Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Poradna

Ilustrační snímek

Na otázky odpovídá

PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...

Psycholožka PhDr. Jitka Douchová se po celou dobu své profesní dráhy specializuje na partnerské vztahy. V Praze má soukromou manželskou poradnu.

Nejvíce se ptáte

nejistota ve vztahu|archiv|krize vztahu|nevyrovnaný vztah|nedotažený rozchod|partnerský trojúhelník|hledání sebe sama|nevěra|problémy v sexu|zvažování smyslu vztahu| bývalí partneři| diskusní příspěvek| rozchody| žárlivost| problémy s tchyní| závislost ve vztahu| děti partnerů| problémy v komunikaci| Rodič a dítě| nešťastná láska| fáze "namlouvání"| deprese a vztah| zamilovanost| problematické vztahy s rodiči| vztahové problénmy v širší rodině| osamělost| rozvod a děti| sexualita| problém se sebedůvěrou| perspektiva mimomanželského vztahu| věkový rozdíl mezi partnery| alkohol u jednoho z partnerů| otázky početí, těhotenství| psychické poruchy| spolupráce s psychologem/psychiatrem| vztahy na pracovišti| stres| agresivita a vztah| první láska| vlastní právo na život podle sebe| pauza ve vztahu| vztah na dálku| smrt blízkého člověka| nenaplněná láska| ekonomické problémy ve vztahu| svatba-důležitost manželství| prevence problémů ve vztahu| partner odmítá dítě| generační soužití| psychický teror ve vztahu| nemoc partnera| závislost partnera na jednom z rodičů| separace dospělého dítěte od rodiny| výchova| snižování sexuálního apetitu v manželství| umění projevovat city| vědomí vlastní problematičnosti ve vztahu| přetažený vztah| homosexuální orientace| návraty k b ývalým partnerům| sourozenecké vztahy| alkohol v rámci širší rodiny| kamarádi partnera...| ženské přátelství| problém navázat vztah| manželovy kamarádky| problematické manželství rodičů| neimponující muž| osudová láska| ekonomicky silnější žena| seznamování| sny| životní nezdary| poruchy příjmu potravy| rozdíly v řešení problémů - muž, žena| krize středního věku u mužů| vliv osoby rodiče na výběr partnera| rozdíly v sexuální orientaci partnerů| vztah k odborníkovi,v jehož jsme péči| zkušenosti z předchozích vztahů jako bariéra| "pauza" ve vztahu| podezření na vedlejší vztah| problémy se spánkem| vliv alkoholu | společné zaměstnání partnerů | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

zvažování smyslu vztahu
Zdravim.Už 4.rokem přetrvávám ve vztahu s přítelem /24/.Já,25. kdy Bydleli jsme spolu i od sebe,ale nedokázala jsem respektovat jeho kamarády.Neustále mu drnčel telefon,často jsem plakala.Žije v domě s dominantní matkou a starším bratrem,který už žije na vyšší úrovni a osamostatnil se.Když jsem tu žila,často jsem se cítila opuštěná,musela jsem si hledat program po práci,pač jsem věděla,že bude lítat venku.Byltak netaktní,že mě jen požádal o auto pro sebe a kamaráda a já ať si dělám co chci.Myslím že jeho maminka výchovu nezvládla,ikdyž je to tvrdá a silná žena.Po 0,5 roce jsem zas snim. Vim,že nejsem schopna se zamilovat do někoho jiného.Nikdy se mi to nepodařilo,ikdyž to byli fajn kluci.Na tomhle muži mi dost záleží,zvykla jsem si na jeho vůni,svým způsobem dlouhodobě bojuju o kvalitní vztah.Také se snaží a dokonce mluví o našem odjezdu do zahraničí.Myslíte že je šance že se fakt osamostatní a bude možné setrvat s ním v partnerském svazku,vychovávat dítě?Jak získám nadhled?Děkuji
Pepina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Zdravím také, Pepino:-)Vy bojujete o své místo pod sluncem v rámci tohoto vztahu. Bojujte, Pepino, jestli cítíte, že s ním chcete opravdu být. Příteli je 24, jako mladší ze dvou synů si asi zvykl dost na svou osobní svobodu, vnímá ji jako samozřejmost a potřebuje mít kromě partnerského vztahu i vše další - své kamarády, své zájmy, které se asi neslučují úplně s vámi. Nemohu posoudit, do jaké míry se jedná o jeho partnerskou nezralost, a do jaké míry "jen" o to, že máte v rámci vztahu každý jiné představy a očekávání od společného života. Chápu, že váš společný život v jeho domácím prostředí pro vás musel být složitý a cítila jste se více osamělá, než kdyby tomu bylo naopak - žili byste u vás. Teď - po půlroční pauze - šanci na změnu máte. Měla byste to být vy, která bude více určovat směr a mluvit o podmínkách vztahu. Na základě společných - nekonfrontačních - rozhovorech na toto téma poznáte sama, zda šance na změnu je, či nikoli. Odjezd do zahraničí by byl opět další změnou, kde byste byli více odkázáni, alespoň zpočátku, jeden na druhého a víc byste si tak mohli utvářet svůj vlastní partnerský model fungování:-)
zvažování smyslu vztahu
Dobry den pani doktorko, Je mi 34 let, jsem s manzelem 8let (vdana 3 roky). Jsme s manzelem velmi odlisni (temperament a zajmy), ale to se da myslim resit kompromisy. Respektujeme se navzajem a dobre komunikujeme. Nas intimni zivot je ale naprosto nefunkcni a to jiz nekolik let. Verila jsem z pocatku, ze se to zlepsi. Prosla jsem obdobim, kdy jsem presvedcovala sama sebe, ze to pro mne neni dulezite, ze vsechna ostatni positiva naseho vztahu tento problem vyvazi, ale byla jsem jen stale nestastnejsi. Odstehovala jsem se od manzela, ale nedokazi nas vztah uplne ukoncit. Pochybuji sama o sobe, dokazi byt sama, nejsem rozmazlena tj. nechci-li od vztahu prilis... Chvilemi jsem plna optimismu z moznosti zacit znovu, jindy jsem presvedcena, ze delam nejvetsi hloupost sveho zivota. Manzel stale veri, ze k sobe znovu najdeme cestu. Nevim zda mam vynalozit usili na posledni pokus zachranit nas vztah nebo zda mam radeji vlozit energii na budovani me nove identity -single.
Sara
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Sáro, dobrý den.Nezlobte se, nedokáži vám asi dát uspokojivou odpověď ve smyslu jasného doporučení. Naprosto nefunkční intimní život je u vás již několik let. Znamená to, že již před svatbou? Hovoříte o odlišných zájmech, odlišném temperamentu, absenci sexu. Přesto se respektujete. A váš vztah disponuje mnoha pozitivy.Sáro, kdo je více tím, kdo nedokáže váš vztah ukončit? Vy, nebo manžel? Komu na něm více záleží? Já nevím, ale zdá se mi, že byste mohli být dobrými kamarády. znáte se důvěrně od vašich 26 let, záleží vám na sobě navzájem. Manžel hledá cestu zpět. Ale co nabízí? Partnerský vztah bez intimního života nemůže mít dlouhodobou životnost. Byla jste to vy sama, která se m u s e l a p ř e s v ě d č o v a t , že to jde.A vaše odpověď pro sebe samu? Podle mne partnerský vztah bez intimního života není partnerský, ale přátelský...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,je mi 29let(pracuji) a mé přítelkyni 21(studuje).Jsme spolu 2roky a nikdy to nebylo úplně ideální.Všechny starosti(peníze,bydlení,komunikace při potížích,program,budoucnost atd)byly vždy jen na mně.Její neúčast,absenci pochopení,itálii a leckdy velmi netaktní chování jsem omlouval a připisoval jejímu mládí.Když jsem chtěl o problémech mluvit,bylo mi řečeno že není "povídací".Našemu vztahu se nevyhlo několik rozchodů,které sice vždy skončili usmířením,ale ani oboustraná jednorázová nevěra.Poslední 3/4roku jen lepíme a dáváme dohromady střepy vztahu,ale moc to nejde.Hádky jsou velmi časté.Začínáme být oba deprimovaní.Jsme stále nejbližší lidé,ale tato situace je dlouhodobě neunesitelná a oba jsme z toho nešťastní.Myslíte tedy,že ačkoliv jsme spolu jen 2roky má cenu dál "lepit" vztah a doufat ve zlepšení?Nebo raději ukončit a každý aby šel svojí cestou a žačal znovu?
PertJ
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Mám vás tu ještě jednou, takže hledám ještě další úhly pohledu při druhém čtení. Nejsem si jistá - nejste to vy, kdo je na vztahu více závislý? Tedy řešící věci mezi vámi dvěma, ale pak vaše uvědomění si toho je zádrhel a současně důvod k přemýšlení, zda je únosné něco, co je tak problematické? Rozhodně bych vám dvěma doporučovala párovou terapii v psychologické poradně - potkáte se tam s nezávislým odborníkem, který díky svému odstupu bude mít možnost náhledu a doporučení, JAK dál, a ZDA dál...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,je mi 29let(pracuji) a mé přítelkyni 21(studuje).Jsme spolu 2roky a nikdy to nebylo úplně ideální.Všechny starosti(peníze,bydlení,komunikace při potížích,program,budoucnost atd)byly vždy jen na mně.Její neúčast,absenci pochopení,itálii a leckdy velmi netaktní chování jsem omlouval a připisoval jejímu mládí.Když jsem chtěl o problémech mluvit,bylo mi řečeno že není "povídací".Našemu vztahu se nevyhlo několik rozchodů,které sice vždy skončili usmířením,ale ani oboustraná jednorázová nevěra.Poslední 3/4roku jen lepíme a dáváme dohromady střepy vztahu,ale moc to nejde.Hádky jsou velmi časté.Začínáme být oba deprimovaní.Jsme stále nejbližší lidé,ale tato situace je dlouhodobě neunesitelná a oba jsme z toho nešťastní.Myslíte tedy,že ačkoliv jsme spolu jen 2roky má cenu dál "lepit" vztah a doufat ve zlepšení?Nebo raději ukončit a každý aby šel svojí cestou a žačal znovu?
PertJ
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milý Perte J.Kdybychom spolu seděli a povídali, asi bych se nejdřív zeptala já vás na totéž, nač se ptáte vy mě...Říkáte, že ji cítíte jako tu nejbližší, ale není to úplně průchodné vzhledem k tomu, že se uzavře, když má více rozebírat vaše problémy. Více jí jde "Itálie". Vykřičí své pocity, ale neumí to řešit v klidu. Umí odventilovat své emoce, ale neumí používat racionální rovinu. Nedokážu na dálku posoudit,do jaké míry je to dáno jejím věkem,a do jaké míry její osobností a schopností přistupovat konstruktivně k řešení kolize ve vztahu. Asi je důležité i to, jaký model řešení partnerských problémů zažívala ve své původní rodině, i jak to měla ve svých předchozích vztazích. Ale - bylo jí 19, když jste spolu začali. Schopnost postavit se k věcem jinak, než jen emotivně, se vyvíjí i skrze životní zkušenosti a osobnostní zralost. Alespoň do určité míry.Říkáte také, že jste se několikrát rozcházeli, ale opět jste se k sobě vždy vrátili. Kdo byl častěji iniciátorem návratu? Nevím, ona možná spoléhá na to, že vy jste tím rozumnějším,který to nakonec posune zase dál. Ale důležité je, že od léta loňského roku lepíte střepy vztahu. Kdo je větší lepič? Zkuste si představit, jak by popisovala na těchto stránkách váš partnerský vztah přítelkyně. Vypadalo by to podobně, nebo by to byl jiný příběh? Perte, jak vidíte, neumím vám jednoznačně odpovědět. Abych mohla být smysluplným pomocným partnerem pro náhled na možnou perspektivu vašeho vztahu, musela bych se více ptát.
zvažování smyslu vztahu
Jsem rozvedená a více než 4 roky udržuji vztah na dálku s cizincem. Plánujeme, že za 3,5 roku, až obě mé dcery odmaturují, se za ním přestěhuji do Berlína. Povahově máme s přítelem mnoho společného, věříme si a máme se opravdu rádi. Přesto mě často přepadají pochybnosti a úzkost ohledně budoucnosti. Neumím se rozhodnout, jestli stojí za to o tento vztah bojovat a podstoupit všechny těžkosti a nejistotu spojenou s mým odchodem do ciziny. Snažím se na sobě pracovat, hodně se učit a růst, zvyšovat svou sebedůvěru a nezávislost. Zatím jsem však stále velmi rozpolcená a zmatená. Nevím, jestli mé pochybnosti pramení z pouhého strachu z neznáma a ze změny, nebo je-li to má intuice, kterou bych měla poslechnout a vztah ukončit. Jsme denně v kontaktu, vídáme se jednou za 2 - 3 týdny, což samozřejmě nenahrazuje každodenní soužití. Má své chyby, jako každý, a já nevím, bude-li to fungovat. Asi se bojím všechno tady opustit a jít do toho rizika. Přitom vím, že úspěch mi nikdo předem nezaručí.
