Partnerská poradna psycholožky Jitky Douchové

Aby mě utěšoval. Už se ode me stranil. Jela jsem tefy s pláčem domů a on mi pak psal, že ho to mrzí, že byl takovej. V smskách už byl pak jen chladný. Ve středu požadal o pauzu a po týdnu jsem na něj udeřila a řekl, že už mě nedokáže dělat šťastnou. Že chce zůstat kamarád, že mě nechce ztratit. Ať tomu dám čas. Další víkend jsem si tam jela pro pár věcí. Byl na mě hodný, mluvil se mnou a znovu řekl ať tomu dám čas a že si můžem snad psát. Ale ať si od toho nic neslibuji. Večer jsem mu psala, že nedokážu si s ním psát a být kamarádka, že to fyzicky není pro mě možný. Na fcb si změnil profil a já to nechtěla sledovat. Deatikovavala jsem si účet. Druhý den napsal, jestli jsem si ho snad smazala. Vysvětlila jsem mu, že ne. Myslel si, że jsem tak učinila kvůli našim fotkám. Večer jsem si jela znovu pro věci. Potkala jsem jeho mamku měla slzy v očích a bylo ji to líto. Pak se Z objevil. Mluvili jsme spolu jako vy nic. Tak normalně .. achjo. Nevím co dělat. Poraďte mi prosím

Po druhé jsem se sním rozešla, se slovy na jeho matku, že ať si to urovnají. Po týdnu jsme byli spolu a už tehdy mi řekl, že se v něm něco zlomilo. Uplynulo skoro třictvrtě roku a máma měla opět výstup s Z. Učila jsem se v pokoji, přilítl a že jedem pryč, ať si vezmu co potřebuji a jedem třeba k nám. Na to jsem mu řekla, že jet k nám nemůžem, že to u nás není lepší. Řekl mi co se stalo a já to chtěla řešit. Vyřešila jsem to s jeho matkou a otčínem. Dostali jsme se k tomu, že pokud bych dostala práci tady, budu u nich bydlet a platit 2009 to samé i Z. Já už ale plánovala stavění domu. Tak do budoucna .. Čtrnáct dní a to, jsem tam nejela. Z mě jeden večer dokonce prosil, ať přijedu, že mě potřebuje. Nejela jsem, chtěla jsem sr učit a taky vidět, že přijede i on. Další víkend měl dům Z volný, tak jsem mohla přijet. Mluvila jsem na něj o stavění a ať se koukne on to furt odkládal. K večeru mě žádal ať jedu domů, že chce být sám a že abych se nepotkala s rodiči, že nemá na to, aby mě část2

Dobrý den, prosila bych Vás o radu, zda můj vztah má ještě naději. Chodila jsem s Z tři roky a pár měsíců. Bydleli jsme spíše s jeho rodiči, u nás nebylo nikde soukromí. Z je o rok mladší než já, náš vztah byl skvělý, něco mě naučil on, něco já jeho. Já ho bych řekla naučila hodně po životní stránce. Že musí šetřit a tak a on zase ve vztahu, jak se chovat a tak. Posunulo se to. Rodiče má rozvedené a žije u matky, která má novou rodinu a taktéž otec. Matka se Zdendou dobře nevycházela. Z si připadal u nich jak cizí. Říkal, že jeho rodina jsem já. Nechtěl jim pomáhat ani s prací. Pomáhala jsem hodně já. Aby byl klid. Když se chytli brečela jsem on mě utěšoval. Občas jsem tam nechtěl jezdit. Dvakrát jsem se s ním rozešla. Jednou to bylo zbrklé, měl jsem pocit, že je radši s klukama a né se mnou. Protože já neustále jezdila za ním a on za mnou málinko, že prý nemá na naftu a tak. A namíchlo mě, když jel za klukama, co bydleli 6 km od něho .. A já asi 35km. 1 část ..

Pokrcovani: z me strany, a celkove si nerozumime ani jsme nikdy nerozumely. Manzel je hodne temperamenti a general a ja mu vzdy ve vsem prykyvla aby byl klid az jsem se ho vlastne i zacla bat. Rika ze se zmeni a ze chce vse zachranit ale ja kdyz ho obejmu je ve me mrtvo vnitrne. Pocit bezpeci s nim mam ale je spis jako by byl muj rodic a ja citila to bezpeci domova ale partnersky to necitim a nevim zda se to da nejka nastartovat..moje nova znamost je jina citim se vedle ni jako jiny clovek jsem sva opravdova a moc touzim odejit ale zaroven mam strach z toho ze to nezvladnu ..stridava pece o dite mene penez prestehovani se z domova...uz nevim jak dal a odrazi se to i na mem zdravi...

