jako vlastní. Výborně jsme spolu vycházeli. Bydlíme kousek od sebe každý ve svém bytě neb mám své děti nyní ( 13 a 17) ve střídavé péči a on své 2x v týdnu+prázdniny + pokaždé když se jim chce přijít. Spolu bydlíme jen když ani jeden nemáme děti. Ještě bych měla říci, že jeho manželství skončilo ze strany ex kvůli milenci. Když jeho dceři bylo 14 let začala prosazovat sebe, začaly naschvály, těšilo ji, že jí táta dává přednost přede mnou, že je vždy podle ní atd. Bolelo to, ale říkala jsem si, že tohle nemůže trvat věčně a pokud to ustojím bude jednou zase dobře. Mockrát jsem se snažila příteli říct co si o tom myslím a co cítím, ale skončilo to vždy hádkou jeho děti jsou svaté, nikdy se jim neřekne Ne a mohou vše. Před dvěma lety začalo peklo. Ex se chtěla a chce vrátit otočila děti proti mně. On jí řekl, že se nikdy nevrátí.
Jája
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jájo, jdu číst dál...
děti partnerů
Pro Terezu a Mirku 3 srdce zvítězilo nad mozkem, který na mně řval uteč! Dohodli jsme se na jednom společném víkendu za měsíc bez dětí. Máme společné zájmy, kamarády a i ty intimní věci jsou super. Nechceme jeden o druhého přijít, ale je to fuška. Přesně jak říká paní doktorka, zkus s ním promluvit, až bude k tomu vhodná příležitost a třeba i rád se zajde s Tebou poradit k odborníkovi. Jsi mladá, neztrácej čas a řeš to. Měj se moc krásně a DRŽ se.
Jitka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Mám v sobě pnutí k tomu přidat i nějaké své reflexe, ale zde je má role jasná - přeposílat. Hlavně jsem moc ráda, když vznikne diskuse. Z toho je vidět, že je tato poradna živá, že má svůj smysl! Jitko, DRŽTE se i vy :-)
děti partnerů
Pro Terezu a Mirku 2 že tu vždy bude pro ni, ale že je tu i Terezka, kterou má rád, že s ní nemusí bojovat, že kvůli ní o něj nepřijde. Bohužel je to teď na otci. Terezce- Milá Terezko, moc Ti držím palce, ještě to nevzdávej. Mluvím z vlastní zkušenosti. Mojí ( tatínkově holčičce) je teď 18 let. Jsem s ním od jejích 12-ti let a bylo to super. Ve 14-ti letech po zásahu exmanželky a s nastupující pubertou dcery nastal zlom. Naschvály, vynucování si pozornosti, žárlivost a nenávist a nakonec citová závislost na otci. Tatínek je v tomto ohledu slaboch a pravidla a mantinely se jeho kočičce nastavovat nebudou. Vždy když jsem s ním o tom začala mluvit to skončilo obrovskou hádkou. Prosila jsem ho, abychom spolu zašli k odborníkovi, ale nic. Dopadlo to tak, že nás od sebe odřízl, aby měl klid. Ve dnech, kdy má dceru já tam nejsem. Naštěstí mám svůj byt :-) Když je s ní nezvedne ani telefon, aby jí nedráždil. Je mi 38 a věř, že se to ve mně mnohokrát pralo....
Jitka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jitko, přepošlu poslední část...
děti partnerů
Pro Terezu a Mirku 1 Mirce- Mirko, smekám před Terezou, že na sebe vzala tak těžkou roli a zvládá ji. Souhlasím s Vámi, že náhradní máma může být kolikrát lepší mámou než biologická matka. Ale nesouhlasím s tím, že by to byl Terezčin případ. Tady to není o Tereze, ale o otci. Je to právě ON, který by měl stanovit pravidla a mantinely a to právě v zájmu své dcery, protože toto co je tu popisováno je cesta do pekel, jak pro budoucí život dcery, tak pro vztah s Terezou. Pokud v tom bude pokračovat, může se stát, že jejich vztah přeroste do patologické roviny nebo v Elektřin komplex a pro dceru pak bude těžké v budoucnu mít plnohodnotný vztah s mužem. Nikdo po otci nechce, aby se na dceru vykašlal a dal přednost partnerce, ale měl by zájem, lásku a čas dělit stejným dílem. Jsou samozžejmě situace, kdy má bezvýhradně přednost dítě, ale naopak v určitých situacích má přednost partner. Měl by to být právě On, který ysvětlí dceři, že ji má moc rád... pokračování
Jitka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jitko, děkuji vám mnohokrát za další reakci pro Terezu, ale i pro Mirku. Jdu přeposlat druhou část.
děti partnerů
Milá Terezo, před několika lety jsem zažívala podobné problémy s partnerovými pubertálními dcerami. Svůj odpor vůči mě vyjadřovaly tím, že na mě byly sprosté, ječely na mě i před svým otcem, na něj ječely taky! Ten reagoval podobně jako váš partner. Bylo to k nesnesení a partnerovi jsem dala ultimátum. Buď přestane dělat, že je slepý a hluchý a zajistí, že se jeho dcery budou ke mně chovat slušně, nebo končím. Bylo to pro něj těžké, protože v původní rodině byl "podpantoflák" a dcery pouze pokračovaly v chování, které doma viděly denně. Nakonec jsem zařídila návštěvu u dětské psycholožky a to docela pomohlo. Radím vám totéž: trvejte na tom, že chování dcery i reakce otce jsou pro vás nepřijatelné a dejte mu na výběr. Jinak vás čeká doživotní nebo mnohaleté peklo. A to by byla škoda, protože jste mladá a máte život před sebou a můžete potkat spousty jiných, navíc svobodných a bezdětných mužů (a to váš partner určitě moc dobře ví). Tak přeji odvahu a držím palce!
Anna pro Terezu
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
A děkuji vám, Anno, ještě jednou :-)
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko, mám (s Vašim dovolením )radu pro Terezu, která má partnera s 2 dětmi a nevychází se 14 ti letou dívkou. Moc bych se přimlouvala za to, aby Tereza z tohoto vztahu odešla, pro její dobro a hlavně pro dobro této dospívající dívky. Tereze nic nelze vyčítat, neví, co obnáší výchova dětí, neví, co vše je nutno obětovat. Děti jsou už takové, že berou naše služby jako samozřejmost! To každá správná máma a táta ví. Ona mámou není, takže to nechápe. Sama mám 15ti letou dcerou a řeknu vám, je to někdy "psycho" a to jsem její "pravá" matka a jsem na ni zvyklá, porodila jsem jí, kojila atd., jsou samozřejmě i takové ženy, které dokáží být lepšími matkami než matky biologické, ale to zjevně není Terezin případ.
Mirka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Zdravím vás, Mirko a Terezo :-), jsem moc ráda za každou reakci, takže - přeposílám...
děti partnerů
2. S mýma dcerama jsme pracovali na klidnem soužití,zvyknutí se, ikdyž spolu nebydlíme, ale většinu času jsme u nás.te trávíme příjemně. Ale jet společně pro jeho dceru - to neexistuje. Jede na víkend k nim, znervozní, a odřeže mě. Mám pocit že mi lže, a nevím proč by to dělal, všemožně jsem se mu snažila to dát najevo,co mě trápí - už je mi trapné to opakovat. Myslím asi někdy,že se jeho žena snaží dostat zpět skrz jejich dceru, hraje na jeho city a on váhá a má pocit viny, že tráví čas "v jiné rodině". I nas první stedrý den zřejmě kvůli tomu odřekl, náhle se rozhodl že pojede ke své matce.. Je to možné? Neumím se už na to podívat "zvenčí". Nevím jak se k tomu postavit, někdy se cítím jako pitomec, někdy mám pocit viny, žemu křivdím, jak vidím že si stojí za svým.. ale já chci jen vědět na čem jsem. PROSÍM poradte jak se zachovat. děkuji moc
xara
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Mila xaro.Přítel asi je mezi 2 mlýnskými koly, ale seznámili a sblížili jste se v době po jeho rozvodu. Na tom stavte vaši sebedůvěru a věřte tomu, že si to vše tento rok již sedne. Chovejte se tak, jak si přejete, aby vše bylo a i tím to více ovlivníte. Když se budete trápit, ničemu nepomůžete. Dobré by určitě bylo, plánovat důležité věci, jako jsou prázdniny, Velikonoce, Vánoce s přítelem více dopředu. A zde budete muset být aktivnější vy...
děti partnerů
1. Dobrý den, mám 1 rok vztah s3 roky rozvedeným mužem(41),který má 8letou dceru žijící s matkou na druhém konci republiky. já (39) jsem na tom stejně akorát mám dcery 2 v puberte.Od začátku jsme se cítili "dělaní" pro sebe, rozuměli si. Partner co14dni odjíždí na víkend za dcerou a bydlí tam v bytě jeho bývalé.Všechno jsem brala, i jeho dceru jsem viděla a sedly jsme si. Moje pochybnosti začaly, když jsem si začala častěji všímat, že se mi nikdy z víkendů trávených u nich neozve a nebere mi telefon. Kdy jsem se ptala, jestli třeba neprožívají víkendy společně s jeho bývalou ženou, a že přede ní se mnou nechce mluvit, (což by pro mě bylo vysvětlení, já věděla na čem jsem a byla ochotna to i přijmout).On ale tvrdí naprosto přesvědčivě, že je to můj nedostatek důvěry a KŘIVDA pro něj, že je vŽDY v bytě s dcerou sám, že s ní prostě nerušen chce být sám(?!). Nelze si nevšimnou, že když je u nás, má vždy mobil na tiché vyzvázění a nikdy se svou ex přede mnou po telefonu nebaví.
xara
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den,xaro. Říkáte, že jste se cítili "jako dělaní" pro sebe. Nechcete především důvěřovat vašemu citu a síle vašeho vztahu? Proč si vše kazit vlastní nejistotou ? Spíš tam vidím jako přítelův "problém" jeho vnímání deficitu v možnosti být s dcerou, takže jí chce pak dát maximum.Dcera o vás ví, viděly jste se, sedly jste si, tak můžete být v klidu i v tomto ohledu? Utajená pro ni nejste...
děti partnerů
Vážená paní doktorko, velice ráda čtu vaši poradnu a vaše odborná stanoviska,ale poněkud mě zarazilo posouzení situace 28 leté Terezy,která pečuje o dvě dcery svého 43 letého partnera.Při popisu chování starší 14 leté dívky mě doslova zamrazilo a nemyslím si,že by jakýkoliv rozhovor s jejím otcem mohl k něčemu vést.Podle čeho vlastně Tereza pozná,že je partnerkou a ne nonstop vychovatelkou,pečovatelkou,hospodyní ap.,jejíž úsluhy se navíc berou jako samozřejmost?Podle mě partnerské chování bezezbytku předvádí starší dcera a je takto otcem plně akceptována.Z toho mě až mrazí,ať jsou možné důvody jakékoliv.A o tom,že s nimi donedávna sdílela i společné lože,no,to ani nepotřebuje komentář.Myslím,že dítě může získat jistotu o pevných citech otce i jinými způsoby,než jsou popsány v příspěvku.Na místě Terezy bych velmi zvažovala setrvání v takovém vztahu,něco mi říká,že se na okolnostech nezmění vůbec nic,i když se Tereza bude snažit jakkoli.