Dana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Dano:-)Úplně všechno jste vlastně pojmenovala, já nemám, co dodat. Asi byste si měla sama pro sebe ještě více a konkrétněji identifikovat pravou podstatu vašeho STRACHU? Na jednu stranu mluvíte o tom, že je mezi vámi vzájemná důvěra, máte se opravdu rádi, jste si povahově velmi blízcí. Na druhou stranu ale nevíte, zda o vztah bojovat. Dano, může to být tak, že můžete více prožívat svůj vztah k němu tehdy, když máte za zády i jiné opory a jistoty? Tj. své zázemí přátelské, rodinné, prostě svůj domov? Ale váš vztah sám o sobě stojí na více "vratkých nohách"? Ano, úspěch vám nikdo nezaručí. Vaše dcery před maturitou jsou pořád nějakou opodstatněnou příčinou toho, že s definitivou máte právo otálet. Pak můžete buď najít nějaký další důvod ( v rámci svých nejistot a budování vlastních obranných pilířů ), nebo budete musit říct ANO/NE. Můj pocit je takový, že se už dnes jednoznačného rozhodnutí bojíte, přikládáte mu zásadní váhu do svého života dál, a to je pak brzda. Zkuste si říct, že "nejde o život", buď budete oba žít spolu spokojeně v Berlíně, nebo v ČR, nebo se to třeba nepovede (?) Jen tomu všemu možná nedávejte tíhu fatálního životního rozhodnutí
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, mám na vás dotaz. Jsem se svým přítelem téměř 10let, 8let žijeme společně. Mě je 26 a příteli 29let. Nemůžu říct, že bychom si nerozuměli, ale problém je v tom, že můj přítel veškerý volný čas tráví u počítače hraním her. Když to začnu rozebírat, nechce se mnou o tom mluvit. Nepřizná si, že je něco špatně. Myslím, že mu to takto vyhovuje. Nemusí se o nic starat, všechno je zařízené. Nemáme žádné společné zájmy. Bavíme se spolu málo a to většinou než jdeme spát. Přítel když sedí u počítače tak mě nevnímá. Přemýšlím jestli tento vztah má smysl. Cítím se osamělá a na všechno jsem sama. Nemáme žádné společné plány do budoucna. Upřímně se společné budoucnosti bojím. Nevěřím, že se přítel změní. Byla bych na všechno sama jako do teď. Ráda bych to změnila, ale nemám sílu to s ním řešit stále dokola. Pokaždé se to vrátí na začátek. Myslíte si, že se dokáže změnit? Má náš vztah ještě smysl? Děkuji
Hela
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Helo.Myslím, že váš vztah je možná příliš dlouhý ve stejné podobě, a prostě stagnuje. Když jste spolu začali chodit ve vašich 16 letech, nepřemýšleli jste tolik o tom, co vše vás spojuje, zda máte společné zájmy. Prostě jste se měli rádi, bylo vám spolu dobře.On si již zvykl na váš servis jako na samozřejmost a sám od sebe nemá chuť něco rozvíjet, měnit. Zkuste si rozhodnout sama pro sebe, zda má pokračování vašeho vztahu v této podobě pro vás smysl. Pokud si řeknete, že ano, zbilancujete si pozitiva, která vám přináší, pak bu´dte hybatelem změn vy. Přestaňte poskytovat servis se vším všudy, choďte více mezi lidi, ale zároveň poskytujte inspiraci na nějaké společné aktivity, které vás opět sblíží a propojí. A nebo je tu jiná možnost - vše rozseknout a vztah opustit.
zvažování smyslu vztahu
Dobry den, je mi 32 let a pres 1,5 roku mam pritele v zahranici (39let). Momentalne s nim i ziji, protoze se pripravuji na statnice. Nedavno me pozadal o ruku. Ja si ale nejsem jista, prestoze jsem zila dlouhou dobu v zahranici, tak mi Cechy zacinaji chybet.Mam tak trosku obavy, abych tu byla jednou stastna. Muj pritel se je ale velice pozorny, chce, abych se tu citila jako doma. Je to ale uplny opak muze, ktereho jsem si myslela, ze si jednou vezmu. Mozna se ale opravdu protiklady pritahuji. On je vice meststky typ a ja mam zase rada prirodu. I v tomto pripade se ale vydava se mnou na tury ci na prochazky. Jeste jedna vec me trapi - kazdy vecer, kdyz prijde z prace, tak si musi dat pivo nebo nejaky jiny alkohol. Ja mam spatne zkusenosti s alkoholem v rodine, tak se obavam, aby ze dvou piv nebyly ctyri,atd. Chapu, ze je psychicky unaveny ze zamestnani - pracuje na vedouci pozici, presto si myslim,ze lze odpocivat i jinak. Mozna to jsou malickosti, ale porad ve me hlodaji....
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Jano. Ve vašem dotazu je několik rozdílných témat. Obava z toho, zda můžete na celý život zakořenit a mít rodinu jinde, než v Čechách.Obava z toho, zda vedle sebe mohou trvale fungovat ve spokojeném a plnohodnotném partnerství dva lidé s odlišnými zájmy i odlišným životním stylem. A obava z alkoholu . Do určité míry si myslím, že má vzdáleně vše společného jmenovatele - prostě strach z toho, že on není ten pravý. Možná ve vás pracuje jak pocit zodpovědnosti vůči tomu druhému, tak osamělost v cizině, kde studujete. Jano, dejte si čas na odpověď. Říct ano je docela dost závazné. Až si vše zbilancujete sama v sobě, poměříte základní hodnoty, které jsou pro vás v rámci vztahu důležité, pak můžete říct ano, nebo také ne, i nahlas. Ale dejte si čas!
zvažování smyslu vztahu
Dobry den,ma otazka se tyka smyslu vztahu.Nejprve se Vam trochu priblizim,je mi 25 let,mam za sebou 2 cca 3lete vztahy,ktere jsem ukoncila ja,nebot jsem postradala jejich smysl.Neznamena to,ze jsem se nepokousela v nich pokracovat,ale pri prvnim rozchodu mi bylo 19 let a nasledoval pote,co jsem odesla studovat do Prahy a muj byv pritel zacal mit obavy,ze me ztrati,nebot byl zvykly,ze jsem na nem dost zavisla,coz se po nastupu na VS zmenilo.Asi proto me pozadal o ruku,ale ja ho odmitla,ze se na to jeste necitim a pak uz to bylo jen horsi.Druhy vztah jsme ukoncili po nekolika pokusech o jeho pokracovani s byv partnerem po vzajemne dohode(stykame se jako kamaradi).Nyni to bude cca rok,co mam partnera,jsem nadmiru spokojena,hodne komunikujeme,snazime se o kompromisy a dokazeme tak resit problemy.Jen mam strach,ze ja uz jsem nekde dal(spol bydleni atd.),coz by mohlo zpusobit problemy.Nechci vztah skoncit,ale ani pokracovat v necem,co nema budoucnost,coz me obcas napadne,kdyz moc premyslim.
Jarka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Jarko.Musím se vám přiznat, že se v tom nedokáži úplně orientovat. První vztah byl ukončen poměrně zákonitě - vznikl brzy, byly to vaše první partnerské zkušenosti, ještě jste nebyla tolik sama sebou, v tomto vztahu jste se hledala, byla jste více tou závislejší. Vaše osamostatnění rozhodilo pomyslnou "rovnováhu" v rámci tohoto vztahu, kdy přítel byl prostě ten silnější, byl zvyklý na to, že on je vůdčí. Druhý vztah už tolik podrobně nepopisujete, jen je zřejmé, že jste necítila, že by to bylo "to ono" do života natrvalo. Zkoušeli jste to několikrát, ale je otázka, co jste vlastně zkoušeli, proč jste se rozcházeli a opětovně se k sobě vraceli. Co bylo dělítko, co pojítko? Možná i sentiment? Každopádně se to ve finále ukázalo jako marná snaha o "recyklaci" něčeho, co již nemá delší životnost. Dobře. Ale nerozumím teď vašemu dilema v současném vztahu. Píšete o vztahu, který začal v loňském roce, ve vašich 24 letech. Jste nadmíru spokojena, protože dokážete asi lépe komunikovat, vycházet si vstříc. To je fajn, ale zdá se mi, že tam vnímáte a akcentujete především rozumový aspekt. Neslyším nic o lásce. Mám pocit, že se bojíte samoty, že potřebujete mít jistotu aspoň v něčem, co dává hlavu a patu do života dál. Pokud teď nepopisujete momentální stav mysli i srdce a nejste zrovna v nějaké negativní amplitudě, pak to vypadá na vztah z rozumu.Zkuste tomu všemu dát, Jarko, větší lehkost. Neberte každý vztah, který prožíváte, jako fatální.Berte jej jako nezávazný, ale nyní existující. A co bude dál, se ukáže. Ukáže to život sám...,ne?:-)
zvažování smyslu vztahu
Hezký den, budu stručná, myslíte si, že má smysl udržovat manželství, které probíhá sice bez hádek, ale bohuzel jiz dva roky i bez intimností? Ani jedna strana nema chut to řešit ani si o tom popovidat. Manželé jsou ve středním věku (40,50) a mají spolu sestileté dítě. Děkuji.