Dobry den pani Jitko, mam dotaz uz si nevim rady jsem s manzelem 12 let mame 2letou dcerku jako otec je bajecny o nas jako o rodinu se staral vzdy vic nez uzasne. Vzdy jsem si ho vazila a byla rada ze mam vedle sebe chlapa co me dokaze zabezpecit vic nez dobre finance mame vse dum auto..co mi poradi pomuze pokazde kdyz budu potrebovat proste manzel ideal ale...pred rokem jsem nekoho potkala a zamilovala se a trva to manzel to vi uz zijem pul roku oddelene ale nechcem se ani jeden rozvest kvuli male na jednu stranu chci zustat v rodine na druhe ne. A duvod? Manzela jsem mela vzdy rada ale nikdy tam nebylo to kouzlo a co se tyka chemie ta nikdy nebyla a ted jsem ji konecne zazila. Dlasi problem nazel chce dalsi dite ja uz se na nej necitim proste to vnitrne vnimam ze nechci ze vim ze bych mela ale ze uz dalsi nechci. Ale nechi rozbit rodinu tak nevim zda zit ve vztahu peknem zabezpecenem a mit dalsi dite ale za cenu ze sex uz nebude nikdy dobry protoze i po snahach letitych to nejde z me

Dobry den, rada bych Vas požádala o radu ohledne mého vztahu s přítelem, se kterym jsem 8 mesicu. Asi mesic zpatky mi řekl, ze potřebuje vice prostoru, ze když jsme se potkali, tak nebyl pripraveny na vztah, ja pry ano, a ze potřebuje cas a moji trpelivost, aby se zadaptoval. Poskytla jsem mu o co pozadal, ale najednou prisel s tim, ze vlastne nevi co chce, ze na jednu stranu chce byt se mnou, ale na druhou stranu ještě není pripraven byt ve vaznem vztahu. Pry mi nechce dále ublizovat, protože vi, ze tohle ja nechci. Ze by bylo mozna lepsi, kdybychom se ted rozesli a kdybychom se potkali třeba za rok, ze to bude jiné. Ale když jsme se loucili, tak zas rikal, ze bychom nemeli delat ukvapene zavery a vzit si cas na rozmyslenou. Co si o tom myslite? Ma cenu cekat? Mne je 30 a priteli o 1 a kousek méně. Ja bydlim sama a on s kamarady, kteří jsou všichni single. Oba pracujeme. Dekuji moc

Dobrý den, paní Douchová, chtěla jsem Vás požádat, jak vidíte z vaší zkušenosti budoucnost vztahu. Jsem o téměř 20 let mladší, oba jsme rozvedení, partner se rozvedl kvůli mně, já už rozvedená byla. Bývalá manželka rozvod neunesla, dělá potíže už tři roky. Ale nějak jsme to ustáli. Zatím spolu nebydlíme, jezdíme za partnerovými přáteli, na dovolené, sex je krásný. Já mám dvě dospívající dcery, ty s námi nejezdí a až na výjimky se s nimi partner nesetkává,. Partner má tři děti - jedno nemanželské dnes již dospělé, ale s tím se od jeho narození vůbec nestýká, ani neví, kde žije, pak ještě další dvě dospělé. Se synem má kontakt docela dobrý, ale dcera je zmanipulovaná matkou, takže s otcem přerušila kontakt. tvrdí mimo jiné, že byla psychicky týrána, je fakt, že tam byly nějaké hospitalizace na psychiatrii a ona se sebepoškozovala. Sváděli vinu na partnera. V současnosti dcera ho například dala k soudu, že neplatí alimenty. A bývalá žena tvrdila, že neplatil alimenty i na nemanželské dítě, že to platila za něj. Partner dnes říká, že to byla jeho chyba, že ji to nechal platit, že mu to vyčítá. Partner umí být výbušný, je velmi společenský, je docela přísný k lidem okolo, je úspěšný podnikatel, ale ke mně se chová pěkně, miluje mne. Já ho miluji také. Kamarádka mi říká, že je divné, že se nestýká s dětmi, já jsem docela ráda, že se s nimi vůbec nepotkáváme, byly vždycky odtažité. Paní doktorko, spatřujete tedy nějaké riziko podle jeho vztahu k dětem, tak jak mne varuje kamarádka? Partner už má jen matku a o tu se snaží v rámci možností starat. Děkuji za vaši zkušenost a pohled.