Diana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Diano.Děkuji za váš názor a reakci. Máte pravdu, že z toho mrazí. Ale Terezina otázka byla : "jak příteli svěřit své pocity, aby to mělo úspěšnou odezvu". ..Ona říká, že přítele miluje. Odehrává se tam boj mezi dvěma ženami - Tereza je dospělá partnerka, 14letá dcera se cítí být posílena tím, že je dcera. Navíc je má v péči otec, protože biologická matka je psychiatrická pacientka a nebyly jí děti svěřeny do péče. O to víc je slabší Terezin přítel, který se v tom všem asi jen málo vyzná, má zodpovědnost, a své dcery miluje. Pracovně je maximálně vytížen, někdy se doma neobjeví díky služebním cestám více dní. Je to Tereza a on, kteří to musejí spolu vše probrat. A šetrně, protože přítel bude patrně nastražen na obhajobu dcery, která je bez matky. Realitu není schopen posoudit. Tereza chce radu, jak s tím nakládat, přítele miluje a opustit jej nechce...
děti partnerů
3. část : Že proti ní pořád něco mám. Dříve s námi dokonce spávala v posteli, nemusím psát, že uprostřed .. Šla jsem do toho vztahu s tím, že děti budeme mít u sebe. Starám se o ně, o celou domácnost. Učím se vařit a neskromně musím říci, že úspěšně. Převzala jsem roli "mámy" beze zbytku, přestože nedokážu dětem dát to co pravá máma. Ale proboha, která nevlastní toto dokáže??? Přítel je pracovně hodně vytížený, vrací se domů většinou k večeru, někdy bývá i přes noc pryč a vždy jsem s dětmi já. Nikdy ani poděkování .. Mám pocit, že mě prostě potřebuje jen pro ty domácí práce, přestože říká, že mě miluje. Prosím o radu, jak mu úspěšně svěřit svoje pocity, aby to mělo nějakou pozitivní odezvu? Mockrát jsem uvažovala o rozchodu, ale vždy si uvědomím, že ho miluju. Ale jak to změnit? On nechce vidět to co vidím já. Vždy to skončí tak, že řekne "Ty jí nemáš ráda!" Ale proč? Protože on nedokáže stanovit pravidla hry ..
Tereza
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Zapomeňte ve chvílích vyjednávání na ostrost svého jazyka. Snažte se o domluvu na pravidlech hry tak, aby uznal i přítel, že je to to ONO.On vlastně nemůže nic moc vyhodnocovat a kritizovat, když přichází domů pozdě večer. On si jen přeje, aby všechno skvěle klapalo. Měl by se od vás dozvědět, že k tomu musí přispět i on. Takže - pokud nebudete v roli stěžovatelky, ale v roli ženy, která dává nahlas najevo respekt jak k jeho dětem, tak hlavně k němu, pak se leccos může změnit :-)
děti partnerů
2. část : Pokud se společně díváme na televizi, sedím většinou sama na gauči, oni 2 na druhém a přítel musí dceru obejmout a hladit ji po ruce, aby se necítila odstrčená. ( Děje se to vždy i na návštěvách a to i v případě, že jsou všichni v párech. Sedí oni v párech a já sama. ). Když se těším, že si spolu večer otevřeme víno a posedíme, vždy ji přizve k nám ať si také nalije ( je jí 14 ! ). Pokud jdeme na procházku, jsou oni za ruce a já sama někde vedle ... Víte, mně je 28, jemu 43. Jsem ráda, že se snaží mít s dcerami dobrý vztah a být dobrým otcem, ale za 1. nerovnoměrně rozdává lásku dcerám, starší je privilegovaná a za 2. jemu to možná v jeho věku nechybí, chce mít svůj klid, ale já potřebuji cítit lásku a to nejen v případě, že má zrovna chuť na sex. Holky nejsou moje, necítím tu pravou mateřskou lásku, ale to snad ani nejde? Už jsem s ním o tom několikrát mluvila, ale říká, že přeháním. Že ona potřebuje cítit lásku když "nemá mámu" ( je psych. nemocná ).
Tereza
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha. Přítel se snaží vyrovnat deficit za její psychiatricky nemocnou matku. Bere otcovství o to víc jako své poslání - holky jsou slabé a mají jen jeho ( takto on přemýšlí ), vy jste dospělá, takže silná, a vše zvládnete. I to je jeho přemýšlení. Přítel se pere se svým úkolem, nemá před sebou žádný identifikační vzor, jak se chovat. Terezo, asi to bude na vás, ale musíte být velmi diplomatická. Přítel si musí sám pro sebe vnitřně legalizovat právo na vtah s vámi jakožto s ženou, která není matka jeho dcer. Mluvte o tom všem spolu - ale v dobrých chvílích, kdy tomu bude nakloněný, a hlavně ne konfrontačně. Jinak se u něj okamžitě nastartuje potřeba obhajoby dcery. A ta to s ním nepochybně umí velmi dobře. Další věc je, že byste potřebovala získat spojenectví s ní, a vůbec by to nemuselo být tak těžké. Teď jste rivalky, stačilo by pár věcí, abyste se staly "kamarádkami". Vždyť ona je ve věku, kdy se hledá. A vy jí můžete hodně pomoct, ne? :-)
děti partnerů
1. část : Dobrý den paní doktorko, mám problém s partnerovou dcerou. Je mi to trapné, ale já na tu holku normálně žárlím :-/ Máme s přítelem v péči jeho 2 dcery, 9 a 14let. S tou mladší máme hezký kamarádský vztah, ale s tou starší mi to nejde. Od začátku vstupuje mezi nás. Nejdříve jsem si říkala, že je to normální, že si musí zvyknout na to, že už nebude táta jenom jejich. Ale trvá to už celé 2 roky. Nemáme s přítelem žádný partnerský život. Pokud děti nehlídá babička, nedopřeje nám starší dcera chvíli o samotě. Neustále na sebe upozorňuje různými gesty, zvuky, chce být chválená a utěšovaná .. Pokud jsem s partnerem někde chvíli sama hned tam přijde a sedne si mezi nás. Pokud slyší, že se spolu smějeme, přes zavřené dveře vstoupí nebo nám pod dveřmi strká různé vzkazy .. Nejhorší je, že přítel na to reaguje stylem, že za ní hned jde se ptát jestli něco nepotřebuje, jestli je jí dobře, popř. ji přizve k nám.
Tereza
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Terezo. Obě dvě spolu máte problém. Ona je tatínkova milovaná holčička a snaží se udržet si svou roli ženy č.1. Vás se snaží vyšachovat, překážíte jí, a to z mnoha důvodů. Ona je v pubertě a maximální potvrzení své ceny od táty potřebuje - teď víc, než kdy jindy. Proto mezi vás aktivně vstupuje. Ona nejen, že vás odmítá přijmout jakožto nástupkyni své matky, odmítá vás přijmout celkově, vůbec, rivalizuje s vámi. Máte jeho dcery ve společné péči a s mladší vy vycházíte dobře. Takže je tam její umocněný tlak na to, aby ona měla také někoho jen pro sebe.Jdu číst dál...
děti partnerů
Paní doktorko,dobrý den.S partnerem jsme spolu 5 let, oba rozvedení, dospělé děti (každý dvě). Poslední dobou (cca rok) mě partner vyčítá všechno, co se jich týká, že mi zavolají, že jim zavolám já, bojím se už, když mi má dcera nebo syn zavolat, že zase bude mít partner řeči. Většinou to skončí hádkou. Myslím, že na ně prostě jen žárlí, ale důvod k tomu rozhodně nemá. Dcera už bydlí sama a syn, který loni odmaturoval a dále ještě studuje, tak bydlí s námi. Hrozně mě to trápí a nechci už před tím zavírat oči, nejsem takhle šťastná. Jinak si rozumíme, ale tohle je pro mě velký problém a mám pochybnosti, jestli mě on má opravdu rád, když ví, jak jsem z toho nešťastná a pořád v tom pokračuje. Já s jeho dětmi vycházím v pohodě. Jen bych chtěla slyšet nezaujatý názor zvenčí a také případně budu ráda za radu, jak se zachovat, jak mu vysvětlit, že jestli se bude snažit mě s dětmi rozdělit, tak rozdělí nás dva..Děkuji
Radka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Radko.Nemohu do toho jakkoli rozumově vstoupit, pokud toho nevím víc. 5 let jste spolu a 4 roky nebyl problém. Poslední rok ano? Proč? Co se stalo před rokem? ...Máte pocit, že partner najednou z nějakého důvodu začal žárlit na vaše dospělé děti, když mu předtím nevadily? Jinak si rozumíte jako partneři, ale děti jsou bariéra. Proč? Podle mě máte problémy v komunikaci, které je zapotřebí řešit, a zdá se mi, že to sami nezvládnete. Doporučuji vztahového psychologa, protože já vám nemohu dát nezaujatý názor zvenčí, když skoro nic nevím...
děti partnerů
dobrý den po rozvodu se svým exmanželem se kterým mám dvě dcery. Po dvou letech našla přítele.. Nastěhoval se k nám a jsem s ním 5 let. Z počátku to vypadalo slibně ale holky si s ním postupně přestali rozumět. Nyní mají 14 a 16 let a nemají ho rádi, tolerují ho jen k vůli mě. Už jsme se dvakrát rozešli k vuli neshodám, ve kterým figurovali i dcery a nakonec jsem to ještě zkusila. Nefunguje to. Vadí jim na něm snad všechno i když promluví .. Přítel poví kde je viděl nebo něco neudělají a starší dcera se hned rozčílí. Mladší je klidnější ale souhlasí s ním také. Nevím jak tuto situaci řešit, jsem jejich prostředníkem a už mě to opravdu nebaví. Z mého pohledu mají pravdu obě strany a nevím jak to vyřešit. Pokud se věci řeší stánou se všichni do pokojů a nekomunikují až to pak tak nějak přejde. Z donucení se pozdraví..
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Na dálku to nerozseknu, nevím mnoho věcí, které bych potřebovala. Ale situace je složitá pro všechny zúčastněné, doporučuji navrhnout dcerám i příteli rodinně terapeutická setkání, kde by se dalo otevřít více věcí - to, co je dobré podporovat, a to, co je dobré změnit
děti partnerů
Dobrý den, paní doktorko, poznala jsem muže, který žije s přítelkyni a má s ní syna. Rozhodl se od ní odejít, ale ona o tom nechce ani slyšet nebo řekne, ať si jde, ale že malého mu dávat nebude a ať si uvědomí jak je na něho malý upnutý. Snaží se s ní domluvit, ale ona říká, že se o tom bavit nebude, ať jsme spolu, ale nemusíme spolu bydlet a jestli spolu budeme mít dítě, tak mu něco provede. Má dceru z prvního vztahu a tvrdí, že by to už neudělala, že by odešla od otce dítěte a kvůli dětem ve vztahu zůstala. Přitel syna miluje a nechce odejít bez toho, aniž by se s ní domluvil na tom jak malého bude vídat. Nevím, co mu mám poradit, kromě toho ať se jí snaží vyjít maximálně vstříct a věcně se domluvit. Moc děkuji za radu, trvá to už dlouhom myslím, že nás to ničí všechny tři, samozřejmě uvažuji o tom z toho odejít, aby se nikdo netrápil.
