Středa 10. srpna 2022, svátek má Vavřinec
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 10. srpna 2022 Vavřinec

Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

PremiumPoradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| děti partnerů| závislost ve vztahu| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| problematické vztahy s rodiči| deprese a vztah| zamilovanost| vztahové problénmy v širší rodině| rozvod a děti| osamělost| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| vztahy na pracovišti| otázky početí, těhotenství| alkohol u jednoho z partnerů| psychické poruchy| stres| spolupráce s psychologem/psychiatrem| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| vztah na dálku| pauza ve vztahu| smrt blízkého člověka| svatba-důležitost manželství| ekonomické problémy ve vztahu| prevence problémů ve vztahu| nenaplněná láska| partner odmítá dítě| psychický teror ve vztahu| generační soužití| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| ženské přátelství| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| sourozenecké vztahy| přetažený vztah| manželovy kamarádky| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| kamarádi partnera...| alkohol v rámci širší rodiny| problematické manželství rodičů| osudová láska| problém navázat vztah| sny| ekonomicky silnější žena| seznamování| neimponující muž| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy
fáze "namlouvání"
Dobrý den.Chodím na střední školu.Seznámila jsem se s jedním klukem z vyššího ročníku.Začalo to chatováním, poté jsme se začali čím dál tím častěji scházet o přestávkách a chodit na rande po škole.Nevím, jestli mě pouze nepovažuje za kamarádku, nebo je jen příliš stydlivý na to, aby udělal další krok v našem rozvíjejícím se vztahu.Já ho jako kamaráda ze začátku brala,avšak jen do té doby,než jsem si uvědomila,že jsem do něj bláznivě zamilovaná.Nejhorší na tom je,že už se s ním nedokážu bavit tak,jako na začátku našeho vztahu.V jeho přítomnosti jsem velice nervózní,často nevím,co říct,protože se bojím,že se před ním ztrapním,a když se o něco pokusím,to,co řeknu,nedává smysl a já si zákonitě připadám ještě hůř,než kdybych mlčela.Přestože o sobě takto pochybuji,on stále dává najevo,že se se mnou rád stýká.Asi mu tyto trapné momenty nevadí,možná se cítí stejně,ale dokáže to zakrýt lépe,než já. Jak překonat svůj stud a dát mu najevo, že o něj opravdu stojím a ani on se nemusí ničeho bát?
Silvie
fáze "namlouvání"
Dobrý den, už je to 4 roky, co se znám s jedním svým kamarádem. Vždycky se ke mně choval hezky, ale poslední dobou je ke mně víc důvěrný, vstřícný, zajímají ho hodně moje názory, skládá mi komplimenty, prostě, dalo by se říct, že se mnou flirtuje. Já z toho jsem nadšená, protože se mi líbil už dávno a cítím, že jsem do něj asi zamilovaná. všichni si myslí, že by jsme byli ideální pár, akorát k sobě, když mně je 25 a jemu 30. Jenomže, jak mám zjistit, jestli i přes to, že se mnou flirtuje doma nemá nějakou přítelkyni a tím pádem mu jeho chování vůči mně nepřipadá vůbec hloupé? Mám se ho na to zeptat přímo nebo poprosit kamarádku, aby to nějak nenápadně zjistila? Sice ho znám už 4 roky, jak jsem uvedla, ale takovéto věci, jako jsem, nejsem zadaný/á si mezi sebou neříkáme. Kdysi se se mnou scházel kluk za zády své holky. Nechci, aby se opakovala stejná situace. Mám tedy jednat na rovinu?
Linda
fáze "namlouvání"
MIlá paní doktorko,
prosím o náhled. Je mi třicet, jsem půl roku po konci vztahu. Na jaře jsem nastoupila do zaměstnání. O 10 let starší kolega na mne dělal oči, usmíval se, z mého pohledu známky zalíbení. Je 2 roky po rozvodu, opustila ho žena, prý to nesl těžce - a se spoustou kompenzačního sexu. Žije v zahraničí, s dítětem ve střídavé péči. Vídáme jednou měsíčně pracovně a zdá se mi plachý, tak jsem volila písemnou formu a v létě mu napsala, že se mi líbí a zda je svobodný. On odepsal, že si udržuje soukromé a pracovní vztahy separátní. Chvíli se mi vyhýbal, ale stále nedokázal se nedívat, furt mě očima sledoval, byl ze mě jakoby mimo, třeba mi přál dobré ráno, ačkoliv bylo pozdní odpoledne. Nebo při hovoru ke mě zničehonic přistoupil a ukázal mi bleskurychle fotku svého dítěte. Nevím, jak s ním dál. Mám o něj zájem, pozvala bych jej ven, ale bojím se odmítnutí, když chce udržovat soukromé a pracovní vztahy zvlášť a už mě jednou vlastně odmítl. Je tady nějaká naděje na postup?
Anička
fáze "namlouvání"
,ale moc se bojím, že už o mě nemá zájem. Přece jenom tento kluk je zkušenější. Spal už asi s 10 holkama a bojím se, že to se mnou nebude brát vážně. Já chci pouze vážný vztah. Můj bývalý přítel měl jenom mě a žádnou jinou, což na našem vztahu bylo něco vyjímečného. Teď mám strach jestli jsem neudělala chybu. Když jsem smutná a pláču, mám chuť zavolat bývalému příteli a vrátit se k němu, protože ho ještě mám ráda, ale už ho nemiluju. Spíš je to pro mě nejlepší kamarád. Poslední dobou nevím, co mám dělat. K tomu klukovi jsem měla teď jet na víkend, v pátek mi napsal, že je moc unavený a má moc práce, že to nevyjde a když jsem se ho ptala na sobotu, řekl, že doufá, že to vyjde. Doufá.Mám pocit, že přede mnou něco skrývá, ale to je asi tím, že moc klukům celkově nevěřím a bojím sem, že mě opustí. Nevím co mám dělat, nechci být histerka, ale nemůžu si pomoct. Ten kluk ani neví, že jsem se rozešla se svým přítelem kvůli němu.. Nebylo to tedy jenom kvůli němu, ale hodně tomu přispěl..Děkuji
Míša-část 2
fáze "namlouvání"
Dobrý den, potřebuji pomoc. Je mi 18 let a mám 2 roky přítele, máme komplikovaný vztah. Vždycky nás k sobě něco přitahovalo, je pro mě zároveň i nejlepší kamarád. Nemáme toho moc společného, takže trávení společného času je složitější, navíc má vždy mnoho problémů, jak psychických, tak finančních a vždy na mě přenese tu negativní energii a své deprese. Už nechci být pořád nešťastná. Začala jsem si psát s jedním klukem, rozumíme si téměř ve všem, problém je, že bydlí celkem daleko a má hodně práce, takže za mnou tak často nemůže jezdit. Rozešla jsem se se svým přítelem, abych mohla zkusit vztah s ním. Zatím jsme se viděli pouze dvakrát. Můj přítel má o mě pořád zájem a hodně se snaží získat mě zpátky. Také to komplikuje mé okolí. Všichni byli rádi, když jsme se rozešli, protože se všem zdálo, že je na mě zlý a že mě pouze trápí, což je částečně pravda. Bojím se, že tento kluk o mě nemá zájem. Už asi dvakrát zrušil naši schůzku, protože prý má moc práce a je unavený.Nechci být zlá megera
Míša-část 1
fáze "namlouvání"
Dobrý den, je mi 17 a na internetu jsem se seznámila s o 3 roky starším klukem. Měsíc si píšeme, všechno vypadá ok, přeskočila mezi námi i nějaká ta jiskra(zní to asi vtipně,když se neznáme osobně), každý den se dostaneme k tomu, co bude dál? Bydlí cca 300kilometrů ode mě a je ochotný za mnou dojet. Prvně jsem se bála, člověk, kterého neznám za mnou přijede na celý den, možná víkend. Ale zamotala jsem se do toho tak, že teď už jsem si 100% jistá, že to tak chci. Bojím se ale toho, že se do sebe opravdu zamilujeme a pak se nebudeme skoro vídat, respektive třeba 1x měsíčně. Probírali jsme to a řekli jsme si, že je to ještě předčasný, že osobní setkání může něco změnit, kdyby náhodou jiskra přeskočila, že do toho půjdeme a nějak to zvládneme. Chtěla jsem se vás zeptat, jestli znáte reálně dva v podstatě puberťáky, kterým to takhle vyšlo. Je to možný, aby z toho vzešel vztah? Vím, že to bude asi hrůza, když ho nebudu moct kdykoliv obejmout, ale jsem rozhodnutá to riziko podstoupit.
