Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| osamělost| vztahové problénmy v širší rodině| sexualita| problém se sebedůvěrou| rozvod a děti| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| psychické poruchy| alkohol u jednoho z partnerů| otázky početí, těhotenství| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| alkohol v rámci širší rodiny| sourozenecké vztahy| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| kamarádi partnera...| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

děti partnerů
Dobrý den,
je mi 27 let, partnerovi je 42, jsme spolu 2,5 roku. Partner má dvě děti, syna (22) má v péči a dceru (13) má tak jak se domluvi mezi sebou. S přítelem a rodinou bydlím. Bohužel máme v poslední dobou strašné neschody ohledně výchovy jeho dětí. Když si chci s přítelem o tom to problému promluvit, bohužel to vidí jak, že to není správné to co říkám. Prý se se mnou nedá komunikovat. Prosím poraďte mi, mám se nějakým způsobem snažit, abych do rodiny zapadla, aby mě brali jako že jsem součástí rodiny? Partner říká, že mám jen domněnky v tom že se me tyto věci netýkají. Všechno ode mne asi zní strašně zmateně, ale pořád přemýšlím o tom jestli tento vztah má cenu :-( Partnera miluju nadevše na světě, jen asi nedokážu být na druhém místě. :-( Prosím poraďtě jestli se mám míchat do výchovy jeho děti, když s ním nesouhlasím.
Jaja
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jajo. Míchat se do výchovy nemůžete, ale můžete ji spolu konzultovat. To vám může pomáhat v lepším poznávání sebe sama jako partnerů, i jako potenciálních rodičů následného vlastního společného dítěte.Vy vychovávat nemůžete ani jedno z jeho dětí. Můžete pro ně být přítel, parťák, vyslovovat své názory, aniž byste je vnucovala. S jeho synem máte od sebe 5 let, jak byste jej chtěla "vychovávat"? Můžete mít přirozenou autoritu.Jajo, nemá smysl být ve sporu, je dobré, hledat společné styčné plochy a probírat je. Věřím, že vztah jeho 13leté dcery a vás může být komplikovanější, je v pubertě, ona žije se svou matkou, otec je pro ni  nejspíš ikona jako její zatím zásadní muž v životě. Nemusí vás mít automaticky ráda, můžete jí být třeba i trnem v oku, i když nezaslouženě - jen vaší pozicí v jeho životě. Nedá se na vaši otázku odpovídat nijak obecně a univerzálně. Všude je to přeci jiné. Co zajít za psychologem, kde byste vše mohla probrat na konkrétních příkladech?
děti partnerů
Prosím o radu, snad budu mít tentokrát štěstí, na minulý dotaz se mi odpovědi nedostalo:
Žiju s přítelem v jeho bytě, oba máme dospěllé a zajištěné děti. V bytě dříve bydlel přítel se svými dětmi a manželkou. Jeho děti mají svůj byt a partnery a od bytu, ve kterém nyní žiju s jejich otcem, mají klíče a přijdou, kdy se jim zlíbí, prostě řeknou, že přijdou a hotovo. Manipulativními metodami mě tlačí do zájmu o jejich malé děti a jejich hlídání, tedy vnoučat přítele. Nikdy se nezeptali, zda to chci, prostě mě staví oklikou a manipulací před hotovou věc. Příteli jsem řekla, že mi to celé vadí a co budu dělat ve svém volném čase je moje věc, rozhodně ho nechci trávit s jeho dospělými dětmi a vnoučaty a taky si nepřeji, aby si z bytu, který jeho dětem nepatří, přestože tam dříve bydleli, dělali průchoďák. A že mi vadí, že bez mého souhlasu byt navštěvují. Byt mi sice nepatří, ale pokud zde žiju, mám právo na soukromí. Přítel mě odmítá respektovat a hádáme se kvůli tomu. Jaký je Váš názor?
Marie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Marie. Na váš dotaz jsem již dávno odpovídala, dobře si jej pamatuji. Scházejí vám nastavená pravidla společného soužití, postupně se posiluje bariéra v komunikaci. Když jste se  k příteli stěhovala, měli jste si hned ujasnit, jak to bude vypadat dál s ohledem na to, že jeho děti byly doposud zvyklé na to, že je to jejich domov, který jim byl dříve zcela otevřený. Příteli nejspíš přišlo samozřejmé, že v tomto ohledu to zůstane stejné. Je otázka, jak by to vypadalo v opačném modu - kdyby se odstěhoval on do vašeho bytu a zažíval by totéž s vašimi dětmi a vnoučaty. Měli byste o tom spolu nekonfrontačně mluvit a vše si vyjasnit, byť je to vlastně docela křehká záležitost. Měli byste si říct, co pro jednoho i pro druhého znamená soukromí, jakou máte představu svého domova. Tohle je ta nevýhoda toho, že jste se nastěhovala do zabydleného teritoria někoho jiného, tudíž se tam jeho děti cítí jako doma, a ne jako na návštěvě. Ale dá se to usměrnit. Co se týče hlídání přítelových vnoučat, to je jiná kapitola. To si můžete vykomunikovat vy sama, protože se to týká vás. Pokud to včas neuděláte, bude se mezi vámi postupně stále více rozšiřovat napětí. Není nad korektní jasnou a otevřenou komunikaci.
děti partnerů
Mám necelé tři měsíce vztah s mužem,je vdovec se dvěma dětma-dcerou 12apůl a synem 9 let,dokud žila jejich matka, žili odděleně a on děti nevychovával,spíše si je jen kupoval penězma.Já mám dva kluky 12 a půl a 6 let.Zprvu jsme hráli kamarády,jezdili na společné výlety,děti byly v pohodě,jeho dcera mě brala za kamarádku,svěřovala se.Pak ale viděla,jak jsme si dali pusu a začalo peklo,řekla mi před lidma velice sprosté nadávky,to se tu nedá psát,začala mě nenávidět,otci dělá peklo,vyhrožuje,že řekne,že jí bije,sexuálně obtěžuje,no vydírá vším možným,hodně sprostě mu nadává,už se dříve o sebevraždu pokusila,doma má přístup k alkoholu,tak s kamarádkami si občas dá i tvrdý alkohol.Přítel se se mnou přestal vídat,stále píše,že je na dně a neví jak dál, já doma brečím,protože ho hodně miluju a myslím,že i on mě a nevím jestli to vzdát nebo se obrátit na nějakého odborníka,zda by náš vztah měl šanci.Vůbec nevím kam se obrátit,jsem z okresu Chrudim.Děkuji za Vaši odpověď. Iva
Iva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Ivo. Nevím, kudy ve svých úvahách začít. S přítelem se znáte krátce, nestačili jste se asi tolik poznat, abyste věděla, jak je silný, co vše má za sebou, jak zvládal krizové situace. Říkáte, že se svou ženou nežil, nepodílel se na výchově dětí, spíš si je kupoval. Když zemeřela  netuším, jak je to dlouho,což je důležité pro reakci dětí na vás a vám projevované něžnosti, dětem se změnil celý život a svět. Zvlášť pro dceru, která je prvorozená, musela být ztráta maminky nesmírně těžká, a bude jí dlouho trvat, než to první přebolí. Není teď schopna akceptovat v otcově životě jinou ženu. On je tím, kdo jim jako jediný rodič zbyl, musí zastat mámu i tátu. Naprosto chápu, že reagovala citlivě a podrážděne. Zkuste se vžít do její kůže. A používá všechny dostupné prostředky, aby si uchovala své teritorium, všetně vyhrožováním sebevraždou. Měli byste se teď vídat s přítelem bez dětí, sami. Projev intimity byl předčasný, teď se musí situace zklidnit. Přítel by měl s dcerou i synem navštívit dětského psychologa, s každým z nich  nejdřív zvlášť, možná by to bylo indikováno i na rodinnou terapii, nevím. Každopádně potřebují všichni zúčastnění pomoc a stabilizaci situace zvnějšku. Nejspíš by to bylo nejlepší do Pardubic. Víc vám nyní neřeknu.
děti partnerů
Dobrý den,
mám dlouhodobý problém s partnerovo dnes 13tiletou dcerou. Dlouhodobě se mnou nekomunkuje, pouze základní pozdrav, děkuju at. Když jsme s přítelem začali chodit (nerozešli jsme se kvuli sobě s bývalými partnery, v té době jsme byli oba již "volní") bylo jí 6 let a snažila jsem se sní skamarádit - vozila jsem jí na svém koni, jezdili jsme všichni do zoo, na brusle. Bohužel dávala silně najevo že ona je ta tatínkovo holčička několikrát (mnohokrát) jsme se v průběhu let s přitelem silně pohádali, když kvůli dceři na poslední chvíli zrušil domluvenou společnou akci, protože dceruška plakala, případně po něm chtěla jeho bývalá, aby si jí vzal. V současnosti žijeme s přítelem a mým dospělým synem v domku, který jsme si společně postavili. Když přiveze dceru na víkend (aniž by mi to předem řekl - už třeba jen kvůli nákupu a vaření), ta pozdraví, spolu si povídají, jakmile vejdu do místnosti, ztichne a mlčí - třeba 3 hodiny. Nevím jestli promluvit s přítelem, nebo přímo s dcerou? - otázka upravena poradcem
Dany
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Dany.Je evidentní, je jeho dcera mezi vámi a přítelem terčem svárů a proto se stává postupně tabuizovaným tématem. Přítel si s tím neví rady a je snadno manupulovatelný - dcerou především, ale i její matkou. To je do vašeho vztahu problém, který se bude prohlubovat, pokud se nebude řešit. Trvá to 7 let, pane, jo. Dcera je tedy pro jejího tátu nedotknutelná a má zcela výsostnou pozici>. Je si toho také plně vědoma. Ona za to nemůže, nemůžete se na ni za to zlobit, není schopná vás přijmout, vnímá vás jako svou konkurentku a podvědomě vás za to trestá, což si partner neuvědomuje-. Neboli, měli byste vše spolu v klidu probrat, hledat spolu řešení a návrhy, jak by se to dalo změnit. Tady je důležité, aby si přítel plně uvědomil, že jde o problém, který potřebuje řešení v zájmu vás dvou jako páru. Když to přijme, bude na půl vyhráno. Pak bych doporučovala společnou návštěvu dětského psychologa, kde vše více rozeberete a najdete na základě konkrétnějších příkladů i popisu vývoje vztahu vy a jeho dcera za těch 7 let, dobré řešení do budoucna :-)
děti partnerů
Dobrý den, chtěla jsem se poradit ohledně vztahu s nevlastními dětmi. Mám přítele, který má syna ve věku 15 let a dceru 11 let. Již čtvrtý rok mě přítel přemlouvá at se přestěhují k němu. Jeho děti se celou dobu chovají nevychovaně. Jsou drzé, odmlouvaji, nejsou naučeny základním věcem jako je uklidnit po sobě, vykoupat se, nelhat... Když jim něco uvarim, tak to nejí nebo to vyhodí. Holčička z kraje byla bez problémů, ale bratr ji zakazoval se mnou mluvit, sedět vedle mne, držet mě. Tak prestala , protože by se to dozvěděla od něho maminka. Ted se chvaji oba dva stejně. Přítel se jich zastává. První rok jsem byla potichu, ale ted už nemám trpělivost. Děti žijí s matkou. Syn přišel s tím, ze chce byt u otce a já si neumím představit tam žít, když mě nerespektuje. Řekl mi, že mě nikdy nebude poslouchat, že když je sám s tatou tak je klid. Nevím co mám dělat. Přítele miluji, ale nemůže mě postavit do pozice nastěhuj se ke mně a zvykni si na syna. Sama mám dvě dospělé děti.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. S dětmi partnerů po rozvodu, pokud je nemá ve střídavé péči, to bývá těžké docela často. Jeho syn vás odmítá přijmout na místě jeho matky, takže vás trestá. Přítel to vidět nechce a nemůže, pro své děti má slabost o to víc, že je vídá měně často. Na jejich zvyklosti z domácnosti ( úklid po sobě apod. ) je zvyklý a toleruje to. Tatínkové po rozvodu prostě přivírají oči nad lecčíms. Přestěhováním se syna ke svému otce dojde na to, že jeho syn rozšiří své teritorium. Za těchto okolností si opravdu nedovedu představit, že byste žili takto ve třech v jedné domácnosti, bylo by z toho napětí a konflikty. Můžete zkoušet občasné návštěvy u něj pomalinku polehounku a zkoušet, jak se to bude vyvíjet dál. Vy byste o všem měla poměrně jasně a věcně mluvit s přítelem. Jakmile vám porozumí, budete v něm mít spojence a syn by musel respektovat vás, jako tátou partnerku. Zatím má syn spojence v tátovi jakoby proti vám. Syn za to ale nemůže, není zlý, to je důležité si uvědomit. Jen si nedokáže poradit s rozpadem úplné rodiny.