Pavlína
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Pavlíno. Vaše otázka je přespříliš stručná na to, abych mohla poctivě zvážit jako psycholog vaše možnosti. Myslím si, že vy jste ve fázi hledání smyslu a odpovědí, které potřebujete více jako podporu pro případný odchod, manžel asi nic takového ani nezvažuje a prostě jen pluje ve stereotypu samozřejmosti každodenního rodinného života. Pro někoho je důležité hlavně to, že nejsou rozbroje, pro někoho je to tak, že dohady a konstruktivně řešené konflikty jsou důkazem o živosti vztahu a je vidět, že stále o něco jde. Dobře zvládnuté hádky jsou docela dost důležitým prvkem pro vztah, protože čistí vzduch a hledá se skrze ně i společná platforma. Absence hádek může vypovídat o úniku nebo o rezignaci na kvalitní vztah. Druhá věc je nulový intimní život - ale jste to vy, která může dohledat začátek konce...Nemohu vám více říct - myslím si, že má smysl udržovat manželství, kde je vzájemná úcta a respekt. Pak je možné začít o něco bojovat. Dlouhodobě se samozřejmě asi v rámci partnerského vztahu nedá šťastně žít bez sexu. Můžete k nalezení odpovědi na vaši otázkiu využít pomoc odborníků z oblasti partnerských vztahů:-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den. Máme s partnerem odlišný názor na život. Spoustu věcí jsme už zvládnuli a jeden druhému se snažíme přizpůsobit. Ale i tak máme na denním pořádku dohady o tom jaké má kdo představy o konkrétní věci. Nikdy jsem s předešlími partnery tyto problémy neměla. Pro mě je to soužití už se 4tým mužem, pro partnera první. Myslíte, že má cenu i nadále přistupovat na neskutečné množství kompromisů (takhle musí viset ručník, tohle má být o kousek v pravo, tohle má být v ledničce ve 4.šuplíku a ne v druhém, apod.) a nebo raději vztah ukončit? Vadí mi denodení dohady a hádky. Děkuji Lucie
Lucie B. - Karlovy Vary
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lucie. Tuto otázku si na prvním místě musíte položit sama sobě - nikdo jiný to za vás nemůže rozhodnout. Důležité je, položit si vedle sebe na misky vah klady i zápory. Pokud převažují klady - kvantitativně i kvalitativně, pak je dobré přemýšlet nad tím, jakými cestami vytvořit pro vás dva vzájemný manévrovací prostor pro kompromisy, které nebudou do vašeho vztahu rušivě zasahovat a nebudete je dělat s pocitem úkornosti. Kompromisy musejí ve vztahu vždy dělat oba - málokdy se podaří, aby měli dva lidé, kteří se mají rádi, společné názpory úplně na všechno. Důležitý je podobný hodnotový systém i životní styl, to určitě ano, ale nejste úzce a těsně propojená jednotka. Je možné, že se teprve učíte sžívat, a pro přítele je to asi těžké, jestliže si zatím vše ve svém životě určoval sám a nikdy se nemusel přizpůsobovat. Není jedináček? :-)To, co popisujete, svědčí o určité míře obsedantnosti na jeho straně, ale posuďte sama, zda se jeho míra frustrační tolerance s časem proměňuje, tedy zvyšuje. Možná by bylo dobré nakouknout více i do jeho rodiny, do toho, jak to mají jeho rodiče, jaké jsou tam zvyklosti, co vše mu tolerovali...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, prosím Vás o radu. S přítelem máme čtyřletý vztah a je nám spolu krásně. Takových jako je on je málo. Je zodpovědný, pracovitý, starostlivý, nepije, ve všem mi pomůže a chová se ke mne velmi mile. Jenže v poslední době ve mě pořád něco vře, jako bych začala mít pochybnosti, zda s ním opravdu chci být. Poznala jsem muže, velmi se mi líbí, má také přítelkyni a vím, že vztah s ním je nereálný. Nevím jak se mám zachovat, zda si o mých pochybnostech s přítelem promluvit či ne, bojím se jeho reakce. Děkuji Vám za Vaši odpověď.
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Martino. Váš přítel je zdánlivě skoro dokonalý a z racionálního hlediska splňuje vše, co člověk od kvalitního partnerského vztahu čeká. Ale možná tam chybí charisma? Chemie ve smyslu touhy, jeho sexuální přitažlivosti pro vás, která by pořád trvala? Nevím, zda by vám pomohl dialog s přítelem na toto téma, ale spíš se přikláním k tomu, že ne. Je to váš problém, týká se vás, vy byste měla být tím, kdo se v tom bude umět vyznat. Dejte si čas a prozkoumejte v sobě samé své priority pro "ideální" vztah s šancí na dobrou prognózu...:-)
zvažování smyslu vztahu
Vážená paní Douchová! Mám dilema, které pro většinu bylo směšné. Nechci se rouhat, ale přesto ve mě hlodá červík pochybnosti. Jde o to, že mám partnera, jsme spolu už přes 8 let, několikrát jsme se rozešli, ale vždy znovu jsme se ujistili, že si prostě rozumíme (možná je to jen tím, že jsme se sobě za ta léta navzájem přizpůsobili) - v podstatě ve všech složkách vztahu, pocházíme z podobného prostředí, máme stejné postoje, apod. Máme se rádi a oba jsme o sobě navzájem přesvědčeni, že jsme ideální partneři pro založení rodiny. Bohužel, je to pro nás oba 1. vztah, přičemž já jsem předtím měla několik náhodných sexuálních partnerů, on ne. Nedávno jsem četla doporučení dr. Plzáka, že pro kvalitní partnerský vztah je třeba, aby si jich oba vyzkoušeli více.Sama za sebe ale věřím, že lepšího partnera nenajdu (stejného ale snad ano). Můj dotaz tedy zní: mám to s ním risknout? Co když se ve 40 najednou zblázní, začne lovit, porovnávat? Budou mu zkušenosti chybět? Děkuji za odopověď a Váš čas!
Dora Diamantová
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Doro :-)Nechcete nejvíc věřit sobě samotné? ... Do rizika případné možnosti budoucí nevěry přeci vstupujeme vždy, ať již je to první vztah v našem životě, nebo patnáctý. Na riziku nevěry se podílí mnohem více faktorů, než jen předchozí partnerská zkušenost. Je to osobnost partnera, umění páru svůj vztah "hýčkat", neboli jej stále rozvíjet a neustrnout ve stereotypu a pocitu samozřejmé danosti vztahu okamžikem, kdy si řekneme "ANO", atd. Rizika, která plynou z nulové předchozí zkušenosti jsou dle mého především tato: poznávali jste se a svou partnerskou volbu jste realizovali v době, kdy jste ještě nebyl ani jeden dozrálá osobnost.S přibývajícími léty získáváme další a další životní zkušenosti, které nás obohacují a proměňují. No, a to další spočívá opravdu v tom, že v určité době může přijít touha po poznání něčeho nového i v oblasti sexuálního života. Ale, nevím, jak vy, já znám několik šťastných dvojic, které spolu jsou od 17 let a je jim spolu dobře. Takže si myslím, že byste se měla vykašlat na jakékoliv statistiky a doporučení odborníků, protože váš život je váš, a vy sama jste nejlépe vybavena citem, který vám říká, že svého partnera chcete mít jakožto partnera životního :-)))
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko,jsem 11 let vdaná a máme s manželem 2 děti,8 a 10 let,prošli jsme si nejednou krizí,mám pocit, že mne manžel podvedl a já jsem rovněž měla dva vztahy.Manžel si nerozumí s mou rodinou,marně hledám věci, které máme společné,má jiné názory, jiný humor,už párkrát mi naznačil, že mi po mé nevěře, kterou jsem mu přiznala už nevěří i když už jsou to dva roky, už to u nás není jako dřív, sám říká,že se mu nedaří překročit tu hranici zpátky.Povídáme si pouze o dětech a domácnosti, nechci od něj odejít kvůli dětem.Myslím, že i děti cítí, že u nás není všechno v pořádku, často se s manželem hádáme a třeba týden spolu nemluvíme, jsem to já kdo pak musí přijít a začít se bavit jakoby se nic nedělo, nic neřešíme,ani jeden nechceme. Má smysl žít takhle dál? Hanka
Hanka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hanko. Držet manželství zuby nehty pouze a jedině kvůli dětem je nesmysl, obrátí se to ve finále proti všem zúčastněným - tj. jak proti vám dvěma, tak proti vašim dětem. Ale já z vašeho psaní mám pocit, že pouze procházíte partnerskou krizí, a že ani jeden nechcete rodinu a sebe opustit. Bojujete oba s nedůvěrou, s nejistotou, jaké máte šance do budoucna. To vše se přidružuje k pochybnostem o nosnosti vztahu a rozdělování vašich společných zážitků, možnosti sdílení i propojování společných zájmů. Třeba se mýlím, ale cítím to tak, a proto si myslím, že byste si zasloužili přesnější fundovaný rozbor vašeho vztahu a jeho možností, na jehož základě byste byli oba rozumnější a více byste si mohli nalézat motivaci k tomu, začít váš vztah "napravovat". Zkuste zatím i vy sama za sebe hledat spíš to dobré, to, co vás spojovalo, co vám fungovalo. Když je člověk v krizi, má vždy jednostrannou tendenci vidět především to nefunkční a vnitřně i vnějšně si stěžovat. Na to dobré zapomíná, což bývá škoda...
zvažování smyslu vztahu
Milá paní Douchová!Chtěla bych se zeptat?Má smysl protahovat manželství?Jsem vdaná 12 let ,máme děti 7 a 13 let.Svého manžela nemiluji,a jakakoliv intimnost z jeho strany je mi nepříjemná,doslova odporná!Trvá to 2 roky a nelepší se to ,spíš zhoršuje!Navštěvuji i psychologa,a v tomhle směru nic nepomáhá.Má smysl zachovávat manželství kvůli dětem,anebo ho raději neprotahovat.Děkuji.
Lucie
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lucie. Nejdůležitější přeci je, jak si odpovíte vy sama. Navštěvujete psychologa - co řešíte společně s ním? Tam by přeci měla být platforma pro to, vše detailněji rozebrat a odpovědět si s někým nezávislým, navíc profesionálem se zkušenostmi, kudy se ubírat dál. Hledat zisky a ztráty v případě rozvodu. Já do toho na základě 3 řádek vidět nemohu a nebylo by ode mě profesionální, kdybych dala jednoznačnou odpověď... Obecně ale samozřejmě odpovědět mohu - zachovávat nefunkční manželství, které nemá dlouhodobě šanci na obnovení plnohodnotného partnerství, nemá kvůli dětem smysl. Děti nemohou být jediným motivem k zachování společného života dvou lidí, kteří spolu necítí blízkost, ale naopak antagonismy. To je pak ubližování všem zúčastněným - vám dvěma, i dětem, které vyrůstají v atmosféře plné napětí a vzájemných alergií. Co si tak asi do svého budoucího života v dospělosti odnesou jako model partnerského života...?
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, paní doktorko. Na radu sestry, která čte pravidelně Vaši poradnu, se za Vámi obracím se svým problémem a budu moc ráda, pokud si na mě vyšetříte trochu svého času. Se svým přítelem jsem tři měsíce. Já jsem studentka VŠ (24let), on lékař, anesteziolog (30let). Oba bydlíme u rodičů, což je v mém případě způsobeno hlavně otázkou existenční, v jeho případě otázkou pohodlí. A již tady pramení mé zvažování smyslu vztahu. Ve svých 30 letech je, myslím si, až příliš zvyklý na svůj klid, na to, že přijde domů, kde mu jeho maminka udělá all inclusive a on se nemusí starat o nic. A nestará se ani o mě. Má náročnou práci, takže když přijde domů, potřebuje odpočívat (což bych chápala), ale taky mi řekl, že je od přírody individualista a že potřebuje být sám (s čím se smiřuji hůř). Tvrdí, že mě má rád, ale raději sleduje večer zprávy s rodiči než že by šel se mnou do kina. Já si pak připadám zanedbávaná. O mých pocitech ví, tvrdí, že to ale s ním už asi lepší nebude. Co myslíte, nebude?