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano.Je to hodně těžké a víc, než jste příteli radila doposud, asi ani poradit nemůžete. Jeho partnerka bojuje za svého muže a brání se opuštění. Vy dva s přítelem byste asi měli mít více času na to, abyste se dokázali rozhodnout spolu, co a jak dál.Je možné, že váš radikální rozchod by věci rozhýbal dál jedním, či druhým směrem...
děti partnerů
Přítel je také zvyklí si vše dělat po svém, v čase kdy on určí, chce chodit po večerech ven na sklenku i se mnou, a to i o víkendech. Ví, že Barunka s námi nepůjde a já musím stále řešit a složitě plánovat svůj čas, abych se mohla aspoň trochu své dceři věnovat. Nemám čas ani uvařit, uklidit, protože jeho argument je, že ztrácíme čas, a zdržuji ho a pak nic nestihneme. Mám pocit, že očekává, že si ráno přivstanu abych uvařila a pak jsme mohli sami dva někam jet. Mám pocit, že těch negativních pocitů co mi ten vztah dává je více, než těch dobrých. Nechci se ukvapovat, ale po několika debatách se věci dějí stále stejně beze změn. Cítím se v pasti. Mám ho ráda, ale bohužel mě ubíjí věčné rozhodování a honění se za něčím. Nic není v klidu, stále něco nebo někam jezdíme. Nevím, jak najít rovnováhu v sobě a celou situaci uklidnit a vyřešit to nejdůležitější. Prosím o radu. Děkuji předem mnohokrát. Veronika
Veronika a dcera-pokračování
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Veroniko, asi nic jiného nevymyslím, než jsem napsala v předchozí části. Pokud člověk žije tak, jak byl dlouho zvyklý, jede na vlně jakési rutiny, nemusí se tolik přizpůsobovat tomu druhému. Dokud jste spolu chodili na rande, muselo to samozřejmě vypadat jinak, než když spolu žijete. Přítel má dceru jednou za 2 týdny na víkend, jinak je volný. Vy jste matka na plný úvazek, na to ale asi předtím nebyl zvyklý. Měl vás v rámci chození jen pro sebe. Možná ji vnímá jako svou konkurentku ( ? )Vy chcete klid a pohodu, on chce akčnost - v tom se střetáváte. Nebuďte v konfliktu zájmů, zkuste spolu opravdu lépe komunikovat - v klidu :-), a určitě si to vše časem sedne.
děti partnerů
Dobrý den pí. doktorko, necelé dva měsíce bydlím s přítelem, na kterého jsem "čekala" rok a půl, než odejde od své předešlé přítelkyně. Přítel se konečně odstěhoval od své předešlé přítelkyně a bydlíme spolu již pár týdnů. Já mám vlastní 14letou dcerku, která s námi bydlí a on má 5letou, kterou mívá jednou za 14dní na víkend. Můj problém je, že přítel chce abych se naprosto podřizovala jeho zájmům, tomu, kdy on si udělá čas apod. Když je s námi jeho dcera o víkendu, nemám vůbec čas se věnovat své dceři. Má mě moc ráda a vždy ji zabavím, ale ve všem ji upřednostńuje. On s mojí dcerou vůbec nekomunikuje a tvrdí, že je něho nepříjemná apod. Přezírá ji, jen se vždy pozdraví a ona jde do svého pokoje.Je jí 14let, je v pubertě a on to není schopen pochopit. Po dobrém a pak už i důrazně jsem ho žádala, aby se snažil k ní najít cestu, ale nefunguje to. Jen velmi vyjímečně se o něco pokusí. Stále hledá chyb jen v ní.
Veronika a dcera
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Veroniko. Uvědomte si, že jste všichni zúčastnění ve fázi adaptace na nový způsob společného fungování, což vůbec není jednoduché. Budete k možnosti sžít se potřebovat více času, ale zároveň byste si měli hned od začátku říct a nahlas pojmenovat svá přání a potřeby. Každý s sebou "táhnete" kus své předchozí životní historie, nejste jen partnery, jste i rodiči svých vlastních dětí. Nechtějte od sebe hned zázračný soulad, ale hodně si povídejte :-)
děti partnerů
Dobry den pani Douchova, precetla jsem prispevky v rubrice: deti partneru a rozhodla jsem se Vam take napsat o radu.S manzelem jsem 2 roky,mame 10 mesicni holcicku.On ma z 1. manzelstvi dceru, 7 let. Ex-manzelka se s nim rozvedla kvuli jinemu muzi,dceru ma v peci ona. Problem je samozrejme v zacleneni jeho dcery.Bere si ji na prazdniny a obcas o vikendu.Dcera na nem hodne visi a ma zrejme pocit, ze ja a nase mala holcicka jsme velka konkurence, tak dela vse proto, aby se nam venoval co nejmene. Chce od neho porad pusinkovat, oblekat, umyvat, krajet jidlo apod.Nemohu mu skoro dat ani pusu, protoze ona je hned mezi nami. Take ho citove vydira, ze chce, aby se vratil k matce, protoze jedine tak ji udela stastnou. Samozrejme muze uplne vsechno, protoze mu ji je pry lito. Bohuzel se to stale stupnuje a vzdy se jen tesim az odjede a bude vse normalni. Manzel situaci resit nechce,naopak by ji chtel co nejvic u sebe. Rada bych, aby to fungovalo, ale nevim jak z toho ven. Dekuji za radu.
Monika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Zdravím vás, Moniko.Manžel trpí pocity viny vůči své starší dceři, která to s ním náramně umí. Je to prostě už "malá rafinovaná ženská", to vůbec nemyslím ve zlém, která si prostřednictvím docela jednoduchých manipulací vyzíská své. Testuje si své schopnosti, zároveň je na svém tátovi určitě závislá a vy jste pro ni konkurence bezpochyby. Ona potřebuje vítězit. Zkuste to pojmout tak, že to nebude soutěž, ale jasné vymezení všeho. Vaše dcera je pro ni sestra. Je zapotřebí ji zapojit, udělat si z ní ženskou spojenkyni. Zároveň byste mohla vést manžela k většímu porozumění toho, co se v jejím ženském mozku i srdci asi odehrává...
děti partnerů
Dobrý den, chtěl bych poradit. Je mi 29 let a jsem 4 roky šťastně vdaná, ale...manžel má z předchozío vztahu teď už 6leté dítě, má ho tak cca 4dny v měsíci, vždy jeden den o víkendu. Co mě trápí je to, že já to dítě nemohu vystát, jen ji vidím tak jsem naštvaná. Ona o mě moc nestojí, spíše mě ignoruje....vždycky, když je u nás tak jsem tak naštavná, že jsem v tu chvíli schopna se s manželem rozvést, jen kvůli ní. On vím, že jeho dceru moc nemusím a neřeší to, je to jeho dítě a chce se mu pochopitelně věnovat. Nevím jestli se nemám jít někam léčit, nebo se rozvést....další věc je ta, že se pokoušíme o miminko a už skoro rok to nejde. Děkuji za odpovd Ellen
Ellen
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Ellen. Proč léčit? Stačilo by, kdybyste začala spolupracovat s psychoterapeutem - abyste nalezla příčiny problému. Když je uchopíte tím, že si vše pojmenujete, budete moci ve větším klidu pracovat na změně. Je to pro vás velký problém, jinak byste o tom nepsala. Tak s ním něco dělejte :-) Nechci se pouštět na těchto stránkách do interpretací a zkusmých hypotéz, o čem by váš nevstřícný vztah k manželově dceři mohl vypovídat. Může tam hrát roli hodně věcí - rivalita s jeho dcerou, s její matkou, třeba i závist - jim se dítě povedlo, vy se marně pokoušíte o miminko skoro rok,a jiné možné důvody by se daly jmenovat. Ellen - jestliže vy nemáte jeho dceru tak moc ráda, pak to ona cítí a těžko k vám může hledat přístup . V tom je emoční reciprocita. Není to ale přeci důvod k rozvodu? :-)...
děti partnerů
Dobrý den.Jsem dva roky rozvedená,mám dceru ve střídavé péči,s ex vycházíme bez problémů.Poslední rok žiju s přítelem,který kvůli mě opustil rodinu-po 17letém trvání manželství a má tři poměrně malé děti.Jeho manželka od začátku o něj bojuje,chce ho zpět,hlavně kvůli dětem,přítel od chvíle,kdy odešel ke mně nikdy necouvl zpět a stojí si za svým rozhodnutím.Zaplatil za to tím,že má velmi komplikovaný přístup k dětem,ačkoliv se jeho styk s nimi řeší soudně,v podstatě jediná možnost,kdy s nimi může být je v jejich bydlišti za přítomnosti matky,protože jsou pod jejím vlivem-což potvrdila i psycholožka,kterou děti navštěvují,aby tuto změnu ustály pokud možno s co nejmenšími následky.Mně vnímají jako to největší zlo,takže ačkoliv jsme strávili několik víkendů dohromady i s mou dcerou-protože mě měly za přítelovu kamarádku,ne partnerku,kvůli které opustil jejich rodinu a nás čas,který s nimi tráví rozděluje,což způsobuje z mé strany konflikty a prosím o radu,jak vytrvat,být mu oporou.
Hana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hano. Situace u přítele doma se v dohledné době těžko změní. Jste vnímána všemi zúčastněnými jako nepřítel a zloděj ( ukradla jste ve vidění dětí mamince i jim tatínka )Vždy je vinen v očích druhých ten, kdo stjí zdánlivě za rozpadem rodiny. Pomoc potřebujete oba - jak on, tak vy. Zatím bych partnerovi poskytovala porozumění a podporu a nic mu nevyčítala. Vše bude chtít delší čas, než se to srovná. Teď respektujte jeho čas s dětmi trávený v přítomnosti jeho ex manželky, matky dětí. Vy to máte všechno s ex manželem jednodušší, což je výhoda, že nejsou boje na všech frontách. To by vás dva mohlo i rozdělit. Takže resume - mluvíte o konfliktech z vaší strany a zároveň o potřebě být mu oporou. Dohodněte se na pozvolnějším čase adaptace dětí na změněnou realitu a dejte mu větší toleranci. V případě utváření druhých vztahů tam, kde jsou děti, a kde se jeden rozchází kvůli tomu druhému, je to velmi častá daň vztahu...