děti partnerů
Dobrý den.Mám mladšího přítele s 9 letou dcerou. Seznámili jsme se 3 roky po jeho rozvodu.Já už mám syna dospělého.Přítele moc miluji a perfektně si rozumíme.Problém je dcera.Zpočátku nebyl žádný problém,je to milá holčička..Pak ale pochopila,že asi nebuju jen kamarádka a začala mě strídavě peskovat a přehlížet.To by mě ještě tak nedrtilo,ale s přítelem si plánujeme společný život.Již několikrát jsme si domluvili nějakou společnou aktivitu(hory).probíhá to tak,že on to s ní probere,ona řekne,že chce,aby jeli sami,on jí vysvětlí,že pojedeme všichni.Já si zabalím věci a čekám,až mě vyzvednou,30 min,před odjezdem dostanu SMS z jeho mobilu.Ahoj jedeme s tatkou sami,On se zlobí,ale já to tak chci.A odjedou.Přítel strčí hlavu do písku a nebere tel.a nekomunikuje.Asi nemusím říkat,jak se cítím.Ona ho zmanipuluje a on si myslí,že pro ní dělá,to nejlepší,co může..S přítelem mluvíme o všem.Je z toho neštastný,ale vždy jí ustoupí. Nevím,co s tím..Říkám,že nemá dceru,ale manželku.Sim
Sim
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Co na to říct, Sim? To není pro vás moc dobré znamení. Pokud nedokáže přítel obhájit vaši přítomnost na akcích, které jsou domluveny společně, pak je někde chyba. Neprospívá tím nikomu a ničemu, ani své dceři ne. Chápu, že ona na vás žárlí, chápu, že je přítel jako táta manipulovatelný, ale vše musí mít své meze. Je sice dobře, že spolu vše probíráte, on vašim pocitům a nespokojenosti určitě velmi dobře rozumí, ale pak stejně podlehne a dcera slaví vítězství. Takže vy se trošinku obrňte trpělivostí, ale opravdu jen trošinku, a přítel by měl něco změniot. Držím palce :-)
děti partnerů
Dobrý den. Je mi 33 a mám přítele, kterýmu je 39 a má z předchozího vztahu dva kluky (6 a 8). Já jsem byla bez závazků. Velmi jsme se zamilovali do sebe a vzešlo z toho zplození našeho společného tvořečka, který je ještě na cestě. Problém jsou jeho děti, které nechci přijmout, vadí mi i to, že dýchaj. Přítel bydlí u mě a já mu zakázala po dobu těhotenství aby děti u nás byly. Toleruje to, chce, abych byla v klidu. Nejsem idealista abych si myslela, že ho našim společným dítětem přivážu k nám a na ně zapomene...ale popravdě nevím, jak se s tím srovnám, pač ty jeho děti opravdu nesnáším. Vím, že tohle jsem si měla uvědomit dříve, ale touha po vlastním dítěti a jim samotným byla vyšší než řešení toho, že nesnáším jeho vlastní děti, které patří k němu a on se jich nikdy nevzdá.
Katka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Katko. To bude do budoucna dost zásadní problém, s nímž budete muset něco udělat. Nemusíte přítelovy děti milovat jako jejich vlastní matka, ale vaše averze vůči nim vám hodně zkomplikuje partnerství. Předpokládám, že je to na vaší straně iracionální, že to nejsou žádní zpovykaní spratkové. Přemýšlela bych nad příčinou a spolupracovala s psychologem.
děti partnerů
Dobrý den,
Bydlím v bytě u přítele, který ma dospělé děti, já mám také dospělé děti.vsichni již bydlí samostatné a mají partnery. Přítel už syn ma stále klíče od bytu a chodí tam, kdy se mu zachce nebo zavolá, ze je blízko a ze přijde. Přítel se mě nikdy ne zeptal, zda i mě se jeho návštěva hodí. Syn ma malé děti a vyvíjel na mě svými ne očekávanými příchody a tím, ze se v bytě dlouho zdržuje a chová jako doma, na přímý nátlak, abych se začala jeho malým dětem věnovat a pouze náznaky, abych je do budoucna hlídala. Nikdy se přímo ne zeptal. S přítelem jsme se kvůli tomu pohádali, řekla jsem mu, ze svůj čas si organizují sama, jeho syn je v bytě návštěva , i když tam dříve jako malý bydlel a ze jeho děti hlídat nebudu a nikam se nenechám tlačit. Jeho syn se chová s velkou samozřejmostí a asi si myslel, ze já budu skákat, jak on pískal. Přímo se nikdy na nic ne zeptá, vždy mě a svého otce tedy mého přítele postaví přehled hotovou věc. Přítel nechce slyšet ze mi chování jeho syna vadí.
Jak vidíte situaci?
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den. Je vidět, že jste si před vaším přestěhováním do přítelova bytu nestačili stanovit nějaká pravidla. Nevadí, tak se mohou vytvářet za pochodu. Chápu, že je pro vás diskomfortní, má-li přítelův syn klíče od bytu a bere to stále jako svůj domov. Nemáte tam tak nikdy s přítelem úplné soukromí. Ale to přítel nejspíš bere jako samozřejmost, když tam jeho děti vyrůstaly. Je zajímavé, že nechodí syn častěji za jeho matkou - babičkou vnoučat. O to víc je ale asi váš přítel potěšen. Vy byste si mohla promluvit s oběma - jak s přítelem, tak s jeho synem. Podobrém, v kultivované a vstřícné podobě si domluvit pravidla. Např., že bude syn nejdříve ohlášen, před svým příchodem. Má tam snad ještě svůj dětský pokoj?... Na náznaky o hlídání jeho dětí reagovat nemusíte. Pokud byste však byla požádána napřímo, pak se k tomu můžete vyjádřit. Na jednu stranu je to projev důvěry ve vás, na druhou stranu je to hospodaření s vaším časem, bez vás. Ale k vzájemné dohodě, která bude všestranně akceptovatelná, slouží konstruktivní komunikace :-)
děti partnerů
Dobrý den, zajimá mě váš názor.
Jsem vdaná 7 měsíců s manželem jsme spolu už po páté 2 roky. Chodime a nechodime spolu od mich 18 let.
Z předchozího vztahu mám dvě děti 8 a 5 let ve střídavě peci manžel má dvě děti 8 a 6 let.Jednou za 14 dni víkend.
Mojí starší dceru přestal MIT rád nevím proč. Prý jim dávám přednost před nim. Podle něj jsou jeho děti bez chyby. Zato na svou starší dceru slyším jak nejí,je hloupá proti jeho dětem zaostalá. Přitom Na mou starší dceru se mohu na 100% spolehnout ve všem pohlida mladší sestru, doma pomáhá,dobře se učí. Jen když má špatnou náladu tak prudi. Je poměrně dost samostatná. Jeho dětem se musí udelt piti,protože Toneumi,neumí se večer umýt. Když má starší syn teplotu nebo je chvilku doma sám se svou sestrou tak vola mamince a ta prudi a žene manžela na pohotovost. Prostě kolem jeho děti se skáče kolem mých ne. Může to být žárlivost. Dekuji
Mirka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Mirko.Skoro vždy to bývá tak, že jsou preferovány vlastní děti, zvlášť u tatínků, kteří mají děti jednou za 2 týdny. Miluje je, jsou mu vzácné a dívá se na jiným úhlem pohledu, než vy. Ten jeho pohled nemůže být objektivní, ale už ani váš ne. Vy máte děti ve střídavé péči, takže on může cítit vinu, že se více věnuje jim, než těm svým. Jeho pohled na vaše děti také není objektivní, je kritický, a co vše za tím vězí, těžko úplně posoudit. Ale může to vést k postupné eskalaci partnerských problémů a krize. Proto byste si měli o všem spolu více povídat ve chvílích klidu, kdy je vám dobře, jste jen vy dva spolu, rozhodně nekonfrontačně, ale s potřebou to vše ošetřit a hledat cesty ke změně :-)
děti partnerů
Dobrý den,

nevlastní dcera mi v poslední době bez dovolení bere moje věci. sama jich má dost ale moje jsou asi pro ni hezčí, či mě chce jen naštvat. Ví, že nesmí ale je jí to jedno. Na šminky jsem si již koupila kufřík se zámkem, to si musím koupit i skříň na zámek? Nevím už jak mám vysvětlit, že oblečení spadá do osobních věcí a ty jsou výhradním vlastnictvím dané osoby. Nesnáším když najdu své věci zmuchlané a pohozené na zemi nebo ve skříni. Vysvětlovala jsem, křičela, vyčítala, musela mé věci vysléci nic nepomohlo. Vyslečenou věc si vzala sebou do školy a opět si ji tam oblékla. Domluva od jejího otce také nepomohla. Partner ji má v péči, její matka je jen víkendová a tak jak se jí to hodí. Už asi zbývá jen jedna věc, abych já začala plenit její šatník a její věci také pohazovala po zemi či ničila jako ona s komentářem,, taťka koupí nové,,. Nicméně se obávám, že ani to nepomůže. Jak dosáhnout toho abych měla opět svůj šatník jen sama pro sebe? Prosím poraďte.