Iva
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Ivo. Myslím, že si váš přítel alibisticky připravuje půdu pro to, aby si mohl ochránit svá vlastní osobní teritoria, na něž je zvyklý.Myslím, že by to s ním lepší být mělo, ale budete tomu muset trochu pomoci :-) Měla byste jej dovést nějak "chytře" k tomu, aby se do vás stále více zamilovával, a aby musel bojovat on sám ( ne vy ) o možnost, být s vámi. Zní to jednoduše, možná ani nemusí být tak těžké, to zrealizovat. Pokud by měl dlouhodoběji dávat přednost před vámi svému pohodlí a původní rodině, pak není vhodný pro plnohodnotný partnerský vztah...
zvažování smyslu vztahu
30.8.2007 jste miodpověděla ať zvážím zda nezůstat s manželem.Situace je,ale taková,že je mi s ním sice dobře,ale beru jej jako kamaráda prostě zvyk,že se kolem pohybuje. Teď jsou doma chvíle, kdy spolu vůbec nemluvíme,ne žebychom byli pohadání ale nemáme společené téma,takže jeden je u počítače, druhý čte. Nejhorší je,že když má dojít ke styku,nemůžu protože v ten moment myslím na přítele a jaké to bylo s ním,nějak se zablokuji jsem schopna jen vydržet, ale rozhodně já s z toho nic nemám.Strašně často je mi do pláče a často si pobrečím nad touto situaci, ale nevím jak ji řešit. Manžela je mi líto, s přítelem se zatím vidám málo a jen kamarádsky, ale je z toho cítit jak si oba chybíme a přejeme aby ten vztah začal být zase funkční.Nemůžu spát a za poslední měsíc jsem zhubla 5 kg, ale řešení nenacházím. Vím co chci - přítele, ale nechci zraňovat. I když mám pocit, že teď manžela zraňuji daleko víc.Taky by chtěl vztah se v ším všudy, nejen společnou domácnost s kamarádkou. Co s tím ?
krista
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá kristo, dobrý den. Jak jste pokročila od té doby, kdy jste mi sem psala? Sama jsem docela zvědavá, zda vám čas sám o sobě nějak mohl pomoci v lepším rozpoznání toho, co je lepší. Nevím, přečetla jsem si teď znovu naši korespondenci z 30.8. a asi bych na své odpovědi nic neměnila. Zkuste zatím utajený vztah s přítelem, ale zůstala bych s manželem. Nevíte, jak se vše bude vyvíjet. Nedá se srovnávat to, co cítíte k příteli, a to, co nyní můžete cítit k manželovi. Potřebujete si vše v srdci i v hlavě srovnat. Dejte tomu čas, kristo.Dáte jej hlavně sobě.
zvažování smyslu vztahu
Paní doktorko, jsem12let rozvedená, je mi38let,mám půl roku přítele 47let (svobod.mládenec), zatím ne intimního.Vídáme se 1x za 14 dnů, jezdíváme na i s mým 14letým synem na výlety. První společný víkend dopadl hrozně, syn žárlí a dělá scény.Ten výlet měl být na oslavu mých narozenin, dárek jsem od přítele ale žádný nedostala. Jako dárek jsem měla brát to, že za mě a syna zaplatil ubytování,já platila narozenin.večeři v restauraci. Přítel tvrdí, že mě má rád.Nejsem si ale jistá.Když jsme spolu sami, tak sedíme na lavičce v parku, nebo se procházíme městem, přítel mě nikam na čaj nepozve.Když jsme u nás doma, tak celé odpoledne sedíme v obýváku nebo se jdeme na chvíli i se synem projít.Čekala jsem, že mi třeba nabídne pomoc okolo domku apod, i když zatím zvládám všechno dělat sama. Jde mi spíš o to, že tu pomoc sám nabídne. Když jsme na výletě,tak za nás oběd zaplatí,ale stačí přitom připomenout,že my máme větší porci.Nejsem si jista, jestli je to pravé,co jsem od vztahu čekala.Děkuji
Karlička38
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Karličko, neodpovídáte si tak trochu sama?:-) Ve vašem popisu všeho je tolik pochybností o smysluplnosti tohoto vztahu do budoucna... Postrádáte ve vašem příteli velkorysost, zájem o vás a o jakoukoli formu pomoci z jeho strany. Více se asi veze ,nenabízí v podstatě nic moc. Proč jste spolu ještě neměli nic intimního za dobu půl roku, je mi také trochu záhadou. Nevím - nechci nijak geeralizovat, ale 47letý starý mládenec se již bude asi těžko vžívat do potřeb ženy, která ma na triku dítě, dům, domácnost. Je zvyklý být sám za sebe, což může často vést k sobeckosti, aniž by to on sám tak vnímal. Ale muž na prahu padesátky, pokud s nikým nikdy delší dobu nežil, neumí být moc týmový, neměl se to totiž kde naučit. Opravdu zvažujte, zda je to ten pravý. Jste mladá, máte plno šancí na to, potkat někoho, s nímž se budete cítit lépe, kdo vám bude více oporou. Zajímaly by mě názory a zkušenosti čtenářek, které zažily něco podobného.
zvažování smyslu vztahu
Dobry den, pani doktorko. Mam ricz sve kamaradce, ze mi jeji kluk dela navrhy? Nechci, aby si nabila hubu, ale zas se bojim, ze budu posel spatnych zprav, on se z toho vylze (to mu jde) a ja budu za mrchu, co rozvraci vztah.. Mam dilema! Kdykoliv mne vidi, a to je tam ta jeho holka, saha mi na kolinko, vrka do ouska a vcera dokonce rekl, ze az na nej ta jeho vyrukuje s predmanzelskou smlouvou, coz on odmita a ona chce, a az ja se nedomluvim s mym pritelem, kde se usadit (kazdy jsme narozen 400km od sebe), tak ze to dame do kupy. Ja se tomu jen smala a zirala. Nechci kamaradku ranit, ale taky nechci, aby si vzala takovyho s prominutim hajzla! Co delat? Jemu reknu, at hodu zpatecku, ze je kluk moji kamaradky, ale co s ni? Rikat ji neco ci nedelat radeji nic? Jsou spolu 2 roky a vzajemne si je jejich rodiny oblibily-je to vaznej vztah. Poradte prosim. Dekuji moc.
Gabina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Gábino. Nemám, kupodivu, na vaši otázku správnou kolonku, tak jsem vás přiřadila letmo a nezávazně někam, kde to úplně neodpovídá. Ale vaše otázka je hrozně težká na jednoznačné zodpovězení.Ve hře je spousta dalších věcí, které by vás mohly přiklonit k jedné, či k druhé variantě, ale já podrobnosti nevím. Sama za sebe ale přesto mám pocit, že byste jí nic konkrétního říkat neměla, spíš buďte pevná v podpatcích sama za sebe a nedejte mu sebemenší příležitost k tomu, aby na vás ještě něco zkoušel. Spíš to můžete být vy, která mu dá za vyučenou, dá mu najevo, jakou hodnotu pro něj má existence vztahu s vaší kamarádkou. Kamarádku můžete jen obecněji varovat, ať si na něj dává pozor a vše si pořádně ozmyslí. Ale nevstupujte mezi ně, mohlo by se to nevyplatit ( vám, i jim ).
zvažování smyslu vztahu
Pokračování: Zatím se spolu jen scházíme. On by rád něco víc, ale já mám zatím stále pochybnosti o budoucnosti takového vztahu. Po fyzické stránce se mu hodně líbím. Mě zatím moc fyzicky nepřitahuje. Nějaké krátkodobé vztahy jsem měla. Nechci hledat ideál, vím, že není, ale na jistotu, protože mi tikají biologické hodiny, jít také nechci. Ráda bych měla rodinu a děti, ale zatím jsem nepotkala muže, se kterým bych cítila, že by to ten pravý mohl být. Jak nepřebrat, ale zároveň nejít na tu "jistotu"? Vztah s tímto partnerem by možná klapal po "praktické stránce" (zajištění rodiny, chod domácnosti), ale nebude ve mně hledat další "maminku"? Zajímá mě, co se dá očekávat ve vztahu s takovým mužem. Děkuji
Marcela 2
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
No, Marcelo, myslím, že jsem již ve větší míře napsala kus své odpovědi v předchozí části. Je vám 29, to zase není až takový věk, abyste musela jít na jistotu, jak říkáte. Přemýšlejte možná více vy sama nad sebou, než nad ním. Máte za sebou více vztahů, ale krátkodobých. Začínáte uvažovat již i prakticky a rozumově - ad vaše biologické hodiny. Ale jít do manželství a rodinného života s dětmi s mužem, který vás fyzicky nepřitahuje, a je opravdu prognosticky spíše problematický,...? Marcelo, on ve vás nemusí až tak hledat další maminku, vám se jen může stát, že budete žít v trojúhelníku on, maminka a vy. A k tomu v budoucnu vaše děti. A k tomu jeho teta. Možná je člověk leckdy náročný, pokud hledá ideál. Ale na druhou stranu mi přijde rozumné zvažovat své zásadní priority v partnerském vztahu, a pak kontraindikace ( neboli, co opravdu ne )...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, seznámila jsem se s mužem (34)na internetu (mně je 29). Je milý, pracovitý, asi i šikovný, což mně připadá užitečné pro život. Je zvyklý spoustu věcí zařídit a řešit. Má to jeden háček: nikdy neměl přítelkyni, dosud žije s maminkou - prý z ekonom.důvodů a nechtěl nechat maminku samotnou po rozvodu rodičů (rozvedli se, když byl malý, s otcem se stýká minimálně). Vždy v jeho rodině byly spíš jen samé ženy (maminka, sestra - vdala se a odstěhovala, teta a babička - již zemřela). To, že neměl nikdy vážný vztah se ženou se odráží i v jeho přístupu ke mně. Působí neohrabaně při dotycích, při políbení . Víc si netroufl. Mám ráda sex, je pro mě důležitý jako součást partner. nebo manžel. života. Se ženou asi nikdy nespal. Mluvíme spolu dost otevřeně. Náznaky, že by mohl leccos ve svém životě změnit tam jsou (zajištění bytu a odstěhování se od maminky atd.)
Marcela 1
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Marcelo,asi si nejdříve přečtu vaše pokračování, než se pustím více do svých úvah, abych se neunáhlila :-)Ale zatím jen pár obecnějších poznámek na okraj ... Muži, vyrůstající dlouho v ženském světě, bez mužského identifikačního vzoru, upnutí na matku, které vlastně v mnohém suplují partnera ( v provozním, ale někdy i citovém rázu ), jsou do reálného partnerského vztahu spíše rizikovými. Váš přítel je fyzicky velmi nesmělý, protože do svých 34 let nestihl vlastní zkušenost v tomto směru. I to je ale varovný signál, který může ( ale samozřejmě nemusí ) vypovídat o jeho problematičnosti v osobnostní rovině. Je si asi jistý tam, kde vše dlouhodobě zvládá - širší rodina, práce, které musel zastávat jakožto jediný muž v rodině. Neměl by být, nebo nemusel, v budoucnu problém ve vašem sexuálním životě, to se všechno naučí, ale spíše v životě vztahovém...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý deń, pani doktorka, chcem vás aj ja poprosiť o radu: 7 rokov žijem s partnerom o 16 rokov starším, manželstvo mu skrachovalo už dávno predtým ako sme sa spoznali, stále ale nie je rozvedený - proste na to nemá peniaze. Chce deťom každý mesiac posielť 10.000, bez ohľadu na to, koľko by mu prisúdili výživné, lebo to je vraj suma, ktorú decká potrebujú. Nevadí mi to, ale problém je, že ho prepustili z práce, už 2 mesiace hľadá novú, ale nič. Hrozí, že sa bude musieť vrátiť do rodného mesta, kde má aj deti, my teraz spolu bývame v Bratislave. Lenže ja tu mám prácu, byt, on ak odíde, lebo doma by prácu hned zohnal cez kamarátov, asi by sme sa rozišli..Z platu, ktorý mu ponúkajú tu, aj doma, by neuživil dve rodiny. Ďalšia vec: včera sa mi vydávala najlepšia kamoška, celý večer som preplakala, aj ja by som chcela.. navyše ordičia mi vyčítajú, že sa za mňa hanbia, aký to vediem život.. prosím vás,čo mám robiť? S partnerom sa ľúbime, ale chápem, že uživiť deti je pre neho prvoradé.dakujem
gréta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Gréto, na to vám jako psycholog těžko odpovím. Jste to vy, která musí nejlépe vědět, co v rámci vztahu vnímáte jako prioritní. Patří k tomu opravdu i manželská smlouva? Jestli ano, pak je to jasné. Máte ekonomické problémy, nejistou perspektivu. Láska někdy nezmůže vše... Ale mám pocit, že tíhu toho všeho na sobě nesete vy, vy jste tou, která se víc trápí, víc se stará, on jistí více svou předchozí rodinu. Neměl by on jako chlap udělat něco, aby si vás získal? A pokud ne, je on jeden jediný na světě?...
zvažování smyslu vztahu
vážená paní douchová, máme smanželem problémy. Pracuje jako živnostník a v tom je problém. Nestále mi lže, řekne, že jde pracovat, ale sedí v hospodě. Dá si třeba jen jedno pivo, ale občas hodí něco i do automatu, pak se pohádáme, že ho špehuji. Před 2 lety jsme měli krizi, nechodil do práce, ale ustáli jsme to, vyříkali jsme si to a já mu odpustila. asi 1 rok spolu nespíme /vím je tomá vina/ ale jsem ve stresu z jeho podnikání /zákazníci neplatí, nebo říká, že nelatí/ a já těžko vyjdu. máme 18ti letého syna, který na něm dost visí. Teď přišel s tím, že se rozvede, že ho stále buzeruji, že má nervy jen jedny. Já se rozvádět nechci, ale chdi aby žil normálně a už nevím jak dál. Prosím o odpověď. 11. července jste mi na toto neodepsala. Moc děkuji.