děti partnerů
Dobrý den, 5let žiji s přítelem, jsme oba rozvedení, každý máme 2 dospělé děti, s námi žije můj 20ti letý syn, který bude letos maturovat. Hrozně mě mrzí,že můj syn s přítelem nemají moc fajn vztah,každý je totiž úplně jiný a já je miluji oba. Ale v tom je právě ten problém, pořád jsem mezi nimi jako mezi mlýnskými koly a snažím se s každým promlouvat, abych jejich vzájemné vztahy trochu rovnala. Jenže už jsem z toho vyčerpaná, nechce se mi z práce domů, raději bloumám po obchodech nebo jen tak po ulicích a pořád a pořád přemýšlím, jak to řešit. S partnerem jsme na toto téma vedli tisíce rozhovorů, kdy jsem se mu snažila vysvětlit, jak moc mi záleží na tom,aby se snažil se synem vycházet, ovšem nikdy to nikam nevedlo. Dokonce je to myslím čím dál horší, někdy se ani nepozdraví, syn je na něho drzý, ale když já se mu ani zase tak moc nedivím. Partner se s ním vůbec nebaví, jedině využije každou příležitost, když mu může za něco vynadat (nepořádek, apod.). Poraďte mi, jak to řešit.Děkuji
Radka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Daobrý den, Radko.S přítelem a synem žijete společně 5 let, to znamená, že jejich vztah má nějaký vývoj, a to docela dlouhý. Asi bych pro konkrétnější radu potřebovala vědět něco víc. Vy jste mezi 2 mlýnskými kameny, oni jsou v podstatě ve vzájemně nepřátelských pozicích. Ale to muselo někde vzniknout...Nevím, jak dlouho jste byla před přistěhováním přítele se synem sama? Bylo mu 15, jestli je jedináček, pak hodně synů svým způsobem supluje matce mužský prvek v rodině, partnera. Měli jste spolu své teritorium, do něhož vstoupil někdo další, kdo mu vzal jeho pozici. Přemýšlím jen nahlas, vše může být úplně jinak. Říkáte,že jsou každý jiný. Ale to být můžou, jen když se budou umět respektovat. Myslím, že byste už okolo nich neměla tolik poletovat, ale celkem jasně požádat přítele, aby si oni dva mezi sebou jako chlapi vztahy srovnali. Ale jinak by bylo asi dobré, kdybyste navštívila psychologa a probrala s ním vše osobně. Mohlo by to být případně i na rodinnou terapii, ale to by museli být oni dva motivovaní.
děti partnerů
Dobrý den,prosím o radu. S přítelem jsem přes 2roky, je rozvedený 3 roky a má 13-ti letou dceru.Před rokem jsem se k příteli přestěhovala na druhý konec republiky, Že to nebude lehké pro nikoho z nás bylo jasné,můj syn se těšil na život ve třech. Často jsem s ním o všem mluvila a připravovala ho na novou situaci, můj názor je, že dětem se má vysvětlit co jich také týká.Bohužel tento názor nezastává můj přítel, i když jsem s přítelem několikrát mluvila než došlo na stěhování, že by se měla dcera na to připravit, nestalo se. Výsledek je že si myslí, že táta odešel od nich kvůli mě, za ten rok jsem se snažila připravit hezké víkendy a akce, ale vše co připravím je špatné, přítel se vždy o víkednu kdy je u nás dcera úplně změní :-( Rádi sportujeme a původně se měla dcera zapojit ale v jejich očích, co je spojené se mnou je špatné, nesmím s ní ani mluvit. Téměř každý měsíc proběhla kvůli tomu menší krize, nyní je to už rok a krize se zvětšuje nechci zničit tak hezký vztah co jinak máme.
bezradná
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den. Věk přítelovy dcery spadá do problematického období puberty. Dcery jsou v této době docela dost fixovány na otce, hledají své ženství, potvrzují se sebe sama. Ztátu úplné rodiny jeho dcera nezvládla a není ochotna, nebo spíš schopna, ji přijmout. Nejraději by si nárokovala tátu pro sebe. Ale máte ho vy! Ona nerozeznává, jestli jste se objevila v jeho životě až rok po rozvodu, takže nejste zloděj vztahu. Má to tak v sobě zakódováno - on není s ní a matkou, ale s VÁMI, cizí ženskou, která je pro ni nepřítel. Zkuste to nějak zvládnout, i když vím, že je to těžké a že byste k tomu potřebovala hodně přítelovu podporu a pomoc. Ale uvědomte si, že on je ve dvou mlýnských kamenech, v tlaku, který těžko ustojí. Důležité jste pro něj obě, každá jinak. Ale dcera je dcera, tak se snaží dát jí najevo lásku a přízeň, není-li s ní každý den. Nebojte, pokud to ustojíte, můžete být v budoucnu s jeho dcerou dobré kamarádky -jen - teď to nepůjde, v jejím pohledu jste rivalky. Nemá cenu aspirovat na přátelství s ní. Snažte se být více v neutrální pozici, ale o svých pocitech příteli občas povídejte, aby si uvědomil, že kromě své princezničky tu má vás a měl by vás před ní jasně zaštítit.
děti partnerů
Hezký den,paní Douchová.Můj problém spočívá v komunikaci se synem partnera,kterému je 15let,nebydlí s námi,jezdí k nám ob víkend a trávíme společně letní i zimní dovolenou.S přítelem jsme spolu začali před rokem žít po roční známosti a od samého počátku byl problém s reakcí jeho syn na mně.Jeho bývalá partnerka se od něj odstěhovala před sedmi lety a problém byl v jejich vzájemné komunikaci od počátku,syn je na matce dost závislý,ona veškerý svůj život podřizuje synovi a to samé vyžaduje i po mém partnerovi,syna proti mně popouzí a ten dělá naschvály,jeden víkend se mnou komunikuje normálně,další víkend má nafouklou pusu a odmítá veškeré aktivity se mnou společné,což partner netoleruje,vysvětluje mu,že jsem nyní i já součástí jeho života.On ho začal vydírat,že pokud s ním budu,nebude k němu jezdit,což se nyní na popud matky řeší i u soudu.Nevím jak na synovo chování reagovat ,můžete mi prosím poradit?Dělám mrtvého brouka.....pokračování dále....
Johana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Johano, dobrý den. Vaše pokračování ke mně nedorazilo, budu vycházet z toho, co mám k dispozici. Problém máte asi všichni zúčastnění, každý v jiné podobě. Ex manželka nemá vyřešený rozchod a bere si svým způsobem jako rukojmí syna. Jedná-li se o dítě, je to vždy hodně citlivé a váš partner v tom musí obtížně bruslit a hledat správný manévrovací prostor. Chová se ale dobře a zaštiťuje vás jako svou partnerku, patřící k jeho životu. Dělá, co může. Ex je asi bez partnera a jako single se fixuje na syna, z něhož si možná dělá jakoby náhradního "partnera". Synové v jeho věku často opuštěným matkám suplují mužský prvek v rodině, mají tendenci matku chránit apod. Řekla bych, že přítelův syn a jeho nálady jsou vedené převážně náladami jeho matky. On proti vám za ten rok asi nic nemá sám o sobě, ale je ovlivnitelný. Proto s vámi někdy je v pohodě a jindy je v opozici. To, že je nyní ultimativní, určitě není spontánně z jeho hlavy. To by byl v opozici setrvale a vždy. Jestliže je přítel pryč z manželství již 7 let, nezastoupila jste matčino místo jakožto "amorální mrcha", která jej obrala o tátu a matce ukradla manžela. Ale on je v pubertě a těžko se mu hledá to, co je správné. Hledá i sám sebe, sebe jako muže, leccos zkouší. A asi chce mít tátu i někdy jen pro sebe, což bych vnímala jako legitimní. O tom všem byste si měli povídat jak s přítelem, tak využívat dobré pohodové chvíle s jeho synem. V době, kdy jste vůči sobě v přátelském vztahu, byste si mohli spolu dohodnout nějaká pravidla vaší komunikace. Více by určitě přinesla návštěva u dětského psychologa nebo rodinného terapeuta. Soudy - to je restrikce, která posiluje antagonismy mezi jednotlivými "stranami". já bez dalších znalostí podrobností můžu být těžko konkrétnější. Přeji hodně trpělivosti a sil, ale i radosti v rámci vašich společných kontaktů :-)
děti partnerů
je mi 24, mému příteli je 32, chodíme spolu 2,5roku, doteď nám to skvěle klapalo. Na podzim však přítele vyhledala jeho bývalá („chodili“ spolu 14 dní) s známením, že s ním má skoro dvouletého syna. Žádala po něm podepsat něco pro sociálku a výživné. Byl to pro mě hrozný šok, popravdě nikdy bych nešla do vztahu s mužem, který má závazky. Vím, že se člověk musí vyrovnat s partnerovou minulostí, ale já nežárlím na jeho expartnerky, ale strašně žárlím na to, že chce mít vztah se synem, jezdit za ním a svou bývalou, dotovat ho i nad rámec výživného, kupovat mu dárky, ukazovat ho své rodině. Žárlím na to, že mu jiná žena dala prvorozeného syna a já jsem teď na druhé koleji už navždy. Vadí mi výživné.Byli jsme spolu dokonce v poradně a odborník mi na to řekl jenom „rozejděte se“, ale mně se nechce se vzdát krásného vztahu. Přítel na mou podmínku neplést mně(!) děcko do života kývl, ale můžu mu věřit? Nejprve mi také tvrdil, že bude „víceméně jenom platit“. Jak se mám s tím vyrovnat?
Andrea
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Andreo. Zdá se mi to celé trochu podivné - jak je možné, že jej předchozí "partnerka" seznámila s existencí syna až v jeho 2 letech?... Má partner prověřeno a potvrzeno otcovství? Jinak - chápu, že je to pro vás šok, byť se s tím vyrovnáváte již od podzimu. Asi se s tím vyrovnáváte každý po svém, je to věc jak každého z vás za sebe, tak je to problém vás dvou, týkající se vztahu. Asi zapříčinil nějakou krizi mezi vámi a ty jsou od toho, aby se společně řešily a hledala se nějaká cesta společného souladu. Jestliže je potvrzeno otcovství, nemůžete mu bránit v tom, aby syna neignoroval a musíte počítat s různými variantami jeho rozvoje vztahu k synovi, byť jej neplánoval. Je v tom i jeho zodpovědnost, nejen nově probuzená otcovská láska(?). To bych brala jako pozitivum, svědčící o jeho lidských kvalitách. V životě přichází plno věcí nečekaně a musíme se s nimi vyrovnávat tak, jak přicházejí. Nechcete kapitulovat, zkuste to přijmout jako fakt a jen si jasně vymezte své hranice.
děti partnerů
.... Dochází mi trpělivost a nevím co s tím.Čekala jsem zřejmě naivně na to,že bude rád jako já,že můžeme mít novou,společnou rodinu.Jeho obavy mě dost trápí.Proč mi neřekne rovnou,že žádné dítě nechce,jestli to tak je?Mám pocit,že si nechává otevřená zadní vrátka,užírá mě,že nejedná na rovinu a kličkuje.Mějte hezký den ,Klaudie.
Klaudie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Klaudie, já vám nemohu dát uspokojivou odpověď, neznám více váš vztah. Jak vám může říct, že už dítě nechce ( pokud by to byla pravda ), když vidí, jak vy po něm moc toužíte? Mohl by tak přijít o váš vztah, a to nechce...
děti partnerů
....Můj problém je takový,že mám dítě,které je velmi vážně nemocné již od mala a nyní se k tomu všemu projevilo onkologické onemocnění.Zmínila jsem se příteli o tom,že bych si přála mít s ním dítě,nemám už moc času,bude mi za dva roky čtyřicet let.On se na tohle téma moc konkrétně nevyjadřuje,podle toho jak jsme se spolu na toto téma bavili a co také pozoruji vím,že se obává toho,že by kvůli našemu dítěti ztratil to jeho první,protože by měl novou rodinu,kterou ono nemá rádo a že by nerad přišel o další dítě,protože nikdo nikdy neví co se může stát.Podotkla jsem,že by mohl brát ohled na mojí situaci a také na to,že můj bývalý manžel mohl vidět své dítě kdykoli chtěl,normálně komunikujeme bez konfliktů,proč trápit dítě za nevydařený vztah.Nakonec sám řekl,že do konce roku zajede na genetiku,ale to se nestalo,odložil to na leden,ale nic se nekoná,nemluvíme o tom.Na nic se ho neptám ani netlačím,jen čekám....