Sabina
fáze "namlouvání"
Dobrý den, paní doktorko,
zamilovala jsem se do své svobodné a bezdětné starší kolegyně. A to mám manžela a dvě malé děti. Co mám prosím dělat? Nikdy jsem neprožila lásku, až teď. Ona myslím moje pocity opětuje. Děkuji.
hanah
fáze "namlouvání"
Dobrý den, už dlouho cítím, že jsem zamilovaná do jednoho kluka. Obden si se mnou vyměňuje zprávy, takže je jasné, že mu nejsem lhostejná. Ráda bych s ním zkusila chodit i přes to, že je ze Slovenska a byl by to tím pádem vztah na dálku a i přes to, že by ten případný vztah byl o vidění se jednou, nanejvýš 2x měsíčně, protože on, jako kytarista jezdí po koncertech a nemá ani moc času na svou rodinu. V případě, že by i on chtěl se mnou chodit, tohle by mi nevadilo, ale např. naši jsou silně proti tomu. Sice proti tomu klukovi nic nemají, ale případné chození považují nereálné a řeči o chození považují za to, že nestojím nohama pevně na zemi. Proč ale jedna moje známá může chodit s bubeníkem z jiné kapely a druhá taky s kytaristou z jiné kapely? U nich je to reálné a u mně by to nemohlo být? Jak ale říct tomu dotyčnému, že pro mě znamená víc? Kdo by měl udělat první krok a dát věci do pohybu? Děkuji za rady.
Marcela
fáze "namlouvání"
2.část
Dobrý den, tady je pokračování té první otázky ohledně přítele ze seznamky. Na druhé schůzce už mi říkal, že už nikdy nikoho jiného nebude chtít, že se mnou chce prožít celý život a že se k němu můžu nastěhovat abych to měla blíž do školy(jdu do 1.ročníku na střední, přestupovala jsem) a že mě představí rodině a pořád se vyptával jak na něj reagují moji rodiče. Přišlo i na sex a až později jsem zjistila, že si podruhé nevzal kondom.Hrozně mě to vystrašilo, těhotenství je pro mě jako noční můra, ale on tvrdil že si dával pozor a začal mi odpočítávat plodné dny a prostě se choval jako by o nic nešlo. Hodně jsem o tom později přemýšlela a došla k názoru, že na to jdeme strašně rychle a je mi nepříjemné jak často mi vyznává lásku a snaží se mě k sobě přivázat přestože pořád studuju a škola je pro mě na prvním místě.Teď ale nevím co mám dělat, nechci mu ublížit.V minulosti měl psychické problémy a ještě bere léky, mám strach z jeho možné reakce.Měla bych se s ním rozejít?A jak?Děkuji
Zuzka
fáze "namlouvání"
1.část
Dobrý den, paní doktorko, potřebovala bych poradit. Přes seznamku jsem se seznámila s jedním klukem, je mu 25 a mě skoro 18.Pár dní jsme si psali a on mě pozval na rande, tak jsem šla. Byl mi sympatický, dobře se mi s ním povídalo a ve spoustě věcí je mi dost podobný. Problém je, že mi hned na té schůzce řekl, že mě miluje. Nikdy jsem neměla vážný vztah, ani nebyla zamilovaná takže ten pocit neumím identifikovat. V tu chvíli jsem cítila hlavně radost, protože to bylo poprvé co mi někdo projevil náklonost. Nakonec ze mě bez přemýšlení vypadlo, že já jeho taky, ale bylo to spíš automatické a uvědomila jsem si co jsem řekla až později. Je to hloupé, že? Každopádně to byl krásně strávený den, až na to, že jsem večer měla jít domů a on šel se mnou, přestože mu jel vlak a už bylo asi 8 večer. Připadalo mi to jako hezké gesto, takže jsem nic nenamítala, ale on potom začal vyžadovat, abych ho vzala ještě na chvíli k sobě, že se ještě nechce rozloučit.U rodičů jsem z toho měla problémy.
Zuzka
fáze "namlouvání"
Dobrý den, ráda bych Vás požádala o Vaši upřímnou odpověď. Nevím, co si mám myslet o chování mého kolegy, který se mnou flirtuje, ale moc tomu jeho chování nerozumím. Provokuje, vysílá na mne dlouhé pohledy do očí, ale když se je snažím opětovat, tak nic …tuhle mě setřel ve smyslu „co je v domě není pro mě“…. potkáme se na chodbě a ptá se kdy se uvidíme, když mu řeknu, že ne, tak to zkouší dál. Když jsem kývla, tak si vymyslel pracovní důvod, proč jsme na to kafe šli, což mě docela rozhodilo. Poslala jsem ho někam, druhý den v hale koketoval s kolegyní, ale tak abych si toho všimla. O mých narozeninách mi jen potřásl rukou a nic? Jsem rozvedená, je mi přes 30, takže nějakému vztahu bych se nebránila, ale co to má být za chování? Mě se zpočátku celkem líbil, je teda vynikající po profesní stránce, ale nechápu jeho chování. Začínat si s ním už nechci, jen velice by mě zajímal názor odbornice, co si o tom myslet. Děkuji Vilma
Vilma
fáze "namlouvání"
Dobrý den mám problém zamilovala jsem se do staršího muže. Je mu 40 a mně 25. Jak zjistím jestli u něj mám šanci. Ukončila jsem před nějakou dobou vztah, takže jsem dlouhou dobu neflirtovala ani nioho nebalila a vyšla sem se cviku. Chtěla bych si být aspoň malino jistá jestli u něj mám šanci než s něčím jako je balení začnu. Jenže na to mám hrozně málo času pouhé 2 DNY. Moc děkui za brzkou odpověď.