Diana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Diano. Zajímavé je, že se vše děje až v poslední době, jak píšete. Neboli, dříve respektovala vaše soukromí? Uvažujete i o tom, jestli vás chce naštvat, takže přemýšlíte nad její motivací. Myslím, že to celé může být na prvním místě o vztahu vás dvou. Z nějakých důvodů vás odmítá respektovat a za něco vás trestá. Obě dvě vlastně čekáte na nějakou pozornost a v důsledku toho i změnu ve vztahu, v chování k sobě navzájem. Možná, že jste dvě ženské rivalky? Neporadím vám tak úplně, jak dosáhnout úspěchu podle vás, protože si myslím, že to vše bude mít hlubší psychologický podtext. Pokud by to ale mělo být provozně zjednodušeno, pak určitě nedávejte zámek na vaši kosmetickou kabelku. Je to opatření, které ničemu nepomůže. Potřebujete spolu komunikovat a mít vzájemný respekt mezi sebou - vy dvě ženský - jedna velká a dospělá, druhá zoufalá, nejistá, ve vzdoru vůči vám. Schází jí úplná rodina, její matka, provokuje, aby získala svou pozornost otce, ale nedaří se jí to. Viděla bych to na rodinnou terapii.
děti partnerů
Dobrý den, zkráceně- je mi 25 let a příteli 45 let. Přítel má dvě děti, které jsou ve věku dcera 25 a syn 15. S přítelem jsem dva roky. Vycházeli jsme dobře až na pár detailů, ale to už není. Dcera partnera teď obviňuje otce že je nezodpovědný, když chce stavět barák a založit novou rodinu. Syn, nebere v úvahu náš budoucí život- pokud se ta budoucnost netýká jeho rodičů společně. Nebere v úvahu že barák bude i můj a našeho dítěte, chodí s tím že tam bydlet nebude a až ho zdědí, že ho prodá. Svého budoucího sourozence nebere v úvahu, prý to bude pro něj někdo úplně cizí ne sourozenec. Dcera ačkoliv má vlastní život, očekává stálou dotaci od otce, kdykoliv mi něco koupí jako partnerce je to špatně. Roli hraje taky to, že jsem doma, můj plat ve srovnáním s jeho je dost primitivní, tak jsme se rozhodli že zůstanu doma a budu se starat o chod domácnosti a vzdělávat se do budoucna pro lepší práci. Děti mě ačkoliv to tak dřív nebylo začínají ignorovat, mám je moc ráda, ale s jejich přístupem poslední dobou si připadám jak ten nejhorší člověk...jako vetřelec. Snažím se, starám se, ale vše je pro ně špatně..... je mi z toho do breku, nedokážu se na nic soustředit, vztah s partnerem už díky dětem není tak v pohodě jako dřív.... nevím jestli to úplně přehlížet, pomlouvání, rozmlouvání, urážky, přehlížení aj... Děkuji za odpověď.
Karolina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Karolíno.Děti přítele nejsou vyrovnané s rozchodem svých rodičů, nejsou schopny vás přijmout jako někoho, kdo zastoupil místo jejich matce. Ani přítelova ex manželka není s rozchodem a s existencí vašeho partnerského vztahu srovnaná. Děti stojí při ní. Kde by 15 letý syn vzal to, že až postavíte dům, nebude se dělit s vaším budoucím dítětem. Takto přeci děti v jeho věku nepřemýšlí. Je to téma, o němž se mluví doma. Vy to v současnosti asi nijak zvlášť nemůžete ovlivnit, tak si to neberte osobně. Důležité je, soustředit se na váš partnerský vztah, abyste se kvůli tomu nehádali a drželi s vzájemným porozuměním při sobě.
děti partnerů
Po rozvodu jsem našel ženu, kterou jsem hledal.Žíli jsme spolu čtyři roky a vše probíhalo v pohodě.Mám dvě děti a má partnerka také. Problém je v chování k dětem partnerky, která je na svě děti až příliš fixovaná i když mají věk 21 a 28 let tedy již z mého pohledu čas, kdy by mohli začít svůj vlastní život.Jedná se o společné trávení všech svátků,víkendové návštěvy apod.Mé děti jsou samostatné a vídám se s nimi občas.Svou partnerku mám rád ale nevím jak vysvětlit,že jsme dva a každý máme právo na názor.Nejedná se o sobectví z mé strany ale o kompromis a respekt k druhému ale neměla by toto chápat i přítelkyně?
Petr
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petře. Vztah partnerky a dětí, jejich potřebu vzájemnosti, to asi těžko ovlivníte. Měli byste se o tom spolu bavit především nekonfrontačně tak, abyste se partnerky a jejích citů nedotýkal.Říkáte, že se jedná o svátky a víkendové návštěvy. Jestli o to její děti stojí, je to pro ni, jakožto pro matku, velká pocta. Jsou zvyklí se jako rodina stýkat více natěsno. Většina dětí se sdružuje více u matky, než u otce. Můžete se spolu domluvit jen tak, že by se mohli někdy vídat mimo domov v restauraci, abyste o víkendu měli více času pro sebe :-)
děti partnerů
Dobrý den, jsem 2 roky s přítelem,který má 4 letého syna.(seznámili jsme se,když už byl rozvedený). Syn je roztomilý,šikovný,chytrý,ale rozmazlený..vše je v pořádku,pokud je středem pozornosti,dělá se to,co chce..není možné si s ním popovídat o dětských věcech,protože pouze kritizuje(např.uvařené jídlo, úklid), komanduje (kdo má kam jít,co má dělat) překřikuje...bohužel začínáme mít s přítelem rozkoly,protože se mi nelíbí výchova malého, více bych ho usměrňovala. bohužel mi bylo řečeno,že to není moje dítě, nemám do toho mluvit a mám být vůči němu pozitivní. Asi jsem rezignovala, protože na víkendy,kdy má být syn u nás, raději odjíždím pryč, pokud není možnost, tak jen vařím, obskakuju a mlčím...bohužel si myslím,že do budoucna takhle vztah fungovat nemůže...prsosím o radu,jak dál, protože pokus o vyjádření svého pocitu skončil slovy,že jsem negativní...děkuji.
zuzana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, zuzano. Zůstala bych u toho, co píšete v první větě svého dotazu - syn je roztomilý, šikovný, chytrý. To jsou pozitiva, která na něm vidíte. Vadí vám jeho rozmazlenost, což chápu. Zkuste se vžít do jeho kůže a do kůže vašeho přítele. Ti dva se mají moc rádi, přítel je šťastný, když má syna u sebe a v tu chvíli nedokáže být jakkoliv výchovně důsledný. Přeje si, aby synovi bylo u táty dobře. A jeho syn se díky tomu u vás doma sebestředně opravdu chová, užívá si to. Neříkám, že je to dobře, ale vy to můžete ovlivňovat postupně, s časem, kdy si získáte nějakou autoritu ve spojení s pozitivním vztahem k vám. A s přítelem diskutujte tyto věci hlavně v klidu, aby byl schopen vaše reflexe vstřebat a přijmout. Musíte být trochu taktický diplomat :-)
děti partnerů
Dobry den. Mam pritelkyni s 6 letym synem. Jsme spolu kratce - 6 mesicu. Me pritelkyni se prilis nelibi, ze se snazim jejiho syna vychovavat. Jeji syn je hodny, slusne vychovany, jen obcas - zejmena doma zlobi (jako kazde dite:-)). Problemem je, ze ho nemohu napomenout, kdyz je treba hlucny, defakto musim prehlizet veskere jeho neduhy. Bohuzel se mi naposledy podarilo zvysit hlas s tim, ze priste muze dostat na zadek. Doma je obrovske dusno, rodice me pritelkyne jsou na me take nastvani. Chtel bych poradit, jak se zachovat v situaci, kdy malej zlobi, aby to bylo pokud mozno v klidu a prospesne obema stranam. Dekuji
Zdenek
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Zdeňku. Dobré je přeci již jen to, že nad tím přemýšlíte a hledáte cestu, kudy jinak, aby to bylo k všestranné spokojenosti. S přítelkyní jste zatím 6 měsíců, do výchovy jako takové se zatím opravdu vměšovat nemůžete. Každá matka je na to citlivá. Zatím to berte tak, že jste partneři. Musíte porozumět postupně výchovnému stylu přítelkyně, můžete - a měli byste - si o tom povídat a nacházet různé úhly pohledu. Ale její syn je její, určuje si to ona. Pokud byste spolu žili déledoběji a její syn vás akceptoval jako někoho, kdo patří k mámě, a tak i k němu, pak je to již jiné. Ale vše je na komunikaci vás s partnerkou :-)
děti partnerů
Dobry den, jsem s manzelem 4 roky a mame spolu 3 l. dceru. Problem je, ze on ma z prvniho manzelstvi 9 l. dceru, ktera od nas bydli 400 km daleko. Manzel si usmyslel, ze by tu svoji dceru chtel mit kazdy mesic na vikend u sebe. Musi ji vyzvedavat v miste bydliste a to stoji hodne penez. Na dceru plati velke alimenty, ani my tak dobrou zivotni uroven nemame. Tyto pravidelne navstevy si chce domluvit u soudu, aby z nich nikdo nemohl cuknout - dalsi naklady navic. Bohuzel neni ochoten pristoupit na zadny kompromis, napr. jednou za 2 mesice a neni ani ochoten o tom mluvit. Tvrdi, ze na prvnim miste je on a s nami, ze uz byl dlouho a ted by se chtel take venovat aktivne jeho dceri. Pro me je to divne, rada bych s nim o tom mluvila, ale na nic nereaguje, dokonce pak dny nemluvi. Byvala na nej zene casto pravniky a skodi, kde to jde, brani mu dceru vidat. Mela by jste pro me nejakou radu? Nechci zit jeho predstavu a vydavat tak velke usili na jeho dceru na ukor nasi rodiny.
Liona
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Liono. Brala jste si muže s dítětem, je snad přirozené, že se chce své dceři z prvního manželství věnovat. Je to jeho dítě. Materiální náklady na kontakty jsou věc druhá, ale i to je soičástí společného soužití. Je vidět, že jste si včas nedohodli pravidla soužití, udělejte to nyní. Možná by vám v tom pomohl mediátor, případně partnerský psycholog. Máte oba evidentně v tomto ohledu problémy v komunikaci...Ale - mohla byste si vážit svého muže, kdyby neměl zájem o svou vlastní dceru?...
děti partnerů
Dobrý den, je mi 21 let, mám o 15 let staršího přítele, má 2 děti (holčička 8 let, chlapeček 3) žíjeme spolu rok a velmi se milujeme, myslím, že bych lepší shodu pro život nenalezla, ale je tu spousta ale, přítel kouří (kdysi 2 krabičky denně, dnes 3 - 15 cigaret).. velmi mi to vadí, vzhledem k věku stresové práci, životnímu styly obecně, mám strach, že tu jednou zůstanu sama s malým dítětem. Jednou za 14 dní máme děti na víkend, + svátky a 3 týdny o prázdninách. Děti mně milují dávám jim veškerou péči a čas, ale je to pro mně nesmírně bolestivé, nechci je tu, nechci aby se o nich mluvilo, nechci je ve svém mladém životě. Jsem sobec, ale nedokáži to potlačit, zatím to zvládám, ale představa, že jednou budu mít svoje děti a kolem budou běhat ty jeho, budou dostávat věci, které by mohli mít naše děti. (Hodně za ty své utrácí) Navíc bych ráda byla jednou zajištěná na stáří, primárně svojí snahou, ale nechci dát byt ve kterém jsme jeho dětem .