Klaudie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Vidím, že jsem váš dotaz nezařadila po první části do správné kategorie, ale nyní již musím pokračovat jen takto..Víte, přítelovu strachu, obavám, nejistotě, se tak úplně nedivím. Nemá vyřešený vztah ke svému synovi, což by mít chtěl. Jeho motivace k dalšímu dítěti je problematická a není to tak úplně jeho téma. Pokud by o tom uvažoval, pak ne kvůli sobě, ale kvůli vám. Má tam spoustu otazníků. Podrobnosti neznám, tak se nemohu hnát do nějakých dalších úvah. Jen přemýšlím, zda vaše neptaní se na genetické vyšetření se a mlčení, není také ve vzduchu jako tlak?
děti partnerů
Dobrý den,s přítelem se známe dva roky,půl roku spolu bydlíme včetně mého dítěte,které je již plnoleté.Všichni tři spolu vycházíme velmi pohodově až na jednu věc.On má dítě,které je momentálně v pubertě,již od začátku mě nemá rádo.Vím od přítele,že má s dítětem ...tedy spíš s bývalou partnerkou problémy od začátku rozpadu jejich vztahu před šesti lety,syna navádí a citově vydírá,dost je omezuje v přirozené komunikaci,která se téměř nekoná mimo dny určené soudem,popravdě musím říci,že s jeho dítětem moc hezký vztah nemají,můj partner má na jeho výchovu minimální vliv,nyní bude probíhat další soud,který si matka vyžádala pro to,aby si mohlo dítě samo určovat kdy bude k otci jezdit.Musím říci,že můj partner se v jeho dítěti vidí a dost těžce to nese....
Klaudie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den,Klaudie, před nějakou reakcí se jdu seznámit s dalším obsahem vašeho dotazu.
děti partnerů
Dobrý den, chtěla bych znát Váš názor na chování mého přítele. Je rozvedený, jeho 2 děti máme ve své péči. Navrhl mi,že bychom mohli jet spolu na dovolenou k moři a děti v tu dobu poslat na školní zájezd taky k moři.Vše jsme zorganizovali,ale když se pochlubil své matce, byla proti.Přítel od té doby tvrdí,že je špatné když jedeme bez dětí,že nás všichni odsoudí, takže nikam nejedeme. Jak ho přesvědčit,že takto to dělá více rodin. Nebo jsem já ta špatná??? Děkuji za odpověď.
Tereza
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Terezo. Já bych ani neřešila tolik to, jestli můžete jet spolu k moři sami, jako pár, a ne jako rodina. Spíš je důležité ohlídat si vliv přítelovy matky na jeho rozhodování a tím na váš společný život. Měli byste o tom spolu mluvit. Ona hájí jako babička zájmy vnoučat, zároveň je to prostě její filozofie - vše společně. OK, myslet si může, co chce, ale jak je možné, že jí přítel ustoupí?... Něco s tím vy dva dělejte, vymezte si vlídné a citlivé hranice. Jinak - co se týče vašeho dotazu - s dětmi jste spolu pořád a jistě se jim věnujete, mají kompletní rodinu. Vnímám jako dobré, když o sebe partneři pečují také jako o pár... Snad jsem srozumitelná v tom, že to vnímám ze strany vás dvou nejen jako zcela legitimní, ale i prospěšné, abyste mohli být někdy i jen spolu sami dva...
děti partnerů
Milá paní doktorko, ráda bych Vás požádala o radu. S mužem jsme manželé 4 roky, on je o 15 let starší. Má 6ti letou dceru z minulého vztahu, z něhož odešel kvůli mně. My máme 3letou holčičku. Jsme spolu moc šťastní, ale jen pokud se náhodou nedotknu tématu jeho dcery. Jezdí za ní každý víkend, ale sám. Mě ani dceru jí nikdy nepředstavil ani ji nevzal k nám. Myslela jsem si, že je to kvůli její matce, která mě z pochopitelných důvodů nenávidí, ale nedávno mi muž řekl, že si to nepřeje on, protože by to starší dceři ublížilo. Mrzí mě, že mi řekl, že mi do toho vůbec nic není a je to jeho věc. Když opomenu to, že jsem jeho manželka, je jeho dcera sestrou mé dcery a děsí mě situace, že je třeba o víkendu potkáme a naše holčička se k němu rozběhne- Bude dělat, že ji nezná? Sama jsem z rozvedené rodiny a s přijetím sourozenců jsem neměla problém. Jak citlivě s mužem mluvit a jaké argumenty mu ještě dát? Přijde mi, že žije 2 životy.Ten náš a víkendový, do kterého asi nikdy nebudeme patřit.:(
Ella
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Ello. Manžela stíhají stále pocity viny za to, že opustil svou dceru. Nemá to zpracováno a bude to ještě asi delší dobu trvat. Chápu vás, že je to pro vás těžké, a vy se cítíte odstrčená, ale zkuste to zatím respektovat. V průběhu času se to bude měnit, a bude stačit, když to nebudete vy, která bude změny více vymáhat. Možná se tu vyplatí jemná a citlivá diplomacie. Ale jaké kroky byste měla podnikat konkrétně, to si netroufnu nabídnout, musela bych toho o vás vědět víc.
děti partnerů
Dobrý den,ráda bych se zeptala na Váš názor.Je mi 50,příteli 52.Náš vztah trvá 3,5 roku. Máme 1 neustálý problém-moje dcera. Měla jsem s ní hezký vztah před příchodem přítele.Dcera bydlí se svým přítelem v jiném městě,ale vždy po její návštěvě u nás, nastane nějaký problém-přítel mi vyčítá,co řekla,co udělala,kde si nechala boty (je jí 25 let).Zkrátka si nepadli do oka, ona se též k němu nechová nijak mile. Já jsem tak neustále omýlána jak v mlýnských kamenech. Jsem hodně citlivá a toto všechno mně hrozně bolí a ničí. Ani jeden si nedá říct, dcera mně tak trochu vydírá,že ke mně nepřijede,když tam je on.Na jedné straně se jí nedivím, nikdy to není příjemné, je tu neustálé napětí. On nám zase nechce nechat žádný prostor,abychom se mohly vidět samy. Mám pocit,že z něho mluví už dost velká nenávist vůči ní. Nevím jak dál v tomto vztahu,zda má cenu v něm pokračovat. Mám přítele ráda,dceru samozřejmě taky nechci ztratit. Už to není k vydržení. Stále brečím a už nemám sílu něco řešit.
Zdena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Zdeno. Nevím, jestli se váš problém jmenuje - "moje dcera". Spíš bych jej nazvala rivalita mezi dcerou a přítelem. Nemůžete být dlouhodobě mezi dvěma mlýnskými kameny. Jste matka, jste partnerka. Přítel by měl vaše mateřství respektovat a jestliže mu dcera z jakéhokoli důvodu "nevoní", musí v tom případě v rámci návštěv ustoupit. Buď svou nepřítomností doma, nebo tím, že vás nechá o samotě a nebude do ničeho mluvit. Navštěvovat dceru snad ale můžete i vy, mělo by to být na střídačku? Nevzdávejte to. Jestli vás má přítel opravdu rád, můžete si vše vykomunikovat a vytvořit si pak nějaká pravidla. Držím k tomu palce!
děti partnerů
Dobrý den,mám trápení s přítelem,resp.s chováním 13leté dcery mého přítele vůči mně.Oba jsme rozvedení,nebydlíme spolu,2 roky spolu chodime,spíše se navštěvujeme,někdy přespí on u mě nebo oba u něho,jindy každý doma.Přítel si dceru bere pravidelně včetně prázdnin a věnuje se jí,resp.dělá,co si přeje ona,tak veškeré volnočasové aktivity se konají naprosto v její režii-kino a shopping ve skvělém počasí atd.Dívka umí být velmi roztomilá,ale jak není po ní,je oheň na střeše.Zpočátku to vypadalo, že budeme mít hezký vztah,těšila jsem se,jaká s ní bude legrace,co společně podnikneme,protože mé dcery jsou již dospělé. V současné době vše došlo tak daleko,že se jí přítel ptá,zda můžu přijít ,přespat,zda a kdy mě může navštívit a dcera je ta,která o všem rozhoduje.Příteli to přijde normální,bohužel pro mě se chování obou stává dlouhodobě neúnosné.Bohužel ON je má životní láska.Prosila jsem ho,že by měl dát dceři hranice,bohužel ta špatná jsem já.Děkuji předem za návod,budu se ho držet,Petra
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petro. Budete to muset být vy, která dá hranice. Z přítele a dcery se stala tak trochu samostatná jednotka - alespoň to tak podle vašeho popisu vypadá. Bývá to poměrně časté - propojení dcery v tomto věku a otce, s nímž nežije - slabost otce pro dceru je typická a mantinely jdou v zájmu jejich vztahu stranou. Nedělejte si tedy velké ambice na přátelství se slečnou, která s vámi rivalizuje. Smiřte se s ní, odpusťte jí to. Je ve věku, kdy to má se sebou hodně těžké a potřebuje vítězit. Prověřuje díky vám i své síly. Obě jste důležité ženy jeho života, ale každá máte v jeho životě jinou roli... A vy, máte, Petro, také svou. Takže si ty hranice vytvářejte vy. Doufám, že mi rozumíte...
děti partnerů
pokračování: Nikdy se mě nezastal, třeba když mi jeho bývalá sprostě nadával, nikdy neřekl . Jenže láska byla silná a až asi před půl rokem jsem si uvědomila, že tyto pekla nikdy neskončí, přesto že jeho ex je již provdaná a čeká další dítě. Rozešli jsme se / z mé strany / a bývalý přítel má stále problémy se svojí ex, naschvály skrz děti..atd... Já si našla nového přítele, bezdětného, mladého....ale přesto, že jsem se zamilovala až po uši, mám potřebu ochraňovat svého bývalého... Teď jsem podstoupila pauzu, protože nevím co dál.... Nevím zda u mého ex jde jen o zvyk / 7 let je dlouhá doba / , ale nechci prostě o něho úplně přijít.... Je mi 25...takže jsem své celé mládí dala jemu... Nový přítel je mladý, je mu 28 a celý by se pro mě rozkrájel, ale já to asi neumím přijímat.... Pomozte mi prosím a poraďte.... Mějte hezký den.