Anna
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Anno. Nedokážu vám jednoznačně odpovědět, zda rozvod ano, nebo ne. Problém bude asi ve vaší vzájemné komunikaci. Před 2 lety jste si to vyříkali. Ale teď je po 2 letech a vy dva jste ve stejné slepé uličce. Vy už mu asi odpouštět nedokážete, nebo nechcete. Ve vztahu s ním máte problém, který se promítá do vašeho sexuálního života.Viděla bych to na manželskou poradnu :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,v 17 letech jsem měla platonickou lásku,před 3 roky jsme se setkali po 11 letech.Má rodinu a oba stále cítíme to stejné.Milujeme se,rozumíme si,je semnou denně se vším mi pomáhá a chce mít se mnou jednou i dítě.Nevím jak dál,vím není to správné,sama jsem z rozvedené rodiny a byla jsem vždy proti této špatné věci,ale je to silnější.Už jsem se i dvakrát rozešla,dala mu "ultimátum"nemůžu už dál čekat a zároveň chci být s ním.Poraďte prosím.Děkuji
iveta
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Iveto, dobrý den.Počítám - li dobře, je vám nyní 28 let? Vy na rozdíl od něj rodinu nemáte a trápí vás ve zvažování vaší případné společné budoucnosti hlavně ohled na jeho již vytvořenou rodinu. Ale jste spolu 3 roky a cítíte oba stále, že k sobě patříte...Je to osudový vztah? Nebo tam stále hraje roli i nostalgie a nenaplněnost vztahu z minula? To se mi moc nezdá. Spíš bude problém v jeho zvažování toho, zda má právo opustit rodinu. Iveto, rozumím vašim ultimátům...Asi není možné to protahovat donekonečna. Ultimátum z vaší strany je na místě, protože vy se musíte "pohnout" dál. Buď s ním, nebo bez něj, dál. I když je to těžké, protože jej milujete, mělo by být vámi oběma stanoveno nějaké datum rozhodnutí. Budete to asi muset být vy, která tu časovou hranici stanoví. On by měl jasně pocítit to "buď, a nebo". Bude to smysluplné pro vás oba, každý z vás se podle toho zařídíte. Takto jste emočně blokována...
zvažování smyslu vztahu
pokračování : Zjistila sem, že si s ním rozumím, máme na věci stejný názor, je citlivý, udělal pro mě věci, které by současný přítel asi neudělal. Prostě mi zamotal hlavu a já teď myslím jen na něj a nevím kudy kam…. Potíž je v tom, že nás dělí 250km, což není zrovna malá vzdálenost. Navíc je hodně pracovně vytížený takže nemá ani moc času. Můj rozum mi říká zůstat se svým současným přítelem - protože rozejít se s ním kvůli jinému, se kterým by byl vztah pro tu dálku a nedostatek času jen utrpením - není asi nejlepší řešení. Ale moje srdce mi říká něco jiného… Nevím, třeba to je jenom zamilovanost, která mi dočasně popletla hlavu a já se za měsíc probudím a budu ráda, že sem to vše neřešila nějak radikálně. Ale třeba mě to nepřejde ani za ten měsíc. Nepoznávám se, to je ten největší problém. Vždy ostatním kolem sebe radím co mají dělat, jak se zachovat a teď si nedokážu poradit sama se svým životem. Dokážete mi poradit Vy, paní doktorko?
Simona
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Simono. Ono se to radí druhým, když se to netýká nás samotných a nemáme tam spoustu ..."ano, ale když...", že jo? :-)Vždy je těžké vnímat sebe sama s nadhledem, když se to bytostně týká našeho vlastního života. Tak si myslím, že byste právě proto měla počkat, abyste se neřítila do rychlého zásadního rozhodnutí v době, kdy nejste zcela "pánem sebe sama" :-) Nic se nestane, když odložíte hledání definitivního bydlení. Ještě chvíli zkoumejte sebe samu, své reakce, své potřeby. Ale srovnáváte nesrovnatelné, to určitě víte...Ty vztahy mají rozdílnou délku trvání. Dejte si pro sebe nějaký rozumný čas, ale nenechte se frustrovat tím, že když byt na hypotéku koupíte, že to bude závazné na celý život. Nebude. Můžete si případně vše právně ošetřit tak, abyste vstupní kapitál obou dvou pak zase nazpět podělii napůl.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den paní doktorko, potřebovala bych poradit se svým současným vztahem – dostala sem se do jakési slepé uličky a nedokážu se z ní vymotat. Jsem s přítelem přes rok, spolu zatím nebydlíme nicméně jsme spolu prakticky každý den. Náš vztah není žádná vášnivá láska, bláznivá zamilovanost ani hluboký cit. Jsme spolu, protože nám je spolu dobře, spojují nás i blízké koníčky, zájmy, názory. Začali jsme řešit otázku bydlení a protože chceme jít už do „svého“ a nebydlet v podnájmu, rozhodli jsme se, že si pořídíme na hypotéku byt – což také ale znamená velký závazek ve vztahu. V poslední době si ale často sama sobě kladu otázku jestli má náš vztah vůbec cenu – jestli se svým současným přítelem chci strávit zbytek života. Dost často se poslední dobou hádáme, kvůli obyčejným prkotinám a mě připadá, že mě už vytáčí každá věc kterou udělá… Navíc sem nedávno potkala muže, který mi zamotal hlavu. Zprvu sem o něho nejevila zájem, ale snažil se stále víc.
Simona
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Simono. Hned na začátku píšete, že váš vztah není žádná vášnivá láska ani hluboký cit, ale spojují vás společné zájmy a názory. To může být do manželství, nebo do trvalého životního vztahu velká deviza, protože velké city mají své limitované trvání a pak je to hlavně o úctě, respektu, přátelství, společném vidění věcí, schopnosti týmovosti, poskytování si opory. A také o kvalitním sexuálním životě, a to velkou měrou. To, jak popisujete váš vztah vy, vypadá spíš na dobré přátelství, než partnerství. Ale záleží na tom, jaká máte očekávání od života vy. Jdu číst vaše pokračování :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den. Psala jsem Vám již 28.nebo 29.6.2007, ale odpověď jsem nenašla. Prosím o radu. S manželem jsem již přes 20 let. Mě je přes 40 a jemu 50.let. Máme jedno dítě - syna (18.let)Posledního půlroku si s manželem nerozumím. On mne podezírá z nevěry. Nikoho však nemám. Vzal si to prostě do hlavy, dokonce se léčí u psychiatra, má i tablety. Neustále mě podezírá a já už nemám sílu mu to vyvracet. Chci odejít do podnájmu (sama se synem). Mám z něj totiž strach. Zvažuji i rozvod. Poraďte mi prosím.
mimi
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Mimi.No, nevím. Vypadá to, že manžel trpí paranoiou, která podmiňuje jeho podezřívání. Ale je zajímavé to jasné ohraničení v čase - poslední půlrok. Většinou to totiž přichází plíživě, takže zpočátku nepozorovaně. Ale vy to máte jasně časově lokalizováno. Mimi, chodit k psychiatrovi nní žádná ostuda, důležité je, aby to mělo efekt. Můžete zatím zkusit udělat nějakou domluvu o dočasné budoucnosti s tím, že rozhodnutí dál se bude odvíjet i od efektu léčby. Zkuste se propojit s jeho psychiatrem, ale není jisté, že vám vyjde vstříc a bude ochoten s vámi spolupracovat. Je vázán lékařským tajemstvím. Jinak byste mohla i vy sama zahájit spolupráci s odborníkem, který na základě popisu konkrétních situací lépe odhadne, jak je vše vážné, a zda by rozvod nemohl být i vysvobozením.
zvažování smyslu vztahu
Dobry den pani doktorko.Mam problem ze svym partnerem.Kdyz jsme se seznamili bylo vse v poradku.Casem jsem si na hypoteku opravila baracek,do toho se nam narodil chlapecek,a aby tech vydaju nebylo malo,pritel zacal prohravat penize v kartach.Ted jsem v situaci ze vubec nevim jak dal.Nejradeji bych se s nim rozesla ale jsem na materske a sama bych to neutahla,rodice jsou daleko,nemuzou mi pomoci zs synem abych si mohla privydelat.Pritel vidi ze jsem na nem zavysla,kdyz prohraje,slybuje ale do tydne o nicem nevi.Vim ze tento vztah nema cenu ale nevim jak s toho ven aby na to nedoplacel muj syn,aby mohl normalne vyrustat,a nemuseli jsme se na ukor tatinka vecne omezovat.Tento dotaz asi vyzni zmatene,ale prosim o radu.,
Katka30
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Katko. Myslím, že vám chybí už jen kousek odvahy k tomu, abyste se od něj oddělila. Váš syn bude doplácet na to, budete-li dlouhodobě žít ve vztahu, v němž se postupně bude prohlubovat vaše nespokojenost. Být vámi, dám mu krátkou poslední příležitost ( ale ne v podobě planých slibů,které stejně nedodrží, spíše v podobě jasného činu ), a pak bych řešila rozchod - právně i citově. Ale citově již oddělená jste.Nebo ne?
zvažování smyslu vztahu
Navic tady obcas flirtuji i s jinymi muzi,ale to jen pro zabavu,nikdy nedojde ani k polibku.Prijde mi,ze bych si blizsi vztah mohla utvorit ke komukoli.K lidem se chovam velmi otevrene,jsem vyrovnana a myslim,ze pusobim v pohode.Zdaji se mi priserne zmatene sny,nocni mury,mam uzkostne stavy a nekdy resim stres prejidanim.Byla jsem doposud zvykla zit sama,bez zodpovednosti vuci jinym.Vazne si vubec nerozumim,nikdy jsem takova nebyla,prijde mi to moc udalosti najednou a nekdy mam pocit,ze se divam na život nekoho jineho,ze tohle preci vubec nejsem ja.Poradila byste mi nejaky recept na to,jak se srovnat?Omlouvam se za delku dotazu a dekuju Vam predem moc za sebemensi radu.