Dobrý den, je mi 21 let, bydlím s kamarádkami, našla jsem si přítele, jsme spolu skoro půl roku. Problém je v tom, že i když je na to brzy, absolutně neplánuje nic do budoucnosti. Chce mě vidět maximálně jednou dvakrát do týdne, ale neustále mě ujišťuje, že mě miluje. Příjde večer, vyspíme se spolu a dopoledne odejde s tím, že má nějakou práci. Navíc má v plánu do roku odcestovat úplně z Evropy, beze mě, protože nemluvím plynule anglicky. Je nezaměstnaný, dokončil VŠ a věnuje se spíše koníčkům.
Chtěla bych vztah, kde se můžu cítit jistá, můžu začít časem plánovat společný život, pokud mu řeknu že bych se chtěla vídat víc a že mám z toho divný pocit, řekne mi, ať zase nehysterčim, ale že mi nemůže slíbit, že se mnou bude napořád. Pak mě opět začne ujišťovat, že mě miluje. Nerozumím tomu, navíc měl být manželský poradce, přijde mi, že spíš to by potřeboval a já také. Má to cenu?
Děkuji, hezký den!

Dobrý den, jsem čtyři roky rozvedená. Bylo to z důvodu, že se manžel rozhodl odejít a nepřipustil žádnou šanci. Předtím jsme se dlouhé roky stýkali s ustálenou skupinou lidí, profesně podobně zaměřenou, všichni měli zajímavou práci, bylo se o čem bavit, provozovali jsme zajímavé aktivity - tak tam je nyní místo mne jiná. Ač jsem se s tím špatně smiřovala, nehodila jsem flintu do žita a aktivně se snažila někoho k sobě najít. V mém věku to není jednoduché - stejně staří solidní muži spíš pokukují po výrazně mladších, další skupina jsou třeba muži v ID atd. zkrátka moje zkušenosti jsou dosti hrozné. Přesto jsem se začala stýkat s mužem, který je, zdá se hodný (mouchy máme všichni), jenže má jiné životní zkušenosti - celý život pracoval v pomocných pracích, má i trochu jiný pohled na život (bydlí v dost neutěšeném bytě a nehodlá na tom nic měnit), má kolem sebe okruh známých, s kterými si nerozumím (je baví televizní seriály, případně jsou to takoví typičtí hospodští kritici...). Vážím si toho, že je ten člověk na mě hodný, ale hodně mi chybí "odbornější" témata, aktivity, které jsem byla zvyklá provozovat, nechci vypadat jako zlatokopka, ale odlišná je i finanční stránka - musím se přizpůsobovat jejich možnostem. Prostě není to ono. Myslela jsem si, že je to třeba v mých zvyklostech, které postupně otupím, ale nějak mě to ničí čím dál víc. Moc mi ten předchozí svět chybí, ale na druhou stranu se bojím být sama. Nový partner se snaží přizpůsobovat, jeho můj svět baví, ale má to své hranice. Já si ho za to vážím, ale prostě tam pořád mám to prázdno. A nechci život jen tak zabalit, jenže tady ten pocit mám. Poradíte? Děkuji. - otázka upravena poradcem

Dobrý den,
ráda získala pohled na věc od někoho nestranného. Je mi 22 s přítelem (26) jsme spolu od mých 15. Oba jsme nikdy nikoho jiného neměli. On chodí do práce, já studuji.Žijeme spolu.
Přítel mě má nadevšechno rád,to vím, ale já přeci jen nejsem šťastná.Na jednu stranu bych s přítelem hrozně ráda založila rodinu (rozum mi to nedovolí), ikdyž mé mateřské pudy jsou opravdu silné. Ale na druhou stranu mi chybí taková ta zamilovanost a spontánnost. Chvíli jsem si jistá, že s ním chci být napořád, ale jindy toužím po změně.Trochu je to i tím, že jsem to já, kdo vymýšlí program a já jsem ta, co se snaží náš vztah zpestřit. Tisíckrát snažila, aby přítel něco vymyslel, stejně se to mi to nepovedlo. Do toho všeho je hrozně nezodpovědný (např. studoval 6 let bc obor atd. › žádné maličkosti) Nemám si ho zkrátka za co vážit. Jenže ho mám ráda.
Okolí mi naznačuje, že se k sobě nehodíme. To se snažím ignorovat. Mám svou hlavu. Ale asi není normální, když si po 7 letech nejsem jistá,že je to ON? - otázka upravena poradcem