Verča
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
No, Verčo, to jste si vzala v 18 velké sousto, když jste byla ochotná přijmout přítele s 2 dětmi a soupeřit s ženou, která vás nejen negovala, ale přímo nenáviděla. Mstila se prostřednictvím dětí za jeho nový život, děti si vzala jako rukojmí a vás jako zosobnění zla. Jak to bylo objektivně samozřejmě neposoudím a ani to není můj úkol. Každopádně jste to měla opravdu velmi těžké, on ale také. Takže to neustál - byl ve dvou tlacích - z její strany skrze děti, ve vašem, neuměl se v tom zorientovat, nevěděl, co by bylo dobře. Asi byste si měla ale nyní vy sama za sebe uvědomit, co vás k němu stále přitahuje. Musí být pro vás zvláštní, že najednou máte někoho bezproblémového. Asi jste pečovatelský typ ženy a nemáte v novém vztahu pocit naplnění? Verčo,, nevím, jak vám mohu takto na dálku pomoct a poradit, když nevím, co vše se ve vás odehrává. Všechno bude mít svůj vývoj a asi je docela užitečné, si tu pauzu nastavit. Ale musíte si sama pro sebe jasně uvědomit, co je jejím cílem. Jen tak může být užitečná. Využijte ji k tomu, že budete více sama se sebou, uvědomíte si své potřeby, svá očekávání od partnerství, i to, co potřebujete dávat vy druhému, abyste měla pocit plnohodnotnosti a spokojenosti.
děti partnerů
Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu a pomoc. Mám 7 let přítele. Začali jsme spolu chodit v době, kdy on opouštěl svoji partnerku a dvě děti. Vše ze začátku fungovalo, já si zvykala na děti, snažila se jim zpříjemňovat chvíle co chodili k taťkovi a vše bylo krásné... Asi po dvou letech začala jeho bývalá přítelkyně dělat naschvály. Naváděla děti proti mě a mému příteli, celou přítelovi rodinu strhla na svoji stranu a vše se začalo bortit. Snažila jsem se to ustát, až do doby, kdy začaly ještě větší naschvály a děti k přítelovi jeho bývalá přestala pouštět. Tehdy jsem řekla, že se raděj odstěhuji / bydleli jsme již spolu/ aby když k příteli děti chodí jsem já nebyla doma a měli klid. ... Ale ... začala další pekla, přítel na mě nebral ohledy, když trávil víkendy s dětmi, tak se choval jako bych neexistovala... třeba ani nezavolal, jen po jejich vrácení přijel jakoby nic... Celé víkendy jsem seděla doma, čekala až se vrátí...
Verča
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Verčo. Než se jakkoli vyjádřím, přečtu si další části vašeho vyprávění...
děti partnerů
od té doby ho nemá moc ráda.Prý jsme mu už odpouštěli všichni hodně , a už mu odpouštět nebudeme.Takových výstupů bylo potom ještě více , a padaly i sprostá slova a urážkz na hlavy mých dcer a celé rodiny.Přítel se sice ¨vždy po pár dnech zklidnil a moc ho vše mrzelo , ale má rodina už ho nebere , a nechce vidět.Problém je v tom , že já ho miluju , vím , že není takový jak se jim ukázal.Neudrží své emoce a když je naštvaný , tak se prostě neovládá.Ale jinak je to skvělej chlap.A vím , že takového e těžké potkat.Ale má rodina si o mě myslí , že jsem se zbláznila když ho stále omlouvám.Dělám chybu???? (co řekl mé rodině do očí..a ne jednou...Má matka je stará čerodějnice , otec je ubožák co si neumí dupnout , dcerz jsou Pí... , Ku ... Vymr... , )Po těchto urážkách se diví , že už ho nikdo nezdraví ... Je chyba ve mě , že ho omlouvám...nebo v něm??? Děkuji za radu.Dana
dana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dano, nerada bych pojmenovávala viníka, to mně jako psycholožce nepřísluší.Jen musím říct, že není až tak divné, že se váš přítel nesetkává s potleskem rodiny, jestliže není schopen ovládat své emoce a je až tak vulgární. Stále častěji se u svých klientů setkávám s velice rychlým zamilováním se do bývalého spolužáka.Vzniká iluze o tom, že toho člověka znáte od dětství, takže "důkladně". Ale je to více resentiment a iluze. Každý, koho jsme kdysi důvěrně znali, prošel osobnostním vývojem a my o něm nevíme nic...Zkuste se nad vaším vztahem více zamyslet - je to opravdu člověk,s nímž chcete být? Pak byste měli spolu mluvit i o svých očekáváních a potřebách od vztahu. A to naprosto otevřeně. Pak i lépe poznáte, kde je případně chyba...
děti partnerů
Dobrý den.Je mi 45 let.Po rozchodu po 15ti letém soužití s bývalým přítelem jsem zůstala se 3. dětma sama.Po 2 letech jsem potlala bývalého spolužáka , a začali jsme spolu chodit.Začátka byly úžasné .Nejmladší dcera 10let byla nadšená , celá rodina včetně všech mých příbuzných byla ráda že konečně nejsem sama.Jen prostřední dcera(20) to trochu těžce nesla.Nedělala problémy , jen na ní bylo vidět , že není moc ráda.A to byl kámen úrazu.Příteli se nelíbilo , že se na něho neusmívá , a od počátku si hledal záminky jak ji napomínat a poučovat.Ale to byl problém.To se jí nelíbilo.A tak začaly po 3 mšsících starosti.Vyvrcholení problémů přišlo při dcerz maturitním plese , kdy ve 4h. ráno , když jsem dceru přivezla domů z plesu a šla jsem vyvenčit našeho psa , přítel ne dceru doma křičel , nadával jí , ona se bránila , a málem se spolu poprali.Když jsem přišla domů , snažila jsem se ho zklidnit , ale byl jak nepříčetný , nadával , řval , že je ubožák .To vše slyšela i nejmladší dcera a od
dana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
dano, dobrý den. Reagovat budu po seznámení se s celým příběhem.
děti partnerů
Dobrý den, paní doktorko. Jsem rozvedená žena s malými dětmi ve střídavé péči. Momentálně mám vztah trvající 2,5 roku, který je ovšem jak na houpačce. Neumíme s přítelem společně řešit problémy. Problémem jsou mé děti a má výchova, kdy s nimi pěstuji spíše přátelský vztah a můj partner je zvyklý na autoritativní. Vyhovujeme si velmi po ostatních stránkách, většinou v nepřítomnosti dětí všechno klape, ale s nimi nastávají problémy. Partner jejich prohřešky, kterých já si nevšimnu, nekomentuje, ale silně mu vadí. Například synovo sezení na židli s nohou pod zadkem apod. Nemůžu mu za to hubovat, když tak také občas sedím, to je moje zásada, kterou partner neuznává. Také mu vadí synovo vysedávání u PC, což chápu ale nějak nemám sílu to změnit. Chybí mi důslednost. Přítel se pak uzavře do sebe, nekomunikuje, nemluví o tom se mnou, protože se na věci neshodneme, ve finále to končívá rozchodem a následným udobřováním. Už mě to ubíjí. Děti toho ale nejsou svědkem, jen nevím jak dál. Děkuji!
Renata
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Renato, dobrý den. Nemyslím si, že by problémem byly vaše děti a váš výchovný přístup. Problém je vaše komunikace o problémech, které máte, vymezení kompetencí. Zkuste se dohodnout na tom, jakým způsobem se každý z vás bude na výchově podílet. Důležité je, aby přítel také dostal prostor pro to, aby mohl uplatnit své představy - ale všemu musí předcházet vaše shoda a potom již respekt k rozhodování toho druhého. Nevím, jestli jsem to nenapsala příliš šroubovaně a jestli je to srozumitelné - prostě jde o to, že přítel může v některých věcích nárokovat své požadavky a bude to určitě více ku prospěchu věci, než když do toho nebude zasahovat vůbec, ale budou mu vaše děti lézt na nervy. Žijete spolu, takže do života vašich dětí patří. Důležité jen je, aby nebyl tolik kritický vůči dětem napřímo, ale aby je více vedl vlastním příkladem a pozitivním motivováním. Tzn. např. nabídka lákavého programu místo vysedávání u PC. Povídejte si o tom hodně spolu, je to pro vás důležité:-)
děti partnerů
Dobrý den, prosím poraďte mi, co mám dělat. Nejsem schopna svému partnerovi vysvětlit, že s ním chci trávit volný čas také jen ve dvou. Má totiž 13-ti letého syna, s kterým se stýká jednou za 14 dní a o prázdninách. Volný čas je ochotný trávit jen ve třech. Pokud zrovna nemá syna, tak jen pracujeme, což on považuje za dostatečně strávený partnerský čas. Snažím se mu to vysvětlovat pořád dokola, ale udělat si chvíli jen pro nás dva odmítá z nedostatku času a ani se mu nechce, bylo by mu totiž líto, že on si užívá a syna nemá s sebou. Nemůžu mu vysvětlit, že je správné, po něm vyžadovat například dovolenou jen ve dvou. Děkuji Míla
Míla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Mílo. Asi mu to nevysvětlíte - on to má v sobě nějak nastaveno a vždy najde argumenty proti vašemu vysvětlování. Mezi vámi se - dle mého - rozvíjí slušná míra partnerské nerovnováhy, která se promítá do atmosféry mezi oběma. Jeho syn je pro vás zásadním konkurentem - sice to tak asi nepopisujete nahlas, ale cítit to asi je. Snaží se péčí o něj vykompenzovat své pocity viny za to, že nefunguje jako 100 %. otec. Asi si neuvědomuje, že vaše partnerství obětuje svému nenaplněnému rodičovství. To opravdu není ideální stav a řítíte se oba v rychlíku do stanice "konečná", aniž by si to on uvědomoval. Potřebovala byste, Mílo, změnit taktiku. Ale na to, abych mohla být ve svých doporučeních konkrétnější, bych toho potřebovala více vědět. Jste-li z Prahy, můžete se případně ke mně objednat, informace naleznete na : www.jitkadouchova.cz
děti partnerů
Paní doktorko, před 4 lety se k nám do bytu nastěhoval přítel. Mám ještě 14 letého syna. Žila jsem v plánech společné budoucnosti, již jsme skoro dostavěli dům. Přítel se od nás z ničeho nic odstěhoval. Ráno mi popřál hezký den, odpoledne vrátil klíče a vystěhoval byt, s tím, že už se mnou nemůže žít. Já se synem jsme to nesli dost těžce. Přítel teď všeho lituje, říká, že mě má pořád rád a chtěl by začít znovu. Největší problém viděl v tom, že jsem se dostatečně nestýkala s jeho dcerou (13 let) a s jeho rodiči. V tom má pravdu, nikdy mě mezi sebe nepřijali ( "nejsem pro ně dost dobrá" - to nebyla žádná jeho přítelkyně). Přítel jim ve všem dával přednost před námi, svou dceru nepřiměřeně rozmazloval a nás byl vždy přísnější. Nepřipadalo mi to spravedlivé, necítila jsem se v jejich společnosti dobře a kontaktu s nimi jsem se vyhýbala. Náš vztah je dost narušený, hlavně moje důvěra, ale přítele definitivně ztratit nechci. Jak máme začít znovu? Děkuji za Váš názor.