Marketa, 26 let - 3.pokrac.-konec
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Markétko, pište si deník a občas se vracejte ke svým pocitům, které si průběžně zaznamenáte. Jste emočně docela dost vyprahlá, bojujete sama se sebou a se svými touhami, úplně moc si nevěříte. Měla byste si svůj život zatím nějak překódovat, co se týče cílů - zatím nechtějte od sebe nic závazného, kromě studia.Povolte si čas a zkuste si užívat život v jeho volnosti. Je toho opravdu moc - jste mimo domov, mimo rodiče, přátele. Potkáváte někoho, o němž stále sníte, ale nevypadá to nijak extra nadějně, udělala jste si z toho cíl č.1. Já vám přes tyto stránky neporadím, chtělo by to pořádnou psychoterapii. Až se vrátíte do Čech, obraťte se na psychologa. Zatím držím "pěsti":-)
zvažování smyslu vztahu
Citim,ze i pro nej je to tezke,ale sel do toho,to ocenuji.Jenze ja jsem ted pryc,v miste,kde bydli muj osudovy cizinec,udelala jsem to, jak jste mi radila,proste jsem se tu objevila.Sem tam ho potkavam,nikdy nejsme sami,takze nedoslo na rozhovor,ale je videt,ze je zvedavy,co tu delam-jednou zacal rozhovor na chatu,ale byla jsem odmerena.Navic ma pritelkyni,ta tedy mozna odjede-je tu jen na semestr.Muj dotaz je nasledujici:Mam hroznou krizi,me se tady libi-na doktorandskem,mam tu pratele,kamaradky,nasla jsem si tu praci,ale jsem nestastna,zdaji se mi priserne sny,porad myslim na cizince-myslim,ze je to pro me magnet hlavne telesny,dusevne ho bohuzel neznam,ani on me(ale mam pocit,ze ted konecne bych i před nim mohla byt sama sebou!uz ho neberu jako idol-nevim,zda bych mu mela rict,ze nekoho mam,pokud se zepta-co myslite?)a když mi Cech napise,ze me ma rad,brecim.Skoro nikdo tady nevi,ze s nekym v Cechach chodim,ale ja vlastne nevim,jestli to je takto na dalku chozeni:-(
Marketa, 26 let - 2.pokrac.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Markéto, no,nevím, co byste mu měla říct - záleží to na tom, co chcete. Zatím zkuste být tajemná a nesdělovat nic moc. Ve smyslu, že tak nějak někoho máte.Abyste nebyla jako jasná single, ale zároveň aby bylo zřejmé, že nejste jednoznačně zadaná. A pak byste tomu měla nechat volný průběh, ne? Snažit by se měl on!
zvažování smyslu vztahu
Milá paní doktorko,pisu vam po 3 mesicich.Stalo se něco podobného,co jste ´predpovidala´v odpovedi ze 7.6.Tesne před mym odjezdem–koncem cervna(v Praze jsem se nakonec s mym cizincem nesesla)jsem se dala dohromady s mym kamaradem,Cechem,se kterym jsme se znali 5 mesicu.Zacalo něco jako vztah.Tedy ted,když jsem v Nemecku(odjela jsem zac.cervence a mam to do konce prosince–je to takove na dalku,ale i tak se to vyviji.Je to clovek,ktereho mam rada,libil se mi od zacatku,ale bylo mi lito,ze on nic neciti, nic jsem mu nenaznacovala, byli jsme znami,co spolu obcas zajdou za kulturou,byli jsme v kontaktu přes chat.Zvykla jsem si,ze je to kamos/napr.mi vypravel peripetie s holkama.Ted si zvykam,ze to je něco vic.Jsme oba zamilovani,jak nactileti.Je to verny a hodny typ.Ale život s nim asi nebude jednoduchy.Ke me se ale chova jako k princezne,je to moc hezke,zazivam to poprve(i v sexu to vypada zatím podle naznaku,ze by to mohlo skvele klapat).Projevuju iniciativu-jezdim domu,abychom se videli.
Marketa, 26 let - 1.pokrac.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Markéto, jsem zvědavá na pokračování:-))
zvažování smyslu vztahu
Vždy odešel na hon,na střel.soutěž nebo do hospody,nebo na nějakou spol.akci,i když jsem se s ním snažila domluvit na nějakém rozumném kompromisu.Návrat poté kránu,zvracení.Pak jsme spolu nemluvili,začas mě to přešlo a všchno se pořád opakovalo,až jsme spolu zhruba před okem přestali komunikovat úplně.Jen se pozdravíme,spíme každý zvlášť a před dětmi se lehce přetváříme.Manžel situaci vůbec neřeší,snad mu to i vyhovuje-má teď větší volnost bez výčitek.Já se během té doby sblížila s přítelem vdovcem,jak už jsem Vám psala.Plánujeme spol.budoucnost.Jen je ve mně velký strach,že se to bude opakovat-napřed soulad a časem to,co jsem už zažila a ještě vlastně i zažívám,protože pořád společně bydlíme.Připadám si jako kdybych měla nohy zalité v betonu a pro ten strach a nerozhodnost se bojím cokoliv udělat.Trochu mě děsí i lehký nesoulad s přítelovo st.dcerou,má hodně komplikovanou povahu /obdiv stále/a někdy ani on sám na ní nestačí.Ráda bych také ještě měla dítě i on,jen těch obav je moc.
Lentilka 3
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lentilko,máte pravdu, je toho moc, ale pokud je motivace, dá se to překonat a zvládnout. Myslím, že více síly budete mít do budování něčeho nového, co má perspektivu, než do snahy o správku něčeho, co je už rozbité. Vřele vám doporučuji vše více probrat se specializovaným psychologem. Nebojte se a běžte do toho. Starší přítelova dcera byla možná hodně mámina holka a je pro ni těžké, že má mít táta po její smrti jinou ženu. Ale když budete trpělivá a nebudete si hrát na její náhradní maminku, určitě to obě spolu zvládnete. Přeji vám, ať ten beton brzy zmizí:-)
zvažování smyslu vztahu
Děkuji moc za Váš čas a odpovědi/také odpověd Lenka-podkolenka byla pro mě/Často ve vaší reakci používáte otazníky a já chápu,že z tak krátkého popisu mé situace se nedá napsat a poradit nic bližšího.Sexuál.násilí se na mně manžel doustil po návratu k němu zpět,kdy jsem byla s dětmi asi měsíc odstěhovaná z domu pro stejné problémy,které byly pak i dál./nevěra,pití,nezájem o rodinu,problémy s jeho vedle bydlícími rodiči a absencí zájmu o řešení situace./Chodil za námi občas do podnájmu a protože jsme tam s dětmi celkem trpěly-rádi jsme se vrátily pro to pohodlí,co nám náš dům skýtá.Mně se hodně ulevilo,že jsem zase tam,kde jsme byly zvyklé.Jenže pak následovalo,co jsem již popisovala.Situace se už vleče 5let.S mužem jsme spolu od 17let,tenkrát jsme si rozuměli,ale postupem doby jsme šli každý jinam.Já rodinou cestou a on ve svých koníčcích,zábavě,nechtěl se nám podřizovat,nikdy neupřednostnil rodinou akci před svými zájmy.Marně pátrám v paměti,ale opravdu si nevzpomínám.Pokračování
Lentilka 2.část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Lenko. Než si přečtu vaše pokračování, jen první pocitová reakce - sexuálního násilí se dopouští muž, který se cítí v koncích jako člověk a ukazuje svou moc skrze svůj penis, neboli ukazuje, kdo je tady stejně pánem. Pokud je pro vás další soužití s ním frustrující a máte vztah s mužem, o němž jste psala, pak nevím, proč se tak dlouho rozhodujete. Popisujete-li manželův anální styk ve spaní jako znásilnění, které se opakuje, asi těžko můžete mít v budoucnu vzájemně uspokojivý vztah...
zvažování smyslu vztahu
Jsem vdaná sedm let a mám dvě dcery.Je mi 30 let.s manželem nemáme sex skoro rok.Mám přítele,který je manželův kamarád.Povídáme si spolu,ale spali jsme spolu pouze dvakrát.Náš vztah trvá asi rok.Moc si s ním rozumím a cítím,že je to zřejmě láska.Přítel nechce abych opustila manžela,ale zároveň říká že by se mnou chtěl být a že mě má moc rád.S manželem se stále více odcizujeme a řešíme už jen běžné věci denního života.Nevím jak vyřešit celou situaci a nikomu tím neublížit a zároveň být šťastná v dalším životě.
hedvika
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Hedviko. Byl by nulový sex po dobu posledního roku ve vašem manželství, kdyby se neobjevil ve vašem životě jeho kamarád?...Bylo by ve vašem manželství až takové partnerské odcizení, kdyby tam on nebyl?Asi byste si měla od sebe oddělit pohled na vaše manželství od své zamilovanosti, dívat se na něj s nezávislým odstupem. Vím, že to moc nejde, ale přeci - aspoň trochu. Váš přítel se podle mne zmítá v docela velkém vnitřním konfliktu.Miluje ženu, chtěl by s ní být, ale je to manželka jeho kamaráda... To je hodně zrádná kombinace. Já, být vámi, bych si asi dala více času na rozhodování.
zvažování smyslu vztahu
Dobrý dn paní doktorko, Můj přítel měl poslední rok problém s alkoholem,vždy se opil,nadělal ostudy,byl na mě zlý,říkal věci,které mi hrozně ubližovali.K tomu si ještě občas zakouří trávu a je ve svém delíriju.Je to člověk vysoce postavený a moc chytrý.Říká,že skrz problémy v práci a v os.životě se do toho kolotoče dostal.Trávu koupří od mlada.Já se od něho před 14dny odstěhovala,že potřebuji čas,jinak ve mě vše zničí.Začal mě prosit ať se vrátím,že už 100%pít nebude.Ale těch slibů už bylo..moc mu už nevěřím a moje city dost ochladly.Já mám domov jinde,daleko a je mi tu lépe.Druhý problém je,že mám koníčka,který je časově náročný a mě dává hrozně moc,on ho takhle tolerovat nemíní.Je mi teprve 23let,mu 32.Díky němu jsem svému věku možná dost napřed,ale pořád mám pocit,že pokud se teď vzdám něčeho, co muluji(mám koně),tak budu jen trpět a nikdy nebudu úpně štastná. Přítel má z minulého vztahu dceru, kterou já musím také akceptovat. Já jsem panna a on Váha.Moc Vám děkuji za Váš názor
Zuzka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den, Zuzko. Já nevím, zdá se mi,že to v sobě máte docela srovnané, že jste nakloněna více k rozchodu, než k obnovování vztahu. Zde dáváte argumenty proti pokračování ve vztahu s ním, ne ty pro. Tak si dejte sama pro sebe čas, aby se ve vás vše usadilo a měla jste odstup pro nezávislejší rozhodování. Nenechejte se nikam a do ničeho tlačit, poslouchejte sebe samu. Jestli mu za to stojíte, on počká, teď se u něj ozvala panika a strach z opuštění, to se časem také stabilizuje...
zvažování smyslu vztahu
4.část Již takhle by byla situace změny země, bydliště, práce velkou změnou a to již podruhé v mém životě.Prosím tedy o radu,jak situaci řešit,jak se na ni podívat očima někoho jiného.A jak se zachovat k manželovi.Naléhá na nějaké rychlé rozhodnutí.Ale to jsem učinila již před 9 lety rychlím sňatkem a přestěhováním do zahraničí, takže to rychlé rozhodnutí nechci opakovat.Velmi děkuji za radu a pohled na mou situaci.