Nikola
fáze "namlouvání"
Dobrý den, pročítám si se zájmem Vaši poradnu a rozhodla jsem se Vás též požádat o radu. Je mi 40 let, jsem atraktivní, v práci úspěšná, samostatná, mám 19 syna, ale doposud jsem bohužel neměla na vztahy moc štěstí, proto bývala období, kdy jsem byla i dva roky bez partnera. Před necelými dvěma týdny jsem se seznámila na seznamce s mužem, se kterým jsem se již 2x sešla, poprvé jsme byli v kavárně, kde jsme strávili snad 5 hodin a stále si měli co říct, druhý den mi volal a pozval mne na výstavu. I druhá schůzka byla úžasná, je velmi pozorný, máme podobné názory,mám pocit, že by to mohl být muž pro život..., v pondělí jsme byli na zmiňované výstavě, včera večer jsem mu napsala já sms, kde jsem mu ještě jednou děkovala za knihu, kterou jsem od něj dostala, odpověděl mi vzápětí....a zde asi začíná můj problém, kdy se užírám, tím, že jsme se seznámili na seznamce, zda-li jsem pro něj dostatečně "dobrá" a jestli se nebude scházet ještě s někým jiným, sleduji, zda-li tam má ještě profil....Prosím poraďte, co mám dělat, abych to hned v počátcích zbytečně nepokazila a jak často si myslíte (jsme oba vzhledem k práci dost časově vytížení), že je normální, abychom se viděli...Předem Vám děkuji za odpověď - otázka upravena poradcem
Ria
fáze "namlouvání"
Část 2

Takže ted se mi v hlavě honí, co jsem udělala špatně, zda-li jsem měla čekat a neřešit, že se me týden nezeptá ani jak se mám a napíše jen dobré ráno.. přemýšlím nad tím, zda-li by to bylo jiné, kdybych po něm kontakt tolik nevyžadovala a jestli jsem to prostě pokazila já :-( vyprávěl mi, jak chce vztah na celý život, jako jeho rodiče, plánoval, kam spolu pojedeme, prostě když jsme spolu je vše super a pak se rozejdeme a jakoby ho někdo vyměnil a nemáme defakto žádný kontakt.. a já teď nevím, co dál. Je rozumné čekat? je šance, že vše bude dobré nebo ze mě dělá jen blbce? Já opravdu vůbec nevím :-( je mi 22 a jemu 28.... moc děkuju za radu :-(( Anna
Anna
fáze "namlouvání"
část 1
Dobrý den.. píšu, protože se práve nacházim v situaci, kdy nevím, co dělat a kde jsem udělala chybu. Poznala jsem bezva kluka,strávili jsme spolu dost času.Říkal,že chce vztah,vážný vztah,se mnou.K sexu došlo na 3.schůzce.Teď je to tři týdny od té chvíle a on moc nepíše,nezeptá se mě x dní,jak se mám. Už jsem to nevydržela a začla se ptát, protože mě tohle vnitřně užírá,co se vlastně děje a zda má zájem nebo ne.. Dva dny mi odpovídal na vše, že neví, dnes napsal, že neví, co vlastně chce, že je zaneprázdněn hodně a že neví. Na otázku, proč mi teda lhal, že chce vztah, řekl, že nelhal, že jen potřebuje čas. Jenže čas na co? na začátku má přeci být vše jasné a ne čekat na něco, zda to přijde nebo nepřijde. navíc mi pořád říkal, že jsem jeho přítelkyně, spíme spolu a najednou potřebuje čas? tím jsem si vztáhla na sebe, že jsem možná moc naléhala na to, být v kontaktu, ale na druhou stranu si říkám, že to je přeci asi normální, zajímat se o toho druhého, když s ním něco začínám..
Anna
fáze "namlouvání"
Dobrý den, první den v práci jsem se dozvěděla, že je do mně jeden můj kolega zamilovaný. Přišlo mi to, jako dost uhozené tvrzení, vzhledem k tomu, že mě znal sotva pár hodin. Po pár dnech se odvážil pozvat mě na rande, ale sešlo z toho. Vůbec se neozval a od té doby je naštvaný, vůbec se se mnou nebaví, ani mi to nevysvětlil, neomluvil se. Kromě toho se začal chovat, jako namachrovaný frajírek. Všichni ho už začínáme mít plné zuby. Sám od sebe za mnou nedokáže přijít, všechno, co řekne mi musí říct kolegyně. Kamarádka říkala, že jí přijde hloupé vše tlumočit přes kolegyni. Já osobně už taky nevím, co mám dělat. Prozatím to řeším ignorací a upřímně o něj ani nestojím. Poraďte, co dělat. Děkuji
Alice
fáze "namlouvání"
Dobrý den,
je mi 20 let a mému kolegovi z práce je 49. Vycházíme spolu velmi dobře a rozumíme si. On měl v životě už spoustu partnerek a někdy mi příjde jako perverzák protože myslí velmi často na sex.. kouká ženám na zadek a má narážející vtipy. Ale velmi mě přitahuje, často mě osahává, ale víc by si nedovolil. Vím že mě má rád. Maluje mi pokaždé na krabičku od cigaret srdíčka atd.. Nevím jestl jsem jen naivní nebo to se mnou myslí vážně.. Jsem jediná žena kterou nejčastěji vidí a se kterou je nyní v kontaktu, protože spolu pracujeme nejméně 8 hodin denně.. Ale nedávno mi řekl, že se do mě zamiloval a věnoval mi zlatý řetízek, který chtěl dát jeho bývalé přítelkni, jenže se sní rozešel. Já mu za to dala pusu a pak jsme se spolu dvakrát líbali. Taky nosí moji fotku, kterou jsem mu dala k narozeninám pod svou vestou. Prý aby mě měl pořád u sebe. Nevím co mám dělat.. Říkal mi, že je smutný z toho, že se zamiloval do nesprávné holky. Myslí si, že jeho city neopětuji, ale já se jen bojím, že si se mnou jen hraje a co by řeklo okolí na to, že se scházím s o 30 let starším mužem.
Jaký názor máte vy? Prosím o radu. Děkuji
Pavla
fáze "namlouvání"
Dobrý den.
Je mi 15 let a líbí se mi jeden kluk,který je,ale dospělý.Je mu 18 brzo 19. A bojím se,že kdyby náhodou mezi námi něco bylo,myslím tím chození,jak to říct rodičům.Přece jen je o 4 roky starší.Děkuju:)
Kateřina
fáze "namlouvání"
Paní doktorko, jsem po nedobrovolném rozvodu dlouholetého manželství - zatím ještě nejsem úplně smířená s odchodem manžela k mladší ženě. Podařilo se mi najít muže, který je sám a který mi dává najevo, že mne miluje. Problém je v tom, že jsme každý z jiného prostředí a naše životní styly ovlivněné i původními partnery byly zcela odlišné. Hodně s tím vnitřně bojuju, na jednu stranu jsem ráda, že existuje člověk, který mne konečně má zase rád, na druhé straně obtížně zvládám "statičnost" přítele. Děkuji za Váš pohled. - otázka upravena poradcem
Radka
fáze "namlouvání"
Dobrý den, paní doktorko. Na brigádě jsem se sblížila s kolegou, měli jsme jednu schůzku. Jeho dřívější chování mi přišlo zvláštní. Na jednu stranu velmi milé, na druhou flegmatické. Tak jsem se ho na to zeptala. Řekl, že měl dlouhodobý vztah, který špatně skončil. Nechce se k býv. přítelkyni vrátit, ale již se nedokáže zamilovat na první pohled. Zkoušel pár vztahů, ale nevyšlo to. U mě neví. Rád by to se mnou zkusil, ale nechce mi ublížit. Řekl, že ale hodnější, chytřejší a skromnější holku už nenajde, tak to asi zkusí. Já jsem na tom podobně. Po dl.vztahu, ukončen také ze strany druhého partnera a také mám v sobě ještě jakýsi blok. On je snad nejslušnější člověk, kterého jsem poznala. Rozhodně charakter, muž do života, u kterého najdu oporu. Svým způsobem mě to k němu táhne, ale nevím, jestli může být řeč o zamilovanosti. Myslíte, že má takový vztah šanci? Co byste nám doporučila. On 31 let, já 23. Děkuji za odpověď
Katka
fáze "namlouvání"
Dobrý den, líbí se mi jedna dívka. Nevím jestli má či nemá zájem. Možná i jo, no to je jedno, jde mi o to , že jsem ji napsal, jestli nechce jít na kafe, ale nereagovala.