Míla
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Mílo. Neporadím vám od stolu, potřebovala bych toho vědět více v konkrétní podobě. Asi jste si spolu o problémech neuměli více povídat. On nic neavízoval, vy jste to asi také neřešila, a vše dopadlo takto. Ale z jeho strany to asi byl unáhlený krok, patrně na nátlak jeho rodičů a svoji vlastní nejistotu v rámci vztahu? Zkuste to nyní vše vzít jinak, dohodněte se na tom, že než se k sobě vrátíte, navštívíte psychologickou partnerskou poradnu. Tam by mohlo proběhnout něco, jako vyčištění minulosti a prevence do budoucna :-) Držím palce
děti partnerů
Dobrý den, už skoro rok žiju ve vztahu s člověkem, se kterým je mi vážně dobře a všechno by bylo v pohodě, kdyby neprobíhaly každotýdenní dusna vznikající kvůli jeho 3leté dceři z předchozího vztahu. Matka holčičky není schopná se o dítě starat, bylo tedy přiděleno do péče prarodičům, se kterými je můj přítel domluven tak, že si dceru každý týden na 2 dny bere. Ze začátku jsem se snažila si na ní zvyknout, i mi jí bylo hrozně líto, protože za nic nemůže, ale postupem času jsem si vůči ní vypěstovala silnou averzi, žárlím, když s ní přítel tráví čas a připadám si jak psychopat, že mám takovéhle pocity vůči malé holčičce. Je mi 25 let, děti teď ještě neplánuju, ale musím furt přemýšlet do budoucna, co bude až jí bude 10 let, 15 atd..Teď raději každý týden, v době kdy malá přijíždí, já odjíždím a vracím se, až když už tam není. Už jsme z toho i oba unavení, protože se samozřejmě nevracím s dobrou náladou. Můžete mě prosím aspoň trochu někam nasměrovat? Děkuji
Magdalena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Magdaleno. Tak to je opravdu docela dost velký problém do partnerského vztahu. Víte, jak vaše averze vznikala,čím vším je dána, co za ní stojí? Je to hlavně vaše žárlivost na čas, který přítel s dcerou tráví na váš úkor? Nebo vám něco vadí konkrétně na ní? Zkuste si to pro sebe vše více pojmenovat, najít příčiny. Váš vztah má šanci tehdy, kdy přijmete fakt, že přítel je nejen partner, ale i otec dítěte, jehož matka selhala. O to je jeho zodpovědnost vůči ní větší. Nemá ji ve své péči, má ji jen 2 dny v týdnu - pak se jí jistě snaží dát maximum. Vy v tom můžete objevovat i další vrstvy jeho osobnosti. Můžete jej vnímat i jako rodiče, poznávat ho v jiných "barvách". Bylo by dobré, kdybyste o tom spolu dokázali mluvit otevřeně a vstřícně. O tom, co se ve vás děje a proč.Co byste spolu mohli udělat pro to, abyste ji dokázala přijmout jako nedílnou součást jeho života - tou vždy bude. Nechtěla byste se objednat u psychoterapeuta a vše probrat i s ním? :-)
děti partnerů
Dobrý den, s přítleme žijeme jeden rok v jedné domácnosti, známe se tři roky. Z předchozího vztahu má dceru-4 roky a syna 20let. S bývalou partnerkou vycházejí dobře až ne jedinou věc. Ona nedovolí, aby on si vzal malou k nám, nesmí mě poznat. On jí vídat může kdykoliv, ale jen u ní doma. V praxi to vypadá tak, že každý víkend v sobotu i v neděli ráno odjede na 4 hodiny k ní si s malou pohrát. Na otázku kdy to skončí mi nedokáže odpovědět, bývalá mi vzkazuje, že si mám pořídit vlastní dítě...:-) mám v tuto chvíli proti tomu nějak bojovat? Nechci omezovat svého partnera ve vídání vlastního dítěte, ale vadí mi, že se nenchává z její strany tak lehce vydírat... Myslíte si ze zkušeností, které máte, že se do budoucna tento postoj může změnit a že je to v tuto chvíli jen její mstění za to, že jí přítel opustil? Děkuji, Alena
Alena
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Aleno.Pravděpodobně přítelova bývalá partnerka není s rozchodem psychicky srovnaná. Vás vnímá jako rivalku, která má na svědomí rozpad rodiny, takže blokuje etablování vašeho nového domova před jejich dětmi.Chápu, že vám přítel nedokáže odpovědět na otázku, kdy tomu bude konec. Nemají to spolu vyřešené. Neměla byste na nic tlačit, nechte tomu čas a pokuste se pochopit i druhou stranu - jeho bývalou ženu. Do budoucna se to změní, ale hodně záleží na nich dvou. Ráda bych vám toho řekla víc, ale musela bych toho vědět víc - o tom, jak jste se vy dva potkali, za jakých okolností přítel odcházel od partnerky a jejich roční dcery, atd.Asi by bylo nejlepší si o tom všem více popovídat s psychologem...
děti partnerů
Dobry den,prosila bych vas o radu.Muj pritel ma dve deti z predesleho vztahu (2a5let).Deti jsme si brali o vikendech,jenze jemu se samozrejme styska i v tydnu. Ja nemam problem aby u nas byli i v tydnu,to jen on ma problem si to nejak zaridit,privezt je k nam,vymyslet program a chtel by radsi chodit za nima k nim domu,jak to delal driv.Tvrdi,ze je nechce vytrhavat z prostredi kde jsou doma,ze nevi zda je spravne jim toto ordinovat.Pritom kdyz jsme se rozesli nedavno a toto jsme probirali,ze nechci a nejde to takto dal delat,tvrdil, ze pochopil,ze to takhle delat nejde, ze jde i o mou duveru,kdyz jde k nim domu.Ten byt kde oni bydli je jeho rodicu,takze ona tam nesmi mit zadneho pritele.Rekl mi ze zatim tam nechodi,ale nevi jak to bude dal.Podle me ty deti nemuzou mit takovy model od nej,ze je normalni,ze tam tata obcas prijde,ale jinak zije jinde.A ja takto zit nechci.Nechci mu deti upirat,naopak,ja je prijala jak vlastni,ale velmi mi to trapi a nevim si rady.Dekuji
Tereza
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Terezo. Myslím, že byste si měla sama pro sebe pojmenovat pravým jménem, v čem je váš problém... Sama pro sebe se odvoláváte na pořeby přítelových dětí, ale důležitější je pro vás něco jiného. Potřeba jeho kontroly, strach z možnosti obnovení vztahu s ex manželkou. Potřebujete etablovat váš vztah před dětmi a on to ještě nedokáže.Myslím, že byste do toho neměla až tak vstupovat. Že byste naopak měla být v tomto ohledu velmi tolerantní. Nemusíte jeho děti přijímat jako vlastní, stačí, když k nim budete mít pozitivní vztah. A pak byste si měli také umět s přítelem o všem více povídat, pojmenovat si svá očekávání od sebe. Ale tak, aby to nebylo v útočně hádavé, nebo plačtivé atmosféře. Mělo by to být konstruktivní a přehledné pro oba dva...:-)
děti partnerů
Dobrý den, můj problém je v dceři mého přítele. Je to již dospělá žena s vlastní domácností. Když přijde na návštěvu do mého bytu, kde bydlí i její otec beze slova si vaří kávu, otevírá lednici a skříňky. Je to možná melichernost , ale mě to vadí. Beru si to osobně. Mám ji na to upozornit, že si to nepřeji nebo jsem úzkoprsá a její chování je normální. Díky
Zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Zuzano. Chápu, že vám to vadí - ona přichází na vaše území, tam jste paní domu vy a ona se chová bezhraničně a majetnicky. Asi tak na to byli doma zvyklí, to není u ní určitě "charakterová" vada, je to jen jakási samozřejmost - když je tam doma její otec, ona také. Chyba je tedy v komunikaci mezi vámi dvěma - jste obě dospělý ženský, neměl by být problém si pojmenovat pocity, které to ve vás vyvolává a domluvit se na nějakých pravidlech. Ale v naprosté pohodě, nesmí to být konfrontačně vyčítavé - pak by to mohla dcera přítele opravdu brát jako vaši "úzkoprsost"
děti partnerů
Dobrý den, s přítelem, který má ve své péči dvě děti 6 a 8let (exmanželka je vychovávat nechce, do své péče je dostal až poté co začal náš vztah) a já do vztahu přišla se svým 8 letým synem jsme před otázkou nastěhování se k sobě. Oba máme své zajištěné bydlení, ale přítel by byl rád, kdybych se se synem nastěhovala k nim. Mám velký strach tento krok udělat, protože neumím jeho děti mít ráda stejně jako svého syna a tím mezi nimi neumím nedělat rozdíly. Přítelovy děti měly velkou část dětství moc špatný vzor ve své matce a to zanechalo hodně stop v jejich povaze. Už jsem o tom mluvila i s partnerem, ten říká, že věří, že se vše vyřeší právě společným bydlením. S přítelem se máme hodně rádi a jak už jsem podotkla na začátku, vztah jsme začínali budovat jen já, můj syn a přítel. Mluvili jsme i o našem společném dítěti, které v této situaci už moc není možné. Chtěla bych Vás poprosit o radu. Je reálné, že se mé pocity k dětem přítele změní? Přestěhovat se nebo počkat jestli dojde ke změně
Lucie K.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den,Lucie. Ve vašem vztahu k přítelovým dětem je hodně "psychického balastu" - to je moje -možná ne úplně trefná- metafora. Mám tím na mysli, že jeho děti by mohly mít více indiferentní pozici tehdy, kdybyste je nemusela brát jako nástroj pomsty od jeho bývalé partnerky. Takhle jste naprogramovaná více negativně a v této fázi by asi opravdu nebylo dobré vytvářet velké společenství 5 lidí, kde má každý v rámci společného života rozdílná očekávání , a zároveň spoustu nejasností. Počkejte si na to, až se s dětmi přítele sžijete a budete mít větší jistotu v tom, že je budete "brát". Zatím podnikejte společné akce, kde se budete všichni vzájemně poznávat a bude možnost vytvářet si k sobě vztah nezávazně, nikoliv s plnou zodpovědností.
děti partnerů
Dobrý den. S mým mužem jsme skoro 5 let. Můj problém spočívá v tom, že každý máme své dítě z předchozích vztahů a k tomu jedno společné. Jeho dcera žije s matkou a zbylé dvě děti s námi tedy moje dcera a náš syn. trápí mně že jeho rodiče se o naše děti nezajímají ale jen o tu jeho dceru. Kdykoliv jsem k nim šla na návštěvu tak neustále připomínaly jeho bývalou i přesto, že jsem jim několikrát říkala že mi to vadí. Také kolikrát koupí třeba sladkost jen jednomu dítěti a pak se s manželem hádáme ,kdy on říká že řeším neřešitelné. A já tedy začnu říkat že jeho dceru nesnáším atd. i když to tak není ale on mi ubližuje svým chováním, kdy chce ať si to tak neberu a chodit normálně k nim na návštěvy apod. A tak mu to takhle vracím ,ale zdá se mi ,že ho nějak ztrácím tímto,chtěla bych radu jak se chovat, protože mně chytnou emoce a pak se neznám. Děkuji za oidpověď
Angelina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Angelino. Jste emotivní žena a matka "samice". Vaše potřeby jsou vemi pochopitelné. Hájíte si své - a to nejen děti a jejich práva, ale respekt vůči vám samotné od jeho rodiny, plnohodnotné přijetí z jejich strany. To manžel moc nechápe, jakožto muži, které má jiné priority, mu to zase až tolik nevadí,nevnímá to jako problém. Víte, Angelino, jste asi jeho rodiči prostě pořád brána jako ta druhá, jako vetřelec, který rozbil jeho původní rodinu, a nedokáží vás již nijak zvlášť vřele přijmout. U druhých manželství bývá problém přijetí rodičů nové ženy docela častý, rozhodně v tom nejste jediná. Je to vlastně jeden z rizikových faktorů dalších manželství. Ale je to pro vás opravdu až tak důležité, aby vás jeho rodina milovala? Proč? Důležití jste přeci vy, vaše rodina, kterou jste spolu vytvořili!