Katka P.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Katko, jste v tlaku, respektive se v něm cítíte být. Dejte si čas, vymezte si na něj právo, a udělejte pokus nanečisto. Se všemi riziky, které k tomu patří...Rozumíte mi? Jako potřebuje čas pro sebe váš přítel, dejte jej i sama sobě. Zkuste v zahraničí - pokud to jde - na nějakou dobu přerušit své pracovní povinnosti, a žijte v ČR.Prověřte si své kapacity ve všech ohledech, a pak se teprve rozhodněte definitivně.
zvažování smyslu vztahu
Přítel mě má velmi rád,myslím,že by velmi rád měl se mnou společnou budoucnost,ale také si musí vyřešit nejdříve všechny pochybnosti ve svém životě.Opravdu nevím,co dělat.Nikdy bych si nemyslela,že mě takováto situace potká,vždy jsem nevěru odsuzovala a musím říci,že je to opravdu nápor na psychiku.Manžel naléhá,abych se definitivně rozhodla a více mu neubližovala,což chápu,ale ubližovat nikomu nechci.On mě zahrnuje vzkazy a dopisy s vyjádřením své lásky,ale já cítím,že se asi něco zlomilo a vím,že ho nemiluji.Cítím respekt a mám ho ráda jako člověka,kterému jsem věnovala 10let svého života,ale rodinu bych s ním v zahraničí zakládat nechtěla a protože ji založit chci,tak nevidím řešení.Bohužel vím,že neřešená situace(má nespokojenost,nostalgie a prostředí v místě bydliště) v našem manželství způsobila postupné ochladnutí vztahů(intimních již dlouhodobě).Jediné co nechci,abych nakonec po rozchodu s manželem a přítelovým řešením svých životních problémů a prac.odjezdem nezůstala sama.3.č
Katka P.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Katko, při čtení této 3. části vašeho vyprávění mne napadlo přesně to, co vy na konci vyvracíte - tj. jestliže cítíte, že s manželem již nechcete žít, že s ním nechcete propojit svůj budoucí život, neměla byste jej opravdu trápit a měla byste to rozseknout tak, že návrat do ČR bude znamenat život s přítelem, nebo, pokud to nevyjde, tak nějaký čas život sama se sebou.
zvažování smyslu vztahu
Bohužel manžel zjistil,že existuje nějaký muž,nebyl z toho samozřejmě nadšený,ale začal se trápit,zhubl několik kg a pak tedy navrhl,že by byl nejlepší rozchod.Já jsem v tomto mezidobí 2 měsíců chtěla dotyčnou osobu poznat co nejvíce a stále více vím,že bych s ním chtěla mít společnou budoucnost.Ale jelikož nejsem naivní a vím,že každý začátek vztahu je krásný a také jsem si začala představovat život bez manžela,nebyla a nejsem 100%rozhodnuta,jak svou situaci vyřešit.Kdybych měla říci,co bych chtěla,byl by to rozchod s manželem(i když ho mám ráda,ale nemiluji ho),přestěhování do ČR a společný život se založením rodiny s novým přítelem.Je zde ale komplikace,neboť přítel není bez závazků,žije odděleně od manželky(ale je zde velmi malé dítě,u kterého jsou pochybnosti o otci)a navíc by měl na delší dobu být pracovně mimo ČR,i když se snaží svému odjezdu zabránit.Zní to složitě a složité to je.2.část
Katka P.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Ano, ano. Zní to složitě, a složité to je. Nevím, jestli vám budu moci být něčím užitečná. Jdu číst dál.
zvažování smyslu vztahu
(13.7.)Dobrý den paní doktorko,děkuji za březnovou odpověď na můj dotaz ohledně zvažování smyslu vztahu(žiji v zahraničí a chtěla bych ale žít v ČR).Je neuvěřitelné,jak se během krátké doby v lidském životě stane tolik změn.Jelikož manžel celých 9 let vždy prohlašoval,že do ČR z prac.a jazyk.důvodů nemůže,brala jsem to bohužel jako fakt,se kterým těžko mohu něco dělat.V březnu,kdy jsem tedy uvažovala o definitivním konci vztahu,mi do života vstoupil muž,se kterým bych chtěla být a založit rodinu (poznala jsem ho v zahraničí,ale žije v ČR).Situace se tedy po mé změně chování v domácnosti vyhrotila a manžel mi po 9 letech navrhl,že by do ČR se mnou šel,uvědomil si,že mě nechce ztratit,ale já jsem byla a jsem pořád již myšlenkami někde jinde a i díky velkému stresu a pracovnímu vytížení jsem nereagovala tak,jak by si manžel byl představoval.Tedy souhlas s přestěhováním do ČR s ním.Je to neuvěřitelné,ale to,na co jsem tolik let čekala,mi najednou bylo jedno.1.část
Katka P.
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Katko, poběžím rychle na pokračování od vás. Ale jinak se není čemu divit. Tak to funguje velmi často. Pocit opravdu reálného ohrožení něčeho, s čím počítáme jako se samozřejmostí, nás teprve zastaví a donutí nás přemýšlet nad tím, jaké hodnoty jsou ty opravdové, a jaké vedlejší. Váš manžel to "najednou" objevil...
zvažování smyslu vztahu
Prosím o Váš názor k problému, který řeším. Jsem svob.matka, žiju sama s 12 letou dcerou a maminkou. Prakticky celých těch 12 let jsem žila jen pro ty moje holky, navíc jsem vždycky tvrdila, že už žádného mužského nechci... Jenže jsem poznala muže, který mě má rád, chtěl by žít se mnou (s námi). Vím, že je ženatý, taky vím, že to manželství už pár let nefunguje (známe se dost dlouho), přesto mám pocit viny, že já jsem ta, která ubližuje - jak těm svým holkám, tak jeho ženě. Oba už máme něco za sebou, rozumíme si i beze slov, ale není to takové to klasické bezhlavé zamilování. Mezi námi je 15 let věkový rozdíl. Mám myslet na sebe nebo na ostatní a raději ten vztah ukončit?
Inka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Inko, co chcete slyšet? Vaše city a touha směřují jednoznačně k tomu, ten vztah uchovat a rozvíjet legální cestou dál. Trápí vás pocity viny, ale měla byste nechat trochu zodpovědnosti i na něm samotném, nemyslíte? :-))Váš přítel s vámi žít chce, je si vědom všech důsledků, neměla byste se tomu bránit ze strachu, že vy budete tím, kdo něco rozbil. Budete asi hodně mateřský a pečující typ, který se rozdává a obětuje pro druhé ( o své dceři i o mamince mluvíte jako o svých holkách... ), naučte se také něco od života přijímat. A přemýšlejte o tom, jestli spíš těm vašim "holkám" víc neprospějete, než ublížíte. Když budete mít i svůj vlastní soukromý život, a ne jen život pro ně, bude to pro ně možná úlevné. Jděte do toho, držím palce:-)))
zvažování smyslu vztahu
Dborý den, nikdy jsem do podobné poradny nepsal, ale řekl jsem si, proč to nezkusit. Mám takový menší problém. Před 4 měsíci jsem poznal svoji přítelkyni, vídáme se zatím prakticky jen o víkendech, co se týče našich zájmů, báječně si rozumíme. Však zatím mezi námi nic intimějšího nebylo. Když jsme se spolu bavili o tom, co k sobě cítíme, přiznala, že zatím ona o nějaké zamilovanosti mluvit nemůže. Měla v životě velké zklamání a sama neví, zda bude schopna znovu někoho milovat, i když tvrdí, že upřímně čeká, že se všechny pocity časem dostaví.Že nyní má ke mě vztah spíše jako k dobrému kamarádovi či dokonce bráchovi.Nevím co si mám o tom myslet. Ukončit náš vztah k vůli tomu nechcem, já jsem do ni moc zamilovaný, ale nevím, jak dlouho to takto vydržím. Myslíte, že se někdo může do někoho zamilovat až po poměrně dlouhé době známosti? Já osobně jsem to vždy poznal po pár schůzkách a věděl jsem , zda chci s tím člověkem začít něco vážného nebo to z mé strany nemá smysl. Děkuji za Váš názor
Pavel 28
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Pavle. Myslím, že zde hraje u vaší přítelkyně velkou roli opravdu hlavně předchozí zklamání a bolest, strach z dalších citových investic, zatím možná i jejich neschopnost. Nespěchejte na nic, buďte trpělivý, pokud vám ona stojí za to. Je možné, se zamilovávat postupně, věřte tomu:-)
zvažování smyslu vztahu
Můj muž mě po požití léků na spaní/v období umírání mé matky/opakovaně anál.znásilnil.Probudila jsem se,ale nebyla jsem v úpl.bdělosti,abych se ubránila.Opakovalo se to několikrát,poprvé mi i nabídnul,že mi přinese vodu na zapití a pak se ještě několikrát zeptal,jesli už spím.Ráno mi přinesl snídani do postele s dětmi za zády,aby mě to dojalo.Dělal,že se nic nestalo a čekal,jestli si na něco vzpomenu sama.A když jsem to s ním rozebírala proč to udělal,tak mi odpověděl,že myslel že se nevzbudím.Anál.sex mi je nepříjemný-nicméně jsem se mu snažila občas i dobrovolně vyhovět.Krom tohoto mě ještě také po požití léků fotil nahou.Fotky do dnes nevím kde jsou,on tvrdí,že je smazal.Bojím se jestli je nedal na net.Pije,nemá odpovědnost,též opak.nevěry.Byla už jsem v manž.por.,u psych.a teď bych se chtěla rozvést,ale nevím,zda dostanu odvahu.Máme spolu r.dům u jeho rodičů.Dvojčata holky 11 let.Já skoro rok trvající vztah s vdovcem v rámci možností pěkný,on též 2 dcery /3,11/.Co Vy na to?
Lentilka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Lentilko, nevím, co já na to. Nemám od vás konkrétní objednávku, nevím, nač přesně reagovat . V čem vám schází odvaha k odchodu? Důvodem k pokračování ve společném životě dál je pouze ten rodinný dům jeho rodičů? Nezdá se mi. Mám pocit, že váháte i z dalších důvodů.Dobře, váš manžel používá sexuální praktiky, s nimiž nesouhlasíte. Sexuálně vás zneužívá v době, kdy se nemůžete bránit. Ale proč jste tomu neučinila rasantněji přítrž? Jste celkově nerozhhodný člověk, který se neumí bránit? Jakou oporou vám pak bude případně současný přítel, o němž se zmiňujete? Nedokážu vám dát jasnou odpověď. Ale byla jste v manželské poradně, můžete návštěvu zopakovat a poradit se o dalších krocích :-)
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den,po nevydařeném manželství jsem se seznámila na internetu s mužem,vdovcem,kterému téměř před rokem zemřela žena a dcera /7let/při dopr.nehodě.Dobře si rozumíme,spojuje nás prožité neštěstí a spousta podobných zálib a zážitků.Náš vztah trvá 8 měsíců.On má 2 dcery 3,11 já též-dvojčata 11.Jeho mladší dcera mě začíná považovat za svou maminku, ikdyž jsme jí situaci vysvětlili a dohodli se,že si budeme říkat křestními jmény,se starší derou se také docela v rámci možností a věku shodneme.Můj hlavní problém je,že se bojím,že nepřekročím stín jeho zemřelé ženy./Různá idealizace ve stres.chvílých atd./Měli hezké manželství,3 děti.Mockrát jsme o všem mluvili a aktivně hledáme řešení všech strastiplných situací.On se opravdu moc snaží a dává mi najevo,že nehledá náhradu a ani matku k dětem,ale někoho do konce života a na aktivní stáří.Oběma nám je 31 let.Ráda bych věděla,jaký zaujmout k celé situaci postoj.Jestli mají taková manželství obecně cenu nebo dobré vyhlídky.Děkuji za Váš čas.