:-(
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den :-( .Nechci si připadat jako mentor, ale přesto si nemůžu pomoct. Ve svých 20 letech jste potkala rozvedeného přítele 35 let s dvěma dětmi.  Přeskočila jste do jeho životního stylu, jste oddělená od možností fungovat i jinak, jako vaši vrstevníci. OK, je to vaše volba a vaše zamilovanost. Ale zákonité je i to, že vám tento styl nemůže zcela vyhovovat a že vnímáte jeho děti jako konkurenty. Přemýšlíte hodně dopředu. Přemýšlíte i o svém zajištění na stáří. Snažíte se, aby dětem s vámi bylo dobře, ale to je snaha, pramenící z vaší cílevědomosti a potřeby být dokonalá, dobrá. Jsou to mé fantazie, nekladu si nároky na to, že je to pravda. Ale zatím bych na vašem místě docela dost brzdila a neplánovala nic dál. Máte dost času na to, abyste mohla poznat, co budete od partnerského života na celý život potřebovat vy, co mu bude chtít dát. Kde jsou vaše meze...
děti partnerů
dobrý den,mám problém moje nevlastní dcera(13let),se chová hrozně,bere mi mé věci na sebe bez optání,pak je najdu někde hozené na podlaze,křičí na mně,jak na sobě rovnou,ničeho si neváží rozbila už asi 4drahé věci a ještě na mně křičí,nevím kde se v ní bere tolik zloby,když ji něco řeknu neposlechne atd.já už nemužu,jsem s ní přes týden bez muže doma a mám ještě malé dítě,uplně se klepu a pak skrytě brečím,prostě s ní nehnu i když jsem to zkoušela,pořád se chová stejně,nedávno se mi rozklepaly nohy,že jsem si musela sednout aby to se mnou nešvihlo,její táta jí sice vynadá za to co provede,ale jí je to jedno,nevím co dělat,jak se k ní mám chovat hezky když je tak zlá.
Kristýna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Zdravím vás, Kristýno. Na dálku vám účinně neporadím. Potřebovala bych více znáít vaši partnerskou historii, i historii vztahu s nevlastní dcerou. Nevím ani nic o její matce. Podstatné je, že jste z toho všeho ve velkém stresu a nezvládáte to již dál. Ona je v pubertě, neví, co se sebou a svůj vzdor přehazuje na  vás - její vzdor je z velké části její nejistota. Ale sama to nezvládnete, je toho na vás moc. Chtělo by to spolupráci s psychologem a rodinnou terapii.
děti partnerů
2/2 hned ho objima a lituje. Mam maleho moc rada, umi byt i pekne zlaticko a i on mne ma rad. Tak jen nevim jak se mam k tomu vsemu postavit. Jak ho odnaucit plivani a te jeho obcasne agresi. Muj vnuk agresivni neni a musim hlidat syna aby mu neublizoval. Zasadne ho netrestam fyzicky, myslim, ze to neni dobra cesta jak vychovavat deti. Priteli rikam co delat lepe, ale stejne vzdy v dane situaci opakuje svoje chovani. Se synovou maminkou jsem se videla jednou a jsme na ceste k tomu setkat se znovu. Vubec netusim jak s tim zachazi ona. Nekdy jsem z toho moc unavena a rikam si jestli to mam zapotrebi. Ale sveho pritele miluji, je to uzasny clovek a on miluje velmi mne. Takze moje otazka zni, jak zachazet s agresivitou maleho, jak do toho zapojit tatinka a zda to muzu vubec nejak ovlivnit. Dekuji za odpoved. Dana.
Daniela 14
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dano. Můžete to ovlivnit jen tím, když se budete více domlouvat s partnerem, vysvětlíte mu vše. Je to o vaší komunikaci. Lehké to není, pokud se to týká jeho dítěte, tomu rozumím, ale on má velkou výhodu v tom, že jeho dítě máte ráda. Kontakt s matkou syna bude užitečný, ale buďte opatrná na slova, která budete používat. Na kritiku by byla určitě citlivá, chce to diplomacii :-)
děti partnerů
1/2Dobry den pani doktorko, ziji kratce spolecne s pritelem.Predtim jsme spolu rok chodili a travili cas velmi intenzivne. Pritel ma z byvaleho vztahu syna, 4 roky. Maly si na mne dost rychle zvykl i ja na neho. Sama mam dospelou dceru, ktera ma dvouleteho chlapecka. Priteluv syn u nas byva dost casto 2x vikend a 1x cely tyden za mesic. Vse je docela v pohode. Jen maly je obcas velmi tvrdohlavy, rozmazleny a uplakany. Ma obdobi vvzdoru.Snazime se aby se mu u nas libilo. Jezdime s nim na dovolene, podnikame ruzne aktivity a uz si k tomu bereme i meho vnuka. Jen syn obcas rad plive po lidech, mlati je a kdyz neni podle jeho dostane se do hysterickeho zachvatu.Uz jsem zjistila ze s nim nic neudelame pokud mu prikazujeme. Snazim se motivovat ho hrou, ukoly a podobne. Rikam si ze tady nejsem od toho abych ho vychovavala. Snazim se ovlivnovat jeho otce. On neni moc dusledny, maleho posloucha na slovo a nekdy to pak nezvladne a na maleho zakrici, placne ho a pak v zapeti kdyz syn place hned
Daniela 14
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Danielo 14. Máte pravdu, že výchova je hlavně na vašem partnerovi, ale stejně je to hodně i na vás, jako na ženě. Vy máte s výchovou zkušenosti, on asi tolik ne. Hlavně má potřebu jako otec vynahradit synovi vše, co mu nemůže normálně v běžném denním režimu dávat. Proto je nedůsledný a tím mu vlastně ubližuje. Jdu číst dál...
děti partnerů
..přestala starat o domácnost, kromě nejnutnějších věcí. Odmítá akceptovat, že za takových okolností mě nebaví ani život tam, natož sex. Aby nebyl bez sexu a dokud to byl problém jen s dětmi (teď už mám i s ním) nabízela jsem mu jednostranný sex - pro něj prostě, nabízela jsem mu rychlovky apod.. Stejně jsem dostávala kázání, jak bych se měla chovat a jak bych měla být v sexu jiná.. Místo, aby kázání dostávaly "děti", kvůli kterým mě nic už nebaví a partner je mi na hony vzdálený, když jejich chování a nerespektování našeho života akceptuje a tedy i podporuje. Jinak bych já neměla problém zasahující do našeho vztahu.. Ale dává prostě přednost "dětem" a jejich potřebám. Mimochodem, dcera není chudinka, vydělává několik desítek tisíc korun, neplatí nájem, jen inkaso a když má x tisíc měs.na auto a koníčky, 15 tisíc na psa, měla by si pořídit hlavně důležité věci jako pračku.. Odstěhování z domu partner odmítá, je s ním spojen, i s dětmi. Raději si nechá zničit vztah. Ale mě z toho viní. - otázka upravena poradcem
Tina - 7.část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Tino, k napsanému v předchozích částech nemám co dodat.
děti partnerů
.co je mi celý život proti srsti.. Dcera si chodí přes rok prát k nám, aniž by se táty a mě ptala, prostě vleze do bytu a jde si vyprat. Ať tam jsme nebo ne. (Klíče má i partnerova matka, taky tam s jeho bratrem přišli kdykoliv chtěli, to jediné se dávno změnilo..) Když tam mám věci připravené na praní, vyhodí mi je z pračky a dá si tam svoje. Minule byla ta drzá, že se rozčílila, že si tam "někdo" dal další pračku, když ona chtěla prát. Samozřejmě používá prací prostředky, které kupujeme my.. Její prádlo tam je pak třeba 3 dny. Partnerovi připadá normální, že svým dětem pomáhá.. To přeci není pomoc, když ho jen využívají.. a on to nechce slyšet.. Teprve teď to řeší (po 15ti měs.), koupí jí prý pračku k vánocům... Chci normální domácnost, jsem ale pořád ta špatná. Už rok mě nebaví sex. Do domu se nerada vracím a raději jsem v práci. Většinou zalezu do patra - odkladiště věcí partnerových dětí a já doteď nemám v domě svůj nábytek. Přítel vyčítá akorát absenci sexu a že jsem se přestala - otázka upravena poradcem
Tina - 6.část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ta situace je kritická a kromě spolupráce s psycholgem byste se měla vrátit zatím k sobě domů.
děti partnerů
..označena za původce problémů a rozbrojů. Chtěla jsem vyprat, dát mu to k pověšení a sundání a ať mu žehlí milenka..ale kluk si našel, jako vždy, jiného sluhu..pere a žehlí babička, přinese až pod nosánek. A partner k tomu mlčí. Když jsem se jeho matce snažila vysvětlit, že když se kluk umí válet s holkou celý den, měli by se také starat o prádlo, řekla mi, že to prostě dělat bude a basta. A tak je to se vším.. Teprve te´d, když jsem sbalená a na odchodu, partner řekl synovi, ať tam jeho mladá tak často nechodí. Dřív jsem mu za to nestála. Bylo mu jedno, že mi spotřebuje ingredience a suroviny na vaření, takže jsem věčně neměla, co potřebuju apod. Celé dny sami v baráku a vařili večer třeba do noci (i o víkendech) a partner zase, že tam syn bydlí a nebude je omezovat. Omezování partnerky mu nevadí. Moje vnitřní potřeby jsou pro něj "že jsem si něco navsugerovala a na tom trvám". Odmala jsem se starala o domácnost, 20let měla svojí a te´d jsem musela snášet něco, co je mi celý život - otázka upravena poradcem
Tina - 5.část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Tino, co na to říct? Jste s přítelovými dětmi na válečné stezce, ony vás nejspíš nerespektují, protože mají za zády svého otce. To dělá partnerský rozkol mezi vámni dvěma a já mám pocit, že byste potřebovali začít spolupracovat s partnersky specializovaným psychologem, abyste našli společnou řeč. Teď jste jen ve při. Ony se cítí být "pánem domu", vy byste také byla ráda "paní domu". Chápu vás. Ale nevyříkali jste si s přítelem včas svá očekávání od společného soužití. Pravidla se nastavují těžko, jestliže to vidíte každý jinak, každý máte svůj úhel pohledu. Nevím, jestli bude účinný odchod z jeho domu. Ale určitě by bylo smysluplné o tom mluvit s psychologem - výhodou je jeho nestranný pohled a možnost dát prostor vám oběma k tomu, abyste si řekli v klidu to, co sami neumíte.