Přemýšlím, jestli se ji mám ještě jednou zeptat a přímo osobně nebo už ne, nechci být dotěrný, muž by měl si myslím respektovat rozhodnutí, ženy, a být gentleman. Kdyby napsala přímo ne tak to beru, a dál se tím nezabývám. Tak nevím, problém je že s dívkami co se mi líbí jsem dost nervózní, takže raděj nakonec pozvání někam vedu přes fb když si mě přidala nebo přes sms když mám kontakt. Když nemám o dívku zájem dokážu bezproblému flirtovat. V mém povolání je nervozita i normální a musím jít i proti všem a nemám problém říct názor opačný a stát si za svým. Jen nevím jak se dál zachovat, jestli ještě zkusit oslovit přímo a nebo to nechat plavat.
Děkuji za jakoukoliv reakci.
HoJa
fáze "namlouvání"
Dobrý den, píšu již poněkolikáté, ráda bych požádala o Váš názor. Cca po půl roce od nastoupení do nového zaměstnání (vesměs pánský kolektiv plný techniků) jsem se na fir. akci blíže seznámila s jedním kolegou (33, já 25) - jeho iniciativa. Dále jsme se vídali pouze v pracovní rovině či na fir. akcích (vždy se přišel pozdravit, prohodit pár slov, zavtipkovat). Párkrát jsme si napsali i v rovině osobnější (sms+vtipné maily), začal on. Jednou mi ze služ. cesty přivezl luxusní bonboniéru. Nyní po dalším půl roce fungování ve firmě jezdíme spolu většinou i s dalšími kolegy každodenně na oběd (má iniciativa), na fir. akcích (cca co 2 měsíce) vždy vyhledává mou přítomnost, sedá si vedle mě, objednává mi pití, věnuje mi svou pozornost, poslední dobou se vždy separujeme na kus řeči sami na bar, říká, že bychom měli někam vyrazit i např. v sobotu, zve mě, abych se zastavila na kávu až pojedu kolem jeho bydliště. Soudím, že je mu má přítomnost příjemná, vždy se zajímá o můj názor na věc, řekl mi, že ho bavím. Je to férový a rozumný chlap. Oba však máme své partnery (já dlouhodobě, on nově po předchozím dlouholetém vztahu). Jednou mi řekl, že kdybych nebyla ve vztahu, neváhal by o mě usilovat. Domluvili jsme se tedy na přátelství, musím však zmínit, že mi není úplně lhostejný. Vzbuzuje důvěru, je možné se s ním bavit o čemkoli, včetně soukromých věcí. Problém je, že se v něm nyní vůbec nevyznám. Když jsme na nějaké fir. akci, děje se vše výše zmíněné, rovněž letmé doteky, sedá si vedle mě s rukou přes opěradlo mé židle, pijeme z jedné skleničky či lahve apod., dost toho o sobě víme..na druhou stranu v běžném životě až tolik "přítulný" není. Říká, že mě nechce dostat do řečí. Omezil textovky i maily z jeho strany, na mé zprávy však odpovídá, pokud napíšu první (nechci ho však zahlcovat). Vysvětluju si to tím, že dříve jsme se denně nevídali, proto byl jiný kontakt asi častější. Stejně tak, pokud navrhnu odpolední posezení u kávy či skleničku vína při sobotním večeru, nechává to "vyšumět" a já se nechci dále vyptávat. Nicméně pokud má cestu k nám na oddělení, zastaví se vždy, taky mi denně volá ohledně domlouvání oběda. I já se za ním čas od času zastavím, když mám cestu do jejich budovy a vždy vypadá potěšeně. Nevím, co si myslet o jeho náznacích/nenáznacích..? Děkuji za Váš čas. - otázka upravena poradcem
Neznámá
fáze "namlouvání"
Dobrý den, ráda bych požádala o Váš názor. Cca po půl roce od nastoupení do nového zaměstnání (vesměs pánský kolektiv plný techniků) jsem se na fir. akci blíže seznámila s jedním kolegou (33, já 25) - jeho iniciativa. Dále jsme se vídali pouze v pracovní rovině či na fir. akcích (vždy se přišel pozdravit, prohodit pár slov, zavtipkovat). Párkrát jsme si napsali i v rovině osobnější (sms+vtipné maily), začal on. Jednou mi ze služ. cesty přivezl luxusní bonboniéru. Nyní po dalším půl roce fungování ve firmě jezdíme spolu většinou i s dalšími kolegy každodenně na oběd (má iniciativa), na fir. akcích (cca co 2 měsíce) vždy vyhledává mou přítomnost, sedá si vedle mě, objednává mi pití, věnuje mi svou pozornost, poslední dobou se vždy separujeme na kus řeči sami na bar, říká, že bychom měli někam vyrazit i např. v sobotu, zve mě, abych se zastavila na kávu až pojedu kolem jeho bydliště. Soudím, že je mu má přítomnost příjemná, vždy se zajímá o můj názor na věc, řekl mi, že ho bavím. Je to férový a rozumný chlap. Oba však máme své partnery (já dlouhodobě, on nově po předchozím dlouholetém vztahu). Jednou mi řekl, že kdybych nebyla ve vztahu, neváhal by o mě usilovat. Domluvili jsme se tedy na přátelství, musím však zmínit, že mi není úplně lhostejný. Vzbuzuje důvěru, je možné se s ním bavit o čemkoli, včetně soukromých věcí. Problém je, že se v něm nyní vůbec nevyznám. Když jsme na nějaké fir. akci, děje se vše výše zmíněné, rovněž letmé doteky, sedá si vedle mě s rukou přes opěradlo mé židle, pijeme z jedné skleničky či lahve apod., dost toho o sobě víme..na druhou stranu v běžném životě až tolik "přítulný" není. Říká, že mě nechce dostat do řečí. Omezil textovky i maily z jeho strany, na mé zprávy však odpovídá, pokud napíšu první (nechci ho však zahlcovat). Vysvětluju si to tím, že dříve jsme se denně nevídali, proto byl jiný kontakt asi častější. Stejně tak, pokud navrhnu odpolední posezení u kávy či skleničku vína při sobotním večeru, nechává to "vyšumět" a já se nechci dále vyptávat. Nicméně pokud má cestu k nám na oddělení, zastaví se vždy, taky mi denně volá ohledně domlouvání oběda. I já se za ním čas od času zastavím, když mám cestu do jejich budovy a vždy vypadá potěšeně. Nevím, co si myslet o jeho náznacích/nenáznacích..? Děkuji za Váš čas. - otázka upravena poradcem
Neznámá
fáze "namlouvání"