Lenka-Podkolenka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Lenko - Podkolenko. Čeho vy se to vlastně bojíte? Nemůžete jeho ženu nahradit. Ta měla své místo v jeho životě. Ale i jeho život jde dál. Nemůže stagnovat, přešlapovat na místě a jen se trápit.Chce jít dál a to je sympatické, je to dobře. Rozumím tomu, že se bojíte stínu jeho ženy a její zidealizované podoby. Rozumím tomu, že máte z toho ne úplně dobrý pocit. Ale vyrovnání se s okolnostmi vašich životních průsečíků je asi spíš na vás. On do toho jde.Vy jste někdo jiný, než ona. Jste to nyní vy, a on vás chce. A asi ne jako náhradu. Chce vás...Zkuste si to v sobě srovnat a více si věřit.A dejte si i čas. Vy spolu utváříte něco nového, ale proč by váš vztah neměl mít šanci?
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den. Řešíme s manželem krizi. Jsme manželé 21 let, + 3 roky jsme spolu žili. Oba pracujeme. Máme syna 17 let. V únoru 2007 v podvečer došlo ke konfliktu, kdy mne manžel fyzicky napadl - shodil mě ze židle u počítače - žárlí na počítač a internet. Syn byl toho svědkem, plakal a otci řekl, že to přehnal. O půlnoci mě manžel vyhodil z bytu. Bydlela jsem 14 dní u sestry, nechápala jsem co se děje, a zůstala na nemocenské s nervami. Své lékařce vše řekla. Manžel se také zhroutil, chodil a i nadále chodí k psychologovi. Během těch 14 dnů mi manžel psal stále SMS, že se omlouvá, neví co se to s ním stalo, ať se se synem vrátíme, že bez nás nechce žít. V březnu jsem se vrátila domů, ale jen já. Syn zanevřel - bydlí teď u babičky (mé matky), nechce se vrátit nikdy. Se synem jsem téměř v denním kontaktu. Manžel i já jsme teď spolu, ale já cítím, že s ním nemohu zůstat, velmi mě vysává jeho negativní energie, a mám z něj i strach. Bojím se mu říct, že od něj odcházím. Prosím poraďte.
Mír
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Hezký den.Je to natolik závažné, že si myslím, že vám nemohu odpovědět jen takto prostřednictvím pár řádků, aniž bych měla větší informační zázemí o vašem vztahu manželském, i rodinném. Nebylo by to ode mne profesionální. Je zde rozhodně na místě manželská poradna. Dávejte si na syna pozor. Je jedináček, v křehkém věku, potřebuje zázemí a jistotu, pevný opěrný bod...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den – pro Karolínu (odpověď 23.července). Chtěla bych Vám nabídnout kontakt na sebe protože to, co jste popisovala Vy- já osobně i s pomocí této poradny řeším rok a půl a z podobného bludného kruhu jsem ještě nevyšla. Pokud budete mít zájem napsat - peccy.d@seznam.cz.
Peccy
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Díky:-)))
zvažování smyslu vztahu
pro Karolínu z 23.7. - milá Karolíno máte tak krýsný věk, kdy život je ještě celý před Vámi, udělejte tlustou čáru a začněte nový život, děti nemáte, tak je to mnohem jednoduší. Pokud k němu cíte to co popisujete - jiné už to nebude věřte mi. Užívejte života třeba i nějakou dobu sama. Držím Vám palce.
Martina
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Martino díky, promptně přeposílám! Karolíno, máte velkou odezvu, za chvilku vám přepinknu ještě jeden vzkaz, snad vám to bude užitečné:-)
zvažování smyslu vztahu
Pro Karolinu z 23,7,. prominte mi upřímnost, ale ja sama bych s takoým člověkem nechtěla ani bydlet , natož pak sdílet manželský vztah. Ještě jednou prominte. Preju hodne sil a odvahy k řešení. Stoji to za to. věřte. život Vám zkrásní.
Jitka
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Jitko, díky:-) Karolíno, co vy na to?
zvažování smyslu vztahu
čekám na zázrak...možná bych byla ráda, kdyby rozhodl on za mě, jenže on mě nechce za žádnou cenu ztratit..i za cenu ponižování se s dožadováním se sexu...prostě mám obavy z budoucnosti v tomhle věku...vlastně ani nevím, jaký je můj dotaz, asi jsem jen potřebovala tohle napsat...jinak v poradně jsme byli 2x, další návštěvu manžel odmítl s tím, že si to přece vyřešíme sami...jak můžu dál žít s člověkem, který se mi svým přístupem a chováním ke mě a k okolnímu světu natolik zprotivil, že mě přestal fyzicky přitahovat....mezi námi nikdy nebyla ta pravá vášeň, ta správná jiskra, ale v době na počátku vztahu jsem to nepovažovala za tak důležité a vážila jsem si ho za jiné věci...prostě mě mrzí, že před 2 roky jsem věděla, co chci a najednou se mi to všechno rozpadá a že nemůžu poručit citům, které tam z mojí strany nejsou...Hezký víkend :-)
Karolína 3. část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Karolíno. Už to, že jste to ze sebe vypsala a zformulovala si tak "nahlas" své pocity, vám určitě pomohlo se posunout někam dál, aspoň pocitově, když ne v řešení. Zkuste si to teď vše po sobě přečíst znovu a představte si, že to píše vaše kamarádka. Co byste jí poradila?... Máme jeden jediný život. Měli bychom jej mít intenzívní, s pocitem smysluplnosti, a neztrácet čas. Zní to sobecky, ale nemyslím si, že to sobecké je. Pokud cítíte delší dobu averzi k manželovi, ubližujete de facto pokračováním ve vašem vztahu sobě, i jemu. Dejte si oba čas, to - co jste vy navrhla sama tehdy, když jste se stěhovala do podnájmu, ale dodržte ten čas tak, že se nebudete vídat vůbec. Žádné kino, žádné schůzky, žádné SMS, žádné maily. Měla by to být nějaká doba, již využijete oba pro sebe tak, že si ověříte, jak to ve vztahu k sobě máte. Pokud kdokoli z vás v té době potká někoho jiného, může to zkusit. Berte to jako zkušební lhůtu se vším všudy, až vyprší její konec, uvidíte...:-)
zvažování smyslu vztahu
on s odloučením zásadně nesouhlasil a požadoval, abysme se aspoň vídali, chodili do kina apod. Já nedokázala říct ne a z lítosti jsem se s ním vídala..nemůžu říct, že by se mi po něm vůbec nestýskalo, ale na druhou stranu mi bylo dobře....dokonce jsme navštívili i poradnu, kde mu p. doktor řekl některé věci, které on stejně nepochopil....v květnu jsme se domluvili na tom, že se nastěhuju částečně zpátky - částečně ve smyslu, že nepouštím podnájem....můj problém je, že jsem na něho začala být alergická a hlavně mě úplně přestal fyzicky přitahovat, takže neprovozujeme ani sex a ani nejsem schopná mu prokázat jakoukoliv přízeň v podobě dotyků, pohlazení...prostě jsem se totálně zablokovala...uvažuji o rozvodu, ale dostala jsem se do stádia, kdy mám hrozný strach být sama, řešit rozvod, řešit prodej našeho bytu...je mi 37 let, manželovi 43 let, jsem jeho druhá žena...zlobím se sama na sebe, že jsem srab a setrvávám ve vztahu, na kterém mi přestalo záležet a neumím to radikálně řešit a
Karolína 2. část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Aha.Zatím mám pocit, že jsem ve svém prvním odhadu měla docela pravdu - manžel je na vás vlastně poměrně dost závislý. Má problém s tím, že cítí postupnou ztrátu vaší lásky a snaží se na to jít mocensky. Jenže ztrácí půdu pod nohami, a pak ani není schopen slyšet to, co mu říká odborník psycholog. Není schopen nic přijmout, protože potřebuje pro svou záchranu hlavně satisfakci. Tolik k manželovi. A nyní bychom měly přejít k vám samotné, k vašemu strachu z partnerské bezprizornosti. Jdu na poslední pokračování...
zvažování smyslu vztahu
Dobrý den, nevím, jak vlastně přesně formulovat můj problém...s manželem jsme spolu celkově skoro 6 let, manželství je bezdětné. Už přes rok mě trápí myšlenka, jestli žiju s člověkem, s kterým vlastně žít chci. Manžel si začal krátce po svatbě neuvěřitelným způsobem vymáhat důkazy a projevy mojí lásky, pořád po mě chtěl pohladit, obejmout, jako malé dítě si vyžadoval mojí přítomnost..na druhou stranu byly dny, kdy se mnou jednal jako s "debilem", kdy cokoliv jsem řekla, cokoliv udělala, bylo špatně. Je strašný "buzerant" - do všeho mi mluví, nemůžu ani v klidu zalít kytky, aby mě nedával instrukce, jak je mám zalít, žárlí...začal být děsně kritický k ostatním lidem, všichni jsou špatní, hrozní, komentuje každou reklamu, kritizuje všechno v televizi...několikrát jsem s ním o tom mluvila, co mi vadí, jak se chová, proč se tak chová, že mě svým chováním od sebe akorát odpuzuje..v lednu jsem měla všeho po krk a odstěhovala jsem se do podnájmu s tím,
Karolína 1.část
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Dobrý den, Karolíno.Počkám si určitě na další pokračování od vás, než se k vašemu problému nějak vyjádřím:-). Mé první pocity? Váš muž je nevyrovnaný, citově vyprahlý, slabý, zároveň potřebuje vystupovat v pozici "chlapa". Není spokejený sám se sebou, nevěří si. Vaši nespokojenost si patrně bere k srdci jako "buzeraci" z vaší strany. Bojuje za sebe i o vaši přízeň, ale neví moc, jak má bojovat. To jsou mé prvotní fantazijní spekulace, ale jdu na 2. část vašeho povídání.
zvažování smyslu vztahu
Mám přítele(2,5roku),mám ho ráda, máme stejné zájmy,humor.Asi po roce vztahu se mi přiznal,že v minulosti(3roky zpět)hrál výherní automaty,nadělal dluhy,rodiče ho poslali na léčení(měsíc dojížděl)-vše si tam urovnalDluhy téměř splatil(tvrdil)Našel si pevnou práci(dříve podnikal na ŽL)Já se rozhodla postavit domek, vzala jsem si úvěr, koupila pozemek a vyběhala stav.povolení(vše mám jen na sebe)Snaží se,jeho tatínek zedník staví,on pomáhá jak můžeAsi před 1/2 rokem se přiznal, že znovu hrálDomek jsme zrovna začínali stavětZhroutil se mi světŘekla jsem si ale,že to zvládnu,jeho odvezla k paní doktorce-po3sezeních byl opět přesvědč.že už nikdy, posílá mi celou výplatu,spořím mu,splácím zbývající dluh(27tis),řídím se dle rady-musí mít motivaci a nemít čas na automaty-OK-Až zase teďNedostali jsme druhý úvěr, kt. jsem chtěla na oba,zjistila jsem,že má dluh bance(80tisíc)Lhal mi,že už je tenhle dluh splacenýOpět mě zklamal Nevěřím muDá se žít ve vztahu,kde není důvěra a je strach ze zklamání?
Jana
PhDr. Jitka Douchová - Psycholožka specializovaná po celou dobu své profesní...
Milá Jano, no, je to docela těžké, protože se na něj asi nikdy nemůžete spolehnout stoprocentně. To se sice nedá na nikoho :-), ale v jeho případě to riziko je stálé. Vy už se chováte do značné míry i jako jeho matka,velitelka, kontrolorka - nic jiného vám nezbývá, to je mi jasné. Ale už to samo o sobě vztah vás dvou dělá nevyrovnaným.Chcete to takto na celý život? Lže, protože se vás bojí. Ale už se chová jako malé dítě, protože vy to vždy nakonec vyřešíte. Ztrácí se na jeho straně pocit zodpovědnosti. Je takový vztah pro vás plnohodnotný?...