děti partnerů
..nárok a klid soukromí. Byli klidně i v době naší přítomnosti hodiny ve vaně atd. Potřebuji soukromí, klid, nestojím o cizí lidi v domácnosti, která by měla být i moje, když partner chtěl se mnou žít. Místo toho byl partnerův dům průchoďákem a hotelem pro jeho "děti" a že já nemám soukromí ho nezajímalo. On se klidně vzdá všeho a uskromní se pro pohodu svých dětí.. Beru to, pokud žije sám. Ale má partnerku, měl by přeci mít závazek hlavně vůči ní a ne neustále naplňovat potřeby dospělých dětí, které si mají toto zajistit sami. Syn již vydělává - partner mu zaplatil ŘP a zaměstnal ho. Opět mu zaplatil i studium VŠ, jezdí 1x týdně. Více než rok se snažím partnera přimět ke stanovení jasných pravidel, ale většinou slyším jen to, že "děti" jsou na to a to zvyklé 20 let.. anebo trvá X měsíců, než se něco stane. Když jsem před rokem řekla, že nehodlám dělat služku dospělým "dětem" a např.nebudu prát klukovi, když se jen válí a pak přinese asi pět praček prádla včetně 15 osušek týdně, byla - otázka upravena poradcem
Tina - 4.část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
děti partnerů
Vadí mi tedy, že partner je partnerem svých "dětí" a nikoliv mně. Budu teď konkrétní a popíšu, co mě více než rok ničí.. Po dobu stavby jsem makala celé dny bez ohledu na sebe, chtěla jsem pomoci partnerovi - uklízela celý barák, vařila až pro 7 lidí, od rána do večera jsem se starala naprosto o vše, zatímco "děti" měly pohodičku.. Dcera makala max.na své stavbě, ale občas vyrazila na relax víkend, zatímco partner makal každý den i víkend. Měli jsme na sebe málo času, ale brala jsem to, že je toto priorita a hlavně díky tomu vědomí, že je to na čas, jsem trpělivě snášela vše, co se odehrávalo..bordel obou dětí (syn se válel celé dny v posteli s milenkou, žádné studium, práce ani brigáda), pak se šli oba najíst, fitko a pohoda).. Partner ho živil ještě před měsícem, živil i ji. Prý je to normální živit návštěvu. Tato byla v baráku neustále a chodila všude, brala si jídlo, pohodička v obýváku i o víkendech, kde byli zavření. A my, blbci, co chodili každý večer domu, jsme neměli nárok.. - otázka upravena poradcem
Tina - 3.část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jdu dál...
děti partnerů
S exmanželkou partnera se jí to úplně nedařilo, jak potřebovala, ale našla si způsob, jak to vyřešit. Jakmile exmanželka odešla (3roky) po rozvodu z domu, okamžitě navrhla svůj plán.. a splnil se. Věděla jsem, že je rozmazlená a že dělá partner chybu tím, že ji tam takto zafixuje, nicméně jsem na začátku našeho vztahu nemohla do tohoto zasahovat. Čekala jsem ale tak 10% problémů, které nakonec byly a jsou.. nejen s ní.. I partnerův syn má na stavu našeho vztahu svůj díl.. a akceptování jejich chování partnerem vnesl vážný problém i mezi nás. Do té doby to byl pouze problém s dětmi, dnes je to zklamání z toho, že partner si ve svém domě neumí a nechce udělat pořádek, přestože jsou jeho děti dospělé a dávno žijí život podle svého..povinnosti a pomoc okolo domu až nakonec.. Za své chování jsou odměňování financemi i partnerovými službami - kdykoliv pomůže, zajede, vyřídí, dodá.. funguje to ale pouze jednostranně.. nikdy nepřišli sami s nabídkou pomoci.. a pokud ano, tak na oplátku....-
Tina - část 2.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Chápu, že vám to vadí, že se s tímto přístupem nemůžete identifikovat, pokud váš výchovný přístup k synovi byl v souladu s vašimi hodnotami jiný. Pokud jste již na přítelovy děti alergická, nemůže to prospět ani rozvoji vašeho partnerství. Jdu dál.
děti partnerů
Dobrý den paní psycholožko, píši Vám ohledně svého vztahu s partnerem a soužití v domě s jeho rodinou. Po 15ti měsících je náš vztah u konce díky nevychovanosti, bezohlednosti a sobectví jeho dospělých dětí (syn 21, dcera 28). Od začátku našeho soužití jsem se snažila partnera upozorňovat na problémy a nutnost jejich rychlého řešení, ale partner upřednostňuje dospělé a rozmazlené potomky přede mnou. Sice tvrdí, že dělá vše pro náš vztah a jsem u něj na prvním místě, ale skutečnost je jiná. Mám také syna (20), nebydlí s námi a vychovávala jsem ho přesně opačně - k úctě, k hodnotám, k upřímnosti, respektu, k tomu, že nic není zadarmo a je třeba pro to, co chceme, něco udělat apod.. Tady to funguje jinak.. Známe se 7 let, pracovali jsme spolu tenkrát a od doby, co spolu žijeme, spolu pracujeme opět v jeho firmě. Dcera si nechala postavit od otce za jeho pár set tisíc korun byt místo jeho garáží, čímž ho připravila o podstatnou část domu. Má ho takto naprosto pod kontrolou a je u "zdroje". - otázka upravena poradcem
Tina - část 1.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Tino. Váš příspěvek je na několik částí, proto jdu nejdříve číst dál.
děti partnerů
Dobrý den, mám přítele se kterým jsem půl roku. Nyní spolu přes měsíc bydlíme. Nepochybuji o tom, že mě má rád a že se mnou počítá do budoucna. Přítel má dcerku. Než se odstěhoval ke mě, bydlel s ex a dcerkou ve společném bytě. Tedy dceru vídal každý den. Po odstěhování ji vídá cca 2x do týdne, kdy buď trávíme čas společně nebo je s ní sám. Doposud žádný problém. Problém nastává v momentech, kdy je odstartován splín a stýskání (happyend v americkým filmu apod.), které neventiluje, ale já už ho umím identifikovat. Dokážu pochopit, že se nachází na křižovatce, kdy mu "jeden život skončil a druhý začíná". Ale on už mi po druhé řekl v lehce intimní chvíli přezdívkou své dcery a v diskuzi na téma vztah sem se "dozvěděla", že přeci skoro o dceru přišel. Nechci dělat zbytečné dusno, ale příjemné to opravdu není. Co dělat? Promluvit si ? Čekat až se s tím sám vypořádá? Jsme spolu krátce a každá taková situace mě od něj odcizuje. Děkuji předem za radu. ZK - otázka upravena poradcem
ZK
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, ZK. Pro oba dva z vás se jedná o velké životní změny a potřebujete čas na to, abyste se na ně zadaptovali. Dejte oba sobě navzájem čas. Vždy je ve vztahu důležité, mluvit o tom, co nás trápí, ale hodně důležitá je požitá forma i načasování popovídání.Tady bych netlačila moc na pilu, ale na druhou stranu ani to vše neodkládala. Jen to nesmí být v konfrontačně vyčítavé podobě :-)
děti partnerů
2/2
Moje otázky zní: Jak bychom měli k malé přistupovat, myslím tím nás všechny tři, aby měla více jasno, co se děje a nemusela se bát, že někomu tím či oním ublíží? Já vím, že je třeba s ní o všem dál mluvit, což se sice děje, ale třeba to takhle nestačí. Napadlo mě i vyjít alespoň do Zoo i s její matkou, aby malá věděla, že být se mnou není zlo a věřte, že bychom to kvůli ní obě překousli než tohle. Nebo je to hloupost? Mám si jít s matkou ohledně malé promluvit, tak bych byla ráda, kdybych měla alespoň nějaké pomocné rady jak postupovat.