Dobrý den, ráda bych požádala o Váš názor. Cca po půl roce od nastoupení do nového zaměstnání (vesměs pánský kolektiv plný techniků) jsem se na fir. akci blíže seznámila s jedním kolegou (33, já 25) - jeho iniciativa. Dále jsme se vídali pouze v pracovní rovině či na fir. akcích (vždy se přišel pozdravit, prohodit pár slov, zavtipkovat). Párkrát jsme si napsali i v rovině osobnější (sms+vtipné maily), začal on. Jednou mi ze služ. cesty přivezl luxusní bonboniéru. Nyní po dalším půl roce fungování ve firmě jezdíme spolu většinou i s dalšími kolegy každodenně na oběd (má iniciativa), na fir. akcích (cca co 2 měsíce) vždy vyhledává mou přítomnost, sedá si vedle mě, objednává mi pití, věnuje mi svou pozornost, poslední dobou se vždy separujeme na kus řeči sami na bar, říká, že bychom měli někam vyrazit i např. v sobotu, zve mě, abych se zastavila na kávu až pojedu kolem jeho bydliště. Soudím, že je mu má přítomnost příjemná, vždy se zajímá o můj názor na věc, řekl mi, že ho bavím. Je to férový a rozumný chlap. Oba však máme své partnery (já dlouhodobě, on nově po předchozím dlouholetém vztahu). Jednou mi řekl, že kdybych nebyla ve vztahu, neváhal by o mě usilovat. Domluvili jsme se tedy na přátelství, musím však zmínit, že mi není úplně lhostejný. Vzbuzuje důvěru, je možné se s ním bavit o čemkoli, včetně soukromých věcí. Problém je, že se v něm nyní vůbec nevyznám. Když jsme na nějaké fir. akci, děje se vše výše zmíněné, rovněž letmé doteky, sedá si vedle mě s rukou přes opěradlo mé židle, pijeme z jedné skleničky či lahve apod., dost toho o sobě víme..na druhou stranu v běžném životě až tolik "přítulný" není. Říká, že mě nechce dostat do řečí. Omezil textovky i maily z jeho strany, na mé zprávy však odpovídá, pokud napíšu první (nechci ho však zahlcovat). Vysvětluju si to tím, že dříve jsme se denně nevídali, proto byl jiný kontakt asi častější. Stejně tak, pokud navrhnu odpolední posezení u kávy či skleničku vína při sobotním večeru, nechává to "vyšumět" a já se nechci dále vyptávat. Nicméně pokud má cestu k nám na oddělení, zastaví se vždy, taky mi denně volá ohledně domlouvání oběda. I já se za ním čas od času zastavím, když mám cestu do jejich budovy a vždy vypadá potěšeně. Nevím, co si myslet o jeho náznacích/nenáznacích..? Děkuji za Váš čas. - otázka upravena poradcem
Neznámá
fáze "namlouvání"
To ale přeci nedává člověku právo se k druhému chovat s despektem, když se nechová podle jeho očekávání. Zdravě uvažující, vyzrálý a vyrovnaný člověk se přeci takto k jiným nechová? Nebo je být učitelem opravdu diagnóza a ti, co dlouho učí, už nejsou schopni si uvědomovat, že ne vždy jsou to oni, kdo musí mít vždy pravdu, kdo určuje pravidla a kdo se musí poslouchat? Ztrácejí snad svou praxí pedagogové schopnost vnímat věci objektivně, schopnost přijmout a respektovat odlišný názor nebo schopnost kompromisu? Jak na tohoto člověka nahlížíte Vy? Vím, že je to jen subjektivní pohled z mé strany, ale přesto... A jak na něj přestat myslet? Vím, že je problém hlavně na mé straně. Snažím se vidět lidi spíš z té lepší stránky. Víte, to zklamání v něm, jako v člověku, je velké a já se přes to nějak nemohu přenést. Vím, že řešení by bylo si promluvit. Ale také vím, že on by ke mně nebyl vstřícný. Velmi děkuji za jakoukoli reakci a také za trpělivost při čtení. Sára

Sára5
fáze "namlouvání"
On mě pak již odmítl. Obvinil mě z toho, že jsem si neudělala čas kdy chtěl, a přišel mi to ještě osobně demonstrovat do školy, a to tak, že se na mě podíval, nepozdravil a odešel. A bohužel mu to stále nestačilo, protože tentýž týden jsme se náhodně potkali, on se na mne usmál, hodil oči, flirtovně pozdravil, ale jakmile mě předjížděl, tak prostě "zamachroval", jel bez rukou na řídítkách, a dal mi tím najevo, že mne má na „háku, za blbou a naivní nánu“. Nemůžu to zkousnout. Co mě nejvíc trápí je, že dnes mám silný pocit, že si se mnou nejspíš jen hrál a dodatečně mně to neskutečně štve, i po takové době, a i s ohledem na náš věk a na mé bláhové představy o vyzrálosti mužů tohoto věku. Trápí mě, že mi chtěl úmyslně ublížit, což se mu povedlo, ikdyž jsem to na sobě nedala znát, že se mi vysmíval, neboť jsem asi v jeho očích vypadala, že nevím, co chci. Přesto vše si stále myslím, že to není špatný člověk, jen asi bojuje sám se sebou a zřejmě má něco negativního za sebou. - otázka upravena poradcem
Sára4
fáze "namlouvání"
Vše vyústilo v situaci, kterou jsem popisovala v předchozím dotazu, tj. setkali jsme se, požádala jsem ho o schůzku, ale ve školním prostředí, kde mi bylo naznačeno, že by šlo jen o povrchní záležitost a že spouštěčem bych měla být já, tj. já bych měla být ten, kdo se ozve, kdo něco iniciuje. Tenkrát jsem to nechala být, neozvala se, nebyla mi ta mně přisouzená role moc příjemná. Nicméně, kdykoliv jsme se mezitím potkali, tak jsme se na sebe usmáli, jako že to tam je, ale nic víc se nestalo.
Poslední fází bylo, že jsem pracovně od něj něco potřebovala, chtěla jsem ho i tenkrát vidět, on mi vyšel vstříc a já mu pak přišla osobně poděkovat. Jeho reakce byla opět, ať se já ozvu. Naznačil mi neskrytě o co mu jde, ale řekl to tak, že jsem měla pocit, že se mnou jedná jako s malou holkou, nějakou svou žákyní.Nicméně jsem se ozvala, ale asi po dvou měsících. Přiznávám, že je to dlouhá doba, ale napodruhé mi vadilo, že je veškerá iniciativa na mne a asi by byla i další aktivita.
Sára3
fáze "namlouvání"
Cca 2 roky jsme si navzájem naznačovali vzájemné sympatie, jako žena jsem se mu snažila vycházet vstříc, tedy v rámci svých vlastních hranic. Byl pro mne tenkrát opravdu atraktivní, charismatický, vtipný, prezentoval sám sebe jako sebevědomého člověka, který má „své“ za sebou a bere věci s nadhledem. Měla jsem jednoduše pocit, že si rozumíme, i beze slov, nazvala bych to asi duševním souladem, který je pro mne důležitý. Přesto ale hodiny výuky pro mne začaly být muka, a to z důvodu, že se vše odehrávalo jen v této rovině, navíc před ostatními studenty, začala jsem si připadat hloupě. Pokud jsme se setkali mimo školu, snažila jsem se být trochu iniciativní, komunikovat, z jeho strany byl v tomto směru asi problém, ale žádná zpětná reakce, max. pozdrav. Cítila jsem se jak na houpačce, připadalo mi, že jednou ano, pak zase ne, taková hra na kočku a myš, kde se role střídají.