děti partnerů
Dobrý den,prosím o radu,manžel má z prvního manželství tři dospělé děti,s manželem jsme spolu šest let máme pětiletou dceru.A pět let řeším problém který mě ubíjí.Manželovo děti od samého začátku nechtějí abych s ním za nimi jedila.Manžel nejprve řekl s vým dětem že jsem jeho žena a bude jezdit se mnou,po třech měsících co s ním nikdo z nich nemluvil to vzdal a jezdil k nim sám.Cítila jsem se strašně ponížená a odstrčená ale za nějakou dobu sem si zvykla.Problém začal když se narodila dcera.Manžel ji chtěl brát sebou s tím že ona tam muže ale já ne.Manžel nechce pochopit že ji tam nechci pustit ,beru to tak že jsem její máma a proč bych měla pouštět dceru tam kam já nesmím.Manželovo dětem je od 35 do 38 let.Jediné co jsem se dověděla proč mě tam nechtějí je,že chtějí mít tatu jen pro sebe když přijede.Nedovedu si představit že by odjel s dcerou a ja musela zustat sama doma.Prosím o Váš názor.Mám já pravdu nebo manžel který říká že na tom nic nevidí když bude brát dceru sebou Děkuji
Eva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Evo. Podporuji vás v tom, že jedna věc jsou jeho děti z předchozího manželství, které vás dlouhodobě bojkotují, druhá věc je vaše společná dcera. Patří k vám dvěma, a je zvláštní, že manželovy děti nebojkotují tedy i ji...Měla byste si vše jasně před manželem obhájit. Respektujete jeho bývalý svět, kde jste nežádaným hostem, on musí respektovat vás a rozumět vašim pohnutkám, jestliže si to nepřejete. Doufám, že dostanete reakce od čtenářů této poradny, které budou čerpat z jejich vlastní životní praxe:-)
děti partnerů
Dobrý den, jsem podruhé vdaná a mám dvě dospělé dcery z prvního manželství. Ta mladší s námi bydlí . Můj manžel je ke mě milý a pozorný, ale dceru (y) ignoruje, on jim neubližuje, nic po nich nechce ale ani se o ně nezajímá. Nezeptá se jak se mají, co budou dělat, jestli něco nepotřebují. Prostě jsou pro něn vzduch. Pak se jen diví, že s náma třeba jedou na chalupu nebo, že naopak nejsou doma. Došlo to tak daleko, že starší dcera odmítá přijet slavit jeho narozeniny a já se jí vlastně nedivím. Mladší dcera studuje a nejméně 6 let ještě studovat bude a tedy i s náma bydlet a já nevím jak manžela přesvědčit, že je nemusí milovat, ale aby se choval slušně. K mým rodičům se chová velice pěkně, i jim sám zatelefonuje aby se poptal jak se mají, klidně k nim jde sám na oběd. Dcery nejsou bez chyb, trošku nepořádné, malinko hlučné, ale spolehlivé a ochotné a ta mladší jej mám stále i ráda. dříve cca před 3 roky se choval úplně jinak a byl k nim normální. Děkuji
sikubinka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, sikubinko. Nedokáži vám dát konkrétní radu, jak manželův postoj změnit, protože tomu příliš nerozumím. Vypadá to, že to vše není o tom, že by byl manžel ignorant, ale problém je v jejich vztahu. On je odmítá z nějakého důvodu respektovat - chovají se jinak, než jaké jsou jeho představy, a tak se chová neutrálně - dospělé dcery může těžko vychovávat... Pokud by z toho měl do budoucna vyplynout problém i do vašeho partnerského vztahu, pak byste to spolu měli řešit včas. Jinak je to více asi na nich, tj. na dcerách a manželovi...
děti partnerů
Dobry den, mam dotaz ohledne sveho soucasneho partnera. Je rozvedeny, zijeme spolu cca pul roku, chodime cca 2roky. Stale je mezi nami jeho exmanzelka. Nejprve(po nasem spolecnem "sestehovani") volala kazdy den, idealne kolem 22hod. i pozdejsi sms. Kdyz jsem to s partnerem resila, byla vzdy hadka. Ted se trochu zmirnilo, ale kontakt je mezi nimi uzky (nekolikrat do tydne), opet kdyz to resim, odpoved je ze resi syna (je temer dospely). Navic mi kvuli ni lze....kdyz ji napr. nekam veze, nebo ona po nem neco pozaduje. Snazim se nastavit pravidla a vysvetlit mu ze takhle to nejde dal, bohuzel me neposloucha a reaguje, ze ja priserne zarlim a ze maji syna, tak co ma asi delat. Nevim si uz rady.
Beruska
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Berusko, dobrý den.Žárlivostí si nepomůžete, naopak si ubližujete. Připouštím, že přítelova ex manželka využívá existenci jejich syna k tomu, aby narušila vaše soužití. A evidentně se jí to daří...Nezabývejte se jejich kontakty, spíše tím, čím jste pro něj jedinečná vy:-)
děti partnerů
Prosím Vás o pomoc s problémom, ktorý neviem riešiť.Mám 3,5 ročnú dcéru a manžela.Ten má náročnú prácu, kde je od rána do večera, každý druhý víkend,a podľa potreby počas týždňa sa venuje 11 ročnému synovi z prvého manželstva, ktorý je na ňom citovo závislý-jeho mamka má tiež náročnú prácu a malé dieťa.Vadí mi, že manžel sa nevenuje dcére tak ako synovi.Napr.okúpať ju, uvariť čajík, zájsť do lekárne, kúpiť hračky, po ktorých túži, večer ju uspať, ísť s ňou do cukrárne, na pizzu,keď ho o to požiada,ísť k lekárovi... Všetko som doposiaľ robila ja, ale teraz je dcéra vacsia tak rovnakú starostlivost vyžadujem aj pre ňu,ale s manželom sa musím vždy najskor pohádať,až potom to urobí.Ešte predtým dcérke nahovorí, že nech to urobí mama, nech ide s tebou von, nech ťa okúpe a pod. ..a potom som rozrušená nielen ja ale aj ona, a ja mám potom pocit viny,že som mala byť ticho a nechať to tak,a bol by pokoj,ale nemožem si pomoct, podľa mna je to nespravodlivé voči mne a dcérke,ďakujem vám za radu
Gabriela G.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Gabrielo. V úvodu vaší otázky píšete, že máte problém, který nedokážete řešit. VY.Já mám sama za sebe pocit, že to není problém, který byste měla řešit vy sama s dcerou, ale že je to problém, který byste měli řešit vy dva s manželem. Nevýhoda je v tom, že to asi jakožto p r o b l é m vidíte hlavně vy a on status quo považuje za samozřejmost. Jedná se o jeho prvorozeného syna, který je na něm citově závislý. Mezi nimi dvěma je tedy specifická vazba, která se patrně ani nedá slovy nějak více specifkovat. Manžel má možná pocity viny/ selhání okolo toho, že syn má oba rodiče v roli těch,kdy každý z nich má na starosti mladší dítě z následujícího vztahu. Jeho syn musí vyprovokovávat nějaký konkurenční boj o péči rodičů, o jeho péči zvlášť. Manžel a syn spolu nežijí v jedné domácnosti. Zatím jen reflektuji to, co se asi může dít v manželově srdci, v jeho smyslu pro zodpovědnost.Možná prostě vidí svého syna jako handicapovaného v tom, že nemá nikoho jen a jen pro sebe samotného Ale samozřejmě to vše může být i úplně jinak. Jako další důležitý moment v tom všem vidím to, že se s manželem "vždy musíte nejdříve pohádat", než něco udělá. Zkuste se zamyslet, co to tedy pro něj vše znamená. On nemá svobodnou volbu, je konfrontován výčitkami a srovnáváním míry péče k jednomu a druhému dítěti,což asi příliš jeho pozitivní motivaci ke spontánní péči o dceru nepodpoří... Gabrielo - neberte to tak, že jsem jakkoli kritická vůči vám. Jen se snažím uvažovat nahlas a pojmenovat ovzduší okolo toho všeho, o čem píšete. Také ale píšete o pocitech viny ( u sebe ). Není možné, že s pocity viny bojujete vlastně oba? Takže - co s tím?... Vše byste si měli vykomunikovat vy dva spolu. Bez emocí a výčitek, bez jakéhokoli porovnávání, tedy soutěžení. To je ve svém důsledku kontraproduktivní. Měli byste si více povídat o svých očekáváních v rámci výchovy v klidu a s vědomím toho,že budete asi muset dělat oba kompromisy:-)
děti partnerů
dobrý den,mám dvě dcery 16 a 13 let a ppoznala jsem se s přítelem ,který má dceru ve vlastní péči a je jí také 16 let .čekáme spolu na vánoce malou Barborku.jeho dcera si schovává pastu na zuby ,kartáček,šampony ,sladkosti a pod. se svýma holkama vycházím dobře,ne že by to byly svatoušci ,ale většinou si o všem promluvíme a vyřešíme.ovšem dcera přítele se jaksi vymyká,chce si dělat ,co chce,abych si ji nevšímala ,snažím se je brát všechny stejně ,ale opravdu s ní to moc nejde.partner jednou řekno to po druhé ono ,ale nemůžu přeci být na moje holky jiná a zadávat jim ukoly a povinnosti a třetí ač nevlastní z toho vyjímat.nevím si rady ,hodně se kvůli tomu s partnerem hádáme.nedokážu si představit.až se malá narodí,jak to bude ..jeho dcera na moje těhotenství vůbec nereaguje a spíš ho neguje.moje holky se těší.chtěla bychodejít a mít i klid v těhotenství...neustále něco řešíme ,hlavně ,co se týká jeho dcery,nevím jak dál.......nakonec dojde k tomu,že já na ni pořád něco hledám.děkuju
Chajdička
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Chajdičko, dobrý den. Přítelova dcera vás podvědomě odmítá. Jste konkurentkou - vy i vaše dcery. Tak to ona cítí a chrání si více bojovně své předchozí zvyklosti. Ve vztahu s ženami bude mít možná i nějaký problém. Je v péči táty, to stále nebývá tak standardní - znamená to asi, že nemá příliš dobré zkušenosti se svou vlastní matkou. Nemá k vám důvěru - měla tátu jen pro sebe a teď je vše jinak. Nemůžete příliš rasantně vstupovat do toho, co by jak mělo být. Ona bude potřebovat více času. A také i váš odlišný přístup. Vy jste se svými dcerami od jejich narození, vychováváte je. Znají vaše výchovné mantinely, mají k vám vztah, protože jste jejich máma. Ona to ale přeci má jinak. A navíc potřebuje prostě nějak bojovat, vzdorovat, obhajovat si svá teritoria - psychická, i fyzická. Zkuste si s ní někdy více povídat sama, dát jí najevo, že rozumíte tomu, že to má jinak a že potřebujete obě čas . Investujte do ní city i čas, v budoucnu se to vyplatí:-)