Děkuji za odpověď - otázka upravena poradcem
Hedvika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hedviko, přijde mi, že nejdříve byste se měly poznat vy dvě. Pokud to půjde spolu mluvit tak,abyste z její strany neviděla nepřátelství, ale snahu mluvit  o dceři a o tom,co byste mohly vy dvě udělat proto, aby se dcera mohla setkávat i s tátovou rodinou a nebála se, pak můžete pokročit dál, třeba i v tom, že byste si udělaly malou dámskou jízdu ve třech :-)
děti partnerů
1/2
Dobrý den,
prosím Vás o radu ve věci vztahu s partnerovou dcerou (6). Když jsme se poznali ráda s námi trávila čas (kino bazén, výlety,..) a měla mě moc ráda. Bohužel, když o mě partner řekl své bývalé (toho času ještě bydlela s malou u něj v jiném pokoji než zrekonstruuje svůj byt, zakázala styk malé se mnou, takže jsem z ničeho nic z jejího života zmizela, ač jsme se snažili občas alespoň na chvíli potkat a měla vždy radost. Malé se dokola opakovalo, jaká situace do budoucna nastane a i příteli pořád říkám ať ji opakuje, že ji má rád a že spolu budou/me podnikat spoustu věcí. Teď nastal čas, kdy po půl roce matka svolila ke styku, ale problém je, že malá nechce. Bohužel se mi zdá, že její matka (přítel má časově náročnou práci) má na ni negativní vliv v tom smyslu, že když se řekne teta, tak se urazí a malá to nejspíš bere tak, že čas se mnou = smutná maminka. Nebo si myslí, že jsem se na ni vykašlala? Není to tak, že nechce když jedu já,ale sama s tátou by klidně jela. - otázka upravena poradcem
Hedvika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Hedviko.Je vidět, jak o všem opravdu poctivě přemýšlíte a hledáte možné příčiny ve ztrátě zájmu přítelovy dcery. Mně přijde na prvním místě evidentní, že přítelova ex partnerka rozchod nezvládla a nezpracovala. Nejspíš sama nemá nový partnerský vztah, na vás žárlí a nedokáže vás přijmout. Žárlí na vás jak na jeho partnerku, tak na to, že k vám má dcera náklonnost. O to víc se asi cítí osamělá. Nevím, jak to bylo načasováno, za jak dlouho od rozchodu jste se přítelem sblížila a ex se o tom dozvěděla po jak dlouhé době poté. Mezitím pokročila a styk i ve vaší přítomnosti povolila, ale bezpochyby máte pravdu v tom, že musí malá vidět mámin smutek a nesouhlas. Jdu na druhou část
děti partnerů
Dobry vecer, mam asi problem aj ja.Zijem vo Francuzsku, nie som vydata, ale mam dieta s priatelom, téra Francuzom.On m'a dve dcery s byvalou priatelkou.Ja mam problem s jeho mladsou dcderou, ma 14.r. Najskor ziarlila a chcela vsetko riadit ,Ked som sem prisla.priatel to dal vsetko na poriadok,ale sme uz 3 r spolu a situacia sa zas kolplikuje, ignoruje ma, niekedy si mnou aj rec prehodi a Ked nieco co mi vadi na nej ,poviem priatelovi a potom len ja som ta zla, se ja mam 31 r a ona je dieta.hadame sa uz skoro kazdy druhy den,ze by bolo lepsie keby si zavriem usta.Aj sa ma par krat dotkol,Lebo ze ho provokujem.tiez mi hovori,ze aj sa s nim rozidem,moje 2 rocne dieta nikdy neuvidim a ze nemam na nu narok,lebo je narodena vo Francuzsku. Dalo by sa ju nejako ziskat,aj by doslo k tomu najhorsiemu? Cize sa rozideme.my keby sme Sami tak sa ani nehadame.Dufam,ze ho este lubim.Dakujem
Jarka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Jarka. Vaše otázka ohledně vašeho dítěte a jeho vyhrožování, je pro právníka a ne pro mne. Ale předpokládám, že má i Slovenskou národnost, takže by to snad neměl být takový problém. Přestože se máte pořád rádi, bariérou v hladkosti vašeho vztahu je jeho pubertální dcera, která na vás a vaše malé dítě žárlí. Obě dcery tedy žijí s vámi ve společné domácnosti a jsou mu svěřeny do péče? To musí být opravdu náročné a potřebujete mít velkou podporu přítele. Zpočátku jste ji měla, říkala jste, že dal vše do pořádku, změnilo se to s její pubertou? Ona cítí převahu, je doma se svým tátou a sestrou, podle toho se chová. Ale to je jen navenek, vevnitř sebe to má mnohem složitější, je v tom netěžším věku hledání sebe, ověřování si sebe, své moci, je v tom velká míra křehkosti, i když navenek hrubost. Byli byste všichni možná zralí na rodinnou terapii. Váš přítel je bezmocný a bojí se vaší ztráty, takže vyhrožuje. Psycholog by vám mohl opravdu více pomoci :-)
děti partnerů
Dobrý den, prosím poraďte. Mám přítele se kterým žiju 6 let ve společné domácnosti. Já už mám dítě dospělé, ženaté, dvě vnoučata. Přítel je mladší a má 12 letou dceru. Čím je starší, tím víc mi leze na nervy. Její matka je mdlejšího ducha a tak dceru do dnešní doby nenaučila, že se splachuje záchod, myjí se ruce, češou vlasy, zuby, děkuje se, zdraví se, neumí si do dneška zavázat tkaničky, chodí věčně neupravená, prostě základní pravidla. Partner ji samozřejmě miluje a protože bydlí dcera daleko můžeme si jí brát jednou za měsíc. Vždy se toho děsím, protože návštěvu od návštěvy je to horší a horší. Ve škole jí to také nejde, kamarádky nemá. Ve mě se mísí vztek a lítost, že s tím nemůžu nic udělat. Měli jsme jí i jeden školní rok u sebe. Stálo mě to spoustu úsilí, ale bohužel z mého ročního působení nic nezbylo akorát měla jednou slušné vysvědčení. Mám navrhnout aby si jí jednou za měsíc užil sám? Bereme jí i na dovolené, protože to je jediné co o prázdninách má. Stydím se za to, ale zjišťuji, že začínám být na ni silně alergická. Jak mám tedy postupovat dále. Když něco řeknu, tak je oheň na střeše. Děkuji za odpověď.
jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá jano. Řekla bych, že se nemáte zač stydět. Pokud byste měla k jeho dceři od začátku averzi, bylo by to složitější a velký problém do vašeho partnerského života s přítelem. Přemýšlím spíš nad tím, jestli za tím vším nemůže být nějaká psychická porucha. Snížený intelekt tam není, jestliže vámi nvestovaná energie do ní vložená, měla úspěch a její prospěch se výrazně zlepšil. I když ji přítel jakožto svou dceru miluje, tak i z lásky k ní by měl vidět, že je problémová, a dle mého názoru by se mělo navrhnout psychpologické vyšetření, týkající se jak IQ, tak osobnosti dítěte. Pak mě ještě napadá, že jestli že je třeba citově deprivovaná u své matky, chová se regresně u vás, tj. přechází do nižších dětských let, čím si vyvolává pozornost, po níž touží. Promluvte si o tom v klidu s přítelem.
děti partnerů
pokračování IV
A tak stále častěji uvažuju nad smyslem našeho vztahu, jestli má nebo nemá cenu, často si říkám, že nám dvěma bylo líp, když jsme byly samy. Teď se jen trápím, stresuju se, co bude a hlavně je tam ta velká nejistota. Přítel je moc hodný, pracovitý, ale postrádám to ostatní.....je 2x rozvedený a je dost možné, že právě ze stejného důvodu. Prostě s ním nemám tu jistotu, kterou potřebuji. Prosím o Váš názor, popř.radu. Vážně si nevím rady. Děkuji moc Eva - otázka upravena poradcem
Eva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Evo, sama potvrzujete to, co já říkám. Ale jestli se máte rádi a přítel je hodný, pracovitý, časem si to sedne a sladíte se. Ale to musíte dělat hned a ne to nechávat na někdy jindy...
děti partnerů
pokračování III
S dárky je to také nespravedlivé, jeho dcera dostane víc, má totiž více peněz, já můžu dceři koupit popuze za to, co ušetřím. Je mi to líto, protože je to nespravedlivé a dcera to sama vidí a často mi to vyčte (dceři je 12 let).
Často si kladu otázku, jestli nám nebylo líp, když jsme byly samy dvě. Finančně jsem na tom hůř teď, živím více lidí, mám větší výdaje, více práce doma atd....Myslela jsem, že vztah mi nepřinese jen lásku, ale také oporu a finanční pomoc, když spolu žijeme. A tak se musím zpovídat, kam všechny peníze dávám, přitom nemusím mít špatné svědomí. Časem by jsme chtěli dítě, moc bych chtěla, ale na druhou stranu se bojím, protože mám strach, že jeho první dcera bude mít vždy přednost a hlavně se bojím, že se na něj nebudu moct finančně spolehnout. To vše jsme několikrát řešili, ale pořád je tam z mé strany nejistota, že se vše změní. - otázka upravena poradcem
Eva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
K tomu, co jsem napsala v předchozí části, zatím nemám co dodat. Společné dítě? Musíte mít nejdříve vyřešeny všechny pocity nespravedlivosti.
děti partnerů
pokračování
Druhý problém, jsou peníze. Já celý můj příjem dává za bydlení, složenky a jídlo (chod domácnosti), on mi dává minimum, ostatní si nechá na své a dcery spoření. Bydlíme v mém bytě, kde vše platím já a každý měsíc se trápím, jak vše zvládnu. Nejhorší je, když jsou nevýdané výdaje a já jsem v tomhle na to sama a musím to nějak vyřešit. - otázka upravena poradcem
Eva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Evo, je evidentní, že jste se sestěhovali příliš rychle a vámi popsané problémy váš vztah brzy doběhnou, pokud to nebudete včas řešit.Jste spolu rok, ale už delší dobu bydlíte společně a dojíždí k vám jeho dcera. Nedomluvili jste se na společném financování bydlení - obojí je problém závažného kalibru.Měli byste si velmi rychle, dokud je na to čas, udělat vlídný kulatý stůl, kde si dáte nějaká jasná pravidla soužití. Můžete se domluvit na tom, že si každý z vás předpřipraví svůj koncept - teď mám na mysli finance a pak budete hledat průsečík mezi svými návrhy tak, aby to bylo spravedlivé. Co se týče dětí, to je složitější, finance provozně řešitelné být musí, vztahy s dětmi - tam do toho vstupují emoce a zároveň postoj obou dcer k vašemu společnému životu. Žárlivost je adekvátní reakce, nevím, jak dlouho jste žila sama s dcerou. Jeho dcera chce také tátu sama pro sebe na prvním místě, vidí ho jednou za 14 dní, zatímco s vaší dcerou je denně, musí jí to přijít líto a nespravedlivé, on se jí snaží vše vynahradit. Jsou to vše hodně citlivé věci, s nimiž se musí zacházet opatrně.
děti partnerů
Dobrý den, moc bych od Vás chtěla poradit ohledně mého vztahu. Jsem rozvedená a mám jednu dceru, před rokem jsem si našla přítele, který má také dceru, ale pouze 1x za 14 dní víkend. S přítelem nám to klape až na dva problémy, které nelze přehlédnout. První co mě trápí je to, že když je u nás jeho dcera, vše jde stranou, jako by jsme tam nebyly a on vidí pouze jeho dceru, která může vše. S mojí dcerou dobrý vztah nemá, ona na něj žárlí, nemá ho ráda a tak se vzájemně ignorují, což je pro mě moc těžké a trápí mě to. Na mé dceři mu vše vadí, prý se ji až moc věnuju, přitom se snažím věnovat se všem i jeho dceři a to spravedlivě, ale on dělá se s vou dcerou to samé, ale tam to nevadí. Ona na mě taky žárlí, všuje je s náma, u všeho musí být, je prostě středem pozornosti. Takže, když je víkend, kdy máme obě holky, je lto pro mě už předem trauma a stres, bojím se, co bude.
Eva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Evo. Než budu reagovat, projdu si další části vašeho vyprávění.
děti partnerů
Dobrý deň,
chcela by som sa vás opýtať na Váš názor.Mám priateľa obaja sme rozvedení.Každy z iného mesta obaja máme 2 deti ktoré si rozumeju aj keď jeho deti žijú s maminou, poznáme sa už 7 rokov.Pred rokom sme začali spolu žiť presťahovala som sa aj s 2 deťmi k nemu na jeho žiadosť.No žiaľ spoločné žitie nezvládol.Mal inú predstavu, odsťahovali sme sa a teraz sa opätovne snaží o náš vzťah.Tvrdí, že teraz vidí všetko inak a túži potom aby sme sa vrátili späť.Milujem ho a aj on mňa len mám obavy či to zvládneme....neviem či nám mám dať ešte šancu.Ďakujem za nestranný názor.:-)
- otázka upravena poradcem
Darina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Darina. Zvládnete to, on si vše v sobě přehodnotil. Společný život pro něj byl velký náraz, nebyl na to připravený, i když si myslel, že ano. Ale měl čas si v sobě vše srovnat a snad ví, o čem mluví. Pro něj je těžké, že jeho děti jsou v péči matky a on má žít s vámi a vašimi dětmi. Měl určitě problém s tím, najít si k nim zcela pozitivní vztah. Nemluvili jste spolu o tom asi tolik, kolik bylo potřeba. Proto by bylo hodně důležité, abyste o tom spolu nyní, po předchozích zkušenostech, mluvili. Dopodrobna. Co on cítil a prožíval, jaká jsou očekávání vás obou, v čem mu vy můžete pomoct. Až vše důkladně proberete, můžete se sestěhovat, ne dříve. Byl by to hazard s city vašich dětí.
děti partnerů
Dobry den, s přitelem jsem 5 let. Ma z predchoziho vztahu 2 deti,kluky 6 a. 11. Bohuzel mam problem se prizpusobit jejich traveni vikendu u nas. Jsou hlucni,neposlouchaji,vse se ji musi ríkat x krat. Me absolutne nerespektuji. Pritel stavi deti na 1.mist a to i v situacích kdy ho potrebuji-umrti v rodine,kdyz jsem nemocna a potrebuji klid,vzdy musi byt deti u nas,kdyz je vikend co zde maji byt. Nevim jestli chci byt s clovekem,ktery me vzdy strci na druhou kolej.a co pak az buddme mit dite spolu??