Sára2
fáze "namlouvání"
Dobrý den, prosím Vás o radu, jak se z toho vymanit. Před časem, vlastně někdy více než před půl rokem, jsem Vás kontaktovala v tématu „fáze namlouvání“, kde jsem psala o reakci mého bývalého vyučujícího. Tenkrát mezi námi dvěma, já nyní 40 let, on 48 let, bylo něco víc, alespoň jsem to tak cítila, a on byl ten, kdo nakonec ze všeho bez osobního setkání a bez jakéhokoliv vysvětlení vycouval a e-mailem mne odmítl, ačkoliv mne sám vyzval, ať se ozvu, a já to udělala. Nemohu se s tím nějak popasovat. Vlastně když se potkáme, tak stále cítím, že mezi námi ještě něco je, což mi přijde po celkem 3 letech, co jsme se poprvé setkali, pořád velmi zvláštní. Nicméně, když jsem Vás tehdy kontaktovala, nenapsala jsem úplně vše. Teď bych se k tomu chtěla vrátit. Potřebuji vědět Váš názor na tohoto člověka, neboť se ve mně mísí protichůdné pocity. Nemůžu ho stále dostat z hlavy, a to bych velmi ráda.
Sára1
fáze "namlouvání"
Dobrý den, potřebuji poradit s kolegyní z práce (já 35 ona 28). Z mé strany je jasno - mám zájem. U ní si nejsem zrovna jist a nevím jak pokračovat. Už jsem s ní měl i rozhovory ohledně zájmu z mé strany, ale nepustil jsem to pak naplno a nabídl ve vzhledu k okolnostem přátelský vztah. Jako rozumíme si a se smyslem pro humor není problém. Ovšem je to kolegyně a já nějak nevím, jak pokračovat a abych nakonec něco nepodělal. Z její řeči těla si taky nejsem 2x jist, ale určitě se spolu nenudíme. Na rande jako takové ještě nedošlo, ale problém by v tom být neměl, když ji každý den vidím v práci, tak není důvod se spěchem. Takže mám to risknout a vybalit to na ni, nebo čekat na inspiraci? Z její strany moc aktivity není, sice umím rozčeřit vodu a vše trochu zamotat, ale pořád otálím a spíš vyčkávám. Takže jak poradíte, abych ji získal? Díky předem za inspiraci
Honza666
fáze "namlouvání"
Dobrý den:) prosím Vás moc o radu. Nastoupila jsem na střední školu a zde potkala kluka, kterého jsem sice tak 7 let neviděla, ale znali jsme se od malička. Strašně ale strašně moc se mi líbí. Konečně jsem zapomněla na svého ex.. Chvíli vypadal, že by se k něčemu možná tenhle měl, ale jak kdy..přijde mi, že každý den to je jinak..někdy zdraví a koukáme se po sobe,ale nekdy ne..chctela bych to zmenit,aby to bylo jen lepsi, a my spolu chodili..ale netuším, jestli ma zajem, prosim poradte co mam delat :) je to pro me dulezity:)) moc Vam dekuji!!
Sára
fáze "namlouvání"
Vážená paní doktorko, nevyznám se v něm. Potkala jsem ho na kurzu. Zpočátku vztah vyučující-student, časem oboustranné náznaky něčeho víc. Čekala jsem pozvání, což během výuky naznačoval, ale nepřišlo nic. Na konci roku rozloučení, podání ruky+rád Vás uvidím. Nedalo mi to a zašla jsem za ním. Místem setkání navrhl školu, jsem spouštěč, láska to ale není, ale abych se ozvala. Tedy by šlo jen o sex, nechal to na mě a místo konání zřejmě jen škola, a opět rozloučení formou podání ruky+myslím to vážně. Nějak mi to šlo proti srsti. Měla jsem pocit manipulace a najednou to pro mě celé ztratilo půvab. Nejsem svatá, ale přeci i povrchní vztahy mohou fungovat s trochou grácie a rovnocennosti. Nechala jsem to být. Jenže jsem od něho něco prac. potřebovala a když jsme se setkali, bylo to tam pořád, prostě chemie. Ale stejná situace, abych se ozvala. Nakonec jsem se po nějaké tedy době ozvala, bylo to silnější než já. Jenže on se urazil a emailem mě odmítl. Přijde mi to nefér, šlo jen o jeho ego?
Sára
fáze "namlouvání"
Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Bude mi 30 a jsem sama, nevím co je špatně ale … nejsem žádná šedá myš, poměrně společenská, nemám problém se seznámit, resp. obvykle chlapi se motají okolo mě … je to vždy on, kdo mi např. na diskotéce dává tel.č., e-mail, FB, pak proběhnou desítky sms, že by mě rád viděl, že jsem krásná… a když se domluvíme třeba na večeři (což také není hned druhý den, ale třeba po měsíci), tak nic! Ten den už dotyčný nereaguje na sms, nezvedá tel. – a jsme domluveni, že si ještě zavoláme. Kdyby se mi to stalo jednou, ale je to pokaždé stejný scénář. Jedinkrát jeden napsal – nezlob se! Ještě žádné rande se neuskutečnilo ?. Kolikrát jsem si i vyměnila v práci službu… asi je chyba někde ve mně, připadám si jako bych měla na čele napsáno: Dělej si ze mě prču!!! Jsem z toho nešťastná, zoufalá. O co jim jde? Proč mi chlapi nechtějí dát šanci na vztah? Děkuji Michaela - otázka upravena poradcem
Michaela
fáze "namlouvání"
Dobrý den,jsem zamilovaný do jedné ženy která je vdaná a čeká dítě.Je o pár let starší než já a denně se potkáváme v práci a pracujeme spolu.Strašně jsem se do ní zamiloval a udělal bych pro ni všechno.Dělám ji překvapení,doprovázím ji domů a neustále vyhledávám její přítomnost a rádoby "nenápadně" se po ní dívám.
Všiml jsem si, že ji také nejsem uplně lhostejný, protože jsem si všiml jak je v mé přítomnosti nervozní a často se po mně dívá a pak uhýbá pohledem.Někdy mě přehlíží a to si myslím,že schválně,protože i já to dělám když žárlím.Chová se ke mně jinak než k ostatním.Myslíte si že mám šanci? Nebo že by o mě stála? Děkuji.