Lucie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lucie, žádnou otázku mi nepokládáte. Vše je otázka dohody mezi vámi dvěma, to je základ komunikace. Partner chce své děti mít a připravit jim nějakou oázu klidu u sebe, ale pokud chce mít klid i ve vztahu s vámi, musíte se konstruktivně domlouvat na tom, jak to bude vypadat - tzn, rozdělte si kompetence v domácnosti a při dalších věcech v době jejich přítomnosti, a ty pak musíte oba s partnerem držet. Přítel vás v tom musí před svými dětmi podporovat, abyste získala jejich respekt a poslouchali vás.
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko,
chtěla jsem se zeptat jak se mám zachovat v případě, že můj partner má velmi panovačnou dceru. Je mi 24 let, přítel je o 11 let starší. Jeho dcera má 7 let. Je velmi panovačná a já nestačím koukat, jak přítel skáče jak ona píská. Holčičku mám ráda, ale moc se mi nelíbí její vliv. Bojím se říct názor k její výchově, abych proti sobě nepoštvala přítele. Má na ni velmi silnou citovou vazbu. Malá si je svého vlivu velmi vědoma a střídavě jej využívá u své matky a otce, aby dosáhla svého. Občas začínám propadat depresím. Když se malé něco nelíbí, tak prostě jen rozkáže. Je zvyklá se tátou koupat i spát. Rozkazuje mu a on poslouchá. Baví se s ním o mě předemnou jako bych tam nebyla. ..Sama jsem byla v pozici jeho dcery, když maminku táta opustil, takže s ní soucítím, ale cítím že je potřeba určit jisté hranice. Myslíte, že jsem přecitlivělá ke své osobě a málo tolerantní? Nedokážu nezaujatě posoudit, jak to má být správně. Děkuji. - otázka upravena poradcem
Agnes
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Agnes. Jste citlivá a vnímavá, když máte v sobě pro partnerovu dceru i pochopení, a nejen zášť.Tady to je víc o partnerovi, než o ní. On se jí snaží bezmezně dát veškerou lásku a péči, jakou může, aniž by si uvědomoval, že bezhraniční kontakt není projev lásky, ale spíš bezmoci a jeho dceři nepomůže. Láska k dítěti není v rozporu s důsledností a jasně nastavenými mantinely, naopak. Měla byste o tom s přítelem mluvit, jinak by vás to mohlo v budoucnu rozdělit. Pokud to nebude z vaší strany konfrontační, snad se nad tím zamyslí. Můžete mu vyprávět jak své pocity nyní, tak své zkušenosti z dětství...
děti partnerů
Promiňte, otázku jsem neposlala celou. Takže vždy se hrozím víkendu, kdy k nám má přijet a na manželovu dovolenou se vyloženě netěším. Je těžké takhle žít. asi by leckdo řekl, že jsem sobec, ale věřte, že se už pět let snažím s tím něco udělat, hledala jsem problém v sobě, ale obávám se, že je to obyčejná nesympatie, vyloženě mi jako člověk nesedí. Říkám si, že lidé netráví dobrovolně čas s někým, kdo jim není sympatický, tak proč musím já? Manželovi už jsem navrhla, ať si sní tráví čas sám, ale on má ten názor, že chce být se všema. Výsledek je, že to pár dní vydržím a pak se stejně pohádáme (kvůli ničemu jinému se nedohadujeme). Jasně, že by bylo nejlehčí ustoupit, vždyť s tím jsem si ho přeci vzala. Ale co když to nejde, zkouším to už opravdu 5let. Jsem v koncích. Je na to nějaká rada?Mockrát Vám předem děkuji.
Hana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hano, vidím to jako složitější problém, takže rychlou radu přes internet vám dát nedokážu. Ale manžel by měl zatím respektovat to, že byste preferovala oddělení od jeho dcery a měl by s ní trávit čas sám. Nic se nemá lámat přes koleno. Vy byste mohla hledat u sebe, co vše způsobuje ony nesympatie, abyste s tím mohla pracovat. K tomu by vám spolupráce s psychologem mohla být opravdu velmi užitečná. Pokud vám nevyhovoval předchozí psycholog, zkuste si pro sebe najít někoho jiného :-)
děti partnerů
Dobrý den paní doktorko,
prosím o radu v mé situaci. S manželem jsme spolu 5 let, svoji jsme teprve krátce. Máme spolu dvouletého syna, nyní čekáme druhé. Manžel má s prvního manželství 11letou dceru. Bohužel naše začátky nebyly zrovna růžové, díky dceři mě několikrát opustil a byly neustále nějaké problémy. Pro mě je manželova dcera jakýsi strašák, nikdy mi nepřirostla k srdci a není mi ani trochu sympatická. Dokonce jsem kvůli tomu před časem navštěvovala psychologa, ale bohužel nic nepomohlo. Dceru máme jednou za čtrnáct dní a prázdniny. Díky tomu se na
- otázka upravena poradcem
Hana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hano, nejdříve přejdu na druhou část vašeho dotazu.
děti partnerů
Dobrý den, je mi 23 let. S přítelem jsem přesně rok, je mu 28 let, a z předchozího vztahu má 2 děti (2,5 a 7 let).
Děti jsou ve střídavé péči obou rodičů - bez přesného zadání pravidelných návštěv. To znamená, že si přítel bere svoje děti několikrát týdně, pokaždé jiný den. Velice mě vysiluje nepravidelný režim, nic si nemůžeme společně naplánovat. Pokud ho požádám, aby si děti bral v pravidelné dny, vysvětluje mi, že svoje děti si bude brát kdy chce a kdy má zrovna čas.
Mám ho strašně ráda, kdyby děti neměl, jsem nejšťastnější člověk pod sluncem. Ale obávám se, že ho budu muset kvůli dětem opustit.
Můžete mi poradit, co mám dělat? Děkuji. - otázka upravena poradcem
Anitram3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Anitram3. Podle toho, co popisujete, děti nejsou ve střídavé péči obou rodičů. O tu on nejspíš usiloval, ale nedosáhl na ni, děti jsou svěřeny do péče matky a on usiluje jakožto milující otec o možnost maximálního kontaktu s nimi. Vše určuje matka dětí, on je jí nejspíš manipulován a ustupuje. Naprosto s vámi souhlasím, že musí být nastolena jasná pravidla a režim, a to jak s ohledem na vás dva, tak s ohledem na děti. Pokud to přítel není schopen akceptovat, obávám se, že váš vztah dlouho nevydrží. Já vám v tom ale neporadím, vaše potřeby jsou adekvátní. On nepřestane být milujícím otcem, pokud si s ex partnerkou dohodnou jasná pravidla, to by měl vědět.
děti partnerů
Takze kdyz je tu jeho syn moc me dceri neprospiva moje okrikovani,peskovani a muj otravenej ,unavenej a vystresovanej oblicej.pritel mi vzdy vse odsouhlasi ale dal se chova jakobych jeho synovi krivdila.nevim co mam delat.nevidim jine vychodisko nez rozchod ale ja o pritele a otce nenarozeneho ditete prijit nechci.dekuji
anonymka 23
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
To bude dobré, hlavně nic nevzdávejte. Jen si s přítelem musíte víc povídat o svých očekáváních od sebe, jestliže jste oba rodiči dětí z předchozích vztahů.
děti partnerů
Dobry den. Rada bych Vas poprosila o radu.jsem s pritelem 2roky. Mam dceru z predesleho vztahu 4roky. Pritel ma syna take s predchoziho vztahu 5let. Syna ma jednou za 14dni. Ted s pritelem cekame miminko jsem ve 4mesici.pritel miminko chtel. Jen si nemohu zvyknout na jeho syna.je ho vsude plno,je nevychovany,ze zacatku sem na nej byla mila ale po par jeho vzteklych projevu utoceni na me i na mou dceru i na meho pritele sem k nemu ztratila veskere snazeni mit ho rada nebo ho alespon nejak snest. Hadky jsou caste prave diky synovi a ze pritel s tim nic nedela. Kazi nam veskery rad a zvyklosti ktere funguji jak mile prijede. Jsem tehotna mela bych byt v klidu ale ob vikend sem v kreci a silenem stresu. Vadi mi treba i to ze mlaska pri jidle,ze vse musi byt hned,ze se rochni v pokoji me dcery a ze vsech z nas dela sluhy.pres den nehrozi abych si schrupla. Navic dcera ma lehci psychycke potize z rozchodu s jejim otcem.
anonymka 23
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, přejdu brzy na další část vašeho vyprávění.Ale jen pro začátek, co mne napadá. Přítel za chování syna nemůže, on je převážně v péči své matky, proto je syn ve vaší rodině nejistý a chová se tak, jak popisujete, protože si testuje "terén", necítí se u vás bezpečně. Zkuste to vydržet, určitě se vše prolomí. Chápu, co všechno vám vadí, ale je to dítě, které si ošahává půdu vždy po 2 týdnech znovu a znovu. Přítel je víc bezmocný, protože je asi ve výchově liberálnější, nšž by byl jako otec v plném provozu. To zase štve vás, protože se cítíte na druhé koleji a šance na oboustranně pozitivní citový vztah mezi vámi a jeho synem se oddaluje. Ale je tu, jen to chce čas a více společných zážitků. Zároveň byste si o tom všem ale měli s přítelem nekonfrontačně povídat ve chvílích pohody.
děti partnerů
Dobrý den, jsem s přítelem skoro rok. Mě je (21) a jemu (25), momentálně si zařizujeme byt a všechno je v naprostém pořádku až na to, že má ročního syna. S onou slečnou spolu byli 3 měsíce a pak se rozešli a to ve zlém. a v té době kdy se rozešli musela otěhotnět. Po půl roce přišla, že je těhotná, že to zjistila až po půl roce a že už s tím nejde nic dělat. Ona byla mateřský typ, takže si myslím, že si to udělala schválně a prostě o tom nikomu neřekla do té doby, než už s tím nebylo,co dělat. Řekla, že po něm nic nechce, ale po porodu 3/4 roku otravovala, ať se o něj jenom stará. Přítel se od toho naprosto distancoval s chápu to. Ale můj problém je ten, že když jsme se poznali, tak mi řekl že má skoro ročního syna, kterého ovšem nechtěl a já to brala naprosto v pořádku. Ale po půl roce mi to začala strašně vadit, jelikož jsem zjistila jak dítě vypadá a s kým ho má atd. I když vím že je to morálně špatné nechci aby, se s ním vůbec vídal, jelikož ona si za to může sama a vlastně zkazila někomu život.Přítele miluji a nechci se s ním rozejít, ale stále to nemůžu překousnou a musím na to myslet. Nevím, co s tím mám dělat.
Lenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko.Máte přítele i s jeho závazkem, byť neplánovaným. Otcem syna bude celý život. I když si jeho život na tomto světě nevybral, on žije a přítel se bude určitě chtít na lecčems podílet, i když s ex žít nebude. To už nejde změnit. Vážila bych si přítelovy zodpovědnosti vůči synovi, něco to vypovídá o jeho charakteru...
děti partnerů
Dobrý den,
před dvěma lety se manželovi narodila nemanželská dcera s milenkou. S milenkou se po otěhotnění přestal intimně stýkat, říkal, že miluje mě a chce zůstat se mnou a našimi téměř dospělými dětmi, ale nadále se s ní vídal a telefonoval. Po narození jeho dcery u ní trávil každý večer, úplně se do holčičky zbláznil. V současné době se situace ustálila na dvou návštěvách po práci během pracovního týdne a neděli tráví s dcerou u nás doma. Kromě toho si s její matkou vyměňuje několik sms během dne a každý večer jí volá, co holčička dělala. Jsem přesvědčená, že bývalá milenka ho nezajímá, jde tu čistě o jeho dceru. A já nevím, jak se vyrovnat s tím, že má dítě cizí ženy radši než moje děti. Zájem o naše děti nikdy neměl tak velký, jako o novou dceru, stačilo mu vědomí, že je o ně dobře postaráno. Má je rád, stará se o ně a pomáhá jim, ale nikdy z nich nebyl tak "mimo", jako ze své nemanželské dcery.
Těch problémů za naší situace je tolik, že na to opravdu 1000 znaků nestačí :-) - otázka upravena poradcem
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petro. Mně zase nestačí tento limitovaný prostor k tomu, abychom mohly na dálku spolu vyřešit, jak zvládnout manželův vztah k dceři, která není vaše. Říkáte, že vaše děti jsou již téměř dospělé. Znamená to, že když byl manžel mladší, neměl v sobě ještě tolik vyvinutý rodičovský pud, měl trochu jiné hodnoty a priority. Nyní vše cítí jinak. Naprosto rozumím tomu, jak moc vás to musí zraňovat, ale neberte to osobně. Bylo by ale dobré toto vše, vaše pocity, probrat s psychologem v rámci přímého dialogu.
děti partnerů
paní doktorko, mám 8 let ambulantního přítele se kterým se vídám o víkendech.Byl rozveden svou ženou a nikdy se už nechce vázat.Toleruji to a snažím se mu vycházet ve všem vstříc.Má 27 letou dceru, na kterou je velmi citově vázán a ona na něj.Nechce ani ona mít nikoho na spolužití,neměla ještě ani chlapce, a k tátovi se chová jako k sobě rovnému ve všem.Jejich tulení, na které byli zvyklí když byla dítě (bývalá manželka zřejmě o roli matky moc nestála a zastával jí otec) uplatňuje i nyní, když už je to zralá žena a oba to považují za zcela normální lásku rodičovskou,lásku mezi otcem a dcerou.Mě se z toho zvedá žaludek a můj přítel mě osm let pouze dovede osočovat, že jsem příšerně žárlivá a že mám požadavek-buď já,nebo ona! Nikdy jsem na ní nežarlila jako na ženu (je přece dcera!),ale myslím, že ve 27 letech je zralá žena a tulit se k 60letému otci je proti přírodě. Vypadá to,že se kvůli jeho dceři se mnou rozejde, přesto že ví, že ho mám moc ráda! Nevím si s tím rady,nechci ho ztratit
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Jano. Vypadá to, že jejich vzájemný vztah otce/dcery stojí mezi vámi. Třeba jeho dcera není zralá žena. Jedna věc je fyzický věk, druhá - mentální zralost. Třeba je prostě ona pořád to malé dítě, které se potřebuje přichýlit k tátovi, který byl a je ten jediný, který ji má upřímně rád. Ale souhlasím s vámi, že to není v pořádku. Problém má hlavně ona, která by si měla svou citovou deprivaci z dětství řešit v rámci individuální psychoterapie.
děti partnerů
2/Poslední dobou se ale stávalo,že občas dovezla děti od ní domů k příteli.Vždy je vyložila a zase odjela.Před měsícem jsem ovšem přijela k příteli a on mi hned ve dveřích říkal,že je u nich bývalá manželka..že dovezla děti a šla dál.Přišla jsem k nim,ona seděla v pokoji,pila kafe..byla jsem z toho setkání hodně rozpačitá,nečekala jsem to..vím,že se rozešli dost ve zlém,do té doby nebyli v kontaktu a najednou přijedu a ona tam sedí..Přítel mi řekl,že ji přece nevyhodí.To ani nechci,ale stejně mi ta situace dost vadila.Teď před nedávnem se to opakovalo zase dvakrát.Nevím..přijde mi to zvláštní a nevím,jestli jsem divná,že mi to docela vadí..do teď se nestýkali a najednou si tam jeho bývalá manželka jezdí jak se jí zlíbí..Ani se přítele nezaptala, jestli může dál,prostě přijela a šla do pokoje,nechala si udělat kafe a hodinu tam byla.Přítel mi řekl,že je mu to jedno,vyhazovat že ji nebude, nějak ani nechápe,proč by mi to mělo vadit..tak nevím...prosím o váš názor,díky.
- otázka upravena poradcem
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha. Já myslím, že nemáte nač žárlit. Je dobře, pokud spolu začnou opět normálně a přátelsky komunikovat. Rozvod bývá někdy dramatický a hodně nepříjemný, ale čas může srovnat leccos, určitě rozbouřené emoce. Zkuste si sama pro sebe identifikovat, co vám na tom vlastně vše vadí. Chápu, že ji asi nemáte ráda ( mluvila jste o ekonomickém deficitu na její straně, co se dětí týče... ), ale je to jejich věc. Máte pocit narušení vlastního soukromí? Že se vám vlastně naváží do prostoru, který patří vám dvěma? Nebo cítíte nějaké ohrožení? Nebo vám vadí chování přítele, které vám přijde "slabošské" a nedůsledné? Nebo je to jinak? Zkuste si to v sobě rozebrat, a pak s tím budete umět lépe zacházet v sobě - vrátí se vám to v tom, že komunikace s partnerem na toto téma nebude konfrontační :-)
děti partnerů
1/Dobrý den,chtěla jsem vás poprosit o názor.Jsem rozvedená,mám přítele už dva roky, který je také rozvedený a má dvě dospělé děti z předchozího manželství.Já mám dospělou dceru.
Přítel se rozvedl,protože jeho manželka si našla jiného muže,odešla k němu od rodiny,obě děti zůstaly bydlet s mým přítelem,v té době měly 14 a18 let.Přítele to tenkrát hrozně vzalo,dokonce nebyl schopný chodit dost dlouho ani do práce.Manželka na děti takřka nepřispívala,jen nějaké dárky..jinak alimenty neplatila a neplatí,ani když mladší dcera stále studuje i teď..přítel to po ní nechtěl.Nebyli v kontaktu,děti jezdily za ní,ona se předloni znovu vdala a žije asi 20km daleko... - otázka upravena poradcem
Petra
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Petro. Ještě nevím, co na mne čeká ve vašem pokračování, tak jdu hned na něj...
děti partnerů
Dobrý den,chtěla bych se svámi poradit,již 3 rok žiji s přítelem kterému je 34,a mě je 29,já mám dvě děti,syna 10let a dcerku 7 let,přítel nemá jěště žádné děti.
Problém je v tom že by strašně dítě chtěl,ale já toho nerjsem schopna,jelikož si nejsem jistá že má moje děti rád,troufnu si i říci že má raději mou dceru než syna,přitom jsou od stejného otce,myslíte že to může být tím že je mladší,mazlivější a že si tak připadá více jako "opravdový" otec?
Syn je chtyrý a vý že má otce jiného,to vlastně i dcera,ale ta ho už nepoznala,a tot přítel dobře ví.Obě moje děti mu říkají "tati"ani nevím jestly bylo spravné toto dovolit,nýbrž je to už druhý muž kterému říkají "táto" a neni jejich otec biologický.Předešlý vztah nefungoval vůbec.Dokonce jsem i na začátku našeho vzathu ho přistihla že žárlí když jsem se s dětmi mazlila,ale to ted už je jiné.Já zatím žádné dítě s ním nechci,protože si neumím představit to že by byly moje děti už úpně odstrčené,děkuji za radu - otázka upravena poradcem
Lucie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lucie. Dítě, které byste měla s přítelem, s nímž jste  již 3.rokem, by nemuselo být preferované. Bylo by benjamínek, takže by v rámci sourozenecké konstelace stejně mělo vyjímečné místo, ale myslíte, že by přítel tak snadno odstrčil vašeho 10letého syna? Oni dva to spolu nemají úplně jednoduché, jsou to dva jediní příslušníci mužského pohlaví ve vaší rodině, syn třeba i trochu žárlí, ale jde o čas a o péči o podporu vzájemného vztahu. Ano, s dcerou to má přítel asi jednodušší. druhé děti bývají spontánnější, navíc ona svého biologického otce téměř nepoznala, jako holčička se upíná víc k němu. Ale - Lucie, nechci spekulovat, radu vám rozhodně dát nemohu, musela bych toho znát o hodně víc, abych mohla něco posoudit. Nechcete si zajít na konzultaci s psychologem naživo? :-)
děti partnerů
Milá doktorko,

druhým rokem žiji ve vztahu s rozvedeným mužem, otcem 7 leté holčičky. Partner je o 9 let starší a zdá se mi, že po pár měsících našeho vztahu (kdy opustil původní partnerku) se věnuje pouze své dceři.
Tráví s ní několik hodin denně a téměř každý víkend. Investuje spoustu peněz do jejích koníčků a tak mu již nezbývají finance na aktivity se mnou, či na naši společnou budoucnost.
Mám velké obavy založit rodinu s takovýmto člověkem. Jednak na jeho vztah k dceři žárlím a jednak se obávám, že mi (a naší rodině) po stránce finančního zabezpečení nemůže zajistit to samé co jí.

Prosím poraďte mi jak tuto situaci vyhodnotit a správně se zachovat.

Děkuji Vám
P.M.
- otázka upravena poradcem
P.M.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, P.M. Pokud spolu s partnerem žijete, měli byste si někdy bezproblémově a v pohodě povídat o svých očekáváních od vztahu, o tom, co vám oběma dělá radost, a co byste třeba chtěli změnit. Měli byste si nastavit v rámci společného soužití spolu včas i nějaká pravidla, týkající se vás dvou. K tomu patří i finanční hospodaření a množství společně stráveného volného času. Naj eho vztah k dceři nežárlete, spíš se nažte to spolu korigovat tak, abyste mohli fungovat i jako pár...