- otázka upravena poradcem
Max
fáze "namlouvání"
Dobrý den, dva měsíce mi nadbíhal muž (27 let), byl pozorný, vnímavý, prostě "hodný" kluk. Já ho ze začátku brala spíš jako kamaráda, ale nakonec to ve mně seplo, jednou jsme se opili a proběhly nějaké intimnosti (ne sex). On se od toho druhý den distancoval v tom smyslu, že to bylo moc krásný, ale že je dlouho sám a neumí si představit, že by se to změnilo, že to přišlo moc rychle a není na vztah připraven. Chce mě vídat dál v kamarádské rovině, jen tak mě prý aspoň nikdy neztratí. Předesílám, že je už dva roky po rozchodu, byl to jeho jediný vztah, který trval 8 let a ukončila ho přítelkyně. Mám to brát jako výmluvu, nebo to tak opravdu někdo může mít? Jeho "ex" už má svůj jiný život, vdaná, dítě a vypadal, že je s tím naprosto vyrovnaný. Nevím, jak si změnu v jeho chování vyložit. On není žádný "alfa" samec. Jak se mám zachovat? Mám mu dát čas, hrát si na kamarádku, nebo si nedělat naděje a jít dál svou cestou? A proč mi dva měsíce nadbíhal, když vztah nechce? Děkuji, K. - otázka upravena poradcem
Katka
fáze "namlouvání"
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda bych měla ještě po letech šanci u někoho, kdo se mi kdysi dvořil, ale nikdy se přímo nevyslovil. Jedná se o mého bývalého kolegu. Tenkrát jsme byli mladí a on, byť byl milý, chytrý a dobrosrdečný, se mi nelíbil vzhledově,neboť byl silnější postavy. Vybrala jsem si pak za manžela jiného, pohlednějšího kolegu, který se mi též dvořil. Bohužel, naše manželství se po 12-ti letech kvůli jeho povaze rozpadlo. Nyní je mi 38 let, jsem rozvedená a mám 6-ti letého syna. Stále více myslím na bývalého kolegu, se kterým jsem ale bohužel mezitím ztratila kontakt a lituji, že jsem si tenkrát nevybrala jeho. Z doslechu však vím, že je stále svobodný a bezdětný. Myslíte, že bych mu mohla svůj zájem o něj nějak ještě nyní projevit? Nyní mám jiné priority u mužů než vzhled a pár kilo navíc u něho by pro mě nebyl problém. Děkuji za odpověď.
Hana
fáze "namlouvání"
Dobrý den. Asi se potřebuji trochu vypovídat, najít nějaké stéblo, kterého je možné se zachytit. Zamilovala jsem se do muže, kterého znám už delší dobu, ale vždy jsme se jen pozdravili, prohodili pár frází. Asi před rokem mi sám od sebe napsal a pozval mě na kafe, které nevyšlo, časově jsme se nesladili. Nechala jsem to plavat, ale za půl roku se ozval znovu, tentokrát to vyšlo. Začali jsme si psát, několikrát jsme se sešli. Prý mě miluje, ale nemůže se mnou být, protože to není správné (dle něj). Vadí mu náš věkový rozdíl (já 24, on 37) a myslím, že i to, že je kamarád s mým otcem. Také s jeho sebevědomím to není žádná sláva. Pořád si ale píšeme a jsme jak na houpačce. Když jsem chtěla "vztah" ukončit, požádal mě, jestli bychom si promluvili. K tomu ale nedošlo, skončilo to milováním a z jeho strany příslibem, že už nic neřeší a budeme tedy budovat vztah. To se zase změnilo asi po 5 hodinách, kdy mi napsal, že to nezvládá a doufá, že mu vše odpustím.. Jsem v koncích, je to stále dokola a nevím, co dál.. Děkuji - otázka upravena poradcem
joli
fáze "namlouvání"
Dobrý den, s kolegyní v práci nemáme možnost komunikovat. Na kafe jsem ji pozvala, nicméně mi řekla, že se " někdy domluvíme". Většinou je to slušná forma odmítnutí. Každopádně už nedělám nic, jen ji pozdravím a jinak jsem pasivní. Jsem realista a navíc radikál. Beru to tak, že pokud by měla zájem na kafe jít, řekne ano. Zbytek je pro mne automaticky odpovědí typu ne. Takže z toho nekouká nic víc než kolegialita:-) Díky za předchozí radu a mějte se. Veronika - otázka upravena poradcem
veronika
fáze "namlouvání"
Dobrý den
Je mi 14 let, vím že je to asi divný když píšu asi takhle mladej. Mám jeden problém. Zkrátka jde o to že se mi líbí holka asi o 2 a něco roků než já. No a já se s ní teď uvidím na táboře. Hodně lidí říká že se prej libim i já ji ale
Ten druhej problém je ze nevím jestli má cenu začínat takovejhle vztah když ji teď uvidím po roce... Děkuji za odpověď. - otázka upravena poradcem
petr
fáze "namlouvání"
Dobrý den, už nějakou dobu se trápím kvůli jedné holce a rád bych se u Vás poradil. Nedávno jsem chodil ven s jednou holkou, byla do mě zamilovaná a chtěla semnou mít vztah, jenže já zaváhal a nechal to ještě být a jen jsme si psali. Když jsem se ale rozhodl, že to s ní chci dát dohromady ona už neměla zájem. Pravděpodobně si oblíbila někoho jiného ale je to docel hloupé, že tak rychle přešla za někým jiným, ale asi je to z části i moje vina. Každopádně já na ni teď myslím každý den, nemůžu se zbavit té myšlenky. Byl bych rád, kdybyste mi pomohla se z toho dostat a nějak mi poradit, protože mi to každý druhý den zkazí náladu a nemohu se zbavit té myšlenky o nás dvou a hrozně mě to mrzí, že jsem tenkrát promarnil svoji příležitost, když o mě měla zájem. Předem děkuji za radu
anonym
fáze "namlouvání"
3. je to jen ve zkratce. Ale předem děkuji za Váš názor, popřípadě radu k danné situaci. Sharlotta.
Sharlotta
fáze "namlouvání"
2. za pár dní jsme se sešli znovu, jeli jsme do kina a dohodli jsme se, že si u něj doma něco uvaříme a dáme si skleničku bílého. Bylo nám velice příjemně a dopadlo to tak, že jsme skončili v ložnici, aniž bychom něco plánovali. Bylo to dost spontání, ale měla jsem v sobě i trochu výčitky, že jsem do toho šla tak brzy. Stalo se. Na druhý den jsme rozebírali situaci, vyzvídal co si o něm myslím, co si myslím o té noci a tak celkově, že ho zajímá můj názor na něj. Řekla jsem mu samozřejmě pravdu. Je velice pozorný, milí. Je mi s ním hezky. Přiznala jsem se mu, že mám obavy z toho, že bych se do něj zamilovala. Pak už jsme to nerozebírali. Na druhou stranu o něm vím, že dokáže sex brát i jako zábavu, něco co potřebuje. Obávám se, že naše situace se motá jen kolem sexu a mě už to nevyhovuje. Je to už přes měsíc co se takhle scházíme. A mě city k němu jsou silnější a silnější. On to netuší a bojím se vyjít s pravdou ven, bojím se odmítnutí. Nebo spíše slov ,,je to jen o sexu,,.
Sharlotta
fáze "namlouvání"
1. Dobrý den pí. Douchová. Nikdy jsem své osobní věci takto neřešila. Mám dokonce i svůj názor na mou ,,naší,, situaci, ale odbornou radu, názor nestraného člověka si určitě ráda přečtu.
Jsem přibližně rok od delšího vztahu (6let) a seznámila jsem se s mužem nechci jmenovat říkejme mu ,,kamarád,, on je tak po rozchodu zhruba stejně dlouho jako já po (5) letém vztahu. Seznámila nás jeho sestřenice mimochodem má bývalá spolužačka z vysoké. Seznámení bylo celkem fajn, měla jsem z toho zvláštní pocity, ale zaujal mě, líbil se mi jako člověk a i jeho pohled na svět, názory atd. jsme měli dost podobné. Zašli jsme pak spolu sami na kafe z práce, popovídali si a bylo mi s ním hodně příjemně. Po rozchodu jsem ještě necítila takový klid a harmonii uvnitř sebe. Po schůzce jsme si psali pár zpáv, oba jsme z toho měli takový zvláštní pocit, na tom jsme se shodli. Ale nerozváděli jsme to dál. Domluvili jsme se, že se teda ještě určitě uvidíme a něco podnikneme. Nezávazně, nic jsme si neslibovali. - otázka upravena poradcem
Šarlotta
fáze "namlouvání"
Dobrý den, začal jsem randit s o 2 roky starší holkou, prvně jsme chodili jen na procházky vše se zdálo fajn, tak jsem jí pozval do kina a vše podle mě probíhalo dobře. Během filmu i po filmu padl nějaký ten polibek ale nakonec mně řekla, že bude lepší když zůstaneme kamarádi. Nějak moc jsem tomu pozornost nevěnoval a snažil se dál, ale ejhle asi za 2 týdny to řekla zase, když jsem se jí zeptal jestli mám vůbec šanci tak nedokázala ani odpovědět. Nejhorší je na tom to, že mi pořád ty šance dává, ale vždy to dopadne stejně. Mám se na to tedy vykašlat, nebo se ještě o něco pokoušet?
Pavel
fáze "namlouvání"
Dobrý den. Potřebovala bych poradit. Před 2 roky jsem byla zamilovaná do mého kamaráda. Jiskřilo to mezi námi a párkrát jsme se drželi za ruku. Utlo se to když odjel na tábor a já také každý na jiný (pořád jsme byli jen kamarádi) tam si našel holku. Byl s ní jen 2 měsíce pak se rozešli a za 3 měsíce si našel další o kterou dlouho stál. Já jsem se s tím smířila poměrně rychle. Byl s ní rok a potom z nedostatku času a jiných problémů se rozešli. Teď začal zase jezdit k mému kamarádovi který bydlí naproti mého domu. Chodíme ven, píšeme si a už mi párkrát napsal že jsem krásná, ve škole mě zdraví, směje se na mě a často mi můj nejlepší kamarád který s ním chodí do třídy říka že na školních chodbách se na mne dívá. Mezi námi je věkový rozdíl rok a půl. Prosím poraďte jak dál.
Denisa
fáze "namlouvání"
Dobrý den.. měl bych dotaz, byl jsem se slečnou na rande.. Večer byl super, muzika hrála, my jsme si povídali a povídali celé hodiny o všem možném. K tomu jsme sem tam něco popili.. Po nějaké době jsme se začali líbat, tancovali jsme a popíjeli dál... Když v jednom okamžiku se zeptala jestli Ano nebo ne.. Zeptal jsem se na co to má být otázka a ona mi řekla ať prostě řeknu jsetli ano nebo ne.. Měl jsem lehec upito a bylo mi sním fajn a tak jsem řekl ano, večer plynul dála dál.. Mám s ní domluvenou další schůzku, ale nevím co očekávat.. Každopádně se chci zeptat na tu otázku Ano či ne.. vo má znamenat..
Pavel
fáze "namlouvání"
Dobrý den, paní doktorko.Zamilovala jsem se do muže(48).2 roky jsme kolem sebe chodili a jiskřilo to mezi náma. Po dvou letech mě pozval na vínko a je to už měsíc a od té doby jen 2krát napsal. Vím že je pracovně vytížený, ale má asi i pomalé tempo při seznamování.Já ho nechci uhánět, sama se mu neozývám, ale je to těžké. Jak bych tedy měla postupovat, abych ho nějak nevyplašila?Ještě dodávám ,že co se týče temperamentu, je to typický flegmatik.
Jitka
fáze "namlouvání"
Dobrý den, paní doktorko, je mi 26 let a třetí rok jsem bez partnera. Ten poslední mě hodně zklamal a mě to poznamenalo a ztratila jsem důvěru k chlapům. Je to téměř dva roky, co o mě začal projevovat zájem jeden chlap. Já jsem ho nebrala vážně, žádnýho chlapa jsem nechtěla ani vidět, stále na mě dělal oči. Zjistila jsem ,že je fajn, tak jsem se začala na něj usmívat. Tenkrát mě zval na večeři a já na to vůbec nereagovala. Neztratil zájem a flirtoval dál. Později jsem zjistila, že se mi moc líbí a dodnes toho lituju, že jsem na jeho nabídku nereagovala. Jednou se mi dlouze zadíval do očí a usmál se a já mu to oplatila. Od té doby na něj stále myslím a chtěla bych, aby mě někam pozval. Dal se se mnou už i do řeči, tak se hned zdravíme, většinou padne téma o počasí a podobně, ale stále nic. Je vidět, že se mu líbím, ale jak ho mám popostrčit, aby mě zkusil znovu někam pozvat? Trvá to tak dlouho, protože se moc nevidíme. Děkuji.
Katka
fáze "namlouvání"
Paní doktorko, ráda bych se zeptala na to, jak muži reagují na vyznání lásky od ženy. Potkala jsem nedávno muže, který se mi vždy líbil a kterému jsem se vždy líbila i já, ale nikdy jsme si to neřekli. Oba jsme žili s někým jiným a oba jsme se nedávno rozvedli. Teď jsme se viděli a zase to mezi námi jiskřilo. A tak jsem si troufla a poslala mu dopis, v němž jsem mu vyznala lásku. Byla jsem si skoro jistá, že moje city opětuje, ale bohužel na dopis nezareagoval. Nevím tedy, zda se stydí anebo zda jeho city nejsou přece jen tak silné jak ty moje. Teď se cítím trapně a bojím se, že jsem o něho definitivně přišla. Poraďte mi prosím, jak dál postupovat. Děkuji.
Ida
fáze "namlouvání"
Dobrý den,už 4 měsíce randím s mužem,32 let, zároveň spolu pracujeme (je můj nadřízený). On má citově chladné rodiče, kteří ho nikdy nepochválili.Nikdy neměl vážný partnerský vztah, což by prý chtěl změnit.Je inteligentní a úspěšný, nicméně v citové oblasti je chladný a plachý. Pokud dojde na projevování citů, chová se jak puberťák - třeba mě šťouchne atp, ale žádná velká romantika. Za 4 měsíce co spolu chodíme po kavárnách, jsme se nedávno propracovali k tomu, že si na rozloučenou dáváme obyčejnou pusu(na pusu) - bylo to však z mé iniciativy,on se sice chytil a příště už mi ji dal sám, ale v podstatě ho dobývám já a tak už si ani nejsem jistá, zda má zájem nebo se jen veze.Jeho jediná inciativa je, že mě často někam zve,nedávno mi i cestou ze schůzky koupil malý dárek.Při rozhoverech náš vztah neřešíme.Jak s takovým člověkem jednat, jak to někam posunout? Mám dál čekat a pomalými kroky ho získavát nebo se mám udělat více nedostupnou a vyburcovat ho? Nebo si s ním narovinu promluvit?D.
Michaela